Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52009AE0885

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ratingové agentury (KOM(2008) 704 v konečném znění – 2008/0217 (COD))

Úř. věst. C 277, 17.11.2009, p. 117–124 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

17.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 277/117


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ratingové agentury

(KOM(2008) 704 v konečném znění – 2008/0217 (COD))

(2009/C 277/25)

Zpravodaj: pan Peter MORGAN

Dne 1. prosince 2008 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách

KOM(2008) 704 v konečném znění – 2008/0217 (COD).

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. dubna 2009. Zpravodajem byl pan MORGAN.

Na 453. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 13. a 14. května 2009 (jednání dne 13. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 157 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Toto stanovisko je vypracováváno v době nejhorší hospodářské krize v době míru za posledních osmdesát let. Ta vážně poškozuje zájmy zaměstnavatelů, zaměstnanců a všech ostatních skupin, jež jsou v EHSV zastoupeny, a také celé občanské společnosti. Podniky krachují, klesá zaměstnanost, nemovitosti, na které byl čerpán hypoteční úvěr, jsou zabavovány, jsou ohroženy penze, šíří se občanské nepokoje a padají vlády. Prvotní příčinou této krize je výkonnost neregulovaných ratingových agentur. Role těchto agentur je pro činnost finančního systému klíčová, a jako taková tedy jejich činnost musí podléhat dohledu. Samoregulace dramaticky selhala a výkonnost ratingového odvětví je katastrofální. EHSV plně podporuje plán, jehož cílem je ratingové agentury regulovat a registrovat.

1.2   Z historických důvodů provozují ratingové agentury svou činnost v rámci globálního oligopolu, který tvoří tři hlavní agentury: Fitch, Moody’s a S&P. Ačkoli sídlí ve Spojených státech, jsou hlavními poskytovateli ratingových služeb také v Evropské unii. Ratingové agentury v USA musejí být od roku 2007 registrovány americkou Komisí pro burzu a cenné papíry, což představuje předstupeň regulace.

1.3   Od roku 2007 ve Spojených státech prudce vzrostly případy prodlení při splácení a nucených exekucí z důvodu nesplácení rizikových (tzv. sub-prime) hypoték, což způsobilo vážné problémy na trzích dluhových cenných papírů krytých platbami z hypotečních úvěrů na rezidenční nemovitosti (residential mortgage-backed securities, RMBS) a zajištěných dluhových obligací (collateralised debt obligations, CDO), jež s těmito cennými papíry souvisejí. Vzhledem k tomu, že se výnosnost těchto cenných papírů neustále zhoršovala, snížily tři agentury, jež se ratingem těchto nástrojů zabývají nejvíce, v řadě případů své hodnocení. Výkonnost ratingových agentur při hodnocení těchto strukturovaných finančních produktů vedla celkově k pochybnostem o přesnosti jejich ratingů a integritě celého jejich zpracování.

1.4   V roce 2006 stanovila Komise regulační přístup k ratingovým agenturám a prohlásila, že bude vývoj v této oblasti velmi pečlivě sledovat. V říjnu 2007 schválili ministři financí zemí EU soubor závěrů týkajících se aktuální krize, mezi nimiž byl i návrh posoudit úlohu, kterou ratingové agentury hrají, a řešit veškeré případné nedostatky. Po rozsáhlé konzultaci a zohlednění aktivit v jiných zemích předložila Komise tento návrh nařízení.

1.5   Ten má čtyři obecné cíle:

zaprvé zajistit, aby se ratingové agentury při ratingovém procesu vyhýbaly střetu zájmů, popř. aby jej alespoň odpovídajícím způsobem řešily,

zadruhé zlepšit kvalitu metodik, které ratingové agentury používají, a kvalitu ratingů,

zatřetí zvýšit transparentnost tak, že bude pro ratingové agentury stanovena povinnost zveřejňování informací,

začtvrté zajistit účinnou registraci a síť dohledu, aby se zabránilo regulační arbitráži mezi jurisdikcemi v rámci EU.

1.6   Po zveřejnění regulačních návrhů Komise vydala svou zprávu také Larosièrova skupina. Pokud jde o ratingové agentury, učinila následující doporučení:

za registraci a dohled nad ratingovými agenturami v rámci EU by měl zodpovídat Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR), jehož pravomoci by byly posíleny,

měl by být proveden důkladný přezkum obchodního modelu ratingových agentur, jejich financování a možnosti oddělit rating od poradenských služeb,

časem by mělo dojít k podstatnému omezení využívání ratingů ve finančních nařízeních,

ratingy strukturovaných produktů by měly být upraveny zavedením zvláštních kodexů.

O těchto doporučeních dále pojednávají příslušné části tohoto stanoviska.

Kromě toho tato skupina konstatovala, že „je nezbytné, aby byly tyto změny v regulaci provázeny zpřísněním náležité péče a posouzení ze strany investorů a lepším dohledem“. EHSV tyto připomínky jednoznačně podporuje.

1.7   Regulačními návrhy Komise se zabýval také COREPER. EHSV souhlasí s návrhem podporovat ratingy zpracované ve třetích zemích.

