(1)

Dne 21. října 2020 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu některých ocelových stožárů pro větrné elektrárny (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“ nebo „Čína“ nebo „ČLR“) na základě článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (dále jen „základní nařízení“). Oznámení o zahájení přezkumu zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 9. září 2020 sdružení European Wind Tower Association (dále jen „žadatel“ nebo „EWTA“). Podnět byl podán jménem odvětví Unie vyrábějícího ocelové stožáry pro větrné elektrárny ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

V oznámení o zahájení přezkumu vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Navíc Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, čínské orgány a známé uživatele/dovozce a vyzvala je k účasti.

(4)

Zúčastněné strany měly možnost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Komise uspořádala slyšení se třemi uživateli v březnu 2021.

(5)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení tvrdila čínská průmyslová organizace Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“), že žadatel neposkytl smysluplné shrnutí důvěrných informací použitých v podnětu, zejména pokud jde o přílohy 2.1 až 2.4 podnětu. Podle CCCME zabránilo nadměrné používání důvěrných údajů této straně porozumět situaci v období šetření. Uvedená tvrzení strana zopakovala ve svých připomínkách a při slyšení po skončení prozatímní fáze.

(6)

Komise uvedla, že žadatel označil v příslušných přílohách za důvěrné pouze informace specifické pro jednotlivé společnosti, jako je obrat, zisk, výroba a objem prodeje každé společnosti, která poskytla své údaje pro přípravu podnětu. Souhrnné údaje o každém ukazateli byly uvedeny ve veřejně přístupné verzi podnětu. V rozporu s tvrzeními CCCME byly tedy informace obsažené ve veřejně přístupné verzi podnětu dostatečné k tomu, aby CCCME mohla předložit podrobné připomínky k výpočtu rozpětí újmy v podnětu. V reakci na připomínky CCCME uvedlo rovněž samo sdružení EWTA, že je v rozporu se zájmem výrobců v Unii poskytovat během posuzovaného období podrobné informace, byť indexované, o jejich jednotlivých výkonnostech (3). Komise proto toto tvrzení zamítla.

(7)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení by mohlo být nutné vybrat vzorek zúčastněných stran.

(8)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise tento vzorek vybrala na základě vykázané výroby a objemu prodeje v Unii ze strany výrobců v Unii v souvislosti s analýzou stavu před zahájením šetření, přičemž přihlédla rovněž k jejich zeměpisné poloze. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii se sídlem ve dvou různých členských státech, kteří ve fázi zahájení šetření představovali přibližně 38 % odhadované výroby v Unii a objemu výroby obdobného výrobku. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Žádná ze stran nevznesla žádné připomínky.

(9)

Prozatímní vzorek sestávající ze tří výrobců v Unii byl proto považován za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie a byl potvrzen jako konečný vzorek.

(10)

CCCME a Evropská společnost pro větrnou energii (WindEurope) zpochybnily reprezentativnost žadatelů dlouhou dobu po uplynutí lhůty pro vyjádření připomínek ke vzorku výrobců v Unii. Připomínky obou těchto stran nemohly rozhodnutí o vzorku výrobců v Unii změnit a byly zamítnuty.

(11)

Po zahájení řízení poskytla jedna strana, jež je údajně dovozcem, který není ve spojení, informace uvedené v oznámení o zahájení řízení a souhlasila se zařazením do vzorku. Ukázalo se, že tato strana je součástí skupiny, jejíž hlavní zájmy jsou rovnocenné zájmům uživatele ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Proto Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný. K tomuto rozhodnutí nebyly vzneseny žádné připomínky.

(12)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo anebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(13)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo sedm výrobců v dotčené zemi. Pouze šest z nich vyváželo během období šetření do Unie ocelové stožáry pro větrné elektrárny. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek tří vyvážejících výrobců na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Prozatímní vzorek tvořily společnosti Chengxi Shipyard Co., Ltd. (dále jen „Chengxi Shipyard“), CS WIND China Co., Ltd. (dále jen „CS Wind“) a Suzhou Titan New Energy Technology Co., Ltd. (dále jen „Suzhou Titan“). V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v dotčené zemi.

(14)

K výběru prozatímního vzorku se vyjádřil jeden spolupracující vyvážející výrobce. Společnost Penglai Dajin Offshore Heavy Industry Co., Ltd. (dále jen „Penglai Dajin“) požádala o zařazení do vzorku a tvrdila, že prozatímní vzorek není reprezentativní z několika důvodů. Za prvé tvrdila, že vzorek není reprezentativní ze zeměpisného hlediska, protože všechny společnosti zařazené do vzorku se nacházejí v provincii Ťiang-su. Za druhé společnost Penglai Dajin poukázala na to, že jednou ze společností zařazených do vzorku je podnik ve vlastnictví státu a druhou je dceřiná společnost zahraniční společnosti. Za třetí tvrdila, že na rozdíl od některých vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, kteří mají složitou strukturu skupiny, by mohla být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumána. Nakonec společnost Penglai Dajin uvedla, že dva z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku nejsou reprezentativní pro její výrobu, protože vyrábějí pouze ocelové stožáry s velkým průměrem.

(15)

Komise uvedla, že v souladu s ustanoveními článku 17 základního nařízení zahrnoval prozatímní vzorek společnosti s největším reprezentativním objemem výroby, prodeje nebo vývozu, které mohly být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřeny. Kromě toho společnost Penglai Dajin nepředložila žádné přesvědčivé důvody ohledně toho, proč by měl být některý z vyvážejících výrobců předběžně zařazených do vzorku nahrazen. Komise proto žádost společnosti Penglai Dajin zamítla a vzorek potvrdila.

(16)

Krátce poté jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, společnost CS Wind, svou spolupráci ukončil. Komise vzala toto rozhodnutí na vědomí a informovala společnost o svém záměru stanovit případná antidumpingová cla pro tuto společnost podle ustanovení článku 18 základního nařízení. Kromě toho Komise informovala o situaci zastoupení Čínské lidové republiky.

(17)

Komise následně doplnila vzorek vyvážejících výrobců o společnost Penglai Dajin, která byla další ze společností, jež spolupracovaly, pokud jde o objem vývozu, a mohly být s ohledem na lhůty přiměřeně prošetřeny.

(18)

O individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení zpočátku požádali čtyři vyvážející výrobci v ČLR, kteří vyplnili formulář pro výběr vzorku. V den zahájení šetření zpřístupnila Komise dotazníky online (4). Při oznámení vzorku Komise informovala vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o tom, že pokud chtějí být šetřeni individuálně, musí předložit odpověď na dotazník. Žádná z těchto společností však odpověď na dotazník nepředložila. Žádné individuální zjišťování proto nebylo přiznáno.

(19)

Komise zaslala vládě Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“) dotazník týkající se existence podstatných zkreslení v ČLR ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení.

(20)

Dotazníky pro výrobce v Unii, dovozce, kteří nejsou ve spojení, uživatele a vyvážející výrobce Komise zpřístupnila na internetu (5) v den zahájení řízení. Zúčastněné strany byly informovány o umístění dotazníků v oznámení o zahájení přezkumu a v okamžiku, kdy Komise oznámila vzorek nebo své rozhodnutí o upouštění od výběru vzorku.

(21)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, tří výrobců v Unii zařazených do vzorku a dvou uživatelů. Čínská vláda neodpověděla. Následně Komise informovala čínskou vládu o svém záměru uplatnit článek 18 základního nařízení, pokud jde o potenciální zjištění existence podstatných zkreslení.

(22)

Kvůli probíhající pandemii COVID-19 a opatřením omezujícím volný pohyb osob, která byla zavedena v různých členských státech a i různých třetích zemích, nemohla Komise provést inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení. Komise místo toho provedla křížovou kontrolu informací zaslaných jednotlivými stranami na dálku v souladu se svým oznámením o důsledcích výskytu onemocnění COVID-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření (6).

(23)

Komise si vyžádala všechny údaje, které považovala za nezbytné ke zjištění dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Komise v tomto ohledu provedla dálkové křížové kontroly těchto společností/stran:

(24)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2017 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(25)

Podle čl. 7 odst. 1 základního nařízení byla lhůta pro uložení prozatímních opatření stanovena na 18. června 2021. Dne 21. května 2021 Komise v souladu s čl. 19a odst. 2 základního nařízení informovala zúčastněné strany o svém záměru neuložit prozatímní opatření.

(26)

Dne 18. června 2021 Komise potvrdila své rozhodnutí neukládat prozatímní opatření a zúčastněným stranám poskytla možnost předložit doplňující informace nebo možnost ústního slyšení. CCCME požádala o slyšení a předložila připomínky. O připomínkách a tvrzeních uvedených během slyšení a v jejím podání je náležitě pojednáno v příslušných oddílech tohoto nařízení.

(27)

Protože nebylo uloženo žádné prozatímní antidumpingové opatření, nebyla ani prováděna evidence dovozu.

(28)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, které považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění. Komise při přijímání konečných zjištění zvážila připomínky zaslané zúčastněnými stranami.

(29)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se rozhodla uložit konečné antidumpingové clo na dovoz ocelových stožárů pro větrné elektrárny pocházejících z Číny (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k poskytnutí konečných informací zaslat připomínky.

(30)

Stranám, které o to požádaly, byla rovněž poskytnuta příležitost ke slyšení. Dne 23. září 2021 se uskutečnilo slyšení s EWTA. Dne 27. září 2021 se uskutečnila slyšení s CCCME a společností Suzhou Titan.

(31)

Po poskytnutí konečných informací a během výše uvedeného slyšení u útvarů Komise CCCME zopakovala své tvrzení shrnuté v 5. bodě odůvodnění výše, že sdružení EWTA nadměrně využívalo důvěrné informace. To by se netýkalo jen informací poskytnutých v podnětu, ale také informací poskytnutých zúčastněným stranám po poskytnutí konečných informací. Pokud jde o informace poskytnuté po poskytnutí konečných informací, CCCME a společnost Suzhou Titan zejména zjistily, že výpočty prodeje pod cenou zpřístupněné vyvážejícím výrobcům nebyly na straně výpočtu cílové ceny dostatečně podrobné. Společnost Chengxi Shipyard vznesla podobné připomínky po poskytnutí konečných informací. Komise zpřístupněné údaje přezkoumala, a přestože přesné cílové ceny pro každý typ výrobku výrobního odvětví Unie nemohly být z důvodu důvěrnosti sděleny, v tentýž den poskytla třem vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku dodatečné informace o výpočtech cenového podbízení a prodeje pod cenou.

(32)

Bez ohledu na výše uvedené požádaly CCCME a společnost Suzhou Titan o zásah úředníka pro slyšení, pokud jde o i) skutečnost, že se domnívají, že by Komise měla lépe kontrolovat některé údaje výrobního odvětví Unie (to je uvedeno v 307. bodě odůvodnění), ii) skutečnost, že by chtěli znát názor úředníka pro slyšení na zdroj, který Komise použila pro stanovení čínských dovozních cen ocelových stožárů pro větrné elektrárny (uvedených v 317. až 318. bodě odůvodnění), iii) nesrovnalosti zjištěné při porovnávání tří podání žadatele mezi sebou (uvedené v 306. a 307. bodě odůvodnění) a iv) významné rozdíly mezi dumpingovým rozpětím a rozpětím újmy (uvedené ve 292. až 295. bodě odůvodnění). Dne 14. října 2021 se uskutečnilo slyšení s úředníkem pro slyšení, během něhož Komise tyto otázky vyjasnila. Úředník pro slyšení dospěl k závěru, že k porušení práva na obhajobu nedošlo.

(33)

Po poskytnutí konečných informací tvrdilo sdružení EWTA, že procesní problémy při šetření poškodily právo žadatelů na obhajobu a jejich schopnost posoudit podání čínských vývozců a uživatelů a vyjádřit se k nim. Podle sdružení EWTA čínští vývozci a další zúčastněné strany během celého šetření nadměrně využívali důvěrné informace a zároveň neposkytovali důsledně smysluplné souhrny svých důvěrných podání. To mělo stěžovatelům znemožnit posouzení příslušných údajů a tvrzení a předložení smysluplných připomínek k nim, čímž je porušeno jejich právo na řádný proces.

(34)

Komise toto tvrzení zamítla, protože nebylo dále odůvodněno. Kromě toho Komise uvedla, že všechny informace poskytnuté v důvěrné podobě byly předloženy rovněž ve veřejně přístupném spisu, pokud jejich zveřejnění nevedlo k porušení zájmů předkládající strany na ochranu důvěrných informací.

(35)

Připomínky zaslané zúčastněnými stranami byly v tomto nařízení posouzeny a v odůvodněných případech k nim bylo přihlédnuto.

(36)

Po poskytnutí konečných informací několik stran tvrdilo, že Komise by měla pozastavit opatření podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení. Proti jakémukoli pozastavení opatření se postavili žadatelé a několik výrobců v Unii. Komise potvrdila přijetí informací poskytnutých těmito stranami a připomněla jim, že pokud to bude Komise považovat za vhodné, může Komise rozhodnout o pozastavení opatření v případě, že se tržní podmínky dočasně změní do té míry, že nebude pravděpodobné, že by se újma v důsledku tohoto pozastavení obnovila, a v případě, že to bude v zájmu Unie.

(37)

Po přezkoumání popisu výrobku v oznámení o zahájení řízení a s cílem zabránit jakémukoli nedorozumění vnitrostátních celních orgánů Komise uznala za vhodné mírně pozměnit popis výrobku zveřejněný v oznámení o zahájení řízení. Změny nevyžadovaly změnu oznámení a neovlivnily strany zúčastněné v řízení. Změny jsou uvedeny níže kurzívou.

(38)

Dotčeným výrobkem jsou určité komerční („utility scale“) ocelové stožáry pro větrné elektrárny, též kuželové, a jejich segmenty (7), též smontované, též se zabudovaným základovým segmentem stožáru, též spojené s gondolami nebo listy rotoru, určené k tomu, aby sloužily jako opěra pro gondolu a listy rotoru při použití ve větrných turbínách, které v aplikacích buď na pevnině, nebo na moři mají kapacitu pro výrobu elektrické energie rovnající se 1,00 megawattu (MW) nebo větší, s minimální výškou 50 metrů měřenou od základu stožáru po nejspodnější část gondoly (tj. místo, kde jsou stožár a gondola spojeny) po úplném smontování (dále jen „ocelové stožáry pro větrné elektrárny“) pocházející z ČLR, v současnosti kódů KN ex 7308 20 00 (kód TARIC 7308200011) a ex 7308 90 98 (kód TARIC 7308909811), a jsou-li dováženy jako součást větrné turbíny, v současnosti kódů KN ex 8502 31 00 (kódy TARIC 8502310011 a 8502310085) (dále jen „dotčený výrobek“).

(39)

Šetření ukázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(40)

Komise rozhodla, že tyto výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(41)

Společnost Vestas požádala o vyloučení větších ocelových stožárů pro větrné elektrárny z důvodu skutečnosti, že výrobní odvětví Unie má kapacitu především pro menší stožáry (8).

(42)

Komise zjistila, že tato žádost je neopodstatněná, protože výrobní odvětví Unie má celkově výrobní kapacitu pro všechny požadované velikosti ocelových stožárů pro větrné elektrárny, i když ne všichni výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii vyrábějí stejné rozměry. Komise rovněž zjistila, že všechny ocelové stožáry pro větrné elektrárny, bez ohledu na jejich velikost nebo místo dovozu, mají stejné vlastnosti, pokud jde o jejich základní fyzikální a technické vlastnosti, konečná použití a zaměnitelnost. Komise proto žádost o vyloučení zamítla.

(43)

CCCME uvedla, že vzhledem k rozmanitosti v rámci definice výrobku nelze výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v ČLR a výrobek vyráběný a prodávaný výrobním odvětvím Unie v Unii považovat za obdobný výrobek. Po poskytnutí konečných informací CCCME požádala o zúžení definice výrobku na základě stávajících rozdílných předpisů a subvencí v Unii pro vysoké a krátké stožáry a očekávaného zvýšení výšky ocelových stožárů pro větrné elektrárny. CCCME neposkytla žádné informace o tom, jaké modely stožárů by měly být vyloučeny, ani o technických vlastnostech stožárů, které by podle jejího názoru měly být vyloučeny.

(44)

Výše uvedená žádost se proto zamítá. Komise uvedla, že v rámci skupiny výrobků je přirozené, že existují různé modely nebo typy. Při výpočtu cenového podbízení, prodeje pod cenou a dumpingu jsou tato rozmanitost výrobku a případné výsledné rozdíly ve výrobních nákladech a cenách plně zohledněny v rámci kontrolního čísla výrobku (dále jen „PCN“). Jak je uvedeno v oddíle 2.2, Komise zjistila, že všechny ocelové stožáry pro větrné elektrárny mají stejné vlastnosti, pokud jde o jejich základní fyzikální a technické vlastnosti, jejich konečná použití a zaměnitelnost, což jsou faktory podstatné pro vymezení dotčeného výrobku.

(45)

Vzhledem k tomu, že při zahájení šetření byly k dispozici dostatečné důkazy poukazující na existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení týkajících se ČLR, považovala Komise za vhodné zahájit šetření s ohledem na čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(46)

Za účelem shromáždění údajů nezbytných pro případné použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení proto Komise v oznámení o zahájení řízení vyzvala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace o vstupech používaných při výrobě ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Příslušné informace předložilo pět vyvážejících výrobců.

(47)

Aby Komise získala informace, jež považovala za nezbytné pro své šetření v souvislosti s údajnými podstatnými zkresleními, zaslala dotazník čínské vládě. Kromě toho Komise v bodě 5.3.2 oznámení o zahájení přezkumu vyzvala všechny zúčastněné strany, aby sdělily svá stanoviska, předložily informace a do 37 dnů ode dne zveřejnění oznámení o zahájení přezkumu v Úředním věstníku Evropské unie poskytly podpůrné důkazy týkající se uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Čínská vláda ve stanovené lhůtě žádnou odpověď na dotazník neposlala. Komise následně čínskou vládu informovala, že pro účely určení existence podstatných zkreslení v ČLR použije dostupné údaje ve smyslu článku 18 základního nařízení.

(48)

Vyvážející výrobci Chengxi Shipyard a Suzhou Titan i průmyslová organizace CCCME se ve svých podáních k první poznámce týkající se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty ze dne 1. prosince 2020 vyjádřili k použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Svá tvrzení zopakovali ve svých podáních k druhé poznámce týkající se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty ze dne 8. dubna 2021. Těmto připomínkám se náležitě věnuje oddíl 3.2.1 tohoto nařízení.

(49)

V oznámení o zahájení řízení Komise rovněž uvedla, že s ohledem na dostupné důkazy může být pro účely stanovení běžné hodnoty na základě nezkreslených cen nebo referenčních hodnot nutné zvolit vhodnou reprezentativní zemi podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(50)

Dne 1. prosince 2020 informovala Komise poznámkou (dále jen „první poznámka“) (9) zúčastněné strany o relevantních zdrojích, které zamýšlela použít pro zjištění běžné hodnoty. V této poznámce Komise uvedla seznam všech výrobních faktorů používaných při výrobě dotčeného výrobku, jako jsou suroviny, pracovní síla a energie. Na základě kritérií pro výběr nezkreslených cen nebo referenčních hodnot Komise dále určila několik možných reprezentativních zemí: Mexiko, Jihoafrickou republiku a Turecko. Komise obdržela připomínky k první poznámce od dvou vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, společností Chengxi Shipyard (10) a Suzhou Titan (11), od CCCME (12)a uživatele Vestas (13). Tyto připomínky byly projednány ve druhé poznámce týkající se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty a jsou rovněž shrnuty v oddíle 3.2.2 tohoto nařízení.

(51)

Dne 8. dubna 2021 informovala Komise zúčastněné strany druhou poznámkou (dále jen „druhá poznámka“) (14) o relevantních zdrojích, které zamýšlela použít pro zjištění běžné hodnoty, že jako nejvhodnější reprezentativní zemi určila Mexiko. Rovněž zúčastněné strany informovala, že pro společnosti Arcosa Industries de México, S. de R.L. de C.V. a Speco Wind Power, S.A. de C.V., výrobce v reprezentativní zemi, stanoví na základě dostupných informací správní, prodejní a režijní náklady a zisk. Připomínky k druhé poznámce Komise obdržela od společností Chengxi Shipyard (15), Suzhou Titan (16) a CCCME (17). Těmto připomínkám se věnuje oddíl 3.2.2 tohoto nařízení.

(52)

V nedávných šetřeních týkajících se odvětví oceli v ČLR (18) – přičemž ocel je hlavním výrobním činitelem při výrobě stožárů pro větrné elektrárny – Komise shledala, že dochází k podstatným zkreslením ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení. Komise v tomto šetření dospěla k závěru, že na základě dostupných důkazů je rovněž vhodné použít čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(53)

Při těchto šetřeních Komise zjistila, že v ČLR dochází k významným vládním zásahům, což vede k narušení účinné alokace zdrojů v souladu s tržními zásadami. (19) Komise zejména došla k závěru, že v odvětví oceli, jež je hlavní surovinou při výrobě výrobku, který je předmětem přezkumu, nepřetrvává jen značná míra vlastnictví ze strany čínské vlády ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) první odrážky základního nařízení (20), ale čínská vláda může zasahovat i do cen a nákladů prostřednictvím přítomnosti státu ve firmách ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) druhé odrážky základního nařízení (21). Komise dále shledala, že fungování trhu dále narušují přítomnost státu a jeho zásahy na finančních trzích i při dodávkách surovin a vstupů. Systém plánování v ČLR celkově vede vlastně k tomu, že jsou zdroje soustředěny do odvětví označených čínskou vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami (22). Kromě toho Komise dospěla k závěru, že čínské právní předpisy upravující úpadek a vlastnictví řádně nefungují ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) čtvrté odrážky základního nařízení, následkem čehož vznikají zkreslení, zejména když jsou v ČLR drženy při životě insolventní firmy a když se přidělují práva k užívání pozemků (23). Ve stejném duchu Komise zjistila zkreslení mzdových nákladů v odvětví oceli ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) páté odrážky základního nařízení (24), jakož i zkreslení na finančních trzích ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) šesté odrážky základního nařízení, zejména pokud jde o přístup podnikových subjektů v ČLR ke kapitálu (25).

(54)

Podnět obsahoval informace o zkresleních v odvětví oceli, a zejména o 13. pětiletém plánu pro ocelářství a o preferenčním zacházení s podniky působícími v ocelářském průmyslu. Kromě toho podnět poskytl rozsáhlý seznam podniků vlastněných státem vyrábějících ocelové stožáry pro větrné elektrárny, včetně těchto čínských výrobců původního zařízení: China Shipbuilding Industry Corporation, Dongfang Electric Corporation, Xinjiang Goldwind (nikoli státem vlastněný podnik, ale podnik s významným státním vlastnictvím), Shanghai Electric (zapsaný v Hongkongu a Šanghaji a z 63 % ve vlastnictví státu), Dalian Huaraui Heavy Industry, Taiyuan Heavy Machinery Group Co Ltd, Guodian United Power Technology Company Limited, XEMC Windpower (s většinovým podílem provincie Chu-nan a se zbývajícími podíly obchodovanými na šanghajské burze cenných papírů), China Datang Corporation a insolventní podnik Baoding Tianwei Baobian Electric Co. V podnětu byla uvedena také společnost Envision Energy, což je soukromá společnost, avšak státem vlastněnou bankou jí byl poskytnut úvěrový limit ve výši 50 milionů RMB.

(55)

Kromě výše uvedených výrobců původního zařízení byli v podnětu uvedeni rovněž tito čínští výrobci stožárů pro větrné elektrárny: Chengxi Shipyard Co., Ltd., holdingová dceřiná společnost společnosti China State Shipbuilding Corporation and China CSSC Holdings Limited (oba státní podniky), Beijing JINGCHENG New Energy Co., Ltd., dceřiná společnost státem vlastněné společnosti Beijing JINGCHENG Machinery Electric Holding Co., Ltd., Zhonghang Hongbo Windpower Equipment Co.,Ltd., který je jedním ze strategických partnerů společnosti AVIC, největší čínské státní společnosti pro letectví a obranu, China Gezhouba Group Corporation (státní podnik), Harbin Hongguang Boiler Group Co., Ltd. (technicky vyspělý podnik na státní úrovni), Jiangsu Baolong Electromechanical Manufacturing Co., Ltd, který je jedním z klíčových podniků společnosti Liyang, jež vznikla sloučením dvou bývalých státních podniků, a společnost HuaDian Heavy Industries Co., Ltd., jejíž většinový podíl vlastní čínská komise pro kontrolu a správu státem vlastněných aktiv.

(56)

Kromě toho bylo v podnětu zmíněno vyšetřování dvou čínských společností (CS Wind a Titan Wind) ze strany Ministerstva obchodu USA (26), které zjistilo přímý prospěch pro výrobní odvětví přinejmenším u těchto veřejných politik: Policy Lending to the Renewable Energy Industry (Poskytování úvěrů podle politického záměru v odvětví obnovitelných energií), Export Buyer’s Credits (Vývozní úvěry pro kupující), Two Free, Three Half Program for Foreign Invested Enterprises (Program „dva zdarma, tři za polovinu“ pro podniky se zahraničními investicemi), Income Tax Benefits for Foreign Invested Enterprises Based on Geographic Location (Úleva na dani z příjmu pro podniky se zahraničními investicemi podle zeměpisné polohy), Enterprise Income Tax Law (Zákon o dani z příjmů podniků), Research and Development Program (Program výzkumu a vývoje), Import Tariff and VAT Exemptions for Use of Imported Equipment (Dovozní clo a osvobození od DPH při využívání dovezeného zařízení), Provision of Hot-Rolled Steel (Získávání za tepla válcované oceli), Provision of Electricity for LTAR (Poskytování elektřiny pro LTAR), Support Funds for Construction of Project Infrastructure Provided by Administration Commission of Lianyungang Economic and Technological Development Zone (LETDZ) (Fondy na podporu výstavby projektové infrastruktury poskytnuté Komisí pro správu zóny hospodářského a technologického rozvoje ve městě Lien-jün-kang), the Award for Good Performance in Paying Taxes (Cena za dobrý výkon při placení daní), Award for Taicang City to Support Public Listing of Enterprises (Cena pro město Tchaj-cchang za podporu veřejného seznamu podniků), Awards for Taicang City to Promote Development of Industrial Economy for the Three-year Period of 2010 to 2012 (Ceny pro město Tchaj-cchang za podporu rozvoje průmyslové ekonomiky ve tříletém období 2010–2012), Special Funds for Development of Science and Technology (Zvláštní fondy na rozvoj vědy a technologie), a the Award to Titan Baotou for Rare Earth High and New Technology Industrial Development Zone for Excellent Construction Projects (Cena pro společnost Titan Baotou za vynikající projekty výstavby v zóně Rare Earth High and New Technology Industrial Development Zone).

(57)

V současném šetření Komise prozkoumala, zda je vzhledem k existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR, či nikoli. Komise tak učinila na základě důkazů dostupných ve spisu, včetně důkazů obsažených ve zprávě o situaci v ČLR (dále jen „zpráva“) (27), jež vycházejí z veřejně dostupných zdrojů. Tato analýza zahrnovala zkoumání významných vládních zásahů do hospodářství ČLR obecně, ale i zkoumání konkrétní situace na trhu v příslušném odvětví včetně dotčeného výrobku. Komise tyto důkazní prvky dále doplnila vlastním výzkumem týkajícím se různých kritérií, která jsou relevantní pro potvrzení existence podstatných zkreslení v ČLR.

(58)

Pokud jde o míru vlastnictví ze strany čínské vlády ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) první odrážky základního nařízení, nejsou k dispozici žádné podrobné údaje o přesném podílu státem vlastněných podniků a soukromých výrobců stožárů pro větrné elektrárny. Někteří velcí čínští výrobci stožárů pro větrné elektrárny, mimo jiné společnosti Chengxi Shipyard a Fuchuan Yifan, jsou však státem vlastněnými podniky.

(59)

V odvětví oceli, která je hlavním činitelem výroby stožárů pro větrné elektrárny, přetrvává značná míra vlastnictví ze strany čínské vlády. Zatímco nominální rozdělení mezi počtem státních podniků a soukromých společností je téměř rovnoměrné, čtyři z pěti čínských výrobců oceli, kteří figurují mezi deseti největšími světovými výrobci oceli, jsou státní podniky (28). Zároveň zatímco na deset největších výrobců připadalo v roce 2016 jen asi 36 % celkové výroby tohoto výrobního odvětví, čínská vláda si v uvedeném roce vytyčila cíl do roku 2025 konsolidovat 60 až 70 % výroby oceli přibližně do deseti velkých podniků (29). Tento záměr čínská vláda zopakovala v dubnu 2019, kdy oznámila vydání pokynů ke konsolidaci ocelářského průmyslu (30). Taková konsolidace může znamenat nucené fúze ziskových soukromých společností se státními podniky, jež dosahují podprůměrných výsledků (31).

(60)

V odvětví oceli je navíc řada největších výrobců výslovně uvedena v „Plánu přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“. Například čínský státem vlastněný podnik Shanxi Taiyuan Iron & Steel Co. Ltd. (dále jen „TISCO“) na svých internetových stránkách uvádí, že je „významným gigantem v oboru železa a oceli“, který „se vyvinul do železářsko-ocelářského komplexu mimořádně velkého rozsahu, který je propojen s těžbou železné rudy a výrobou, zpracováním a dodávkami železa a oceli a s obchodem se železem a ocelí“ (32). Společnost Baosteel je dalším významným podnikem ve vlastnictví čínského státu, který se zabývá výrobou oceli a patří do nedávno konsolidované skupiny China Baowu Steel Group Co. Ltd. (dříve Baosteel Group and Wuhan Iron & Steel) (33).

