15.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/59

1.1

Změny v oblasti obchodu a rostoucí integrace národních ekonomik do světového obchodního systému jsou způsobeny širokou škálou faktorů. Jeden z nejdůležitějších faktorů mezi výše uvedenými je rozvoj mezinárodní dělby výroby, jež vyústila v rostoucí objem meziproduktů (zboží a služeb), které jsou směňovány v různých fázích výrobního procesu. Obchod s meziprodukty je jednou z hlavních hybných sil průmyslových změn a představuje zvláštní formu mezinárodní dělby práce.

1.2

Outsourcing je měřen na základě externích obchodních toků s meziprodukty, což představuje odchylku od jeho běžné definice a určité překrývání s tzv. „offshoringem“, proto lze hovořit z důvodu rozlišení i o „offshore outsourcingu“.

1.3

Pro tento offshore outsourcing existuje řada důvodů. Nejdůležitějším z nich jsou nízké náklady na pracovní sílu (nižší mzdy a/nebo sociální ochrana). Dále hrají významnou roli i ceny surovin či blízkost nových rostoucích trhů. Dalším hnacím motorem offshore outsourcingu jsou nižší náklady vyplývající z méně striktních zákonů o životním prostředí či daňové pobídky.

1.3.1

Fenomén offshore outsourcingu není nový, nýbrž je synonymem organizace výroby založené na dělbě práce, při které se podniky specializují na to, co nejlépe a cenově nejvýhodněji umí. Informační technologie a levné komunikace urychlují tento vývoj a umožňují obchod překračující hranice v mnoha nových oblastech, především v oblasti služeb.

1.3.2

Cenově výhodný a účinný dopravní systém je základním předpokladem pro offshore outsourcing.

1.4

Objem zboží, s nímž je v současnosti celosvětově obchodováno, je 15krát větší než v roce 1950 a podíl na celosvětovém HDP se ztrojnásobil. Celosvětový obchod se službami dosahuje již podobné míry růstu jako obchod se zbožím a roste rychleji než HDP. Podíl služeb na mezinárodním obchodě tvoří téměř 20 %.

1.5

V období mezi roky 1992 a 2003 byl zaznamenán nárůst podílu meziproduktů (z 52,9 na 54,1 %) a kapitálového majetku (z 14,9 na 16,6 %) na celkovém dovozu, přičemž podíl spotřebního zboží lehce klesl. V rámci meziproduktů existuje významný posun směrem ke kategorii dílů a součástí.

1.6

I na regionální úrovni probíhá velmi rozdílný vývoj. Zatímco podíl meziproduktů na dovozu EU-15, Japonska a USA klesl, v Číně, jihovýchodní Asii a v nových členských státech (EU-10) vzrostl.

1.7

Silný nárůst obchodu se službami připadá na kategorii „ostatní služby“. V této kategorii jsou zahrnuty služby, které úzce souvisejí s hospodářstvím. I zde se vyznačují finanční, počítačové a informační služby zvláštní dynamikou. Největší zisk z outsourcingu služeb mají USA, EU 15 a Indie, přičemž Indie ze srovnání vychází nejlépe.

1.8

EU si celkově úspěšně udržela vedoucí postavení v celosvětovém obchodě, a to jak v odvětví zboží, tak služeb. Evropské hospodářství má vedoucí postavení na trhu v řadě průmyslových odvětví s technologiemi střední úrovně a u kapitálově náročného zboží. Obavy vzbuzuje rostoucí obchodní deficit s Asií a relativně slabý výkon EU v oblasti IKT.

1.9

Prostřednictvím offshore outsourcingu roste obchod, což celkově zvyšuje blahobyt. Výbor si je ovšem vědom, že dochází nejen k ziskům, ale i k ztrátám, přičemž ty, kteří prohrávají, je snazší identifikovat, neboť jejich ztráta nastává okamžitě (např. zaměstnanci, kteří ztratí pracovní místo).

1.10

Z hlediska pro EU celkově pozitivního vývoje obchodu s meziprodukty je zapotřebí podporovat pozitivní a aktivní postoj EU vůči volnému, ale spravedlivému světovému obchodu, jakož i aktivní strategii globalizace. EU musí věnovat maximální pozornost rozdělení takto získaných výhod.

1.11

EU se musí zasazovat za spravedlivé podmínky a udržitelný rozvoj světového obchodu (hospodářský, sociální a ekologický).

1.12

EU by si měla být vědoma svých silných stránek a měla by je dále rozvíjet. Právě výše uvedené oblasti s technologiemi střední úrovně se vyznačují často vysokou schopností inovace. Dále pak je zapotřebí uskutečnit i investice do materiálního vybavení a nápadů pro nové oblasti.

