Věc C-496/08 P

Pilar Angé Serrano a další

v.

Evropský parlament

„Kasační opravný prostředek – Úředníci – Úspěch ve vnitřních výběrových řízeních na změnu kategorie podle starého služebního řádu – Vstup v platnost nového služebního řádu – Přechodná pravidla pro zařazení do platové třídy – Námitka protiprávnosti – Nabytá práva – Legitimní očekávání – Rovné zacházení – Zásada řádné správy a povinnost jednat s náležitou péčí“

Shrnutí rozsudku

1.        Úředníci – Služební postup – Zavedení nové struktury nařízením č. 723/2004 – Nabytá práva – Úspěch ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie před 1. květnem 2004

(Článek 336 SFEU; služební řád úředníků, příloha XIII, články 2, 8 a 10; nařízení Rady č. 723/2004)

2.        Úředníci – Služební postup – Zavedení nové struktury nařízením č. 723/2004 – Zpochybnění legality nového ustanovení služebního řádu

(Článek 336 SFEU; služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 2 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 10 odst. 1, 2 a 3; nařízení Rady č. 723/2004)

3.        Úředníci – Služební postup – Zavedení nové struktury nařízením č. 723/2004 – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence

(Článek 336 SFEU; služební řád úředníků, příloha XIII, články 2 a 10; nařízení Rady č. 723/2004)

1.        Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi úředníky a administrativou je založen na služebním řádu, a nikoli na určité smlouvě, práva a povinnosti úředníků mohou být při dodržení požadavků vyplývajících z práva Společenství zákonodárcem kdykoliv změněny. Změna se uplatní na budoucí účinky situací, které nastaly za působnosti dřívějšího předpisu, s výjimkou nabytých práv, tj. práv, u nichž skutečnost, která vedla k jejich vzniku, nastala před legislativní změnou.

Úředníci, kteří služebně povýšili díky svému úspěchu ve vnitřním výběrovém řízení uspořádaném podle starého služebního řádu, tak nabyli právo na zachování služebního postupu, ke kterému takto došlo podle starého služebního řádu. Takové právo však implikuje pouze to, že s nimi bude podle služebního řádu zacházeno stejně, pokud jde zejména o služební postup, jako je zacházeno se všemi úředníky nové platové třídy, do které se tak dostali.

Široká posuzovací pravomoc, kterou má zákonodárce k učinění nutných změn služebního řádu, a zejména ke změně struktury platových tříd úředníků, mu nemůže umožnit provést změny, které zejména s touto nutností nikterak nesouvisejí nebo které nezohledňují schopnosti, které tyto platové třídy mají odrážet. Zákonodárce však nemůže být vázán povinností striktně zachovávat vztah, který dříve existoval mezi těmito platovými třídami před změnou služebního řádu. Úředníci se tudíž nemohou užitečně dovolávat údajně nabytých práv na zařazení do vyšší platové třídy získané podle starého služebního řádu za účelem tvrzení, že články 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu jsou stiženy protiprávností.

(viz body 82–87)

2.        Úředníci se nemohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání k tomu, aby zabránili použití nového ustanovení služebního řádu, zejména v oblasti, v níž má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc, jak je tomu v případě nové struktury služebního postupu zavedené nařízením č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství.

(viz bod 93)

3.        Úředníci, kteří uspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie podle starého služebního řádu, se nenacházejí ve stejné právní a faktické situaci jako úředníci, kteří v takovém výběrovém řízení neuspěli. Prvně uvedení úředníci podle pravidel služebního řádu získali lepší perspektivy služebního postupu ve srovnání s druhou uvedenou skupinou úředníků, které jsou zohledněny v přechodných ustanoveních přílohy XIII nového služebního řádu.

Vzhledem k tomu, že zákonodárce Společenství přijetím nového služebního řádu přetvořil celý systém doposud platného služebního postupu, nemohl být povinen doslovně převzít hierarchii platových tříd starého služebního řádu, protože jinak by byla dotčena jeho možnost provést změny služebního řádu. V této souvislosti srovnání hierarchického pořadí úředníků před a po reformě služebního řádu není samo o sobě směrodatné pro posouzení slučitelnosti nového služebního řádu se zásadou rovného zacházení.

Nový služební řád činí rozdíl mezi služebním postupem úředníků, kteří podle starého služebního řádu patřili do hierarchicky různých platových tříd, a těm, kteří uspěli ve výběrovém řízení na změnu kategorie, zajišťuje jiné perspektivy služebního postupu než úředníkům, kteří v tomtéž výběrovém řízení neuspěli. Přechodný režim, a zejména čl. 10 odst. 1 a 2 přílohy XIII služebního řádu, prostřednictvím pravidla zablokování služebního postupu a pravidla stanovení procentních sazeb pro povyšování pro jednotlivé platové třídy zajišťuje lepší perspektivy služebního postupu úředníkům, kteří přísluší do vyšších platových tříd podle starého služebního řádu, a tudíž těm, kteří postoupili do platových tříd v důsledku úspěchu ve výběrovém řízení na změnu kategorie.

(viz body 102, 105–106)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

4. března 2010(*)

„Kasační opravný prostředek – Úředníci – Úspěch ve vnitřních výběrových řízeních na změnu kategorie podle starého služebního řádu – Vstup v platnost nového služebního řádu – Přechodná pravidla pro zařazení do platové třídy – Námitka protiprávnosti – Nabytá práva – Legitimní očekávání – Rovné zacházení – Zásada řádné správy a povinnost jednat s náležitou péčí“

Ve věci C‑496/08 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 Statutu Soudního dvora, podaný dne 17. listopadu 2008,

Pilar Angé Serrano, úřednice Evropského parlamentu, s bydlištěm v Lucemburku (Lucembursko),

Jean-Marie Bras, úředník Evropského parlamentu, s bydlištěm v Lucemburku (Lucembursko),

Adolfo Orcajo Teresa, úředník Evropského parlamentu, s bydlištěm v Bruselu (Belgie),

Dominiek Decoutere, úředník Evropského parlamentu, s bydlištěm ve Wolwelange (Lucembursko),

Armin Hau, úředník Evropského parlamentu, s bydlištěm v Lucemburku (Lucembursko),

Francisco Javier Solana Ramos, úředník Evropského parlamentu, s bydlištěm v Bruselu (Belgie),

zastoupení E. Boigelotem, avocat,

účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé),

další účastníci řízení:

Evropský parlament, zastoupený L. G. Knudsen a K. Zejdovou, jako zmocněnkyněmi,

žalovaný v prvním stupni,

Rada Evropské unie, zastoupená M. Bauerem a K. Zieleśkiewicz, jako zmocněnci,

vedlejší účastnice řízení v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení J.‑C. Bonichot, předseda čtvrtého senátu a zastupující předseda druhého senátu, C. Toader (zpravodajka), C. W. A. Timmermans, K. Schiemann a L. Bay Larsen, soudci,

generální advokátka: E. Sharpston,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Svým kasačním opravným prostředkem se P. A. Serrano, J.-M. Bras, A. O. Teresa, D. Decoutere, A. Hau a F. J. S. Ramos domáhají zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 18. září 2008, Angé Serrano a další v. Parlament (T‑47/05, Sb. rozh. s. I-0000, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud zamítl jejich žalobu podanou proti rozhodnutím o přeřazení každého z nich do platové třídy (dále jen „sporná rozhodnutí“) přijatým po vstupu v platnost nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130).

I –  Právní rámec

A –  Relevantní ustanovení služebního řádu ve znění použitelném do 30. dubna 2004

2        Článek 45 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropských společenství, ve znění platném do 30. dubna 2004 (dále jen „starý služební řád“), stanovil:

„Úředník může být převeden z jednoho služebního zařazení do jiného nebo povýšen z jedné kategorie do jiné pouze na základě výběrového řízení.

[...]“

B –  Relevantní ustanovení služebního řádu ve znění použitelném od 1. května 2004

3        Starý služební řád byl změněn nařízením č. 723/2004, které vstoupilo v platnost dne 1. května 2004.

4        Článek 5 odst. 1 a 2 služebního řádu ve znění platném od 1. května 2004 (dále jen „nový služební řád“ nebo „služební řád“) stanoví:

„1.      Pracovní místa, na která se vztahuje tento služební řád, se řadí podle povahy a významu odpovídajících služebních povinností do funkční skupiny administrátorů [...] a do funkční skupiny asistentů. [...]

