Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění

[COM(2018) 336 final – 2018/0168 (COD)]

(2018/C 440/13)

Zpravodaj:

Christophe LEFÈVRE

Konzultace	Rada, 6. 6. 2018 Evropský parlament, 11. 6. 2018
Právní základ	Čl. 114 odst. 1 SFEU
Odpovědná specializovaná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	4. 9. 2018
Přijato na plenárním zasedání	19. 9. 2018
Plenární zasedání č.	537
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	191/0/6

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá návrhy, které Komise předložila v rámci změny směrnice o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění. Výbor však lituje toho, že Komise nevyužila této příležitosti k tomu, aby zohlednila předpokládaný vývoj v oblasti samořízených vozidel, a to i přesto, že v posouzení dopadů (1), které tvoří součást návrhu, uvádí příslušné připomínky.

1.2.

Pokud jde o zlepšení ochrany poškozených v důsledku dopravních nehod v případě insolvence pojistitele, Výbor považuje za vhodný návrh spočívající v tom, že odškodnění poškozených provede orgán toho členského státu, v němž má poškozený bydliště. Komise však vylučuje možnost využít tento orgán, pokud poškozený podal žádost o náhradu škody přímo pojistiteli nebo zahájil soudní řízení. Výbor proto doporučuje, aby tato možnost nebyla vyloučena, pokud by mezitím došlo k ekonomickému selhání (k úpadku nebo k likvidaci) pojistitele či pokud by poškozený povolil orgánu pro odškodnění, aby za něj prostřednictvím subrogace vymáhal odškodnění, a on tak mohl být odškodněn v kratší lhůtě. Výbor doporučuje, aby byla uplatňována výše náhrady (položka uvádějící škodu) podle toho, zda je pro poškozeného výhodnější ve státě, v němž k nehodě došlo, nebo ve státě jeho bydliště.

1.3.

Co se týče lepšího uznávání potvrzení o škodním průběhu předchozích pojištění, Výbor doporučuje uvádět jméno příslušného řidiče a míru jeho odpovědnosti za vznik nehody (plnou, částečnou či žádnou). Výbor si klade otázku, co se týče obsahu potvrzení v rámci vnitrostátní právní úpravy, která by se vztahovala na vozidlo bez ohledu na řidiče, oproti právním předpisům, které stanoví pojištění vozidla s nahlášeným řidičem, jehož výše závisí na individuálním profilu rizika a nehodovosti, nebo pojištění držitele řidičského oprávnění, a to bez ohledu na používané vozidlo. Výbor požaduje, aby Komise uložila povinné vydávání zabezpečených průkazů, jež budou sloužit k potvrzení o pojištění a o škodním průběhu předchozích pojištění, a aby pro účely ověřování jejich platnosti povolila využívání propojené databáze, kterou budou moci konzultovat donucovací orgány.

1.4.

Co se týče kontroly pojištění za účelem zamezení řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění, Výbor vítá návrh, aby byly využívány technologie rozpoznávání poznávacích značek pro kontrolu vozidel v rámci vnitrostátního systému, aniž by bylo nutné tato vozidla zastavovat. V případě absence pojistné smlouvy Výbor doporučuje, aby bylo vozidlo odstaveno do té doby, než bude předloženo platné osvědčení o pojištění.

1.5.

Ohledně harmonizace minimálních částek krytí Výbor doporučuje, aby Komise stanovila konečné datum pro dokončení zavedení minimálních prahových hodnot pro odškodnění.

1.6.

Pokud jde o oblast působnosti směrnice, Výbor kladně hodnotí, že byl objasněn pojem dopravního prostředku na soukromém či veřejném pozemku, stojícího či v pohybu, s výjimkou využívání zjištěných vozidel výlučně pro zemědělské účely. Bude však třeba zajistit, aby se tato směrnice vztahovala na zemědělská vozidla provozovaná na veřejných komunikacích.

1.7.

Co se týče souladu s platnými předpisy v této oblasti politiky, Výbor rovněž konstatuje, že návrhy Komise odpovídají duchu zásady volného pohybu osob a zboží i zásadám vnitřního trhu, které zajišťují volné poskytování služeb a svobodu usazování pojistitelů.

2.   Souvislosti a úvod

2.1.

