19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/144

1.1.1

Poprvé v historii lidstvo disponuje znalostmi, zdroji a technologiemi pro vymýcení chudoby ve světě do roku 2030. To představuje nesmírnou naději pro více než miliardu osob, které stále žijí v extrémní chudobě. Je to rovněž poprvé, kdy státy přijmou odpovědnost za to, že do roku 2050 budou lépe spravovat přírodní kapitál naší planety, který je vnímán jako omezený zdroj, jenž je třeba chránit a sdílet s budoucími generacemi.

1.1.2

Jádrem jednání, jež bude zahájeno v září 2013 v OSN, bude nalézt obecnou definici cílů udržitelného rozvoje za účelem dlouhodobého sladění boje proti chudobě s udržitelnou výrobou a spotřebou a ochranou přírodních zdrojů. Musí se jednat o integrační proces podporující začlenění, který bude zahrnovat revizi rozvojových cílů tisíciletí plánovanou na rok 2015. Zástupci občanské společnosti, mezinárodní instituce a členské státy v OSN již zahájily práci na přípravě a účasti na tomto mezinárodním jednání. EHSV se zapojil do této diskuse již od konference Rio+20 (1), aby přispěl k vymezení úlohy občanské společnosti vůči těmto výzvám. Do roku 2015 bude pokračovat v této činnosti prostřednictvím dalších stanovisek (2) a iniciativ.

1.1.3

Výbor souhlasí s rozhodnutím Komise zahájit diskusi na evropské úrovni o nutnosti sladit procesy rozvojových cílů tisíciletí a cílů udržitelného rozvoje a stanovit odpovědnost států prostřednictvím sdělení s názvem Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost. Ačkoli lze cílům tisíciletí přiznat pokrok v oblasti sociálních cílů, je dosud předčasné upřesnit environmentální cíle a také stanovit cíle v oblasti hospodářství přijatelné pro všechny země světa. Výbor se domnívá, že je třeba lépe pochopit, jak tyto tři rozměry udržitelného rozvoje vzájemně působí, aby bylo možné nalézt spravedlivá, jednoduchá a účinná řešení.

1.2.1

Ve fázi přípravy společného evropského postoje pro valné shromáždění OSN zastává Výbor názor, že sdělení Evropské komise představuje důležitý mezník pro obohacení diskuse v institucích a členských státech. Výbor vítá společnou činnost GŘ pro životní prostředí a GŘ DEVCO (3), která svědčí o provázanosti a zahrnuje rovněž přínos Evropské služby pro vnější činnost v oblasti bezpečnosti k přípravě tohoto sdělení, které by však bylo kvalitnější, pokud by více zohlednilo obchodní a zemědělskou politiku. Výbor pozitivně hodnotí především koordinovanou činnost v Radě a podporuje Radu v tom, aby na zasedání Rady pro zahraniční věci v květnu/červnu 2013 vydala souhrnný dokument se závěry.

1.2.2

Výbor upozorňuje na to, že tato volba jednotného a globálního rámce, jehož cíle musejí být uplatňovány v každé zemi, si zasluhuje široký interní konsenzus, aby bylo možné ho prezentovat ostatním partnerským zemím na mezinárodní scéně a dohodnout se na rovnocenném zacházení především s nejchudšími zeměmi a se stovkou zemí s průměrně vysokými příjmy, mezi něž patří rozvíjející se země, které nyní hrají rozhodující úlohu v mezinárodních jednáních. Vzhledem ke složitosti jednání Výbor považuje evropskou pozici za mezník v diplomatickém procesu, který jde nad rámec dřívějšího rozlišování mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.

1.2.3

Výbor se zasazuje o to, aby EU prosazovala své názory v mezinárodních institucích na základě integrovaného rámce rozvojových cílů tisíciletí a cílů udržitelného rozvoje, a to i prostřednictvím členských států v OSN. Každá země bude muset za účasti občanské společnosti vypracovat národní strategii rozvoje podporující začlenění, jež bude brát zřetel na výchozí situaci, a přispěje tak k dosažení společných cílů udržitelného rozvoje. Z hlediska Výboru toto rozhodnutí znamená provádět hodnocení a monitorování závazků jednotlivých států uvedených v globálním registru a také nezbytné zlepšení doplňkových statistických nástrojů k HDP.