1.8   EHSV návrh Komise celkově podporuje. Ratingové agentury měly zásadní podíl na rozvoji a zajištění spolehlivosti strukturovaných produktů, které, jak se ukázalo, měly negativní vliv a zničily aktiva v hodnotě stovek miliard dolarů. Ustanovení obsažená v tomto návrhu nařízení představují opravdové minimum, jež je za těchto okolností zapotřebí. Kromě toho se EHSV domnívá, že tato pravidla nebudou pro zodpovědně řízené ratingové agentury představovat zbytečnou zátěž.

1.9   Ratingové agentury mají v odvětví finančních služeb výsadní pozici, neboť regulované subjekty tohoto odvětví musí vlastnit cenné papíry investičního stupně. Orgány na obou stranách Atlantiku se rozhodly uznat pro regulační účely jen pár ratingových agentur. EHSV vybízí Evropskou komisi, aby nový registrační postup využila k tomu, aby zpřístupnila ratingovou činnost novým ratingovým agenturám, zejména tím, že podpoří všechny kroky vedoucí ke zřízení nezávislé evropské agentury, a upravila finanční nařízení tak, aby pro regulační účely uznávalo ratingy zpracované kteroukoli ratingovou agenturou registrovanou v EU. Pro nové ratingové agentury nebude snadné získat si postavení a důvěru. Vzestup agentury Fitch za posledních deset let, kterou finančně podporuje francouzská holdingová společnost, však ukazuje, že je to možné.

1.10   Činnost oligopolu ratingových agentur stimulovalo především nařízení o finančních službách, které pokud jde o kapitálové rezervy, spoléhalo na ratingy. EHSV naléhavě vyzývá regulační orgány EU, aby ratingům přehnaně nedůvěřovaly, zejména vzhledem k nedávným událostem, kdy se ukázalo, že některé ratingy jsou naprosto bezcenné. Tato výzva odpovídá doporučení Larosièrovy skupiny, že využívání ratingů k finanční regulaci by mělo být časem podstatně omezeno.

1.11   V této souvislosti vyzývá EHSV také Komisi, aby se zabývala problematikou prohlášení o vyloučení odpovědnosti nebo záruk ratingových agentur. Vzhledem k tomu, že kvůli těmto prohlášením jsou ratingy v podstatě bezcenné, nepředstavují tedy dostatečný základ pro stanovení regulativního kapitálu. Je zapotřebí zajistit, aby ratingové agentury nesly za své ratingy odpovědnost. Skutečné chyby lze tolerovat, co však tolerovat nelze, je zanedbání náležité péče.

1.12   EHSV podporuje návrh, že ratingové agentury musí mít status právnické osoby se sídlem na území Společenství a mají podléhat regulaci v zemi původu. Komise představila důvody, kvůli nimž nepověřila regulací a dohledem jeden ústřední orgán. Přestože je to v rozporu s návrhem Larosièrovy skupiny, EHSV by a priori neopouštěl myšlenku zřídit nový kontrolní orgán na úrovni EU, pokud by se ustanovení ohledně spolupráce mezi členskými státy ukázala jako nedostatečná.

1.13   EHSV s potěšením konstatuje, že navržené nařízení neobsahuje pouze teoretické záměry, ale stanovuje také způsoby, jak jich skutečně dosáhnout. Mezi opatřeními pro zajištění dohledu, která mohou příslušné orgány využít, najdeme mimo jiné zrušení registrace a zahájení trestního řízení. V případech hrubého profesního pochybení a nedostatku náležité péče musí následovat sankce. Ty musí být účinné, přiměřené a odrazující a být uplatňovány ve všech členských státech EU jednotně. To by měl podle EHSV koordinovat CESR.

1.14   Z organizačního hlediska je zde patrná značná závislost na úloze nezávislých nevýkonných členů správní rady. EHSV se domnívá, že jmenování všech nevýkonných členů by měl předem povinně schválit příslušný orgán. Toto schválení je nezbytnou součástí navrženého systému.

1.15   EHSV žádá příslušné orgány členských států, aby se v rámci organizačního dohledu soustředily na vazbu mezi odvětvím ratingu a očekáváním akcionářů. Obchodní model ratingových agentur nelze snadno přizpůsobit podnikové kultuře veřejného podniku. Zvláštní pozornost je třeba věnovat struktuře výkonnostních odměn pro řídící pracovníky. Larosièrova skupina vyjádřila stejnou obavu a žádala, aby byl obchodní model ratingových agentur dále přezkoumán. EHSV s tímto názorem souhlasí.

1.16   EHSV vítá ustanovení článku 7. Díky zveřejňování metodik bude jasné, zda byly ratingy stanoveny na základě zkrácených postupů či nezohledněním některých skutečností. Kromě toho jsou dnes ratingové agentury povinny kontrolovat své zdroje informací a zajistit, aby byly dostatečně spolehlivé, a mohly tak být na jejich základě zpracovány ratingy. Stejně tak je zapotřebí si uvědomit, že pokud by platila pravidla o změně metodik a vytváření předpokladů, vyšly by chyby v ratingu RMBS najevo již daleko dřív než v roce 2007.