(61)

Při určité míře vládních zásahů v odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny a vysokém podílu státem vlastněných podniků v odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny a odvětví oceli je dokonce i soukromým výrobcům bráněno působit za tržních podmínek. Jak veřejné, tak soukromé podniky v odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny totiž také podléhají politickému dohledu a pokynům, jak je uvedeno v 67. až 74. bodě odůvodnění níže.

(62)

Pokud jde o to, že čínská vláda může ovlivňovat ceny a náklady prostřednictvím přítomnosti státu ve firmách ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) druhé odrážky základního nařízení, výše uvedený trend rostoucí míry zásahů čínské vlády prostřednictvím přítomnosti státu uvnitř hospodářských subjektů ilustrují následující příklady: Mnoho výrobců stožárů pro větrné elektrárny na svých internetových stránkách výslovně zdůrazňuje činnosti v rámci budování strany, má členy strany ve vedení společnosti a upozorňuje na svou úzkou vazbu s Komunistickou stranou Číny. Šetření odhalilo činnosti v rámci budování strany u řady výrobců stožárů pro větrné elektrárny, včetně vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku Chengxi Shipyard. Podle stanov společnosti CSSC Holdings Limited, která drží 100 % akcií společnosti Chengxi Shipyard, je úloha stranického výboru následující: „dohlížet na účinné provádění stranické a státní politiky ve společnosti […], dodržovat zásadu kádrů řízených stranou společně se zásadou provozního řízení členů správní rady vybraných v souladu se zákonem i se zásadou provozních vedoucích pracovníků uplatňujících lidská práva v souladu se zákonem, stranická organizace zajišťuje předběžná opatření a předkládá stanoviska a návrhy týkající se kandidátů do správní rady nebo na úroveň výkonného ředitele, nebo po dokončení komplexního výzkumu poskytuje stanoviska a návrhy představenstvu a generálnímu řediteli týkající se stávajících kandidátů, […], zkoumá záležitosti týkající se reformy, rozvoje a stability společnosti a významných operací a řízení a diskutuje o nich […]“ (34).

(63)

V případě společnosti CS Wind šetření rovněž prokázalo, že bylo vyvíjeno úsilí o zvýšení počtu členů strany v této společnosti: „Podnik se zahraniční majetkovou účastí CS Wind Power Equipment (Lianyungang) Co., Ltd. má více než 150 zaměstnanců a dříve měl pouze 5 členů strany. Prostřednictvím „integrace strany a mas“ má nyní strana ve společnosti více než 70 členů“ (35).

(64)

Společnost Fuchuan Yifan popisuje úlohu stranického výboru následujícím způsobem: „členové strany a zaměstnanci různých oddělení úzce spolupracují, plně podporují úlohu vzoru průkopnické role, aktivně konsolidují účinné silné stránky každého oddělení, směrují zaměstnance do první linie a k dokonalosti, považují průlomové projekty za výchozí body, zaměřují se na soudržnost, překonávají obtíže, předvádějí talenty a dovednosti, aby tak zajistili aktivní roli, pokud jde o snižování nákladů a zvyšování efektivity společnosti, zvyšování příjmů a získávání finančních prostředků atd., a také zajišťují, aby byl každý projekt řádně dokončen, pokud jde o kvalitu a kvantitu“ (36).

(65)

Kromě toho byly činnosti v rámci budování strany zjištěny u vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku Penglai Dajin a u společnosti Shanghai Taisheng Wind Power Equipment.

(66)

Komise navíc během šetření zjistila existenci osobních vazeb mezi výrobci stožárů pro větrné elektrárny a Komunistickou stranou Číny. Šetření odhalilo přítomnost členů Komunistické strany Číny ve vrcholném vedení v řadě společností vyrábějících stožáry pro větrné elektrárny, včetně společností Chengxi Shipyard (předseda správní rady a generální ředitel jsou oba členy Komunistické strany Číny a zároveň zastávají funkci tajemníka, respektive náměstka tajemníka stranického výboru), Suzhou Titan (alespoň jeden člen správní rady je členem Komunistické strany Číny), Fuchuan Yifan (předseda správní rady a místopředseda správní rady jsou oba členy Komunistické strany Číny a zároveň zastávají funkci tajemníka, respektive zástupce tajemníka stranického výboru) a Shanghai Taisheng Wind Power Equipment (předseda dozorčí rady je členem Komunistické strany Číny).

(67)

V odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny jsou dále zavedeny diskriminační politiky zvýhodňující domácí výrobce nebo jinak ovlivňující trh ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) třetí odrážky základního nařízení.

(68)

Odvětví výroby oceli, která je hlavní složkou při výrobě stožárů pro větrné elektrárny, považuje čínská vláda za klíčové odvětví (37). To potvrzují četné plány, směrnice a jiné dokumenty se zaměřením na ocel, které jsou vydávány na celostátní, regionální i obecní úrovni, jako např. „Plán přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“. Tento plán stanoví, že ocelářský průmysl je „důležité a zásadní odvětví čínské ekonomiky, základní kámen státu“ (38). Hlavní úkoly a cíle stanovené v tomto plánu zahrnují všechny aspekty rozvoje daného odvětví (39).

(69)

Třináctý pětiletý plán hospodářského a sociálního rozvoje (40) předpokládá podporu podniků vyrábějících špičkové druhy ocelových výrobků (41). Zaměřuje se také na dosažení vysoké kvality, trvanlivosti a spolehlivosti výrobků prostřednictvím podpory společností, jež využívají technologie spojené s výrobou čisté oceli, přesným válcováním a se zvyšováním kvality (42).

(70)

„Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze 2011) (změna z roku 2013)“ (43) (dále jen „katalog“) uvádí výrobu oceli mezi podporovanými odvětvími.

(71)

Čínská vláda dále řídí rozvoj odvětví v souladu s celou řadou politických nástrojů a směrnic, které se mimo jiné týkají složení a restrukturalizace trhu, surovin, investic, rušení kapacity, sortimentu výrobků, přemisťování výroby, modernizace atd. Pomocí těchto a jiných nástrojů čínská vláda řídí a kontroluje doslova každý aspekt rozvoje a fungování daného odvětví (44). Důsledky politiky čínské vlády a zkreslení, jež z ní vyplývají, pravděpodobně nejlépe ilustruje současný problém nadměrné kapacity.

(72)

Větrná energie je podporována rovněž na úrovni provincií a obcí, například 13. pětiletý plán města Lien-jün-kang pro hospodářský rozvoj pobřežních oblastí výslovně odkazuje na rozvoj tohoto odvětví. Plán předpokládá „vybudování průmyslového řetězce zařízení pro větrné elektrárny, podporu a řízení transformace a modernizace řady předních podniků působících v oblasti větrné energie, jako jsou společnosti Guodian Power, Zhongfu Lianzhong, Tianshun Tower a CSWind Power, postupné zdokonalování jejich rozvoje, konstrukčních a výrobních technologií a podporu projektů výroby větrné energie“ (45).

(73)

Jak bylo doloženo výše, čínská vláda dále řídí rozvoj odvětví v souladu s celou řadou politických nástrojů a směrnic. Prostřednictvím těchto a dalších prostředků čínská vláda řídí a ovládá prakticky každý aspekt rozvoje a fungování tohoto odvětví.

(74)

Souhrnně vzato čínská vláda zavedla opatření s cílem přimět hospodářské subjekty k dodržování cílů veřejné politiky, pokud jde o podporu preferovaných odvětví, včetně výroby oceli jakožto hlavní suroviny používané k výrobě stožárů pro větrné elektrárny. Tato opatření brání volnému působení tržních sil.

(75)

Stávající šetření neodhalilo žádný důkaz o tom, že by diskriminační uplatňování nebo nedostatečné vymáhání práva týkajícího se úpadku a vlastnictví podle čl. 2 odst. 6a písm. b) čtvrté odrážky základního nařízení v odvětví stožárů pro větrné elektrárny podle 53. bodu odůvodnění výše neovlivňovalo výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny.

(76)

Odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny je rovněž zasaženo zkreslením mzdových nákladů ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) páté odrážky základního nařízení, jak je rovněž uvedeno výše v 53. bodě odůvodnění. Tato zkreslení tedy ovlivňují uvedené odvětví jak přímo (při výrobě ocelových stožárů pro větrné elektrárny nebo hlavních vstupů), tak nepřímo (v přístupu ke kapitálu nebo vstupům od společností, na které se vztahuje stejný pracovněprávní systém v ČLR) (46).

(77)

V tomto šetření navíc nebyly předloženy žádné důkazy prokazující, že odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny není zasaženo zásahy státu ve finančním systému ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) šesté odrážky základního nařízení, jak je rovněž uvedeno výše v 53. bodě odůvodnění. Významné zásahy státu do finančního systému proto závažně ovlivňují tržní podmínky na všech úrovních.

(78)

Komise závěrem připomíná, že k výrobě stožárů pro větrné elektrárny je zapotřebí řada vstupů. Podle důkazů ve spisu všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku získávali velkou většinu vstupů v ČLR. ČLR je navíc jedním z hlavních výrobců oceli, která je klíčovou surovinou v procesu výroby stožárů pro větrné elektrárny. Když výrobci stožárů pro větrné elektrárny tyto vstupy nakupují nebo uzavírají smlouvy o jejich dodávkách, ceny, které platí (a které jsou zaznamenány jako jejich náklady), zjevně podléhají stejným systémovým zkreslením, jež byla uvedena výše. Například dodavatelé vstupů využívají pracovní sílu, která podléhá zkreslením. Mohou si vypůjčit peněžní prostředky, které podléhají zkreslením ve finančním sektoru / při alokaci kapitálu. Navíc podléhají systému plánování, který je uplatňován na všech úrovních státní správy a ve všech odvětvích.

(79)

V důsledku toho nejenže není vhodné použít domácí prodejní ceny stožárů pro větrné elektrárny ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, ale navíc jsou poznamenány i všechny vstupní náklady (včetně surovin, energie, půdy, financování, pracovní síly atd.), protože tvorbu jejich cen ovlivňují významné zásahy státu, jak je popsáno v částech A a B zprávy. Zásahy státu popsané v souvislosti s alokací kapitálu, půdy, pracovní síly, energie a surovin se totiž vyskytují v celé ČLR. To například znamená, že určitý vstup, který byl jako takový vyprodukován v ČLR díky společnému působení řady výrobních faktorů, je vystaven podstatným zkreslením. Totéž platí o vstupu použitém v tomto vstupu a tak dále. Čínská vláda ani vyvážející výrobci neuvedli v rámci stávajícího šetření žádné důkazy nebo argumenty, jež by svědčily o opaku.

(80)

Jak je uvedeno v 21. a 47. bodě odůvodnění, čínská vláda se nevyjádřila ani nepředložila důkazy podporující nebo vyvracející stávající důkazy obsažené ve spisu k dané věci – včetně zprávy a dalších důkazů, které poskytl žadatel – ohledně existence podstatných zkreslení a/nebo ohledně vhodnosti uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení v dané věci. Připomínky čínské vlády po poskytnutí konečných informací jsou uvedeny ve 116. až 123. bodě odůvodnění níže.

(81)

Připomínky k použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení obdržela Komise od CCCME při zahájení řízení. Následně byly obdrženy připomínky od CCCME a společností Suzhou Titan a Chengxi Shipyard v reakci na první poznámku a od CCCME a společností Suzhou Titan a Chengxi Shipyard v reakci na druhou poznámku.

(82)

V připomínkách k zahájení řízení CCCME nejprve předložila následující připomínky týkající se stanovení běžné hodnoty v podnětu:

(83)

Kromě toho CCCME navrhla, aby byla na základě zjištěných nedostatků ve výpočtu běžné hodnoty uvedených v 82. bodě odůvodnění použita alternativní metodika výpočtu běžné hodnoty. CCCME uvedla, že jako základ by měla být použita cílová cena výrobního odvětví Unie. Náklady práce použité ke stanovení cílové ceny by měly být nahrazeny náklady práce v Turecku, reprezentativní zemi navržené žadatelem, které jsou více než desetkrát nižší než náklady práce výrobního odvětví Unie. Pro dosažení alternativní běžné hodnoty by měl být připočten cílový zisk ve výši 10 %, který žadatel použil pro stanovení cílové ceny. CCCME poukázala na to, že takto stanovená běžná hodnota by vedla k mnohem nižšímu dumpingovému rozpětí, než je průměrné rozpětí 55 % vypočtené žadatelem, aniž by poskytla skutečný výpočet.

(84)

CCCME zopakovala připomínky a tvrzení uvedené v 82. a 83. bodě odůvodnění také v rámci slyšení a po poskytnutí prozatímních informací.

(85)

Pokud jde o údajné nedostatky uvedené v 82. bodě odůvodnění, Komise se domnívala, že CCCME musela špatně pochopit údaje uvedené v podnětu a metodiku použitou pro stanovení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení:

(86)

Pokud jde o alternativní metodiku navrhovanou CCCME, jak je popsáno v 83. bodě odůvodnění, Komise uvedla, že tento výpočet běžné hodnoty by byl v rozporu s ustanoveními čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Postup CCCME se navíc zdál být nekonzistentní. Pokud náklady na některé materiály v Turecku překročily náklady vzniklé výrobnímu odvětví Unie, CCCME navrhovala použít jako referenční hodnotu nižší náklady výrobního odvětví Unie. Pokud však byly náklady v Turecku nižší, zejména náklady práce, navrhovala CCCME použít jako referenční hodnotu turecké náklady. Kromě toho, jak je vysvětleno v 85. bodě odůvodnění, žadatel při stanovení běžné hodnoty správně vycházel z nákladů v reprezentativní zemi.

(87)

Na základě důvodů uvedených v 85. a 86. bodě odůvodnění Komise zamítla tvrzení CCCME uvedená v 82., 83. a 84. bodě odůvodnění.

(88)

Jak je dále vysvětleno níže, Komise v tomto šetření došla k závěru, že na základě dostupných důkazů a vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády bylo náležité uplatnit čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(89)

Ve svém podání k zahájení šetření CCCME dále tvrdila, že podnět se do značné míry opírá o zprávu, která byla podle CCCME napsána s cílem usnadnit evropskému výrobnímu odvětví podávání podnětů. Tento účel znamená, že zpráva nemohla být napsána objektivním způsobem. CCCME dodala, že vzhledem ke svému účelu zpráva nesplňuje standardy nestranných a objektivních důkazů a důkazů s dostatečnou průkazní hodnotou. CCCME dále tvrdila, že zpráva záměrně opomíjí skutkové okolnosti, prvky a závěry a není objektivní.

(90)

Kromě toho CCCME tvrdila, že zpráva byla zveřejněna v roce 2017, s obsahem a odkazy z roku 2016 a z let před tím. Současné šetření však bylo zahájeno 21. října 2020, přičemž období šetření na straně dumpingu pokrývalo období od července 2019 do června 2020. Podle CCCME se proto ve zprávě neodráží potenciální zkreslení během období šetření. CCCME zejména tvrdila, že kapitola zprávy týkající se oceli se vztahovala na období do roku 2017 a že podnět neprokázal, že by tato narušení byla v následujících letech, včetně období šetření, stále přítomna.

(91)

Komise uvedla, že zpráva je komplexní dokument založený na rozsáhlých objektivních důkazech, včetně právních a správních předpisů a dalších oficiálních politických dokumentů zveřejněných čínskou vládou, zpráv třetích stran pocházejících od mezinárodních organizací, akademických studií a článků akademických pracovníků a dalších spolehlivých nezávislých zdrojů. Vzhledem k tomu, že byla zveřejněna v prosinci 2017, měly případné zúčastněné strany dostatek příležitostí ji a důkazy, na nichž je založena, vyvrátit, doplnit nebo se k nim vyjádřit. Žádná strana dosud nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že zdroje použité ve zprávě jsou nesprávné.

(92)

Pokud jde o období šetření, Komise podotkla, že i když byla zpráva zveřejněna v roce 2017, vycházela zejména z čínského 13. pětiletého plánu, který platil od roku 2016 do roku 2020, a pokrýval tak období šetření.

(93)

Kromě toho CCCME tvrdila, že pojem podstatných zkreslení je v rozporu s právem WTO, protože tento pojem není uveden v článku 2.2 antidumpingové dohody WTO. Článek 2.2 antidumpingové dohody omezuje podmínky, za nichž lze běžnou hodnotu vypočítat, na následující situace „nejsou žádné prodeje obdobného výrobku při běžném obchodu na domácím trhu vývozní země“, nebo „pro zvláštní situaci na trhu nebo nízký objem prodejů na domácím trhu vývozní země“. Podstatná zkreslení nejsou v článku 2.2 antidumpingové dohody uvedena. CCCME dále tvrdila, že článek 2.2 antidumpingové dohody neumožňuje stanovení běžné hodnoty na základě reprezentativní země nebo mezinárodních referenčních hodnot, jak předpokládá čl. 2 odst. 6a základního nařízení, vzhledem k tomu, že při výpočtu běžné hodnoty umožňuje pouze použití „výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky pro správní, prodejní a režijní náklady a zisk“.

(94)

Komise měla za to, že ustanovení čl. 2 odst. 6a jsou plně v souladu s povinnostmi Unie v rámci WTO. Jak výslovně objasnil Odvolací orgán WTO ve věci DS473 Evropská unie – antidumpingová opatření uložená na bionaftu z Argentiny, právo WTO povoluje použití údajů ze třetí země, které jsou náležitě upraveny, je-li taková úprava nezbytná a odůvodněná. Z důvodu existence podstatných zkreslení jsou náklady a ceny v zemi vývozu nevhodné pro početní zjištění běžné hodnoty. Za těchto okolností toto ustanovení předpokládá početní zjištění nákladů na výrobu a prodej na základě nezkreslených cen nebo referenčních hodnot, včetně nezkreslených cen nebo referenčních hodnot ve vhodné reprezentativní zemi s podobnou úrovní rozvoje, jakou má země vývozu. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(95)

CCCME dodala, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení zřejmě porušuje článek 2.2.1.1 antidumpingové dohody, jelikož podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení je Komise oprávněna nezohledňovat výrobní náklady a prodej v zemi vývozu a použít tyto údaje přímo ve třetí zemi. To je v rozporu s ustanoveními článku 2.2.1.1. antidumpingové dohody, který stanoví, že: „budou náklady obvykle počítány na základě údajů, které vlastní dovozce nebo výrobce účastnící se šetření s tím, že takové údaje jsou v souladu s všeobecně přijatými účetními zásadami vývozní země a přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem výrobku, o který se jedná“. Na podporu svého tvrzení CCCME odkázala na judikaturu WTO, zejména ve věci DS473 Evropská unie – antidumpingová opatření uložená na bionaftu z Argentiny (dále jen „DS473“), která stanovila, že vyšetřující orgány musí pro výpočet početně zjištěné běžné hodnoty použít výrobní náklady skutečně vzniklé výrobcům nebo vývozcům, a na zprávu panelu ve věci DS494 Evropská unie – metodiky úpravy nákladů II (Rusko) (dále jen „DS494“).

(96)

Komise připomněla, že žádný z výše uvedených případů WTO se netýkal čl. 2 odst. 6a základního nařízení a podmínek jeho uplatňování. Kromě toho se výchozí skutkové situace v těchto věcech lišily od výchozí situace a kritérií, které zapříčinily uplatnění metodiky podle tohoto ustanovení základního nařízení. Pokud jde o spor v rámci WTO ve věci EU – metodiky úpravy nákladů II, Komise připomněla, že jak EU, tak Rusko se proti závěrům panelu odvolaly, a závěry proto nenabyly právní moci a podle stávající judikatury WTO nemají právní postavení, neboť nebyly schváleny rozhodnutími členů WTO. Každopádně se ve zprávě panelu výslovně pojednává o ustanoveních čl. 2 odst. 6a základního nařízení jako o ustanoveních, která nejsou předmětem sporu. Panel konstatoval, že tato ustanovení jsou svou podstatou odlišná a mají jiné právní dopady než ustanovení podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení, která byla předmětem daného sporu, a že ustanovení čl. 2 odst. 6a svým zavedením nenahradila ustanovení čl. 2 odst. 5. (50) Tyto závěry jsou proto bez významu pro posuzování slučitelnosti čl. 2 odst. 6a základního nařízení s příslušnými pravidly WTO. Z těchto důvodů bylo toto tvrzení zamítnuto.

(97)

CCCME zopakovala výše uvedená tvrzení ve svých připomínkách k první poznámce. Všechny výše uvedené připomínky CCCME podpořila ve svých připomínkách k první poznámce rovněž společnost Suzhou Titan.

(98)

CCCME navíc ve svých připomínkách k první poznámce tvrdila, že odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny je orientováno na trh, jelikož většina výrobců je v soukromém vlastnictví, řada surovin se dováží ze zahraničí a nákupní ceny vnitřních zařízení (51) se sjednávají přímo s evropskými výrobci původních zařízení větrných turbín.

(99)

Komise konstatovala, že jakmile je zjištěno, že vzhledem k existenci podstatných zkreslení ve vyvážející zemi v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení není vhodné použít domácí ceny a náklady ve vyvážející zemi, je podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení pro každého vyvážejícího výrobce běžná hodnota početně zjištěna na základě nezkreslených cen nebo referenčních hodnot ve vhodné reprezentativní zemi. Stejné ustanovení základního nařízení také umožňuje použití domácích nákladů, pokud je spolehlivě zjištěno, že nejsou zkreslené. Vyvážející výrobci tedy měli možnost předložit důkazy, že jejich individuální správní/provozní náklady anebo jiné vstupní náklady nejsou ve skutečnosti zkreslené. Jak však bylo doloženo v 52. až 79. bodě odůvodnění výše, Komise zjistila existenci zkreslení v odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny a nebyly k dispozici žádné důkazy o tom, že by výrobní faktory jednotlivých vyvážejících výrobců byly nezkreslené. Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(100)

Kromě toho CCCME ve svých připomínkách ke druhé poznámce uvedla, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení vyžaduje, aby Komise provedla individuální zjišťování zkreslení u každého vyvážejícího výrobce. Podle CCCME je Komise povinna provést analýzu v každém jednotlivém případě a zjistit, zda a) se údajná podstatná zkreslení vztahují na každého vývozce zařazeného do vzorku; b) zda byl „zkreslený“ každý vstup a výrobní faktor vykázaný tímto konkrétním vývozcem, a proto by měl být nahrazen údaji z jiného zdroje, a c) vysvětlit, proč jsou údaje z jiného zdroje týkající se každého vstupu nebo výrobního faktoru Komisí považovány za „nezkreslené“.

(101)

Společnost Suzhou Titan zopakovala výše uvedená tvrzení ve svých připomínkách k první poznámce.

(102)

Jak je vysvětleno v 99. bodě odůvodnění výše, je-li zjištěna existence podstatných zkreslení, pak se ustanovení čl. 2 odst. 6a vztahují a priori na všechny vyvážející výrobce v ČLR a týkají se všech nákladů souvisejících s jejich výrobními faktory. Toto ustanovení současně umožňuje použití domácích nákladů, u nichž se má jednoznačně za to, že nejsou ovlivněny podstatnými zkresleními.

(103)

Pokud jde o tvrzení, že by Komise měla prokázat, že náklady reprezentativní země jsou nezkreslené, Komise v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení používá pouze náklady, které v příslušné reprezentativní zemi nejsou vystaveny zkreslením. Komise zveřejnila dvě poznámky ke spisu týkající se výrobních faktorů, čímž poskytla stranám dostatečnou příležitost vyjádřit se, mimo jiné tím, že upozorní na případné abnormality nebo jiné činitele, kterými by mohly být výrobní faktory v příslušné reprezentativní zemi nebo zemích postiženy. Zúčastněné strany v tomto ohledu úroveň různých výrobních faktorů ve vhodné reprezentativní zemi uvedených v první a druhé poznámce nezpochybnily. Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(104)

Po vydání první poznámky předložila společnost Chengxi Shipyard rovněž řadu připomínek týkajících se podstatných zkreslení. Za prvé společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení je neslučitelný s právem WTO a předchozími rozhodnutími Orgánu WTO pro řešení sporů. Společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že oddíl 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO výjimečně povoloval dovážejícím členům WTO používat metodiku, která není založena na přísném porovnání s domácími cenami nebo náklady výrobního odvětví, které je předmětem šetření v Číně, ale že platnost této odchylky skončila 15 let po dni přistoupení, tedy 11. prosince 2016. Od uvedeného data je Komise povinna používat při určování běžné hodnoty u výrobců ze zemí vývozu standardní metodiku, tj. měla by používat pouze domácí ceny a náklady země vývozu, pokud další ustanovení dohod WTO včetně antidumpingové dohody nestanoví jinak.

(105)

Společnost Chengxi Shipyard dále uvedla, že v právu WTO neexistují žádná ustanovení, která by v případě Číny umožňovala nepoužívat standardní metodiku. Společnost Chengxi Shipyard dodala, že podmínky článku 2 antidumpingové dohody, zejména článku 2.2.1 antidumpingové dohody, nejsou slučitelné s podmínkami čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Společnost Chengxi Shipyard objasnila, že metodika stanovená v článku 2 antidumpingové dohody neumožňuje použít k určení běžné hodnoty jiné informace než informace v zemi vývozu. Je-li třeba za výjimečných okolností běžnou hodnotu zjišťovat početně, je nezbytné údaje týkající se výrobních nákladů, prodejních, správních a režijních nákladů a zisku získat ze zdrojů v zemi vývozu. Na podporu výše uvedených tvrzení společnost Chengxi Shipyard citovala rozhodnutí ve sporu v rámci WTO EU – bionafta (Argentina), které vyžadovalo, aby Komise použila náklady uvedené v záznamech výrobce/vývozce v souladu s článkem 2.2.1.1 antidumpingové dohody.

(106)

Tímto tvrzením se již zabývaly 94. až 96. bod odůvodnění výše. Pokud jde o tvrzení týkající se protokolu o přistoupení Číny, Komise připomíná, že v antidumpingových řízeních týkajících se výrobků z Číny platí pro stanovení běžné hodnoty nadále ty části oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO, jejichž platnost nevypršela, a to jak s ohledem na standardy tržního hospodářství, tak s ohledem na použití metodiky, která není založena na důsledném porovnání s čínskými cenami nebo náklady. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(107)

Kromě toho společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že údajná zkreslení nejsou dostatečně doložena, a i kdyby existovala, neovlivňují všechny aspekty nákladů společnosti Chengxi Shipyard. Proto není nutné upravit ani stanovit na jiném základě celou výši nákladů. Společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že hlavním podpůrným důkazem v podnětu je zpráva, jelikož však neobsahuje žádnou zvláštní kapitolu věnovanou stožárům pro větrné elektrárny, nelze zjištění zprávy automaticky pokládat za použitelná v odvětví výroby stožárů pro větrné elektrárny.

(108)

Pokud jde o argument, že zpráva neobsahuje zvláštní kapitolu o stožárech pro větrné elektrárny, Komise uvedla, že existence podstatných zkreslení, která je příčinou uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení, nesouvisí s existencí zvláštní kapitoly o daném odvětví, jež by se týkala výrobku, který je předmětem šetření. Zpráva popisuje různé typy zkreslení, k nimž dochází v ČLR a které jsou průřezové a ovlivňují celé čínské hospodářství a tedy i ceny a/nebo suroviny a výrobní náklady výrobku, který je předmětem šetření. Jak je vysvětleno v 58. až 79. bodě odůvodnění výše, odvětví stožárů pro větrné elektrárny je předmětem řady zásahů státu popsaných ve zprávě (vztahují se na ně pětileté plány a další dokumenty, zkreslení v oblasti surovin, finanční zkreslení atd.), které jsou výslovně uvedeny a na něž se odkazuje v tomto nařízení. Kromě toho není zpráva jediným zdrojem důkazů, které Komise použila při svém určování, protože byly k tomuto účelu použity i další důkazní prvky. V 58. až 74. bodě odůvodnění výše jsou rovněž podrobně popsána různá zkreslení existující v odvětví stožárů pro větrné elektrárny a/nebo ovlivňující suroviny a vstupy nad rámec podstatných zkreslení, která jsou již popsána ve zprávě. Tržní podmínky a základní politiky a plány, které vedly k podstatným zkreslením, jsou na odvětví stožárů pro větrné elektrárny a na jeho výrobní náklady stále použitelné. Žádná strana nepředložila žádné důkazy o opaku. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(109)

Společnost Chengxi Shipyard dále uvedla, že šest kritérií požadovaných k prokázání existence podstatných zkreslení buď v podnětu chybělo, nebo tato kritéria nebyla použitelná pro společnost Chengxi Shipyard. Z kritérií uvedených v čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení nebyla v podnětu zmíněna kritéria uvedená v první, čtvrté, páté a šesté odrážce a doložena důkazy. Pokud jde o druhou odrážku, společnost Chengxi Shipyard analyzovala čínské výrobce původních zařízení stožárů pro větrné elektrárny uvedené na seznamu žadatele jednoho po druhém (viz 54. bod odůvodnění) a dospěla k závěru, že uvedené informace buď nejsou řádně doložené, nebo jsou zastaralé. Společnost Chengxi Shipyard dodala, že i kdyby byly všechny tyto informace správné, neexistuje způsob, jak určit přesný podíl státem vlastněných výrobců stožárů pro větrné elektrárny a soukromých podniků. Bylo zjištěno, že největší výrobci stožárů pro větrné elektrárny, mimo jiné společnosti Titan Wind, Shanghai Taisheng, Dajin Heavy Industry, Tianneng Heavy Industries a CS Wind, jsou všichni soukromými podniky.