1.2.4

Evropská unie má hodnoty, schopnost konsenzu a výhody, které by jí měly, je-li k tomu politická vůle, umožnit rozhodným způsobem se zapojit do přechodu k udržitelnému rozvoji, a tak k němu dovést i své mezinárodní partnery. Evropská unie nadále zůstává vzorem, o čemž v rozsáhlé příloze tohoto sdělení svědčí konkrétní závazky v oblasti environmentálních politik, dodržování lidských práv, vnitřních převodů ve prospěch územní soudržnosti či přerozdělování v rámci sociální ochrany. Příloha poskytuje rámec pro monitorování závazků z konference Rio+20 na evropské a mezinárodní úrovni.

1.2.5

Cíle udržitelného rozvoje byly pojaty jako univerzální cíle a budou se muset promítnout do evropských politik a národních programů reforem členských států. Výbor doporučuje zařadit tento úhel pohledu do přípravy přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období, v souladu s monitorováním závazků z konference Rio+20. Očekává se nový ekologický impuls týkající se evropského semestru (4). Výbor se domnívá, že to znamená sloučení strategie Evropa 2020 se strategií pro udržitelný rozvoj a zohlednění sociální unie (5), jež je úzce spjata s hospodářskou a měnovou unií.

1.2.6

Pro nové cíle udržitelného rozvoje je charakteristické, že jsou koncipovány tak, aby byly univerzální, vztahovaly se na všechny země a zohledňovaly omezenou kapacitu planety. Vzhledem k fyzické vyčerpatelnosti půdy, zdrojů sladké vody, lesů a mnoha jiných přírodních zdrojů po celém světě musí cíle udržitelného rozvoje zahrnovat dílčí cíle pro efektivnější využití a spravedlivější sdílení těchto zdrojů. Podobně se musí v rámci cílů udržitelného rozvoje stanovit cíle pro snižování zátěže emisí skleníkových plynů a dalších forem znečištění, které budou založeny na rovnosti. Takové cíle by měly stanovit množství a časové plány pro dlouhodobě dohodnutý globální cíl přechodu k udržitelnějším způsobům výroby a spotřeby. Nebude-li tohoto přechodu k udržitelnějšímu globálnímu hospodářství dosaženo na celosvětové úrovni, může se stát, že nebude možné dosáhnout takových rozvojových cílů pro rozvojové země, jako jsou rozvojové cíle tisíciletí, protože pokrok v dosahování některých tradičních rozvojových cílů je v současnosti často ohrožován narůstajícími celosvětovými problémy s vyčerpáváním zdrojů, změnou klimatu a jinými formami znečištění.

1.2.7

Vyspělé a rozvíjející se země mají největší podíl na vzrůstajících problémech s nadměrnou spotřebou, s plýtváním přírodními zdroji a jejich vyčerpáváním a se znečištěním. Cíle udržitelného rozvoje týkající se udržitelnějších způsobů spotřeby a výroby budou pro ně proto obzvláště důležité a měly by stanovit náročné a odvážné cíle pro zlepšení v průběhu příštích 15 let. Evropská unie byla v této oblasti vždy aktivní a měla by se sama postavit do čela při určování přiměřených cílů udržitelného rozvoje pro vyspělý svět.

1.3.1

Výbor připomíná, že všechna zmiňovaná stanoviska tvoří kompaktní soubor doporučení zaměřených na úlohu občanské společnosti v řádné správě, podporu přechodu na nový hospodářský model, ochranu nejchudších a nejvíce zranitelných osob, podporu při změnách pro pracovníky a zohlednění boje proti globálnímu oteplování a omezené zdroje naší planety. Kromě toho je Výbor toho názoru, že silná a autonomní občanská společnost a právní systém, který bude zaručovat její nezávislost, společně tvoří základnu demokratizace a právního státu a přispívají ke stabilitě nezbytné k investicím a udržitelnému růstu (6).