2.      [...] Funkční skupina AST zahrnuje jedenáct platových tříd odpovídajících výkonným, technickým a administrativním funkcím.“

5        Článek 6 odst. 1 a 2 nového služebního řádu stanoví:

„1.      Seznam pracovních míst přiložený k rozpočtu každého orgánu udává počet pracovních míst v každé platové třídě a funkční skupině.

2.      Aby bylo zajištěno, že průměrný služební postup ve struktuře před 1. květnem 2004 (dále jen ‚stará struktura pracovních míst‘) odpovídá průměrnému služebnímu postupu po 1. květnu 2004 (dále jen ‚nová struktura pracovních míst‘), a aniž je dotčena zásada povýšení podle zásluh stanovená v článku 45 služebního řádu, tento seznam zaručuje, že pro každý orgán odpovídá k 1. lednu každého roku počet volných pracovních míst v každé platové třídě počtu úředníků v činné službě, kteří se k 1. lednu předchozího roku nacházeli v nižší platové třídě, přičemž posledně jmenovaný počet se vynásobí sazbami stanovenými pro tuto platovou třídu v příloze I bodu B. Tyto sazby budou uplatňovány počínaje dnem 1. května 2004 na základě pětiletého průměru.

[...]“

6        Nový služební řád stanoví přechodný režim, který je popsán v příloze XIII tohoto řádu. Úvahy, které odůvodnily zavedení tohoto přechodného režimu, jsou uvedeny ve třicátém sedmém bodě odůvodnění nařízení č. 723/2004, který stanoví:

„K postupnému zavádění nových pravidel a opatření by měla být stanovena přechodná opatření, přičemž práva nabytá zaměstnanci v rámci systému Společenství před vstupem v platnost těchto změn služebního řádu by měla být respektována a jejich oprávněná očekávání vzata v úvahu.“

7        Článek 1 přílohy XIII nového služebního řádu stanoví:

„Pro období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 se čl. 5 odst. 1 a 2 služebního řádu nahrazují tímto:

,1.       Pracovní místa, na která se vztahuje tento služební řád, se řadí podle povahy a významu odpovídajících služebních povinností do čtyř kategorií A*, B*, C* a D*, v sestupném pořadí podle postavení.

2.      Kategorie A* zahrnuje dvanáct platových tříd, kategorie B* zahrnuje devět platových tříd, kategorie C* zahrnuje sedm platových tříd a kategorie D* zahrnuje pět platových tříd.‘

2.      Každý odkaz na den přijetí se považuje za odkaz na den nástupu do služebního poměru.“

8        Článek 2 odst. 1 přílohy XIII nového služebního řádu stanoví:

„1.      Dne 1. května 2004 se s výhradou článku 8 této přílohy označují dosavadní platové třídy úředníků zastávajících jedno ze správních postavení stanovených v článku 35 služebního řádu takto:

Dřívější platová třída	Nová (prozatímní) platová třída	Dřívější platová třída	Nová (prozatímní) platová třída	Dřívější platová třída	Nová (prozatímní) platová třída	Dřívější platová třída	Nová (prozatímní) platová třída
A 1	A*16
A 2	A*15
A 3/LA 3	A*14
A 4/LA 4	A*12
A 5/LA 5	A*11
A 6/LA 6	A*10	B 1	B*10
A 7/LA 7	A*8	B 2	B*8
A 8/LA 8	A*7	B 3	B*7	C 1	C*6
		B 4	B*6	C 2	C*5
		B 5	B*5	C 3	C*4	D 1	D*4
				C 4	C*3	D 2	D*3
				C 5	C*2	D 3	D*2
						D 4	D*1

[...]“

9        Článek 8 odst. 1 přílohy XIII nového služebního řádu stanoví:

„1.      S účinkem od 1. května 2006 se platové třídy zavedené čl. 2 odst. 1 označují takto:

Dřívější (prozatímní) platová třída	Nová platová třída	Dřívější (prozatímní) platová třída	Nová platová třída
A*16	AD16
A*15	AD 15
A*14	AD 14
A*13	AD 13
A*12	AD 12
A*11	AD 11	B*11	AST 11
A*10	AD 10	B*10	AST 10
A*9	AD 9	B*9	AST 9
A*8	AD 8	B*8	AST 8
A*7	AD 7	B*7 / C*7	AST 7
A*6	AD 6	B*6 / C*6	AST 6
A*5	AD 5	B*5 / C*5 / D*5	AST 5
		B*4 / C*4 / D*4	AST 4
		B*3 / C*3 / D*3	AST 3
		C*2 / D*2	AST 2
		C*1 / D*1	AST 1

[...]“

10      Článek 10 odst. 1 až 3 přílohy XIII nového služebního řádu stanoví:

„1. Úředníci, kteří byli před 1. květnem 2004 zařazeni v kategorii pracovních míst C nebo D, budou počínaje dnem 1. května 2006 přidělováni do skupin pracovních míst poskytujících následující možnosti povýšení:

a)      dřívější kategorie C do platové třídy AST7;

b)      dřívější kategorie D do platové třídy AST5.

2.      Pro tyto úředníky se stanoví s platností od 1. května 2004 a odchylně od přílohy I bodu B služebního řádu procentní sazby uvedené v čl. 6 odst. 2 služebního řádu takto:

Skupina služebního postupu C
Platová třída	1. květen 2004 až do:						Po 30. dubnu 2010
	30. dubna 2005	30. dubna 2006	30. dubna 2007	30. dubna 2008	30. dubna 2009	30. dubna 2010
C*/AST 7	–	–	–	–	–	–	–
C*/AST 6	5 %	5 %	5 %	10 %	15 %	20 %	20 %
C*/AST 5	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %
C*/AST 4	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %
C*/AST 3	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %
C*/AST 2	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %
C*/AST 1	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %	25 %

Skupina služebního postupu D
Platová třída	1. květen 2004 až do:						Po 30. dubnu 2010
	30. dubna 2005	30. dubna 2006	30. dubna 2007	30. dubna 2008	30. dubna 2009	30. dubna 2010
D*/AST 5	–	–	–	–	–	–	–
D*/AST 4	5 %	5 %	5 %	10 %	10 %	10 %	10 %
D*/AST 3	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %
D*/AST 2	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %	22 %
D*/AST 1	–	–	–	–	–	–	–

3.      Úředník, na kterého se vztahuje odstavec 1, může být po absolvování otevřeného výběrového řízení nebo na základě osvědčovacího řízení bez jakéhokoli omezení zařazen do funkční skupiny asistentů. [...]“

II –  Skutečnosti předcházející sporu, jak vyplývají z napadeného rozsudku

11      Navrhovatelé jsou úředníky Evropského parlamentu.

12      Z bodu 23 napadeného rozsudku vyplývá, že na základě starého služebního řádu tito navrhovatelé uspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie. P. A. Serrano tak postoupila z platové třídy C1 do platové třídy B5, J.-M. Bras postoupil z platové třídy D1 do platové třídy C5, D. Decoutere postoupil z platové třídy C3 do platové třídy B5, dočasný zaměstnanec A. Hau postoupil z platové třídy C1 do platové třídy B4, A. O. Teresa postoupil z platové třídy D1 do platové třídy C5 a konečně F. J. S. Ramos postoupil z platové třídy C1 do platové třídy B5. U všech těchto úředníků došlo k postupu do nové platové třídy před vstupem nového služebního řádu v platnost.

13      Sporná rozhodnutí byla navrhovatelům doručena během prvního květnového týdne roku 2004 ve formě nedatovaných dopisů od generálního ředitele pro personál Parlamentu a byla jim těmito rozhodnutími sdělena jejich prozatímní platová třída s účinkem od 1. května 2004. Na základě těchto rozhodnutí byla platová třída B5 P. A. Serrano přejmenována na B*5, platová třída C5 J.-M. Brase byla přejmenována na C*2, platová třída B5 D. Decoutereho byla přejmenována na B*5, platová třída B4 A. Haua byla přejmenována na B*6, platová třída C4 A. O. Teresy byla přejmenována na C*3 a platová třída B4 F. J. S. Ramose byla přejmenována na B*6.