(110)

Pokud jde o prvek uvedený v čl. 2 odst. 6a písm. b) třetí odrážce, společnost Chengxi Shipyard uvedla, že šetření v USA týkající se velkokapacitních stožárů pro větrné elektrárny pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky prokázalo subvencování dvou konkrétních společností, které nelze extrapolovat na ostatní výrobce stožárů pro větrné elektrárny. I když Komise zjistí, že v některých aspektech nákladů společnosti Chengxi Shipyard dochází k podstatným zkreslením, ostatní aspekty nákladů, u nichž se podstatné zkreslení neprokázalo, by se nicméně měly při stanovení běžné hodnoty použít. Vzhledem k tomu, že podle společnosti Chengxi Shipyard výše uvedených šest prvků nebylo v podnětu řádně odůvodněno, neexistují žádné důkazy o tom, že je zkreslený samotný trh s ocelovými stožáry pro větrné elektrárny.

(111)

Nakonec společnost Chengxi Shipyard uvedla, že i když Komise zjistí, že v některých aspektech nákladů společnosti Chengxi Shipyard k významným zkreslením dochází, ostatní aspekty nákladů, u nichž se významné zkreslení neprokázalo, by se při stanovení běžné hodnoty měly nicméně použít.

(112)

V reakci na tvrzení týkající se dostatečnosti důkazů ve fázi zahájení řízení Komise připomíná, že oddíl 3 oznámení o zahájení řízení odkazoval na řadu důkazů v souvislosti s čínským trhem stožárů pro větrné elektrárny o tom, že na trhu v ČLR napříč celým hodnotovým řetězcem stožárů pro větrné elektrárny existovala zkreslení. Komise se domnívala, že seznam důkazů uvedených v oznámení o zahájení řízení byl dostatečný, aby bylo možné zahájit šetření na základě čl. 2 odst. 6a základního nařízení. K určení skutečné existence podstatných zkreslení a následnému použití metodiky stanovené v čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení dojde pouze v době poskytnutí prozatímních a/nebo konečných informací. V tomto případě, i když bylo zjištěno, že některé informace týkající se zkreslení poskytnuté žadatelem jsou zastaralé, považovala Komise důkazy předložené žadatelem týkající se podstatných zkreslení za dostatečné k zahájení šetření na tomto základě. Oznámení o zahájení řízení to jasně stanoví v oddíle 3 a v souladu s povinností uvedenou v čl. 2 odst. 6a písm. e) základního nařízení. Toto tvrzení společnosti Chengxi Shipyard bylo proto zamítnuto.

(113)

Nakonec společnost Chengxi Shipyard připomněla, že čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení stanoví, že: „Podstatná zkreslení jsou taková zkreslení, k nimž dochází v případě, kdy vykazované ceny nebo náklady, včetně nákladů na suroviny a energii, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, neboť jsou ovlivňovány významnými zásahy státu“ (zvýraznění přidáno). Společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že zásahy státu do odvětví stožárů pro větrné elektrárny v Číně nejsou podstatné, protože jejich cílem je budování kapacity obnovitelné energie jak v ČLR, tak ve zbytku světa. Společnost Chengxi Shipyard navrhuje, aby definice pojmu „podstatný“ odkazovala na zásah státu, který je svévolný. Pokud je však zásah zaměřen na nápravu selhání trhu, nemělo by se na něj pohlížet jako na „podstatný“. Podle společnosti Chengxi Shipyard je znečištění způsobené energií z neobnovitelných zdrojů negativní externalitou a neexistuje způsob, jak by třetí strany mohly toto znečištění zastavit nebo snížit prostřednictvím trhu, protože neexistuje žádný „trh se znečištěním“, v němž by tyto třetí strany mohly továrně platit za snížení jejího znečištění. Právě v této situaci musí zasáhnout stát a napravit selhání trhu tím, že zdaní znečištění nebo podpoří obnovitelnou energii, aby snížil její náklady a zajistil, aby firmy neznečišťující obnovitelnou energii zaváděly. Proto podle společnosti Chengxi Shipyard není subvencování výroby obnovitelných zdrojů energie podstatným zásahem, neboť slouží vyššímu zájmu omezování globálního znečištění. Nepředstavuje tedy podstatné zkreslení podle čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení.

(114)

K připomínce společnosti Chengxi Shipyard ohledně pojmu „podstatný zásah státu“ Komise uvedla, že pro účely zjištění existence podstatných zkreslení není relevantní, zda je cílem dotací přispět k pozitivnímu sociálnímu, environmentálnímu nebo hospodářskému výsledku, protože by to bylo svévolné. Význam dotací se měří spíše tím, zda jsou podstatné, tj. mají velkou hodnotu. Slovo „podstatný“ by se v této souvislosti mělo vykládat podle standardní definice, což znamená „s velkými rozměry, hodnotou nebo významem“. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(115)

Po poskytnutí konečných informací předložilo několik zúčastněných stran připomínky k použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(116)

Čínská vláda za prvé uvedla, že zpráva je chybná a rozhodnutí založená na této zprávě postrádají faktický a právní základ. Čínská vláda konkrétně tvrdila, že pochybuje o tom, že by zpráva mohla představovat oficiální stanovisko Komise. Pokud jde o věcnou stránku, zpráva je podle čínské vlády zkreslená, jednostranná a neodpovídá skutečnosti. Navíc skutečnost, že Komise vydala zprávy o jednotlivých zemích pro několik vybraných zemí, vyvolává obavy ohledně zacházení podle nejvyšších výhod. Kromě toho, spoléhání se Komise na důkazy obsažené ve zprávě není podle čínské vlády v souladu s duchem spravedlivého práva, neboť to ve skutečnosti znamená vynést rozsudek ještě před soudním procesem.

(117)

Za druhé čínská vláda tvrdila, že početní zjištění běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení není v souladu s antidumpingovou dohodou, zejména s čl. 2.2 antidumpingové dohody, který obsahuje vyčerpávající seznam situací, kdy lze běžnou hodnotu zjistit početně, přičemž „podstatné zkreslení“ mezi těmito situacemi uvedeno není. Kromě toho je použití údajů z vhodné reprezentativní země podle čínské vlády v rozporu s čl. 6.1 písm. b) GATT a článkem 2.2.1.1 antidumpingové dohody, které při výpočtu běžné hodnoty vyžadují použití výrobních nákladů v zemi původu.

(118)

Za třetí čínská vláda tvrdila, že postupy Komise při šetření podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení nejsou v souladu s pravidly WTO, jelikož Komise v rozporu s článkem 2.2.1.1 antidumpingové dohody nezohlednila záznamy čínského výrobce, aniž by určila, zda jsou tyto záznamy v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami v Číně. V této souvislosti čínská vláda připomněla, že Odvolací orgán ve věci DS473 a panelová diskuse ve věci DS494 tvrdily, že podle článku 2.2.1.1 antidumpingové dohody, pokud záznamy vedené vývozcem nebo výrobcem, který je předmětem šetření, odpovídají – v přijatelných mezích – přesně a spolehlivě všem skutečným nákladům vzniklým příslušnému výrobci nebo vývozci za výrobek, který je předmětem šetření, lze mít za to, že „přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku“, a orgán provádějící šetření by měl tyto záznamy použít ke stanovení výrobních nákladů vyšetřovaných výrobců.

(119)

Za čtvrté čínská vláda tvrdila, že Komise by měla být konzistentní a plně zkoumat, zda v reprezentativní zemi dochází k tzv. narušení trhu. Rychlé přijetí údajů o reprezentativní zemi bez takového hodnocení představuje „dvojí normy“. Totéž podle názoru čínské vlády platí pro posouzení ceny a nákladů výrobního odvětví EU.

(120)

Pokud jde o první bod týkající se statusu zprávy podle právních předpisů EU, Komise připomněla, že čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení nestanoví zvláštní formát pro zprávy o podstatných zkresleních, ani toto ustanovení nedefinuje způsob zveřejnění. Komise připomněla, že tato zpráva je technický dokument založený na skutečnostech, který se používá pouze v souvislosti s vyšetřováním na ochranu obchodu. Zpráva je proto náležitě vydávána jako pracovní dokument útvarů Komise, protože má čistě popisný charakter a nevyjadřuje žádné politické názory, preference ani úsudky. To nemá vliv na její obsah, konkrétně na objektivní zdroje informací týkající se existence podstatných zkreslení čínského hospodářství, které jsou relevantní pro účely použití čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení. Pokud jde o poznámky týkající se toho, že zpráva je fakticky chybná a jednostranná, o těch je pojednáno v 91. bodě odůvodnění výše. V reakci na tvrzení čínské vlády týkající se porušení ustanovení doložky nejvyšších výhod Komise připomněla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení se zpráva o situaci v zemi má vypracovat pro jakoukoli zemi, pouze pokud má Komise podložené informace týkající se možné existence podstatných zkreslení v určité zemi nebo odvětví v dané zemi. Po vstupu nových ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení v platnost v prosinci 2017 měla Komise takové informace týkající se podstatného zkreslení ohledně Číny. Komise také vydala zprávu o zkreslení v Rusku v říjnu 2020 (52) a případně mohou následovat další zprávy. Komise navíc připomněla, že tyto zprávy nejsou pro účely použití čl. 2 odst. 6a povinné. V čl. 2 odst. 6a písm. c) jsou popsány podmínky, za kterých má Komise vydávat zprávy o situaci v zemi, a podle čl. 2 odst. 6a písm. d) nejsou žadatelé povinni zprávu použít, ani podle čl. 2 odst. 6a písm. e) není existence zprávy o situaci v zemi podmínkou pro zahájení šetření podle čl. 2 odst. 6a. Pro zahájení šetření na tomto základě stačí podle čl. 2 odst. 6a písm. e) dostatek důkazů dokládajících podstatné zkreslení v kterékoli zemi předložených žadateli, kteří splňují kritéria čl. 2 odst. 6a písm. b). Proto pravidla týkající se podstatného zkreslení v jednotlivých zemích platí pro všechny země bez rozdílu a bez ohledu na existenci zprávy o situaci v zemi. Pravidla týkající se zkreslení v jednotlivých zemích tedy nejsou v rozporu s doložkou nejvyšších výhod.

(121)

Pokud jde o druhé a třetí tvrzení o údajné neslučitelnosti čl. 2 odst. 6a základního nařízení s právem WTO, zejména s ustanoveními článků 2.2 a 2.2.1.1. antidumpingové dohody, a se zjištěními ve věci DS473 a ve věci DS494, o těchto tvrzeních již bylo pojednáno v 94. a 96. bodě odůvodnění výše.

(122)

Ohledně čtvrtého bodu, který požaduje, aby se Komise ujistila, že údaje třetích zemí použité v řízení Komise nejsou ovlivněny narušením trhu, Komise připomněla, že v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení běžnou hodnotu početně zjišťuje na základě vybraných údajů, kterými nejsou domácí ceny a náklady v zemi vývozu, pouze v případě, že se tyto údaje ukáží jako nejvhodnější zdroj nezkreslených cen a nákladů. Komise je v rámci tohoto procesu povinna použít pouze nezkreslené údaje. Zúčastněné strany jsou v tomto ohledu vyzývány, aby se v počátečních fázích šetření k navrhovaným zdrojům pro stanovení běžné hodnoty vyjádřily. Konečné rozhodnutí Komise o tom, které nezkreslené údaje by se měly k výpočtu běžné hodnoty použít, tyto připomínky plně zohledňuje. Pokud jde o požadavek čínské vlády, aby Komise posoudila možná narušení vnitřního trhu EU, Komise nechápe souvislost tohoto bodu s posouzením existence podstatných zkreslení v souladu s čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(123)

Komise proto argumenty čínské vlády zamítla.

(124)

CCCME zopakovala svá tvrzení uvedená v 89. a 90. bodě odůvodnění výše týkající se zprávy a uvedla, že argumentace Komise v 91. bodě odůvodnění se pohybuje v kruhu. CCCME však neuvedla žádné další důkazy týkající se zprávy, s výjimkou tvrzení, že pětileté plány v Číně jsou pouze průvodními dokumenty, které vyjadřují politické názory pro budoucnost. Proto nejsou podle názoru CCCME tyto plány závazné, neboť nejsou přijímány stejným způsobem jako zákony nebo vyhlášky. CCCME navíc poukázala na to, že podobné dokumenty existují i v Evropě, a to i v politických dokumentech Komise.

(125)

Dále pokud jde o slučitelnost čl. 2 odst. 6a základního nařízení s právem WTO, CCCME uvedla, že pojem „podstatná zkreslení“ uvedený v čl. 2 odst. 6a základního nařízení se nevyskytuje v žádném pravidle antidumpingové dohody WTO ani GATT 1994. Pojem „podstatná zkreslení“ především nespadá do žádné z kategorií uvedených v článku 2.2 antidumpingové dohody WTO. Pokud jde o použití údajů ze třetí země, CCCME uvedla, že i když podle Odvolacího orgánu ve věci DS473 není použití údajů ze zdroje mimo vyvážející zemi zakázáno, zdá se, že Komise nebere v úvahu skutečnost, že Odvolací orgán také zdůraznil, že „to však neznamená, že orgán provádějící šetření může jednoduše nahradit náklady ze země mimo zemi původu za výrobní náklady v zemi původu“, a že „pokud se orgán provádějící šetření při „stanovení výrobních nákladů v zemi původu“ opírá o jakékoli informace z jiné země podle článku 2.2 antidumpingové dohody, musí orgán provádějící šetření zajistit, aby tyto informace byly použity k dosažení „výrobních nákladů v zemi původu“, což může vyžadovat, aby orgán provádějící šetření tyto informace přizpůsobil“. Tento přístup Komise se tedy podle názoru CCCME zdá být neslučitelný s povinností EU podle článku 2.2 antidumpingové dohody WTO.

(126)

Kromě toho, CCCME tvrdila, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení rovněž zřejmě porušuje článek 2.2.1.1 antidumpingové dohody WTO, protože se zdá, že Komise opakuje stejné chyby jako ve věci DS473, neboť její zjištění a odůvodnění v tomto šetření se zdají být velmi podobná zjištěním a odůvodněním ve věci bionafta. Komise zjistila, že ceny oceli jako hlavní suroviny při výrobě stožárů pro větrné elektrárny jsou v Číně zkreslené a ceny oceli placené výrobci stožárů pro větrné elektrárny podléhají systémovým zkreslením. Podle CCCME tedy může Komise na základě zjištění Odvolacího orgánu ve věci EU – bionafta (Argentina) rovněž porušovat článek 2.2.1.1 antidumpingové dohody WTO.

(127)

Kromě toho CCCME připomněla, že třetí pododstavec čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení jasně stanoví, že posouzení otázky podstatných zkreslení se provádí u každého vývozce a výrobce zvlášť, s jedinou výjimkou použití výběru vzorku. Proto CCCME nesouhlasila s tvrzením Komise ve 102. bodě odůvodnění, že „jakmile je zjištěna existence podstatných zkreslení, pak se ustanovení čl. 2 odst. 6a vztahují a priori na všechny vyvážející výrobce v Číně a týkají se všech nákladů souvisejících s jejich výrobními faktory“, a požádala Komisi, aby svou praxi v tomto ohledu zlepšila.

(128)

Pokud jde o tvrzení CCCME týkající se nezávazné povahy čínských plánovacích dokumentů, Komise připomněla, že čínský systém plánování stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední a místní orgány státní správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech úrovních státní správy a zahrnují téměř všechna odvětví hospodářství a orgány na každé úrovni státní správy sledují plnění plánů orgány na nižší úrovni správy. Jak je podrobně popsáno ve zprávě, cíle stanovené nástroji plánování mají ve skutečnosti závaznou povahu, přičemž systém plánování vede k tomu, že jsou zdroje alokovány do odvětví označených čínskou vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami (53).

(129)

Pokud jde o tvrzení CCCME týkající se slučitelnosti čl. 2 odst. 6a základního nařízení s antidumpingovou dohodou a zjištěními Orgánu pro řešení sporů, o těchto tvrzeních již bylo pojednáno v 94. a 96. bodě odůvodnění, včetně vysvětlení, že věc DS473 se netýkala použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Pokud jde o tvrzení, že pojem „podstatná zkreslení“ uvedený v čl. 2 odst. 6a základního nařízení se nevyskytuje v žádném pravidle antidumpingové dohody WTO nebo GATT 1994, Komise připomněla, že základní nařízení, včetně čl. 2 odst. 6a, je aktem sekundárního práva EU, jak je stanoveno v článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie. Podle práva EU neexistuje žádný požadavek, aby jeho zdroje, včetně sekundárního práva, jako jsou nařízení, vycházely z mezinárodního práva nebo byly spojeny s povinnostmi vyplývajícími z mezinárodního práva, jako je antidumpingová dohoda nebo protokol o přistoupení Číny k WTO.

(130)

Pokud jde o tvrzení týkající se individuálního posouzení podstatných zkreslení u každého vývozce, CCCME pouze vyjádřila nesouhlas s postojem Komise, aniž by uvedla nové argumenty. Komise proto potvrdila své stanovisko uvedené v 99. a 102. bodě odůvodnění výše.

(131)

Společnost Chengxi Shipyard zopakovala svá tvrzení týkající se neslučitelnosti čl. 2 odst. 6a základního nařízení s právem WTO uvedená ve 104. bodě odůvodnění výše a poukázala na to, že odpověď Komise v 94. a 96. bodě odůvodnění je velmi obecná a nevysvětluje jednoznačně právní základ dohod WTO na podporu použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení odchylně od obecně závazných pravidel jasně stanovených v dohodě WTO a rozhodnutí Orgánu pro řešení sporů ve věci DS473. Společnost Chengxi Shipyard proto z prohlášení Komise odvodila, že slučitelnost čl. 2 odst. 6a s dohodami WTO odůvodňuje na základě zbývající části oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO, a poukázala na to, že vzhledem k chybějícímu jasnému odůvodnění toho, proč Komise zastává tento názor, sdělení Komise nesplňuje právní normy odpovídajícího odůvodnění jejího rozhodnutí o použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(132)

Kromě toho společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že nebylo prokázáno, že společnost podléhá podstatným zkreslením, zejména ze tří důvodů: i) obchodní rozhodnutí společnosti nejsou přímo ovlivněna Komunistickou stranou Číny, což je zjištění, které platí i přes to, že předseda představenstva a generální ředitel společnost Chengxi Shipyard jsou členy Komunistické strany Číny a zastávají funkce tajemníka a náměstka tajemníka stranického výboru na úrovni společnosti, ii) akciový podíl státu nebo představitelé státu přítomní v představenstvu neznamenají, že obchodní rozhodnutí společnosti nereagují na tržní poptávku a signály nabídky, nebo že její činnost není orientovaná na trh, iii) existence zásahů státu se nerovná podstatnému zkreslení a Komise neprokázala, že údajné průřezové zásahy čínské vlády vedou k podstatným zkreslením výrobních činitelů, a tudíž ovlivňují náklady a cenu činností společnosti Chengxi Shipyard.

(133)

Pokud jde o tvrzení společnosti Chengxi Shipyard týkající se slučitelnosti čl. 2 odst. 6a základního nařízení s WTO, Komise opakuje své stanovisko, že ustanovení čl. 2 odst. 6a jsou plně v souladu se závazky Unie vůči WTO. Důvody tohoto stanoviska Komise jsou jasně uvedeny v 94. bodě odůvodnění výše. Podobně Komise uvedla již ve 106. bodě odůvodnění, že v antidumpingových řízeních týkajících se výrobků z Číny platí pro stanovení běžné hodnoty nadále ty části oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO, jejichž platnost nevypršela, a to jak s ohledem na standardy tržního hospodářství, tak s ohledem na použití metodiky, která není založena na důsledném porovnání s čínskými cenami nebo náklady. Zdá se, že společnost Chengxi Shipyard nesourodě spojuje povinnost uvést důvody věcného použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení s údajnou povinností vysvětlit právní základ WTO podporující použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, což není relevantní a navíc je to nesprávné (viz také 129. bod odůvodnění výše). Tvrzení společnosti Chengxi Shipyard, že informace poskytnuté Komisí nesplňují právní normy odpovídajícího odůvodnění, bylo proto zamítnuto.

(134)

Tvrzeními společnosti Chengxi Shipyard týkajícími se nedostatku důkazů o tom, že společnost podléhá podstatným zkreslením, se již podrobně zabýval 108. bod odůvodnění výše. Komise kromě toho připomněla, že existence podstatných zkreslení, která je příčinou uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení, nesouvisí s existencí jednoho konkrétního faktického prvku nebo informace o konkrétním trhu, jež by se týkaly dotčeného výrobku. Jak je doloženo v 52. až 79. bodě odůvodnění, Komise v tomto ohledu při tomto šetření zjistila existenci podstatných zkreslení v odvětví ocelových stožárů pro větrné elektrárny a souvisejících odvětvích vstupů. Použití domácích nákladů při početním zjišťování běžné hodnoty je povoleno podle čl. 2 odst. 6a písm. a) pouze v případě, že se v průběhu šetření prokáže, že tyto náklady nejsou zkresleny. V tomto ohledu však společnost Chengxi Shipyard nepředložila žádné skutečné důkazy o tom, že by výrobní činitele byly nezkreslené. Z tohoto důvodu bylo tvrzení společnosti Chengxi Shipyard zamítnuto.

(135)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti z dostupných důkazů vyplývá, že ceny dotčeného výrobku, včetně nákladů na suroviny, energii a pracovní sílu, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, protože jsou ovlivněny významnými zásahy státu ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, jak ukazuje skutečný nebo možný dopad jednoho nebo více příslušných prvků v něm uvedených. Na tomto základě a vzhledem k nespolupráci čínské vlády dospěla Komise k závěru, že v tomto případě není ke stanovení běžné hodnoty vhodné použít domácí ceny a náklady. Komise proto přikročila k určení běžné hodnoty výpočtem výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty, to jest v tomto případě na základě odpovídajících výrobních nákladů a nákladů na prodej ve vhodné reprezentativní zemi v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, jak o tom pojednává následující oddíl.

(136)

Volba reprezentativní země byla založena na těchto kritériích podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení:

(137)

Jak je vysvětleno v 50. a 51. bodě odůvodnění, Komise zveřejnila dvě poznámky ke spisu týkající se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty. Tyto poznámky popisovaly skutečnosti a důkazy, na nichž jsou založena příslušná kritéria, a zabývaly se také připomínkami stran k těmto prvkům a k příslušným zdrojům. Ve druhé poznámce informovala Komise zúčastněné strany o svém záměru považovat v tomto případě Mexiko za vhodnou reprezentativní zemi, pokud se potvrdí existence podstatných zkreslení podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(138)

V první poznámce určila Komise Brazílii, Malajsii, Mexiko, Turecko a Jihoafrickou republiku jako země s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako ČLR a o nichž je známo, že se v nich vyrábí dotčený výrobek. Všechny tyto země byly na základě hrubého národního důchodu (dále jen „HND“) Světovou bankou označeny za země s „vyššími středními příjmy“, podobně jako ČLR.

(139)

Ve svých připomínkách k první poznámce společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že HND na obyvatele není vhodným ukazatelem pro posouzení úrovně hospodářského rozvoje země. Místo toho měla Komise ve svých zjištěních vycházet z hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly. Společnost v této souvislosti uvedla, že Indie by byla vhodnější reprezentativní zemí, protože pokud jde o HDP na obyvatele v paritě kupní síly v roce 2019, byla Indie k ČLR blíže než Turecko, což je země navrhovaná v podnětu. Kromě toho byla Indie podobnější ČLR při porovnání HDP na obyvatele v paritě kupní síly na zaměstnance, a tudíž se zohledněním produktivity v těchto třech zemích. Společnost Vestas rovněž tvrdila, že Indie je vhodnou reprezentativní zemí na stejné úrovni rozvoje jako ČLR.

(140)

Ve druhé poznámce Komise v tomto ohledu uvedla, že základní nařízení stanoví, že reprezentativní země by měla mít podobnou úroveň rozvoje jako země vývozu. Žádné další požadavky na výběr vhodné reprezentativní země však základní nařízení neobsahuje. Komise rozhodla, že vhodným zdrojem těchto informací je databáze Světové banky. Díky této databázi měla Komise dostatečný počet potenciálně vhodných reprezentativních zemí s podobnou úrovní rozvoje, a mohla tak vybrat nejvhodnější zdroj nezkreslených nákladů a cen. Kromě toho se jedná o pořadí, které je založené na objektivním kritériu a používá se soustavně ve všech antidumpingových případech, kdy určení běžné hodnoty vychází z ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení, což zajišťuje jednotnost a rovné zacházení v rámci různých řízení.

(141)

Navíc Světová banka používá HND pro rozdělení ekonomik do příjmových skupin, jelikož se řídí metodikou operativní úvěrové politiky Světové banky. Protože HND započítává veškeré příjmy plynoucí do národního hospodářství nehledě na jejich původ, odráží adekvátním způsobem hospodářskou činnost země. V každém případě společnost Chengxi Shipyard neobjasnila, jak a proč by měl HDP na obyvatele v paritě kupní síly spíše než HND na obyvatele lépe odrážet podobnou úroveň rozvoje než zdroj použitý Komisí, ani své tvrzení jinak neodůvodnila ani pro ně nepředložila důkazy.

(142)

Vzhledem k tomu, že Indie nebyla během období šetření zařazena do stejné kategorie klasifikace Světové banky, nebylo možné ji pokládat za zemi splňující kritérium stanovené v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(143)

Ve svých připomínkách k druhé poznámce společnost Chengxi Shipyard zopakovala své stanovisko, že HND na obyvatele není vhodným ukazatelem hospodářského rozvoje. Za prvé společnost tvrdila, že HND zahrnuje příjmy ze zahraničních činností, které nejsou pro posouzení hospodářského rozvoje relevantní. Za druhé společnost uvedla, že ukazatel, ať už HND nebo HDP, vyjádřený v USD pro účely srovnání různých zemí, není pro posouzení hospodářského rozvoje vhodný. Toto posouzení by bylo zkresleno úrovní cen v zemích s jinak podobným objemem výroby i kolísáním směnných kurzů. Společnost rovněž uznala, že účinky změn v úrovních cen (inflace) a kolísání směnných kurzů jsou částečně zmírněny metodou Atlas, kterou používá Světová banka při tvorbě klasifikace zemí a úvěrových skupin. A konečně společnost uvedla, že vzhledem k výše uvedeným připomínkám je Indie z hlediska hospodářského rozvoje podobnější ČLR než Turecko.

(144)

Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací společnost Chengxi Shipyard zopakovala svůj názor, že vhodným ukazatelem pro posouzení hospodářské podobnosti mezi zeměmi z hlediska úrovně hospodářského rozvoje by byl HDP na obyvatele, a Indie by tedy mohla být vhodnou reprezentativní zemí.

(145)

Komise vysvětlila, že i když by reprezentativní země měla mít úroveň rozvoje podobnou vyvážející zemi, není povinné vybrat reprezentativní zemi, která je nejblíže vyvážející zemi z hlediska hospodářského rozvoje, ať už měřeného v HND na obyvatele, nebo HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Kromě toho Komise uvedla, že jak HND na obyvatele a HDP na obyvatele v paritě kupní síly, tak i několik dalších ukazatelů jsou uznávanými ukazateli pro měření hospodářského rozvoje zemí. V tomto ohledu Komise zdůraznila, že klasifikace zemí, kterou vypracovala Světová banka, poskytuje soubor potenciálních reprezentativních zemí, který je pravidelně aktualizován a byl vytvořen na základě objektivních kritérií a jednotné metodiky. Komise nakonec zopakovala, že klasifikace zemí Světové banky je vhodným zdrojem informací, který zajišťuje jednotnost a rovné zacházení v rámci různých řízení. Vzhledem k tomu, že Indie nebyla během období šetření klasifikována jako země s vyššími středními příjmy, a na základě výše uvedených úvah Komise tvrzení společnosti Chengxi Shipyard zamítla.

(146)

V připomínkách k druhé poznámce tvrdily CCCME a společnost Suzhou Titan, že Indie by měla být považována za potenciální reprezentativní zemi, ačkoli nebyla Světovou bankou klasifikována jako země s vyššími středními příjmy. Strany v tomto ohledu odkazovaly na přezkum před pozbytím platnosti antidumpingových opatření uložených na dovoz kyseliny sulfanilové pocházející z ČLR, ve kterém Komise Indii jako reprezentativní zemi použila. Uvedená tvrzení zopakovala CCCME ve svých připomínkách a při slyšení po skončení prozatímní fáze.

(147)

Komise konstatovala, že šetření v uvedeném přezkumu před pozbytím platnosti prokázalo, že kyselina sulfanilová se vyrábí pouze ve čtyřech ekonomikách po celém světě (Indie, ČLR, Unie a Spojené státy americké). Vzhledem k tomu, že v žádné zemi s vyššími středními příjmy se kyselina sulfanilová nevyrábí, rozhodla se Komise použít jako zdroj odpovídajících nezkreslených cen nebo referenčních hodnot Indii v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení. V tomto případě je situace jiná. Komise mohla určit dostatečný počet výrobců v zemích s podobnou úrovní hospodářského rozvoje jako ČLR. Proto nebylo nutné hledat zdroj nezkreslených cen nebo referenčních hodnot mimo skupinu zemí s vyššími středními příjmy. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(148)

Žadatel v podnětu zjistil, že výrobek, který je předmětem šetření, se vyrábí v Turecku.

(149)

Komise analyzovala další země na stejné úrovni rozvoje jako ČLR a výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny nalezla ve čtyřech dalších zemích, a to v Brazílii, Malajsii, Mexiku a v Jihoafrické republice.

(150)

O těchto zjištěních informovala Komise zúčastněné strany v první poznámce.