1.3.2

Výbor vyzývá Komisi, ale také členské státy, aby zapojily občanskou společnost do celého procesu přípravy a poté provádění a monitorování, zejména co se týče cílů udržitelného rozvoje, kde je jejich účast dosud nedostatečná. V roce 2013 a 2014 by v tomto směru měly přispět diskuse na národní úrovni, a to i v environmentálních a hospodářských a sociálních radách či v radách udržitelného rozvoje a se zapojením všech složek občanské společnosti, a také diskuse organizované s občanskou společností EU a partnerských zemí. Tato činnost bude součástí přípravy evropského roku pro spolupráci a udržitelný rozvoj 2015. Cílem je vybudovat společnou vizi budoucího světa a občany znovu přesvědčit o smyslu evropské vnější činnosti (7). V souvislosti se zmiňovaným evropským rokem pro rozvoj vyzývá Výbor Evropskou komisi, aby mobilizovala dostatečné zdroje, zajistila aktivní účast občanské společnosti, podpořila zejména stávající iniciativy prováděné partnery tohoto evropského roku a podněcovala věcné diskuse o otázkách, jimiž se zabývá předkládané stanovisko EHSV.

1.3.3

Úlohou občanské společnosti je prosazovat u národních tvůrců politik a mezinárodních diplomatických činitelů nový hospodářský model s cílem oddělit rovinu hospodářské činnosti od činnosti související s lidským rozvojem a dopadem na životní prostředí. Výbor doporučuje zejména v průběhu tematického roku 2015 sdílet znalosti a poznatky s občanskou společností ostatních zemí a regionů, což je oblast, ve které má EHSV zkušenosti s plodnou výměnou informací.

1.3.4

Výbor vyzývá organizace občanské společnosti, aby se zúčastnily a využily výsledky mezinárodních, národních a tematických konzultací, zvláště konzultace, kterou v současnosti zahájil Rozvojový program OSN a Program OSN pro životní prostředí na téma environmentální udržitelnosti a jež je dostupná na internetových stránkách www.worldwewant2015.org/sustainability

1.3.5

Výbor doporučuje, aby program po roce 2013 systematičtěji vycházel ze studií o dopadu, z monitorování prováděného zejména za pomoci organizací občanské společnosti (např. v oblasti lidských práv, ekosystémů či pracovních podmínek). Začlenění sociálního dialogu mezi sociálními partnery, jeden z ukazatelů dodržování lidských práv na pracovišti, je rovněž základním nástrojem provádění, monitorování a hodnocení rozvojových cílů tisíciletí a cílů udržitelného rozvoje.

1.3.6

Úloha občanské společnosti v plánování, monitorování a hodnocení bude zásadní. Evropská občanská společnost bude muset mít k dispozici příslušné informace, aby mohla prostřednictvím mechanismů dohledu ovlivňovat vnitřní soudržnost evropských rozvojových politik, což je zásada zakotvená v Lisabonské smlouvě. Výbor doporučuje zapojit občanskou společnost do výběru ukazatelů, které doplňují ukazatel HDP, do boje proti korupci, jednání o mírovém procesu a vypracování národních strategických plánů a důrazně doporučuje podpořit účelově vznikající sociální inovace.

1.3.7

V zájmu posílení vůdčí úlohy EU při přechodu na nový hospodářský model Výbor doporučuje vytvořit konzultační fórum všech zúčastněných stran  (8), které bude zaměřeno na podporu udržitelné výroby a spotřeby v EU. Pro každé odvětví je třeba stanovit mezistupně vyjednaného přechodu a doplnit je o doprovodná opatření pro dotčené sektory, podniky, oblasti a pracovníky.

1.3.8

Výbor doporučuje, aby při provádění tohoto budoucího programu byl přijat přístup založený na posílení partnerství mezi jednotlivými subjekty, například v oblasti rovnosti žen a mužů. Bylo by možné podporovat spolupráci založenou na dobrovolných smlouvách nebo partnerství mezi subjekty, které by obsahovaly závazné cíle na všech územních úrovních. Jedná se například o iniciativy vytvořené ve spolupráci mezi soukromými a veřejnými subjekty či sdruženími, které by se společně zavázaly k plnění konkrétních cílů v určité územní či městské oblasti. Tyto inovativní přístupy se zdají být nezbytné k tomu, aby byl zohledněn vícerozměrný aspekt chudoby. Tyto smluvní vztahy by byly rovněž prospěšné pro spolupráci mezi zeměmi Jihu, které jsou finančně podporovány Severem.

1.4.1

Program po roce 2015 představuje zásadní systémovou změnu, která přesahuje rámec pomoci a mezinárodní spolupráce. Musí být chápán jako proces, který zavazuje všechny země k přechodu na ekologický hospodářský model podporující začlenění, což je změna vývoje směrem k nízkouhlíkovému hospodářství. Výbor souhlasí s analýzou sdělení, podle níž „je tedy nutné dosáhnout pokroku na cestě k inkluzivní zelené ekonomice prostřednictvím udržitelných spotřebních a výrobních modelů a účinného využívání zdrojů, mimo jiné zejména formou energetických systémů s nízkými emisemi“.

