21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/83

1.

vítá snahy Komise zavést díky většímu zaměření na rozměr oběhovosti, který zachovává hodnotu výrobků, materiálů a zdrojů v rámci životního cyklu, udržitelné, nízkouhlíkové a technologicky vyspělé hospodářství, které šetří zdroje, účinně je využívá a vytvoří v Evropě trvalé konkurenční výhody a trvalá pracovní místa;

2.

zdůrazňuje, že v zájmu uskutečnění těchto cílů musí být vytvořen stejný rámec pro opatření ve všech členských státech, který v souladu s Iniciativou zelené zaměstnanosti a s Novou agendou dovedností pro Evropu (1) umožní vytvořit pracovní příležitosti v nových segmentech trhu práce, jež díky oběhovému hospodářství vzniknou (ekologicky udržitelné stavebnictví, nakládání s odpady atd.), a dle potřeb odborně připravovat pracovníky. Pomocí podpůrných a vhodných vzdělávacích opatření by mohlo být na trh práce znovu začleněno mnoho nezaměstnaných a obecně by se tím pracovníkům otevřely nové možnosti;

3.

zdůrazňuje, že mnoho problémů, které vyvolává výroba a spotřeba v EU, má dopady na jiné části světa, především na rozvojové a rozvíjející se země, a že lze očekávat, že změna ve výrobě a spotřebě bude mít příznivé účinky i tam. Výbor regionů se hlásí k odpovědnosti, která z toho plyne pro politickou činnost, hospodářství a společnost EU, a proto doporučuje zaměřit se mj. v souvislosti s agendou OSN pro udržitelný rozvoj 2030, která vstoupila v platnost 1. ledna 2016, na opatření, která na mezinárodní úrovni zajistí, aby byla i mimo EU zavedena nezbytná opatření na ochranu zdrojů a za účelem jejich šetrného využívání;

4.

zdůrazňuje, že k dosažení ambiciózního cíle uzavřeného oběhového hospodářství je na všech politických úrovních zapotřebí vůle k přijímání opatření, která jsou za tímto účelem nezbytná. K těmto opatřením patří ekodesign výrobků a služeb, předcházení vzniku odpadů, recyklace, opětovné použití materiálů a součástí a rovněž omezování složek, které jsou škodlivé a brání opětovnému zpracování, a to s cílem podpořit opravitelnost, recyklovatelnost, modernizovatelnost a trvanlivost výrobků. Rovněž je nutná trvalá změna v tom, jak toto téma vnímá veřejnost, a v chování spotřebitelů, jakož i vytvoření stabilního trhu pro výrobky a materiály vyrobené z druhotných surovin;

5.

podporuje závěry Rady k akčnímu plánu EU pro oběhové hospodářství (2), které požadují včasné a ambiciózní provedení akčního plánu Evropské komise pro oběhové hospodářství a zdůrazňují, že k přechodu k oběhovému hospodářství je zapotřebí dlouhodobého závazku a dlouhodobých opatření v celé škále oblastí politik EU a na všech správních úrovních v členských státech, včetně aktivní spolupráce všech úrovní správy se všemi hospodářskými a sociálními subjekty a s občany;

6.

v této souvislosti poukazuje na to, že služby v oblasti nakládání s odpady jsou často poskytovány jakožto služby obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 14 SFEU a že protokol č. 26 o službách obecného zájmu poskytuje mimo jiné místním a regionálním orgánům široké rozhodovací pravomoci. Díky tomu mohou být vyvíjena a uplatňována optimální regionální a místní řešení v oblasti nakládání s odpady;

7.

poukazuje na to, že pro vytvoření rozsáhlého oběhového systému je nezbytná účinná spolupráce mezi jednotlivými subjekty a odvětvími. Zřízení platforem a klastrů v různých odvětvích, v jejichž rámci budou spolupracovat jednotlivé podniky a političtí činitelé, by umožnilo společný vývoj výrobků, transparentnost díky informačním technologiím a výměně informací, společné systémy shromažďování údajů, specifické normy pro jednotlivá odvětví a harmonizaci pobídek a mechanismů zprostředkování;