(151)

Společnost Chengxi Shipyard ve svých připomínkách k první poznámce identifikovala pět výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Indii. Jak je vysvětleno ve 140. až 142. a 145. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že Indie není na stejné úrovni rozvoje jako ČLR, a není tedy vhodná jako reprezentativní země. Komise proto neanalyzovala ani činnosti údajných výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Indii, ani dostupnost a kvalitu jejich finančních informací.

(152)

Komise zkoumala dostupnost a kvalitu relevantních veřejných údajů v pěti potenciálních reprezentativních zemích, v nichž byla zjištěna výroba výrobku, který je předmětem šetření. Tato analýza byla zaměřena na dostupnost a kvalitu finančních informací a na dostupnost a kvalitu údajů o výrobních faktorech.

(153)

Pokud jde o finanční informace, které slouží k určení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku pro stanovení běžné hodnoty, provedla Komise analýzu dostupných informací. Komise zejména zkoumala to, zda finanční informace pocházejí z posledního období, zda byly finanční informace podrobeny auditu či nikoli, zda jsou k dispozici jednotlivě nebo v konsolidované podobě a zda jsou společnosti ziskové.

(154)

Pokud jde o údaje o výrobních faktorech, Komise zkoumala dostupnost údajů o dovozu, podíl dovozu pocházejícího z ČLR a ze zemí, které nejsou členy WTO, a existenci zkreslení, která mohla cenu výrobních faktorů ovlivnit. Analýza byla zaměřena na nejdůležitější výrobní faktory.

(155)

V první poznámce Komise zjistila, že potenciálně vhodné finanční informace výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny jsou veřejně dostupné pouze v Mexiku, Jihoafrické republice a Turecku. Komise dále zjistila, že finanční informace všech zjištěných výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Brazílii a Malajsii a některých výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Turecku buď nejsou k dispozici pro období šetření, tj. jsou zastaralé, nebo jsou společnosti ztrátové. V tomto ohledu Komise dále analyzovala dostupnost a kvalitu finančních informací výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku, Jihoafrické republice a v Turecku se zohledněním připomínek zúčastněných stran k první poznámce uvedených ve 50. bodě odůvodnění.

(156)

V připomínkách k první poznámce tvrdily CCCME a společnost Suzhou Titan, že by Komise neměla vylučovat údaje o ztrátové společnosti, pokud je taková situace přiměřená a nezkreslená. Popřípadě by Komise měla v reprezentativní zemi, v níž jsou k dispozici finanční výkazy několika společností, při určování průměrných prodejních, správních a režijních nákladů a zisku vzít v úvahu jak ziskové, tak ztrátové společnosti.

(157)

Komise uvedla, že finanční údaje všech ztrátových výrobců zjištěných v potenciálních reprezentativních zemích v první poznámce byly rovněž zastaralé. Komise se proto domnívala, že toto tvrzení je bezpředmětné. Komise uvedla, že ztrátové společnosti každopádně nevykázaly „přiměřenou“ úroveň zisku v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) posledním pododstavcem základního nařízení. Proto bylo toto tvrzení rovněž zamítnuto na základě věcného obsahu.

(158)

Ve svých připomínkách k první poznámce shledala společnost Chengxi Shipyard finanční údaje mexického výrobce Arcosa Industries de México, S. de R.L. de C.V. a jihoafrického výrobce GRI Wind Steel South Africa (Pty.) Ltd. jako nevhodné pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku, protože údaje jsou k dispozici pouze v konsolidovaných účetních závěrkách. Podle společnosti Chengxi Shipyard se tato záležitost netýká výrobců v Turecku a Indii.

(159)

Komise nejprve uvedla, že bylo zjištěno, že Indie není vhodnou potenciální reprezentativní zemí. Kromě toho skutečnost, že finanční údaje některých výrobců jsou k dispozici v konsolidované podobě, sama o sobě nevylučuje použití těchto údajů jako zdroje nezkreslených prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Naopak, dostupné finanční výkazy musí být analyzovány případ od případu.

(160)

V této souvislosti Komise ve druhé poznámce vysvětlila, že určila dva výrobce stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku. Individuální místní finanční informace o společnosti Speco Wind Power, S.A. de C.V. (dále jen „Speco“) byly získány z globální finanční databáze společnosti Dun&Bradstreet (55) a poskytnuty zúčastněným stranám v příloze III první poznámky. Tato společnost vyráběla výhradně stožáry pro větrné elektrárny a v roce 2019 byla zisková. Místní finanční informace umožnily zjistit nejen prodejní, správní a režijní náklady, ale také finanční náklady a ostatní výdaje a příjmy. Konsolidované účetní závěrky společnosti Arcosa Industries de México, S. de R.L. de C.V. (dále jen „Arcosa“) byly nalezeny online (56). Tato konsolidovaná skupina byla činná ve třech oblastech hospodářské činnosti: stavebnictví, energetická zařízení a doprava. Pod záštitou společnosti Energy Equipment Group (dále jen „EEG“) konsolidovaná skupina vyráběla a prodávala stožáry pro větrné elektrárny, konstrukce inženýrských sítí a skladovací a distribuční nádrže (57). Společnost EEG zaměstnávala 55 % zaměstnanců skupiny (58) a vytvářela 48 % nekonsolidovaných výnosů a nákladů skupiny (59). Příjmy z prodeje stožárů pro větrné elektrárny a konstrukcí inženýrských sítí představují 75 % příjmů společnosti EEG (60). Prodejní, správní a režijní náklady (včetně odpisů a amortizace), které vznikly EEG a na konsolidované úrovni v roce 2019, činily přibližně 13 % (vyjádřeno jako procentní podíl nákladů na prodej) (61). Jak společnost EEG, tak konsolidovaná skupina vytvořily zisk na úrovni přibližně 10 % (62). Výše uvedená analýza ukázala, že segment zahrnující převážně výrobu a prodej ocelových stožárů pro větrné elektrárny významně přispívá k celkové činnosti společnosti a dosahuje výkonnosti, která je podobná výkonnosti celé společnosti. Tyto údaje byly proto považovány za přiměřené ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) posledního pododstavce základního nařízení.

(161)

Ve druhé poznámce Komise dále uvedla, že v Jihoafrické republice identifikovala jednoho výrobce stožárů pro větrné elektrárny, společnost GRI Wind Steel South Africa (Pty.) Ltd. Finanční výkazy této společnosti byly k dispozici v konsolidované a integrované formě na úrovni jejího akcionáře společnosti Hulisani (63). Ve výroční integrované zprávě však nebyl uveden dostatek podrobnosti o výrobci stožárů pro větrné elektrárny v rámci skupiny. Ve zprávě se pouze uvádí, že výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny byl v rozpočtovém roce březen 2019 – únor 2020 ziskový (64). Komise proto nemohla posoudit její výkonnost a podíl na konsolidovaných finančních výsledcích. Komise tedy zjistila, že konsolidované účetní závěrky společnosti Hulisani nejsou pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku v tomto šetření vhodné.

(162)

V druhé poznámce Komise analyzovala šest výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny zjištěných v Turecku. Své finanční údaje měli veřejně k dispozici pouze dva výrobci. Jednotlivé místní finanční výkazy společnosti ATES Çelik Insaat Taahhut Proje Muhendislik Sanayi ve Ticaret A.Ş. byly k dispozici v globální finanční databázi společnosti Dun&Bradstreet a zúčastněným stranám byly poskytnuty v příloze III první poznámky. V roce 2019 byla tato společnost zisková. Místní výkazy umožnily zjistit nejen prodejní, správní a režijní náklady, ale také finanční příjmy a výdaje. Individuální místní finanční výkazy společnosti Çimtaş Çelik İmalat Montaj ve Tesisat A. Ş. (dále jen „Çimtaş Çelik“), které jsou k dispozici v globální finanční databázi společnosti Dun&Bradstreet, byly zastaralé. Nicméně konsolidované účetní závěrky na úrovni jejího akcionáře, společnosti ENKA, byly k dispozici online (65) jako auditované nebo neauditované za všechna čtvrtletí během období šetření. Přesto bylo konstatováno, že v konsolidovaných účetních závěrkách není uvedeno dostatek podrobností o výkonnosti výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny ani o jeho přispění k výkonnosti konsolidované skupiny. Společnost Çimtaş Çelik patřila do segmentu stavebnictví (66). Ačkoli segment stavebnictví přispíval k celkovému konsolidovanému výnosu téměř 60 % (67), nebylo jasné, jak výkonnost tohoto segmentu odráží výkonnost výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Finanční výkazy neuváděly žádné podrobnosti o složení segmentu. Povaha činností, na které se tento segment vztahuje, mohla být velmi různorodá. Výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny byl ve skutečnosti pouze jednou z 39 společností konsolidované skupiny (68) zařazených do segmentu stavebnictví. Komise tedy zjistila, že konsolidované účetní závěrky společnosti ENKA nejsou pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku v tomto šetření vhodné.

(163)

Ve svých připomínkách k druhé poznámce tvrdila společnost Chengxi Shipyard, že finanční informace dvou výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku obsahují závažné nedostatky. Společnost tvrdila, že i když segment EEG společnosti Arcosa vytvořil 48 % konsolidovaných výnosů, z prodeje ocelových stožárů pro větrné elektrárny pocházelo mnohem méně než polovina z nich, protože společnost EEG se zabývala rovněž výrobou a prodejem konstrukcí inženýrských sítí. Kromě toho tato společnost poukázala na to, že společnost Arcosa vyráběla ocelové stožáry pro větrné elektrárny nejen v Mexiku, ale také ve Spojených státech amerických (dále jen „USA“), a že není možné určit podíl příjmů a prodejních, správních a režijních nákladů, které by bylo možné přiřadit k prodeji na domácím mexickém trhu. Pokud jde o společnost Speco, společnost uvedla, že není možné určit podíl příjmů a prodejních, správních a režijních nákladů z prodeje na mexickém trhu.

(164)

Komise uvedla, že společnost nepředložila žádné důkazy na podporu svých tvrzení týkajících se příspěvku z prodeje ocelových stožárů pro větrné elektrárny k příjmům vytvořeným segmentem EEG. Komise uznala, že společnost Arcosa vyráběla ocelové stožáry pro větrné elektrárny jak v Mexiku, tak v USA. Nicméně vzhledem k tomu, že výrobní kapacita (měřená podle plochy) v Mexiku byla značná (40 % (69)), Komise zjistila, že skutečnost, že část výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny probíhala v USA, neznamená, že finanční informace jsou nevhodné. Komise se domnívala, že je vhodné použít informace o celkových prodejních, správních a režijních nákladech a příjmech obou mexických výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny, protože veřejně dostupné finanční informace jen zřídka, pokud vůbec, poskytují další rozpis příjmů a prodejních, správních a režijních nákladů podle trhu (domácího a vývozního), zejména při vykazování provozních segmentů. Každopádně společnost nenavrhla pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku vhodného alternativního výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku. Komise proto tvrzení společnosti Chengxi Shipyard zamítla a pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku potvrdila použití finančních informací obou mexických výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny.

(165)

Po poskytnutí konečných informací Chengxi Shipyard zopakovala, že finanční informace společnosti Arcosa nejsou vhodným zdrojem nezkreslených prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Společnost tvrdila, že zejména z důvodu umístění výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny společnosti Arcosa v Mexiku a USA a skutečnosti, že segment EEG zahrnuje také výrobu konstrukcí inženýrských sítí a distribučních nádrží, jsou tyto informace nevhodné. Kromě toho společnost uvedla, že zvýšení příjmů společnosti Arcosa v roce 2019 bylo způsobeno nejen zvýšením výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny, ale i dalšími faktory. Společnost nakonec poukázala na to, že finanční informace společnosti Arcosa za rok 2020 byly k dispozici již v době poskytnutí konečných informací.

(166)

Jak je uvedeno ve 160. a 164. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že ačkoli část výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny probíhala v jiné zemi než v reprezentativní zemi, je přesto vhodné údaje této společnosti použít. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné nové argumenty, Komise své zamítnutí tohoto tvrzení potvrdila. Komise rovněž potvrdila, že vzhledem k vysokému podílu dílčího segmentu ocelových stožárů pro větrné elektrárny a konstrukcí inženýrských sítí na příjmech skupiny EEG jsou finanční výsledky této skupiny reprezentativní pro výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny, jelikož zvýšení příjmů bylo částečně způsobeno vyšším objemem výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny. A konečně Komise zjistila, že s ohledem na vládní opatření, která vedla ke zpomalení instalací nových zařízení na výrobu větrné energie v Mexiku, jak je uvedeno ve 196. až 199. bodě odůvodnění, je moudřejší založit nezkreslené prodejní, správní a režijní náklady a zisk pouze na finančních výkazech za rok 2019.

(167)

Po poskytnutí konečných informací společnost Suzhou Titan tvrdila, že finanční informace společnosti Arcosa nejsou vhodným zdrojem nezkreslených prodejních, správních a režijních nákladů a zisku z důvodu výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny společnosti Arcosa mimo Mexiko. Kromě toho společnost poukázala na to, že výnosy mexické dceřiné společnosti pocházely do značné míry z transakcí v rámci skupiny a ziskovost této dceřiné společnosti činila pouze 2,4 %.

(168)

Kromě svého závěru týkajícího se výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny společnosti Arcosa mimo Mexiko uvedeného ve 166. bodě odůvodnění Komise zjistila, že vzhledem k vysokému podílu příjmů v rámci skupiny na celkových příjmech této mexické dceřiné společnosti je vhodnější použít konsolidované a kombinované účetní závěrky společnosti Arcosa, kde jsou transakce v rámci skupiny eliminovány (70). Je třeba také uvést, že v tomto případě je úroveň ziskovosti vypočítaná společností Suzhou Titan irelevantní. Společnost vyjádřila provozní zisk jako procentní podíl výnosů, zatímco při vytváření běžné hodnoty musí být vyjádřen jako procentní podíl nákladů na prodané zboží, jejichž hodnotu nelze určit z finančních informací společnosti Arcosa, pokud jde o její působení v Mexiku.

(169)

Na základě důvodů popsaných ve 166. a 168. bodě odůvodnění Komise zamítla tvrzení společností Chengxi Shipyard a Suzhou Titan uvedená ve 165. a 167. bodě odůvodnění.

(170)

V první poznámce dospěla Komise k závěru, že podle Seznamu omezení vývozu průmyslových surovin (71) OECD podléhal vývoz ocelového šrotu (kódy HS 7204 41 a 7204 49) do roku 2017 v Jihoafrické republice požadavku na udělení licence a v Malajsii požadavku na udělení licence a vývozní dani (nejnovější dostupné informace).

(171)

V této souvislosti Komise ve druhé poznámce vyloučila Jihoafrickou republiku na základě skutečnosti, že finanční informace výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Jihoafrické republice nejsou vhodné pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku, jak je vysvětleno ve 161. bodě odůvodnění. Komise navíc zjistila, že veřejně dostupné finanční informace výrobce ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Malajsii jsou značně zastaralé. Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela o výrobě v Malajsii žádné další informace, byla tato země rovněž vyloučena z dalších úvah. Proto byla vývozní omezení uvedená v první poznámce v tomto případě pokládána za nepodstatná.

(172)

Ve svých připomínkách k první poznámce zúčastněné strany tvrdily, že Mexiko, Jihoafrická republika ani Turecko nejsou vhodnými reprezentativními zeměmi kvůli různým opatřením existujícím v těchto zemích, jež údajně narušují trh výrobních faktorů a/nebo trh s obnovitelnými energiemi. O těchto tvrzeních podrobně pojednává 173., 179., 181., 184. a 189. bod odůvodnění.

(173)

CCME, společnost Chengxi Shipyard a společnost Suzhou Titan ve svých připomínkách k první poznámce tvrdily, že Jihoafrická republika není vhodnou reprezentativní zemí z důvodu ochranných opatření týkajících se oceli, která tato země zavedla a která mohla narušit dovozní ceny výrobků z oceli používaných při výrobě ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Kromě toho společnost Chengxi Shipyard uvedla, že tato ochranná opatření platí rovněž v Mexiku a Turecku, přičemž v případě Turecka tato strana ve skutečnosti pouze poukázala na pozastavení koncesí ve vztahu k Unii v reakci na ochranná opatření týkající se oceli zavedená Unií.

(174)

Ve druhé poznámce Komise uvedla, že Jihoafrická republika již byla pokládána za nevhodnou na základě nedostatku veřejně dostupných finančních informací o jakýchkoli výrobcích ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Komise proto pokládala tvrzení týkající se Jihoafrické republiky za bezpředmětná.

(175)

Pokud jde o Turecko, Komise konstatovala, že strana neposkytla na podporu svého tvrzení o existenci ochranných opatření v oblasti oceli žádné důkazy. Komise ve skutečnosti zjistila, že Turecko zahájilo v dubnu 2018 ochranné šetření týkající se výrobků z oceli, (72) ale v květnu 2019 toto šetření ukončilo, aniž by byla uložena opatření (73). Pokud jde o pozastavení koncesí, strana neposkytla žádné důkazy o tom, proč a do jaké míry by dodatečné clo na dovoz některých výrobků z oceli pocházejících z Unie narušilo turecký trh s ocelí a způsobilo, že by dovozní statistiky byly nepřiměřeným zdrojem nezkreslených referenčních hodnot.

(176)

Pokud jde o Mexiko, Komise ve druhé poznámce uvedla, že společnost Chengxi Shipyard založila svá tvrzení na článku zveřejněném v publikaci Metal Bulletin, v němž se uvádí, že podle vyhlášky ze dne 25. března 2019 Mexiko „obnovilo 15% ochranné clo na dovoz některých výrobků z oceli ze zemí, s nimiž nemá uzavřené dohody o volném obchodu“. Komise zjistila, že Mexiko dne 25. března 2019 vydalo vyhlášku, kterou se mění dovozní cla uložená obecným zákonem o dovozních a vývozních daních (74). Touto vyhláškou Mexiko zvýšilo uplatňovanou celní sazbu podle doložky nejvyšších výhod na některé výrobky z oceli, včetně ocelových plechů (kódy HS 7208 51 a 7208 52), z 0 % na 15 % na omezenou dobu 180 dnů. Zvýšení uplatňované celní sazby podle doložky nejvyšších výhod bylo podle vyhlášky založeno na článku II Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT).

(177)

Kromě toho cla nebyla uložena po ochranném šetření a nepřekročila úroveň vázaných celních sazeb ve výši 35 %, k nimž se Mexiko zavázalo podle pravidel WTO (75). Komise se proto domnívala, že existence těchto opatření neodůvodňuje vyloučení Mexika z analýzy potenciálních reprezentativních zemí.

(178)

Proto byla tvrzení týkající se existence ochranných opatření v oblasti oceli v Mexiku a Turecku zamítnuta.

(179)

Ve svých připomínkách k první poznámce se CCME a společnost Suzhou Titan domnívaly, že Mexiko není vhodnou reprezentativní zemí, protože uložilo antidumpingová opatření na dovoz ocelových stožárů pro větrné elektrárny pocházejících z Číny.

(180)

Ve druhé poznámce: Komise uvedla, že strany nepředložily konkrétní důkazy o tom, jak a do jaké míry by uložení antidumpingových opatření na výrobek, který je předmětem šetření, Mexikem mělo ovlivnit jeho reprezentativnost a proč by vzhledem k této okolnosti již nemělo být považováno za vhodné. Komise proto tato tvrzení považovala za neopodstatněná a zamítla je.

(181)

V připomínkách k první poznámce tvrdila společnost Chengxi Shipyard, že trhy s elektřinou v Mexiku a Jihoafrické republice jsou narušené, protože na nich dominují státní podniky. Na druhé straně zúčastněná strana tvrdila, že trhy s elektřinou v Turecku a Indii těmito zkresleními netrpí. Strana předložila důkazy o tom, že v Jihoafrické republice dodává 95 % elektřiny státem vlastněný podnik ESKOM.

(182)

Ve druhé poznámce Komise toto tvrzení přezkoumala a zjistila, že mexický státem vlastněný výrobce elektřiny Comisión Federal de Electricidad (dále jen „CFE“) se podílel na celkové výrobě elektřiny v Mexiku z méně než 80 % (76). Podle informací poskytnutých společností Chengxi Shipyard byl podíl státních podniků na výrobě elektřiny v Indii o něco vyšší než 80 %, což se podobá situaci v Mexiku. Podle zúčastněné strany byl trh s elektřinou v Indii dostatečně liberalizovaný. Komise navíc zjistila, že státem vlastněný výrobce elektrické energie, společnost EÜAŞ, vlastnil o něco více než 20 % výrobní kapacity v Turecku (77). Komise měla za to, že pouhá skutečnost, že trhu dominují státem vlastněné podniky, bez dalších údajů a důkazů, že skutečné ceny podkladových vstupních údajů nenásledují tržní síly, sama o sobě nestačí k vyloučení této země jako nereprezentativní. V těchto případech musí být ve spisu k dispozici důkazy, že skutečné ceny tohoto vstupu byly potenciálně ovlivněny jinými úvahami, jako jsou preferenční politiky pro určitá odvětví nebo jiné podstatné zásahy státu, takže nejsou výsledkem volného působení tržních sil. V každém případě se Komise domnívala, že elektřina představuje pouze malý podíl (přibližně 1 %) celkových nákladů výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Proto i kdyby existovaly důkazy, že ceny tohoto vstupu jsou zkreslené, nebylo by to v daném případě samo o sobě důvodem k úplnému zamítnutí Mexika (nebo jakékoli jiné země) jako potenciální reprezentativní země. Potenciální zkreslení v odvětví elektřiny v Mexiku by nanejvýš představovalo problém, který by bylo třeba přezkoumat v souvislosti s použitím jiné referenční hodnoty pro tento faktor.

(183)

Komise proto zamítla tvrzení týkající se Mexika a Turecka, přičemž Jihoafrickou republiku považovala za nevhodnou již na základě nedostatku dostupných finančních informací.

(184)

Ve svých připomínkách k první poznámce tvrdila společnost Vestas, že Turecko uložilo na projekty v oblasti obnovitelné energie požadavky na místní obsah a/nebo zaručené vyšší tarify výkupních cen, které podléhají požadovanému místnímu obsahu.

(185)

Ve druhé poznámce Komise zkoumala tvrzení týkající se požadavků na místní obsah v Turecku vzhledem k jejich významu jako omezení pro nejdůležitější výrobní faktor, tj. ocelové plechy, a také pro ostatní výrobní faktory, a v konečném důsledku i pro ziskovost tureckých výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny.

(186)

Komise zjistila, že požadavky na místní obsah se do podmínek tureckého trhu s větrnou energií promítly dvojím způsobem:

(187)

Ve druhé poznámce se Komise domnívala, že požadavky na místní obsah, které se vztahují na ocelové stožáry pro větrné elektrárny, by mohly být splněny pouze tím, že by byl zdroj ocelových plechů, nejdůležitější suroviny, získáván na domácím trhu. Je tedy možné, že dovozní ceny ocelových plechů neodrážely ceny těch typů ocelových plechů, které byly při výrobě ocelových stožárů pro větrné elektrárny skutečně použity. Kromě toho povinnost získávat zdroje na domácím trhu omezovala hospodářskou soutěž na trhu se vstupy pro výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny, což mohlo vést ke zkreslení domácích cen těchto vstupů. Následně byly ceny vstupů v důsledku omezení hospodářské soutěže s největší pravděpodobností vyšší a pravděpodobně zkreslily výrobní náklady, a tudíž i prodejní, správní a režijní náklady a ziskovost výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Turecku.

(188)

Komise se proto domnívala, že trh s větrnou energií v Turecku, včetně výroby stožárů pro větrné elektrárny, mohl být narušen uplatněním požadavků na místní obsah, a proto není vhodný pro stanovení nezkreslených cen a nákladů, zejména u nejdůležitějšího vstupu.

(189)

V připomínkách k první poznámce společnost Vestas rovněž tvrdila, že Turecko není vhodnou reprezentativní zemí z důvodu omezené dostupnosti některých surovin (tlustých plechů), která mohla vést k vyšším cenám těchto materiálů, a z důvodu neexistence kapacity pro výrobu velkých ocelových stožárů pro větrné elektrárny.

(190)

Vzhledem k tomu, že strana neposkytla na podporu těchto tvrzení žádné důkazy, a že Komise již dospěla k závěru, že turecký trh mohl být narušen kvůli požadavkům na místní obsah, Komise k těmto tvrzením neučinila žádné závěry.

(191)

V připomínkách k druhé poznámce tvrdily CCCME a společnost Suzhou Titan, že Turecko by mělo zůstat potenciální reprezentativní zemí. Zejména tvrdily, že pro výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny je určena, a tedy potenciálně zkreslena, pouze malá část ocelových plechů dovezených pod specifickým kódem zboží. Strany uvedly, že aby bylo možné zjistit, zda požadavky na místní obsah ovlivnily dovozní cenu, měla by Komise porovnat dovozní cenu ocelových plechů v Turecku s jejich dovozní cenou v jiných zemích. CCCME zopakovala ve svých připomínkách a při slyšení po skončení prozatímní fáze, že Turecko by mělo být i nadále považováno za potenciální reprezentativní zemi.

(192)

Komise uvedla, že dovozní cena ocelových plechů v jiných zemích není reprezentativní pro cenu, která by v Turecku převládala za tržních podmínek, které by nebyly ovlivněny požadavky na místní obsah. Požadavky na místní obsah navíc neovlivňovaly pouze cenu ocelových plechů pro výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Požadavky na místní obsah bránily hospodářské soutěži s dovozem ocelových plechů pro výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Taková situace na trhu mohla ovlivňovat výrobní rozhodnutí výrobců ocelových plechů, což mohlo mít vliv i na cenu ocelových plechů pro jiná použití. Kromě toho byly potenciálně zkresleny rovněž prodejní, správní a režijní náklady a ziskovost tureckých výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny, protože požadavky na místní obsah se netýkaly pouze vstupů, ale také pracovních sil. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(193)

Kromě výše uvedených připomínek k obchodním omezením ze strany zúčastněných stran přezkoumala Komise ve druhé poznámce existenci obchodních omezení v Mexiku týkajících se vstupů používaných při výrobě ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Za tímto účelem Komise nahlédla do seznamu omezení vývozu průmyslových surovin sestaveného OECD (80) a do zdroje Mapa přístupu na trh (81). Žádná obchodní omezení zavedená Mexikem na hlavní vstupy nebyla nalezena.

(194)

V připomínkách k druhé poznámce tvrdily CCCME a společnost Suzhou Titan, že dovozní cena ocelových plechů v Mexiku je významně zkreslena v důsledku uložení 15% dovozního cla v březnu 2019. Uvedené tvrzení zopakovala CCCME při slyšení a ve svých připomínkách po skončení prozatímní fáze.

(195)

Komise toto tvrzení prověřila. Jak je vysvětleno ve 176. a 177. bodě odůvodnění, Komise posoudila zvýšení dovozního cla na ocelové plechy ve druhé poznámce a zjistila, že Mexiko zvýšilo platné clo podle doložky nejvyšších výhod z 0 % na úroveň (15 %), která nepřekračuje vázané clo podle doložky nejvyšších výhod, k němuž se Mexiko zavázalo v rámci WTO. Použití dovozního cla proto nemohlo být v tomto případě považováno za zkreslení nebo porušení závazků Mexika. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(196)

Ve svých připomínkách k druhé poznámce tvrdila společnost Chengxi Shipyard, že Mexiko není vhodnou reprezentativní zemí, protože jeho trh s obnovitelnou energií je výrazně narušen. V této souvislosti strana odkázala na tato opatření přijatá mexickou vládou:

(197)

Komise toto tvrzení prověřila. Za prvé je třeba poznamenat, že regulace určitého odvětví hospodářství prostřednictvím zákonů a předpisů nemusí nutně představovat narušení trhu. Zúčastněná strana v tomto případě nepředložila žádné důkazy o tom, proč, jak a do jaké míry ovlivňovaly vládní politiky uvedené ve 196. bodě odůvodnění během období šetření (dovozní) ceny výrobních faktorů používaných při výrobě ocelových stožárů pro větrné elektrárny a prodejní, správní a režijní náklady a zisk výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku. Je pravděpodobné, že některá opatření mohla odrazovat (vyšší přenosové tarify, pozastavení testování a připojení nových projektů v oblasti obnovitelné energie k síti) od budoucích investic nebo jim dokonce bránit (zrušení čtvrté aukce energie z obnovitelných zdrojů), a tedy nepřímo ovlivňovat ziskovost mexických výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v období následujícím po období šetření. Komise se nicméně domnívala, že tato omezení, pokud vůbec, se naplno projevila až po období šetření. V tomto ohledu dosáhly nové větrné elektrárny v Mexiku v roce 2019 rekordně vysoké úrovně s dodatečnou kapacitou 1,6 GW (82). Ačkoli zrušení čtvrté aukce zastavilo budoucí investice do odvětví větrné energie, Komise se domnívala, že výkonnost mexických výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny byla dále podporována výstavbou větrných parků zadaných v rámci třetí aukce energie z obnovitelných zdrojů, která předpokládala, že nové projekty budou v provozu v období od ledna 2020 do ledna 2022 (83). Kromě toho Mexiko v roce 2020 instalovalo nové zařízení na výrobu větrné energie s kapacitou přibližně 0,6 GW (84). To byl výkon podobný jako v roce 2018 (0,7 GW dodatečné kapacity větrné energie (85)), což je rok, který nebyl ovlivněn nejistotou vyplývající ze změny vládních politik. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(198)

Po poskytnutí konečných informací společnost Chengxi Shipyard připomněla své podání ke druhé poznámce, v němž uvedla řadu vládních opatření přijatých v Mexiku, která údajně narušovala trh s obnovitelnou energií. Společnost dále poukázala na údaje o novém zařízení na výrobu větrné energie instalovaném v Mexiku v letech 2018–2020 a na prognózy na roky 2021–2022 vydané Mezinárodní energetickou agenturou (86), které ukazují pokles nově instalovaných zařízení po roce 2019. A konečně společnost tvrdila, že Komise neuznává odrazující účinek těchto vládních opatření.