Komise navrhuje změnu směrnice o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES (2).

2.2.

Evropská komise se snaží zlepšit ochranu poškozených v důsledku dopravních nehod motorových vozidel, která je v současnosti nedostatečná, snížit rozdíly, které existují v EU pro pojistníky ohledně systému bonus/malus, a zohlednit rozsudky Soudního dvora Evropské unie, které byly vyneseny od provedení první směrnice EU o pojištění motorových vozidel, která byla přijata v roce 1972.

2.3.

Směrnice je právní nástroj, který má zásadní význam pro řádné fungování vnitřního trhu z hlediska svobody pohybu, a to na základě jediného pojistného, aniž by na cestu po jiném členském státě bylo nutné pořizovat si další pojištění. Jejím účelem je rovněž zajistit dosažení vysokého stupně konvergence, pokud jde o ochranu poškozených v důsledku dopravních nehod.

2.4.

Tento právní předpis vychází z mezinárodního systému zelených karet, jenž není součástí právního řádu EU a který přijalo 48 zemí. Mezi hlavní prvky směrnice 2009/103/ES patří: — povinnost, aby pro každé motorové vozidlo bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, platné ve všech částech EU, a to na základě jediného pojistného; — povinné minimální částky krytí, které takové pojistné smlouvy musí zajišťovat (členské státy mohou na vnitrostátní úrovni vyžadovat vyšší krytí); — zákaz, aby členské státy prováděly soustavné kontroly pojištění vozidel, která mají obvyklé stanoviště v jiném členském státě; — povinnost členských států vytvořit garanční fondy pro náhradu škody poškozeným v důsledku nehod způsobených nepojištěnými nebo nezjištěnými vozidly; — ochrana poškozených v důsledku dopravních nehod motorových vozidel v jiném členském státě než ve státě jejich bydliště („poškození v zahraničí“); — právo pojistníků obdržet od svého pojistitele potvrzení o škodním průběhu jejich předchozích pojištění za posledních pět let.

2.5.

V rámci pracovního programu Komise na rok 2016 a akčního plánu finančních služeb z března 2017 bylo v roce 2017 provedeno hodnocení (3) směrnice 2009/103/ES a ve stejném roce byly vyneseny dva rozsudky SDEU. Tyto skutečnosti vedly Komisi k tomu, aby zaujala stanovisko.

2.5.1.   Zlepšení ochrany poškozených v důsledku dopravních nehod v případě insolvence pojistitele

2.5.1.1.

Komise navrhuje určit v každém členském státě orgán pro odškodnění poškozených, kteří mají obvyklé bydliště na jejich území, a to minimálně do výše povinného pojištění škod na zdraví nebo na majetku způsobených pojištěným vozidlem v případě, že nebyla poskytnuta odůvodněná odpověď na body obsažené v žádosti o náhradu škody do tří měsíců od jejího podání, nebo v případě úpadku nebo likvidace pojišťovny či zajišťovny. To neplatí v situacích, kdy poškozený již podal žádost o náhradu škody přímo pojišťovně nebo zahájil soudní řízení, které dosud probíhá.

2.5.1.2.

Komise stanoví, že tento orgán může získat náhradu od orgánu státu, v němž sídlí osoba, která za škodu nese odpovědnost.

2.5.2.   Zlepšení uznávání potvrzení o škodním průběhu předchozích pojištění, zejména v přeshraničním kontextu

2.5.2.1.

Směrnice stanoví povinnost vydání potvrzení o škodním průběhu předchozích pojištění motorových vozidel za posledních pět let. Pojistitelé však nejsou povinni k takovým potvrzením přihlížet při výpočtu výše pojistného.

2.5.2.2.

Komise doporučuje standardizovat obsah a formu těchto potvrzení, která by měla obsahovat údaje, jež umožní přizpůsobení sazeb v závislosti na nehodovosti, a zabezpečit toto potvrzení.

2.5.3.   Kontroly pojištění za účelem zamezení řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění

2.5.3.1.

Komise doporučuje využívat technologií rozpoznávání poznávacích značek, aby bylo možné kontrolovat vozidla v rámci obecného systému kontrol na území daného státu bez nutnosti jejich zastavení, což je postup, který nebrání volnému pohybu osob a vozidel.

