27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/30

1.1

Tento návrh směrnice je již třetí v souvislosti s předcházením praní peněz a následuje po první z roku 1991 (91/308/EHS) a druhé z roku 2001 (2001/97/ES).

1.2

Klíčové důvody pro přijetí této směrnice jsou: 1) zahrnutí výslovné zmínky financování terorismu, ačkoliv na základě dohody členských států v rámci předchozí směrnice to mělo být zahrnuto do koncepce závažných trestných činů a 2) zohlednění zrevidovaných Čtyřiceti doporučení Finančního akčního výboru proti praní peněz (FATF) (1) zveřejněných v červnu 2003.

2.1

Klíčovými skupinami, kterých se budou týkat povinnosti vyplývající z navrhované směrnice, patří:

2.2

Cílem návrhu směrnice je nahradit stávající směrnice, které budou zrušeny.

2.3

Mezi klíčové změny oproti první a druhé směrnici patří:

2.4

Návrh směrnice umožňuje další konvergenci se zeměmi, které uplatňují nebo budou uplatňovat doporučení Finančního akčního výboru proti praní peněz (FATF) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

2.5

Sloučení požadavků první a druhé směrnice do nové směrnice také zvýší jednoznačnost.

2.6

Třetí směrnice nicméně jde ve šlépějích druhé směrnice, která sama o sobě do velké míry rozšířila rozsah působnosti ustanovení proti praní peněz a rozsah dotčených odvětví. Na vyhodnocení dopadu směrnice z roku 2001 zatím uplynula jen krátká doba a výbor upozorňuje, že zatím nebyla vypracována žádná komplexní studie účinnosti stávajícího režimu ani jeho proporcionality včetně toho, zda jsou investice realizované vládami členských zemí v rovnováze vůči investicím realizovaným regulovaným odvětvím.

2.7

EHSV vítá opatření, která ztíží praní peněz a financování terorismu. Na podporu uplatňování preventivních opatření napříč Evropskou unií EHSV uznává, že osoby peroucí peníze se pokusí zneužít slabých míst systémů sledování a že peníze budou přesunuty do nejslabších bodů systému dohledu. Z toho důvodu je nutné, aby členské státy zavedly přísné normy napříč Evropskou unií a podporovaly jejich zavedení i v jiných zemích.

2.8

Toto stanovisko obsahuje podrobnější připomínky ke konkrétním aspektům návrhu směrnice.

3.1.1

EHSV podporuje začlenění financování terorismu do návrhu směrnice.

3.1.2

Pokud se týká definice závažných trestných činů a praní peněz, další vyjasnění by pomohlo dotčeným stranám lépe pochopit přesné záměry směrnice, a tedy také lépe zajistit důsledné a účinné uplatňování zákona.

3.1.3

Je důležité vyjasnit úroveň znalosti trestního práva, která je skutečně vyžadována od osob pracujících v regulovaném odvětví, z nichž většina nemá žádnou nebo má jen malou kvalifikaci v této oblasti. Čl. 3, odst. 7 návrhu směrnice obsahuje definici „závažných trestných činů“, ale my doporučujeme, aby tato definice dokázala jasně uvést, že při rozhodování o tom, zda oznámit praní peněz, je od osoby z regulovaného odvětví vyžadována jen taková znalost a dovednost týkající se trestního práva, která by se od osoby plnící takovou funkci dala očekávat. V opačném případě by to znamenalo nepřiměřené zatížení regulovaného odvětví (s ohledem na vzdělávání zaměstnanců i kontrolu jejich činnosti) se všemi riziky zvýšených nákladů a s tím souvisejícím zbytečným obtěžováním zákazníků a klientů. Dále by to mohlo znamenat nadbytečné riziko pro osoby pracující v regulovaném odvětví.

3.1.4

„Závažný trestný čin“ (definovaný tak, aby zahrnoval „přinejmenším“ činnosti uvedené v čl. 3, odst. 7) je zřejmě rámcovým minimálním standardem. Dosavadní provádění stávajících směrnic ukazuje, že členské státy použily různé přístupy, jejichž výsledkem jsou buď režimy zahrnující všechny trestné činy nebo režimy zahrnující jen závažné trestné činy.