(199)

Komise zopakovala svá tvrzení uvedená ve 197. bodě odůvodnění. Komise nepochybovala o tom, že některá opatření mohla po období šetření odrazovat od nových investic do výroby energie z obnovitelných zdrojů, včetně větrných věží, nebo těmto investicím bránit. Nicméně pro stanovení nezkreslených prodejních, správních a režijních nákladů a referenční hodnoty pro nezkreslený zisk použila Komise finanční informace dvou výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku z roku 2019. Komise měla za to, že tyto údaje ještě nebyly vládními opatřeními ovlivněny, protože většina opatření byla zavedena až v roce 2020. Kromě toho společnost nepředložila žádné důkazy o tom, jak a do jaké míry dotčená vládní opatření ovlivnila nezkreslené náklady a referenční hodnoty výrobních faktorů. A konečně, vývoj v Mexiku po období šetření nebyl pro výběr reprezentativní země relevantní. Komise tudíž potvrdila zamítnutí tohoto tvrzení.

(200)

Poté, co bylo na základě všech výše uvedených prvků stanoveno, že Mexiko je jedinou vhodnou reprezentativní zemí, která je k dispozici, nebylo nutné provést posouzení úrovně sociální a environmentální ochrany podle poslední věty čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení.

(201)

S ohledem na výše uvedenou analýzu splnilo Mexiko kritéria stanovená v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení, aby mohlo být považováno za vhodnou reprezentativní zemi.

(202)

Po poskytnutí konečných informací společnost Chengxi Shipyard nadále tvrdila, v souladu se svými připomínkami uvedenými ve 144. a 198. bodě odůvodnění, že jedinou vhodnou reprezentativní zemí je Indie.

(203)

Kromě toho, že Indie nebyla klasifikována Světovou bankou jako země s vyššími středními příjmy, Komise měla za to, že společnost neprovedla analýzu dostupnosti a kvality veřejných údajů v Indii. Komise například zjistila, že žádný z výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Indii, které společnost Chengxi Shipyard uvedla ve svých připomínkách k první poznámce (viz 151. bod odůvodnění), neměl veřejně dostupné finanční výkazy. Indie navíc v roce 2019 zavedla, podobně jako Turecko, požadavky na místní obsah u projektů větrných elektráren (87), což vedlo k možným narušením výroby ocelových stožárů pro větrné elektrárny.

(204)

V první poznámce Komise uvedla výrobní činitele, jako jsou materiály, energie a pracovní síla, které vyvážející výrobci používají k výrobě dotčeného výrobku, a vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek a navržení veřejně dostupných informací o nezkreslených hodnotách u každého z výrobních činitelů uvedených v této poznámce.

(205)

Ve svých připomínkách k první poznámce uvedly CCCME a společnost Suzhou Titan, že by Komise měla být otevřena použití dalších veřejně dostupných zdrojů údajů, jako je domácí prodejní cena ve třetí zemi nebo jiné mezinárodní ceny. Společnost Chengxi Shipyard v tomto ohledu tvrdila, že Komise by měla použít čínské dovozní statistiky, jelikož u cen dodavatelů ze třetích zemí je méně pravděpodobné, že budou zkresleny politikami čínské vlády. Pokud tak neučiní, měla by použít dovozní statistiky vnitrostátních celních orgánů reprezentativní země, protože ty jsou podle této strany spolehlivější než informace od zpracovatele třetí strany.

(206)

Ve druhé poznámce Komise uvedla, že se nebrání použití jiných zdrojů nezkreslených cen v případech, kdy nelze jako spolehlivý zdroj referenčních hodnot použít dovozní statistiky. Vzhledem k tomu, že strany nepředložily žádné důvody, proč by se Komise měla odchýlit od své praxe používat dovozní statistiky z databáze Global Trade Atlas (dále jen „GTA“), byla žádost zamítnuta.

(207)

Pokud jde o tvrzení, že by Komise měla použít dovozní ceny do Číny, Komise se ve druhé poznámce domnívala, že pokud by se potvrdila podstatná zkreslení na domácím trhu v ČLR ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, statistiky týkající se dovozních cen do ČLR by nebyly lepším ukazatelem než dovozní ceny do potenciálních reprezentativních zemí. Bylo velmi pravděpodobné, že dovoz do ČLR – pokud by byl vůbec k dispozici ve smysluplném množství – by byl rovněž ovlivněn podstatným zkreslením, protože by probíhal za podobných podmínek, jako jsou podmínky převládající na narušeném trhu v Číně.

(208)

Společnost Chengxi Shipyard neposkytla žádné důkazy o tom, že by databáze GTA byla méně spolehlivá než oficiální celní statistiky potenciální reprezentativní země. Dovozní statistiky, které poskytuje databáze GTA, vycházely z oficiálních vnitrostátních celních statistik různých dotčených zemí, které poskytly své oficiální údaje do databáze GTA na základě dvoustranných dohod. Řada orgánů veřejné správy má s používáním databáze GTA pro přístup k celním statistikám dlouhodobou zkušenost a tuto databázi také hojně využívají soukromí provozovatelé k řadě různých účelů a v různých situacích. Komise proto považovala statistiky v databázi GTA za spolehlivé a uvedená tvrzení odmítla.

(209)

Ve svých připomínkách k první poznámce uvedly CCCME, společnost Chengxi Shipyard a společnost Suzhou Titan, že v první poznámce Komise uvedla zbožové kódy výrobních činitelů na úrovni šestimístného kódu. Společnost Chengxi Shipyard v tomto ohledu uvedla, že dovozní statistiky založené na šestimístném kódu zahrnují jiné materiály než konkrétní výrobní faktor. Proto strany navrhly, ve snaze zlepšit přesnost údajů, použít dovozní statistiky na vyšší úrovni podrobností platných kódů. CCCME a společnost Suzhou Titan dále tvrdily, že Komise by měla použít pouze ty statistiky, které představují dovoz přesně těch typů přírub, které se používají při výrobě výrobku, jenž je předmětem šetření. CCCME zopakovala své připomínky k používání dovozních statistik na úrovni šestimístných kódů při slyšení a v připomínkách po skončení prozatímní fáze.

(210)

Ve druhé poznámce Komise uvedla, že v raných fázích šetření použila harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží na úrovni šestimístného kódu. V pozdější fázi šetření, a pokud to bylo možné, použila Komise v reprezentativní zemi specifičtější kódy, které případně odpovídají konkrétním vstupům vývozců, jak je uvedeno v tabulce 1 níže.

(211)

Ve svých připomínkách k první poznámce uvedly CCCME a společnost Suzhou Titan, že dovozní ceny neodráží domácí ceny, protože mohly být ovlivněny dodaným množstvím a vzdáleností od země původu. Toto tvrzení bylo rovněž zopakováno v připomínkách stran k druhé poznámce a při slyšení a v připomínkách CCCME po skončení prozatímní fáze. CCCME, společnost Chengxi Shipyard a společnost Suzhou Titan dále tvrdily, že Komise by měla z výpočtu vyloučit dovoz malých množství za velmi vysoké ceny. Kromě toho společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že Komise by neměla z výpočtu vylučovat dovoz z Číny (do reprezentativní země), jehož dovozní množství nebyla významná a jenž probíhal za ceny podobné dovozním cenám z jiných zemí původu, a tudíž neexistují žádná zkreslení.

(212)

Ve druhé poznámce se Komise domnívala, že domácí ceny v reprezentativní zemi jsou rovněž ovlivněny dodaným množstvím a vzdáleností mezi dodavatelem a uživatelem. Kromě toho se dodané množství odrazilo ve výpočtu nezkreslené ceny, protože Komise vypočítala vážený průměr. To rovněž znamenalo, že nebylo nutné vyloučit malá množství dovážená za vysoké ceny, protože neovlivnila konečnou průměrnou nezkreslenou cenu. Vzdálenost byla rovněž zohledněna, protože Komise použila dovozní ceny na hranici reprezentativní země (hodnotu CIF) jako výchozí bod. Ceny CIF byly dále upraveny o dovozní cla a náklady na vnitrostátní dopravu, aby bylo možné stanovit nezkreslenou cenu výrobního činitele u brány závodu. A nakonec Komise uvedla, že závěry o podstatných zkresleních v ČLR nejsou založeny na úrovni dovozní ceny materiálů pocházejících z ČLR, ale na existenci vládních politik narušujících trh. Na základě toho byla všechna výše uvedená tvrzení stran týkající se výpočtu nezkreslených cen zamítnuta.

(213)

Ve svých připomínkách k první poznámce dále tvrdily CCCME a společnost Suzhou Titan, že pokud dovozní statistiky zahrnují námořní dopravu a pojištění, měly by být tyto náklady odečteny, jelikož spolupracující vyvážející výrobci zařazení do vzorku nakupovali své vstupy na domácím trhu a tyto náklady jim nevznikly. Uvedené tvrzení zopakovala CCCME při slyšení a ve svých připomínkách po skončení prozatímní fáze.

(214)

V tomto ohledu Komise ve druhé poznámce objasnila, že podle metodiky založené na čl. 2 odst. 6a základního nařízení by nahradila ceny vstupů zaplacených vyvážejícími výrobci reprezentativními cenami veřejně dostupnými ve zvolené reprezentativní zemi. V případě výrobních faktorů, u kterých se používá dovozní cena jako zástupná hodnota, je třeba vzít v úvahu všechny náklady na dopravu materiálu ze země původu k bráně závodu v reprezentativní zemi, aby byly na stejné úrovni hospodářské soutěže jako ostatní domácí výrobci. Proto zahrnutí námořní dopravy a pojištění a také dovozních cel je pro stanovení nezkreslené ceny v reprezentativní zemi zásadní. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(215)

Ve druhé poznámce Komise dále uvedla, že za účelem stanovení běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení použije ke zjištění nezkreslených nákladů většiny výrobních činitelů, zejména surovin a vedlejších produktů, databázi GTA. (88) Kromě toho Komise uvedla, že pro nezkreslené náklady práce použije informace zveřejněné Statistickým úřadem Mezinárodní organizace práce (dále jen „ILOSTAT“) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“) (89), pro nezkreslené náklady na elektřinu informace společnosti CFE nebo informace o trhu (90) a pro nezkreslené náklady na zemní plyn informace společnosti Comisión Reguladora de Energía (91).

(216)

Ve druhé poznámce Komise zúčastněné strany rovněž informovala, že jelikož voda, pára a stlačený vzduch představují zanedbatelný podíl celkových výrobních nákladů (92), nebude se Komise snažit nezkreslené ceny těchto zdrojů energie určit. Komise hodlala zařadit tyto zanedbatelné položky do kategorie „spotřební materiál“.

(217)

V připomínkách k druhé poznámce uvedly CCCME a společnost Suzhou Titan, že údaje o dovozu z Mexika jsou velmi nedostatečné, protože jsou v databázi GTA uvedeny v hodnotě vyplaceně na loď (dále jen „FOB“). Komise proto musela stanovit hodnotu CIF s použitím koeficientu převodu CIF na FOB dostupného v databázi OECD International Transport and Insurance Costs of Merchandise Trade (Mezinárodní náklady na dopravu a pojištění zboží) (93) (dále jen „ITIC“). V tomto ohledu CCCME, společnost Chengxi Shipyard a společnost Suzhou Titan kritizovaly, že Komise použila pro všechny výrobní činitele a pro všechny příslušné země původu jeden průměrný koeficient převodu CIF na FOB. Uvedené tvrzení zopakovala CCCME při slyšení a ve svých připomínkách po skončení prozatímní fáze.

(218)

Komise nejprve uvedla, že skutečnost, že Mexiko zaznamenávalo a vykazovalo své dovozní statistiky v hodnotě FOB, neznamená, že by tyto údaje byly méně spolehlivé. Kromě toho Komise použila k převodu dovozních hodnot FOB na dovozní hodnoty CIF nezávislý zdroj informací. V tomto ohledu Komise přezkoumala tvrzení tří zúčastněných stran týkající se použití jediného koeficientu převodu CIF na FOB a dospěla k závěru, že je skutečně vhodnější rozlišovat koeficienty podle výrobních faktorů a zemí původu. Pokud tyto informace nebyly u některých zemí původu k dispozici, použila Komise u tohoto konkrétního výrobního faktoru průměrný koeficient uvedený v databázi OECD ITIC.

(219)

Ve svých připomínkách ke druhé poznámce tvrdily CCCME, společnost Chengxi Shipyard a společnost Suzhou Titan, že Komise nesprávně použila dovozní clo ve výši 25 % na dovoz ocelových plechů pocházejících z USA, protože toto odvetné clo bylo před začátkem období šetření zrušeno. Uvedené tvrzení zopakovala CCCME při slyšení a ve svých připomínkách po skončení prozatímní fáze.

(220)

Komise toto tvrzení prověřila. Zjistila, že v červnu 2018 Mexiko uložilo clo ve výši 25 % na dovoz některých výrobků z oceli, včetně ocelových plechů, v reakci na celní sazbu USA podle § 232 na ocel a hliník (94). V květnu 2019 Mexiko ukončilo odvetná opatření (95) na základě dohody (96) uzavřené s USA ohledně celních sazeb na ocel a hliník podle § 232. Komise následně žádost přijala a odpovídajícím způsobem upravila dovozní clo použité při výpočtu nezkreslených nákladů na ocelové plechy.

(221)

Ve svém podání ke druhé poznámce předložily společnosti Suzhou Titan a Chengxi Shipyard připomínky týkající se zbožového kódu, který Komise hodlá použít ke stanovení nezkreslených nákladů na určité výrobní činitele, zejména ocelové desky, nátěry, svařovací dráty a šrouby. Společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že Komise by měla ke stanovení nezkreslených nákladů na svařovací dráty pro svařování plamenem použít pouze zbožový kód 8311 30 01, protože pouze tento zbožový kód se vztahuje na svařovací dráty ze železa a oceli. Společnost dále uvedla, že Komise by měla při určování nezkreslených nákladů vyloučit zbožové kódy pro šrouby používané v letadlech a motorových vozidlech a šrouby z nerezové oceli. Společnost Suzhou Titan žádala, aby Komise použila zbožové kódy vztahující se k ocelovým plechům o tloušťce přesahující 10 mm (HS 7208 51) jednotlivě na základě jakostní třídy oceli plechů, kterou společnost skutečně použila. Podobně společnost Suzhou Titan žádala, aby Komise použila dva zbožové kódy vztahující se k epoxidovým nátěrům bohatým na zinek (HS 3208 90 a 3209 90) jednotlivě v závislosti na skutečném typu nátěru použitého společností.

(222)

Komise zjistila, že je skutečně vhodnější vyloučit ze zbožových kódů použitých pro stanovení nezkreslených nákladů svařovací dráty vyrobené z kovů jiných, než je železo nebo ocel. Komise tuto zásadu použila nejen u svařovacích drátů pro svařování plamenem (HS 8311 30), ale také u svařovacích drátů pro svařování elektrickým obloukem (HS 8311 20). Komise rovněž ze zbožových kódů použitých ke stanovení nezkreslených nákladů na šrouby vyloučila šrouby používané v letadlech a motorových vozidlech i šrouby z nerezavějící oceli.

(223)

Pokud jde o zbožové kódy, které byly vzaty v úvahu pro výpočet nezkreslených nákladů na ocelové plechy o tloušťce převyšující 10 mm, Komise uvedla, že u těchto dvou zbožových kódů se uvedené plechy dále rozlišují podle použité jakostní třídy oceli. Jakostní třídy oceli uvedené u těchto zbožových kódů však odpovídají normám, které se v Unii nepoužívají. Společnost však uvedla jakostní třídu oceli ocelových plechů podle norem platných v Unii. Společnost nepředložila žádné důkazy o tom, které jakostní třídy oceli uvedené u zbožových kódů odpovídají třídám oceli používaným společností.

(224)

Pokud jde o epoxidový nátěr bohatý na zinek, Komise zjistila, že společnost poskytla dostatek důkazů na podporu své žádosti o použití pouze jednoho ze zbožových kódů u tohoto nátěru při stanovení běžné hodnoty společnosti.

(225)

Komise tedy přijala žádosti týkající se zbožových kódů pro svařovací dráty, šrouby a epoxidový nátěr bohatý na zinek, ale zamítla žádost týkající se zbožových kódů pro ocelové desky o tloušťce větší než 10 mm. V příslušných případech Komise omezila zbožové kódy použité při výpočtu nezkreslených nákladů určitých výrobních činitelů na zbožové kódy určené stranami.

(226)

Po poskytnutí konečných informací společnost Chengxi Shipyard uvedla, že Komise použila u dvou výrobních faktorů nesprávné zbožové kódy. Společnost tvrdila, že Komise změnila kód HS použitý ke stanovení nezkreslených nákladů těchto dvou výrobních faktorů, aniž by společnost informovala: Komise použila kód HS 7308 90 (97) namísto kódu HS 7326 90, (98) který uvedla společnost.

(227)

Během dálkové křížové kontroly Komise se společností projednala kód HS navržený společností pro výrobní faktor podobný dvěma dotčeným výrobním faktorům. Společnost souhlasila s tím, že by bylo vhodnější použít kód HS 7308 90, protože tento výrobní faktor se týká ocelových konstrukcí (99). Na základě tohoto projednání se společností a podrobného popisu materiálu poskytnutého společností během dálkové křížové kontroly Komise považovala za vhodnější použít ke stanovení nezkreslených nákladů na dva dotčené výrobní činitele zbožový kód, který se vztahuje na ocelové konstrukce a části ocelových konstrukcí, než použít kód HS uvedený společností. Společnost byla o tomto rozhodnutí informována v poskytnutí konečných informací. Kromě toho společnost neposkytla žádné odůvodnění toho, proč by měl být uvedený kód HS přesnější než opravený kód HS. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(228)

Po poskytnutí konečných informací společnost Suzhou Titan připomněla, že Komise ve sdělení týkajícím se konkrétní společnosti odmítla vykázané náklady na řadu výrobních faktorů, o kterých společnost tvrdila, že nebyly vystaveny podstatným zkreslením, protože byly dovezené. Důvody odmítnutí Komisí byly dva: 1) společnost poskytla podpůrné důkazy pouze pro omezený počet příslušných dovozních transakcí a 2) dovezené suroviny nebyly použity v projektech vyvážených do Unie během období šetření. Společnost uvedla, že Komise nepožadovala důkazy pro všechny dovozní transakce. Kromě toho zopakovala svou metodiku použitou k rozdělení výrobních nákladů podle typů výrobku, kterou Komise přijala v průběhu dálkové křížové kontroly, a také skutečnost, že Komise byla schopna sladit výrobní náklady s účetnictvím společnosti (předvaha). Podle společnosti tedy měla Komise rozdělení skutečných nákladů na dovážené výrobní činitele na projekty dodané do Unie přijmout.

(229)

Komise si nevyžádala podklady pro další dovozní transakce, protože z informací předložených společností o nákupu surovin bylo zřejmé (100), že dovážené suroviny nebyly během období šetření používány v projektech dodávaných do Unie. To se týká zejména tohoto šetření, kdy vyvážející výrobci nakupovali různé vstupy pro každý projekt jednotlivě v souladu s výkresy a technickými specifikacemi poskytnutými zákazníkem. Komise přijala metodu rozdělení společnosti, protože poskytovala dostatečně přesný přehled o typech surovin a jejich množstvích použitých u jednotlivých typů výrobku. Nebylo však možné přehlédnout skutečnost, že údajně nezkreslené materiály nebyly použity v typech výrobku vyvážených do Unie. Skutečnost, že Komise sladila celkové výrobní náklady s finančním účetnictvím společnosti, je v tomto případě irelevantní, protože finanční účetnictví, a zejména předvaha, neposkytly žádné informace o výrobních nákladech podle jednotlivých typů výrobků. Komise tedy toto tvrzení zamítla.

(230)

S ohledem na všechny informace předložené zúčastněnými stranami a shromážděné během křížových kontrol na dálku byly za účelem stanovení běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení určeny tyto výrobní faktory a jejich zdroje:

Tabulka 1

Výrobní faktory ocelových stožárů pro větrné elektrárny

(231)

Komise zahrnula do stanovení běžné hodnoty hodnotu pro náklady na výrobní režii, aby se zohlednily náklady nezahrnuté do výrobních faktorů uvedených výše. Metodika je řádně vysvětlena v oddíle 3.2.3.2.

(232)

Za účelem stanovení nezkreslené ceny surovin, vedlejších produktů a některých druhů energie (z oxidu uhličitého a kyslíku) dodaných k bráně závodu výrobce v reprezentativní zemi použila Komise jako základ dovozní ceny do reprezentativní země vykázané v databázi GTA, k nimž byla připočtena dovozní cla. Aby bylo možné stanovit hodnotu u brány závodu v reprezentativní zemi, byl vážený průměr této hodnoty dovozu se zaplaceným clem u každého výrobního faktoru zvýšen o náklady na vnitrostátní dopravu. Jak je uvedeno ve 217. a 218. bodě odůvodnění, Mexiko zaznamenává své dovozní statistiky v hodnotě FOB. Proto byla v tomto případě předtím, než se mohlo dovozní clo promítnout do referenčních hodnot, přidána k dovozní ceně stanovené z databáze GTA také námořní doprava a pojištění.

(233)

Dovozní cena v reprezentativní zemi byla stanovena jako vážený průměr jednotkových cen dovozů ze všech třetích zemí s výjimkou ČLR a ze zemí, které nejsou členy Světové obchodní organizace, uvedených v příloze 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/755 (101). Komise se rozhodla vyloučit dovoz z ČLR do reprezentativní země, neboť ve 135. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že vzhledem k existenci podstatných zkreslení podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení není vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR. Vzhledem k tomu, že neexistují důkazy o tom, že tato zkreslení nemají vliv rovněž na výrobky určené na vývoz, Komise usoudila, že tato zkreslení ovlivňují vývozní ceny. S výjimkou vstupů uvedených ve 234. bodě odůvodnění nemělo vyloučení dovozu z ČLR a z některých zemí, které nejsou členy WTO, významný dopad, protože zbývající dovoz stále představoval 60–100 % celkového objemu dovozu do reprezentativní země.

(234)

Během období šetření dováželo Mexiko velké množství určitých surovin (hliníkové žebříky, příruby, svařovací dráty a šrouby) z ČLR a/nebo ze zemí, které nejsou členy WTO. Tento dovoz představoval 45 až 90 % celkového dovozu těchto čtyř výrobních činitelů. Vzhledem k tomu, že spis neobsahoval žádné informace o tom, že by dovozní ceny z jiných zemí než z ČLR nepředstavovaly vhodnou referenční hodnotu, a vzhledem k tomu, že zúčastněné strany k tomuto bodu nepředložily žádné připomínky, dospěla Komise k závěru, že by mohly být použity jako referenční hodnota pro nezkreslené náklady těchto surovin.

(235)

U řady výrobních činitelů představovaly skutečné náklady spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku v období šetření zanedbatelný podíl celkových výrobních nákladů. Jelikož hodnota použitá u těchto surovin neměla citelný dopad na výpočty dumpingového rozpětí, a to bez ohledu na použitý zdroj, rozhodla se Komise tyto náklady zahrnout do spotřebního materiálu, jak je vysvětleno ve 239. bodě odůvodnění.

(236)

Pokud jde o námořní dopravu a pojištění, použila Komise ke stanovení jejich hodnoty databázi ITIC OECD. Komise použila koeficient převodu CIF na FOB platný pro každou jednotlivou kombinaci výrobního faktoru definovaného kódem HS na úrovni čtyřmístného kódu, nejvyšší dostupné úrovně podrobností a země původu. Byly vzaty v úvahu hodnoty uvedené v databázi za rok 2016, což je poslední rok, který je k dispozici. Pokud pro některou zemi původu nebyl k dispozici žádný koeficient, použila Komise průměrný koeficient stanovený pro daný výrobní faktor.

(237)

Pokud jde o dovozní cla, Komise uvedla, že Mexiko dováželo příslušné suroviny z více než 50 zemí s různou úrovní sazeb dovozních cel. Komise přidala k hodnotě CIF dovozní cla na dovoz všech surovin považovaných za jednotlivé výrobní činitele se zohledněním země jejich původu.

(238)

Komise vyjádřila náklady na vnitrostátní dopravu každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku na nákup surovin jako procento skutečných nákladů na tyto suroviny a poté použila stejný procentní podíl na nezkreslené náklady na stejné suroviny, aby získala nezkreslené náklady na dopravu. Komise měla za to, že v rámci tohoto šetření lze poměr mezi surovinami vyvážejícího výrobce a vykázanými náklady na vnitrostátní dopravu opodstatněně použít jako ukazatel pro odhad nezkreslených nákladů na suroviny při dodání do závodu v reprezentativní zemi.

(239)

Spolupracující vyvážející výrobci zařazení do vzorku uvedli, že při výrobě výrobku, který je předmětem šetření, použili přibližně 120 různých surovin a typů energie. Šetření ukázalo, že většina těchto výrobních činitelů představovala zanedbatelný podíl celkových výrobních nákladů, a to i podle typu výrobku. Komise tyto výrobní činitele zařadila do spotřebního materiálu. Skutečně vzniklé náklady spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byly vyjádřeny jako procentní podíl skutečných nákladů na přímé materiály a tento procentní podíl byl použit na nezkreslené náklady na přímé materiály.

(240)

ILOSTAT (102) zveřejňuje informace o měsíčních mzdách a průměrné týdenní pracovní době v různých odvětvích hospodářské činnosti, mimo jiné i v Mexiku. Komise použila tyto informace z roku 2019 ke stanovení průměrné hodinové mzdy ve výrobním odvětví. Při stanovení celkových nákladů práce Komise vycházela z údajů zveřejněných OECD v dokumentu Taxing Wages 2020 (Zdanění mezd 2020) (103), který se vztahuje na období roku 2019. K hodinové mzdě ve výrobním odvětví přidala Komise příspěvky zaměstnavatele na nemocenské pojištění a mateřské dávky, sociální služby, úrazové pojištění, důchodové pojištění, pojištění pro případ propuštění a starobní pojištění a na bytový fond.

(241)

Jak je vysvětleno ve 182. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že neexistují žádné důkazy o tom, že by cena elektřiny v Mexiku byla zkreslena zásahy státu. Proto byly nezkreslené náklady na elektřinu založeny na informacích z Mexika.

(242)

Ve druhé poznámce Komise strany informovala, že hodlá použít sazby za elektřinu platné pro průmyslové uživatele zveřejněné společností CFE (104). Společnost CFE zveřejnila sazby za elektřinu platné pro několik typů podniků a průmyslových uživatelů podle měsíců a podle obcí. Vzhledem k velkému množství údajů, které by bylo třeba zpracovat, i k nevýznamnému podílu elektřiny na výrobních nákladech (přibližně 1 %) se Komise rozhodla vycházet z průměrné ceny elektřiny v Mexiku, kterou stanovila Světová banka v průzkumu Doing Business za roky 2019 a 2020 (105).

(243)

Po poskytnutí konečných informací společnosti Chengxi Shipyard a Suzhou Titan tvrdily, že průzkum Doing Business není vhodným zdrojem nezkreslených nákladů na elektrickou energii a že by Komise měla místo toho použít sazby účtované společností CFE za průmyslovou poptávku v oblasti přenosu a průmyslovou poptávku v oblasti dílčího přenosu. Společnosti zejména uvedly, že metodika použitá v průzkumu Doing Business neodráží podmínky, za nichž výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny elektřinu využívají. Tarif vypočítaný v průzkumu Doing Business platil pro sklad, který se nachází v největším obchodním městě země, byl poprvé připojen k přenosové síti a je v provozu osm hodin denně na ploše přibližně 2 200 m2 (budova a pozemky) s měsíční spotřebou, která je mnohem menší, než je spotřeba čínských výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Naproti tomu výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny podle společnosti Chengxi Shipyard často sídlí v příměstských průmyslových oblastech, mají rozsáhlá výrobní zařízení a jsou v provozu nepřetržitě. Kromě toho předložila společnost Suzhou Titan kalkulaci nezkreslených nákladů na elektřinu na základě dvou sazeb (průmyslová poptávka v oblasti přenosu a průmyslová poptávka v oblasti dílčího přenosu), které účtovala společnost CFE v obcích, ve kterých se nacházeli mexičtí výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny.

(244)

Komise uvedla, že společnost CFE použila u svých průmyslových odběratelů 13 různých sazeb. Ačkoli některé z těchto sazeb lze snadno vyloučit, například sazby pro společnosti působící v zemědělství nebo akvakultuře, zůstává mnoho dalších, které by bylo třeba vzít v úvahu. Komise zjistila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku neposkytli žádné důkazy, jež by umožňovaly určit, která sazba měla být použita. Referenční hodnota zveřejněná v průzkumu Doing Business byla použitelná pro vzorového průmyslového zákazníka. Komise proto dospěla k závěru, že tato referenční hodnota je přiměřená, i když vzorový podnik použitý v průzkumu Doing Business nefungoval za přesně stejných podmínek jako čínští výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(245)

Cena zemního plynu v Mexiku v období šetření byla k dispozici v online statistické databázi spravované energetickým regulačním orgánem CRE (106). Komise použila ceny vykázané za všechny měsíce během období šetření. Ceny byly uvedeny za gigajoule. Proto byl nutný převod na krychlové metry. Ke stanovení převodového poměru použila Komise informace zveřejněné online kanadským distributorem zemního plynu Forbis BC (107).