8.

zastává názor, že celá strategie pro oběhové hospodářství musí být s ohledem na dosažení skutečného posunu paradigmatu založena na úsilí hledat řešení, která budou po celou dobu životnosti („od kolébky ke kolébce“) z ekologického hlediska nejlepší, a to nezávisle na aktuální podobě různých právních předpisů, strategií a nástrojů, jejichž další rozvoj a odpovídající změna či doplnění by měly sloužit nadřazenému cíli;

9.

je přesvědčen, že se to může podařit pouze v případě, že kromě krátkodobých záměrů, které jsou uvedeny v akčním plánu, budou stanoveny také konkrétní a realistické střednědobé a dlouhodobé cíle, jež všem zúčastněným stranám umožní začít plánovat na spolehlivých základech a vytvářet infrastrukturní podmínky;

10.

proto vzhledem ke zdlouhavým postupům tvorby politik a jejich provádění doporučuje zaměřit se na období do roku 2050 (3) a stanovit dílčí cíle a činnosti pro rok 2030;

11.

domnívá se, že důležitým prvním krokem musí být kritické zhodnocení situace, kterým se zjistí, kde jsou podpůrné programy, podpory a regulační opatření neúčinné, nebo dokonce kontraproduktivní a které prioritní problémy v jakých časových rámcích je nutno řešit;

12.

domnívá se, že výzkumné programy, podpůrná opatření a dobrovolné nástroje mohou mít vzhledem ke svému malému dopadu pouze podpůrnou úlohu při náležitém řešení problémů, před nimiž EU stojí. Jako příklad omezené účinnosti lze uvést systém EU pro environmentální řízení podniků a audit EMAS, který existuje již 20 let, nicméně v celé EU ho doposud zavedly pouhé 4 000 podniků a nekomerčních subjektů přibližně v 10 000 lokalit. Oproti tomu se přibližně 30 milionů podniků rozhodlo, že tento nástroj využívat nebudou;

13.

doporučuje přijmout ambiciózní právní předpisy, které by měly být doplněny podpůrnými opatřeními. Přitom by měly být uplatňovány i inovativní přístupy, jako např. přístup „top-runner“ (4). To bude prospěšné nejen pro přírodní zdroje a klima, ale především i pro spotřebitele, kteří z dlouhodobého hlediska ponesou nižší náklady, a rovněž pro hospodářství, které tím získá inovační náskok před konkurenčními ekonomikami;

14.

konstatuje, že mnoho místních a regionálních orgánů již přijalo různé iniciativy na podporu účinného využívání zdrojů a oběhového hospodářství. Tyto iniciativy jsou dobrými příklady, kterými se mohou řídit další subjekty. Komise by měla podporovat existující platformy pro výměnu zkušeností;

15.

vyjadřuje politování nad tím, že v akčním plánu nemá žádnou úlohu hledisko vzdělávání a informovanosti, a vyzývá Komisi, aby je společně se členskými státy, místními a regionálními orgány a dalšími partnery rozvíjela a aby podporovala rozvíjení a výměnu znalostí a příslušných osvědčených postupů s cílem zvýšit povědomí. Vítá v této souvislosti, že podniky a výzkumné a vzdělávací instituce budou úzce spolupracovat na vytvoření specifických specializačních modulů zařazených do příslušných úrovní studia a odpovídajících kurzů odborné přípravy;

16.

konstatuje, že se Komise zaměřuje na zavedené strategie a že v mnoha oblastech chybí konkrétní opatření, například jednotná kritéria pro uplatňování a provádění těchto strategií. V ohlášených legislativních návrzích týkajících se rozšířené odpovědnosti výrobce za výrobky by však mělo být také upřesněno, jak by výrobci měli internalizovat veškeré náklady na výrobky v rámci celého hodnotového řetězce;