1.17   Pokud jde o zveřejňování údajů, EHSV obzvláště těší skutečnost, že v případě strukturovaných produktů půjde EU dál než Spojené státy a bude požadovat, aby potenciální investoři byli tím či oním způsobem upozorněni na negativní stránky těchto produktů. Larosièrova skupina navrhla používat zvláštní systém označování, což upřednostňuje i EHSV.

1.18   Námitky vůči zvláštní sadě ratingových symbolů pro strukturované produkty se týkají hlavně pravděpodobnosti, s jakou mohou být po masivním snížení hodnocení, k němuž došlo, dluhopisy nesoucí toto zvláštní označení považovány za investice nižšího stupně. EHSV by na tom však – dokud se pověst ratingu těchto obligací neobnoví – neviděl nic špatného.

1.19   Různá obecná zveřejňování informací jak pro regulační, tak pro tržní účely jsou v pořádku, a sice až na dvě věci. EHSV by uvítal, kdyby ustanovení nařízení EU o zveřejňování podílů selhání co půl roku bylo co nejjasnější a kdyby CESR přezkoumal pravidlo o zveřejňování klientů, kteří představují více než 5 % obratu agentury.

1.20   Na obou březích Atlantiku zazněly obavy z možnosti, že by právní úpravy ve Spojených státech a v EU mohly obsahovat protichůdná pravidla. Dokonce bylo navrženo přijmout jednu společnou úpravu. EHSV vyhovuje navržená úprava EU, která by s úpravou USA neměla kolidovat. V případě, že podniky musí splnit požadavky různých norem, jež jsou součástí různých právních úprav, je běžné zvolit strategii „nejvyššího společného jmenovatele“. Není důvod, proč by tento přístup neměl platit i v tomto případě.

2.   Úvod

2.1   Dluhový cenný papír krytý platbami z hypotečních úvěrů na rezidenční nemovitosti vydává organizátor (většinou investiční banka), který shromažďuje portfolio hypotéčních úvěrů (většinou tisíce různých úvěrů) a vkládá je do svěřeneckého fondu. Tento fond pak vydává cenné papíry, jež jsou tímto portfoliem zajištěny. Takto získané příjmy využívá svěřenecký fond k nákupu úvěrového portfolia. Celkový měsíční úrok a splátky jistiny, jež do portfolia plynou z jednotlivých hypotéčních úvěrů, jsou využívány k úhradě měsíčních úroků a ke splátkám jistiny pro investory do RMBS. Existují tři hlavní způsoby, jak z pochybných rizikových úvěrů udělat produkty s ratingem AAA: a) rozdělení RMBS do tranší s různou úrovní rizika a výnosů, b) zajištění, aby hodnota portfolia hypotečních úvěrů byla vyšší něž hodnota RMBS, c) nadměrné rozpětí (neboli excess spread) tak, aby úroky z portfolia hypotéčních úvěrů přesáhly výši úroku z RMBS. Kromě toho se také předpokládalo, že ceny nemovitostí neustále porostou.

2.2   Zajištěné dluhové obligace (CDO) fungují na stejném principu, až na to, že nevyužívají hypotéční úvěry, ale dluhové obligace. Využívání RMBS v portfoliích na zajištění CDO se zvýšilo ze 43,3 % v roce 2003 na 71,3 % v roce 2006, čímž byl na jednom vzdušném zámku postaven další. Americká Komise pro burzu a cenné papíry našla interní e-mail jedné ratingové agentury, podle nějž je trh s obligacemi CDO „monstrózní“ a který dále pokračuje slovy: „Doufejme, že než se tento vzdušný zámek rozplyne, budeme všichni zajištění a v důchodu“.

2.3   Stěžejním krokem k vytvoření a konečnému prodeji rizikových RMBS či CDO je stanovení ratingu každé tranše vydané svěřeneckým fondem. V srpnu 2007 začala americká Komise pro burzu a cenné papíry zkoumat, jaký podíl mají ratingové agentury na vážných problémech, k nimž došlo. Zaměřila se přitom na způsob, jakým tyto agentury stanovovaly rating RMBS a CDO. Zkoumány byly hlavně tyto oblasti:

a)

ratingové politiky, postupy a praxe včetně modelů, metodik, předpokladů, kritérií a protokolů,

b)

přiměřenost dostupných informací o výše uvedených aspektech,

c)

otázka, zda ratingové agentury své vlastní postupy skutečně dodržovaly,

d)

efektivita postupů, jež mají zabránit střetu zájmů,

e)

otázka, zda byly ratingy nepatřičně ovlivněny střetem zájmů.