2.5.3.2.

Komise uvádí, že toto ověření pojištění vozidel vstupujících na území státu vyžaduje výměnu údajů mezi členskými státy.

2.5.4.   Harmonizace minimálních částek krytí

2.5.4.1.

Komise rovněž konstatuje, že minimální výše odškodnění se v jednotlivých zemích liší, zejména proto, že tyto míry nebyly během přechodného období upraveny. Komise doporučuje harmonizaci minimálních částek krytí, avšak každý členský stát může ukládat vyšší prahové hodnoty.

2.5.5.   Oblast působnosti směrnice

2.5.5.1.

Tím, že Komise začlenila tři rozsudky SDEU (4), vyjasnila rozsah povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vyjma dopravních nehod, kdy bylo vozidlo používáno výlučně pro zemědělské účely. Jedná se o veškeré činnosti odpovídající obvyklé funkci vozidla jako dopravního prostředku na veřejné komunikaci nebo soukromém pozemku bez ohledu na to, zda vozidlo stojí nebo je v pohybu.

2.6.   Soulad s ostatními politikami Unie

2.6.1.

Komise konstatuje, že její návrhy odpovídají zásadě volného pohybu osob a zboží i zásadám vnitřního trhu, které zajišťují volné poskytování služeb a svobodu usazování pojistitelů.

3.   Připomínky

3.1.

EHSV vítá návrhy, které Komise předložila v rámci změny směrnice o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění. Tato změna vychází ze zpětné vazby, kterou stanoví legislativní rámec, ale také z posouzení dopadů a z veřejných konzultací či začlenění judikatury Soudního dvora Evropské unie.

3.2.   Zlepšení ochrany poškozených v důsledku dopravních nehod v případě insolvence pojistitele

3.2.1.

Výbor považuje za vhodný návrh spočívající v tom, že odškodnění poškozených provede orgán toho členského státu, v němž má poškozený bydliště, s cílem napravit situaci v případě selhání pojistitelů nebo v případě, že nebyla poskytnuta odůvodněná odpověď v přiměřené lhůtě. Vítá rovněž skutečnost, že orgán toho členského státu, v němž má poškozený bydliště, může uplatňovat finanční nároky u orgánu jiné země, v níž sídlí pojištěná osoba, která za škodu nese odpovědnost.

3.2.2.

Avšak vzhledem k tomu, že Komise vylučuje, aby tento orgán odškodnil poškozeného, pokud poškozený podal žádost o náhradu škody přímo pojistiteli, nebo probíhá soudní řízení, Výbor doporučuje, aby se toto vyloučení nepoužilo v těchto případech: — pokud by mezitím došlo k selhání pojistitele (k úpadku nebo k likvidaci); — v případě odnětí povolení ze strany kontrolních orgánů; — pokud by poškozený povolil orgánu pro odškodnění, aby za něj prostřednictvím subrogace vymáhal odškodnění, a on tak mohl být odškodněn ve velmi krátké lhůtě. Výbor doporučuje, aby byla uplatňována výše náhrady (položka uvádějící škodu) podle toho, zda je pro poškozeného výhodnější ve státě, v němž k nehodě došlo, nebo ve státě jeho bydliště.

3.3.   Zlepšení uznávání potvrzení o škodním průběhu předchozích pojištění, zejména v přeshraničním kontextu

3.3.1.

Výbor souhlasí s tím, aby bylo systematicky vydáváno standardizované potvrzení o tom, zda za uplynulých pět let došlo k pojistným událostem či nikoli.

3.3.2.

Výbor také doporučuje uvádět jméno příslušného řidiče a míru jeho odpovědnosti za vznik nehody (plnou, částečnou či žádnou).

3.3.3.

Výbor si klade otázku, co se týče obsahu potvrzení v rámci vnitrostátní právní úpravy, která by se vztahovala na vozidlo bez ohledu na řidiče, oproti právním předpisům, které stanoví pojištění vozidla s nahlášeným řidičem, jehož výše závisí na individuálním profilu rizika a nehodovosti, nebo pojištění držitele řidičského oprávnění, a to bez ohledu na používané vozidlo.

3.3.4.

