Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směrem k vyšší hospodářské konvergenci a konkurenceschopnosti v rámci makroregionů, jako je evropská strategie pro Podunají – úloha nadnárodních klastrů

(průzkumné stanovisko)

(2019/C 282/03)

Zpravodaj: Dimitris DIMITRIADIS

Konzultace	20.9.2018 dopis Victora NEGRESCA, rumunského ministra pověřeného evropskými záležitostmi
Právní základ	Článek 304 SFEU
Odpovědná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato v sekci	4.6.2019
Přijato na plenárním zasedání	19.6.2019
Plenární zasedání č.	544
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	202/1/2

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) uznává, že meziregionální spolupráce napříč státy, která staví na existujících socioekonomických a kulturních vazbách z minulosti, je nezbytnou reakcí na problémy vyplývající z rychle se rozvíjejícího rozšiřování Evropské unie (EU), jež je částečně způsobeno zesílenou globální hospodářskou soutěží a z ní plynoucí naléhavou potřebou rozšířit ovládané trhy, a to jak ze zeměpisného, tak z hospodářského hlediska. Je velmi důležité vytvořit propojené přeshraniční a meziodvětvové systémy spolupráce založené na víceúrovňové správě a zajistit strategický rámec pro tematické oblasti pro instituce poskytující financování za účelem provedení správně zacílených projektů v určitém makroregionu.

1.2.

Během prvních deseti let svého fungování sloužily čtyři makroregionální strategie jako užitečný nástroj pro politiku soudržnosti, především tím, že zlepšily integraci a spolupráci a určily důležité rozvojové procesy zahrnující občany a regiony. Tyto strategie přispívají k vytvoření jak hlubší, tak širší Evropy tím, že zapojují kandidátské a sousední země za rovných podmínek a podporují výměnu zkušeností.

1.3.

Výkonnost z hlediska snižování sociálních a územních rozdílů a zvyšování environmentální udržitelnosti nicméně zůstává nízká. Příčinou je pravděpodobně složitost správních a mezivládních struktur, míra byrokracie, nejednotné provádění dohodnutých společných strategií jednotlivými regiony a nedostatečné zapojení sociálních partnerů, socioekonomických subjektů a organizací občanské společnosti.

1.4.

EHSV je zastáncem toho, aby byly makroregionální strategie chápány jako laboratoře pro rozvoj přístupu zdola nahoru k řešení nových problémů, jimž čelí evropská společnost a ekonomika. Tyto problémy se týkají oblastí, jako je migrace, udržitelné zásobování energií, trh práce, vzdělávání a digitalizace, a nemohou je vyřešit jednotlivé země, regiony nebo obce. Mezinárodní spolupráce mezi regiony je účinnější a umožňuje nalézt společná řešení.

1.5.

Makroregionální strategie mohou podpořit evropskou integraci a sloužit jako hlavní strategický rámec pro politiku soudržnosti a udržitelnosti. Makroregionální strategie by měly být financovány souběžně se zvláštními programy, jako je iniciativa Městská inovativní opatření. Jeví se vhodné začlenit do revidovaného procesu programování pro soudržnost od roku 2020 povinné použití tematického strategického rámce vyplývajícího z makroregionálních strategií ve vztahu k ostatním politikám a s ohledem na rozšiřování EU a sousedské vztahy.

1.6.

Kromě toho by makroregionální strategie měly být také zaměřeny na škálu politik podporovaných v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, kterou v roce 2015 přijala OSN. To posílí mezinárodní viditelnost, uznání a podporu regionální spolupráce v rámci čtyř makroregionálních strategií.

1.7.