14      Výše uvedené prozatímní platové třídy navrhovatelů byly podruhé přejmenovány s účinkem od 1. května 2006, tedy na konci přechodného období zavedeného novým služebním řádem, na základě čl. 8 odst. 1 přílohy XIII nového služebního řádu. Prozatímní platová třída B*5 P. A. Serrano tak byla přejmenována na AST5, prozatímní platová třída C*2 J.-M. Brase tak byla přejmenována na AST2, prozatímní platová třída B*5 D. Decoutereho tak byla přejmenována na AST5, prozatímní platová třída B*6 A. Haua tak byla přejmenována na AST6, prozatímní platová třída C*3 A. O. Teresy tak byla přejmenována na AST3 a prozatímní platová třída B*6 F. J. S. Ramose tak byla přejmenována na AST6.

15      Každý z navrhovatelů v době od 13. května do 30. července 2004 podal proti sporným rozhodnutím stížnost v rozsahu, v němž tato rozhodnutí od 1. května 2004 stanovují jejich zařazení do prozatímních platových tříd. Tyto stížnosti byly zamítnuty rozhodnutími sdělenými každému z navrhovatelů v době od 27. října do 25. listopadu 2004.

III –  Řízení před Soudem

16      Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 31. ledna 2005 podali navrhovatelé žalobu směřující jednak ke zrušení sporných rozhodnutí, jakož i ke zrušení veškerých aktů navazujících na tato rozhodnutí nebo s nimi souvisejících, včetně aktů přijatých po podání této žaloby, a jednak k uložení Parlamentu náhrady škody vyčíslené ex aequo et bono na 60 000 eur každému z navrhovatelů, s výhradou zvýšení nebo snížení této částky v průběhu řízení.

17      Usnesením předsedy třetího senátu Soudu ze dne 6. dubna 2005 bylo povoleno vedlejší účastenství Rady Evropské unie na podporu návrhových žádání Parlamentu.

18      Během řízení před Soudem schválila kancelář Parlamentu rozhodnutím ze dne 13. února 2006 návrh generálního tajemníka směřující zejména k přeřazení úředníků, na které se vztahovala změna kategorie na základě starého služebního řádu, ale kteří k 1. květnu 2004 nadále pobírali základní plat původní kategorie. V návaznosti na toto rozhodnutí byla dne 20. března 2006 přijata individuální rozhodnutí týkající se P. A. Serrano, jakož i J.-M. Brase a A. O. Teresy, kterými byla P. A. Serrano přeřazena do prozatímní platové třídy B*6, J.-M. Bras do prozatímní platové třídy C*4 a A. O. Teresa do prozatímní platové třídy C*4 s účinkem pro všechny tyto úředníky k 1. květnu 2004.

IV –  Napadený rozsudek

A –  K přípustnosti

19      Parlament ve své žalobní odpovědi před Soudem vznesl několik námitek nepřípustnosti týkajících se zejména právního zájmu na podání žaloby některých navrhovatelů.

1.     K právnímu zájmu na podání žaloby D. Decoutereho

20      Parlament uvedl, že kdyby D. Decoutere v průběhu roku nepřešel z kategorie C do kategorie B v důsledku úspěchu ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie, vyvíjel by se jeho služební postup následovně: jeho platová třída C3 by byla k 1. květnu 2004 přejmenována na C*4, která by následně byla k 1. květnu 2006 přejmenována na AST4. Z toho plyne, že i kdyby D. Decoutere nepostoupil z kategorie, byla by jeho platová třída ke dni 1. květnu 2006 nižší než platová třída, ve které se nachází nyní, a sice platová třída AST5. Z tohoto důvodu nemá podle Parlamentu žádný zájem napadnout sporné rozhodnutí o přeřazení, které se ho týká.

21      Soud tuto námitku zamítl, přičemž tvrdil, že přechod z kategorie D. Decoutereho založený na úspěchu v uvedeném výběrovém řízení se nepromítl v jeho přeřazení do prozatímní platové třídy B*5 a poté ke dni 1. květnu 2006 do platové třídy AST5. Důkazem toho je, že ačkoli byl D. Decoutere v důsledku svého postupu do kategorie B zařazen do vyšší platové třídy než úředníci platové třídy C1, kteří ve výběrovém řízení na změnu kategorie neuspěli, od 1. května 2006 patřil do nižší platové třídy než uvedení úředníci, jelikož tito úředníci patřili do platové třídy AST6, zatímco D. Decoutere patřil pouze do platové třídy AST5.

2.     K právnímu zájmu na podání žaloby A. Haua

22      Parlament tvrdil, že A. Hau nemá žádný právní zájem na podání žaloby, jelikož z kategorie C do kategorie B nepřešel na základě čl. 45 odst. 2 starého služebního řádu, neboť dříve než byl v důsledku úspěchu ve vnitřním výběrovém řízení přijat jako úředník kategorie B, byl dočasným zaměstnancem kategorie C.

23      Soud tuto námitku zamítl a rozhodl, že ačkoli je prokázáno, že A. Hau byl v okamžiku svého úspěchu ve výběrovém řízení na přechod z kategorie C do kategorie B dočasným zaměstnancem platové třídy C1, umožnil Parlament přístup dočasných zaměstnanců ke vnitřním výběrovým řízením na změnu kategorie. V důsledku toho se A. Hau mohl takového výběrové řízení zúčastnit v rovném postavení s úředníky kategorie C. Soud tudíž uvádí, že A. Hau na základě tohoto výběrového řízení hierarchicky postoupil z kategorie C do kategorie B z téhož titulu jako úředníci, kteří v tomto výběrovém řízení uspěli a postoupili do této kategorie. Soud tak měl za to, že úspěch ve výběrovém řízení na změnu kategorie A. Hauovi neumožnil zařazení do vyšší platové třídy, na které měl nárok ve srovnání s úředníky bývalé kategorie C, kteří v takovém výběrovém řízení neuspěli.

3.     K zániku předmětu návrhu na zrušení sporných rozhodnutí týkajících se P. A. Serrano, J.-M. Brase a A. O. Teresy

24      Parlament uvedl, že se návrh na zrušení sporných rozhodnutí týkajících se P. A. Serrano, J.-M. Brase a A. O. Teresy vůči nim stal bezpředmětným, jelikož tato rozhodnutí byla v průběhu řízení před Soudem zrušena a nahrazena individuálními rozhodnutími přijatými dne 20. března 2006, na základě kterých tito navrhovatelé se zpětnou účinností získali zařazení, která požadovali.

25      Soud uvedl, že je pravda, že rozhodnutí ze dne 20. března 2006 zcela nevyhověla výhradám vzneseným třemi dotčenými navrhovateli proti sporným rozhodnutím, která vůči nim byla přijata, neboť neobnovila zařazení do vyšší třídy, kterého tito navrhovatelé požívali podle starého služebního řádu ve srovnání s úředníky, kteří neuspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie podle téhož služebního řádu.

26      Soud nicméně této námitce vznesené Parlamentem vyhověl. Rozhodl, že rozhodnutí ze dne 20. března 2006, aniž by výslovně zrušila sporná rozhodnutí, mění jejich účinky ve vztahu ke třem dotčeným navrhovatelům, jelikož se použijí zpětně od 1. května 2004. Sporná rozhodnutí týkající se těchto tří navrhovatelů tak přestala vůči nim existovat, a to od okamžiku, kdy tato rozhodnutí byla nahrazena rozhodnutími ze dne 20. března 2006.

27      V důsledku toho bylo podle Soudu cíle sledovaného návrhem na zrušení, kterým byl zánik sporných rozhodnutí, pokud jde o tři výše uvedené navrhovatele, dosaženo přijetím a zpětným použitím individuálních rozhodnutí ze dne 20. března 2006. Krom toho Soud vzal na vědomí skutečnost, jak navrhovatelé připustili na jednání, že již není třeba, aby rozhodl o zrušení sporných rozhodnutí týkajících se P. A. Serrano, J.-M. Brase a A. O. Teresy.

B –  K věci samé

1.     K návrhu na zrušení

28      Navrhovatelé na podporu svého návrhu na zrušení sporných rozhodnutí uplatnili několik důvodů vycházejících zaprvé z protiprávnosti článků 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu, zadruhé z porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí, kterého se dopustil Parlament, a konečně zatřetí z porušení článků 6, 45 a 45a a přílohy XIII služebního řádu, jakož i porušení zásady povýšení podle zásluh a ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se dopustil Parlament.

29      V zájmu zjednodušení je třeba připomenout pouze posouzení učiněné Soudem, které je zpochybněno v rámci kasačního opravného prostředku.

