Back to EUR-Lex homepage

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search
You are here

Document 52020AE5657

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2030“ [COM(2020) 652 final – 2020/0300 (COD)]

EESC 2020/05657

Úř. věst. C 123, 9.4.2021, p. 76–79 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

Date of document:
27/01/2021; Den hlasování
Date of vote:
27/01/2021
Date lodged:
05/11/2020
Author:
Evropský hospodářský a sociální výbor
Responsible body:
Section for Agriculture, Rural Development and the Environment, EESC_NAT
Rapporteur:
Lutz RIBBE
Form:
Stanovisko
Term of office:
2015-2020
Internal reference:
NAT/811, AVIS-SECTION 2020/5657 FIN
Session:
557
Treaty:
Smlouvy o fungování Evropské unie
Legal basis:
Link
Link
Link
Select all documents mentioning this document
Earlier related instruments:
Instruments cited:
Link

9.4.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 123/76

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2030“

[COM(2020) 652 final – 2020/0300 (COD)]

(2021/C 123/12)

Hlavní zpravodaj:

Lutz RIBBE

Žádost o vypracování stanoviska

Evropský parlament, 11.11.2020

Rada, 5.11.2020

Právní základ

čl. 192 odst. 1 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

Odpovědná sekce

Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí

Rozhodnutí předsednictva

1.12.2020

Přijato na plenárním zasedání

27.1.2021

Plenární zasedání č.

557

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

227/4/4

1.   Závěry a doporučení

1.1

 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) spatřuje ve stávajícím návrhu 8. akčního programu pro životní prostředí jen velmi malou přidanou hodnotu. Tato přidaná hodnota spočívá ve vylepšeném modelu monitorování a podávání zpráv, který má být zaveden. Jinak se návrh soustřeďuje spíše na obecné popisy situace a deklarace záměrů než na konkrétní obsah a opatření. Lepší správa však sama o sobě žádný „akční program“ nevyžaduje.

1.2

 EHSV si klade otázku, zda politika EU v oblasti životního prostředí, která se nejpozději v okamžiku přijetí Zelené dohody pro Evropu stala středobodem politiky EU, skutečně potřebuje nějaké další podněty v podobě programu, jakým je 8. akční program pro životní prostředí.

1.3

 EHSV je pevně přesvědčen o tom, že Komisí předložený návrh jen potvrzuje názor, na který EHSV už několik let stále znovu upozorňuje, tj. že problém nespočívá v tom, že bychom nevěděli, co máme dělat. Problém je v tom, že nejsou dostatečně prováděna dobře známá opatření, o nichž bylo často rozhodnuto již dávno, a že chybí dostatečná politická vůle.

1.4

 EHSV by považoval za přínosné, kdyby byly do 8. akčního programu pro životní prostředí například začleněny strategické iniciativy předložené Komisí za účelem provádění Zelené dohody pro Evropu, jako je strategie v oblasti biologické rozmanitosti, strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ nebo akční plán pro oběhové hospodářství, včetně jejich jednotlivých požadavků, a byly v jeho rámci uplatňovány. Rada a Evropský parlament by navíc mohly v rámci 8. akčního programu pro životní prostředí Komisi uložit, aby upevnila a prohloubila Zelenou dohodu pro Evropu, a výslovně ji za tímto účelem pověřit úkolem, aby nejpozději v novém funkčním období předložila legislativní návrh „Agendy EU do roku 2050“ (v podobě pozměněné a rozšířené „Zelené dohody pro Evropu 2“), připojený k 8. akčnímu programu formou přílohy obsahující konkrétní a podrobný seznam opatření. S tím se ovšem nepočítá.

1.5

 EHSV proto vyzývá k zásadní diskusi o významu a užitečnosti akčních programů v oblasti životního prostředí a opakuje svůj požadavek, aby byla vypracována samostatná „agenda EU pro udržitelný rozvoj do roku 2050“. Domnívá se, že Zelená dohoda pro Evropu je pro to dobrým a pevným základem.

2.   Souvislosti stanoviska

Akční programy EU v oblasti životního prostředí

2.1

 Od počátku 70. let 20. století jsou na úrovni EU přijímány akční programy pro životní prostředí. Sedmý z nich skončil 31. prosince 2020.