1.4.2

Soudržnost mezi finanční politikou a politikou hospodářskou a migrační. Kromě ekonomických aspektů je nezbytné v souladu se zásadou provázanosti provádět další politiky, které mají zásadní vliv na přechod k udržitelnému rozvoji. Jedná se například o zavedení daní na emise CO2 nebo jakýchkoli pobídkových opatření vedoucích ke zmírnění změny klimatu, opatření na podporu dočasné nebo cirkulační migrace z chudých zemí, přísnou kontrolu prodeje zbraní do rozvojových zemí a finanční regulaci za účelem snížit praní špinavých peněz a zamezit vyhýbání se daňovým povinnostem.

1.4.3

Definice cílů udržitelného rozvoje musí zohlednit napětí mezi otázkami individuálního a kolektivního rozvoje a otázkami zachování environmentální rovnováhy naší planety. Podle Výboru lze toto napětí vyřešit a dosáhnout rovnováhy mezi všemi třemi rozměry udržitelného rozvoje ochranou globálních společných statků prostřednictvím světových veřejných politik řízených mezinárodním společenstvím tvořeným svrchovanými státy. To představuje velkou výzvu budoucího programu.

1.4.4

Tato problematika globálních veřejných statků, jimž se bude přikládat velký význam po roce 2015, vyžaduje větší provázanost mezi mezinárodními institucemi a světovými politikami. Evropská unie musí v této souvislosti plnit svou úlohu. V několika stanoviscích EHSV se začalo uvažovat o řešeních pro zohlednění globálních veřejných statků, zejména pokud jde o zajišťování potravin (9), minimální úroveň sociální ochrany či mnohostrannou regulaci obchodu a investic, klima a biologickou rozmanitost.

1.4.5

Výbor lituje, že sdělení Důstojný život pro všechny se o této problematice téměř nezmiňuje, a soudí, že příští diskuse o sdělení na téma finančních zdrojů, které má být vydáno v polovině roku 2013, se musí touto otázkou zabývat, aby bylo zajištěno, že je budou doprovázet odpovídající zdroje financování. Státní pomoc určená na rozvoj musí být i nadále věnována boji proti chudobě. Značná část konzultačního procesu ohledně evropské daně z finančních transakcí, která bude zavedena v roce 2013 a od začátku se na ní bude podílet jedenáct zemí, by měla být věnována připomínkám z celého světa.

1.4.6

V žádném případě nemůže být očekávání mezinárodní dohody o vymezení cílů udržitelného rozvoje záminkou k tomu, aby byly odloženy či omezeny závazky týkající se finanční pomoci ze strany rozvinutých zemí. Výbor je velmi znepokojen rizikem přerušení rozvojové pomoci v případě, že by dohoda nebyla v roce 2015 dokončena. Pro zmírnění tohoto rizika doporučuje, aby byly přepracované rozvojové cíle tisíciletí v tomto termínu bezpodmínečně doprovázeny dostatečnými finančními prostředky (10). I přes současné rozpočtové potíže Výbor vyzývá Unii a členské státy, aby od zahájení nové fáze dodržely svůj závazek a učinily vše pro to, aby dosáhly v průměru 0,7 %.

1.4.7

Cíle tisíciletí vyžadují aktualizaci a přizpůsobení novým výzvám 21. století, jež budou vycházet z výsledků a získaných zkušeností. EHSV se domnívá, že by bylo vhodné již nyní doplnit alespoň tři témata: přístup k energii pro všechny  (11), právo na potraviny a vodu a minimální úroveň sociální ochrany  (12). Důstojná práce, jež byla začleněna při přepracování z roku 2006, musí být rovněž znovu potvrzena jako priorita a nezbytný předpoklad k tomu, aby byl zemědělský rozvoj v centru boje proti veškeré chudobě.

Soulad mezi oběma programy se tak bude moci odvíjet od tohoto přepracování, které bude pouze první fází budoucího globálního programu. Je třeba si uvědomit současné napětí a nejistotu mezi snahou o „ideální“ program a reálnými možnostmi.