30      Na podporu námitky protiprávnosti namířené proti článkům 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu se navrhovatelé dovolávají porušení nabytých práv, zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jakož i porušení zásady rovného zacházení. Navrhovatelé v podstatě tvrdili, že přechodná opatření stanovená přílohou XIII nového služebního řádu nevyřešila jejich problém, a sice to, že jim byla podle jejich domnění snížena platová třída, a nebyla ochráněna jejich práva nabytá na základě zařazení do vyšší platové třídy, než je platová třída úředníků, kteří neuspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie na základě starého služebního řádu.

31      Pokud jde o nabytá práva, Soud připomněl, že se úředník může dovolávat nabytého práva pouze tehdy, pokud událost vedoucí ke vzniku tohoto práva nastala za působnosti určitého služebního řádu před změnou ustanovení služebního řádu (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 1975, Gillet v. Komise, 28/74, Recueil, s. 463, bod 5). V takovém systému, jako je veřejná služba Společenství, ve kterém hierarchie mezi úředníky podléhá změnám, Soud připomněl, že zařazení do vyšší platové třídy dosažené určitými úředníky ve srovnání s jinými úředníky v určitém okamžiku jejich služebního postupu, nepředstavuje nabyté právo, které musí být chráněno takovými ustanoveními služebního řádu, jako jsou ustanovení platná po 1. květnu 2004.

32      Podle Soudu však úředníci, kteří uspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie před tímto datem, mají právo očekávat, že jim služební řád nabídne lepší perspektivy služebního postupu, než jsou perspektivy služebního postupu úředníků, kteří v takovém výběrovém řízení podle starého služebního řádu neuspěli, a takové perspektivy pro ně představují nabytá práva, která musejí být chráněna podle nového služebního řádu. V projednávané věci z kritérií pro přeřazení stanovených v článcích 2 a 8 přílohy nového služebního řádu nutně nevyplývá, že by perspektivy služebního postupu úředníků, kteří uspěli v takovém výběrovém řízení, nebyly lepší než perspektivy, jež mohou očekávat úředníci, kteří v tomto výběrovém řízení neuspěli. Naopak příloha XIII nového služebního řádu, a zejména její článek 10, obsahuje ustanovení, která činí rozdíl mezi úředníky podle kategorie, do níž patřili před 1. květnem 2004, tím, že stanoví možnosti služebního postupu, které se liší v závislosti na kategorii, do které tito úředníci patřili podle starého služebního řádu.

33      Pokud jde o porušení legitimního očekávání, Soud tvrdil, že se úředník nemůže dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, aby tak zpochybnil legalitu nové právní normy v oblasti, ve které má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc (rozsudek Soudu ze dne 11. února 2003, Leonhardt v. Parlament, T‑30/02, Recueil FP, s. I‑A‑41 a II‑265, bod 55). Tak je tomu v případě změny systému služebního postupu úředníků, jakož i přijímání přechodných pravidel, která tuto změnu provázejí, včetně pravidel pro zařazování do platové třídy obsažených v článcích 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu.

34      Pokud jde o výhradu vycházející z porušení zásady právní jistoty, Soudu vedl, že z písemných podáních navrhovatelů nevyplývá, jak byla tato zásada v článcích 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu porušena, a že tato výhrada je v každém případě zjevně neopodstatněná, neboť úředníci nemají právo na zachování takového služebního řádu, který existoval v okamžiku jejich přijetí do služebního poměru (výše uvedený rozsudek Leonhardt v. Parlament, bod 55).

35      Na podporu výhrady vycházející z porušení zásady rovného zacházení navrhovatelé uvedli, že v důsledku nového zařazení do platových tříd byli úředníci zařazení do nižší kategorie, než je kategorie, do které jsou zařazeni navrhovatelé, k 1. květnu 2006 zařazeni do vyšší nebo stejné platové třídy jako navrhovatelé. Krom toho byl D. Decoutere ve srovnání s úředníky, kteří uspěli v tomtéž výběrovém řízení, zařazen odlišně.

36      Soud v tomto ohledu tvrdil, že zařazení úředníků, kteří uspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie před 1. květnem 2004, do nižší nebo stejné platové třídy jako úředníci, kteří v takovém výběrovém řízení neuspěli, nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení. S ohledem na radikální změnu systému služebního postupu není srovnání hierarchického pořadí úředníků před a po tomto datu samo o sobě rozhodující pro zjištění porušení zásady rovného zacházení články 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu. V každém případě získali úspěšní účastníci výběrového řízení na změnu kategorie díky ustanovením, jejichž protiprávnosti se dovolávají, lepší perspektivy služebního postupu.

37      Krom toho, pokud jde o druhou část tohoto důvodu, a sice situaci D. Decoutereho, který tvrdí, že s ním bylo neprávem zacházeno odlišně ve srovnání s ostatními účastníky téhož výběrového řízení, Soud shledal, že ostatní uchazeči byli podle nového služebního řádu přijati do služebního poměru jako úředníci, a že se tudíž D. Decoutere a tito ostatní uchazeči nacházeli v odlišném právním postavení.

2.     K návrhu na náhradu škody

38      Na podporu svého návrhu na náhradu škody navrhovatelé tvrdili, že by v důsledku případného zrušení sporných rozhodnutí jejich údajná majetková a nemajetková újma měla být vyrovnána zaplacením všech částek, které by obdrželi, kdyby byli zařazeni do platové třídy skutečně odpovídající jejich služebním povinnostem.

39      Soud přezkoumal odděleně návrhy P. A. Serrano, J.-M. Brase a A. O. Teresy na straně jedné a návrhy D. Decoutereho, A. Haua a F. J. S. Ramose na straně druhé.

40      Pokud jde o první skupinu těchto úředníků, Soud shledal, že nezávisle na údajné protiprávnosti sporných rozhodnutí týkajících se těchto úředníků, ke které se nevyjádřil, nebyla splněna přinejmenším jedna z dalších podmínek požadovaných pro vznik odpovědnosti. Pokud jde o údajnou majetkovou újmu, měl Soud za to, že přeřazení, ke kterému došlo na základě rozhodnutí přijatých v průběhu soudního řízení, nepřineslo žádné zvýšení platu pobíraného v rámci prozatímních platových tříd a že za těchto okolností navrhovatelé neprokázali existenci majetkové újmy, které se dovolávali. Krom toho, pokud jde o údajnou nemajetkovou újmu, Soud uvedl, že Parlament tím, že přijal sporná rozhodnutí, pouze uplatnil vůči těmto navrhovatelům čl. 2 odst. 1 přílohy XIII nového služebního řádu a že za těchto okolností nebyly porušeny zásady řádné správy a povinnost jednat s náležitou péčí. V poslední řadě Soud zdůraznil, že Parlament přijetím a zpětným použitím rozhodnutí ze dne 20. března 2006 těmto navrhovatelům umožnil přístup do vyšších platových tříd, než jsou platové třídy, do kterých byli zařazeni spornými rozhodnutími.

41      Pokud jde o druhou skupinu navrhovatelů, Soud tvrdil, že v projednávané věci existuje úzký vztah mezi návrhem na zrušení a návrhem na náhradu škody směřujícím k nápravě majetkové a nemajetkové újmy vzniklé z důvodu jejich prozatímního zařazení. Vzhledem k tomu, že důvody uplatněné na podporu návrhu na zrušení byly zamítnuty, znamená to, že se Parlament nedopustil žádného protiprávního jednání, které by zakládalo odpovědnost Evropských společenství vůči těmto třem navrhovatelům.

V –  Návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem

42      Navrhovatelé svým kasačním opravným prostředkem požadují, aby Soudní dvůr:

–        prohlásil jejich kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný, a tudíž

–        pokud jde o P. A. Serrano, J.-M. Brase a A. O. Teresu, zrušil napadený rozsudek jednak v části, ve které uvádí, že se ve vztahu k nim nevydává rozhodnutí o jejich prvním návrhovém žádání, a jednak v části, ve které se zamítá jejich návrh na náhradu škody, a

–        pokud jde o D. Decoutereho, A. Haua a F. J. S. Ramose, zrušil body 2 a 4 výroku napadeného rozsudku, které zamítají jejich žalobu a uvádějí, že ponesou své náklady řízení, a odůvodnění, která se k nim vztahují.

43      Navrhovatelé se rovněž domáhají, aby Soudní dvůr sám rozhodl o sporu a vyhověním původní žalobě navrhovatelů ve věci T‑47/05:

–        zrušil rozhodnutí o jejich zařazení do platových tříd v důsledku vstupu v platnost nového služebního řádu;

–        uložil Evropskému parlamentu náhradu škody vyčíslené ex aequo et bono na 60 000 eur pro každého z navrhovatelů a

–        ­v každém případě uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

44      V poslední řadě navrhovatelé požadují, aby byla žalovanému v každém případě uložena náhrada nákladů řízení v obou stupních.