1.13

Vzhledem k vývoji offshore outsourcingu je naléhavě zapotřebí provést více analýz, které budou mít diferencovanější přístup. Výbor doporučuje Komisi provádět analýzy, které by se zabývaly i možným scénářem pro krátkodobou a střednědobou budoucnost, a zapojit do nich i příslušné subjekty. Tyto analýzy mohou být také součástí odvětvových průzkumů v rámci nové průmyslové politiky a sloužit jako základ pro debaty vedené v rámci odvětvového sociálního dialogu.

1.14

Hlavní odpovědi na výzvy, před kterými stojí Evropa a které se týkají integrace světového obchodu a narůstajícího offshoringu evropské produkce, se nacházejí v Lisabonské strategii. Následující body jsou dle Výboru rozhodující pro to, aby se Evropa přizpůsobila procesu globalizace a zůstala konkurenceschopná:

2.1

Změny v oblasti obchodu a rostoucí integrace národních ekonomik do světového obchodního systému jsou způsobeny širokou škálou faktorů (liberalizace obchodu, klesající náklady na dopravu a komunikace, rostoucí příjmy, rostoucí mezinárodní dělba práce atp.). Jeden z nejdůležitějších faktorů mezi výše uvedenými je rozvoj mezinárodní dělby výroby, jež vyústila v rostoucí objem meziproduktů (zboží a služeb), které jsou směňovány v různých fázích výrobního procesu. Tento nárůst meziobchodu, který je zde označován jako outsourcing, odráží restrukturalizaci mnoha výrobních procesů na globální a regionální úrovni a vyskytuje se v mnoha oblastech odvětví služeb.

2.2

Tradiční komparativní výhody, které mají průmyslové země v odborné kvalifikaci pracovníků a v technickém know-how v souvislosti s jejich výrobky příp. výrobními procesy, jsou vystaveny rostoucímu tlaku z mnoha stran. V tomto rychle se měnícím prostředí čelí EU novým konkurentům, kteří se objevili v mnoha hospodářských odvětvích a v odvětví služeb, které má vysokou přidanou hodnotu. Výzvy pro podniky v EU rostou rychlým tempem.

2.3

Obchod s meziprodukty je hlavní hybnou silou průmyslových změn a představuje konkrétní formu mezinárodní dělby práce, která rychle nahrazuje tradičnější formy internacionalizace. Je zřejmé, že globalizace trhů spojená s technickým pokrokem umožňuje rozdělit výrobní proces určitého výrobku do mnoha postupných počátečních a koncových fází výroby, které jsou obvykle rozloženy do několika různých zemí.

2.4

Cílem tohoto stanoviska je na jedné straně zjistit, jakým způsobem se celosvětový fenomén outsourcingu zboží a služeb vyvíjí především prostřednictvím rozvoje v asijských zemích (hlavně v Číně a Indii), jakož i prostřednicvím integrace nových členských států EU. Na druhé straně je třeba zjistit, jestli a jakým způsobem je EU ohrožená výskytem nových, globálně působících obchodních velmocí a s tím souvisejících celosvětových změn komparativních výhod, především s ohledem na trhy, na kterých má EU v současné době vedoucí postavení. V první řadě se jedná o trhy, které se vyznačují technologiemi střední úrovně a kapitálově náročným zbožím, jako např. automobilový průmysl, farmaceutický průmysl a výroba specializovaného vybavení.

2.5

O fenoménu relokace není v tomto stanovisku pojednáno, neboť toto téma již bylo předmětem jiných stanovisek Výboru.

2.6

Souhrnně lze říci, že se zde setkáváme se zajímavým průmyslovým fenoménem, který bude nutit podniky v EU, aby zlepšily komparativní výhody, ze kterých doposud těžily, které ovšem již nejsou zaručeny, a to ani v úplně nových hospodářských oblastech, jakými je odvětví služeb. Analýzou tohoto procesu vývoje by bylo možné určit stávající a budoucí slabá odvětví a upozornit průmyslová odvětví v EU, aby včas učinila správná rozhodnutí.

3.1

Východiskem pro další analýzu je průzkum, který byl zveřejněn v říjnu 2006 v „Economic Papers“ č. 259, které vydává generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti Evropské komise (1).

3.1.1

Tento průzkum zohledňuje časové období mezi léty 1990 a 2003. Toto je důležité proto, že na počátku 90. let došlo ke změnám ve světovém obchodu, které byly pro Evropu rozhodující. Čínská lidová republika začala hrát významnější roli v mezinárodním obchodě, což vyvrcholilo jejím vstupem do WTO. Další provádění společného trhu vedlo k prohloubení integrace uvnitř EU. Politické a hospodářské otevření zemí střední a východní Evropy a jejich integrace do EU vedlo k rozšíření vnitřního trhu. Na počátku tohoto období měla EU 12 členů, dnes jich má 27.

3.1.2

Současně došlo k zásadním změnám také v Indii, Rusku a Latinské Americe (zejména v Brazílii), které vedly k silnější pozici ve světovém obchodě.