1.4.8

V tomto přepracování rozvojových cílů tisíciletí Výbor navrhuje vymezit specifický přístup rozvoje pro zranitelné státy či pro státy, které jsou postiženy konflikty, a to tím, že v hlavních cílech pro tyto země bude na přední místo zařazena obnova institucí, aby byla nejprve zajištěna snaha o správu zaměřenou na bezpečnost a bezplatnou právní pomoc v blízkosti bydliště.

2.1

Udržitelnost rozvojové deklarace tisíciletí. Tato deklarace si zcela zachovává svoji politickou a symbolickou hodnotu paktu, jenž zakotvuje závazek po roce 2015 pro všechny země, jak bohaté, tak chudé. Musí zůstat základem budoucího programu, který vymezuje velké výzvy a základní hodnoty, o které by se měly opírat mezinárodní vztahy v 21. století: mír, bezpečnost a odzbrojování, ochrana našeho společného životního prostředí, lidská práva, demokracie a řádná správa, ochrana zranitelných skupin a řešení zvláštních potřeb Afriky, jakož i právo na rozvoj a nutnost vytvoření příznivého prostředí pro rozvoj. Tato deklarace již vytvořila přímou vazbu mezi rozměry udržitelného rozvoje v návaznosti na deklaraci z Ria z roku 1992.

2.2

Navzdory nejednoznačným výsledkům rozvojové cíle tisíciletí díky své jednoduchosti a čitelnosti přispěly k osvětě a mobilizaci veřejného mínění ve vyspělých zemích. Nyní je třeba prokázat, že tato názorová podpora se skutečně promítne do zvýšení pomoci, účinného boje proti korupci, nového zaměření na nejvíce zaostávající země či bude uzpůsobena zemím postiženým válečnými konflikty nebo zemím oslabeným z důvodu vnitřních konfliktů.

2.3

Územní celky, nerovnost a chudoba. Co se týče ukazatele chudoby, Výbor má výhrady k používání denního příjmu nižšího než 1,25 $ (jímž se posuzuje snížení extrémní chudoby) a také k používání národního průměru. Tyto nástroje zakrývají jak výrazné vnitřní nerovnosti v rámci národních společností, tak i územní rozdíly, a to především na úkor venkovských obyvatel, kteří by měli být schopni zůstat na venkově a prostřednictvím rozvoje venkova poskytnout domov části populace, jejíž nárůst se očekává v budoucích desetiletích. Nezvládnutá urbanizace zvyšuje a zhoršuje rostoucí chudobu ve městech a vyžaduje kvalitativnější analýzy.

2.4

Rovnost žen a mužů je i nadále nezbytným předpokladem ke všem změnám (13), a to nejen z hlediska situace žen, ale také proto, že je jádrem všech ostatních nerovností a zhoršuje jejich následky. Reakce na nediskriminaci, tedy práva žen, jsou zásadní pro přeměnu naší společnosti. Přínos žen k míru, rozvoji, hospodářské činnosti a bezpečnosti je zásadním obohacením budoucího programu. Tyto hodnoty musí uznávat všichni, jak muži, tak i ženy.

2.5

Kvantitativní výsledky a metodologické nástroje Aktualizovaný plán musí stanovit relevantní cíle a ukazatele pokroku. Pravidelné zveřejňování zpráv monitorujících rozvojové cíle tisíciletí poukázalo na významné výsledky a nedostatky. Kvalita hodnocení je pro tuto metodiku správy podle cílů klíčová. Budoucí program bude vyžadovat vylepšení a sjednocení národních statistických nástrojů, zejména pokud jde o specifické údaje týkající se pohlaví nebo osob se zdravotním postižením. Za tímto účelem je třeba zlepšit nástroje pro registraci obyvatelstva a provést kvalitativní průzkumy, zejména v oblasti vzdělávání.

2.6

Nejen HDP. Ukazatele udržitelného rozvoje (14), jež definují kvalitu života, budou v programu po roce 2015 muset namísto jediného souhrnného ukazatele zahrnovat omezený seznam hospodářských, sociálních a ekologických ukazatelů. Připojit k HDP další ukazatele na mezinárodní úrovni je možné, neboť tomu tak již je v případě vymezení definice nejméně rozvinutých zemí, která zahrnuje kritéria zaostalosti lidského rozvoje a hospodářské zranitelnosti, ukazatel lidského rozvoje či nověji ukazatel nerovností, jenž vytvořil Rozvojový program OSN.