Na základě podrobného prodiskutování výše uvedených bodů předkládá EHSV v oddíle 5 tohoto stanoviska seznam konkrétních politických návrhů. Lze je shrnout takto: i) spolu s nezbytností posílit politické intervence je třeba omezit byrokratickou zátěž; ii) zajistit fungující vytváření sítí, propojení a správu stávajících databází a pomoci veřejnosti využívat stávající údaje a informace; iii) klást přednostní důraz na vytváření sítí a klastrů sociálních partnerů, místních socioekonomických subjektů a organizací občanské společnosti, a to jak v územním smyslu (meziregionální klastry a partnerství klastrů), tak v odvětvovém smyslu (podle přístupu „čtverné šroubovice“); iv) v budoucnosti budou makroregionální strategie významně těžit z účinných sítí pro vzdělávací aktivity ve vztahu k digitalizaci výroby a z iniciativ směřujících k účinným meziregionálním výzkumným a inovačním ekosystémům při činnostech v oblasti základního a aplikovaného výzkumu a vývoje.

1.8.

Tvorba a provádění makroregionálních komunikačních strategií má pro zúčastněné strany silnou podpůrnou úlohu při zvyšování viditelnosti a podpoře vytváření sítí a participace. Posilování komunikace a budování důvěry mezi hlavními články řízení makroregionálních strategií a sociálními partnery, podnikatelským sektorem, místními aktéry, občanskou společností a akademickou obcí by mělo být dále podporováno prostřednictvím slyšení a národních a makroregionálních dnů participace.

2.   Souvislosti stanoviska

2.1.

Makroregionální strategie EU vznikly jako nástroje pro usnadnění provádění politik napříč státy, což podporuje soudržnost v rámci rozsáhlejších zeměpisných oblastí. Jedním z jejich cílů bylo zvýšit konkurenceschopnost a posílit socioekonomický rozvoj v oblastech pokrývajících území několika států, včetně států, jež nejsou členy EU.

2.2.

Toto průzkumné stanovisko mělo být původně stanoviskem z vlastní iniciativy s cílem přezkoumat stávající politické dokumenty EU v této oblasti, včetně zpráv EP o provádění makroregionálních strategií (1), a mělo vycházet ze stávajících hodnocení politiky EU ze strany EHSV pro zlepšení přeshraniční spolupráce a konvergence. Na základě žádosti rumunského předsednictví bylo téma ještě rozšířeno o význam nadnárodních klastrů (2) při posilování konvergence a konkurenceschopnosti v rámci makroregionů. Stanovisko se zaměřuje na navržení způsobů, jak makroregionální strategie lépe zacílit a provádět. K tomu slouží za prvé přesnější zjištění konkrétních potřeb v celém regionu, a tudíž zajištění toho, aby bylo dosaženo hmatatelných výsledků, a za druhé motivace zúčastněných stran, aby se aktivně zapojily. Zároveň je potřeba plně zohlednit zásadu „tří ne“.

2.3.

Stanovisko je v souladu s politickými prioritami EHSV na rok 2018, zejména ohledně „posílení sociální a územní soudržnosti a prosazování základních práv“. Je také v souladu s prioritními opatřeními Výboru v rámci šestiměsíčního předsednictví Rady EU a se zájmy průmyslu, akademické obce, sociálních partnerů a občanské společnosti v makroregionech.

2.4.

Očekává se, že stanovisko konstruktivním způsobem ovlivní tvůrce politik v celé Evropě a poskytne objektivní analýzu a praktické návrhy týkající se toho, jak provádění makroregionálních strategií zlepšit. Upřesní rovněž, zda je nezbytné rozšířit jejich oblast působnosti a které inovativní nástroje by mohly být navrženy za účelem podnícení spolupráce mezi zúčastněnými stranami, včetně příležitostí vyplývajících z vytváření průřezových klastrů napříč státy.

3.   Obecné připomínky: dosavadní rozvoj makroregionálních strategií

3.1.

Výkonnost makroregionálních strategií doplácí na složitost správních struktur, míru byrokracie v různých zemích a nejednotné provádění dohodnutých společných strategií v zapojených regionech. To vedlo k nedostatečnému zapojení sociálních partnerů, socioekonomických subjektů a organizací občanské společnosti. V důsledku toho se stalo nezbytným lépe provádění makroregionálních strategií sledovat pomocí vhodných ukazatelů. To vyžaduje spolehlivé a srovnatelné údaje, přičemž ty musí být dostatečně podrobné, aby odrážely situaci v celé dotčené oblasti (3).