3.1.3

Pro období po roce 2003 nebyly v době průzkumu ještě k dispozici spolehlivé údaje, a proto nemohou být učiněny fundované výpovědi o tomto období. Lze ale vycházet z toho, že tam, kde je ve studii odkazováno na EU-10, budou podobné trendy platit i pro Bulharsko a Rumunsko. Příklad textilního průmyslu je důkazem toho, že se tempo naznačeného vývoje spíše zvyšuje.

3.2

Objem zboží, s nímž je v současnosti celosvětově obchodováno, je 15krát větší než v roce 1950 a podíl na celosvětovém HDP se ztrojnásobil. Celosvětový obchod se službami dosahuje již podobné míry růstu jako obchod se zbožím (od roku 1990 narůstá o zhruba 6 % v průměru za rok) a roste rychleji než HDP. Podíl služeb na mezinárodním obchodě tvoří téměř 20 %.

3.2.1

Zatímco se vývoj celkově jeví jako stabilní, lze zaznamenat významné rozdíly míry růstu v různých kategoriích výrobků a služeb.

3.2.2

Jak již bylo uvedeno v úvodu, je mezinárodní dělba práce jednou z nejdůležitějších hybných sil vývoje celosvětového obchodu. Tato dělba práce vede ke stálému růstu meziobchodu (pro zboží a služby). Rostoucí meziobchod (např. s polotovary, díly a součástmi) nebo i outsourcing odrážejí novou organizaci mnoha výrobních procesů na globálním či regionálním základě v protikladu k národnímu základu a znázorňují enormní nárůst toků přímých zahraničních investic z méně než 5 % světového HDP v roce 1980 na více než 15 % na konci 90 let. Ne každá přímá zahraniční investice je ovšem spojená s outsourcingem.

3.2.3

Globální výrobní systémy ve spojení s vývojem účinných informačních a komunikačních technologií, které vedou k outsourcingu či vertikální specializaci, se objevují i v mnoha oblastech odvětví služeb.

3.2.4

Internacionalizace výrobních procesů na regionální příp. globální úrovni vede k rostoucímu obchodu v rámci průmyslu a podniků. Vývoz určitého průmyslového odvětví jednoho státu stále více závisí na dovozu meziproduktů, které byly vyrobeny stejným průmyslovým odvětvím nebo dceřinou společností mezinárodního podniku.

3.3.1

Na základě klasifikace hlavních hospodářských kategorií dle OSN (Broad Economic Categories) lze zboží dělit podle jeho posledního použití (např. meziprodukty, spotřební zboží nebo kapitálový majetek).

3.3.2

V období mezi roky 1992 a 2003 byl zaznamenán nárůst podílu meziproduktů (z 52,9 na 54,1 %) a kapitálového majetku (z 14,9 na 16,6 %) na celkovém dovozu, přičemž podíl spotřebního zboží lehce klesl. V rámci meziproduktů existuje významný posun směrem ke kategorii dílů a součástí. Tato skutečnost je typická především pro IKT a automobilový průmysl.

3.3.3

I na regionální úrovni probíhá velmi rozdílný vývoj. Zatímco podíl meziproduktů na dovozu EU-15, Japonska a USA klesl, v Číně, jihovýchodní Asii a v nových členských státech (EU-10) vzrostl.

3.4

Tyto údaje nezohledňují obchod a vývoj v rámci EU-15. Je třeba uvést, že se přitom jedná o významně větší část obchodu jednotlivých členských států EU (dvě třetiny až 80 %). Outsourcing je tedy měřen pouze na základě externích obchodních toků s meziprodukty, což představuje odchylku od jeho běžné definice a určité překrývání s tzv. „offshoringem“, proto lze hovořit z důvodu rozlišení i o „offshore outsourcingu“.

4.1

Existuje mnoho různých důvodů, proč se podnik rozhodne přenést svou obchodní činnost nebo její část do zahraničí. Nižší cena pracovní síly se v současnosti zdá být nejdůležitější. Ale důležitou roli hrají také faktory jako nižší ceny surovin a poloha v blízkosti rostoucího trhu. Nízká produktivita, nejisté právní systémy, nedostatky v infrastruktuře, nevýhodné obchodní podmínky (např. cla, normy) a chybějící možnost kontroly a reakce při výskytu problémů mohou ovlivnit toto rozhodnutí negativně.

4.2

To, že podniky přesunují výrobní zařízení nebo pořizují zboží, které dříve vyráběly samy, není novým vývojem. Nahrazování domácí pracovní síly zahraniční je obvyklá praxe ve všech průmyslových zemích po mnoho let. Fenomén outsourcingu je zcela synonymní s dělbou práce a s tím, aby podniky zůstaly konkurenceschopné a sledovaly své náklady a přitom se specializovaly na to, v čem jsou nejlepší. Avšak nové je to, že informační a komunikační technologie (IKT) v posledních letech umožnily outsourcing celých nových typů služeb i výroby zboží. IT a levná komunikace dnes usnadňuje podnikům provádět outsourcing většiny věcí, které mohou být reprodukovány/prováděny v digitální formě jako například využívání IT, administrativní činnost, call centra, programování software i některé funkce výzkumu a vývoje.