Pro překlenutí propasti mezi hospodářskými politikami, kvalitou života a sociálním pokrokem je třeba vedle HDP použít ještě doplňkové ukazatele. Nový přístup ukládá stanovení komponentů pokroku prostřednictvím zavedení sociálního a ekologického rozměru pro národní účetnictví, použití složených ukazatelů a vytvoření ukazatelů, které budou klíčové. Chybějícím článkem řetězce nicméně zůstává vytvoření nástrojů pro měření efektivity a odpovědnosti, jež jsou nezbytné pro sladění politických a rozpočtových rozhodnutí s výsledky ukazatelů. Měření kvality života a pokroku nepředstavuje pouze technický problém. Samotný koncept kvality života vypovídá o společných preferencích a základních hodnotách společnosti. Jedním ze způsobů, jak dosáhnout pokroku v oblasti volby ukazatelů, je zapojit veřejnost a organizace občanské společnosti do akademické činnosti, aby tyto ukazatele definovaly a posoudily jejich použití.

2.7

Orgány veřejné správy, ústřední správa a místní samosprávy jsou odpovědné za zajištění účinné minimální úrovně sociální ochrany, jež umožňuje čelit problémům, které v životě mohou nastat, zejména v oblasti zdraví a postižení, důchodu a nezaměstnanosti. Organizace občanské společnosti (odborové svazy, nevládní organizace, nadace, vzájemné pojišťovny, družstva, malé a střední podniky, rodinná sdružení či spotřebitelé) mohou na základě smluvní dohody spolupracovat s veřejnými orgány s cílem plnit rozhodující úlohu při plánování, monitorování a poskytování služeb a čerpat přitom ze státní podpory, což platí zvláště pro nejméně rozvinuté země.

3.1

Demokratizace a lidská práva, základní předpoklad pro přechod na společnost podporující začlenění a udržitelné hospodářství. Trvalá podpora snahy o dosažení demokratizace zůstává nejlepší cestou k transparentní společnosti, jež je odpovědná vůči svým občanům. V otevřené společnosti 21. století není možné dosáhnout rozsáhlých změn bez účasti, osvojení, zapojení a sdílené odpovědnosti zúčastněných stran. V souvislosti s finančním nástrojem na podporu demokracie a lidských práv a s ohledem na sdělení o úloze občanské společnosti v oblasti rozvoje Výbor vítá, že je přikládán větší význam vzniku nezávislé občanské společnosti (15), což umožní bojovat proti všem druhům korupce, zajistit veřejnou kontrolu, zapojit hospodářské aktéry do studií o dopadu a monitorování obchodních dohod, posílit schopnost včasné reakce u ochránců práv žen či podpořit ochránce životního prostředí.

3.2

Transparentnost a přijetí odpovědnosti partnerských zemí, základy budoucího programu. Rozvojové cíle tisíciletí a dále související program pro účinnost pomoci (zásady z Paříže, Akkry a Busanu) přispěly k posílení odpovědnosti v partnerských zemích a k zohlednění specifických podmínek zranitelných států. Budoucí program však musí umožnit přijímajícím zemím rovnocenné postavení s dárcovskými zeměmi, aby se vymýtily hlavní nedostatky spolupráce. Bude především třeba specificky zohlednit situace, jako jsou vnitřní konflikty či válka a oslabení způsobené přírodními katastrofami, a to vypracováním specifických řešení pro tyto země na základě prioritních a předběžných cílů spočívajících v obnovení institucí a zaručení bezpečnosti, policejní ochrany a spravedlnosti.