45      Ve své kasační odpovědi podal rovněž Parlament vzájemný kasační opravný prostředek. Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        prohlásil vzájemný kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný, a tudíž zrušil napadený rozsudek v části, v níž zamítá návrhová žádání směřující k prohlášení nepřípustnosti žalob D. Decoutereho a A. Haua;

–        ve zbývající části zamítl kasační opravný prostředek jako neopodstatněný a

–        uložil navrhovatelům náhradu nákladů tohoto řízení.

46      Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        zamítl kasační opravný prostředek jako neopodstatněný a 

–        uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení.

VI –  Ke kasačním opravným prostředkům

47      Navrhovatelé ve svém hlavním kasačním opravném prostředku uplatňují dvě oddělené skupiny důvodů. První skupina se týká posouzení přípustnosti a opodstatněnosti návrhů P. A. Serrano, J.-M. Brase a A. O. Teresy učiněného Soudem. Druhá skupina se týká posouzení přípustnosti a opodstatněnosti návrhů D. Decoutereho, A. Haua a F. J. S. Ramose učiněného Soudem.

48      Parlament ve svém vzájemném kasačním opravném prostředku zpochybňuje tu část napadeného rozsudku týkající se zamítnutí námitky nepřípustnosti žaloby, kterou vznesl v prvním stupni, jakož i neexistence právního zájmu na podání žaloby D. Decoutereho a A. Haua.

A –  K části napadeného rozsudku týkající se P. A. Serrano, J.-M. Brase a A. O. Teresy

1.     K části napadeného rozsudku týkající se nevydání rozhodnutí o návrhu na zrušení

a)     Argumentace účastníků řízení

49      Navrhovatelé uplatňují dva důvody vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se dopustil Soud, a nedostatečného a rozporného odůvodnění napadeného rozsudku.

50      Navrhovatelé uvádějí, že podle judikatury Soudního dvora ve věcech obdobných projednávaným věcem týkajících se nahrazení napadeného aktu během probíhajícího řízení může trvání právního zájmu žalobce na podání žaloby vyplývat z rizika, že dojde k opakování údajné protiprávní činnosti orgánu Společenství. V tomto ohledu se navrhovatelé dovolávají zejména rozsudků ze dne 24. června 1986, AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise (53/85, Recueil, s. 1965, bod 21), jakož i ze dne 26. dubna 1988, Apesco v. Komise (207/86, Recueil, s. 2151, bod 16). Podle navrhovatelů může trvání právního zájmu žalobce na podání žaloby vyplývat rovněž ze zájmu žalobce na náhradě škody způsobené rozhodnutím, které již neplatí. V tomto ohledu se navrhovatelé dovolávají zejména rozsudků ze dne 5. března 1980, Könecke Fleischwarenfabrik v. Komise (76/79, Recueil, s. 665, bod 9), ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise (C‑68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, bod 74), jakož i ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise (C‑362/05 P, Sb. rozh. s. I‑4333, bod 42).

51      Krom toho navrhovatelé zdůrazňují, že v projednávané věci rozhodnutí o přeřazení přijatá během řízení před Soudem zcela nevyhovují výhradám vzneseným v prvním stupni, zejména pokud jde o protiprávnost článků 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu, a část jejich práv zůstává nadále porušena, z důvodu nedodržení rovného zacházení, jejich nabytých práv a právní jistoty. Tato rozhodnutí totiž nejenže formálně a výslovně nezrušují sporná rozhodnutí týkající se dotčených navrhovatelů, ale ani nestanovují zařazení do vyšší platové třídy, kterého navrhovatelé požívali podle starého služebního řádu a o které přišli uplatněním sporných rozhodnutí.

52      Parlament namítá, že podle judikatury Soudního dvora uplatněné navrhovateli musí předmět žaloby, stejně jako právní zájem na jejím podání, přetrvávat během řízení a výsledek žaloby musí být způsobilý poskytnout žalobci určitou výhodu (výše uvedený rozsudek Wunenburger v. Komise, bod 42). V projednávané věci tomu tak není. Jednak totiž nová rozhodnutí mají stejný předmět jako sporná rozhodnutí, která nahrazují ex tunc, a jednak Soud může pouze zrušit první rozhodnutí, aniž by je mohl nahradit jménem orgánu, který jej vydal. Krom toho neexistuje žádné riziko opakování údajně protiprávní činnosti, neboť nová rozhodnutí změnila režim zařazení.

53      Parlament krom toho zdůrazňuje, že jak vyplývá z napadeného rozsudku, dotčení navrhovatelé na jednání připustili, že již nemají zájem na tom, aby Soud rozhodl o zrušení sporných rozhodnutí, která se jich týkají. Tito navrhovatelé ani během řízení před Soudem nijak nepřeformulovali svá návrhová žádání za účelem zpochybnění rozhodnutí ze dne 20. března 2006, která nahrazují sporná rozhodnutí.

54      Konečně, pokud jde o dopady nevydání rozhodnutí o návrhu na náhradu škody, má Parlament za to, že se Soud rozhodl přezkoumat, nezávisle na posouzení legality sporných rozhodnutí, existenci dvou dalších kumulativních podmínek vzniku odpovědnosti Evropských společenství a shledal, že navrhovatelé v každém případě neprokázali existenci majetkové a nemajetkové újmy.

b)     Závěry Soudního dvora

55      Z bodu 90 napadeného rozsudku, který z tohoto hlediska nebyl kasačním opravným prostředkem zpochybněn, vyplývá, že se musí mít za to, že navrhovatelé tím, že vyjádřili svůj souhlas se skutečností, že Soud již nemusí rozhodovat o jejich návrhu na zrušení, tento bod návrhových žádání vzali zpět. Vzhledem k tomu, že Soudu již nebyla tato část návrhových žádání předložena, mohl pouze vzít na vědomí prohlášení učiněné na jednání. Krom toho, jak uvedl Parlament ve své kasační odpovědi, navrhovatelé se ani nepokusili přeformulovat svá návrhová žádání před Soudem zpochybněním rozhodnutí ze dne 20. března 2006. Uvedení navrhovatelé naopak dali přednost podání žaloby proti uvedených rozhodnutím k Soudu pro veřejnou službu Evropské unie.

56      Vzhledem k tomu, že toto zjištění samo o sobě stačí k odůvodnění napadeného rozsudku v tomto bodě, musí být tento důvod kasačního opravného prostředku považován za neopodstatněný.

2.     K zamítnutí návrhu na náhradu škody

a)     Argumentace účastníků řízení

57      Na podporu důvodu namířeného proti zamítnutí jejich návrhu na náhradu škody Soudem P. A. Serrano, J.-M. Bras a A. O. Teresa uplatňují nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku, pokud jde o nemajetkovou újmu, která jim byla podle jejich názoru způsobena. Podle těchto navrhovatelů jsou výhrady vznesené v jejich návrhu na zahájení řízení související s jejich návrhem na náhradu škody v tomto ohledu daleko širší než výhrady analyzované Soudem v napadeném rozsudku a týkají se rovněž stavu nejistoty, do kterého se dostali, a dopadů na jejich služební postup, jakož i na jejich profesní a rodinný život. Přílišně stručné posouzení tohoto bodu návrhových žádání ze strany Soudu přitom nezohlednilo nové skutečnosti újmy týkající se přijetí nových rozhodnutí o zařazení. Nahrazení sporných rozhodnutí během řízení nikterak nepředstavovalo přiměřenou a dostatečnou nápravu nemajetkové újmy všech tří navrhovatelů, neboť ti se nadále nacházeli ve stavu obav a nejistoty, pokud jde o vývoj jejich služebního postupu.