2.4   Byly učiněny tyto obecné závěry:

a)

od roku 2002 se podstatně zvýšil počet a složitost obchodů s RMBS a CDO. Některé ratingové agentury se s tím snažily vypořádat, zejména v případě CDO, což mělo následně dopad na úplnost zpracování ratingů,

b)

ne vždy byly zveřejněny aspekty důležité pro zpracování ratingů, jako například kritéria ratingů, a byly provedeny „nesystémové“ úpravy, k nimž neexistují žádné písemné podklady, jež by je zdůvodňovaly,

c)

žádná z agentur neměla písemně stanoveny postupy pro hodnocení RMBS a CDO, ani konkrétní politiky a postupy, jež by jim umožnily zjistit či řešit chyby ve svých systémech či metodikách,

d)

ratingové agentury začaly zavádět nové postupy, které umožňují posoudit informace, jež jim poskytli emitenti, ale předtím si ratingové agentury nebyly povinny ověřovat informace obsažené v portfoliích RMBS, ani netrvaly na tom, aby emitenti k těmto portfoliím přistupovali s náležitou opatrností,

e)

ratingové agentury ne vždy vedly záznamy o důležitých etapách zpracování ratingů (a to ani o důvodech, kvůli nimž se odchýlily od svých systémů nebo jež vedly hodnotící komisi k určitým krokům či rozhodnutím), ani o tom, že v hodnotících komisích zasedali důležití účastníci,

f)

zdá se, že pro dohled nad již probíhajícími ratingy používaly ratingové agentury méně propracované postupy, než tomu bylo v případě nově zahajovaných ratingů. Z důvodu nedostatku prostředků nebyl dohled prováděn včas, ten, který proveden byl, byl špatně zdokumentován, a chyběly také písemně stanovené postupy,

g)

byly konstatovány problémy s řízením střetu zájmů a s jejich dopadem na zpracování ratingů. Účastníkům, jež jsou z hlediska ratingového procesu klíčoví, bylo dovoleno podílet se na jednání o poplatcích,

h)

postupy používané při interním auditu se podstatně lišily. Pouze v případě jedné ze tří zmíněných agentur bylo konstatováno, že má odpovídající postupy pro kontroly dodržování právních předpisů.

2.5   V obchodním modelu tohoto odvětví existuje skrytý střet, neboť za rating platí emitent obligace, ale v případě strukturovaných produktů je to ještě horší, protože a) organizátor je původcem obchodu, takže zde existuje jistá flexibilita, pokud jde o to, jak může být daný produkt strukturován, aby získal co nejlepší rating, a i organizátor si může vybrat ratingovou agenturu, která dá danému produktu příznivý rating, a b) je zde vysoká koncentrace organizátorů.

2.6   Ze 642 náhodně vybraných obchodů s RMBS bylo více než 80 % uskutečněno prostřednictvím 12 organizátorů. Z 368 náhodně vybraných CDO pak 80 % připadlo na 11 organizátorů a 12 ze 13 největších zajistitelů RMBS bylo zároveň dvanácti největšími zajistiteli CDO. Zdá se, že kombinace vlivu organizátorů na výběr ratingové agentury a vysoké koncentrace organizátorů, jež mají takový vliv, zvýšila vnitřní střety zájmů v rámci modelu odměňování „emitent platí“.

2.7   Americká Komise pro burzu a cenné papíry zveřejnila své závěry v červenci 2008 poté, co zahájila konzultaci o návrzích právních předpisů. Nová nařízení byla v USA vydána 3. prosince 2008. Dne 12. listopadu 2008 vydala Evropská komise svůj návrh nařízení (KOM(2008) 704 v konečném znění), k němuž se vztahuje i toto stanovisko.

2.8   Šetření se neomezilo jen na regulační orgány. Dne 18. října 2008 zveřejnil denník Financial Times informace o roli, již agentura Moody’s sehrála v krizi způsobené rizikovými hypotékami, které tato agentura nevyvrátila. Některé z informací zmíněných v tomto článku jsou uvedeny v odstavcích 2.9 až 2.12.

2.9   Agentura Moody’s je kótovaná na burze od roku 2000. Po tomto kroku došlo k náhlé změně, kdy se agentura náhle soustředila na zisk. Managementu podniku byly nabídnuty akciové opce a těžiště veškeré činnosti se posunulo. Agentura Moody’s oznámila nejvyšší ziskové marže ze všech společností vedených v indexu S&P 500. Tuto pozici si udržela po dobu pěti následujících let. V prvních čtyřech letech, tedy v době, kdy zbytek trhu byl v útlumu, vzrostla hodnota jejích akcií o 500 %. Zisky agentury Moody’s vzrostly v průběhu deseti let o 900 %.

2.10   Na počátku tisíciletí bylo takřka nemožné, aby agentura Moody’s udělila nějaké CDO hodnocení AAA, byla-li zajištěna výhradně hypotéčními úvěry. Agentura vedla dlouhodobě přehled o „rozmanitosti“, v jehož důsledku nemohly cenné papíry s jedním typem zajištění získat nejvyšší rating. Výsledkem bylo, že agentura Moody’s ztratila podíl na trhu, neboť dva její konkurenti takovéto obezřetné pravidlo nepoužívali. V roce 2004 agentura Moody’s toto pravidlo zrušila, po čemž se její podíl na trhu prudce zvýšil.