3.3

Spolupráce mezi společnostmi a ocenění bohatých kontaktů mezi subjekty a mezinárodními sítěmi. Přístup založený na účasti více stran podněcuje partnery ze severních i jižních zemí působící v oblasti rozvoje k překročení tradičního diplomatického rámce závazků mezi vládami. Vize více podporující začlenění občanské společnosti je založena na smluvním vztahu či na partnerství oficiálně ustaveném na základě smlouvy o cílech a prostředcích mezi jednotlivými zúčastněnými stranami. Přitom je nezbytné, aby při stanovování cílů, ale i při jejich provádění a monitoringu byl více brán zřetel na iniciativy měst a místních samospráv (sítě zelených měst, hnutí měst přechodu), organizací občanské společnosti (nevládní diplomacie, jako například summit v Riu) či různých podniků (obchodní sféra, například sítě odpovědných podniků či sociální ekonomiky), ale i mezinárodní odborové svazy (klíčoví aktéři pro dosažení cíle důstojné práce) či univerzity a výzkumná střediska. Výbor doporučuje, aby v budoucím programu byly uznány a podpořeny smluvní dohody mezi soukromými a veřejnými partnery a partnerskými sdruženími, aniž by přitom byla opomenuta řada iniciativ mezinárodní solidarity pocházejících od samotných občanů. Rovnocenné zapojení těchto různých aktérů je klíčovou podmínkou účinnější nové správy, která více podporuje začlenění a zohledňuje názory nejchudších.

3.4

Tak jako mnoho jiných pozorovatelů, Výbor z toho důvodu důrazně doporučuje prvořadá zlepšení v oblasti řádné správy a demokratických institucí, aby si partnerské země více osvojily vlastní národní strategie rozvoje. Rozvojové cíle tisíciletí umožnily občanské společnosti v některých rozvojových zemích posílit její pozici zúčastněné strany či komunikovat s její vládou ohledně rozhodnutí investovat a vydávat veřejné prostředky. V budoucím programu, který bude klást větší důraz na zapojení, by měla být posílena její účast na tvorbě těchto strategických dokumentů zaměřených na snížení chudoby. Je třeba nalézt inovační řešení v oblasti důstojné práce nebo sociální ochrany a zároveň získat odbornost a schopnost plánovat, což jsou předpoklady pro lepší správu v jednotlivých státech. Výbor doporučuje, aby část pomoci zaměřené na obchod byla určena na posílení kapacit sociálních partnerů a organizací občanské společnosti působících v oblasti obchodu, aby mohli přispět k začlenění obchodu a zajišťování potravin do jejich národní strategie rozvoje.

4.1

Globální správa a společné ekologické, sociální a hospodářské statky. Jelikož statky nebo služby souvisejí s celou planetou, toto sdělení je pojímá jako základní pilíře života, jako je vzduch, voda, oceány, ekosystémy, důstojná práce, sociální ochrana, zajištění potravin nebo obchodní pravidla a uvádí je v příloze. Tyto světové veřejné statky (16) budou muset být začleněny do programu po roce 2015 prostřednictvím světových veřejných politik zaměřených na všechny tři rozměry udržitelného rozvoje. Je nutné se jimi zabývat v dohodnutém globálním rámci, ale především je třeba je podporovat prostřednictvím smluvených mezinárodních závazků, financování a činnosti na úrovni států, která se promítne do řady kolektivních a individuálních akcí spíše na místní úrovni.

4.2

Široká škála světových finančních prostředků uzpůsobených novému směřování do roku 2050. Podle odhadu OSN by pro udržitelné řešení otázky chudoby a životního prostředí byla každoročně zapotřebí částka ve výši 800 miliard eur, což představuje 1,5 % světového HDP. Oficiální rozvojová pomoc nemůže pokrýt více než 10 až 15 % těchto potřebných mezinárodních finančních prostředků. Nelze se proto obejít bez dalších domácích a mezinárodních prostředků. V rámci budoucího sdělení o zdrojích financování bude třeba se vážně zabývat otázkou mezinárodních fiskálních zdrojů, jež umožní transparentním a předvídatelným způsobem mobilizovat finanční prostředky potřebné k vymýcení chudoby, ochraně životního prostředí a řízení globálních veřejných statků. Inovativní financování a daň z finančních transakcí, jež jsou předpokladem pro takovou politiku, by měly být přednostně určeny pro účely těchto globálních výzev. Kromě toho zůstává mobilizace fiskálních zdrojů na národní úrovni a směřování remitencí migrujících osob do produktivní činnosti nutnou podmínkou pro realizaci místně stanovených cílů.

4.3

Více pracovních míst v ekologické a inkluzivní ekonomice. Současné zpomalení ekonomiky a jeho silný dopad na zaměstnanost a podniky vážným způsobem ohrožuje dosažení rozvojových cílů tisíciletí v roce 2015. Krize by však mohla být i příležitostí k větší mobilizaci zaměřené na ekologické hospodářství, jež může vést k posunu směrem k udržitelnému vývoji. Globální pakt o pracovních místech Mezinárodní organizace práce (MOP) je v tomto ohledu novým nástrojem, jenž má urychlit obnovu pracovních míst tím, že stimuluje poptávku po pracovní síle a kvalifikaci, stanovuje světovou minimální úroveň sociální ochrany a vytváří neformální sektor prostřednictvím národního plánu pro důstojnou práci.