3.1.5

Zvážit by se v tomto ohledu mělo omezení možnosti volby členských států s cílem podpořit rovnoměrné uplatňování předpisu proti praní peněz, a tak poskytnout rovné podmínky regulovanému odvětví napříč EU. Pokud si členské státy přejí uplatňovat návrh směrnice na širším základě, doporučuje EHSV zvážit režim, v němž je oznamování povinné jen pokud jde o závažné trestné činy (minimální standard), ale s možností činit dobrovolná oznámení se stejnou zákonnou ochranou jako u povinných oznámení, pokud jde o jiné trestné činy.

3.1.6

Povinný režim pro „všechny trestné činy“ a především takový, který by byl spojen s exteritoriálním požadavkem oznamování, zahrnuje riziko odklonu cenných zdrojů soukromého sektoru a donucovacích orgánů bez jakéhokoliv výsledku. Potřeba britského systému podávání oznámení „omezené zpravodajské hodnoty“, který byl vytvořen ve snaze minimalizovat úsilí ze strany regulovaného odvětví i donucovacích orgánů při řešení záležitostí s žádnou nebo jen velmi malou hodnotou pro prosazování zákona (a těch záležitostí, které již byly oznámeny příslušnému orgánu), dobře ilustruje některé nástrahy povinného režimu pro „všechny trestné činy“.

3.1.7.

Výbor je toho názoru, že pevný peněžní minimální limit stanovený čl. 6, písm. b (15 000 EUR) je přiměřený vzhledem k tomu, že tohoto limitu lze dosáhnout jednou nebo několika transakcemi, které se jeví jako vzájemně nějakým způsobem provázané.

3.1.8

Další užitečné vyjasnění, které by zvýšilo konzistentnost, by spočívalo ve výslovném vyjádření toho, že definice praní peněz od čl. 1.1, písm. c druhé směrnice (opakovaná v čl. 1.2, písm. c návrhu směrnice) zahrnuje držení výnosů trestného činu spáchaného daným zločincem bez toho, aby byla nutná jakákoliv další transakce.

3.1.9

Čl. 2.1, odst. 3, písm. b stanovuje pět kategorií transakcí realizovaných nezávislými právníky, na něž by se směrnice vztahovala. Výbor doporučuje připojení šesté kategorie: (vi) daňové poradenství.

3.2.1

Čl. 3, odst. 9 definuje „poskytovatele svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti“ a čl. 2.1, odst. 3, písm. f definuje „obchodníky s transakcemi vysoké hodnoty“. Vyjasnění definic je vítáno a obzvlášť to platí pro zahrnutí „služeb“ do čl. 2.1, odst. 3, písm. f. Praní peněz lze provádět manipulací velkých transakcí se službami v hotovosti, stejně jako je lze provádět manipulací velkých transakcí se zbožím v hotovosti.

3.3.1

Články týkající se těchto témat musí být jasné a uplatnitelné v systému založeném na posouzení rizika. Řešení těchto aspektů předpisu proti praní peněz zásadně přispívá k nákladům na dodržování, a dále má přímý dopad na zákazníky a klienty.

3.3.2.1

Čl. 3, odst. 8 odkazuje na skutečného vlastníka jako na fyzickou osobu, která nakonec, přímo nebo nepřímo, vlastní nebo ovládá 10 % nebo více akcií nebo hlasovacích práv právnické osoby nebo majetku nadace, svěřenectví či podobného právního uspořádání nebo která jinak vykonává srovnatelný vliv, například na vedení. Výbor považuje tento práh za příliš nízký, pokud o něm uvažujeme společně s čl. 7.1, odst. b a zmínkou o opatřeních na základě posouzení rizika v čl. 7.2.

3.3.2.2

Návrh směrnice by měl zmínit zásady s ohledem na požadavky na ověření totožnosti a uložit členských státům povinnost poskytovat pokyny, ať už přímo nebo tak, že je umožní vytvářet zastupujícím profesním orgánům, týkající se systému ověření totožnosti na základě posouzení rizika umožňujícího různé úrovně ověření totožnosti skutečných vlastníků v závislosti na okolnostech.

