(1)

Na základě stížnosti zaslala Komise dne 31. července 2002 Francii dopis, aby ji požádala o informace o neoznámených státních podporách v odvětví ovoce a zeleniny, které Francie již několik let vyplácí v souvislosti s opatřeními nazvanými „roční hospodářské plány“, „strategické plány“ nebo „konjunkturální plány“ (dále jen „roční hospodářské plány“).

(2)

Dne 21. října 2002 se konala schůze mezi francouzskými orgány a útvary Komise.

(3)

Dopisem ze dne 26. prosince 2002, který byl zaevidován dne 2. ledna 2003, poskytla Francie informace potvrzující, že takové podpory byly poskytovány až do roku 2002.

(4)

Dopisem ze dne 16. dubna 2003 požádala Komise Francii, aby jí poskytla úplný soupis podpor, poskytnutých na základě „ročních hospodářských plánů“ a rozdělených podle opatření a produkce, obsahující výši podpory určené pro každé opatření a přesnou dobu trvání režimů. Dopisem ze dne 30. dubna 2003 požádala Francie o prodloužení lhůty na odpověď na žádost Komise o informace. Dopisem ze dne 22. července 2003, který byl zaevidován dne 25. července 2003, předala Francie informace týkající se povahy financovaných opatření, jakož i tabulky uvádějící rozdělení veřejných prostředků přidělených jednotlivým produkcím v období 1998–2002.

(5)

Opatření bylo poté zaneseno do registru neoznámených podpor pod číslem NN 57/05.

(6)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (1). Komise vyzvala ostatní členské státy a třetí zúčastněné strany k podání připomínek k dotyčným podporám.

(7)

Dopisem ze dne 5. srpna 2005, který byl zaevidován dne 9. srpna 2005, požádala Francie o dodatečnou lhůtu na odpověď. Francie zaslala své připomínky dopisem ze dne 4. října 2005, který byl zaevidován dne 6. října 2005.

(8)

Dopisem ze dne 22. října 2005, který byl zaevidován dne 24. října 2005, obdržela Komise připomínky od třetí zúčastněné strany, a to od Federace zemědělsko-hospodářských výborů patřících do odvětví produkce ovoce a zeleniny (dále jen „FEDECOM“), která sdružuje zemědělsko-hospodářské výbory a federace specializované na ovoce a zeleninu. Tyto připomínky byly poslány francouzským orgánům dopisem ze dne 1. prosince 2005. Francouzské orgány následně odpověděly dopisem ze dne 28. prosince 2005, v němž daly svůj souhlas k předání dopisů ze dne 26. prosince 2002 a 22. července 2003 federaci FEDECOM. Stejným dopisem předaly francouzské orgány opravu finančních tabulek, které byly poskytnuty dříve. Uvedené dopisy byly předány federaci FEDECOM dopisem ze dne 18. ledna 2006.

(9)

Na základě anonymní stížnosti získala Komise četné dokumenty dosvědčující existenci státních podpor ve Francii, které byly poskytnuty v odvětví ovoce a zeleniny. Veřejné prostředky z Národního mezioborového úřadu pro ovoce, zeleninu a zahradnictví (dále jen „ONIFLHOR“) byly údajně přiděleny producentům prostřednictvím zemědělsko-hospodářských výborů na provedení podpůrných opatření trhu s ovocem a zeleninou.

(10)

Zemědělsko-hospodářské výbory sdružují seskupení zemědělských producentů daného odvětví. Jsou zřízeny francouzským zákonem (2) a vztahují se na ně ustanovení článku 552-1 a další zemědělského zákoníku.

(11)

Úlohou hospodářských výborů je stanovit společná pravidla pro své členy s cílem harmonizovat pravidla chování v oblasti produkce, obchodování, cen a uvádění produktů na trh (3).

(12)

I když mají výbory právní formu, na niž se vztahuje soukromé právo, musí být schváleny ministerstvem zemědělství a jsou pod přísným dohledem orgánů veřejné moci. Všech rozhodovacích zasedání orgánů se účastní prefekt regionu, v němž má výbor sídlo, a potvrzuje všechna jejich usnesení.

(13)

Na pokrytí svých provozních výdajů vybírají hospodářské výbory od seskupení producentů registrační poplatek a příspěvky na základě hodnoty produkce uváděné na trh (4). Tyto příspěvky jsou pro dotyčné strany povinné výhradně na základě smlouvy uzavřené mezi členy a výborem (smluvní příspěvky).

(14)

Schválené zemědělsko-hospodářské výbory mohou navíc vypracovat pravidla chování v oblasti produkce a uvádění produktů na trh, u nichž mohou požadovat rozšíření působnosti na všechny producenty v jejich územním obvodu. Rozšíření působnosti se provádí nařízením ministra zemědělství. Z rozhodnutí o rozšíření působnosti vyplývá producentům, kteří zůstali nezávislí, povinnost odvádět výborům příspěvky, a to tzv. příspěvky na rozšíření působnosti pravidel.