4.2.1

Podobně IKT umožnily dodatečný outsourcing při výrobě zboží, protože meziprodukty mohou být nyní snadno získávány od mnoha dodavatelů. Techniky výroby s dodávkami just-in-time závisí do velké míry na IKT, aby bylo možno ve stejný čas koordinovat výrobu a dodávku jednotlivých dílů a součástí různých výrobců na větší či menší vzdálenosti.

4.3

Pokud je možno provádět outsourcing, je možno provádět i offshoring. Offshoring může mít formu transferu jednotlivých úkolů v rámci jedné organizace na zahraniční stanoviště nebo k nezávislému dodavateli.

Jak bylo řečeno, není to úplně nový jev, ale rychlý rozvoj IKT a s ním související snížení komunikačních nákladů umožnil provádění mnoha nových služeb přes hranice. Dnes mohou být takové úkoly jako technické kreslení v architektuře, čtení rentgenových snímků nebo určité právní služby zadány do zahraničí. Rozvoj IKT rozšířil mezinárodní obchod tím, že se snížily náklady transakcí, a tím je možno obchodovat se zcela novými věcmi. Je to podobná situace jako v případě mezinárodního kontejnerového systému v padesátých letech, který také způsobil rozmach mezinárodního obchodu (2).

4.4

Toto stanovisko se zaměřuje na offshore outsourcing. Ale ve všeobecných politických diskusích se to často zaměňuje s otázkou přímých zahraničních investic (PZI). Například existují tendence, které jsou považovány za formu outsourcing/offshoringu, ale ve skutečnosti jsou součástí expanze podnikatelských činností do zahraničí pro zásobování místních trhů. Aby bylo možno určit, zda určitá relokace výrobního zařízení je příkladem offshoringu, je nutno určit, který trh má být zásobován. Expanze podnikatelských činností do zahraničí za jediným účelem zásobovat zahraniční trhy (horizontální PZI) nemusí mít nutně – ani krátkodobě – žádné negativní důsledky na zaměstnanost ve vlastní zemi. Naopak: může to mít velmi pozitivní účinky jak na výnosnost, tak na zaměstnanost v hlavním sídle podniku.

4.5

Ovšem nejsou to jenom nižší náklady na pracovní sílu (nízké mzdy a/nebo nižší sociální zabezpečení) a potřeba dostat se blíže k trhům, co nutí společnosti provádět relokaci výroby. Důvodem mohou být také nižší náklady z důvodu např. méně přísných předpisů na ochranu životní prostředí nebo daňové výhody. Zajímavý příklad offshoringu v poslední době, který toto může ilustrovat, je případ evropského cementářského průmyslu. Z důvodu velmi prudkého nárůstu cen energie v Evropě – částečně způsobeného systémem pro obchodování s emisemi CO2 v EU – a přímého omezení emisí CO2 pro průmysl, přesunuli někteří evropští výrobci cementu výrobu ostře vypálených cihel do Číny.

4.6

Předpokladem pro offshore outsourcing je v neposlední řadě hospodárný a účinný dopravní systém.

5.1

Outsourcing je ve studii definován jako relokace částí výroby k externím dodavatelům nebo do pobočky, která byla za tímto účelem založena mimo EU. Je charakterizován následujícími faktory:

6.1

Celosvětový obchod se službami zaznamenal od poloviny 90. let silný nárůst. Dosáhl podobné míru růstu jako obchod se zbožím a roste tedy značně rychleji než HDP. Podíl služeb na celkovém HDP vzrostl z 3,8 % v roce 1992 na 5,7 % v roce 2003.

6.2

Zatímco kategorie doprava a cestovní ruch dosáhly míry růstu ve výši HDP, připadá silný nárůst obchodu se službami na kategorii „ostatní služby“. V této kategorii jsou zahrnuty služby, které úzce souvisejí s hospodářstvím. I zde se vyznačují finanční, počítačové a informační služby zvláštní dynamikou.

6.3

Srovnáme-li čisté výsledky (vývoz mínus dovoz), zjistíme, že největší zisk z outsourcingu služeb mají USA, EU-15 a Indie, přičemž Indie ze srovnání vychází nejlépe.

7.1

EU si od roku 1990 celkově úspěšně udržela vedoucí postavení v celosvětovém obchodě, a to jak v odvětví zboží, tak služeb. To je částečně důsledkem toho, že na začátku devadesátých let, ve fázi globálního procesu hospodářského růstu, která byla náročná na investice, byla upřednostňována ta průmyslová odvětví, která vyrábějí kapitálově náročné zboží a ve kterých má EU relativně silné postavení. EU má vedoucí postavení na trhu v řadě průmyslových odvětví s technologiemi střední úrovně a u kapitálově náročného zboží. Významnou silnou stránkou je celosvětová automobilová výroba, farmaceutický průmysl, speciální vybavení a oblast finančních a ekonomických služeb.