3.3.2.3

I když dokážeme pochopit motivy pro přísné požadavky, v praxi jejich všeobecné uplatňování bez ohledu na riziko směřuje k penalizování zákonných zákazníků a klientů dodatečnými náklady, úsilím a potenciální ztrátou obchodní důvěry s ohledem na zamýšlené transakce, zatímco účinek na nezákonné aktivity je malý nebo není žádný.

3.3.2.4

Výbor doporučuje, aby byl minimální požadavek na zjištění vlastnictví nebo ovládání stanoven na 25 % buď ze strany jednotlivce nebo skupiny jednající „v souladu“.

3.3.3.1

Výbor se domnívá, že navrhovaná definice politicky exponovaných osob tak, jak je uvedena v čl. 3, odst. 10, je zbytečně široká a měla by být změněna tak, že slovní spojení „které nejsou občany EU“ bude vloženo za slovní spojení „fyzické osoby“. Politicky exponované osoby v rámci Evropské unie (ačkoliv nejsou nezbytně imunní vůči pokušení korupce) jsou předmětem zaručené demokratické kontroly, která činí zesílené požadavky na hloubkovou kontrolu předpokládané v čl. 11.1 nadbytečnými.

3.3.4.1

„Hloubková kontrola zákazníka“ je v návrhu směrnice oblastí, kde je za účelem jasnosti nezbytná přesnější definice pojmů. Pojmy jako je „hloubková kontrola“, „přezkoumávání“ a „ověření“ lze vykládat rozdílnými způsoby napříč různými částmi regulovaného odvětví i napříč různými členskými státy, a proto je za účelem společného chápání nezbytné definovat je přesněji.

3.3.4.2

S ohledem na ověření totožnosti výbor doporučuje, aby návrh směrnice stanovil pro členské státy povinnost poskytovat jasné pokyny na základě posouzení rizika v rámci jejich území.

3.3.4.3

Čl. 6 odst. c vyžaduje uplatňování postupů pro hloubkovou kontrolu zákazníka v případě, že existuje podezření na praní peněz, nehledě na jakoukoliv odchylku, výjimku nebo práh. To nemusí být proveditelné, protože provedení takových postupů na základě podezření může vzbudit pozornost podezřelé osoby. Ustanovení čl. 6, písm. c by mělo dokázat indikovat, že tyto postupy mají být prováděny jen v takovém rozsahu, aby nevzbudily pozornost podezřelých osob.

3.3.4.4

Pokud jde o zjednodušenou hloubkovou kontrolu zákazníků podle čl. 10.3, písm. c, výbor doporučuje upravit jeho druhou část následovně vložením slov v kurzívě: „systém sociálního, starobního nebo podobného zabezpečení, který poskytuje zaměstnancům důchod, pokud se přispívá prostřednictvím odpočtu ze mzdy nebo od zaměstnavatelů …“.

3.3.4.4.1

Čl. 11.2 navrhuje zakázat úvěrovým institucím, aby vstupovaly do vztahu s korespondenční bankou, která dovoluje, aby její účty používaly banky nevykonávající žádnou činnost. Pro úvěrovou instituci nemusí být vždy snadné odhalit, zda tak korespondenční banka činí. Mělo by být jasné, že od institucí se ve vztahu k jejich korespondenčním bankám očekává jen přiměřená obezřetnost s cílem posoudit politiku těchto bank vůči bankám nevykonávajícím žádnou činnost.

3.3.4.5

V čl. 11.1, písm. a není nutné, aby byla zmínka o listinných důkazech podmíněna slovem „dalšími“, které lze odstranit.