2.11   V roce 2006 začala agentura Moody’s hodnotit úvěrové deriváty typu CPDO (constant proportion debt obligations), kterým udělila hodnocení AAA. Agentura Fitch, která nebyla požádána, aby nějakou CPDO hodnotila, uvedla, že její modely považují tyto dluhopisy jen zřídka za lepší než spekulativní. CPDO byly údajně nejvýnosnějším nástrojem, s jakým agentura Moody’s kdy obchodovala. Na počátku roku 2007 byla zjištěna chyba v počítačovém kódu simulace výkonnosti CPDO. Ukázalo se, že tento produkt byl nadhodnocen, a to hned čtyřikrát. Tato chyba nebyla oznámena ani investorům, ani klientům. Kód byl upraven tak, aby bylo opět možno udělovat hodnocení AAA. Poté, co tuto chybu odhalily Financial Times, bylo zahájeno interní disciplinární řízení.

2.12   V polovině roku 2007 byl pokles cen nemovitostí v USA v plném proudu. Tehdy si agentura Moody’s uvědomila, že používá nevhodné modely. V srpnu 2007 začala snižovat rating cenných papírů krytých platbami z hypotečních úvěrů a začaly vážné problémy. V posledních měsících roku snížila agentura Moody’s rating více obligací než v předchozích 19 letech dohromady. Moody’s trvá na tom, že v žádném případě nemohla předvídat, že dojde k úvěrové krizi, ale své základní statistické předpoklady o hypotéčním trhu v USA neaktualizovala od roku 2002. Zaměstnanci o této otázce v roce 2006 jednali, ale pro to, aby byl proveden nezbytný přezkum a přehodnocení, chyběly prostředky.

2.13   Věcné důkazy, jež má k dispozici americká Komise pro burzu a cenné papíry, i ty neoficiální, které zveřejnily Financial Times, ukazují, že je zapotřebí celé řady změn, mají-li ratingové agentury plnit svou úlohu a dosáhnout takové úrovně kvality, jež se od nich očekává.

3.   Shrnutí návrhu nařízení

Rámec pro registraci a dohled

3.1   Článek 2 stanoví, že nařízení se vztahuje na ratingy používané k regulačním účelům, zatímco článek 4 stanoví, že finanční instituce smí použít k regulačním účelům pouze ratingy vydané ratingovými agenturami usazenými ve Společenství a registrovanými v souladu s tímto nařízením.

3.2   Článek 12 stanoví, že ratingová agentura může požádat o registraci, aby zajistila, že její ratingy mohou být použity pro regulační účely, pokud se jedná o právnickou osobu usazenou ve Společenství. Příslušný orgán domovského členského státu provede registraci ratingové agentury, pokud tato splňuje podmínky stanovené v tomto nařízení. Registrace je platná pro celé území Společenství.

3.3   Původní žádost o registraci musí být podána CESR, který ji předá příslušnému členskému státu či státům (článek 13), kde bude přezkoumána (článek 14). Domovský členský stát následně po konzultaci s CESR vydá rozhodnutí o registraci nebo o jejím zamítnutí (článek 15). V případě, že ratingové agentura přestane splňovat podmínky registrace, může jí být tato registrace zrušena (článek 17). Ratingové agentury musí podat žádost o registraci do šesti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost (článek 35).

3.4   V článku 20 jsou popsány pravomoci příslušných orgánů. Ty do obsahu ratingů nesmí zasahovat. Mohou však:

mít přístup k jakémukoli dokumentu v jakékoli formě a obdržet nebo pořídit jeho kopii,

požadovat informace od jakékoli osoby a v případě potřeby obeslat jakoukoli osobu a klást jí otázky za účelem získání informací,

provádět kontroly na místě s ohlášením nebo bez ohlášení,

požadovat výpisy telefonních hovorů a datových přenosů.

3.5   Článek 21 popisuje opatření v oblasti dohledu, jež může příslušný orgán přijmout. Patří mezi ně zrušení registrace, dočasný zákaz vydávání ratingů, pozastavení používání ratingů dané agentury, veřejné oznámení porušení nařízení a zahájení trestního řízení.

3.6   Články 22 a 28 obsahují podrobná ustanovení o spolupráci mezi příslušnými orgány v zájmu zajištění účinné registrace a dohledu v rámci celého vnitřního trhu. Články 29 a 30 stanovují podmínky pro spolupráci se třetími zeměmi.

3.7   Článek 31 se týká sankcí, jež mohou příslušné orgány uložit. Uvádí se v něm, že přinejmenším v případech hrubého profesního pochybení a nedostatku náležité péče musí následovat sankce. Ty musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Nezávislost a předcházení střetu zájmů

3.8   Čl. 5 odst. 1 stanovuje, že ratingová agentura zajistí, aby vydávání ratingů nebylo ovlivněno žádným stávajícím nebo potenciálním střetem zájmů. Oddíly A (organizační požadavky) a B (operační požadavky) přílohy I tohoto nařízení umožňují důkladné kontroly.