3.2.

Z nedávno uskutečněné analýzy vyplývá, že čtyři makroregionální strategie, které již byly zavedeny – pro region Baltského moře, jadransko-jónský region, Podunají a alpský region – se z hlediska míry hospodářského rozvoje zúčastněných zemí významně liší. Ukázalo se, že hospodářská výkonnost má výrazný dopad jak na míru regionální spolupráce, tak na účinnost provádění politik. Kromě toho v určitých oblastech přetrvávají problémy, např. pokud jde o angažovanost, vlastní odpovědnost, zdroje a zejména neúčinnou správu.

3.3.

Navzdory nejednotnosti v oblasti makroekonomické výkonnosti se makroregion Podunají vyznačuje pevnými vztahy mezi různými oblastmi v regionu a také uspokojivou integrací v oblastech obchodu, investic a energie. Situace je však jiná, pokud jde o konkurenceschopnost, kde se vyskytují výrazné rozdíly, zejména mezi městskými a venkovskými oblastmi. Existují také velké rozdíly, co se týče správy a institucionálních aspektů.

3.4.

Zdá se, že všechny čtyři makroregionální strategie úspěšně sdružily různé subjekty, včetně rozličných soukromých zúčastněných stran a veřejných orgánů na různých úrovních správy. Především strategie EU pro Podunají (EUSDR) vedla k vysoké míře politického dialogu a spolupráce, mimo jiné se třetími zeměmi. V této souvislosti je třeba poznamenat, že největšího pokroku bylo dosaženo v oblastech, které již měly zkušenost se spoluprací z dřívějšího období a navazovaly na hlubší socioekonomické vazby z minulosti.

3.5.

Vysoká očekávání ohledně výsledku mnohoregionální spolupráce zjevně vedla k tomu, že byla v raných fázích vývoje makroregionálních strategií mylně odhadnuta důležitost budování institucionálních kapacit. Při definování programu spolupráce v určitém makroregionu je nezbytné zdůraznit otázky vyžadující koordinaci mezi různými odvětvími a mezi různými územími, zejména pokud jde o budování institucionálních kapacit.

3.6.

Celková úspěšnost makroregionální strategie závisí na vyvinutí politických řešení pomocí společného úsilí napříč regionálními hranicemi. Aby se zajistily dobré výsledky, je nezbytné navázat spolupráci zdola nahoru, která bude zahrnovat sociální partnery, socioekonomické subjekty, organizace občanské společnosti a zapojené subjekty z celé zeměpisné oblasti za využití přístupu „čtverné šroubovice“. Mohou k nim patřit subjekty z průmyslu, akademické obce a výzkumu a vývoje, správy (zejména místní a regionální), občanské společnosti a sociální ekonomiky.

3.7.

S výše uvedeným souvisí skutečnost, že Komise výrazně podpořila přeshraniční klastry pomocí řady rámců programování a nástrojů financování – Europe INNOVA, Interreg, EFRR a ESF, zejména pokud jde o rozvoj lidského kapitálu a celoživotní učení. Protože je možné využít ve větší míře další místní a/nebo soukromé zdroje, byl tento existující rámec doplněn současnou podporou evropských strategických klastrových partnerství v rámci klastrových projektů programu COSME a INNOSUP-1 pro nové průmyslové hodnotové řetězce v rámci programu Horizont 2020 (4) a rovněž využitím nástrojů, jako jsou např. Program Invest EU a Nástroj pro propojení Evropy. Je rozhodně zapotřebí koordinovaných opatření zaměřených na snížení byrokratických překážek a přímou podporu vytvoření a fungování podnikatelských sítí prostřednictvím daňových pobídek, finanční podpory klastrových činností v oblasti výzkumu a vývoje a celostních strategií pro přeshraniční uvádění na trh.