17.

doporučuje uplatňovat při kontrole schvalování podpor v zájmu dosažení nadřazených cílů a soudržnosti napříč všemi oblastmi politik postupy, které zaručí, že v budoucnosti nebude poskytnuta žádná podpora pro výrobní zařízení nebo na vývoj produktů, jež neodpovídají požadavkům na ekodesign;

18.

zdůrazňuje, že je nutné zásadně přepracovat předpisy týkající se ekodesignu (5) a že by mělo být prozkoumáno určování požadavků na ekodesign pro jednotlivé výrobky a jednotlivá odvětví;

19.

v této souvislosti vyzývá Evropskou komisi, aby co nejdříve předložila ambiciózní pracovní plán v oblasti ekodesignu pro provádění směrnice 2009/125/ES (směrnice o ekodesignu), který se měl vztahovat na období 2015–2017;

20.

zdůrazňuje, že odpad a vedlejší produkty výroby mohou sloužit jako druhotné suroviny pro jinou výrobu a že v této oblasti existuje zejména u malých a středních podniků, které jsou hospodářskou páteří mnoha regionů, ještě velký potenciál ve smyslu průmyslové symbiózy v zájmu zavedení skutečného oběhového hospodářství. Při tom je třeba co nejvíce omezit stávající právní překážky, na něž v tomto ohledu malé a střední podniky narážejí, a v nových předpisech je minimalizovat. Například by měla být přijata opatření, o nichž je řeč v čl. 5 odst. 2 a v čl. 6 odst. 2 rámcové směrnice o odpadech a která se týkají stanovení kritérií pro označování látek nebo předmětů za vedlejší produkt nebo za odpad, který přestává být odpadem;

21.

doporučuje Komisi a členským státům, aby přijaly rovněž závazná ekonomická regulační opatření pro udržitelné zadávání veřejných zakázek a spolupráci v hodnotových řetězcích, pokud dobrovolně přijaté závazky nejsou plněny v odpovídajících lhůtách a v dostatečném rozsahu. Měly by přitom konzultovat regionální a místní orgány;

22.

konstatuje, že bez ohledu na malé využívání systému EMAS, jak je uvedeno v odstavci 12, má tento nástroj v zásadě velký potenciál, pokud jde o určení a klasifikaci (neúčinných nebo životnímu prostředí škodlivých) toků materiálů ve (výrobních) procesech, a proto vítá, že se Komise v akčním plánu zaměřuje na zdokonalení tohoto nástroje ve prospěch podniků, zejména malých a středních podniků. Připomíná, že EMAS je mimoto z důvodu své systémové transparentnosti a kontroly jediným systémem řízení, který se pro spolehlivé ověřování těchto toků materiálů výtečně hodí;

23.

proto doporučuje, aby byl EMAS jakožto dobrovolný nástroj pro hodnověrné ověřování nezbytných dokladů a údajů mnohem výrazněji než dosud začleněn do jiných právních předpisů a jejich prosazování;

24.

zdůrazňuje, že pokud jde o problém neustálého zkracování cyklů využívání výrobků, např. elektronických zařízení a oděvů, jsou chování spotřebitelů a společenské trendy důležitější než domnělé či skutečné technické zastarávání;

25.

především s ohledem na tyto společenské a etické souvislosti důrazně poukazuje na to, že Komise, členské státy a zvláště místní a regionální orgány jakožto politická úroveň nejbližší občanům musí přijmout opatření týkající se vzdělávání, odborné přípravy a kvalifikací, která jak u občanů, tak u hospodářských subjektů podstatně zlepší vnímání a chápání souvislostí mezi udržitelnou, případně neudržitelnou spotřebou, předcházením vzniku odpadů, šetrností ke zdrojům a životnímu prostředí, odpovědností výrobce a designem a propagací výrobků. Doporučuje tato hlediska více začleňovat do vzdělávacích programů a informačních kampaní;