3.3.4.6

Čl. 12 umožňuje spolehnout se při provádění postupů pro hloubkovou kontrolu zákazníků na třetí osobu, ale je patrné, že konečná odpovědnost za takové postupy zůstává na institucích nebo osobách, na které se navrhovaná směrnice vztahuje. Výbor doporučuje odstranit druhou část čl. 12 související s tím, že „konečná odpovědnost však musí zůstat na instituci nebo osobě, na kterou se vztahuje tato směrnice a která se spoléhá na příslušnou třetí osobu“, a nahradit ji zásadou uvedenou v bodu odůvodnění (20) na straně 11 navrhované směrnice (zdvojování práce se lze vyhnout na základě spolehnutí se na postupy pro ověření totožnosti zákazníků provedené třetími osobami, které jsou regulované). Jestliže nebude možné se spolehnout poté, co došlo k přijetí přiměřených opatření s cílem v dobré víře určit povahu třetí osoby, toto ustanovení nezabrání zdvojování práce.

3.3.4.7

Čl. 13.2, jehož cílem je oznámení podezření, by mohlo být užitečné rozšířit o jednu větu: „Komise taková oznámení prošetří a informuje členské státy o učiněných závěrech“.

3.3.4.8

Za účelem vyloučení pochybností o slučitelnosti ustanovení čl. 14 s předpisy na ochranu soukromí v určitých členských státech by mělo být slovo „okamžitě“ z čl. 14 odstraněno, a třetí osobě musí být umožněno usilovat o souhlas osob, jejichž informace jsou sdělovány. Slovo „okamžitě“ lze nahradit slovem „urychleně“.

3.4.1

Co se týče první části čl. 25, doporučuje výbor pečlivěji definovat význam „zákazu“. V některých členských státech mají totiž zaměstnanci v regulovaném odvětví oznamovací povinnost vůči určitým regulačním orgánům nebo složkám soudní moci a také útvaru finančního zpravodajství, a v praxi v boji proti praní peněz často pomáhá pečlivá výměna informací mezi osobami, které se na praní peněz.nepodílejí. S cílem umožnit takové pozitivní sdělování informací doporučujeme změnit článek tak, aby výslovně uvedl, že sdělování informací je zakázané pouze v případech, kdy by to mohlo vzbudit pozornost podezřelého nebo by mohlo být ohroženo vyšetřování praní peněz.

3.5.1

V bodu odůvodnění (23) na straně 11 stejně jako v čl. 27 se navrhuje, aby byly normy Společenství uplatňovány ve třetích zemích, kde mají úvěrové a finanční instituce Společenství pobočky a většinově vlastněné dceřiné společnosti a kde jsou právní předpisy v oblasti praní peněz a financování terorismu považovány za nedostatečné.

3.5.2

Výbor se obává, že uplatňování výše uvedeného by v důsledku mohlo učinit pobočky úvěrových a finanční instituce Společenství a většinově vlastněné dceřiné společnosti nezpůsobilé pro účinné a konkurenceschopné fungování v zemích, kde standard právních předpisů proti praní peněz není na úrovni srovnatelné s právními předpisy v EU. Z toho důvodu je vhodné uplatňování norem EU nebo srovnatelných norem podporovat, avšak bezpodmínečný požadavek na uplatňování v zahraničí je možná předčasný. V takových situacích by bylo pro instituce lepší informovat příslušné orgány v jiných zemích s cílem poskytnout jim pomoc za účelem zlepšení jejich kontroly v souvislosti praním peněz a financováním terorismu.

3.5.3

Pro EU by bylo vhodnější posílit uplatňování dobrých a náležitých celosvětově uznávaných norem nahrazením zmínek o uplatňování požadavků EU uplatňováním 40 doporučení FATF. Tím by se odstranily jakékoliv závěry v tom smyslu, že EU se snaží vymáhat své požadavky s exteritoriálním účinkem, když existují celosvětové normy s obecně shodnou účinností.

3.6.1

Výbor vítá zahrnutí této ochrany do čl. 24 a vyzývá Komisi, aby ji dále rozšířila tak, aby zahrnovala i zmínku o soudních procesech a roli policejních orgánů při poskytování ochrany. Jasnost s ohledem na ochranu důvěrnosti zdroje oznámení o praní peněz je zásadní pro plynulé a úplné fungování systémů podávání oznámení. Čl. 24 by se neměl vztahovat pouze na zaměstnance, ale také na jejich zaměstnanecké organizace, a dále by měl konkrétně zmínit povinnost členských států zachovat úřední tajemství o totožnosti oznamovatelů v nejširším rozsahu povoleném trestním a občanským právem členského státu. Směrnice by konkrétně měla umožnit, aby byla totožnost oznamovatelů přísně důvěrná, pokud ovšem nedali souhlas k jejímu odhalení nebo to není nezbytné pro spravedlivý soudní proces v rámci trestního řízení.