3.8.

V následném hodnocení politiky soudržnosti se zmiňuje spojitost mezi inteligentní specializací a klastry. Zkušenosti v této oblasti ukazují, že: i) podpora vytváření sítí a klastrů mezi podniky byla jedním z nejúspěšnějších prostředků na podporu inovací a vývoje u malých a středních podniků. Využití tohoto nástroje však bylo pouze nepatrné. Příkladem je projekt DanuBioValNet, který vytváří nové hodnotové řetězce pro výrobky z biologického materiálu v Podunají; ii) zprostředkování v podobě konzultačních a administrativních služeb (např. pomocí agentur pro regionální rozvoj, obchodních komor, manažerů klastrů atd.) zvyšuje účinnost vytváření sítí a klastrů (5).

3.9.

Rozdíly v prováděcích pravidlech mezi jednotlivými zeměmi byly hlavní překážkou pro uskutečnění ústředně vypracovaných plánů politik. Účinnost spolupráce lze maximalizovat pouze tehdy, pokud se zaujmou moderní přístupy, jako jsou projektové klastry, projektové řetězce a projektové platformy, a dojde k posunu od komunikace ke koordinaci a nakonec ke společné tvorbě. Plánování financování by mělo být flexibilní a je nutné, aby respektovalo regionální pravomoci a rámcové podmínky. Je nezbytné pečlivě prozkoumat spektrum stávajících finančních zdrojů a nástrojů, včetně NPP II, který má velký význam.

3.10.

Aby se zajistila lepší koordinace a řízení makroregionálních strategií, je třeba jasně definovat úlohu jednotlivých zúčastněných stran, zejména ve vztahu k financování. Budoucí programy by měly usnadňovat nadnárodní spolupráci a nepodporovat pouze jednotlivé projekty. V tomto ohledu by místní subjekty mohly koordinovat své příspěvky k probíhající debatě o stanovování prioritních cílů a nástrojů pro příští programové období 2021–2027. To by mohlo být výbornou příležitostí, jak čtyři makroregionální strategie znovu nastartovat a zahrnout do nich priority vyplývající z přístupů založených na inteligentní specializaci.

4.   Konkrétní připomínky: aktuální tendence ovlivňující budoucnost makroregionálních strategií

4.1.

Téměř deset let po zahájení první makroregionální strategie (strategie EU pro region Baltského moře – EUSBSR) se současná politická a socioekonomická situace na mezinárodní a regionální úrovni vyznačuje několika tendencemi a/nebo potřebami, které jsou s makroregionálními strategiemi jasně spojeny. Nejdříve prozkoumáme ty, jež vyplývají ze strukturálního socioekonomického vývoje, a poté se podíváme na tendence spojené s ochranou životního prostředí a nedostatkem zdrojů.

4.2.

Současné globální hospodářské podmínky ukazují, že propojující silnice jsou důležitější než kontrola územně vymezených trhů a původ zdrojů. To zase zdůrazňuje globální význam specifického regionu, od Baltského moře až po východní Evropu, Černé moře a (východní) Středomoří. Vzhledem k tomu, že mobilita komodit a kapitálu po celé Evropě a Asii je pro budoucí hospodářskou (a politickou) strukturu klíčová, roste zájem a napětí v této konkrétní širší oblasti. To tedy také potvrzuje, že je vhodné vypracovávat zvláštní makroregionální strategie. Svědčí to rovněž o globálním významu jejich úspěchu a zdůrazňuje to nadregionální priority.

4.3.

S výše uvedeným je úzce spojena skutečnost, že Podunajím a jadransko-jónským regionem procházejí hlavní migrační toky. Vedle již zmíněné mobility komodit a kapitálu se ukázala být důležitou socioekonomickou, kulturní a politickou otázkou mobilita osob. Humanitární problémy, hospodářské příležitosti a bezpečnostní obavy jsou aspekty ve stěžejním a složitém souboru témat, který je třeba zahrnout do programu jednotlivých makroregionálních strategií v souladu s historickým evropským sociálně-politickým acquis.