58      Parlament uvádí, že navrhovatelé nerozlišují mezi újmou, kterou údajně utrpěli, způsobenou spornými rozhodnutími a újmou, která podle nich přetrvává v důsledku jejich přeřazení do platové třídy rozhodnutími nahrazujícími sporná rozhodnutí. I kdyby v projednávané věci určitá újma přetrvávala, Soud by nemohl provést analýzu takové újmy, aniž by věcně přezkoumal nová rozhodnutí týkající se zařazení těchto tří navrhovatelů do platové třídy. V každém případě navrhovatelé podle Parlamentu dosáhli v důsledku rozhodnutí o přeřazení služebního postupu.

b)     Závěry Soudního dvora

59      V bodě 168 napadeného rozsudku Soud na úvod připomněl, že v rámci návrhu na náhradu škody podaného úředníkem předpokládá vznik odpovědnosti Společenství současné splnění podmínek týkajících se protiprávnosti jednání vytýkaného dotčenému orgánu, skutečné škody a příčinné souvislosti mezi jednáním uvedeného orgánu a uplatňovanou škodou. Soud v bodě 169 uvedeného rozsudku rovněž připomněl, že tyto tři podmínky vzniku odpovědnosti Společenství jsou kumulativní, což znamená, že pokud jedna z nich není splněna, nemůže odpovědnost Společenství vzniknout.

60      Pokud jde o nemajetkovou újmu, která údajně vznikla P. A. Serrano, J.‑M. Brasovi a A. O. Teresovi z důvodu údajného porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí, kterého se dopustil Parlament, Soud v bodě 175 napadeného rozsudku zejména uvedl, že Parlament tím, že se omezil na opření sporných rozhodnutí o ustanovení služebního řádu, neporušil uvedenou zásadu a povinnost, a následně dospěl k závěru, že protiprávnost jednání, které bylo zdrojem nemajetkové újmy, která údajně vznikla, nebyla tudíž v projednávané věci prokázána.

61      Soud tak zamítnutí návrhu na náhradu nemajetkové újmy odůvodnil právně dostačujícím způsobem. Pouhé zjištění Soudu, že tvrzená protiprávnost jednání nebyla prokázána, totiž při neexistenci jedné ze tří kumulativních podmínek připomenutých v bodě 169 napadeného rozsudku stačí k zamítnutí uvedeného návrhu. Soud tudíž nebyl povinen svůj rozsudek dále odůvodňovat mimo jiné tím, že by rozhodl o existenci údajné nemajetkové újmy.

62      Tento důvod kasačního opravného prostředku musí být tudíž považován za neopodstatněný.

B –  K části napadeného rozsudku týkající se D. Decoutereho, A. Haua a F. J. S. Ramose

1.     K přípustnosti žaloby D. Decoutereho a A. Haua

a)     Argumentace účastníků řízení

63      Parlament ve svém vzájemném kasačním opravném prostředku připomíná, pokud jde o D. Decoutereho, že tento navrhovatel byl poté, co uspěl ve výběrovém řízení na změnu kategorie, zařazen do platové třídy B, a tudíž se ke dni vstupu nového služebního řádu v platnost nacházel ve stejné situaci jako všichni úředníci příslušející do platové třídy B podle starého služebního řádu. Parlament zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, co shledal Soud, byl tento úředník před konáním vnitřního výběrového řízení na změnu kategorie zařazen do platové třídy C3 a poté, co v tomto výběrovém řízení uspěl, do třídy B5, následně do třídy B*5 a nakonec do platové třídy AST5. V důsledku těchto povýšení přísluší nyní do platové třídy AST7. Navrhovatel tak byl v režimu nového služebního řádu přeřazen s přihlédnutím k jeho zařazení do platové třídy B, a nikoli do platové třídy C starého služebního řádu. Parlament v podstatě tvrdí, že D. Decoutere po vstupu nového služebního řádu v platnost požíval téhož služebního postupu jako úředníci zařazení do platové třídy B starého služebního řádu, a tudíž tento navrhovatel nebyl ve srovnání s těmito úředníky diskriminován.

64      Pokud jde o A. Haua, Parlament uvádí, že Soud nesprávně shledal, že se tento navrhovatel nacházel ve stejné situaci jako ostatní navrhovatelé. V okamžiku účasti na výběrovém řízení byl totiž dočasným zaměstnancem a díky úspěchu v tomto výběrovém řízení u něj nedošlo ke změně kategorie, ale změnilo se jeho postavení z dočasného zaměstnance na úředníka. Soud situaci A. Haua kvalifikoval nesprávně, neboť tento navrhovatel v důsledku úspěchu ve výběrovém řízení na změnu kategorie nepostoupil do vyšší platové třídy, ale změnilo se jeho služební postavení.

65      Navrhovatelé uvádějí, že se Parlament omezuje na převzetí argumentů, které již byly předloženy v prvním stupni, a na zpochybnění skutkových zjištění. Tento důvod musí být podle navrhovatelů považován za nepřípustný. Pokud jde o věc samou, považují navrhovatelé odůvodnění napadeného rozsudku týkající se zamítnutí námitky nepřípustnosti za správné.

b)     Závěry Soudního dvora

66      Pokud jde o D. Decoutereho, je třeba poznamenat, že Soud v bodech 68 až 70 napadeného rozsudku zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Parlamentem v prvním stupni, když shledal, že tento navrhovatel měl právní zájem na podání žaloby. Soud zdůraznil, že se D. Decoutere, který přešel z platové třídy C3 do platové třídy B5, k 1. květnu 2006 nacházel v nižší platové třídě, než byla platová třída úředníků platové třídy C1, kteří neuspěli ve výběrovém řízení na změnu kategorie podle starého služebního řádu.

67      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Soud nepochybil, když v bodech 68 až 70 napadeného rozsudku uvedl, že se výhrada, kterou D. Decoutere vznesl v prvním stupni, týká okolnosti, že jeho zařazení stanovené podle pravidel nového služebního řádu, neodráží přechod z kategorie vyplývající z úspěchu v uvedeném výběrovém řízení, a že se v důsledku toho tato výhrada týká údajného nezohlednění úspěchu ve výběrovém řízení s ohledem na zařazení kolegů navrhovatele, kteří byli podle starého služebního řádu ve stejné kategorii a kteří v tomto výběrovém řízení neuspěli.

68      Jak rozhodl Soud, D. Decoutere zpochybnil hlavně změnu hierarchických vztahů vzniklých podle starého služebního řádu, která byla údajně způsobena přechodnými pravidly zařazování obsaženými v příloze XIII nového služebního řádu.

69      Z toho vyplývá, že jelikož sporné rozhodnutí týkající se D. Decoutereho mu, pokud jde o tuto výhradu, nevyhovělo, Soud právem zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Parlamentem.

70      Tento důvod vzájemného kasačního opravného prostředku tudíž není opodstatněný.

71      Pokud jde o A. Haua, Soud tvrdil, že se tento navrhovatel jakožto dočasný zaměstnanec zúčastnil výběrového řízení na změnu kategorie v rovném postavení s úředníky, a v důsledku sporného rozhodnutí, které se ho týkalo, přišel o zařazení do vyšší platové třídy, než je platová třída úředníků bývalé kategorie C, kteří v tomto výběrovém řízení neuspěli. Měl tak právní zájem na podání žaloby.

72      V tomto ohledu je třeba uvést, že se argumenty Parlamentu ohledně přípustnosti žaloby A. Haua netýkají právního zájmu navrhovatele na podání žaloby, a v důsledku toho ani přípustnosti jeho žaloby, ale týkají se její opodstatněnosti a zejména nároku navrhovatele na odlišné zacházení v rámci služebního postupu v důsledku úspěchu ve výběrovém řízení na změnu kategorie, než je zacházení uplatňované na úředníky zařazené do platové třídy C před vstupem nového služebního řádu v platnost. Tyto argumenty tedy nezpochybňují přípustnost žaloby, kterou podal.

73      Soud tudíž správně rozhodl, že žaloba A. Haua je přípustná.

74      Z výše uvedeného vyplývá, že důvody vzájemného kasačního opravného prostředku musejí být odmítnuty a že tento vzájemný kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu.

2.     K zamítnutí námitky protiprávnosti článků 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu

a)     K důvodům vycházejícím z porušení nabytých práv

i)     Argumentace účastníků řízení

75      Navrhovatelé uvádějí, že na rozdíl od toho, co nedostatečně podloženě tvrdil Soud, zrušení starého zařazení do platové třídy novým služebním řádem představuje porušení nabytých práv. Jejich jmenování do vyšší platové třídy je ve skutečnosti stavěno na roveň povýšení, ke kterému došlo před reformou služebního řádu. Navrhovatelé zpochybňují rovněž posouzení učiněná Soudem uvedená v bodech 113 až 118 napadeného rozsudku týkající se údajných lepších perspektiv služebního postupu, kterých požívají ve srovnání s úředníky, kteří v tomto výběrovém řízení neuspěli. Dále navrhovatelé uvádějí, že na rozdíl od situace navrhovatelů ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise (C‑443/07 P, Sb. rozh. s. I-10945), kteří v době vstupu nového služebního řádu v platnost nebyli úředníky, a tudíž měli pouze naději na to být jmenováni úředníky, navrhovatelé v projednávané věci již úředníky byli a uspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie, které představovalo událost zakládající jejich nabytá práva na vyšší platovou třídu.