26.

doporučuje, aby se v označení výrobku uvádělo úplné spektrum jeho účinků na životní prostředí. Je přitom třeba využít zkušenosti se současným označováním výrobků. Označení by měla být jednoduchá a srozumitelná a údaje, jež jsou na nich uváděny, by měly být transparentní a ověřitelné;

27.

domnívá se, že k tomu je vhodný přístup environmentální stopy produktů, ale upozorňuje na to, že je ještě třeba vynaložit značné úsilí o jeho rozvoj po metodické stránce a že tento přístup environmentální stopy produktů bude moci účinně působit proti velké rozmanitosti označování a s tím související netransparentnosti, pouze pokud bude všeobecně závazný. Kromě toho musí být pro výrobce snadno zvládnutelný a nesmí snižovat informační hodnotu a ověřitelnost označení, přičemž je nutné přihlížet také ke konkurenceschopnosti výrobců a zásadě proporcionality. K tomu by přispělo vytvoření evropské značky, s níž by bylo možné dosáhnout jasné a dobré pověsti, a připravit tak cestu pro oběhové hospodářství. Je nutné vypracovat strategii pro tuto značku a související komunikaci spolu s plánem, jak tuto strategii realizovat v praxi, jako jsou např. programy zlepšování a celoevropské reklamní kampaně;

28.

vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly střednědobou reformu daňového systému a spotřebu primárních surovin zdanily více než spotřebu opětovně použitelných druhotných surovin, materiálů a součástí, čímž významně zvýší pobídku k opětovnému používání surovin, materiálů a součástí, které již byly uvedeny do hospodářského cyklu, namísto používání nových primárních surovin. Může být potřeba přepracovat směrnici EU o DPH, aby nebránila stanovování různých sazeb DPH pro tento účel. Kromě toho by Komise a členské státy ve spolupráci s místními a regionálními orgány měly využívání druhotných surovin, materiálů a součástí více podporovat i pomocí dalších vhodných hospodářských nástrojů;

29.

uznává, že zadávání zelených veřejných zakázek může být vzhledem k jejich velkému podílu na hrubém domácím produktu významnou hybnou silou oběhového hospodářství. Výbor regionů přitom zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mají velmi velký podíl na objemu zadávání veřejných zakázek v celé EU, a proto jim v oblasti zelených veřejných zakázek připadá klíčová úloha. Přinese to nezbytné podněty pro růst zelené ekonomiky a značný potenciál v oblasti zaměstnanosti, aby bylo možné lépe provádět Zelený akční plán pro malé a střední podniky a Iniciativu zelené zaměstnanosti (6);

30.

konstatuje, že dosud nejsou důkladně prováděna již po mnoho let prosazovaná pravidla pro zadávání zelených veřejných zakázek, a vítá proto jakoukoli iniciativu Komise, jež povede k účinnějšímu provádění této politiky zadávání veřejných zakázek. Zdůrazňuje, že při zadávání veřejných zakázek je důležitým hlediskem nejen nejnižší cena, ale také tzv. „ekonomicky nejvýhodnější nabídka“. To znamená klást větší důraz na řešení, která mají nižší celkové životní náklady, vykazují vysokou technologickou výkonnost a jsou obecně vzato udržitelnější. Tyto postupy by měly být zahrnuty do nařízení strukturálních fondů, což je způsob, jak podpořit vstup druhotných surovin na trh;

31.

poukazuje na to, že přestože členské státy EU zavedly nová pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek (7), existují další příležitosti pro udržitelné, konkurenceschopné, inovace podněcující a transparentní zadávání veřejných zakázek, např. inteligentnější pravidla a rozsáhlejší využívání elektronických postupů. Domnívá se, že o těchto nových příležitostech, jež přinášejí revidovaná pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek, je třeba více informovat podniky, zejména malé a střední podniky;