(15)

Celkem osm zemědělsko-hospodářských výborů (Rhône-Méditerranée, Grand Sud-Ouest, Corse, Val de Loire, Nord, Nord-Est, Bretagne a Normandie) bylo po mnoho let příjemci veřejných prostředků, poskytovaných zejména ONIFLHOR, které byly používány na opatření podpor nazvaná „roční hospodářské plány“, jež zahrnovala opatření na trzích uvnitř Společenství a mimo Společenství s cílem usnadnit uvádění zemědělských produktů, které byly sklizeny ve Francii, na trh, především v období krize.

(16)

Podle stěžovatelů byly tyto „roční hospodářské plány“ zavedeny před reformou společné organizace trhu s ovocem a zeleninou z roku 1996. Francie prohlásila, že ode dne 1. ledna 2003 nebylo žádné opatření financováno v rámci uvedených „ročních hospodářských plánů“.

(17)

Pokud jde o přesnou povahu opatření, francouzské orgány ve svém dopise ze dne 26. prosince 2002 vysvětlily, že jejich cílem bylo předcházet účinkům nebo v případě krize zmírnit účinky dočasného převýšení nabídky nad poptávkou působením na třech úrovních: vnější trhy, vnitřní trh a zpracování.

(18)

Na vnějších trzích bylo cílem udržet podíly francouzských produktů na trhu tím, že se umožní vývozcům prosadit se na strategických trzích a čelit hospodářské soutěži z hlediska cen.

(19)

Na vnitřním trhu měla financovaná opatření za cíl uvolnit trh buď navržením přitažlivějších cen nebo zničením části přebytečné úrody nebo jejím nasměrováním ke zpracování. Francouzské orgány rovněž zmiňují opatření týkající se dočasného skladování produktů v případě nasycení trhu, jakož i podporu umožňující zpracovatelským podnikům ozdravit trh s čerstvými produkty.

(20)

Dopis francouzských orgánů ze dne 22. července 2003 poskytuje číselné tabulky, které uvádějí částky státní podpory přidělené na opatření „zpracování“, „uvolnění“, „jakost“, „smlouvy“, „vnější trhy“ a „skladování“.

(21)

Dokumenty a informace, které má Komise k dispozici, poskytují přesnější údaje o opatřeních, která byla údajně financována v rámci „ročních hospodářských plánů“, i když se tyto údaje týkají pouze některých produktů.

(22)

Pokud jde například o produkci jablek, dopis, který Komise obdržela v dubnu 2002, odkazuje na podporu vývozu mimo Společenství, která byla poskytnuta na základě podpory na propagaci. Opatření má spočívat v tom, že kupujícímu je ve skutečnosti poskytnuta sleva na každou odkoupenou lísku jablek, kterou uhradí francouzské orgány. Podle jiných dokumentů navíc hospodářský výbor pro ovoce a zeleninu z oblasti Rhône-Méditerranée (BRM) financoval v roce 2000 taková opatření jako „náklady na produkci“, „prodejní cena“, „zpracovatelská politika“, „strukturální vývoz“, „valorizace vývozu“, „vývoz při nárazově vysoké produkci“, „rozvíjející se trhy“, „valorizace vnitřního trhu“. V odvětví broskví a nektarinek byly tyto podpory poskytnuty pravděpodobně na základě vyrobeného množství.

(23)

Některé dokumenty, které má Komise k dispozici, uvádí, že francouzské orgány byly informovány o pochybné povaze těchto opatření s ohledem na právní předpisy Společenství. Samotné francouzské orgány považovaly tato opatření za „značně zaměřená proti Společenství“ a upozornily, že „pohrozily producentům, že budou muset uhradit neoprávněně vyplacené částky“ (5). Zápis BRM rovněž připomíná „důvěrnou povahu strategických plánů a potřebu nezbytné mlčenlivosti s ohledem na neslučitelnost těchto plánů se zásadami Společenství“ (6).

(24)

Francie ve svém dopise ze dne 26. prosince 2002 vysvětlila, že financování opatření bylo zajištěno dotyčnými odvětvími ve výši 30 % nebo 50 % a že zbývající část byla financována orgány veřejné moci.

(25)

FEDECOM podrobně vysvětlila mechanismus financování „ročních hospodářských plánů“, jakož i úlohu, kterou mají výbory. Francie tato vysvětlení nepopřela.

(26)

Podle FEDECOM stanovil opatření výhradně ONIFLHOR a hospodářské výbory byly povinny je uplatňovat. Pro každý hospodářský rok a pro každý rostlinný druh přijal ONIFLHOR rozhodnutí o opatřeních, která mají být provedena, a jejich provedením pověřil dotyčný vnitrostátní útvar. ONIFLHOR rovněž rozhodl o částkách přidělených na dotyčný plán, jakož i o výši příspěvků, které měly odvádět hospodářské výbory.