(246)

Podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení „početně zjištěná běžná hodnota zahrnuje nezkreslenou a přiměřenou částku pro správní, prodejní a režijní náklady a pro zisk“. Kromě toho je třeba zjistit hodnotu nákladů na výrobní režii k pokrytí nákladů, které nejsou zahrnuty do výše uvedených výrobních faktorů.

(247)

Náklady na výrobní režii byly stanoveny jednotlivě u každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku. Výrobní režijní náklady, které společnosti uvedly, byly vyjádřeny jako podíl výrobních nákladů skutečně vzniklých vyvážejícím výrobcům. Tento procentní podíl byl uplatněn na nezkreslené výrobní náklady.

(248)

Pro zjištění nezkreslené a přiměřené částky prodejních, režijních a správních nákladů a zisku vycházela Komise z finančních údajů dvou výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku. Pokud jde o společnost Arcosa Industries de México, S. de R.L. de C.V., Komise použila účetní závěrku zahrnou do konsolidované výroční zprávy za rok 2019, zejména údaje vykázané pro segment EEG (108). Pokud jde o společnost Speco Wind Power, S.A. de C.V., Komise použila jednotlivé finanční údaje za rok 2019, které byly k dispozici v globální finanční databázi společnosti Dun&Bradstreet. (109)

(249)

Po poskytnutí konečných informací společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že Komise neměla brát v úvahu její prodejní, správní a režijní náklady, protože nebylo prokázáno, že jsou zkreslené. Společnost dále tvrdila, že pokud by byla účetní závěrka společnosti Arcosa přesto použita, měly by se hodnoty příslušných nákladových položek a zisku snížit na 75 %, neboť to je podíl ocelových stožárů pro větrné elektrárny a konstrukcí inženýrských sítí na příjmech skupiny EEG.

(250)

V 88. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěrům ohledně existence podstatných zkreslení, na základě kterých je použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení vhodné. Zjištění se netýkala pouze surovin používaných při výrobě ocelových stožárů pro větrné elektrárny, ale také výrobku, který je předmětem šetření, a horizontálních otázek společných pro všechna odvětví čínského hospodářství. Komise proto považovala za vhodné nahradit prodejní, správní a režijní náklady a zisk vyvážejících výrobců zařazených do vzorku nezkreslenými referenčními hodnotami. Kromě toho Komise uvedla, že úprava finančních informací společnosti Arcosa na úroveň, kterou vytváří dílčí segment, jenž je nejblíže výrobku, který je předmětem šetření, není možné provést, protože ve finančních informacích společnosti Arcosa jsou uvedeny pouze údaje o podílu dílčího segmentu ocelových stožárů pro větrné elektrárny a konstrukcí inženýrských sítí na příjmech skupiny EEG, ale nikoli o nákladech na prodané zboží a jiných nepřímých nákladech, které byly podkladem pro prodejní, správní a režijní náklady. Tvrzení společnosti Chengxi Shipyard byla proto zamítnuta.

(251)

Společnost Chengxi Shipyard dále tvrdila, že v souladu se svými účetními postupy zahrnula do nákladů na výrobní režii určité nákladové položky, které by ve skutečnosti měly spadat pod prodejní, správní a režijní náklady. Společnost poskytla seznam těchto nákladových položek a požádala Komisi, aby je vyloučila z vykazovaných nákladů na výrobní režii a tak zabránila dvojímu započtení těchto nákladových položek, jelikož byly údajně zahrnuty do referenční hodnoty prodejních, správních a režijních nákladů.

(252)

Komise konstatovala, že dotčené nákladové položky vykazovala pod náklady na výrobní režii v průběhu celého šetření sama společnost (ve své původní odpovědi na dotazník, v odpovědi na upozornění na nedostatky a v revidované verzi údajů předložených během dálkové křížové kontroly). O to, aby byly některé nákladové položky vyloučeny z nákladů na výrobní režii a přesunuty do prodejních, správních a režijních nákladů, žádala pouze ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací. Kromě toho v předložených informacích o zisku a ztrátách (110), které byly součástí odpovědi na dotazník, společnost samostatně vykázala prodejní, správní a režijní náklady, které se skládají z jiných nákladových položek, než které jsou zahrnuty do jejích nákladů na výrobní režii. Ještě důležitější je, že rozdělení nákladů mezi náklady na výrobní režii a prodejní, správní a režijní náklady, které společnost vykazovala během celého šetření, bylo v souladu s jejím finančním účetnictvím, kde byly dotčené nákladové položky zaúčtovány na účty nákladů na výrobní režii. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(253)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila společnost Suzhou Titan, že Komise si nesprávně vyložila, zda se jednotlivé položky prodejních, správních a režijních nákladů ve finančních informacích společnosti Speco týkaly příjmů nebo výdajů, což vedlo k nadhodnocení prodejních, správních a režijních nákladů. Podle společnosti měly prodejní, správní a režijní náklady činit přibližně 15 milionů MXN namísto 42 milionů MXN, které vypočítala Komise.

(254)

Komise tvrzení přezkoumala a potvrdila, že hodnota prodejních, správních a režijních nákladů byla vypočítána správně. Hodnotu prodejních, správních a režijních nákladů lze snadno zkontrolovat porovnáním hrubého zisku (přibližně 105 milionů MXN) a zisku před zdaněním (přibližně 63 milionů MXN). Rozdíl mezi nimi (42 milionů MXN, nikoli 15 milionů MXN) představoval hodnotu prodejních, správních a režijních nákladů. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(255)

Na tomto základě Komise početně zjistila běžnou hodnotu podle typu výrobku na základě ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(256)

Za prvé, Komise určila nezkreslené výrobní náklady. Nezkreslené jednotkové náklady uplatnila na skutečnou spotřebu jednotlivých výrobních činitelů každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku. Jednotkové spotřebované množství vynásobila nezkreslenými náklady na jednotku zjištěnými v reprezentativní zemi, jak je popsáno v oddíle 3.2.3 výše.

(257)

Po stanovení nezkreslených výrobních nákladů Komise použila náklady na výrobní režii, prodejní, správní a režijní náklady a zisk, jak je uvedeno ve 246. až 248. bodě odůvodnění.

(258)

Komise přidala náklady na výrobní režii u každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku, jak je vysvětleno ve 247. bodě odůvodnění, v rozmezí od 3 do 10 % výrobních nákladů k nezkresleným výrobním nákladům, aby dospěla k nezkresleným nákladům výroby.

(259)

Na výrobní náklady stanovené tak, jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, Komise použila prodejní, správní a režijní náklady a zisk stanovené na základě finančních informací dvou výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku. Vážený průměr prodejních, správních a režijních nákladů vyjádřených jako procentní podíl nákladů na prodané zboží a uplatněný na nezkreslené výrobní náklady činil 13,6 %. Vážený průměrný zisk vyjádřený jako procentní podíl nákladů na prodané zboží a uplatněný na nezkreslené výrobní náklady činil 10,8 %.

(260)

Nakonec Komise podle potřeby odečetla nezkreslenou hodnotu vedlejšího produktu. Komise vynásobila množství vedlejšího produktu vytvořeného na jednotku výrobku, který je předmětem šetření, nezkreslenou jednotkovou cenou vedlejšího produktu zjištěnou v reprezentativní zemi, jak je popsáno v oddíle 3.2.3 výše.

(261)

Na tomto základě Komise početně zjistila běžnou hodnotu podle typu výrobku na základě ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(262)

Po poskytnutí konečných informací společnosti Chengxi Shipyard a Suzhou Titan uvedly, že Komise měla odečíst nezkreslenou hodnotu prodaného vedlejšího produktu (ocelového šrotu) od výrobních nákladů, nikoli od běžné hodnoty. Společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že je v souladu s jejími účetními postupy započíst příjmy z prodeje šrotu vůči výrobním nákladům. Společnost Suzhou Titan připomněla, že v předchozích šetřeních (111) Komise odečetla nezkreslenou hodnotu vedlejšího produktu od výrobních nákladů.

(263)

Pokud jde o tvrzení společnost Chengxi Shipyard, Komise konstatovala, že společnost skutečně přidělila příjmy z prodeje ocelového šrotu každému projektu ve svém nákladovém účetnictví. V jejím finančním účetnictví však příjmy z prodeje ocelového šrotu nebyly zaúčtovány jako hlavní provozní příjmy a rozhodně nesnížily hodnotu výrobních nákladů. Naopak, příjmy byly zaznamenány v položce „Ostatní provozní příjmy“.

(264)

Pokud jde o argument společnosti Suzhou Titan, Komise uvedla, že v uvedeném předchozím šetření byl vedlejší produkt znovu použit na vlastní výrobu výrobců, zatímco v tomto případě byl ocelový šrot prodán. V tomto šetření tedy referenční hodnota pro ocelový šrot znamenala nezkreslenou prodejní cenu, která přirozeně pokrývá nejen výrobní náklady, ale také náklady na výrobní režii, prodejní, správní a režijní náklady a zisk.

(265)

Na základě toho Komise zamítla tvrzení společností Chengxi Shipyard a Suzhou Titan popsaná ve 262. bodě odůvodnění.

(266)

Kromě svých připomínek ohledně metodiky použité ke zohlednění účinku vedlejšího produktu na běžnou hodnotu společnost Chengxi Shipyard poukázala na to, že Komise při výpočtu běžné hodnoty společnosti opomněla odečíst vedlejší produkt.

(267)

Komise toto tvrzení přezkoumala a potvrdila, že kvůli administrativní chybě nebyla nezkreslená hodnota vedlejšího produktu odečtena od běžné hodnoty. Komise chybu opravila a změny provedla také ve výpočtu dumpingového rozpětí u ostatních spolupracujících společností a zbytkového dumpingového rozpětí. Komise zaslala společnosti dodatečné konečné informace a poskytla jí možnost se k nim vyjádřit. Společnost neměla k této otázce žádné další připomínky.

(268)

Po poskytnutí konečných informací společnost Chengxi Shipyard uvedla, že Komise neměla do početně zjištěné běžné hodnoty přenášet náklady na spotřební materiál a náklady na výrobní režii jako procento výrobních nákladů. Podle společnosti nebyly tyto dvě kategorie nákladů spojeny s hodnotou jiných vstupních materiálů. Místo toho měla Komise určit vhodnou referenční hodnotu v reprezentativní zemi.

(269)

Komise objasnila, že uvedená metodika byla použita proto, že finanční údaje dostupné v reprezentativní zemi neobsahovaly informace o nákladech na výrobní režii. Zúčastněné strany byly o této skutečnosti informovány prostřednictvím dvou poznámek týkajících se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty. Společnost tak měla dostatek příležitostí navrhnout vhodnou referenční hodnotu, která by zkreslené náklady na výrobní režii nahradila.

(270)

Pokud jde o spotřební materiál, Komise uvedla, že náklady na spotřební materiál byly ve skutečnosti vyjádřeny jako procentní podíl nákladů na přímé materiály, nikoli jako procentní podíl výrobních nákladů. V tomto ohledu se rozhodla tuto metodiku použít vzhledem k omezenému dopadu spotřebního materiálu na výrobní náklady celkem i podle typů výrobku, a vzhledem k neschopnosti některých vyvážejících výrobců zařazených do vzorku vykázat spotřebu určitých výrobních činitelů ve standardních jednotkách měření. Místo toho byly hlášeny jednotky, jako jsou sady nebo láhve, které nebyly kompatibilní s jednotkami používanými v dovozních statistikách. Ačkoli se tyto společnosti obecně snažily o převod spotřeby důležitějších výrobních faktorů na standardní jednotky (většinou na kilogramy), nebylo možné tento nedostatek odstranit u všech ovlivněných výrobních faktorů. To Komisi bránilo v nalezení vhodné referenční hodnoty v reprezentativní zemi a přispělo tak k nutnosti zohlednit náklady na spotřební materiál v rámci běžné hodnoty jako procento nezkreslených nákladů na přímé materiály.

(271)

Na základě důvodů uvedených ve 269. a 270. bodě odůvodnění Komise zamítla tvrzení společnosti Chengxi Shipyard uvedená ve 268. bodě odůvodnění.

(272)

Podobně společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že metoda připočtení nákladů na vnitrostátní dopravu k nezkresleným nákladům na výrobní činitele je nesprávná. Namísto zvýšení nezkreslených nákladů o jednotnou procentní sazbu stanovenou na základě údajů společnosti měla Komise vypočítat jednotlivé náklady na dopravu pro každý výrobní faktor. Společnost zejména tvrdila, že jednotkové náklady na dopravu více souvisí s hmotností než s hodnotou materiálu. Použití jednotné procentní sazby tedy navýšilo přepravní náklady na hodnotnější výrobní faktory.

(273)

Komise připomněla, že od vyvážejících výrobců bylo požadováno, aby uvedli skutečné nebo odhadované náklady na dopravu související s každým výrobním faktorem. Společnost však požadované informace neposkytla. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(274)

Ve svých připomínkách k zahájení řízení CCCME tvrdila, že zdroje informací o vývozní ceně jsou pochybné, především proto, že cena třídílného ocelového stožáru pro větrné elektrárny použitá v podnětu byla vyšší než cena čtyřdílného ocelového stožáru.

(275)

Komise uvedla, že žadatel v tomto případě nemohl použít oficiální dovozní statistiky k určení vývozní ceny vyvážejících výrobců v ČLR. Za prvé, výrobek, který je předmětem šetření, spadá pod kódy KN, které se vztahují na širší škálu výrobků. Za druhé, dovozní statistiky uvádějí množství v kilogramech. Proto nebylo možné stanovit dovozní cenu různých typů stožárů (v závislosti na počtu dílů). Jak je vysvětleno v podnětu (112), žadatel poskytl čestná prohlášení vydaná výrobci v Unii jako dostatečný důkaz o vítězné ceně nabízené čínskými vyvážejícími výrobci v rámci nabídkových řízení, jichž se výrobci v Unii zúčastnili, ale zakázku nezískali. Za okolností projednávaného případu a s ohledem na specifickou povahu výrobku, který je předmětem šetření, považovala Komise tato čestná prohlášení za dostatečně spolehlivý zdroj. Skutečnost, že cena třídílného ocelového stožáru pro větrné elektrárny byla vyšší než cena čtyřdílného ocelového stožáru, mohla být důsledkem zdroje informací, které žadatel použil. Kromě toho CCCME neposkytla žádné důkazy o tom, že taková situace nemůže nastat, zejména proto, že výrobní náklady, a tudíž i prodejní cenu, ovlivňuje nejen počet dílů, ale také jejich rozměry (průměr, délka a tloušťka). Komise následně toto tvrzení zamítla.

(276)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku vyváželi do Unie přímo nezávislým odběratelům.

(277)

Proto byla vývozní cena cenou, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dotčený výrobek prodaný na vývoz do Unie, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(278)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na základě ceny ze závodu.

(279)

Tam, kde to bylo opodstatněné v zájmu spravedlivého srovnání, upravila Komise vývozní cenu o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy o manipulaci a nakládku, dopravu v dotčené zemi, úvěrové náklady a v případě potřeby byla vývozní cena upravena o hodnotu dodávek poskytnutých zákazníkem na základě dohody o poplatcích podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení.

(280)

Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací uvedla společnost Chengxi Shipyard, že údaje o prodejních, správních a režijních nákladech mexických výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny neposkytují dostatečně podrobné informace. Podle této společnosti tedy tyto prodejní, správní a režijní náklady použité při výpočtu běžné hodnoty pravděpodobně zahrnují výdaje, které by měly být od vývozní ceny pro účely srovnání odečteny. Následně společnost požádala o úpravu referenční hodnoty prodejních, správních a režijních nákladů tak, aby odrážela příspěvky odečtené od vývozní ceny.

(281)

Komise se domnívala, že společnost nepředložila žádné důkazy o tom, že náklady odečtené od vývozní ceny pro účely srovnání byly zahrnuty do prodejních, správních a režijních nákladů dvou výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Mexiku. Komise následně toto tvrzení zamítla.

(282)

Společnost Chengxi Shipyard dále tvrdila, že srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny mělo být provedeno za kus, tj. za díl ocelových stožárů pro větrné elektrárny, nikoli za kilogram, jak to provedla Komise. Společnost poukázala na to, že většina ukazatelů újmy byla také vyjádřena v kusech namísto hmotnosti. Dále tvrdila, že cena ocelových stožárů pro větrné elektrárny za kilogram poskytuje zkreslenou představu, protože každý díl může obsahovat různá vnitřní zařízení, která mají vliv na jeho hmotnost, ale nesouvisí s cenou ocelových stožárů pro větrné elektrárny. A nakonec společnost Chengxi Shipyard poukázala na nesrovnalosti mezi hmotností jednotlivých dílů vykázaných v tabulkách EUSALUR (prodej v Unii odběratelům, kteří nejsou ve spojení) a PCN (výrobní náklady podle typů výrobku). Společnost tvrdila, že tyto nesrovnalosti vyplynuly z úpravy, kterou Komise požadovala během dálkové křížové kontroly.

(283)

Komise měla za to, že ukazatele újmy nemají souvislost s výpočtem dumpingového rozpětí. Kromě toho společnost neposkytla žádné důkazy k tvrzení, že zahrnutí vnitřních zařízení neovlivnilo cenu ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Pokud jde o nesrovnalosti týkající se hmotnosti jednotlivých typů výrobků (dílů) v tabulkách prodeje a výrobních nákladů, Komise během dálkové křížové kontroly skutečně zjistila, že některé části uvedené na prodejních fakturách nebyly uvedeny v hodnotě a množství (hmotnosti) příslušných prodejních transakcí. Jelikož společnost potvrdila, že tyto části byly dodány jako příslušenství pro konkrétní díly a zahrnuty do vykázaných výrobních nákladů, požádala Komise společnost, aby je zahrnula do množství a hodnoty dotčených prodejních transakcí, s čímž společnost souhlasila. Společnost tvrdila, že hmotnost v údajích o výrobních nákladech vyrovnala s hmotností původně uvedenou v tabulce prodeje. V tomto okamžiku šetření nebylo možné ověřit, která hmotnost podle typu výrobku (dílu ocelových stožárů pro větrné elektrárny) je správná a měla by tedy být použita při výpočtu. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(284)

Po poskytnutí konečných informací společnost Suzhou Titan tvrdila, že Komise přehlédla rozdíly mezi pevninskými a mořskými ocelovými stožáry pro větrné elektrárny. Ačkoli se Komise rozhodla, že antidumpingová opatření nebude rozšiřovat na dovoz na kontinentální šelf a do výlučné ekonomické zóny členských států, společnost tvrdila, že mořské stožáry se používají také ve větrných parcích nacházejících se v teritoriálních vodách dané země. Společnost proto tvrdila, že pokud by byly do výpočtů zahrnuty mořské ocelové stožáry pro větrné elektrárny, měly by se ve srovnání odrazit rozdíly v technických vlastnostech mezi pevninskými a mořskými stožáry.

(285)

Pokud jde o společnost Suzhou Titan, Komise uvedla, že tato společnost mořské stožáry nevyváží ani nevyrábí. Obecně lze říci, že pouze jeden ze tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku vyráběl a vyvážel do Unie omezený počet dílů pro mořská zařízení. Ty byly zahrnuty do výpočtů dumpingového rozpětí. Vzhledem k tomu, že definice typů výrobků byla velmi podrobná, nedošlo při porovnávání běžné hodnoty a vývozní ceny podle typů výrobku k žádnému překrývání s díly pevninských stožárů. Komise se proto domnívala, že rozdíly mezi pevninskými a mořskými stožáry nebyly při stanovení dumpingu přehlíženy, a následně toto tvrzení zamítla.

(286)

U spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(287)

Pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, Komise vážené průměrné dumpingové rozpětí vypočetla v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto rozpětí bylo tedy stanoveno na základě rozpětí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku bez ohledu na rozpětí stanovená za okolností uvedených v článku 18 základního nařízení.

(288)

Na tomto základě činí konečné dumpingové rozpětí spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, 81,9 %.

(289)

U všech ostatních vyvážejících výrobců v ČLR stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce ze strany vyvážejících výrobců. Úroveň spolupráce představuje objem vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie vyjádřený jako podíl celkového dovozu z ČLR do Unie v období šetření, který byl měřen počtem stožárů a stanoven na základě odhadu, který předložilo výrobní odvětví Unie, jak je vysvětleno ve 308. až 313. bodě odůvodnění.

(290)

Úroveň spolupráce je v tomto případě nízká, neboť dovoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval během období šetření asi 30 % celkového vývozu do Unie. Na základě toho Komise považovala za vhodné stanovit zbytkové dumpingové rozpětí na úrovni váženého průměrného dumpingového rozpětí stanoveného pro typy výrobků, které společnost Chengxi Shipyard, vyvážející výrobce zařazený do vzorku s nejvyšším individuálním dumpingovým rozpětím, nejvíce vyváží. Tyto typy výrobků představovaly více než 50 % vývozu výrobku, který je předmětem šetření, této společnosti do Unie během období šetření.

(291)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(292)

Po poskytnutí konečných informací CCCME tvrdila, že dumpingová rozpětí stanovená Komisí nejsou věrohodná. Tato průmyslová organizace poukázala na příkladu dumpingového rozpětí stanoveného pro ostatní spolupracující společnosti zejména na to, že na základě výpočtu Komise by měla být běžná hodnota čínských vývozců přibližně o 80 % vyšší než jejich vývozní cena v situaci, kdy čínské vývozní ceny byly přibližně na stejné úrovni jako výrobní náklady výrobců v Unii. K tomuto závěru dospěla CCCME odečtením cílového zisku (9,1 %) od rozpětí újmy (11,2 %), a tvrdila proto, že čínská vývozní cena byla pouze o 2 % vyšší než výrobní náklady výrobce v Unii.

(293)

Komise konstatovala, že rozdíl mezi dumpingovým rozpětím a rozpětím újmy je při posuzování důvěryhodnosti výpočtu dumpingového rozpětí nepodstatný. Dumpingová rozpětí vycházela z informací poskytnutých společnostmi (spotřeba výrobních činitelů, určité náklady, vývozní ceny) a z nezkreslených nákladů a referenčních hodnot stanovených v reprezentativní zemi. Vyvážející výrobci měli možnost se k výpočtu jejich jednotlivých dumpingových rozpětí vyjádřit. Pokud by byly zjištěny věcné chyby, Komise by je opravila. Kromě toho byly všechny strany informovány o zdrojích a hodnotách nezkreslených nákladů a referenčních hodnot v reprezentativní zemi a měly příležitost se k samotným zdrojům i k potenciálním chybám ve výpočtu vyjádřit. Na základě připomínek zúčastněných stran provedla Komise v případě potřeby změny nebo opravy.

(294)

CCCME navíc porovnávala kategorie, které prakticky srovnávat nelze. CCCME například nevzala v úvahu, že čínské vývozní ceny franko zahrnovaly prodejní, správní a režijní náklady, zisk, manipulaci a nakládku, námořní dopravu a pojištění, dovozní cla a náklady po dovozu, a proto nebylo možné je srovnávat s výrobními náklady Unie. CCCME kromě toho nezohlednila skutečnost, že čínská vývozní cena srovnávaná s cílovou cenou Unie pro účely výpočtu rozpětí újmy byla cenou franko, zatímco čínská vývozní cena použitá pro výpočet dumpingového rozpětí byla cenou ze závodu.

(295)

Nakonec Komise z důvodů uvedených ve 293. až 294. bodě odůvodnění tvrzení CCCME zamítla.

(296)

Během období šetření vyrábělo obdobný výrobek devatenáct známých výrobců v Unii (113). Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(297)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena na 2 443 stožárů.

(298)

Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, odhadovalo se, že tři výrobci v Unii zařazení do vzorku představují 38 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii. Ti představovali 38 % objemu prodeje v Unii stanoveného ve fázi zahájení řízení.

(299)

Tři kódy KN, pod kterými lze ocelové stožáry pro větrné elektrárny nebo jejich části dovážet, zahrnují rovněž významné objemy jiných výrobků. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici přesnější údaje o dovozu ocelových stožárů pro větrné elektrárny během posuzovaného období, stanovila Komise spotřebu v Unii na základě údajů sdružení EWTA (114).

(300)

Sdružení EWTA vypočítalo spotřebu na základě spotřeby větrných elektráren v MW, kterou zveřejnila společnost WindEurope (115). Počet věží sdružení EWTA vypočítalo vydělením počtu MW instalovaných ročně průměrnou velikostí (průměrnými velikostmi) generátorů větrných turbín instalovaných podle zpráv společnosti WindEurope. Spotřeba v Unii v roce 2017 vychází z počtu elektráren v roce 2018 uvedeného společností WindEurope, spotřeba v Unii v roce 2018 vychází z počtu elektráren v roce 2019 uvedeného společností WindEurope a spotřeba v Unii v roce 2019 vychází z počtu elektráren v roce 2020 uvedeného společností WindEurope. Spotřeba Unie v období šetření vychází z počtu elektráren v roce 2020 uvedeného společností WindEurope (za první polovinu období šetření) a extrapolací na základě informací o trhu sdružení EWTA (za druhou polovinu období šetření). Úprava času o 1 rok je nutná kvůli době realizace mezi okamžikem, kdy výrobci prodávají ocelové stožáry pro větrné elektrárny svým klientům, a okamžikem, kdy jsou větrné turbíny instalovány, což je podle informací ve spisu (116) průměrně 12 měsíců, i když tato doba může být delší (117).

(301)

Na základě toho se spotřeba ocelových stožárů pro větrné elektrárny během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba na trhu Unie (stožáry)

(302)

Celková spotřeba se zvýšila z 2 707 stožárů v roce 2017 na 3 087 v období šetření. Poptávka byla zvlášť silná v roce 2018, kdy byla vyvolána zvyšováním počtu elektráren v roce 2019 ve Španělsku, Švédsku a na moři (118).

(303)

Po poskytnutí konečných informací společnost GE tvrdila, že zakládat spotřebu v Unii na počtu elektráren v Unii v následujícím roce nemá smysl, protože by nebylo možné z roku instalace přesně přepočítat datum nákupu. Na podporu tohoto tvrzení společnost GE poukázala na skutečnost, že doba realizace může být delší než jeden rok, jak Komise zjistila, ale nevyjádřila se ke vhodnosti použití 12měsíční průměrné doby realizace, kterou navrhlo sdružení EWTA a kterou Komise shledala na základě informací poskytnutých zúčastněnými stranami v tomto šetření za přiměřenou.

(304)

Komise nejprve uvedla, že společnost GE nenavrhla alternativní dobu realizace pro stanovení spotřeby na základě údajů o elektrárnách společnosti WindEurope, ani jiný základ pro výpočet spotřeby. Sama společnost GE ve skutečnosti uznala, že lhůty mezi nákupem a instalací ocelových stožárů pro větrné elektrárny se značně liší v závislosti na projektu větrného parku, jeho velikosti a umístění, přičemž lhůty mezi celním odbavením ocelových stožárů pro větrné elektrárny (nebo stožárů, které opouštějí výrobní závody výrobců v Unii) a jejich instalací rovněž kolísají. Pokud jde o opodstatněnost průměrné doby realizace jednoho roku mezi prodejem (spotřebou) a instalací, bylo zdůvodnění sdružení EWTA v průběhu šetření podpořeno prohlášeními dalších zúčastněných stran (119). A konečně, trend spotřeby stanovený při použití úpravy o jeden rok není v rozporu s jinými údaji ve spisu. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(305)

Po poskytnutí konečných informací CCCME požádala o srovnání příslušného použitého souboru údajů s veřejně dostupnými zdroji. Komise toto tvrzení zamítla. Právě skutečnost, že nejsou k dispozici přesné veřejně dostupné statistické údaje týkající se ocelových stožárů pro větrné elektrárny, je důvodem pro použití metodiky uvedené ve 300. bodě odůvodnění výše. Pokud jde o dovoz, Eurostat nepoužívá stejné jednotky měření jako soubor údajů společnosti WindEurope. Kromě toho kódy KN, pod něž jsou ocelové stožáry pro větrné elektrárny zařazeny, zahrnují také významné objemy jiných výrobků. Předložené veřejně přístupné verze souborů údajů sdružení EWTA byly zúčastněným stranám poskytnuty v dokumentu t21.003247 uloženém dne 12. 4. 2021 (soubory údajů společnosti WindEurope a Eurostatu) a v dokumentu t21.004376 ze dne 7. 6. 2021 (soubor údajů společnosti WindEurope).

(306)

Po poskytnutí konečných informací CCCME rovněž zpochybnila významné rozdíly v údajích o spotřebě (120) uvedených v podnětu (121), v odpovědi sdružení EWTA na makrodotazník ze dne 9. dubna 2021 (122) a v opravném podání sdružení EWTA ze dne 7. června 2021 (123). Komise objasnila, že důvody těchto změn byly náležitě vysvětleny sdružením EWTA v posledních dvou uvedených podáních, a zopakovala, že hlavní soubory údajů byly poskytnuty zúčastněným stranám. Rozdíl mezi původní odpovědí sdružení EWTA na makrodotazník a údaji v podnětu do určité míry vysvětluje skutečnost, že v odpovědi na makrodotazník již nebylo zohledněno Spojené království, které je významným trhem s ocelovými stožáry pro větrné elektrárny, kvůli formálnímu odchodu z Unie dne 1. ledna 2021. Ve svém podání ze dne 7. června 2021 navíc sdružení EWTA vysvětlilo změněné údaje týkající se některých ukazatelů ve srovnání s podáním ze dne 9. dubna 2021 na základě nových poznatků, zejména pokud jde o celkovou roční spotřebu (výše uvedená úprava o jeden rok) a podíl vývozu na objemu prodeje výrobního odvětví Unie.