32.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby předložily pokyny a návrhy, které prosadí využívání zelených veřejných zakázek. Vhodným začátkem v tomto ohledu je příručka vydaná Evropskou komisí „Nakupujte zeleně! Příručka pro veřejné zakázky v oblasti životního prostředí“. Vyzývá rovněž k tomu, aby do uvedené příručky byl zahrnut pravidelně aktualizovaný seznam druhotných surovin a materiálů vhodných pro zelené veřejné zakázky a výrobků z nich vyrobených;

33.

požaduje, aby bylo s ohledem na budoucí změny právního rámce EU, který vstoupil v platnost v roce 2016, při zadávání veřejných zakázek povinné zohledňovat zelené veřejné zakázky, pokud překračují prahové hodnoty pro zadávání celoevropských veřejných zakázek a rovněž pro projekty podporované z veřejných prostředků. Zelené veřejné zakázky by měly být v každém případě zavedeny u podpůrných programů EU, aby tyto projekty mohly sloužit jakožto vzor a pobídka k uplatňování zelených veřejných zakázek;

34.

v této souvislosti doporučuje – v zájmu zaručení soudržnosti právních předpisů EU a v souladu s výše uvedeným doporučením – přepracovat směrnici o zadávání veřejných zakázek (2014/24/EU), tak aby byly při zadávání veřejných zakázek obecně upřednostňovány udržitelné výrobky a řešení, jež šetrně a účinně využívají zdroje, a aby bylo nutno jejich případné odmítnutí odůvodnit. Kromě toho doporučuje, aby bylo realizováno monitorování, v jehož rámci budou se zohledněním celého hodnotového řetězce porovnávány a posuzovány náklady při běžném zadávání zakázek, které je zaměřeno výhradně na krátkodobé zvýšení poměru cena a výkon, a náklady u zelených veřejných zakázek. Mimoto doporučuje vytvořit systémy pro zveřejňování zadávacích řízení, aby byly v případě potřeby k dispozici údaje pro porovnání různých zakázek a jejich kritérií;

35.

podporuje Komisi v jejím záměru zlepšit spolupráci s členskými státy za účelem lepšího provádění právních předpisů EU v oblasti odpadů a zdůrazňuje, že v tomto ohledu mají významnou úlohu místní a regionální orgány. Výbor regionů proto Komisi žádá, aby se postarala o to, aby byly místní a regionální orgány prostřednictvím členských států úzce zapojeny do nezbytných technických a fiskálních opatření a rovněž do výměny osvědčených postupů;

36.

znovu vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby podporovaly zavedení vysoce kvalitní recyklace, zejména v dosud méně rozvinutých regionech, a aby také prosazovaly urychlené zavedení hospodářských nástrojů, jako např. zásady „znečišťovatel platí“ nebo poplatků za skládkování, a systémů plateb za produkci odpadu (8);

37.

zdůrazňuje, že vzhledem k rozdílům mezi regiony a členskými státy EU při uskutečňování cílů stanovených v rámci stávajících evropských právních předpisů v oblasti nakládání s odpady, je velmi důležité podporovat spolupráci a šíření osvědčených postupů v této oblasti, aby se pomohlo nejméně výkonným členským státům a regionům ke splnění konečného cíle. Týká se to zejména regionů s nízkou hustotou obyvatelstva, ostrovních a nejvzdálenějších regionů, vystavených velkým populačním tlakům a ležících ve velké vzdálenosti od center pro nakládání s odpady, jelikož v těchto regionech je téměř nemožné dosáhnout cíle nulových odpadů;

38.

zdůrazňuje, že je nezbytné zapojit do všech opatření týkajících se odstraňování odpadů v mnohem větší míře spotřebitele. Za tímto účelem by měly místní a regionální orgány odpovědné za zpracování pevného komunálního odpadu transparentním způsobem informovat o procesech zpracování a monitorování recyklace všech materiálů, s cílem lépe zapojit spotřebitele do odstraňování nebo recyklace těchto materiálů;