7.1.1

Přebytek zahraničního obchodu EU vzrostl v období mezi lety 1992 a 2003 z 0,5 % na 1,5 % HDP a přispívá i významně k jeho růstu.

7.1.2

Další silnou stránkou EU je bezpochyby i vlastní vnitřní trh, který nabízí nejen stabilní právní rámec, ale představuje také domácí trh odpovídající velikosti. V důsledku rozšíření proběhla část outsourcingu v nových členských státech.

7.1.3

Průzkum ukazuje, že v některých oblastech výroby, jako například v automobilovém průmyslu, má offshore outsourcing tendenci soustředit se do určitých regionů (EU-15 do nových členských států, USA do Mexika a Brazílie, Japonsko do jihovýchodní Asie a Číny). Lze to vysvětlit především náklady spojenými s geografickou vzdáleností (např. přepravní náklady). V oblasti nových technologií a služeb však tyto náklady hrají méně významnou roli.

7.2

Současně studie upozorňuje na některé oblasti, které jsou důvodem k obavám. Z geografického hlediska se jedná o rostoucí obchodní deficit s Asií obecně a z technologického hlediska se jedná o relativně slabý výkon EU v oblasti IKT. Zvláště je nutné sledovat z tohoto hlediska skutečnost, že některé rozvojové země usilují o to, aby se dostaly v hodnotovém řetězci rychle nahoru, a proto hodně investují do výzkumu a vývoje a do vzdělávání.

7.2.1

Dosavadní úspěch Asie ve světovém obchodě spočíval převážně ve výrobních oblastech, jako je oblast IKT, které byly při srovnání z evropského pohledu méně významné než například automobily, léčiva nebo chemie. V posledních 15 letech se mnoho asijských zemí specializovalo na vývoz výrobků v oblasti IKT (3). Lze předpokládat, že tyto země se ve svém budoucím rozvoji budou věnovat také těm průmyslovým odvětvím, ve kterých dosud dominovala EU (jak ukazuje příklad textilního průmyslu).

7.2.2

EU a Čína vykazují velkou komplementaritu v obchodních strukturách, přičemž EU se specializuje na středně vyspělé technologie a kapitálové zboží a Čína se zaměřuje na technologie nízké úrovně a na výrobní oblasti vyžadující velký počet pracovníků a oblasti spojené s IKT. Tento model komplementarity přináší bezprostředně výhodné obchodní podmínky pro EU, takže mnoho členských států EU má v současnosti významné zisky díky schopnosti vytvářet ceny ve srovnání se vznikajícími tržními silami, jako je Čína. Tyto výsledky naznačují, že proces hospodářského růstu velkých vznikajících ekonomik, jako je Čína, může být vzájemně prospěšným procesem s vysokým růstem příjmu na obyvatele jak v rozvinutém, tak v rozvojovém světě.

7.2.3

Relokace služeb do Indie je v současnosti (zatím) z makroekonomického hlediska málo významná.

7.3

Střednědobě až dlouhodobě se vyskytují tyto potenciální problémy v zahraničním obchodě EU:

7.3.1

Dobré výsledky EU v 90. letech vyplývají z velké části z přínosů počáteční fáze liberalizace celosvětového obchodu, která byla náročná na investice, což nebude pokračovat věčně.

7.3.2

Slabé stránky EU spočívají v řadě oblastí špičkové technologie, především v průmyslovém odvětví IKT.

7.3.3

Asie by se mohla stát konkurentem v některých hlavních hospodářských odvětvích EU. Čínští nízkonákladoví výrobci budou pravděpodobně ovládat velkou část průmyslu vyžadujícího velký počet pracovníků a technologie nízké úrovně. Dopady na EU budou větší než na USA či Japonsko.

8.1

Offshore outsourcing rozvíjí obchod, často v nových typech produktů a v nových odvětvích. Víme z teorie a empirických studií, že obchod vytváří blahobyt, takže lze předpokládat, že offshore outsourcing by měl zvýšit světový blahobyt. Skutečnost, která toto komplikuje, je, že nákladové výhody, které jsou příčinou offshoringu některých výrobků, mohou být důsledkem méně přísných ekologických předpisů, které mohou mít důsledky pro životní prostředí globálního charakteru. Ale pokud tomu tak není, můžeme předpokládat, že offshoring zvyšuje světový blahobyt. Avšak také víme, že v obchodě často někdo vyhrává a někdo prohrává, a otázkou je, kdo vyhraje a kdo prohraje v Evropě v rámci rostoucího offshoringu.

8.1.1

Rozhodnutí podniku zadat určitý úkol externě (do zahraničí) se může samozřejmě ukázat jako chybné rozhodnutí z pohledu podniku. Může pro to být mnoho důvodů. Zákazníkům se například nemusí líbit, že jsou obsluhováni zahraničními call centry, firmy někdy nedostanou meziprodukty v požadované kvalitě a určeném čase, mohou se objevit kulturní nedorozumění mezi podniky a klienty příp. i přes hranice, nebo mohou důvěrné informace proniknout ke konkurenci.