3.6.2

Čl. 24 by měl být pozměněn tak, aby zajistil, že se ochranná ustanovení budou vztahovat i na samostatné odborníky a malé podniky.

3.7.1.1

Pokud není definováno jinak, všechny systémové požadavky zahrnuté do návrhu směrnice se vztahují na všechny instituce a osoby podle definice v čl. 2. Protože je dnes regulované odvětví rozmanité, je nutné zvážit situaci institucí či povolání, na jejichž aktivity se návrh směrnice vztahuje jen zčásti, neboť potřebují objasnit způsob, jímž mají uplatňovat daná ustanovení na příslušné části jejich podnikání a nikoliv na ostatní části.

3.7.1.2

Není jasné, proč čl. 2 omezuje platnost návrhu směrnice pro notáře a jiné nezávislé právníky jen na provádění určitých aktivit, zatímco u ostatních svobodných povolání se srovnatelně vysokou úrovní etických a kvalifikačních standardů uplatňovanou na jejich členy jsou zahrnuty všechny jejich služby. Výbor chápe, že notářům a jiným právníkům jsou v některých členských státech vyhrazeny určité aktivity (obvykle v souvislosti s jejich rolí advokátů ve formálním právním řízení) a že v rámci takových oblastí je možné právníky přesvědčivě odlišit od členů jiných svobodných povolání, a že tudíž existuje důvod pro jejich vyčlenění z rozsahu působnosti směrnice. Výbor se však domnívá, že by měli být do rozsahu působnosti směrnice zahrnuti vždy, když nejsou jimi prováděné aktivity vyhrazeny právníkům, a takové služby by byly zahrnuty do rozsahu působnosti směrnice v případě, že by je prováděla jakákoliv jiná patřičně regulovaná odborná firma.

3.7.2.1

Čl. 17 vyžaduje, aby instituce a osoby, na které se návrh směrnice vztahuje, přezkoumaly se zvláštní pozorností jakoukoliv činnost, která pravděpodobně souvisí s praním peněz.

3.7.2.2

Tento požadavek by mohl mít za následek provádění podstatných dodatečných postupů ze strany institucí a osob, na které se návrh směrnice vztahuje, a dále zvýšit riziko, že realizace zvláštních postupů vzbudí pozornost daného subjektu.

3.7.2.3

Výbor se domnívá, že úkolem regulovaného odvětví by nemělo být provádět vyšetřování ve smyslu, který je patrný ze čl. 17, ale zachovávat bdělost s ohledem na potřebu pojmout podezření na základě informací získaných v průběhu obvyklého podnikání a oznámit všechny takové informace donucovacím orgánům k prošetření.

3.7.3.1

Čl. 4 umožňuje členským státům přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení, než jaká jsou obsažena v návrhu směrnice.

3.7.3.2

Podstatné rozdíly v přísnosti ustanovení mezi jednotlivými členskými státy mohou oslabit zásadu jednotného trhu, mít za následek narušení korektní hospodářské soutěže, a mohou přimět zločince, aby přenesli své aktivity v oblasti praní peněz do méně přísných členských států.

3.7.3.3

Výbor doporučuje, aby se ustanovení umožňující místní odchylku omezilo na oblasti, kde je taková odchylka (pokud má být členskými státy zavedena na základě povinnosti a nikoliv dobrovolnosti) nezbytná pro zohlednění konkrétních místních podmínek.

3.7.4.1

Výbor vítá, že se členským státům dostalo povinnosti poskytovat zpětnou vazbu (čl. 31.3), a doporučuje, aby se tato povinnost specificky vztahovala na útvar finančního zpravodajství. Zpětná vazba je užitečná, protože podporuje lepší a účinnější budoucí soulad při uplatňování právního předpisu.