3.9   Z organizačního hlediska nese odpovědnost správní nebo dozorčí rada. Vyšší management musí mít dobrou pověst. Musí být jmenováni alespoň tři nezávislí nevýkonní členové správní rady. Jejich odměňování nezávisí na obchodních výsledcích. Funkční období nezávislých členů musí být pevně stanoveno a nesmí přesáhnout pět let. Jmenování není obnovitelné a v průběhu svého funkčního období mohou být tito členové odvoláni jen za určitých podmínek. Všichni členové rady musí mít odpovídající zkušenosti a alespoň jeden nezávislý nevýkonný člen musí mít hlubší znalosti o trzích se strukturovanými cennými papíry.

3.10   Nezávislí nevýkonní členové správní rady musí být konkrétně zodpovědní za dohled nad ratingovou politikou a procesem hodnocení a nad předcházením střetu zájmů. Politiky a postupy musí být v souladu s nařízením. Nezávislí nevýkonní členové správní rady musí radě pravidelně předkládat stanoviska k těmto otázkám a příslušnému orgánu, kdykoli o to požádá. Mají-li nezávislí nevýkonní členové správní rady pracovat efektivně, musí být řádně zavedeny ratingové systémy, které budou podporovány vnitřními kontrolami a budou podléhat nezávislému přezkoumání.

3.11   Z operačního hlediska ratingová agentura zjišťuje a eliminuje, popřípadě řeší a zveřejňuje veškeré skutečné nebo potenciální střety zájmů. Zveřejňovány jsou jak osobní střety, tak střety z hlediska celého podniku. Ratingová agentura například neposkytne hodnocenému subjektu ani žádné spřízněné třetí straně poradenské a konzultační služby ohledně organizační nebo právní struktury, aktiv či pasiv hodnoceného subjektu nebo spřízněných třetích stran. Stejně tak ratingová agentura zajistí, aby analytikové nepodávali návrhy ani doporučení, a to formální ani neformální, týkající se konstrukce strukturovaných finančních nástrojů, o kterých se předpokládá, že pro ně ratingová agentura bude vydávat rating.

3.12   Ratingová agentura vede záznamy a tzv. auditní stopu o všech svých činnostech včetně obchodních a technických jednáních s hodnocenými subjekty. Tyto záznamy by měly být uchovány a na požádání poskytnuty příslušným orgánům.

Zaměstnanci

3.13   Článek 6 požaduje, aby zaměstnanci, kteří se účastní zpracování ratingů, měli odpovídající znalosti a zkušenosti, neúčastnili se obchodních jednání s hodnocenými subjekty, nespolupracovali s žádným subjektem méně než dva roky či více než čtyři a aby jejich odměna nebyla spojena s výnosy pocházejícími od hodnocených subjektů, za něž jsou zodpovědní.

3.14   V oddílu C přílohy I jsou uvedena další pravidla týkající se zaměstnanců. Ta zakazují, aby analytik či spřízněné strany vlastnili či obchodovali s finančními nástroji jakéhokoli subjektu, za nějž jsou zodpovědní, nebo aby od tohoto subjektu požadovali dárky či laskavosti. Další ustanovení se týkají důvěrnosti a bezpečnosti informací.

3.15   Dvě ustanovení se týkají následného zaměstnání analytika subjektem, na jehož hodnocení se podílel. Dále je zde ustanovení, že v případě, že analytik přejde k hodnocenému subjektu, měla by příslušná práce, kterou odvedl za poslední dva roky, být přezkoumána.

Metodiky ratingového hodnocení

3.16   Článek 7 požaduje, aby ratingová agentura zveřejňovala metodiky, modely a klíčové předpoklady, které používá. Přijme veškerá potřebná opatření, aby informace, které používá při udělování ratingů, byly dostatečně kvalitní a pocházely ze spolehlivých zdrojů.

3.17   Ratingová agentura sleduje ratingy a v případě potřeby své ratingy přezkoumává. Při změně ratingových metodik, modelů nebo klíčových předpokladů okamžitě oznámí očekávaný dopad, přezkoumá ovlivněné ratingy a náležitě je přehodnotí.

Zveřejnění a prezentace ratingů

3.18   Článek 8 stanoví, že ratingová agentura neselektivně a včas zveřejní každý rating i každé rozhodnutí o přerušení ratingového hodnocení.

3.19   Oddíl D přílohy I obsahuje požadavky, aby ratingová agentura zveřejňovala:

zda byl rating před distribucí zpřístupněn hodnocenému subjektu a pokud ano, tak zda byl po tomto zpřístupnění změněn,

podstatu jedné či více metodik použitých ke stanovení ratingu,

význam každé ratingové kategorie,

datum, kdy byl rating poprvé uvolněn k distribuci a kdy byl naposledy aktualizován.

Ratingová agentura dále jasně uvede všechny důležité rysy či omezení daného ratingu, zejména pokud jde o kvalitu dostupných informací a jejich ověření.

3.20   Jestliže nedostatek spolehlivých dat či složitost struktury nového nástroje nebo neuspokojivá kvalita dostupných informací vede k vážným pochybnostem, zda je ratingová agentura schopna zpracovat důvěryhodný rating, měla by ratingová agentura od vydání ratingu upustit nebo již vydaný rating stáhnout.