8.1.2

Ale my musíme začít předpokladem, že rozhodnutí podniku (nebo vlády) provádět offshoring nebo offshore outsourcing u určitého úkolu bude úspěšné. Kdo v tomto případě prohrává a kdo vyhrává?

8.2.1

Evropské podniky provádějící offshoring a offshore outsourcing.

Získávají tím přístup k potenciálně velkým úsporám nákladů většinou díky nižším mzdovým nákladům. Dlouhodobě tyto podniky také získají přístup k novým zdrojům kvalifikovaných pracovních sil jak přímo prostřednictvím svých vlastních externalizovaných zařízení, tak nepřímo prostřednictvím offshore outsourcingu od místních dodavatelů. Dále podnikům umístěným v evropských zemích s dobře regulovanými pracovními trhy stanoviště offshore obecně někdy umožňují flexibilnější řízení úrovně pracovních sil. Umístění externalizovaných (offshore) zařízení může vyvolat rozvoj nových trhů. Taková místní výrobní zařízení mohou umožnit evropským společnostem vyrábět zboží a poskytovat služby za ceny, které umožňují prodej v zemích s nízkými mzdami.

8.2.2

Evropské země, které dodávají výrobky a služby v rámci offshoringu a offshore outsourcingu.

S přistoupením 12 nových členských států v roce 2004 a 2007 existuje nyní v Evropské unii několik velkých dodavatelů výrobků a služeb v rámci offshoringu a offshore outsourcingu. Avšak některé země z EU-15, zvláště Irsko, mají prospěch z toho, že je do nich přemísťována výroba v rámci offshoringu. Výhody dodávajících zemí jsou jasné: krátkodobými výhodami je vytváření pracovních míst a přilákání investic, dlouhodobými výhodami je transfer technologií a kvalifikací na místní obyvatele, který souvisí s rozhodnutím podniku o offshore outsourcingu.

8.2.3

Spotřebitelé výrobků a služeb v rámci offshoringu a offshore outsourcingu.

Koneční spotřebitelé výrobků a služeb v rámci offshoringu a offshore outsourcingu mohou mít výhodu nižších cen spotřebního zboží. Odhaduje se například, že k 10 až 30 % poklesu cen polovodičů a paměťových modulů v průběhu devadesátých let došlo na základě globalizace hardwarového průmyslu IT. Spotřebitelé mohou využívat výhody rozšíření provozních hodin v mnoha odvětvích služeb – např. možnosti telefonovat do call centra podniku v oblasti Bangalore po 17. hodině SEČ. Snížení cen přispěje v závislosti na rozsahu vůči celku ke snížení inflace a tím ke zvýšení kupní síly.

8.3.1

Evropští pracovníci, kteří ztrácejí práci z důvodu offshoringu a offshore outsourcingu.

Pracovníci, kteří ztratí práci v důsledku offshoringu a offshore outsourcingu jsou jasně ti, kteří okamžitě prohrávají. Ti, kteří ztratí práci, tvoří relativně malou, tvrdě postiženou a koncentrovanou skupinu ve srovnání s mnohem početnější a rozrůzněnou skupinou těch, kteří získávají na základě offshoringu a offshore outsourcingu a jejichž individuální prospěch je relativně malý (s možnou výjimkou podniků). Tato asymetrie mezi těmi, kteří získávají a ztrácejí, způsobuje, že politická ekonomie offshoringu je stejná jako většina ostatních diskusí o volném obchodě a hospodářské soutěži na základě dovozu. Díky Evropskému fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který vytvořila Rada na naléhání Komise, má EU v ruce nástroj, aby této skupině pomohla, byť s omezenými prostředky.

8.3.2

Evropské podniky, které nejsou schopné přijmout osvědčené postupy prostřednictvím offshoringu a offshore outsourcingu.

Základní problém, který trápí dnešní Evropu, je nízký růst produktivity. Jak se globalizace zrychluje, jsou strategie offshoringu a offshore outsourcingu ve stále více průmyslových odvětvích imperativem hospodářské soutěže pro podniky, a podniky neschopné restrukturalizovat své činnosti pomocí offshoringu a offshore outsourcingu určitých meziproduktů nebo úkolů budou mít nevýhodu v hospodářské soutěži vůči konkurentům v EU i mimo EU, kteří to dokáží. To znamená, že riskují pomalejší růst a mohou být nakonec buď úplně vytlačeni ze své pozice na trhu nebo musí přesunout celou výrobu mimo svou zemi původu, v obou případech pravděpodobně s většími ztrátami pracovních míst, než kdyby provedli offshoring a offshore outsourcing v dřívějším stádiu.