3.7.4.2

Čl. 19.1, písm. b vyžaduje, aby instituce a osoby, na které se vztahuje navrhovaná směrnice, poskytovaly útvaru finančního zpravodajství všechny potřebné další informace v souladu s příslušnou legislativou. Výbor by rád upozornil, že vnímání „všech potřebných dalších informací“ ze strany donucovacích orgánů může být velmi široké, a pro regulované odvětví nemusí být ve skutečnosti možné tento požadavek splnit. Doporučujeme nahradit výraz „všechny potřebné“ formulací, která umožní členským státům potvrdit s jejich regulovanými odvětvími dodatečné informace, jejichž poskytnutí může být požadováno aniž by to bylo nadbytečně zatěžující, a dále ochranná opatření s cílem zajistit, aby toto nebylo překračováno ze strany útvaru finančního zpravodajství.

3.7.4.3

Čl. 20.2 by měl zajistit, aby byla podezření vzniklá v průběhu poskytování právního poradenství (notáři, nezávislými právníky, auditory, externími účetními nebo daňovými poradci) vyjmuta z požadavku na oznámení podezření. Stávající znění tohoto odstavce je více restriktivní, jelikož naznačuje, že výjimka se může omezit jen na rady poskytované při stanovení právního postavení jejich klienta před právním řízením. To by bylo neospravedlnitelným omezením lidských práv klientů na důvěrné právní poradenství.

3.7.4.4

Ustanovení čl. 23, že sdělení informací v souladu s návrhem směrnice nebude považováno za porušení jakéhokoliv omezení týkajícího se sdělování informací, opomíjí to, že pokud se má na sdělení tato ochrana vztahovat, musí být učiněno „v dobré víře“. Tak to stanovovala druhá směrnice. Tuto výhradu je nutné opět zavést s cílem zdůraznit, že regulované odvětví je povinno jednat odpovědně a v dobré víře, aby se mohlo těšit z této nutně rozsáhlé zákonné ochrany. Jiné vymezení znamená riziko zkreslení vyváženosti práv osob a jejich přístupu ke spravedlnosti.

4.1

Ačkoliv výbor podporuje dvojí cíl zajištění komplexního uplatňování celosvětových standardů ze strany EU tak, jak jsou stanoveny ve 40 doporučeních FATF, a jasného zahrnutí financování terorismu, výbor lituje, že tato třetí směrnice proti praní peněz byla vypracována ještě předtím, než byla příležitost plně posoudit přínosy druhé směrnice schválené v roce 2001. Zahájení přípravy třetí směrnice tak brzy po druhé a bez podstatného období na zvážení poznatků z uplatňování druhé směrnice může být poněkud unáhlené.

4.1.1

Pro zdůvodnění vypracování třetí směrnice v tuto dobu je nezbytné, aby byla zároveň využita k překonání druhé směrnice a jejího uplatňování v dalších ohledech. Zvlášť a souhlasně poukazujeme na některá ustanovení, která byla zahrnuta:

4.2

Záměrem návrhů předložených v tomto stanovisku je zlepšení směrnice způsoby, jimiž by se přispělo k uvedeným doplňujícím, ale konzistentním cílům. Jakékoliv další změny předložené během posledních fází vyjednávání o této směrnici by měly tyto prvořadé zásady zohledňovat.

4.3

Vzhledem ke krátké době, která uplynula od vstupu druhé směrnice v platnost v mnoha členských státech, by mělo být na provedení třetí směrnice vymezeno relativně velkorysé časové období.

4.4

S tím, jak budou získávány zkušenosti se správou směrnic o předcházení praní peněz a financování terorismu, bude Evropská unie pravděpodobně nucena zvážit určité spojitosti a politické synergie s jinými aspekty trestné činnosti a její prevence. Výbor poukázal na návrhy na:

4.5

Výbor vítá další rozvoj pravidel pro předcházení praní peněz a financování terorismu jako symbol Evropské unie, která zajišťuje vysoké standardy bezúhonnosti a jednání ve veřejném i soukromém chování. Směrnice je nejen praktickým krokem v řízení finančních záležitostí, ale rovněž prostředkem posílení Evropské unie.