(307)

Dne 26. března 2021 Komise provedla dálkovou křížovou kontrolu odpovědi na makrodotazník. Po poskytnutí konečných informací CCCME navrhla, aby Komise provedla další dálkovou křížovou kontrolu, jelikož ověřená odpověď na dotazník sdružení EWTA byla mezitím nahrazena aktualizovanou odpovědí ze dne 7. června 2021. Komise objasnila, že soubor údajů, na němž bylo založeno podání ze dne 7. června 2021, je víceméně totožný se souborem údajů, na němž bylo založeno podání ze dne 9. dubna 2021. Nové údaje o celkové spotřebě v souladu s revidovanou metodou, kdy je zohledněno jednoroční zpoždění mezi spotřebou a instalací, stanovilo sdružení EWTA teprve pro druhou polovinu období šetření. Údaje o spotřebě za první pololetí roku 2020 musely vycházet z energetického výkonu zařízení (MW) nainstalovaných během první poloviny roku 2021. Po obdržení aktualizovaného podání sdružení EWTA Komise řádně ověřila způsob, jakým sdružení EWTA odhadlo údaj o MW za první pololetí roku 2021, a dospěla k závěru, že metodika extrapolace při stanovení tohoto údaje, který byl základem pro údaj o spotřebě ocelových stožárů pro větrné elektrárny ve druhé polovině období šetření, byla přiměřená. Proto dospěla k závěru, že není třeba provádět druhou dálkovou křížovou kontrolu týkající se makroúdajů poskytnutých sdružením EWTA. Komise rovněž konstatovala, že před poskytnutím konečných informací žádná ze stran nepředložila připomínky k aktualizovanému podání sdružení EWTA ze dne 7. června 2021, a to ani poté, co byly strany dne 18. června 2021 informovány o neuložení prozatímních opatření a výslovně vyzvány, aby se vyjádřily k podání jiných zúčastněných stran (124). CCCME ani žádná jiná strana nepředložily připomínky k podání sdružení EWTA ze dne 7. června 2021 v dané lhůtě a Komise proto tvrzení, že toto nové podání mohlo ovlivnit práva CCCME na obhajobu, zamítla.

(308)

Výrobek, který je předmětem šetření, představuje omezenou část objemu dovozu pod kódy KN, na něž se šetření vztahuje. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném období nebyly k dispozici přesnější údaje o dovozu nebo jiné smysluplné údaje, jsou v tabulce 3 uvedeny nejlepší odhady sdružení EWTA o dovozu z dotčené země. Metodika EWTA spočívala v tom, že se prodej výrobců v Unii odečetl od spotřeby v Unii a tak byl stanoven dovoz za rok. Poté EWTA vypočítala na základě údajů Eurostatu průměrnou reprezentativnost každého relevantního zdroje dovozu, včetně Číny, takto:

Tabulka 3

Průměrná reprezentativnost zdrojů dovozu

(309)

Výše uvedené procentní podíly vypočítalo sdružení EWTA na základě hodnot dovozu z Eurostatu pro Čínu, Turecko, Vietnam a Korejskou republiku týkajícího se kódů KN 7308 20 00 a 8502 31 00. Sdružení EWTA vypočítalo prostý průměr reprezentativnosti každého zdroje u kódu KN 7308 20 00 a průměr reprezentativnosti každého zdroje u kódu KN 8502 31 00 a mohlo tak stanovit celkovou průměrnou reprezentativnost uvedenou v tabulce 3.

(310)

U každého období se dovoz ocelových stožárů pro větrné elektrárny ze třetích zemí jiných, než je Čína, Turecko, Vietnam a Korejská republika, odhaduje na 1 % celkového dovozu. Takovými „jinými zeměmi“ jsou podle sdružení EWTA Malajsie a Indonésie.

(311)

Pokud byl v údajích Eurostatu uveden dovoz kódů KN 7308 20 00 a 8502 31 00 ze zemí jiných než těch, které jsou uvedeny v tabulce výše, sdružení EWTA tento dovoz ignorovalo, přičemž vycházelo ze svých znalostí trhu, podle kterých výroba ocelových stožárů pro větrné elektrárny probíhá celosvětově pouze ve vybraném počtu zemí. Z nich během posuzovaného období vyvážely ocelové stožáry pro větrné elektrárny do Unie pouze země uvedené v tabulce výše.

(312)

Po poskytnutí konečných informací CCCME tvrdila, že výše uvedená metodika vychází ze subjektivního posouzení a znalostí trhu sdružení EWTA, ale toto tvrzení neodůvodnila. Komise se domnívala, že výpočet objemů dovozu vysvětlený výše je vzhledem k dostupným údajům přiměřený, neboť kombinuje použití nesporně spolehlivého statistického zdroje (Eurostatu) a tržních znalostí sdružení EWTA o podílu objemu vyvážejících zemí s celkovým objemem dovozu, který byl stanoven na základě zveřejněných údajů společnosti WindEurope o instalované kapacitě a objemu prodeje obdobného výrobku v Unii vykázaného výrobci obdobného výrobku v Unii. Příspěvky, které uživatelé jako celek předložili v průběhu šetření, neodhalily žádný jiný zdroj dovozu než vybraný počet zemí v tabulce 3, avšak potvrdily, že čínští výrobci jsou jejich hlavními dodavateli ze třetích zemí. Komise proto tvrzení CCCME zamítla.

(313)

Na tomto základě se dovoz z Číny vyvíjel takto:

Tabulka 4

Objem dovozu a jeho podíl na trhu

(314)

Dovoz z Korey během posuzovaného období kolísal. Je třeba poznamenat, že ocelové stožáry pro větrné elektrárny se obvykle prodávají jako součást větších projektů s časovým obdobím často přesahujícím jeden rok, takže vývoj prodeje, včetně dovozu, často odráží změny poptávky, které se uskutečnily rok nebo více před prodejem. Dovoz z Číny se celkově zvýšil o 54 %. Jeho podíl na trhu vzrostl z 25 % v roce 2017 na 34 % v období šetření, což znamená nárůst o 35 % v posuzovaném období.

(315)

Po poskytnutí konečných informací společnost GE uvedla, že Komise nesprávně vypočítala spotřebu ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii, a proto nesprávně stanovila podíly čínských výrobců na trhu. Žádost se zamítá z důvodů vysvětlených v 304. bodě odůvodnění.

(316)

Výrobek, který je předmětem šetření, představuje omezenou část dovozu uvedeného pod kódy KN, na něž se vztahuje šetření. Vzhledem k tomu, že za posuzované období nebyly k dispozici spolehlivé statistické údaje nebo jiné smysluplné údaje, Komise stanovila průměrné ceny čínského dovozu na základě údajů předložených vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(317)

Po poskytnutí konečných informací CCCME a společnost Suzhou Titan zpochybnily vhodnost stanovení průměrných čínských dovozních cen na základě dálkové křížové kontroly vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. CCCME se zejména domnívala, že tyto ceny nebudou představovat více než 22 % čínského dovozu, a proto je nelze považovat za reprezentativní. Alternativně se domnívala, že by Komise měla použít údaje Eurostatu, a poskytla tabulku, která obsahuje objem dovozu v tunách a jednotkovou cenu v EUR/t tohoto dovozu za čtyři roky posuzovaného období podle „vlastních výpočtů CCCME na základě údajů Eurostatu“.

(318)

CCCME neposkytla přesný zdroj uvedených údajů, a Komise proto nemohla posoudit, zda jsou výsledné údaje reprezentativnější. Komise však připomněla, že výrobek, který je předmětem šetření, představuje pouze omezenou část dovážených objemů uvedených v Eurostatu pod kódy KN, na něž se šetření vztahuje. Proto dospěla k závěru, že průměrná cena a vývoj průměrné ceny na základě skladby výrobků, která zahrnuje významný objem výrobků, jichž se šetření netýká, je jednoznačně méně reprezentativní než průměrná cena a vývoj průměrné ceny pouze dotčeného výrobku tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, kteří jsou zároveň největšími vyvážejícími výrobci, kteří se v řízení přihlásili. Tvrzení CCCME a společnosti Titan byla proto zamítnuta.

(319)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise zjistila, že průměrná cena dovozu ocelových stožárů pro větrné elektrárny z Číny se vyvíjela takto:

Tabulka 5

Dovozní ceny (Čína)

(320)

Průměrné ceny dovozu z Číny během posuzovaného období kolísaly. Celkově se zvýšily o 2 %, třebaže mezi lety 2018 a 2019 výrazně poklesly a poté se zotavily.

(321)

Ceny v tabulkách 5 a 9 tohoto nařízení jsou uvedeny na úrovni plného rozsahu a vykazují významné cenové rozdíly mezi cenami výrobního odvětví Unie a dumpingovým dovozem. Šetření ukázalo, že uživatelé nakupují ocelové stožáry pro větrné elektrárny buď v rámci dohod o poplatcích (125), nebo v rámci kompletních objednávek. Na rozdíl od dohod o poplatcích nakupují uživatelé v rámci kompletních objednávek od výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny kompletní stožáry, včetně všech surovin, jako jsou ocelové plechy a tzv. „vnitřní zařízení“ (např. výtah). V rámci dohod o poplatcích poskytuje veškeré vstupní materiály nebo jejich část uživatel výrobci. V takovém případě výrobce fakturuje pouze práci potřebnou na přeměnu vstupních materiálů v ocelové stožáry pro větrné elektrárny a další materiály, které uživatel neposkytl dříve.

(322)

Cenové podbízení v období šetření Komise stanovila srovnáním těchto prvků kompletních nákupních transakcí:

(323)

Toto cenové srovnání bylo provedeno u jednotlivých typů transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a případně po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl teoretického obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření.

(324)

Z výše uvedených skutečností vyplynulo, že dumpingový dovoz vyvážejících výrobců zařazených do vzorku vykazoval vážené průměrné rozpětí cenového podbízení v rozmezí od 2,7 % do 5,1 %. Výrobek, který je předmětem šetření, je velmi citlivý na ceny. Uživatelé obvykle nakupují ocelové stožáry pro větrné elektrárny prostřednictvím nabídkových řízení a/nebo žádostí o cenové nabídky. Pak jsou konfrontovány nabídky několika dodavatelů a hospodářská soutěž je z velké části založena na ceně. V této souvislosti jsou zjištěná rozpětí cenového podbízení považována za významná.

(325)

Jak bylo uvedeno výše, Komise použila svou standardní praxi a porovnala cenu CIF na hranici Unie vyvážejících výrobců s cenou ze závodu výrobců v Unii, protože měla za to, že srovnání cen na těchto úrovních zajišťuje objektivní posouzení pro účely výpočtu cenového podbízení.

(326)

Po poskytnutí konečných informací společnost Suzhou Titan tvrdila, že pokud jde o výpočty týkající se cenového podbízení (a prodeje pod cenou), náklady po dovozu přidané k ceně CIF čínského dovozu by měly být zvýšeny o náklady na dopravu a pojištění na místo instalace, přičemž cena výrobního odvětví Unie by měla být zohledněna na úrovni ceny ze závodu. Důvodem, proč se společnost dovolávala této úpravy dovozní ceny při výpočtu cenového podbízení a prodeje pod cenou, byla vysoká úroveň nákladů na dopravu a skutečnost, že každý díl ocelového stožáru pro větrné elektrárny má po dovozu do Unie své vlastní jedinečné místo určení. Několik stran uvedlo, že vhodným bodem srovnání pro výpočet rozpětí cenového podbízení (a prodeje pod cenou) by měla být dodací cena franko EU na místo instalace, a to jak pro čínské výrobce, tak pro výrobce v Unii, jelikož konečná prodejní cena pro jednotlivé uživatele zahrnuje vysoké náklady na dopravu, které jsou silně ovlivněny místem určení projektu větrného parku, a že hospodářská soutěž mezi výrobci v Unii a vyvážejícími výrobci probíhá na této úrovni. Sdružení EWTA tvrdilo, že ceny výrobního odvětví Unie pro výpočet cenového podbízení (a prodeje pod cenou) by měly být zvýšeny o náklady na dopravu a pojištění, aby se zvýšily na úroveň CIF, ve stejném přístavu vstupu jako čínské dovozní ceny.

(327)

Komise považovala všechna výše uvedená tvrzení za koncepčně nesprávná. Ceny ze závodu výrobců v Unii konkurují vývozním cenám z dotčené země na úrovni CIF přístavu vstupu v EU. Připočtení nákladů na dopravu a pojištění na místo instalace na straně Unie nebo na straně vývozu, nikoli však na obou stranách, by nebylo vhodné pro zkoumání cenových dopadů dovozu.

(328)

Z výše uvedených důvodů Komise výše uvedená tvrzení předložená sdružením EWTA a společnostmi GE a Suzhou Titan zamítla.

(329)

Po poskytnutí konečných informací předložila společnost Chengxi Shipyard několik tvrzení týkajících se výpočtu rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou.

(330)

Za prvé tvrdila, že rozpětí cenového podbízení by mělo být vypočteno na základě počtu kusů, nikoli na základě hmotnosti v kg, přičemž poukazovala na to, že kusy (stožáry) jsou základem pro výpočet (většiny) ukazatelů újmy. Toto tvrzení bylo zamítnuto, protože Komise měla za to, že výpočet rozpětí cenového podbízení (a prodeje pod cenou) nemá souvislost se stanovením ukazatelů újmy (viz také 282. a 283. bod odůvodnění). Navíc to, zda Komise použila stožáry nebo kg, je irelevantní, pokud Komise použila stejné hodnoty na obou stranách srovnání.

(331)

Za druhé, společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že nehledě na dodatečné informace poskytnuté Komisí v rámci poskytnutí dodatečných informací mimo jiné o cílových cenách na výrobní model výrobního odvětví Unie v rozpětích, zůstalo poskytnutí konečných informací nedostatečné. Bez sdělení objemů prodeje, hodnot a přesných cílových cen výrobního odvětví Unie Komise společnosti neumožnila ověřit přesnost výpočtů újmy. Společnost měla za to, že by měly být poskytnuty konkrétní údaje výrobního odvětví Unie, protože jsou výsledkem konsolidace údajů tří výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(332)

Komise s tvrzením společnosti nesouhlasila, protože cílová cena v rozpětích obsahovala všechny informace potřebné k výpočtu minimálního a maximálního rozpětí prodeje pod cenou u každého modelu výrobku, a umožnila tak vyvážejícím výrobcům identifikovat potenciální chyby při výpočtu. Navíc pokud jde o žádost o zveřejnění množství, hodnot a přesných cílových cen, Komise připomněla, že ustanovení čl. 19 odst. 4 základního nařízení ukládají Komisi povinnost zohlednit oprávněné zájmy dotčených stran na tom, že nebudou zveřejněna jejich obchodní tajemství. V tomto konkrétním případě není prodejní cena nebo cílová cena výrobního odvětví Unie vždy výsledkem konsolidovaných údajů tří výrobců zařazených do vzorku, protože v několika případech např. jeden ze tří výrobců v Unii zařazených do vzorku neprodával model výrobku použitý pro srovnání, a proto cena za model výrobku výrobního odvětví Unie již není průměrem cen tří společností zařazených do vzorku. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(333)

Za třetí, společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že ocelové stožáry pro větrné elektrárny nekonkurují přímo výrobku výrobního odvětví Unie a nezpůsobily by újmu, zaprvé proto, že polovina jejího prodeje nebyla při výpočtu jejího rozpětí újmy použita, a zadruhé proto, že rozpětí u některých z nich bylo záporné.

(334)

Skutečnost, že více než 45 % dovozu společnosti Chengxi Shipyard nebylo zohledněno, je způsobena metodikou cenového srovnání dovozu s prodejem obdobného výrobku výrobců v Unii zařazených do vzorku. Komise připomněla, že všechny typy dováženého výrobku konkurují všem typům výrobku vyráběného výrobci v Unii. Skutečnost, že například typ výrobku dovážený z Číny je dodáván bez vnitřních zařízení (např. výtahu nebo pomocného systému při stoupání nebo systému regulace teploty) nebo s jinou délkou dílu, a že tedy neexistuje odpovídající položka pro účely výpočtu cenového podbízení nebo prodeje pod cenou, neznamená, že tyto výrobky nekonkurují obdobným výrobkům vyráběným výrobním odvětvím Unie, ale pouze potvrzuje skutečnost, že každý prodej je přizpůsoben technickým specifikacím a požadavkům zákazníka. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(335)

Za čtvrté, společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že analýza rozpětí cenového podbízení (a prodeje pod cenou) je neúplná a asymetrická, pokud jde o výpočet dumpingu, protože veškerý prodej společnosti Chengxi Shipyard na vývoz byl použit při stanovení dumpingového rozpětí, ale nikoli při výpočtu cenového podbízení (a prodeje pod cenou). Komise připomněla, že v základním nařízení není žádný požadavek, aby se při výpočtech dumpingu a újmy použil stejný prodej na vývoz. Kontext obou výpočtů je odlišný a základní soubor údajů se může rovněž lišit vzhledem k tomu, že při výpočtu újmy se porovnávají informace o cenách vývozců na jedné straně a výrobců v Unii na straně druhé. Uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(336)

A nakonec společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že Komise měla vypočítat náklady po dovozu jako určitou částku na množství (na tunu nebo na kus stožárů) namísto procentního podílu hodnoty CIF, aby byl výpočet v souladu se stejnou úpravou nákladů, která byla provedena u výpočtu vývozní ceny, a protože množství je pro výpočet nákladů po dovozu důležitější. Za prvé musela Komise připomenout, že společnost neodůvodnila ani neposkytla důkazy pro své tvrzení, že je vhodnější určitá částka nákladů po dovozu na množství. Za druhé, Komise získávala údaje přímo z odpovědí na dotazník od dovozců/uživatelů a zjistila, že většina nákladů na odbavení uvedených v podpůrném dokumentu vychází z paušálních částek, které nesouvisely s množstvím nebo hmotností dováženého zboží. A konečně ve zkontrolovaných podpůrných dokumentech údaje o hmotnosti nebo počtu dovezených jednotek chybí. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(337)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(338)

Jak je uvedeno v 9. bodě odůvodnění výše, byl za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie proveden výběr vzorku.

(339)

Pro účely stanovení újmy rozlišovala Komise mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise posoudila makroekonomické ukazatele na základě údajů z odpovědi na dotazník předložené sdružením EWTA týkající se všech výrobců v Unii, které byly v případě potřeby podrobeny křížové kontrole s odpověďmi na dotazník od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku. Mikroekonomické ukazatele vyhodnotila Komise na základě údajů z odpovědí na dotazník od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly podrobeny křížové kontrole na dálku a pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie byly shledány jako reprezentativní.

(340)

Posuzovanými makroekonomickými ukazateli jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, rozsah dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu.

(341)

Mikroekonomickými ukazateli jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost získat kapitál.

(342)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Výroba, výrobní kapacita a vytížení kapacity

(343)

V průběhu posuzovaného období poklesla výroba o 10 %. Výrobní kapacita byla v posuzovaném období prakticky stabilní, neboť se zvýšila o pouhá 2 %. Využití kapacity kleslo z 56 % v roce 2017 na 49 % v období šetření.

(344)

Společnost Siemens Gamesa Renewable Energy GmbH & Co KG (dále jen „SGRE“), uživatel ocelových stožárů pro větrné elektrárny, která předložila připomínky, se domnívala, že pouhý počet vyrobených ocelových stožárů pro větrné elektrárny není reprezentativní, protože jejich velikost se v průběhu času zvýšila. Strana tuto připomínku zopakovala po poskytnutí konečných informací a uvedla, že Komise by měla jako jednotku měření použít megawatty (dále jen „MW“) a gigawatty (dále jen „GW“), tj. parametry, které se používají v celém odvětví jako údaj o instalované kapacitě a které jsou rovněž základem pro měření výstupních požadavků na cíle v oblasti obnovitelné energie uvedené v Zelené dohodě. Komise toto tvrzení zamítla, protože trh s ocelovými stožáry pro větrné elektrárny nepoužívá jako jednotku měření MW nebo GW.

(345)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Objem prodeje a podíl na trhu

(346)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie klesl během posuzovaného období o 7 %. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu klesl z 69 % v roce 2017 na 56 % v období šetření, což znamená celkový pokles o 18 %.

(347)

Po poskytnutí konečných informací společnost GE uvedla, že Komise nesprávně vypočítala spotřebu ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii, a proto nesprávně stanovila podíly výrobců v Unii na trhu. Žádost se zamítá z důvodů vysvětlených v 304. bodě odůvodnění.

(348)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu v Unii v průběhu posuzovaného období poklesl o 7 %, resp. 18 %. Výrobní odvětví Unie tedy nemohlo těžit ze zvýšení spotřeby v Unii (+14 % v posuzovaném období, jak je uvedeno v tabulce 2).

(349)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Zaměstnanost a produktivita

(350)

Míra zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie v souvislosti s výrobou ocelových stožárů pro větrné elektrárny v posuzovaném období poklesla o 5 %.

(351)

Produktivita klesla z 0,71 stožáru na zaměstnance v roce 2017 na 0,68 stožáru na zaměstnance v období šetření. Je třeba poznamenat, že počet stožárů na zaměstnance ovlivňuje skladba výrobků. Navíc, ocelové stožáry pro větrné elektrárny jsou v průměru rok od roku větší. Pokles produktivity o 5 % uvedený výše je proto s největší pravděpodobností plně kompenzován skutečností, že velikost stožárů se v posuzovaném období zvětšila.

(352)

Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčené země byl dopad výše skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie značný.

(353)

Jde o první antidumpingové šetření týkající se dotčeného výrobku. Proto nebyly k dispozici žádné údaje k posouzení účinků případného dřívějšího dumpingu.

(354)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované nezávislým odběratelům v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Prodejní ceny a výrobní náklady v Unii

(355)

V posuzovaném období se průměrné jednotkové prodejní ceny kompletních objednávek ocelových stožárů pro větrné elektrárny pocházející z Unie zvýšily o 12 %, zatímco jednotkové výrobní náklady se zvýšily ve větší míře, tj. o 21 %.

(356)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(357)

Během posuzovaného období se průměrné náklady práce na zaměstnance zvýšily o 7 % v návaznosti na celkový vývoj inflace a nákladů práce. Roční míra růstu nákladů práce v celém hospodářství EU činila v letech 2018 a 2019 až 3 % a více a v roce 2020 až více než 4 % (126).

(358)

Stav zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 11

Zásoby

(359)

Komise zjistila, že zásoby nejsou smysluplným ukazatelem újmy, pokud jde o výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Výrobci vyrábějí ocelové stožáry pro větrné elektrárny na základě objednávek a obvykle neuchovávají žádné fyzické zásoby. Velmi malé hodnoty konečného stavu zásob uvedené v tabulce 11 se týkají vyrobených, ale dosud neprodaných ocelových stožárů pro větrné elektrárny (127). .

(360)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 12

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(361)

Ziskovost výrobního odvětví Unie se snížila z +3,6 % v roce 2017 na –1,4 % v období šetření. Čistý peněžní tok byl negativně ovlivněn klesajícími zisky a mezi rokem 2018 a obdobím šetření byl záporný. Schopnost získat kapitál byla omezena poklesem zisků. Úroveň ročních investic vykazovala trvale klesající tendenci a v posuzovaném období poklesla o 90 %.

(362)

Pokud jde o peněžní tok, společnost SGRE konstatovala, že společnost GRI ve své odpovědi na dotazník uvedla, že její schopnost opatřit si kapitál nebyla ovlivněna dumpingem působícím újmu a že investice byly samofinancované nebo financované z bankovních úvěrů. Ve stejném duchu tvrdila, že společnost Windar uvedla, že její schopnost opatřit si kapitál nebyla ovlivněna, protože nebyly rozděleny žádné dividendy a zisky byly použity k posílení struktury rozvahy, zatímco investice byly financovány buď z vlastního peněžního toku, nebo z dlouhodobých bankovních úvěrů. Šetření však ukázalo, že jak je uvedeno v tabulce výše, zisky výrobců v Unii zařazených do vzorku se snížily a potenciálně jim bránily v investicích. Kromě toho skutečnost, že společnost Windar nebyla schopna vyplácet dividendy svým akcionářům, což byl důsledek poklesu zisku, a že se společnost Windar musela uchýlit k bankovním úvěrům, aby mohla investovat, jak bylo uvedeno výše, ukázala, že již byla v nejisté finanční situaci. Bankovní úvěry přirozeně znamenaly dodatečné náklady ve formě splatných úroků, které byly také vyšší než v situaci, kdy by společnost Windar byla v lepší finanční kondici.

(363)

Po poskytnutí konečných informací společnost SGRE uvedla, že skutečnost, že se společnost uchyluje k bankovním úvěrům za účelem investování, neznamená, že se nachází v nestabilní situaci. Komise souhlasila s tím, že pouhá skutečnost, že společnost Windar využívala bankovní úvěry za účelem provádění investic, nelze teoreticky považovat za důkaz újmy. Komise se však domnívala, že tuto skutečnost je nutno posuzovat společně s dalšími faktory, jak to učinila ve 362. bodě odůvodnění. Vyjádření společnosti SGRE tento závěr nezměnila.

(364)

Společnost SGRE odkázala na šetření US ITC proti španělským ocelovým stožárům pro větrné elektrárny. Uvedla, že pokud by španělští výrobci, jako je společnost Windar, vyváželi své ocelové stožáry pro větrné elektrárny do USA za ceny nižší, než jsou jejich domácí ceny, považovala by její výrobní náklady a ziskovost na domácím trhu za dostatečné. Komise však z mnoha důvodů nechápe odůvodnění tohoto tvrzení, které je navíc založeno na obviněních v podnětu („petici“), která prošetřují orgány třetích zemí. Toto tvrzení je navíc chybné, protože cenová diskriminace (pokud existuje a je-li prokázána) může mít mnoho příčin, takže i kdyby byly domácí ceny (EU) společnosti Windar vyšší než její vývozní ceny do USA, neznamená to nutně, že domácí ceny jsou (dostatečně) ziskové. Komise rovněž zdůraznila, že údaje o mikroekonomických ukazatelích stanovila na základě vzorku tří výrobců v Unii. Návrh byl proto rozhodně zamítnut.

(365)

Z výše uvedeného posouzení makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů vyplývá, že výrobní odvětví Unie utrpělo v období šetření podstatnou újmu, jelikož ztratilo významný podíl na trhu a jeho růst prodejních cen nebyl dostatečný na to, aby na ně bylo možno přenést silný nárůst výrobních nákladů, což způsobilo pokles jeho ziskovosti a negativně ovlivnilo investice, návratnost investic a peněžní tok.

(366)

Skutečnost, že se několik ukazatelů (výrobní kapacita, zásoby) nezhoršilo, nezpochybňuje zjištění újmy.

(367)

Některé strany (CCCME, SGRE, GE) uvedly, že v poslední části sledovaného období použitého v podnětu se některé ukazatele zlepšily. Šetřením bylo zjištěno, že v průběhu období šetření je to jediný případ finančních ukazatelů, protože silný pokles výrobních nákladů mezi rokem 2019 a obdobím šetření měl na finanční situaci výrobního odvětví Unie skutečně pozitivní vliv. Výrobní odvětví Unie však v období šetření stále zaznamenávalo významné ztráty. I kdyby se tedy tento ukazatel mezi rokem 2019 a obdobím šetření zlepšil, nezpochybňuje to zjištění újmy, pokud jde o tento ukazatel.

(368)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(369)

Během posuzovaného období došlo ke snížení prodeje výrobního odvětví Unie ve prospěch čínského dovozu. Objem dovozu z Číny se výrazně zvýšil (o 54 %) a jeho podíl na trhu vzrostl o devět procentních bodů, z 25 % v roce 2017 na 34 % v období šetření. Ve stejném období a navzdory zvýšení spotřeby o 14 % poklesl objem prodeje výrobního odvětví Unie o 7 % a jeho podíl na trhu klesl z 69 % v roce 2017 na 56 % v období šetření.

(370)

Pokud jde o ceny, byly čínské dovozní ceny výrazně nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie a rovněž nižší než výrobní náklady výrobního odvětví Unie v průběhu posuzovaného období, což vedlo k potlačení cen. Cenový tlak vyvíjený vysokými a stále rostoucími objemy dovozu z Číny za tyto ceny v posuzovaném období jasně vysvětluje neschopnost výrobního odvětví Unie zohlednit zvýšení nákladů v jeho prodejních cenách a výsledné ztráty.

(371)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že dovoz z Číny způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. Tato újma měla účinky jak na objem, tak na ceny.

(372)

Jak společnost SGRE, tak společnost GE uvedly, že mezi klesajícími zisky žadatelů a údajnými dumpingovými dovozy neexistuje žádná souvislost, jelikož zisky od roku 2018 prudce poklesly a čínské dovozní ceny se zvýšily. CCCME uvedla, že čínský dovoz nemohl způsobit výrobcům v Unii újmu, protože množství čínského dovozu pokleslo, zatímco jejich ceny vzrostly.

(373)

Komise s tím nesouhlasila. Během posuzovaného období se čínské dovozní ceny zvýšily celkem o 2 %, což je patrné v tabulce 5. Během posuzovaného období však zůstaly nižší než ceny výrobního odvětví Unie a jeho výrobní náklady. Kromě toho se čínské dovozní ceny mezi lety 2018 a 2019 snížily. Pokud jde o objem dovozu z Číny, šetřením bylo zjištěno, že se mezi rokem 2017 a obdobím šetření zvýšil o 54 % a od roku 2018 dále o 7 %.

(374)

Objem dovozu z jiných třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 13

Dovoz ze třetích zemí

(375)

Během posuzovaného období byl dovoz z jiných třetích zemí než z Číny omezený. Jejich společný podíl na trhu se zvýšil z 5,9 % v roce 2017 na 9,3 % v období šetření. Komise uvedla, že průměrné ceny dovozu z jiných třetích zemí než z Číny byly posouzeny na základě údajů Eurostatu pro kódy KN 7308 20 00 a 7308 90 98. Tyto kódy KN se vztahují na dovoz mnohem většího rozsahu zboží než pouze ocelových stožárů pro větrné elektrárny, ale v tomto šetření představují nejlepší dostupné informace. Vzhledem k tomu, že tyto ceny byly trvale a výrazně vyšší než ceny dovozu z Číny, lze oprávněně konstatovat, že základní dovoz ocelových stožárů pro větrné elektrárny nepředstavoval cenové podbízení vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie.