3.21   Při oznámení ratingu ratingová agentura vysvětlí příslušné klíčové prvky. Poskytne také informace o analýze ztrát a finančních toků, kterou provedla, a to zejména hodnotí-li strukturovaný finanční nástroj.

3.22   Pokud jde o strukturované finanční nástroje, musí ratingová agentura také vysvětlit své hodnocení hloubkové analýzy provedené na úrovni podkladových aktiv (jako například souboru rizikových hypoték). V případě, že se spolehla na hodnocení třetí strany, měla by uvést, jak výsledek tohoto hodnocení ovlivnil rating.

3.23   Článek 8 se dále zabývá obavou z toho, že ratingy strukturovaných finančních nástrojů nejsou srovnatelné s ratingy běžných dluhových nástrojů. Ratingové agentury tak musí buď používat různé symboly a upustit od známého abecedního označování, nebo případně přiložit podrobné vysvětlení různých ratingových metodik, jež byly v případě těchto nástrojů použity, a jak se jejich rizikový profil liší od profilu běžných nástrojů.

Všeobecné a pravidelné zveřejňování informací

3.24   Podrobnosti o zveřejňování informací, které stanoví články 9 a 10, jsou uvedeny v oddílu E přílohy I. Obecné zveřejňování informací musí být veřejně dostupné a neustále aktuální. Zveřejňování se konkrétně týká nejdůležitějších prvků regulace, jako střetů zájmů, politiky zveřejňování informací, pravidel pro odměňování, metodik, modelů a základních předpokladů ratingu, změn politik a postupů, atd.

3.25   Periodické zveřejňování informací zahrnuje údaje o podílu selhání za šest měsíců a roční údaje o klientech.

3.26   Kromě toho je zapotřebí zveřejňovat výroční zprávu o transparentnosti. Ta bude obsahovat podrobné informace o právní struktuře a vlastnictví ratingové agentury, popis interního systému kontroly kvality, statistiku přidělení zaměstnanců, podrobnosti o uchovávání záznamů, výsledek roční interní prověrky splnění požadavku nezávislosti, popis politiky rotace pracovníků mezi klienty, informace o zdrojích příjmů a výkaz o správě a řízení společnosti.

4.   Stanovisko EHSV

4.1   Ratingové agentury mají v odvětví finančních služeb výsadní pozici, neboť regulované subjekty tohoto odvětví musí vlastnit cenné papíry investičního stupně. Na obou stranách Atlantiku se orgány rozhodly uznat pro regulační účely jen pár ratingových agentur. EHSV vybízí Evropskou komisi, aby nový registrační postup využila k tomu, aby zpřístupnila ratingovou činnost novým ratingovým agenturám, zejména tím, že podpoří všechny kroky vedoucí ke zřízení nezávislé evropské agentury, a upravila finanční nařízení tak, aby pro regulační účely uznávalo ratingy zpracované kteroukoli ratingovou agenturou registrovanou v EU.

4.2   Činnost oligopolu ratingových agentur stimulovalo především nařízení o finančních službách, které pokud jde o kapitálové rezervy, spoléhalo na ratingy. EHSV naléhavě vyzývá regulační orgány EU, aby ratingům přehnaně nedůvěřovaly, zejména vzhledem k nedávným událostem, kdy se ukázalo, že ratingy jsou naprosto bezcenné.

4.3   Dále EHSV vyzývá Komisi, aby se zabývala problematikou prohlášení o vyloučení odpovědnosti nebo záruk ratingových agentur. V nich se tradičně uvádí, že „každý, kdo použije zde uvedené informace by při rozhodování o investicích neměl spoléhat na žádné hodnocení ani na žádné jiné stanovisko zde uvedené“. Prohlášení, že ratingy představují jen určitý názor a nemělo by se na ně spoléhat, je výsměchem koncepci regulativního kapitálu, jak se ukázalo při současné krizi. Nové nařízení by mělo obsahovat požadavek, aby si ratingové agentury za svým hodnocením stály.

4.4   EHSV podporuje také návrh, že ratingové agentury musí mít status právnické osoby se sídlem na území Společenství a mají podléhat regulaci v zemi původu. EHSV by však a priori neopouštěl myšlenku zřídit nový kontrolní orgán na úrovni EU, pokud by se ustanovení ohledně spolupráce mezi členskými státy ukázala jako nedostatečná.

4.5   EHSV s potěšením konstatuje, že navržené nařízení neobsahuje pouze teoretické záměry, ale stanovuje také způsoby, jak jich skutečně dosáhnout, jak je patrno z článků 21 a 31 (viz výše odstavce 3.5 a 3.7). Neexistence takových sankcí byla hlavní příčinou kritiky podobného nařízení ve Spojených státech. Důležité je, aby sankce byly udělovány se stejnou důsledností ve všech členských státech. To by podle EHSV měl koordinovat CESR.

4.6   Navržené organizační a operační předpisy jsou pojaty dobře. Požadavek jmenovat tři nezávislé nevýkonné členy správní rady odpovídá kodexu správy a řízení společností přijatému ve Velké Británii i jinde. Na úloze nezávislých nevýkonných členů správní rady bude velmi záležet. To, jak si povedou a jakých výsledků se jim podaří dosáhnout, ovlivní úspěch organizačních pravidel. EHSV má za to, že jmenování všech nevýkonných členů by měl předem povinně schválit příslušný orgán. Toto schválení je nezbytnou součástí navrženého systému.