9.1

Výbor se v minulosti několikrát obecně vyjádřil k tématu světového obchodu a globalizace (4). Naposledy tomu tak bylo ve stanovisku Globalizace: Výzvy a příležitosti pro EU (REX/228 – zpravodaj: pan Malosse). V tomto stanovisku se Výbor mimo jiné zasazuje za jednotnou strategii globalizace, za globální právní stát, za vyvážené a zodpovědné otevření světového obchodu, za zesílení tempa integrace a globalizaci s lidskou tváří.

9.1.1

Z hlediska pro EU celkově pozitivního vývoje obchodu s meziprodukty je zapotřebí podporovat pozitivní a aktivní postoj EU vůči volnému světovému obchodu, jakož i aktivní strategii globalizace. Musí přitom věnovat maximální pozornost rozdělení takto získaných výhod, jakož i politické diskusi. EU se musí v tomto smyslu zasazovat za spravedlivé podmínky a udržitelný rozvoj světového obchodu (hospodářský, sociální a ekologický).

9.1.2

Obchodní politika EU se musí více zaměřit na celosvětové zlepšení sociálních a ekologických standardů a na to, aby nalezla politický postup, který by skloubil solidaritu a vlastní zájmy EU a který by byl ku prospěchu všem. Netarifní obchodní překážky je třeba dále odbourat, především tam, kde dochází k diskriminaci evropských podniků. V souvislosti s offshore outsourcingem zdůrazňuje Výbor svůj požadavek lépe chránit duševní vlastnictví.

9.1.3

Současná debata o změně klimatu, emisích skleníkových plynů a udržitelném rozvoji povede stále více k přehodnocení mnoha aspektů globalizace, včetně obchodu. Rozvojové země již hledají větší podporu nebo „vytváření kapacit“ při používání čistších technologií. Větší pozornost bude věnována používání čistší, energeticky účinnější dopravy, především námořní dopravy tam, kde je to vhodné. Ekologické faktory budou mít v rozhodnutích o budoucím umístění výrobních závodů a následné distribuci zboží větší váhu. Výbor proto vyzývá Komisi, aby tam, kde to ještě nedělá, vypracovala zvláštní studie o aspektech širší debaty o změně klimatu spojených s obchodem.

9.2

EU by si nejprve měla uvědomit své silné stránky a měla by je dále rozvíjet. Právě výše uvedené oblasti s technologiemi střední úrovně se vyznačují často vysokou schopností inovace. Dále pak je ovšem zapotřebí uskutečnit i investice do materiálního vybavení a nápadů pro nové oblasti. Sedmý rámcový program (2007–2012) obsahuje několik takových možností. V této cestě by se mělo pokračovat a měl by být zintenzívněn (5).

9.3

Vzhledem k dramatickému vývoji především v oblasti offshore outsourcingu je naléhavě nutné provést více analýz, které budou mít diferencovanější přístup (podle odvětví, regionů). Studie uvedená v tomto stanovisku poskytuje pouze velmi globální obraz a nezohledňuje poslední vývoj.

9.3.1

Poslední rozšíření EU vytvořilo nové příležitosti pro offshore outsourcing do nových členských států, což vyžaduje velmi důkladnou analýzu, vzhledem k tomu, že jak ti, co na tom získají, tak ti, co na tom tratí, jsou součástí Společenství. S ohledem na to, že offshore outsourcing do nových a budoucích členských států by měl mít příznivé důsledky pro strategii soudržnosti, je logické, aby byly přezkoumány dopady na budoucí zaměření příslušných finančních nástrojů.

9.3.2

Neexistují ani podrobné analýzy o dalším dopadu outsourcingu na zaměstnanost a kvalifikace.

9.3.3

Výbor doporučuje Komisi provádět analýzy, které by se zabývaly i možným scénářem pro krátkodobou a střednědobou budoucnost, a zapojit do nich i příslušné subjekty. Průzkumy veřejného mínění v podnicích poskytují částečně jiný obraz než ten, který vyplývá z obchodních statistik.

9.3.4

Analýzy mohou být také součástí odvětvových průzkumů v rámci nové průmyslové politiky. Mohly by sloužit jako základ debat vedených v rámci odvětvového sociálního dialogu, který tím získá další nástroj pro řízení a předjímání změn (viz různá stanoviska CCMI popř. EHSV).

9.4

Hlavní odpovědi na výzvy, před kterými stojí Evropa a které se týkají integrace světového obchodu a narůstajícího offshoringu evropské produkce, se nacházejí v Lisabonské strategii. Následující body jsou dle CCMI rozhodující pro to, aby se Evropa přizpůsobila procesu globalizace a zůstala konkurenceschopná:

9.4.1

Další rozvíjení a rozšiřování vnitřního trhu s cílem optimalizace volného pohybu zboží, osob a kapitálu významně přispěje k posílení konkurenceschopnosti, čímž budou podpořeny podniky, inovace a růst.

9.4.2

Vnitřní trh může být plně uskutečněn až poté, co budou právní předpisy skutečně a správně prováděny a vstoupí v platnost. Komise a Rada musí zajistit, aby toto členské státy zbytečně neprodlužovaly.