4.4.

Skutečnost, že dvě makroregionální strategie EU se týkají regionů ležících u určitých moří, poukazuje na význam námořních spojení, environmentálních aspektů a na důležitost hospodářských činností souvisejících s mořem. Subjekty zapojené do strategie EUSBSR a do strategie EU pro jadransko-jónský region (EUSAIR) by tedy měly věnovat zvláštní pozornost prioritám modrého růstu a rizikům a příležitostem spojeným s modrou ekonomikou, na něž upozornily mimo jiné EU, EHSV, OSN a WWF.

4.5.

Hlavním strategickým cílem makroregionálních strategií bylo podpořit hospodářskou konvergenci v EU, která je nesmírně důležitá pro hospodářskou udržitelnost a politickou progresivní rovnováhu na vnitrostátní a evropské úrovni. Navzdory tomu, že existuje politická vůle a že byly pro tento účel vyčleněny prostředky z rozpočtu EU, statistiky bohužel ukazují, že regiony se ze socioekonomického hlediska spíše vzdalují, což má za následek politické otřesy (6). Makroregionální strategie, zejména strategie zaměřené na střední a východní Evropu, musí tuto skutečnost vážně zohlednit a zintenzivnit úsilí o provádění politik v této oblasti, a to se skutečným zapojením sociálních partnerů, místních socioekonomických subjektů a organizací občanské společnosti. Současně se makroregionální strategie ukázaly být velmi nápomocné při integraci nových a budoucích členských států EU. To je zřejmé v případě zemí západního Balkánu, s nimiž jsou spojeny strategie EUSDR a EUSAIR, ale také v případě Moldavska a Ukrajiny, kterým se dostává podpory při provádění jejich dohod o přidružení s EU.

4.6.

Výzkum realizovaný v oblasti humanitních a společenských věd poukázal na to, že je třeba posunout se od přístupu založeného na sociálním zabezpečení k přístupu založenému na maximalizaci dobrých podmínek, přičemž je třeba přesunout pozornost od kvantitativních úspor z rozsahu ke zvýšené kvalitativní rozmanitosti. V tomto smyslu se velká rozmanitost Evropy, která vyplývá z její historie a přirozených charakteristik, zejména v regionech stávajících makroregionálních strategií, stává hlavní komparativní výhodou v nastupující globální éře. Mělo by se tedy zajistit, aby potřeba zvýšit socioekonomickou konvergenci nevedla k politikám, které by mohly tuto „sociálně-kulturní a environmentální rozmanitost“coby zdroj zhoršit. Makroregionální strategie by naopak měly podporovat zachování rozmanitosti z kvalitativního hlediska a provádění projektů, které posílí společnou meziregionální tvorbu nových produktů a služeb.

4.7.

Se zintenzivňováním mezinárodní hospodářské soutěže se obecně vzato zvětšuje význam vytváření sítí. Exponenciální nárůst produktivity práce, který s sebou nese rostoucí význam kvalitativních diferenciací, nicméně vyžaduje vytváření klastrů a struktur spolupráce, jež využijí přínosů souvisejících s rozsahem v horizontálních činnostech – jako je propagace, logistika a doprava, výzkum a vývoj –, a přesto si zachovají a dokonce zvýší schopnost poskytovat specializované produkty a služby. Jinými slovy, v důsledku současného vývoje na internacionalizovaných trzích je nezbytné vytvořit územní a meziodvětvové klastry (částečně) nezávislých výrobců. To by mělo patřit k hlavním prioritám čtyř makroregionálních strategií (7).

4.8.