2.2

 Komise ve svém návrhu 8. akčního programu pro životní prostředí uvádí, že tyto programy pro životní prostředí „jsou […] vodítkem k rozvoji politiky EU v oblasti životního prostředí“. Musí však také nepřímo připustit, že tyto programy nakonec neměly takový účinek, jaký se od nich očekával. Dochází k závěru, „že pokrok související s ochranou přírody, zdravím a integrací politik nebyl dostatečný“. Poukazuje rovněž na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí nazvanou „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2020“ a uveřejněnou dne 4. prosince 2019, která „informuje o současných evropských výzvách nebývalého rozsahu a naléhavosti v oblasti životního prostředí, klimatu a udržitelnosti; tyto výzvy vyžadují okamžitá a koordinovaná opatření a naléhavá systémová řešení“. Neboť „při současném modelu růstu se očekává, že tlaky na životní prostředí se budou dále zvyšovat, což způsobí přímé i nepřímé škodlivé účinky na lidské zdraví a dobré životní podmínky. To platí zejména pro odvětví, která mají největší vliv na životní prostředí – potraviny, mobilitu, energetiku, jakož i infrastrukturu a budovy.“

2.3

 Toto prohlášení je v souladu se zprávou o udržitelném rozvoji v Evropě z roku 2020, kterou v prosinci loňského roku předložily Síť řešení pro udržitelný rozvoj (SDSN) a Institut pro evropskou environmentální politiku. Jedním z nejdůležitějších závěrů této zprávy je to, že při provádění cílů udržitelného rozvoje čelí Evropa největším výzvám v oblasti udržitelného zemědělství a produkce potravin a v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti.

2.4

 Komise uvádí, že v rámci Zelené dohody pro Evropu, kterou uveřejnila dne 11. prosince 2019, byla přijata ambiciózní agenda, jejímž cílem je a) učinit z EU do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent, b) chránit, zachovávat a rozvíjet přírodní bohatství EU a c) chránit zdraví a dobré životní podmínky občanů před riziky pro životní prostředí a dopady na ně.

2.5

 Rada, Evropský parlament a Výbor regionů Komisi nicméně vyzvaly, aby předložila návrh 8. akčního programu pro životní prostředí, o němž následně rozhodnou Rada a Evropský parlament. Komise tento návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2030 (8. akční program pro životní prostředí), který je předmětem tohoto stanoviska, předložila dne 14. října 2020, tedy téměř jeden rok po předložení Zelené dohody pro Evropu a pouze dva a půl měsíce před koncem 7. akčního programu pro životní prostředí.

Obsah 8. akčního programu pro životní prostředí

2.6

 Osmý akční program pro životní prostředí má pouze šest článků.

2.7

 V článku 2 jsou vyjmenovány již známé cíle EU v oblasti životního prostředí, které uznává i Rada a Evropský parlament, jako je snížení emisí skleníkových plynů, dosažení klimatické neutrality do roku 2050, přizpůsobení se změně klimatu, cíl nulového znečištění pro životní prostředí bez toxických látek, ochrana, zachování a obnova biologické rozmanitosti atd., a jsou označeny jako „tematické prioritní cíle“ 8. akčního programu pro životní prostředí. Na rozdíl od 7. akčního programu pro životní prostředí však chybí představení konkrétních nástrojů nebo opatření, jejichž pomocí má být těchto cílů dosaženo, případně environmentálních opatření. Toto je překvapivé, mj. i s ohledem na to, jak vysoké ambice jsou v návrhu někdy formulovány. Uvádí se v něm například, že cílem je „postup k modelu regenerativního růstu, který vrací planetě víc, než si bere“ (1).

2.8

 Také v článku 3 jsou zmíněny jen dávno známé „základní podmínky“, které jsou pro uskutečnění těchto prioritních cílů nezbytné. Mezi tyto podmínky patří:

—

efektivní a účinné provádění platných právních předpisů v oblasti životního prostředí a klimatu,

—

důsledné začlenění stanovených prioritních cílů do všech příslušných strategií, legislativních i nelegislativních iniciativ, programů, investic a projektů na úrovni Unie i na celostátní, regionální a místní úrovni a

—

postupné odstraňování dotací škodících životnímu prostředí na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni.