39.

zdůrazňuje, že rovné podmínky při provádění předpisů týkajících se odstraňování odpadů jsou významným faktorem pro konkurenceschopnost malých a středních podniků na evropském vnitřním trhu;

40.

vítá plány Komise zabývat se významem využívání odpadu k výrobě energie v rámci energetické a klimatické politiky. Výbor regionů zdůrazňuje, že základem tohoto využívání musí být hierarchie způsobů nakládání s odpady v EU, jejímž cílem je co nejvíce omezit objem odpadů, a zohledňování životního cyklu a že kvůli výrobě energie nesmí být opomíjen model oběhového hospodářství s vysokými mírami opětovného použití a recyklace (9);

41.

dále poukazuje na to, že odpady, jejichž vzniku nelze zabránit nebo které nelze recyklovat, je vhodné zpracovávat ve vysoce účinných tepelných zařízeních (výroba energie z odpadů), a to obzvláště tehdy, když je energie současně využívána, přičemž je nutné zamezit předimenzování zařízení pro likvidaci, resp. spalování odpadu;

42.

rozhodně podporuje záměr Evropské komise posílit prosazování revidovaného nařízení o přepravě odpadů, a tím zamezit nelegálnímu vývozu pospotřebního odpadu a přepravě odpadu ke zpracování do zařízení v EU nebo mimo ni, která nevyhovují normám. Evropská komise by měla do své činnosti úzce zapojit příslušné místní a regionální orgány, podporovat rozvoj elektronické výměny údajů o přepravě odpadů a vypracovat pokyny pro odpovídající plánování kontrol, což byl požadavek zavedený při poslední revizi směrnice;

43.

v zásadě zastává názor, že normy kvality musí případně určovat průmyslová odvětví využívající suroviny, protože jedině výrobci vědí, jaké vlastnosti musí mít suroviny a materiály, jež potřebují pro svou výrobu. Výbor v této souvislosti zdůrazňuje, že nesmí být rozhodující původ, ale kvalita produktu;

44.

domnívá se však, že Komise má odpovědnost za to, aby odhalila a odstranila právní překážky, které stojí v cestě používání druhotných surovin nebo jejich používání ztěžují, pokud to není v rozporu s bezpečnostními hledisky (např. škodlivé či znečišťující látky, nákazy zvířat, hygiena);

45.

vítá úmysl Komise určit rozhraní mezi právními předpisy v oblasti chemických látek, výrobků a odpadu a zastává názor, že k tomu musí dojít co nejrychleji. Výbor regionů v této souvislosti zdůrazňuje, že pro bezproblémové fungování oběhového hospodářství je nevyhnutelné nahrazení nebezpečných a toxických látek bezpečnými alternativami, které již existují nebo které je ještě třeba vyvinout, a rovněž sledovatelnost nebezpečných chemických látek v hodnotovém řetězci a v koloběhu látek;

46.

vítá, že se Komise zaměřuje na oblast plastů, odkazuje na své stanovisko k zelené knize Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí (10) a zdůrazňuje, že pro používání plastů v některých oblastech musí být stanovena pravidla, aby se zjednodušila jejich recyklace, případně omezilo jejich používání v určitých oblastech. Plasty obsahující látky, které škodí životnímu prostředí a lidskému zdraví, by se neměly opětovně používat ani recyklovat, pokud z nich škodlivé látky nebyly při zpracování odstraněny a nebyly vyloučeny z oběhového cyklu látek. Plasty obsahující škodlivé látky by pak měly být z oběhového cyklu vyňaty například prostřednictvím spalování. Je důležité, aby to Komise při vypracovávání pravidel a určování cílů zohlednila. Kromě toho by se měla snažit zajistit, aby se v prvovýrobě co nejdříve přestaly používat látky škodící životnímu prostředí a lidskému zdraví;