76      Parlament v tomto ohledu zdůrazňuje, že navrhovatelé i po vstupu nového služebního řádu v platnost služebně povýšili rychleji než jejich kolegové, kteří v těchto vnitřních výběrových řízeních na změnu kategorie neuspěli. Vstup nového služebního řádu v platnost tudíž do jejich práv nijak nezasáhl.

77      Rada tvrdí, že právní a faktická situace skupiny úředníků vymezené ve srovnání se situací jiné skupiny úředníků, a nikoli absolutně, nemá dostatečně stálou a definitivní povahu k tomu, aby mohla být kvalifikována jako nabyté právo. Krom toho hierarchie mezi úředníky bude vždy podléhat změnám a perspektivy služebního postupu budou vždy vystaveny určitým rizikům. Právě proto v této oblasti není možné odkazovat na nabytá práva. Rada má tedy za to, že Soud dospěl k nesprávnému závěru tím, že navrhovatelům uznal nabytá práva na služební postup. Situace těchto navrhovatelů byla v době reformy služebního řádu vymezena nejasně a nemohla představovat právo omezující široký prostor pro uvážení zákonodárce, jako je prostor přiznaný Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku Centeno Mediavilla a další v. Komise.

ii)  Závěry Soudního dvora

78      Soud v bodě 107 napadeného rozsudku zejména rozhodl, že zařazení do vyšší platové třídy získané určitými úředníky ve srovnání s jinými úředníky v určitém okamžiku jejich služebního postupu, nepředstavuje nabyté právo, které musí být chráněno novým služebním řádem.

79      V bodě 109 napadeného rozsudku Soud mimoto shledal, že před vstupem nového služebního řádu v platnost D. Decoutere, A. Hau a F. J. S. Ramos díky úspěchu ve vnitřních výběrových řízeních na postup z kategorie služebně povýšili. Byli tak zařazeni do vyšší platové třídy než úředníci, kteří v takových vnitřních výběrových řízeních na změnu kategorie neuspěli.

80      Soud na základě tohoto zjištění v bodě 110 napadeného rozsudku rozhodl, že lepší perspektivy služebního postupu získané navrhovateli podle starého služebního řádu ve srovnání s úředníky, kteří v těchto výběrových řízeních neuspěli, představují nabytá práva, která musí být chráněna podle nového služebního řádu.

81      Dále Soud v bodech 114 až 117 napadeného rozsudku uvedl, že díky pravidlům služebního postupu stanoveným v článku 10 přílohy XIII služebního řádu, zákonodárce stanovil mechanizmus rozlišování ve služebním postupu úředníků podle kategorie, do které příslušeli podle starého služebního řádu. Soud měl za to, že tato pravidla umožnila zaručit dodržení uvedených nabytých práv.

82      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora je právní vztah mezi úředníky a administrativou založen na služebním řádu, a nikoli na určité smlouvě. Práva a povinnosti úředníků mohou být tudíž při dodržení požadavků vyplývajících z práva Společenství zákonodárcem kdykoliv změněna (výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, bod 60 a citovaná judikatura).

83      Zásadně platí, že předpisy pozměňující legislativní ustanovení, jako jsou nařízení, která mění služební řád, se s výhradou odchylek uplatní na budoucí účinky situací, které nastaly za působnosti dřívějšího předpisu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 29. června 1999, Butterfly Music, C‑60/98, Recueil, s. I‑3939, bod 24, jakož i výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, bod 61).

84      Jinak je tomu pouze u situací, které nastaly a byly definitivně ustaveny za působnosti předchozího pravidla a které zakládají nabytá práva (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 14. dubna 1970, Brock, 68/69, Recueil, s. 171, bod 7; ze dne 5. prosince 1973, SOPAD, 143/73, Recueil, s. 1433, bod 8, a ze dne 10. července 1986, Licata v. HSV, 270/84, Recueil, s. 2305, bod 31, jakož i výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, bod 62). Právo je považováno za nabyté, pokud skutečnost, která vedla k jeho vzniku, nastala před legislativní změnou (výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, bod 63).

85      V projednávané věci je třeba konstatovat, že navrhovatelé, kteří služebně povýšili díky svému úspěchu ve vnitřním výběrovém řízení, nabyli právo na zachování služebního postupu, ke kterému takto došlo podle starého služebního řádu. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelé, takové právo však implikuje pouze to, že s nimi bude podle služebního řádu zacházeno stejně, pokud jde zejména o služební postup, jako je zacházeno se všemi úředníky nové platové třídy, do které se tak dostali.

86      Široká posuzovací pravomoc, kterou má zákonodárce k učinění nutných změn služebního řádu za podmínek připomenutých v bodech 82 a 83 tohoto rozsudku, a zejména ke změně struktury platových tříd úředníků, mu nemůže umožnit provést změny, které zejména s touto nutností nikterak nesouvisejí nebo které nezohledňují schopnosti, které tyto platové třídy mají odrážet. Zákonodárce však nemůže být vázán povinností striktně zachovávat vztah, který dříve existoval mezi těmito platovými třídami před změnou služebního řádu.

87      Navrhovatelé se tudíž nemohou užitečně dovolávat údajně nabytých práv na zařazení do vyšší platové třídy získané podle starého služebního řádu za účelem tvrzení, že články 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu jsou stiženy protiprávností.

88      Za těchto okolností a když zákonodárce, jak uvedl Soud v bodě 114 napadeného rozsudku, v tomto novém služebním řádu přijal ustanovení, která činí rozdíl ve služebním postupu těchto úředníků, přičemž zohledňují kategorii, do které patřili podle starého služebního řádu, není opodstatněné tvrzení navrhovatelů, že se Soud, který své posouzení dostatečně odůvodnil, dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl jejich žalobní důvod vycházející z porušení jejich nabytých práv.

b)     K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

i)     Argumentace účastníků řízení

89      Pokud jde o porušení zásady ochrany legitimního očekávání, mají navrhovatelé za to, že Soud nesprávně a na základě nedostatečného odůvodnění shledal, že nemohou důvodně legitimně očekávat, že stávající situace bude zachována v případě neexistence nabytých práv. Dosah těchto dvou zásad se liší, jelikož zdroj zásady ochrany legitimního očekávání je odlišný od nabytí takových práv. Krom toho na rozdíl od navrhovatelů ve výše uvedeném rozsudku Centeno Mediavilla a další v. Komise opřeli navrhovatelé v projednávané věci svá očekávání služebního postupu o úspěch ve výběrovém řízení na změnu kategorie, a tudíž o situaci nastalou před vstupem nového služebního řádu v platnost. Kdyby se připustilo, že zákonodárce nemusí takové očekávání zohlednit, vedlo by to k tomu, že by byl postaven nad obecnou zásadu ochrany legitimního očekávání.

90      Rada v tomto ohledu uvádí, že perspektiva služebního postupu navrhovatelů nepředstavuje dostatečně stálou situaci na to, aby mohla být považována za nabytou. Krom toho připomíná, že podle výše uvedeného rozsudku Centeno Mediavilla a další v. Komise se jednotlivci nemohou této zásady dovolávat za účelem zpochybnění legality nového ustanovení v oblasti veřejné služby Společenství.

ii)  Závěry Soudního dvora

91      Soud v bodě 121 napadeného rozsudku z důvodů připomenutých v bodě 34 tohoto rozsudku rozhodl, že se navrhovatelé za účelem zpochybnění legality určitého ustanovení služebního řádu nemohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání.

92      Takové posouzení dosahu zásady ochrany legitimního očekávání, které je dostatečně odůvodněné, se nezdá být stiženo právní vadou.

93      Jednotlivci se totiž nemohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání k tomu, aby zabránili použití nového právního ustanovení, zejména v oblasti, v níž má zákonodárce, jako v projednávané věci, širokou posuzovací pravomoc (rozsudek ze dne 19. listopadu 1998, Španělsko v. Rada, C‑284/94, Recueil, s. I‑7309, bod 43, jakož i výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, bod 91).