4.4

Světové zemědělství bylo v rámci plnění současných rozvojových cílů tisíciletí finančními institucemi obzvláště zanedbáváno. Je naléhavě a bezpodmínečně nutné znovu obnovit rovnováhu investic generujících pracovní místa ve prospěch rodinných a ekologických zemědělských podniků.

4.5

Úloha podniků v přechodu k výroční zprávě o udržitelnosti. Soukromý sektor je v Organizaci spojených národů zastoupen iniciativou s názvem „Global Compact“, která byla vytvořena v roce 2000 proto, aby se sociální odpovědnost podniků stala nástrojem sloužícím k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Global Compact nyní sdružuje 8 700 podniků působících ve 130 zemích, které se zavázaly k dodržování lidských a pracovních práv, ochraně životního prostředí a boji proti korupci. Dobrovolné závazky jako plnění rozvojových cílů na úrovni podniků mohou hrát klíčovou roli v subdodavatelských řetězcích. Výbor je přesvědčen, že iniciativy ekologického designu, ekologické výroby a spravedlivého obchodu, jakož i činnosti, jejichž cílem je zabránit plývání přírodními zdroji, jsou inovativním řešením plnění cílů udržitelného rozvoje (17). Výbor proto doporučuje, aby bylo prováděno doporučení uvedené v prohlášení z Ria z roku 2012, jehož cílem je zobecnit zprávu o udržitelnosti prostřednictvím „Corporate Sustainability Report“ (zprávy o firemní udržitelnosti), jež má být podniky každoročně vypracována stejným způsobem jako finanční zpráva.

5.1

Přestože na počátku krize existovaly snahy o návrat k protekcionismu, mezinárodní systém se restriktivních obchodních praktik obecně vyvaroval. Slepá ulička, v níž skončilo tzv. vícestranné jednání o rozvoji, vyvolává hlubokou nespokojenost, co se týče rozporu se zájmy rozvojových zemí. Rozvíjející se země nejvíce těží z růstu obchodu, i když jejich vnitřní nerovnosti se prohloubily. Výjimkou je několik zemí jako např. Brazílie, a to díky politice přerozdělování a boje proti chudobě.

5.2

Na druhou stranu nepřineslo otevření obchodu v řadě rozvojových zemí bohatých na zemědělské produkty a suroviny očekávané výsledky, a to z nedostatku diverzifikace, přeměn a infrastruktur. Výbor vyjadřuje politování nad zablokováním dohod o hospodářském partnerství se zeměmi AKT. Výbor zdůrazňuje, že preferenční přístup  (18) EU udělený nejméně rozvinutým zemím přináší pouze malé výsledky, stejně jako jejich využívání pomoci v oblasti obchodu, jež představuje stále významnější formu mnohostranné spolupráce. EHSV doporučuje stimulovat usnadnění obchodu, které již bylo Světovou obchodní organizací dohodnuto v jejich prospěch, a podpořit všeobecné otevření obchodu rozvíjejících se zemí nejméně rozvinutým zemím bez poplatků a kvót.

5.3

EHSV doporučuje, aby EU začlenila zásady práva na potraviny  (19) do struktury svých obchodních politik a podnikla vhodné kroky vedoucí ke koordinaci v rámci WTO a mezi ostatními velkými obchodními partnery, aby se tyto zásady staly nedílnou součástí mnohostranných a dvoustranných obchodních politik. Kromě toho EHSV vyzývá k liberalizaci statků a služeb v oblasti životního prostředí nezávisle na případné dohodě z Dohá a usnadnění transferu zelených technologií v rámci dvoustranných obchodních dohod (20).

5.4

Hospodářské subjekty, ale také infrastruktury se musejí výrazně zapojit do udržitelného rozvoje. Z toho důvodu představuje zavádění infrastruktur  (21) a sítí pro výměnu možnost, jak přilákat zahraniční investice, ale také jak podpořit rozvoj malých a středních podniků, posílit zpracovatelský průmysl surovin a rozvíjet elektronický obchod.