4.7   V agentuře Fitch drží 80 % podíl společnost Fimalac SA, která zase ze 73 % patří společnosti Marca de Lacharrièra. Agentura S&P patří do skupiny společností McGraw Hill. Až do roku 2000 byla agentura Moody’s součástí skupiny Dun and Bradstreet. Výsledky, k nimž při svém pátrání dospěly Financial Times, vedou k domněnce, že po roce 2000 agentura Moody’s ze svého tradičně profesionálního přístupu slevila, aby vyhověla situaci na burze. EHSV žádá příslušné orgány členských států, aby se v rámci výkonu organizačního dohledu soustředily na vazbu mezi odvětvím ratingu a očekáváním akcionářů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat struktuře balíčků odměn pro řídící pracovníky.

4.8   Z operačního hlediska mají zákazy uvedené v odstavci 3.11 stěžejní význam pro kontrolu a předcházení tomu nejzávažnějšímu aspektu konfliktů zájmů, který byl zjištěn. Ratingová agentura nemůže dále hodnotit zakázku, která byla předmětem její konzultace.

4.9   Smyslem pravidel týkajících se zaměstnanců je také předejít střetům zájmů. Stejně, jako v případě externích auditorů, je omezena doba, po kterou může být analytik přidělen na práci pro určitého klienta, ačkoli čtyřletá maximální doba může být prodloužena na pět let. A stejně také jako v případě auditorů a všech odvětví finančních služeb, nesmí mít analytici majetkový podíl v klientově společnosti. EHSV vítá, že ratingové agentury budou nyní tato obezřetná pravidla dodržovat.

4.10   EHSV velmi vítá ustanovení článku 7. Ta budou aplikována v případě do očí bijících zneužívání zjištěných na základě šetření americké Komise pro burzu a cenné papíry. Díky zveřejňování metodik bude jasné, zda byly ratingy stanoveny na základě zkrácených postupů či nezohledněním některých skutečností. Kromě toho jsou dnes ratingové agentury povinny kontrolovat své zdroje informací a zajistit, aby byly dostatečně spolehlivé, a mohly tak být na jejich základě zpracovány ratingy. Stejně tak je zapotřebí si uvědomit, že pokud by platila pravidla o změně metodik a vytváření předpokladů, vyšly by chyby v ratingu najevo již daleko dřív než v roce 2007. EHSV navrhuje, aby dodržování článku 7 bylo bedlivě sledováno a v případě potřeby byla jeho ustanovení posílena.

4.11   Článek 8 uzavírá tuto otázku s tím, že požaduje, aby byly zveřejňovány informace o tom, jak ratingová agentura při každé zakázce uplatnila pravidla uvedená v článku 7. EHSV obzvláště těší skutečnost, že v případě strukturovaných produktů půjde EU dál než Spojené státy a bude požadovat, aby bylo tím či oním způsobem upozorněno na negativní stránky těchto produktů.

4.12   Námitky vůči zvláštní sadě symbolů se týkají hlavně pravděpodobnosti, s jakou mohou být po masivním snížení, k němuž došlo, dluhopisy nesoucí toto zvláštní označení považovány za investice nižšího stupně. EHSV by na tom však – dokud rating těchto obligací nebude obnoven – neviděl nic špatného.

4.13   COREPER při své práci zdůraznil skutečnost, že navržené nařízení se konkrétně nezabývá ratingy zpracovanými ve třetích zemích. EHSV souhlasí s jeho návrhem, že tyto ratingy mohou být použity pro regulační účely v EU pouze tehdy, zaštítí-li je nějaká ratingová agentura, která je již v EU registrována, a to pod podmínkou, že:

dotčené dvě agentury patří do stejné skupiny,

agentura, která pochází ze země mimo EU, je vázána pravidly srovnatelnými s nařízeními EU,

existuje objektivní důvod pro to, aby rating vydala agentura ze třetí země,

příslušné orgány spolu již tradičně vzájemně spolupracují.

4.14   Různá zveřejňování informací jak pro regulační účely, tak za účelem informování trhu se zdají být v pořádku, snad až na dvě věci.

Podíly selhání jsou důležité, neboť jsou měřítkem kvality či ratingové činnosti každé ratingové agentury. Ve Spojených státech byly konkrétně stanoveny tyto požadavky: ratingové agentury musí zveřejňovat výkonnostní statistiky za jeden, tři a deset let pro každou ratingovou kategorii, aby tak bylo jasné, jak se jim v jejich hodnocení podařilo selhání předpovědět. EHSV by uvítal, kdyby ustanovení nařízení EU bylo v tomto směru co nejjasnější.

Dále je zde požadavek, aby byli identifikováni klienti, kteří představují více než 5 % obratu agentury. Tato hranice je možná až příliš nízká. CESR by měl tuto otázku ještě dále zvážit.

V Bruselu dne 13. května 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


Top