2.9

 V článku 4 je popsáno, co je vlastním těžištěm 8. akčního programu pro životní prostředí. Je jím příslib vytvoření dokonalejšího rámce pro sledování a podávání zpráv, který má činitelům s rozhodovacími pravomocemi i veřejnosti poskytnout lepší přehled o pokroku (nebo nedostatcích). Jako příklad se v něm uvádí mimo jiné to, že Rada a EHSV vyzvaly k měření hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku „nad rámec HDP“. Mají být také stanoveny „hlavní ukazatele“, které zlepší sledování např. biologické rozmanitosti nebo oběhového hospodářství. Klíčovou úlohu v této oblasti by měla mít Evropská agentura pro životní prostředí a Evropská agentura pro chemické látky, a mělo by proto dojít k jejich personálnímu posílení.

2.10

 A konečně článek 5 stanoví, že Komise do 31. března 2029 provede hodnocení 8. akčního programu pro životní prostředí. Nemá být tedy přezkoumán v polovině období.

2.11

 Článek 6 upravuje vstup právních předpisů v platnost.

3.   Připomínky

3.1

 EHSV je s Komisí zajedno v tom, že akční programy pro životní prostředí slouží již dlouho jako vodítko k rozvoji politiky EU v oblasti životního prostředí. Environmentální politika v 70., 80. nebo 90. letech 20. století však není s tou dnešní srovnatelná. Vzniká proto otázka, jakou úlohu či funkci mají programy pro životní prostředí plnit.

3.2

 EHSV se proto ptá, zda politika EU v oblasti životního prostředí, která se nejpozději v okamžiku přijetí Zelené dohody pro Evropu stala středobodem politiky EU, skutečně potřebuje nějaké další podněty v podobě programu, jakým je 8. akční program pro životní prostředí. Klade si tuto otázku zvláště proto, že vlastní náplní návrhu 8. akčního programu pro životní prostředí jsou spíše obecné popisy situace a deklarace záměrů nežli konkrétní obsah a opatření. Je to akční program, kterému chybí akce.

3.3

 EHSV samozřejmě nepochybuje o tom, že priority uvedené v článku 2 jsou dobré a že „základní podmínky pro dosažení prioritních cílů“ stanovené v článku 3 jsou správné. Jaký má být ale přínos 8. akčního program pro politiku v oblasti životní prostředí, když se v něm takříkajíc pouze opakují cíle stanovené mimo jiné v Zelené dohodě pro Evropu, aniž by v něm byly popsány, byť jen v základních rysech, nástroje nebo opatření, jež by umožnily uskutečnění těchto cílů a jež by se rozhodnutím Rady a Evropského parlamentu staly závaznými? A jaký je reálný užitek pouhého vyjmenování dávno známých „základních podmínek“, když nebyl předložen a přijat žádný závazný plán jejich naplňování?

3.4

 EHSV je pevně přesvědčen o tom, že Komisí předložený návrh jen potvrzuje názor, na který EHSV už několik let stále znovu upozorňuje, tj. že problém nespočívá v tom, že bychom nevěděli, co máme dělat. Problém je v tom, že nejsou dostatečně prováděna dobře známá opatření, o nichž bylo často rozhodnuto již dávno, a že chybí dostatečná politická vůle. I Komise a někdy i Soudní dvůr Evropské unie si již léta stěžují na často nedostatečné provádění mnoha stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí ze strany členských států. Nedostatky v provádění právních předpisů nebo nedostatečnou politickou vůli nemůže ovšem vyrovnat žádný akční program pro životní prostředí.

3.5

 I bez takového akčního programu mají evropské orgány a členské státy dostatek možností k tomu, aby dané sliby uskutečnily. Příkladem může být politika v oblasti biologické rozmanitosti.

3.6

 Ochrana, zachování a obnova přírody se jako „prioritní cíl“ uvádí výslovně ve všech (!) akčních programech pro životní prostředí počínaje druhým (na období 1977–1981), a znovu i v osmém. Soustřeďují-li se akční programy pro životní prostředí už více než 40 let (!) na problém biologické rozmanitosti, a Komise je ve své strategii v oblasti biologické rozmanitosti z května 2020 přesto nucena konstatovat, že „se příroda nachází v krizové situaci“, není to pro všechny tyto dosavadní programy nijak dobré vysvědčení.