Přidané hodnoty lze dosáhnout provázáním jednotlivých makroregionálních strategií, jako v případě EUSBSR a EUSDR (8). To se zdá být proveditelné, zejména v případě otázek souvisejících s ochranou životního prostředí a racionálním využíváním vyčerpatelných zdrojů a energie. Dobrým příkladem jsou zde příslušné úspěšné případy spolupráce mezi obchodními komorami v rámci EUSDR a EUSAIR (9).

4.9.

Makroregionální strategie by se se svým cílem podpořit hospodářskou prosperitu měly stále více zaměřovat na iniciativy a postupy v oblasti čistých technologií, jež pomáhají uskutečnit přechod od hospodářství lineárního k oběhovému. Příkladem jsou projekty strategie EUSBSR, které budou realizovány v rámci iniciativy „Cleaner Growth“(Čistší růst), a projekty CirculAlps a AlpLinkBioECO v rámci strategie EU pro alpský region (EUSALP).

4.10.

Změna klimatu je výzvou, kterou je třeba řešit náležitě koordinovaným způsobem v rámci rozsáhlejších zeměpisných oblastí: cílené investice související se životním prostředím by měly pomoci minimalizovat důsledky výskytu extrémního počasí a další nepříznivé dopady změny klimatu a současně zachovat existující hospodářské podmínky a ekologické charakteristiky dotčených oblastí. Dalším příkladem může být to, že zvýšení námořní dopravy – především na Dunaji – by mohlo vést ke snížení emisí skleníkových plynů a ke zlepšení kvality ovzduší ve všech oblastech, na něž má vliv nákladní silniční doprava. Makroregionální spolupráce by měla vést ke vhodným udržitelným a celostním strategiím v oblasti dopravy.

4.11.

Dalším důsledkem nezbytnosti výrazně omezit emise skleníkových plynů (jak je stanoveno v Pařížské dohodě z roku 2015) je rozsáhlejší využívání obnovitelných zdrojů energie. Tato „transformace energetiky“zahrnuje postupné ukončování činnosti elektráren na fosilní paliva a rychlé zvýšení počtu konvertorů větrné energie a fotovoltaických elektráren. Tato transformace přináší významné změny v systému zásobování energií, přičemž se objevují nové koncepce, jež také umožní větší flexibilitu v obchodování s elektrickou energií mezi regiony a zeměmi. Makroregionální spolupráce rozhodně zlepší pravděpodobnost, že v otázkách souvisejících s transformací energetiky budou přijata správná rozhodnutí.

4.12.

Celkově vzato se výše uvedené aspekty týkající se nezbytného zaměření makroregionální strategie shodují se škálou politik podporovaných v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, kterou přijaly všechny členské státy OSN v roce 2015. Makroregionální strategie by měly zejména vzít na vědomí probíhající opatření ke splnění různých cílů udržitelného rozvoje a případně spolupracovat se stávajícími regionálními sítěmi pro strategie pro udržitelný rozvoj (10). Přizpůsobení programů čtyř makroregionálních strategií v tomto rámci posílí nezbytný celostní přístup. Zvýší také mezinárodní viditelnost, uznání a podporu regionální spolupráce v EU.

5.   Politické návrhy

5.1.

Ačkoli je třeba posílit politické intervence a zvýšit aktivní angažovanost, pokud jde o makroregionální strategie, je také třeba snížit stávající obrovskou byrokratickou zátěž. Nástrojem k tomu by mohlo být podněcování přímé koordinace veřejných subjektů v rámci evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) nebo spolupráce soukromých zúčastněných stran, mj. v programech se specifickým tematickým obsahem.

5.2.

Chybí spolehlivé podrobné údaje, které by umožnily porovnání jednotlivých regionů a jednotlivých odvětví. Celkově je zapotřebí zajistit fungující vytváření sítí a správu stávajících databází, potenciálně založených na datech velkého objemu, ale také specifických informacích.

5.3.