(376)

Objemy v tabulce výše jsou nejlepší odhady poskytnuté sdružením EWTA. Metodika sdružení EWTA je popsána v oddíle 4.3.1.

(377)

Někteří uživatelé na žádost předložili Komisi údaje s objemy dovozu a cenami z jiných třetích zemí než z Číny. Vzhledem k omezenému počtu uživatelů, omezenému množství zdrojů dovozu, které každý z nich použil, a různým metodikám použitým pro jejich vykázání a nedostatku údajů však bylo konstatováno, že tyto informace nejsou spolehlivé a nelze je smysluplně zveřejnit.

(378)

V tabulce 13 jsou uvedeny průměrné ceny podle údajů Eurostatu pro kódy kombinované nomenklatury 7308 20 00 a 7308 90 98 společně. Společnost WindEurope požádala Komisi, aby posoudila újmu pouze na základě údajů týkajících se prvního kódu, v souladu s US ITC (128). Komise zjistila, že tato žádost je neopodstatněná, jelikož šetřením byl zjištěn dovoz pod kódem 7308 90 98 během období šetření. Žádné spolupracující strany neuvedly dovoz pod kódem 8502 31 00. Kromě toho Komise uvedla totéž jako ve 375. bodě odůvodnění, pokud jde o přesnost základních údajů.

(379)

Žádná ze stran neuvedla, že by dovoz z jiných třetích zemí než z Číny mohl způsobit újmu výrobcům v Unii. Kromě toho Komise konstatovala, že tento dovoz v posuzovaném období představoval méně než třetinu dovozu z Číny.

(380)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že dovoz z jiných třetích zemí než z Číny během posuzovaného období nezpůsobil výrobnímu odvětví Unie újmu.

(381)

Objem a ceny vývozu výrobního odvětví Unie pro strany, které nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 14

Prodej na vývoz

(382)

Během posuzovaného období se objem vývozu výrobců v Unii snížil na polovinu. Výrobci zařazení do vzorku nebyli schopni u tohoto prodeje poskytnout cenu v EUR/t, proto jsou výše uvedené ceny uvedeny za jednotlivé stožáry, a odrážejí tedy i nárůst průměrné velikosti během posuzovaného období. Výše uvedené průměrné ceny jsou navíc významně ovlivněny rozdíly ve skladbě výrobků. Nebylo tedy možné dospět k žádnému smysluplnému závěru týkajícímu se dopadu vývozu do třetích zemí. Vzhledem k tomu, že když byl prodej na vývoz v roce 2017 na vrcholu, představoval 28 % prodeje v Unii v roce 2017, mohl pokles prodeje na vývoz ke způsobené újmě nanejvýš do určité míry přispět, ale v žádném případě nezmírnil příčinnou souvislost s dumpingovým dovozem.

(383)

Společnost Vestas označila za zdroj újmy nestabilitu poptávky po mořských větrných elektrárnách a podobně jako společnost GE obvinila z újmy nedostatečné využívání mořských zařízení na výrobu větrné energie v Unii. Společnost GE uvedla, že výrobci v Unii před rokem 2017 významně investovali do rozvoje nákladných výrobních zařízení s cílem uspokojovat poptávku po mořských větrných elektrárnách, která nakonec musela být použita pro výrobu pevninských ocelových stožárů pro větrné elektrárny nebo zůstat nečinná. V případě společností SGRE a GE vyplýval pokles ziskovosti výrobního odvětví ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii z poklesu poptávky po mořských stožárech pro větrné elektrárny.

(384)

Výše uvedená tvrzení jsou v rozporu s publikací společnosti WindEurope „Mořská větrná energie v Evropě – Klíčové trendy a statistiky 2020“ zveřejněnou v únoru 2021. Obrázek 1 v této publikaci ukazuje, že celková instalovaná kapacita mořských větrných elektráren v Unii se mezi lety 2017 a 2018 rychlým tempem zvýšila přibližně o 16 % a v letech 2019 a 2020 vzrostla ještě výrazněji o 20 % ročně. Zatímco v roce 2017 činila tato kapacita přibližně 8,8 GW, v roce 2020 dosahovala instalovaná kapacita mořských elektráren v EU-27 přibližně 14,6 GW (129). Společnost WindEurope těmto mořským elektrárnám předpovídala spíše pozitivní výhled (130). Komise rovněž uvedla, že šetření neprokázalo, že by výrobci v Unii systematicky využívali zařízení určená pro výrobu mořských větrných elektráren k výrobě pevninských stožárů – sama společnost GE uznala, že zařízení určená pro mořské větrné elektrárny některých výrobců v Unii byla plně využita (131).

(385)

Po poskytnutí konečných informací si společnost GE vyložila zveřejněné údaje společnosti WindEurope odlišně. Na základě uvedené tabulky dospěla k závěru, že poptávka po mořských větrných elektrárnách se mezi lety 2017 a 2018 snížila, poté mezi lety 2018 a 2019 „mírně vzrostla“ a od roku 2019 do roku 2020 opět poklesla. Na tomto základě dospěla k závěru, že na trhu Unie s mořskými větrnými elektrárnami došlo v posuzovaném období k poklesu. Avšak vzhledem k tomu, že Komise údaje upravila tak, aby zahrnovaly pouze členské státy Unie, tj. vyloučila oznámené objemy týkající se Spojeného království, zdálo se, že společnost GE tak neučinila, a založila tedy své závěry na nesprávném souboru údajů. Je-li totiž Spojené království z uvedené tabulky vyloučeno, nedochází mezi lety 2019 a 2020 k poklesu poptávky po mořských větrných elektrárnách, ale spíše k jejímu silnému nárůstu přibližně o 20 %. Celkově lze říci, že jak již bylo uvedeno, souhrnná instalovaná kapacita mořských větrných elektráren v Unii se v posuzovaném období výrazně zvýšila z 8,8 GW na 14,6 GW, tj. o 66 %.

(386)

Pokud jde o připomínky společnosti GE týkající se nedostatečného využívání zařízení na výrobu mořských větrných elektráren, jsou v rozporu s připomínkami této společnosti, ve kterých vysvětluje, že plně využitá zařízení uvedená ve 384. bodě odůvodnění jsou zařízení pouze jednoho výrobce v Unii. Komise je přesvědčena, že šetření neprokázalo, že by výrobci v Unii systematicky využívali zařízení určená pro výrobu mořských stožárů k výrobě pevninských stožárů.

(387)

Na základě všech výše uvedených důvodů Komise odmítla opakované tvrzení, že pokles poptávky po mořských stožárech negativně ovlivnil ziskovost výrobního odvětví Unie a přispěl k újmě.

(388)

Významný podíl (přibližně 40 % (132)) výrobních nákladů ocelových stožárů pro větrné elektrárny představují ocelové plechy. Podle názoru CCCME a společností SGRE a GE bylo faktorem, který snížil ziskovost výrobního odvětví Unie, uložení řady opatření na ochranu obchodu proti dovozu oceli do Unie, včetně aktuálně platných ochranných opatření, spíše než čínský dovoz. CCCME tuto připomínku zopakovala po poskytnutí konečných informací a dodala, že vzhledem k ostatním opatřením na ochranu obchodu bylo zvýšení výrobních nákladů tak podstatné, že je nelze kompenzovat zvýšením cen. Po poskytnutí konečných informací společnosti SGRE obecněji uvedla, že analýza Komise měla zahrnovat bližší posouzení toho, zda 21% zvýšení výrobních nákladů neoslabilo příčinnou souvislost mezi údajně dumpingovým dovozem a újmou, která údajně existuje na straně odvětví ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii.

(389)

Komise shledala tato tvrzení jako nepodložená. Žádná ze stran nepředložila odůvodnění, natož vyčíslení pomocí údajů, účinku jakéhokoli konkrétního opatření na ochranu obchodu na celkové výrobní náklady výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny, a to zohledněním dřívějšího a následného získávání výrobků z oceli, na něž se vztahují případná opatření na ochranu obchodu, výrobním odvětvím Unie. Kromě toho Komise v dokumentu s poskytnutím konečných informací a v oddíle 4.4.3.1 poukázala na vývoj nákladů na suroviny v posuzovaném období, a to i ve srovnání s vývojem prodejních cen. Komise zdůraznila, že za rovných podmínek jsou výrobci v Unii schopni zohlednit nárůst nákladů (na suroviny) ve svých prodejních cenách. Výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii však v důsledku cenového tlaku vyvíjeného čínským dovozem nebyli schopni své ceny zvýšit (dokonce ani pokrýt své náklady). Zvýšení celkových výrobních nákladů, ať již bylo nebo nebylo vyvoláno opatřeními na ochranu obchodu, proto nemohlo oslabit zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Číny a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(390)

Společnost SGRE uvedla, že otevření nových a modernějších zařízení na výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii způsobilo výrobcům v Unii újmu, protože vedlo k uzavření jiných (starších) zařízení na výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii. Po poskytnutí konečných informací tato strana uvedla, že Komise se dostatečně nezabývala vnitřní hospodářskou soutěží, která vznikla otevřením společnosti GRI Sevilla ve Španělsku v roce 2017, společnosti Haizea Bilbao ve Španělsku v roce 2018 a společnosti Windar France v roce 2020. Podle společnosti SGRE způsobilo otevření společnosti Windar France (výhodně umístěné na pobřeží), že zařízení společnosti Windar ve španělském městě Olazagutía (nevýhodně umístěné 100 km od moře ve vnitrozemí) se stalo nadbytečným a v roce 2019 došlo k jeho uzavření. Na podporu tohoto tvrzení nebyly poskytnuty žádné další informace. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné další připomínky, nemohlo šetření prokázat, že otevření nových výrobních zařízení v Unii samo o sobě mělo poškozující účinek na stávající výrobní zařízení.

(391)

Společnosti Vestas a SGRE přičítaly újmy špatnému umístění výrobních zařízení výrobců v Unii, ale tato tvrzení neodůvodnily. Šetření ukázalo, že trh s ocelovými stožáry pro větrné elektrárny v Unii s roční spotřebou přibližně 3 000 jednotek v období šetření není velkoobjemový trh, a výrobci proto nemohou omezit svůj prodej pouze na místa v blízkosti. Každý výrobce v Unii zařazený do vzorku však v období šetření prodával ocelové stožáry pro větrné elektrárny rovněž do míst určení ve svém vlastním členském státě nebo v jeho blízkosti. Tato tvrzení se zamítají.

(392)

Skutečnost, že nové projekty na výrobu větrné energie v Unii přímo konkurují výrobcům jiných zdrojů energie, zejména solárních panelů (většinou vyráběných mimo Unii), zvýšila u některých společností tlak na výrobu ocelových stožárů pro větrné elektrárny za čím dál nižší ceny. Stejně tak zvýšená závislost na aukcích nové obnovitelné kapacity od roku 2017, které stanoví příslušné pokyny pro období 2014–2020 (133). Komise zjistila, že údajná hospodářská soutěž s jinými zdroji energie v mnoha projektech neexistuje (viz také 447. bod odůvodnění). Pokud jde o aukce, podle dostupných statistických údajů poklesly ceny stožárů mezi roky 2009 a 2016 více než po roce 2016. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(393)

Společnosti Vestas, WindEurope a SGRE uvedly, že snížené ceny nebo ziskovost ocelových stožárů pro větrné elektrárny jsou logickým důsledkem značné konkurence a cenového tlaku v odvětví větrné energie jako celku. V této souvislosti společnosti Vestas, SGRE, WindEurope a CCCME odkazovaly na určitý vývoj v odvětví větrné energie v Unii (zejména stále rostoucí tlak na snížení počtu projektů týkajících se diskriminace v oblasti nákladů na energii, nejednotné vnitrostátní politiky, nedostatečné zviditelnění objemů forwardů a nižší ziskovost projektů větrných parků v důsledku změn ve formě a úrovni subvencování obnovitelných zdrojů v Unii (s přechodem z tarifů výkupních cen na výkupní prémie), který podle jejich názoru způsobil v letech 2018 a 2019 řadě evropských uživatelů ztráty. Komise tyto problémy uznala, ale shledala, že tvrzení jako celek je nepodložené. Vyšší hospodářská soutěž na úrovni konečných uživatelů za normálních okolností nevede k újmě na úrovni jejich dodavatelů. Důvodem, proč byly ceny ocelových stožárů pro větrné elektrárny výrobního odvětví Unie stlačeny dolů, byla široká a zvyšující se dostupnost dovozu z Číny za nízké ceny. Pokud by byla hospodářská soutěž na této úrovni probíhala za rovných podmínek, pak by ceny a ziskovost výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny nebyly stlačeny dolů ve stejném rozsahu. Zvýšený cenový tlak na odvětví uživatelů proto nemohl oslabit zjištěnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Číny a podstatnou újmou, kterou utrpěli výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii.

(394)

Společnost SGRE uvedla, že potenciální výraznou příčinu újmy pro výrobní odvětví Unie představuje vnitřní konkurence stožárů vyrobených z jiného materiálu než z oceli. Po poskytnutí konečných informací tato strana namítala, že publikace „Globální trendy v technologiích větrných turbín 2019“ společnosti Wood Mackenzie ukázala v období 2017–2024 10% nárůst hybridních stožárů a 16% pokles ocelových stožárů, přičemž společnost WindEurope předpokládala v nadcházejících letech pokles tržní hodnoty ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Komise tuto záležitost uznala. Počet stožárů z jiného materiálu než z oceli v Unii v posuzovaném období byl však nízký (134) a tyto stožáry nejsou pro řadu projektů vhodné. Stožáry z jiného materiálu než z oceli proto nemohly zmírnit příčinnou souvislost zjištěnou mezi dumpingovým dovozem z Číny a podstatnou újmou, kterou utrpěli výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii.

(395)

CCCME uvedla, že významné investice výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii, zejména v roce 2017, vyvíjely tlak na zisk výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii v následujících letech, kdy se poptávka snížila. Za prvé, poptávka se po roce 2017 nesnížila. Za druhé, v roce 2017 vytvářeli výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii peněžní tok, který představoval více než třetinu investic uskutečněných v tomto roce. Společně s kumulovanými zisky a peněžním tokem vytvořeným v letech před rokem 2017, kdy nedocházelo k dumpingu působícímu újmu, měli výrobci v Unii dostatečné finanční prostředky k financování těchto investic. Šetření však ukázalo, že investice výrobců ocelových stožárů pro větrné elektrárny v Unii zařazených do vzorku představovaly oprávněné výměny, změny požadované poptávkou na trhu a nutné modernizace zařízení zaměřené na poskytování služeb uživatelům.

(396)

Společnost SGRE poukázala na zvýšené odpisy společnosti GRI jako na příčinu újmy. Šetření zjistilo, že odpisy společnosti GRI byly v souladu s platnými vnitrostátními a mezinárodními účetními standardy. Šetření navíc nemohlo prokázat, že jakékoli změny v odpisech společnosti GRI ovlivnily příčinnou souvislost zjištěnou mezi dumpingovým dovozem z Číny a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie jako celek.

(397)

Společnost Vestas připisovala újmu oslabení čínské měny, které zlepšilo konkurenceschopnost čínských ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Komise však zjistila, že toto tvrzení je chybné. Bylo zjištěno, že čínští výrobci ocelových stožárů pro větrné elektrárny fakturují vývoz do Unie buď v USD, nebo v EUR. V období šetření byl USD ve skutečnosti relativně silný, v rozmezí od 1,07 do 1,14 EUR/USD. Naproti tomu v srpnu 2020 činil směnný kurz EUR/USD více než 1,18 a v lednu 2021 více než 1,22. Měnové výkyvy proto nemohly způsobit podstatnou újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(398)

Po poskytnutí konečných informací CCCME tvrdila, že příčinným faktorem újmy byl pokles spotřeby v roce 2019, který pokrývá polovinu období šetření. V tomto ohledu rovněž poukázal na relativně nízkou úroveň instalované kapacity v Německu v roce 2019, a zejména v roce 2020. Komise toto tvrzení zamítla, jelikož spotřeba v Unii v roce 2019 byla ve srovnání s rokem 2017 stále o 5 % vyšší a pokles spotřeby v roce 2019 byl dočasný a v období šetření ho následoval silný nárůst o 8 %.

(399)

CCCME po poskytnutí konečných informací rovněž tvrdila, že Komise se měla zabývat dopadem pandemie COVID-19 na újmu, jelikož pandemie způsobila významný hospodářský útlum a silně ovlivnila globální dodavatelské řetězce. Komise uvedla, že období šetření skončilo v polovině roku 2020 a neexistují žádné známky toho, že by se během posledních čtyř měsíců období šetření, kdy se pandemie dostala do Unie, snížila poptávka po ocelových stožárech pro větrné elektrárny, nebo že by se začaly objevovat problémy se získáváním surovin. Tvrzení CCCME bylo proto zamítnuto.

(400)

Na základě výše uvedeného dospěla Komise k závěru, že dumpingový dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu a že ostatní činitele, jednotlivě ani společně, neutlumily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou.

(401)

Pro určení úrovně opatření Komise zkoumala, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem výrobnímu odvětví Unie.

(402)

Újma by byla odstraněna, pokud by výrobní odvětví Unie mohlo dosáhnout cílového zisku prodejem za cílovou cenu ve smyslu čl. 7 odst. 2c a čl. 7 odst. 2d základního nařízení.

(403)

V souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení vzala Komise při stanovení cílového zisku v úvahu tyto faktory: míru ziskovosti před zvýšením dovozu z dotčené země, míru ziskovosti potřebnou k pokrytí celkových nákladů a investic, výzkumu a vývoje a inovací, jakož i míru ziskovosti očekávanou za běžných podmínek hospodářské soutěže. Toto ziskové rozpětí by nemělo být nižší než 6 %.

(404)

Žadatelé uvedli, že 10 % představuje přiměřený cílový zisk, jelikož byl údajně dosažen některými žadateli v období, na které se podnět vztahuje (135). Několik uživatelů tvrdilo, že úroveň zisku, kterou uváděli žadatelé, je však nepřiměřeně vysoká.

(405)

V čl. 7 odst. 2c základního nařízení se stanoví minimální cílový zisk ve výši 6 %. Šetřením bylo zjištěno, že během celého posuzovaného období měl velký podíl na trhu v Unii dovoz z Číny a ziskovost výrobního odvětví Unie byla nižší než 6 %. Komise proto posoudila ziskovost výrobního odvětví Unie v průběhu šesti let před začátkem posuzovaného období a zjistila, že v letech 2015 a 2016, tj. dva roky před začátkem referenčního období, činila jeho ziskovost 8,4 %, resp. 9,8 % (136). Komise nemá žádné informace o úrovni a cenách dovozu před začátkem posuzovaného období. Úroveň zisku dosažená v těchto dvou letech však naznačuje, že prodejní ceny výrobního odvětví každopádně nebyly čínským dovozem stlačeny, i kdyby byl takový dovoz na trhu Unie v letech 2015 a 2016 přítomen ve významných objemech. Komise proto dospěla k závěru, že cílový zisk ve výši 9,1 %, což je průměrný zisk dosažený výrobním odvětvím Unie v těchto dvou letech, je přiměřený, protože během posuzovaného období byla ziskovost výrobního odvětví Unie již ovlivněna vysokou úrovní dovozu z Číny. Tento cílový zisk byl za účelem stanovení ceny nepůsobící újmu přičten ke skutečným výrobním nákladům výrobního odvětví Unie.

(406)

Po poskytnutí konečných informací se společnost Suzhou Titan domnívala, že úprava hodnoty CIF o 0,5 %, kterou Komise provedla za účelem pokrytí nákladů po dovozu, je příliš nízká s ohledem na náklady na dopravu, které hradí uživatelé, a na (vyšší) úpravu, kterou Komise provedla v jiných šetřeních. Komise toto tvrzení zamítla. Provedená úprava je založena na údajích poskytnutých spolupracujícími uživateli a ověřena Komisí dálkovou křížovou kontrolou, a je tedy specifická pro daný případ.

(407)

Po poskytnutí konečných informací CCCME uvedla, že cílový zisk by měl činit 6 %, jelikož ziskovost výrobního odvětví Unie v posledních několika letech byla nižší než 6 %, a že by nebylo reprezentativní pro současné tržní podmínky, kdyby základem byly údaje z let 2015 a 2016. Komise toto tvrzení zamítla. Z výše uvedených důvodů nelze jako referenční hodnotu použít ziskovost během posuzovaného období, zatímco ziskovost během dvou let před tímto obdobím splňuje požadavky čl. 7 odst. 2c.

(408)

Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací společnost GE zjistila, že výše popsaná metodika je chybná. Společnost GE uvedla, že ceny výrobního odvětví Unie nebyly stlačeny během posuzovaného období, a považovala za zbytečné, aby Komise vycházela z informací z let před posuzovaným obdobím, protože podle jejího názoru došlo k nárůstu dovozu ocelových stožárů pro větrné elektrárny z Číny až v roce 2019. Komise zjistila, že toto tvrzení je neopodstatněné, podle tabulky 4 tohoto nařízení, která jasně ukazuje 44% nárůst čínského dovozu mezi lety 2017 a 2018 a podíl čínského dovozu na trhu ve výši nejméně 25 % v roce 2017, což je stále nejnižší míra v posuzovaném období. Na základě údajů v podnětu společnost GE rovněž tvrdila, že úrovně čínského dovozu v letech 2016, 2017 a 2018 byly srovnatelné. Zjištění tohoto šetření (viz tabulka 4), která byla sdělena zúčastněným stranám, však přinesla údaje o dovozu v posuzovaném období, které jsou velmi odlišné od údajů v podnětu, protože Komise nemá údaje o dovozu pouze ocelových stožárů pro větrné elektrárny před tímto obdobím. Proto, jak již bylo uvedeno, úroveň dovozu z Číny v letech 2015 a 2016 není známa, ale ziskovost dosažená výrobním odvětvím Unie v těchto letech naznačuje, že jeho prodejní ceny nebyly stlačeny čínským dovozem, jak je vysvětleno ve 405. bodě odůvodnění. Společnost GE požadovala cílový zisk ve výši 6 %, „protože by to téměř zdvojnásobilo úroveň zisku dosaženého Unií (výrobním odvětvím) na začátku posuzovaného období a představovalo by to zvýšení o 7,4 % oproti úrovni v období šetření“ (137). Toto odůvodnění nezohledňuje všechna příslušná ustanovení základního nařízení. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(409)

Žádný z výrobců zařazených do vzorku nepožadoval podle čl. 7 odst. 2c základního nařízení zahrnutí ušlých investic nebo nákladů na výzkum a vývoj a inovace. Rovněž nebyly podány žádné podněty podle čl. 7 odst. 2d základního nařízení, tedy ohledně budoucích nákladů, které vzniknou výrobnímu odvětví Unie v rámci mnohostranných environmentálních dohod a protokolů k nim, jichž je Unie smluvní stranou, a úmluv MOP uvedených v příloze Ia základního nařízení během období uplatňování opatření podle čl. 11 odst. 2.

(410)

Úroveň pro odstranění újmy poté Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny každého vyvážejícího výrobce v dotčené zemi zařazeného do vzorku podle jednotlivých typů, jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu. Případný rozdíl vyplývající z tohoto porovnání se vyjádřil jako procento vážené průměrné dovozní hodnoty CIF.

(411)

Společnosti Suzhou Titan, GE a sdružení EWTA vznesly stejné připomínky, pokud jde o úroveň cenového srovnání, která se má použít pro výpočet prodeje pod cenou, i připomínky týkající se výpočtu cenového podbízení (uvedené ve 326. až 328. bodě odůvodnění). Tato tvrzení byla zamítnuta ze stejných důvodů, jako jsou důvody vysvětlené v uvedených bodech odůvodnění použitých obdobně.

(412)

Společnosti GE a Vestas tvrdily, že rozpětí cenového podbízení by mělo být považováno za rozpětí újmy. Komise toto tvrzení zamítla, protože takový přístup by způsobil výši cla, která by v rozporu s platnými pravidly neodstranila újmu způsobenou dumpingovým dovozem do výrobního odvětví Unie.

(413)

Po poskytnutí konečných informací společnost Suzhou Titan zpochybnila důvěryhodnost rozpětí stanovených způsobem vysvětleným ve 410. bodě odůvodnění vzhledem k úrovni shody mezi jejím prodejem a zveřejněným prodejem v Unii. Strana požádala o to, aby byly při výpočtech rozlišovány pevninské a mořské ocelové stožáry pro větrné elektrárny z důvodu komplexnějšího a úplnějšího posouzení jejího vývozu v rámci těchto výpočtů, přičemž uvedla, že PCN se záporným rozpětím prodeje pod cenou nemohly způsobit újmu. Komise tato tvrzení zamítla. Komise objasnila, že výpočty vycházely pouze z pevninských ocelových stožárů pro větrné elektrárny. Porovnání PCN je z celkového hlediska podstatné a umožňuje získat jasnou představu, pokud jde o rozpětí újmy. Skutečnost, že několik PCN vykazuje záporné rozpětí prodeje pod cenou, nemá vliv na výpočet rozpětí újmy, ani nemění závěry o újmě.

(414)

CCCME požádala Komisi o sdělení úrovně shody, pokud by některé parametry PCN nebyly odstraněny / zmírněny. Komise se domnívala, že sdělení scénáře, který není zachován pro účely výpočtů, je irelevantní.

(415)

Vyvážející výrobce společnost Chengxi Shipyard tvrdila, že rozpětí prodeje pod cenou by se mělo počítat na kus, nikoli na kg. Toto tvrzení bylo zamítnuto ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené ve 329. bodě odůvodnění použitém obdobně.

(416)

Úrovně pro odstranění újmy pro „ostatní spolupracující společnosti“ a pro „všechny ostatní společnosti“ byly stanoveny stejným způsobem jako dumpingová rozpětí pro tyto společnosti (viz 287. a 290. bod odůvodnění). Na tomto základě se s ohledem na zbytkové rozpětí újmy Komise domnívala, že je vhodné je stanovit na úrovni váženého průměrného rozpětí újmy stanoveného pro typy výrobku, které společnost Suzhou Titan, což je vyvážející výrobce zařazený do vzorku s nejvyšším individuálním rozpětím újmy, nejvíce vyváží. Tyto typy výrobků představovaly více než 50 % vývozu výrobku, který je předmětem šetření, této společnosti do Unie během období šetření.

(417)

Po poskytnutí konečných informací sdružení EWTA tvrdilo, že navrhovaná cla nestačí k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem výrobnímu odvětví Unie. Tato cla by neobnovila rovné podmínky a spravedlivou cenovou hladinu na trhu Unie a nezlepšila by ziskovost výrobního odvětví Unie. Nesplňovala by požadavky čl. 9 odst. 4 základního nařízení, podle nichž je třeba použít nižší clo, pokud je přiměřené k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(418)

Sdružení EWTA dále uvedlo, s odkazem na čl. 7 odst. 2 a 2a základního nařízení, že primární právní předpisy EU opravňují k uložení cel na úrovni dumpingového rozpětí, a že pokud by se Komise odchýlila od požadavků čl. 7 odst. 2 a použila nižší clo podle čl. 7 odst. 2a, měla by Komise přezkoumat, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy, a vzít v úvahu existenci zkreslení na trhu surovin, pokud jde o dotčený výrobek.

(419)

Podle sdružení EWTA základní nařízení zavádí ustanovení v čl. 7 odst. 2, jehož cílem je poskytnout maximální ochranu zájmů EU. Sdružení EWTA tvrdilo, že pokud by se Komise chtěla odchýlit od čl. 7 odst. 2, měly by provést nezbytná šetření a ověřit, zda jsou splněny podmínky pro stanovení výše cel na nižší úrovni. Pokud jde o výše uvedený bod, podle názoru sdružení EWTA nemá Komise žádný prostor pro uvážení a zdá se, že neexistuje žádný jiný primární právní základ EU, který by Komisi umožňoval odchýlit se od ustanovení základního nařízení, natož přenést povinnost nebo úkol tento bod vyšetřit a prokázat na žadatele. V této souvislosti sdružení EWTA uvedlo, že pokud jde o ně, podnět poskytl přiměřené skutečnosti a argumenty a jasně vyžaduje od Komise, aby stanovila cla na úrovni dumpingového rozpětí z důvodu vážného narušení trhu, které se týká dotčené klíčové suroviny a které Komise sama již při několika nedávných příležitostech konstatovala. V této souvislosti sdružení EWTA odkázalo na oddíl 2.7.2. podnětu, který ukazuje vývoj významného cenového rozdílu ocelových plechů mezi Unií a Čínskou lidovou republikou, který je třeba chápat tak, že spadá do působnosti čl. 7 odst. 2a základního nařízení, který se týká skutečnosti, že „cena suroviny je podstatně nižší, než jsou ceny na reprezentativních mezinárodních trzích“. Sdružení EWTA dále uvedlo, že jelikož Komise již zjistila existenci zkreslení u dotčených surovin, jakož i u jiných klíčových vstupů, jako je energie a práce, mělo by být jednoduché začlenit tyto aspekty ve prospěch odchylky od čl. 7 odst. 2a a vymáhat cla na základě čl. 7 odst. 2. S ohledem na výše uvedené skutečnosti sdružení EWTA trvalo na svém požadavku uložit cla na úrovni dumpingového rozpětí v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení a tvrdilo, že nalezlo účinnou, efektivní a konstruktivní právní cestu, jak zajistit, aby byl tento požadavek základního nařízení splněn.