3.7

 Bez ohledu na ně však existují jasné představy a návrhy, jak je možné situaci napravit. Například strategie v oblasti biologické rozmanitosti, kterou předložila Komise (2), obsahuje dlouhý seznam takových opatření. Rada i Evropský parlament měly mimo jiné v rámci reformy společné zemědělské politiky (SZP) dostatečnou příležitost, aby na základě toho stanovily konkrétní požadavky. Tato příležitost byla promarněna. EHSV nevidí, co by se schválením 8. akčního programu pro životní prostředí v Radě a v Evropském parlamentu mohlo nyní zlepšit.

3.8

 Z toho je však také zřejmé, za jakého předpokladu by 8. akční program pro životní prostředí mohl mít nějakou přidanou hodnotu. Mohl by ji mít tehdy, kdyby do něho byla formálně začleněna strategie v oblasti biologické rozmanitosti, kterou Komise předložila v rámci provádění Zelené dohody pro Evropu, strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ (a jiné podobné politické dokumenty), s jejich konkrétními podrobnými požadavky, aby se Rada a Parlament tímto způsobem vyslovily na podporu provádění těchto konkrétních návrhů.

3.9

 V rámci 8. akčního programu pro životní prostředí by Rada a Evropský parlament mohly navíc Komisi uložit, aby upevnila a prohloubila Zelenou dohodu pro Evropu, a výslovně ji za tímto účelem pověřit úkolem, aby nejpozději v novém funkčním období předložila legislativní návrh „Agendy EU do roku 2050“ (v podobě pozměněné a rozšířené „Zelené dohody pro Evropu 2“), připojený k 8. akčnímu programu formou přílohy obsahující konkrétní a podrobný seznam opatření.

3.10

 S ničím takovým se však v současné době nepočítá, takže přidaná hodnota 8. akčního programu pro životní prostředí ve stávající podobě spočívá pouze v tom, že má být zaveden vylepšený model monitorování a podávání zpráv. Lepší monitorování a správa, jakkoli je obojí důležité, však žádný „akční program“ nevyžadují.

4.   Závěrečné připomínky

4.1

 Komise přikládá posledním akčním programům pro životní prostředí, včetně toho nadcházejícího osmého, zjevně větší význam a dopad než EHSV. Rozhodně například nesouhlasíme s tvrzením Komise, že 7. akční program pro životní prostředí „předvídal Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030“. Agenda OSN 2030 je mnohem komplexnější, než aby se mohla odrazit v tak inovativní politice, jako je evropská politika v oblasti životního prostředí. Každá politika v oblasti životního prostředí by samozřejmě měla zohledňovat také problém chudoby, hladu, vzdělávání nebo rovnosti žen a mužů, tyto problémy však nelze v této oblasti dostatečným způsobem řešit.

4.2

 Právě z tohoto důvodu vyzval EHSV k tomu, aby EU vypracovala samostatnou „Agendu EU do roku 2050“, která by pochopitelně měla mít i silný environmentální rozměr. Ani stávající Zelená dohoda pro Evropu neumožňuje provádět Agendu OSN 2030 dostatečným způsobem, protože v ní nejsou v dostatečné míře zohledněny sociální otázky – a to jak v evropském, tak v celosvětovém kontextu. EHSV chce ovšem jasně zdůraznit, že Zelenou dohodu pro Evropu považuje za dobrý a pevný základ pro komplexní strategii udržitelného rozvoje „Agenda EU do roku 2050“.

4.3

 EHSV rovněž doporučuje, aby politické ambice, které jsou představeny v dokumentech Komise, byly formulovány tak, aby si evropští občané mohli představit, jak budou prováděny. V 8. akčním programu pro životní prostředí se mluví o podpoře „modelu regenerativního růstu, který vrací planetě víc, než si bere“. Mnoha občanům ani politikům nemusí být jasné, co se skrývá pod označením „model regenerativního růstu“ a co by v reálných podmínkách každodenního života znamenalo vracet planetě víc, než si bereme.

4.4

 V neposlední řadě EHSV rozhodně doporučuje, aby byla zahájena obecná debata o úloze případných dalších akčních programů v oblasti životního prostředí. Pro účely této debaty by bylo užitečné provést hodnocení 8. akčního programu pro životní prostředí dříve než devět měsíců před jeho skončením.

V Bruselu dne 27. ledna 2021.

předsedkyně Evropského hospodářského a sociálního výboru

Christa SCHWENG

(1)  https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2020:0652:FIN:CS:PDF, čl. 2 odst. 2 písm. c).

(2)  Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, COM(2020) 380 final.

Top