Vedle zajištění přístupu veřejnosti k těmto propojeným funkčním databázím je současně také nezbytné zvýšit schopnost veřejnosti stávající údaje a informace využívat. Je zásadní, aby pro makroregionální strategie existovala technická podpora a byl zajištěn přístup k nástrojům pro využívání příslušných údajů s cílem podpořit místní orgány i vnitrostátní vlády a soukromé subjekty a činitele. To by mělo být zorganizováno ústředně, avšak se zaměřením na dotčené regiony.

5.4.

Vytváření sítí mezi sociálními partnery, místními socioekonomickými subjekty a organizacemi občanské společnosti v územním, ale také odvětvovém smyslu (za využití přístupu „čtverné šroubovice“), a jejich aktivní zapojení do rozhodování, plánování a hodnocení politik jsou nesmírně užitečné pro provádění makroregionálních strategií v budoucnosti s cílem zvýšit soudržnost a sociální a environmentální udržitelnost.

5.5.

Kromě toho je třeba přijmout konkrétní politické iniciativy s cílem posílit tvorbu a rozvoj meziregionálních klastrů a partnerství klastrů (11): i) je třeba přeformulovat kritéria pro účast v klastrech podporovaných z fondů EU a vnitrostátních fondů, aby se posílila účast úspěšnějších korporací, aniž by bylo ohroženo sebeurčení sítí a relativní nezávislost zúčastněných partnerů; ii) financování a především ostatní prostředky pro podporu klastrů a sítí – např. opatření související s daněmi a procesy – by měly být včas rozšířeny, aby doba trvání klastrů nebyla omezena na základě jejich koncepce a aby jim nebylo bráněno v dosažení jejich maximální možné úrovně organizační zralosti a finanční soběstačnosti (12); iii) při vnitrostátním a (mezi)regionálním strategickém plánování musí být zohledněny měnící se globální poměry a způsoby podpory místních činností týkajících se vytváření klastrů v tomto rámci. Kromě toho by mělo existovat více pobídek k vytváření struktur propojujících stávající klastry v regionálním a meziodvětvovém smyslu, čímž by se využilo doplňkovosti celostních intervencí; iv) opodstatněný požadavek přihlížet k místním charakteristikám a specifikům často vede ke vzniku klastrů, které postrádají mezinárodní zaměření přesahující přeshraniční rozměr daného regionu. To je třeba zlepšit a uplatněné podpůrné politiky by měly vzhledem ke značné internacionalizaci podnikatelské činnosti mobilizovat socioekonomické postupy s globálním zaměřením. Kromě toho to pomůže překlenout časovou prodlevu mezi politickými iniciativami a rozhodovacími procesy v podnicích.

5.6.

Stávajícím a budoucím makroregionálním strategiím přinesou významný prospěch účinné iniciativy ohledně vytváření sítí v oblasti vzdělávání a administrativních služeb a v rámci účinných meziregionálních výzkumných a inovačních ekosystémů a při činnostech v oblasti základního a aplikovaného výzkumu a vývoje. V probíhající konzultaci týkající se přezkumu plánu strategie EUSDR bylo zmíněno, že kapacity místních a regionálních orgánů budou posíleny prostřednictvím iniciativ pro budování kapacit, projektů spolupráce, sítí pro vzájemné učení, výměny osvědčených postupů a politických doporučení. Ty by bylo možné podporovat prostřednictvím financování malého rozsahu (např. globálních grantů nebo jiných nástrojů) pro místní subjekty (malé podniky, organizace občanské společnosti, mládežnické organizace, akademickou obec atd.), což podpoří inkluzivní prostředí pro inovace na nadnárodní úrovni.

5.7.

Pokud jde konkrétně o vytváření vzdělávacích sítí, mohly by být tyto aktivity začleněny do stávajících struktur, jako je program Erasmus. Politická doporučení by se měla soustředit na klíčové aspekty konkrétní zeměpisné oblasti s cílem otevřít nové možnosti pro lepší produkty a služby, podněcovat podnikání a rovněž podporovat celoživotní učení místních obyvatel v souvislosti s požadavky vyplývajícími z digitalizace výroby.