94      Z toho vyplývá, že argumenty navrhovatelů týkající se porušení zásady ochrany legitimního očekávání nejsou ničím podložené.

c)     K důvodu vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení

i)     Argumentace účastníků řízení

95      Podle navrhovatelů Soud zásadu rovného zacházení vyložil nesprávně, když měl za to, že i kdyby jim sporná rozhodnutí způsobila určitou ztrátu z hlediska služebního postupu ve srovnání s jejich kolegy, kteří neuspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie, nemohlo dojít k porušení této zásady. Soud tak na základě nedostatečného odůvodnění připustil, že s odlišnými situacemi může být zacházeno stejně. Soud mimoto dospěl k nesprávnému závěru, že dotčená přechodná ustanovení mohou splňovat požadavky na dodržování uvedené zásady.

96      Krom toho, pokud jde o situaci D. Decoutereho, Soud nesprávně odmítl odsoudit skutečnost, že s ním bylo zejména na základě čl. 2 odst. 1 a článků 4 a 5 přílohy XIII nového služebního řádu zacházeno odlišně ve srovnání s úředníky, kteří uspěli ve stejném výběrovém řízení, a kteří se tak nacházeli ve stejné právní situaci jako on.

97      Parlament a Rada namítají, že Soud právem prohlásil, že systém služebního postupu byl novým služebním řádem radikálně změněn, ale že tento nový služební řád stanoví výhody pro úředníky, kteří byli zařazeni do vyšší platové třídy před vstupem nového služebního řádu v platnost. Rada krom toho zdůrazňuje, že zařazení do nového hierarchického systému není samo o sobě směrodatné pro posouzení, zda zákonodárce činil rozdíly z hlediska perspektiv služebního postupu mezi úředníky, kteří podle starého služebního řádu uspěli ve výběrovém řízení na změnu kategorie, a úředníky, kteří v žádném takovém řízení neuspěli.

98      Pokud jde o situaci D. Decoutereho, Parlament a Rada zdůrazňují, že výklad dotčených ustanovení podaný Soudem byl potvrzen výše uvedeným rozsudkem Centeno Mediavilla a další v. Komise, ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že nelze mít za to, že se úředníci přijatí ve dvou odlišných termínech nacházejí ve stejné právní situaci.

ii)  Závěry Soudního dvora

99      Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, k porušení zásady rovného zacházení, která se uplatní na právo veřejné služby Společenství, dojde tehdy, jestliže je se dvěma kategoriemi osob, jejichž faktické a právní situace nevykazují podstatné odlišnosti, zacházeno při jejich přijímání odlišně a takové zacházení není objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 11. ledna 2001, Martínez del Peral Cagigal v. Komise, C‑459/98 P, Recueil, s. I‑135, bod 50, jakož i výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, bod 76).

100    Rovněž platí, že zákonodárce má v zásadě povinnost při přijímání pravidel, která se použijí zejména v oblasti veřejné služby Společenství, dodržovat zásadu rovného zacházení (výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, bod 78).

101    Jak Soud správně připomněl v bodě 142 napadeného rozsudku, z judikatury rovněž vyplývá, že k porušení zásady rovného zacházení dojde tehdy, pokud je se dvěma odlišnými situacemi zacházeno stejně (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. září 2007, Lindorfer v. Rada, C‑227/04 P, Sb. rozh. s. I‑6767, bod 63).

102    Soud v tomto ohledu v bodě 145 napadeného rozsudku shledal, že se navrhovatelé, kteří uspěli ve vnitřním výběrovém řízení na změnu kategorie podle starého služebního řádu, nenacházejí ve stejné právní a faktické situaci jako úředníci, kteří v takovém výběrovém řízení neuspěli. Krom toho Soud v bodě 146 a 147 napadeného rozsudku rozhodl, že prvně uvedení úředníci podle pravidel služebního řádu získali lepší perspektivy služebního postupu ve srovnání s druhou uvedenou skupinou úředníků, které byly zohledněny v přechodných ustanoveních přílohy XIII nového služebního řádu.

103    Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelé, takové posouzení, jehož odůvodnění, jaké je připomenuto v bodě 37 tohoto rozsudku, je dostatečné, není stiženo žádnou právní vadou.

104    Je totiž třeba podotknout, že se navrhovatelé omezují na tvrzení, že dotčený přechodný režim neobsahuje ustanovení týkající se výslovně té kategorie úředníků, kteří uspěli ve výběrovém řízení podle starého služebního řádu, a že v každém případě lepší perspektivy služebního postupu, kterých požívají podle nového služebního řádu, nejsou podstatné a jisté.

105    Taková argumentace přitom nemůže prokázat, že tento nový služební řád s ohledem na tyto úředníky porušuje zásadu rovného zacházení. Jak totiž vyplývá z bodu 86 tohoto rozsudku, jelikož zákonodárce Společenství přijetím nového služebního řádu přetvořil celý systém doposud platného služebního postupu, nemohl být povinen doslovně převzít hierarchii platových tříd starého služebního řádu, protože jinak by byla dotčena jeho možnost provést změny služebního řádu. V této souvislosti srovnání hierarchického pořadí úředníků před a po reformě služebního řádu není samo o sobě směrodatné pro posouzení slučitelnosti nového služebního řádu se zásadou rovného zacházení.

106    Nový služební řád na rozdíl od tvrzení navrhovatelů činí rozdíl mezi služebním postupem úředníků, kteří podle starého služebního řádu patřili do hierarchicky různých platových tříd, a těm, kteří uspěli ve výběrovém řízení na změnu kategorie, zajišťuje jiné perspektivy služebního postupu než úředníkům, kteří v tomtéž výběrovém řízení neuspěli. Přechodný režim, a zejména čl. 10 odst. 1 a 2 přílohy XIII služebního řádu, prostřednictvím pravidla zablokování služebního postupu a pravidla stanovení procentních sazeb pro povyšování pro jednotlivé platové třídy zajišťuje lepší perspektivy služebního postupu úředníkům, kteří přísluší do vyšších platových tříd podle starého služebního řádu, a tudíž těm, kteří postoupili do platových tříd v důsledku úspěchu ve výběrovém řízení na změnu kategorie.

107    Pokud jde v poslední řadě o D. Decoutereho, měl Soud v bodech 152 a 155 napadeného rozsudku za to, že se tento navrhovatel nenacházel ve stejné právní situaci jako jiný úředník, který uspěl v tomtéž výběrovém řízení jako on, ale byl přijat do služebního poměru jako úředník podle nového služebního řádu, zatímco D. Decoutere byl přijat a zařazen do své nové platové třídy na základě tohoto výběrového řízení podle starého služebního řádu. Soud se tímto nedopustil nesprávného právního posouzení a napadený rozsudek odůvodnil právně dostačujícím způsobem.

108    Dva úředníci, kteří jsou přeřazeni do vyšší platové třídy podle různých ustanovení služebního řádu, se totiž z tohoto důvodu nacházejí v odlišných situacích (viz obdobně výše uvedený rozsudek Centeno Mediavilla a další v. Komise, body 79 a 80).

109    Z výše uvedených úvah vyplývá, že navrhovatelé neoprávněně tvrdí, že Soud neprávem zamítl námitku protiprávnosti článků 2 a 8 přílohy XIII nového služebního řádu a že rozsudek není dostatečně odůvodněn.

3.     K zamítnutí návrhu na náhradu škody

110    Vzhledem k tomu, že navrhovatelé odkazují na svou argumentaci ohledně části napadeného rozsudku týkající se této námitky protiprávnosti za účelem zpochybnění rovněž bodů 177 až 180 napadeného rozsudku týkajících se návrhu na náhradu škody, je třeba rovněž tento důvod kasačního opravného prostředku shledat neopodstatněným.

111    Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů uplatněných navrhovateli není opodstatněný, musí být hlavní kasační opravný prostředek zamítnut.

VII –  K nákladům řízení

112    Podle čl. 122 prvního pododstavce jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

113    Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 69 odst. 3 zmíněného jednacího řádu může Soudní dvůr nicméně rozdělit náklady nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé, ani Parlament neměli ve věci úspěch, je třeba rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

114    Podle čl. 69 odst. 4 jednacího řádu, který se rovněž použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady. Je tudíž třeba rozhodnout, že Rada ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Hlavní kasační opravný prostředek se zamítá.

2)      Vzájemný kasační opravný prostředek se zamítá.

3)      Pilar Angé Serrano, Jean-Marie Bras, Adolfo Orcajo Teresa, Dominiek Decoutere, Armin Hau a Francisco Javier Solana Ramos, Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: francouzština.