47.

poukazuje na to, že četné nové kombinované materiály mohou mít příznivý vliv na životní prostředí (použití k izolaci, snížení hmotnosti apod.), ale na druhé straně mohou představovat nové výzvy v průběhu svého životního cyklu, pokud se jedná o jejich opětovné použití, recyklaci nebo odstranění;

48.

kritizuje to, že v akčním plánu nejsou dále rozvedena důležitá témata odhazování odpadků a uvolňování látek z plastů, a vyzývá proto Komisi, aby ve strategii pro plasty v oběhovém hospodářství ohlášené na rok 2017 věnovala těmto tematickým oblastem dostatečný prostor a stanovila jasné cíle pro řešení tohoto problému;

49.

vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly tržní iniciativy pro rozsáhlejší využívání recyklovaných materiálů tím, že budou vytvořeny fiskální a ekonomické pobídky pro to, aby podniky zaváděly obchodní modely vycházející z oběhového hospodářství a aby spotřebitelé kupovali výrobky a služby, které podporují oběhové hospodářství;

50.

domnívá se, že omezení plýtvání potravinami je z hospodářského, ekologického i etického hlediska významnou oblastí oběhového hospodářství, a odkazuje v tomto ohledu na svá stanoviska v rámci legislativního balíčku a rovněž na své stanovisko z vlastní iniciativy k potravinovému odpadu (11);

51.

nedomnívá se, že by opatření k zamezení plýtvání potravinami v hodnotovém řetězci byla pouze záležitostí členských států, místních a regionálních orgánů a podniků, ale naopak rozhodující úlohu mají Evropská komise a další instituce EU, a to kvůli souvislosti tohoto tématu s jinými politickými oblastmi (např. s předpisy týkajícími se hygieny a s ochranou spotřebitelů, obchodními normami, zemědělskými dotacemi);

52.

zastává názor, že obzvláště v oblasti stavebnictví je vzhledem k množství a stále větší komplexnosti odpadů, které toto odvětví vytváří, zapotřebí uceleného přístupu. Právě v případě stavebních výrobků se musí ekodesign zaměřovat na celý životní cyklus, a tedy se touto skupinou výrobků více zabývat. I když je zájem o zlepšení účinnosti využívání zdrojů v oblasti stavebnictví v EU nesporný, rozdílné vnitrostátní veřejné i soukromé přístupy zvyšují složitost pracovního prostředí pro všechny zúčastněné strany. Neexistence společných cílů, ukazatelů a údajů a nedostatečné vzájemné uznávání různých přístupů by mohlo rychle zmařit doposud dosažený pokrok a vést k narušením vnitřního trhu v oblasti plánování, designu, výstavby a výroby;

53.

je toho názoru, že při uplatňování zásad oběhového hospodářství v oblasti nemovitostí a stavebnictví je nutné plánovat rozvrstveně, vybírat vhodné materiály a součásti a zohledňovat již při výstavbě proces demontáže a přizpůsobitelnost. V tomto ohledu je nezbytné, aby byl zapojen sektor průmyslu, aby se k odpadům začalo přistupovat jako k cennému zdroji a aby se budovy staly zdrojem materiálu pro budoucí generace. Za tímto účelem je nutné vytvořit takové materiály a součásti, které bude možné zčásti nebo zcela rozložit či demontovat s cílem opětovně využít různé součásti a materiály nebo znovu postavit celé budovy na jiném místě;

54.

zdůrazňuje regionální význam oběhového hospodářství u stavebních odpadů, protože tyto odpady nejsou kvůli svému množství a hmotnosti nejsou z ekonomického hlediska vhodné k dlouhé přepravě, a tudíž zůstávají převážně v regionu svého původu;

55.