Výbor si nicméně klade otázku ohledně situace, která nastává v souvislosti s motorovými vozidly bez řidiče, nebo co se případně týče pojmu „řidič“ nesoucí odpovědnost, pokud je motorové vozidlo řízeno na dálku.

3.3.5.

Výbor upozorňuje na to, že Komise nehodlá vytvořit právní předpisy zaměřené na podvody týkající se dokladů, které související s potvrzeními o škodním průběhu předchozích pojištění a s potvrzeními o pojištění.

3.3.6.

Výbor požaduje, aby Komise uložila povinné vydávání zabezpečených průkazů, jež budou sloužit k potvrzení o pojištění a o škodním průběhu předchozích pojištění, a aby pro účely ověřování jejich platnosti povolila využívání propojené databáze, kterou budou moci konzultovat donucovací orgány.

3.3.7.

Výbor konstatuje, že se Komise nezmiňuje, jakým způsobem má být zavedení těchto propojených přeshraničních systémů financováno.

3.4.   Kontroly pojištění za účelem zamezení řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění

3.4.1.

EHSV vítá návrh, aby byly používány technologie rozpoznávání poznávacích značek za účelem kontroly vozidel bez nutnosti jejich zastavení, pokud se kontroly provádějí v rámci obecného systému kontrol na území daného státu, nejsou diskriminační a nevyžadují zastavení vozidla.

3.4.2.

Komise se však nezmiňuje o tom, co se bude dít s vozidly, u nichž bude zjištěno, že na ně není uzavřeno pojištění. Výbor doporučuje, aby bylo vozidlo odstaveno do té doby, než bude předloženo osvědčení o pojištění, které stále platí nebo jemuž skončila platnost nanejvýš před měsícem.

3.4.3.

Komise upřesňuje, že kvůli kontrole pojištění vozidel při jejich vstupu na vnitrostátní území je nutná výměna údajů mezi členskými státy a že je třeba zaručit práva, svobody a oprávněné zájmy osob, jichž se tyto údaje týkají, v souladu s obecným nařízením o ochraně údajů.

3.4.4.

Komise se však nevyjadřuje k tomu, který subjekt by tento systém spravoval ani jakým způsobem by byly financovány náklady na zřízení a správu propojené databáze platných či neplatných pojistných smluv.

3.5.   Harmonizace minimálních částek krytí

3.5.1.

Výbor souhlasí s konstatováním Komise, že minimální prahové hodnoty se liší a především nejsou v souladu s normami, protože téměř v polovině členských států EU nedosahují hodnot stanovených ve směrnici.

3.5.2.

Výbor doporučuje Komisi nejen harmonizovat prahové hodnoty (5), ale také stanovit konečné datum jejich uplatnění, jímž by mohl být konec roku 2019, aby bylo dokončeno zavedení minimálních prahových hodnot pro odškodnění, i když lhůta již uplynula.

3.5.3.

Výbor doporučuje, aby byla uplatňována výše náhrady (položka uvádějící škodu) podle toho, zda je pro poškozeného výhodnější ve státě, v němž k nehodě došlo, nebo ve státě jeho bydliště.

3.6.   Oblast působnosti směrnice

3.6.1.

Výbor kladně hodnotí, že byl objasněn pojem dopravního prostředku na soukromém či veřejném pozemku, stojícího či v pohybu, s vyloučením využívání vozidel pouze pro zemědělské účely. Bude však třeba zajistit, aby se tato směrnice vztahovala na zemědělská vozidla provozovaná na veřejných komunikacích.

3.7.   Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

3.7.1.

Výbor rovněž konstatuje, že návrhy Komise odpovídají duchu zásady volného pohybu osob a zboží i zásadám vnitřního trhu, které zajišťují volné poskytování služeb a svobodu usazování pojistitelů.

---

(1)  https://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/10102/2018/EN/SWD-2018-247-F1-EN-MAIN-PART-1.PDF.

(2)  Úř. věst. L 263, 7.10.2009, s. 11.

(3)  https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/initiatives/ares-2017-3714481_cs.

(4)  Rozsudek ve věci Vnuk (2014 C-162/13), rozsudek ve věci Rodrigues de Andrade (2017 C-514/16) a rozsudek ve věci Torreiro (2017 C-334/16).

(5)  Směrnice 84/5/EHS ve znění směrnice 2005/14/ES.