9.4.3

Rozvoj technologie a přilákání inovací do Unie jsou životně důležité pro to, aby Evropa mohla konkurovat na světovém trhu. V důsledku toho se zvýší počet vysoce kvalifikovaných pracovních míst v EU a EU se stane atraktivnějším místem pro podnikání a investice.

9.4.4

Pro podporu inovací je třeba, aby patentové řízení bylo cenově výhodné a jednoduché. V současnosti je patent poskytující ochranu v celé EU mnohem nákladnější a komplikovanější než patent USA. Cenově výhodný patent Společenství musí začít fungovat.

9.4.5

Musí být vyvinuto společné úsilí, aby bylo dosaženo cíle národních investic do výzkumu a vývoje ve výši 3 % z HDP stanoveného Lisabonskou strategií za co nejkratší časové období. Jak ukazují klíčové údaje o vědě, technologiích a inovacích zveřejněné Komisí dne 11. června 2007, v 85 % je zpoždění při dosažení tohoto cíle způsobeno nízkými investicemi podniků. Zároveň ale lze dosáhnout vysoké intenzity výzkumu a vývoje, pokud se spojí velké úsilí soukromého sektoru s vysokými veřejnými investicemi. Veřejný sektor v EU (členské státy) musí tedy dále investovat do výzkumu a vývoje, aby se dále rozvíjely aktivity soukromého sektoru v této oblasti. Vlády by měly kromě toho zavést inovační politiku financování na podporu investic do výzkumu a vývoje.

9.4.6

Investice do informačních a komunikačních technologií by podpořily účinnost ve správě a rychlost spojení mezi spotřebiteli a trhy v Evropě. Rozvoj rozsáhlé sítě širokopásmového internetového připojení musí být prioritní.

9.5

Politika zaměstnanosti získává v tomto procesu na zvláštním významu. Na jedné straně se jedná o to, aby pro ty, kteří kvůli offshore outsourcingu ztratili pracovní místo, byly nalezeny nové možnosti zaměstnání, a na straně druhé musí být zachovány požadavky na kvalifikaci a adaptabilitu zaměstnanců. Právě zaměstnanci, kteří z důvodu relokace přišli o práci, nacházejí stále obtížněji novou práci. Ještě před několika lety bylo zpravidla možné najít během následujících 3 až 4 měsíců nové místo. Dnes může proces hledání práce trvat až několik let, neboť stále častěji dochází k relokacím produkce náročné na práci a neexistuje za ně odpovídající náhrada. Flexibilní, dobře vzdělaní a motivovaní zaměstnanci jsou klíčem k hospodářské konkurenceschopnosti Evropy.

9.5.1

Výbor tedy zdůrazňuje i v této souvislosti závěry zprávy Wima Koka (6) ohledně:

9.5.2

Ve světě rychlých změn se nové technologie rychle stávají zastaralé. Evropské vlády musí zajistit, aby jejich občané byli schopni se přizpůsobit tomuto novému prostředí a zajistit tak příležitosti pro všechny. Je naléhavě nutné řídit moderní sociální politiky a politiky trhu práce směrem k podpoře příležitostí a zaměstnatelnosti prostřednictvím poskytování kvalifikací a kroků na podporu schopnosti pracovních sil přizpůsobit se a přeškolit se nebo prostřednictvím opatření na podporu geografické mobility pracovních sil. Nejdůležitější pro tento vysoký cíl je nutnost, aby členské státy navrhovaly a prováděly vnitrostátní politiky vzdělávání a kvalifikace založené na investicích do vzdělávání a celoživotního učení, aby lidé byli schopni přizpůsobit se změnám a novým oblastem komparativních výhod. Jak bylo zdůrazněno v lisabonské agendě, mělo by to zahrnovat nové základní dovednosti, jako schopnosti pracovat s IT, cizí jazyky, technologickou kulturu, podnikatelství a sociální dovednosti.

9.6

Vedle kvalifikace zaměstnanců je velmi důležité, že při offshore outsourcingu nedochází k dalšímu odlivu know-how. Je třeba zachovat prostředí, které dělá Evropu atraktivním místem pro výzkum a rozvoj. Proto je třeba nově vytyčit roli univerzit (především přírodovědných a technických směrů), jakož i jejich propojení v rámci Evropy a jejich spolupráci s hospodářstvím.

9.7

Konkurenceschopnost Evropy se bude zakládat v první řadě na inovačním znalostním hospodářství a solidárním společenském modelu vyznačujícím se pevnou soudržností. S nízkými sociálními či environmentálními standardy nemůže Evropa v této soutěži vyhrát.

—

REX/182 – Sociální dimenze globalizace, z března 2005

—

REX/198 – Příprava 6. ministerské konference WTO, z října 2005

—

SOC/232 – Kvalita profesního života, produktivita a zaměstnanost v kontextu globalizace a demografických výzev, ze září 2006

—

REX/228 – Globalizace: výzvy a příležitosti pro EU, z května 2007.