5.8.

V regionech čtyř makroregionálních strategií existuje dlouholetá tradice historických, socioekonomických, kulturních a politických vazeb, které mohou mít jak pozitivní, tak problematickou povahu. Tyto vazby lze využít konstruktivním způsobem pomocí podpory alternativních nástrojů pro vytváření meziregionálních klastrů a pro meziregionální spolupráci, jako je evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS).

---

(1)  (2017/2040 (INI).

(2)  Je nutné zmínit, že pojmem „klastry“se rozumí vytváření sítí a tematická nebo holistická spolupráce zástupců a institucí ze soukromého sektoru, veřejné správy, akademické obce a občanské společnosti (což např. přesahuje rámec vytváření sítí malých a středních podniků).

(3)  Viz http://ec.europa.eu/regional_policy/cs/information/publications/studies/2017/macro-regional-strategies-and-their-links-with-cohesion-policy.

(4)  Je důležité zmínit úspěch projektu INNOSUP-1 při podpoře vytváření klastrů. Prvních šest probíhajících projektů INNOSUP-2015, jež byly zahájeny v letech 2016/2017, oslovilo více než 2 800 malých a středních podniků (např. prostřednictvím akcí pro navazování kontaktů a výzev k předkládání nápadů či projektů spolupráce atd.) a zajišťuje přímou podporu pro 449 malých a středních podniků (např. prostřednictvím poukázek na podporu inovací). Celkově má být prostřednictvím klastrových projektů INNOSUP-1 podpořeno 2 000 malých a středních podniků.

(5)  Viz následné hodnocení programů politiky soudržnosti v období 2017–2013, které byly financovány EFRR a Fondem soudržnosti, druhý pracovní balíček – „Podpora pro malé a střední podniky – Posílení výzkumu a inovací v malých a středních podnicích a rozvoj těchto podniků“, smlouva č. 2014CE16BAT002, závěrečná zpráva, s. 10–11 a 14–17.

(6)  Viz Zarotiadis a Gkagka (2013), „European Union: A diverging Union?“, Journal of Post-Keynesian Economics, sv. 35, s. 537–567.

(7)  Viz závěry Rady ze dne 12. března 2018, v nichž Rada vyzvala k dalšímu rozvoji evropské klastrové politiky s cílem zajistit propojení a rozvoj regionálních klastrů v celoevropské klastry světové úrovně, a to na základě zásad inteligentní specializace v zájmu podpory vzniku nových hodnotových řetězců v celé Evropě.

(8)  Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění makroregionálních strategií EU, COM(2019) 21 final.

(9)  Sdružení obchodních komor Podunají podepsalo dohodu o spolupráci s Fórem jadranských a jónských obchodních komor, jejímž cílem je výměna zkušeností a spolupráce na projektech, v nichž se tyto dvě strategie vzájemně doplňují.

(10)  Jako příklad lze uvést nově vytvořenou síť pro strategie pro udržitelný rozvoj pro Černé moře (SDSN Black Sea, http://sdsn-blacksea.auth.gr/a http://unsdsn.org/news/2018/10/31/presenting-a-new-regional-chapter-sdsn-black-sea/), pro Středomoří (Mediterranean SDSN, http://www.sdsn-mediterranean.unisi.it/) a pro severní Evropu (SDSN Northern Europe, https://www.unsdsn-ne.org/).

(11)  Konkrétní návrhy jsou v souladu s první zprávou s názvem „Progress Report on the European Strategic Cluster Partnerships“, kterou připravilo Evropské středisko pro sledování klastrů a průmyslových změn (#EOCIC) a jež přináší přehled prvních výsledků, zkušeností a osvědčených postupů, kterých dosáhla druhá generace partnerství „European Strategic Cluster Partnerships for Going International“(ESCP-4i).

(12)  Tato potřeba navýšit včas financování je také svázána s návrhem společných klastrových iniciativ v části programu pro jednotný trh týkající se programu COSME.