považuje stavebnictví za důležitou oblast pro opatření orgánů veřejné správy na všech správních úrovních, protože tyto orgány by jakožto vlastníci veřejných budov a rovněž jakožto subjekty odpovědné za budování a údržbu infrastruktury měly být průkopníky rozsáhlého uvádění inovativních postupů a výrobků, jež jsou šetrné k životnímu prostředí – například sekundárního kameniva ze stavebního a demoličního odpadu v oblasti výstavby silnic a inženýrského stavitelství –, na trh (12);

56.

zdůrazňuje, že zejména místní a regionální orgány mají důležitou úlohu při schvalování stavebních a demoličních postupů a EU by jim měla poskytnout pokyny, které jim pomohou při začleňování oběhového hospodářství v tomto odvětví;

57.

opakuje, že je třeba v EU vytvořit pro místní a regionální orgány ukazatele k hodnocení dopadu budov na životní prostředí během celého jejich životního cyklu, což je to podmínkou pro vypracování všeobecných cílů a norem pro životní prostředí v odvětví stavebnictví. Místní a regionální orgány by se měly na vytváření těchto ukazatelů podílet (13);

58.

konstatuje, že v akčním plánu chybí témata léčivých přípravků a nanomateriálů jakožto odpadů nebo látek uvolňovaných do životního prostředí a že je nutno se těmito tématy prostřednictvím vhodných strategií v krátkodobém výhledu zabývat jakožto dalšími prioritními otázkami;

59.

vítá, že se Komise v akčním plánu zavázala, že bude cílenými opatřeními podporovat členské státy a místní a regionální orgány v posilování jejich opatření k vytvoření oběhového hospodářství a poskytne jim na přípravu projektů oběhového hospodářství prostředky z různých finančních nástrojů EU, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy, Evropský fond pro strategické investice (EFSI) a programy LIFE, Horizont 2020 nebo COSME. Zdůrazňuje, že je nutné zlepšit synergické působení různých fondů a programů a zjednodušit jejich využívání. Požaduje zavedení jednotného kontaktního místa;

60.

upozorňuje v této souvislosti na to, že tyto finanční nástroje mnohdy nejsou zaměřeny na potřeby regionů a místních a regionálních orgánů, a žádá, aby se orientovaly také na jejich potřeby a finanční a správní možnosti. Je nutné uzpůsobit opatření a nástroje různým místním podmínkám v evropských regionech, a zohlednit zejména hustotu obyvatelstva a jeho územní rozložení;

61.

poukazuje na to, že operační programy v rámci evropských strukturálních a investičních fondů již byly pevně stanoveny před vypracováním akčního plánu, a že proto nebylo možné naplánovat investiční opatření potřebná pro oběhové hospodářství tak, aby umožňovala i menší projekty k předcházení vzniku odpadů, budování sítí pro opětovné používání, opravy, sdílenou ekonomiku, zkoušení nových postupů třídění odpadů a nakládání s odpady nebo k budování kapacity malých a středních podniků či zvyšování informovanosti veřejnosti;

62.

vyzývá proto Evropskou komisi, aby tuto záležitost v příštím období poskytování podpory více zohlednila a aby celkově v rámci strukturálních a investičních fondů v budoucím podpůrném období přisoudila tématu oběhového hospodářství stejně vysokou prioritu, jaká již náleží tématu změny klimatu;

63.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci oběhového hospodářství více podporovala tzv. přelomové technologie (disruptive technologies), které by mohly podstatným způsobem změnit nebo nahradit celé tržní segmenty, a zajistila tak lepší využívání znalostí;

64.

vyzývá Evropskou komisi, aby Výboru regionů pravidelně předkládala zprávy o stavu provádění akčního plánu, aby s Výborem regionů pravidelně projednávala dosažený pokrok a prozkoumala možnost žádat Výbor regionů o vypracování předběžných stanovisek, tak aby mohl přispívat již ve fázi přípravy politik.