(27)

Opatření byla financována z provozního fondu spravovaného hospodářskými výbory. Tento fond fungoval podle stejných zásad jako podpory Společenství podle článku 15 nařízení Rady (ES) č. 2200/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou (7), neboť finanční prostředky do fondu plynuly zčásti ze státní podpory a zčásti z finančních příspěvků členů organizace producentů (nazvaných oborové příspěvky) na základě množství nebo hodnoty ovoce a zeleniny uvedené na trh. Oborové příspěvky se neskládaly z příspěvků na rozšíření působnosti pravidel. Nebyly proto na základě ministerské vyhlášky povinné.

(28)

Oborové příspěvky byly vybírány zemědělsko-hospodářskými výbory a ONIFLHOR na ně přispíval ze státní podpory. Organizace producentů však měly možnost se k této iniciativě nepřipojit. Nezaplacení oborových příspěvků se rovnalo odmítnutí podpor, které vyplácel ONIFLHOR. V takovém případě zůstala státní podpora zablokována u hospodářského výboru a ONIFLHOR požádal zpětně o její refundaci. Některé organizace producentů, jako jsou např. Roussillon Méditerranée, Ramberfruits a Vallée de l’Eyrieux, odmítly zaplatit oborové příspěvky, a proto nebyly příjemci podpor podle „ročních hospodářských plánů“.

(29)

Níže uvedená tabulka uvádí přehled částek v eurech, které vyplatil ONIFLHOR na základě „ročních hospodářských plánů“ v období 1992 až 2002 (8). Částky jsou rozděleny podle jednotlivých roků a opatření. Pro rok 1992 a 1993 je v tabulce uvedena pouze celková výše podpory. Francie vysvětlila, že archivy ONIFLHOR již neumožňují poskytnout podrobné rozdělení, pokud jde o dva uvedené roky.

(30)

Komise zahájila vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, neboť měla vážné pochybnosti o slučitelnosti uvedených podpor se společným trhem a předběžně se domnívala, že měly být považovány za pouhé provozní podpory. Navíc se taková opatření zdála být ve vážném rozporu s mechanismy společné organizace trhu s ovocem a zeleninou.

(31)

Stěžovatel nepředal připomínky v rámci formálního vyšetřovacího řízení.

(32)

FEDECOM předala dokument, který popisuje složení a způsoby financování uvedených výborů, jakož i úlohu, kterou měly výbory v rámci „ročních hospodářských plánů“.

(33)

Francie nepopřela pravdivost těchto vysvětlení.

(34)

Na základě poskytnutých informací (které jsou uvedeny v oddílech l a 3 dokumentu uvedeného v bodě 32) FEDECOM tvrdí, že:

(35)

Zemědělsko-hospodářské výbory nebyly příjemci částek přidělovaných v rámci „ročních hospodářských plánů“. Výbory finanční prostředky pouze přijímaly a poté je rozdělovaly příjemcům (organizacím producentů a prostřednictvím těchto organizací producentům, kteří jsou členy odvětví).

(36)

Zaplacení „oborového příspěvku“ bylo dobrovolným činem organizací producentů, jehož zásada podléhala schválení dotyčných vnitrostátních oddělení, které se vyslovily podle demokratického procesu. Žádný text nezavazoval organizace producentů, aby požádaly o poskytnutí podpory Společenství. Podle FEDECOM nemohou být proto oborové příspěvky považovány za složku státních prostředků vzhledem k jejich soukromé a dobrovolné povaze.

(37)

Podle FEDECOM nepředstavují opatření provedená v rámci „ročních hospodářských plánů“ státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy vzhledem k tomu, že v tomto případě není splněno kritérium financování ze státních prostředků.

(38)

Dopisem ze dne 4. října 2005 podala Francie připomínky k rozhodnutí Komise zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy ve věci neoznámené podpory.

(39)

Francie nepodala podrobnější informace, pokud jde o přesnou povahu opatření financovaných v rámci „ročních hospodářských plánů“, a rovněž nepopřela předběžnou analýzu Komise týkající se neslučitelnosti uvedených podpor se společným trhem s ohledem na právní předpisy Společenství.

(40)

Avšak co se týče povahy oborových příspěvků přidělených na financování „ročních hospodářských plánů“, Francie uvedla, že tyto příspěvky tvoří protihodnotu dotyčných odvětví opatřením financovaným v rámci „ročních hospodářských plánů“ a nevztahuje se na ně rozšíření působnosti pravidel stanovené v článku 18 nařízení (ES) č. 2200/96 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou. Podle francouzských orgánů se jednalo o dobrovolné příspěvky, které orgány veřejné moci nezavedly plošně, a s nimiž mohly hospodářské výbory svobodně nakládat. Nebyly tedy vůbec povinné. Francie proto soudí, že tyto příspěvky nelze přirovnávat ke státním prostředkům ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(41)

Francie poskytla tabulku s částkami finančních prostředků na „roční hospodářské plány“ z rozpočtu ONIFLHOR na roky 1994 až 2002, rozdělené podle produkce a opatření (viz výše). Tyto částky nezahrnují „oborové příspěvky“ zaplacené odvětvím. Oprava uvedené tabulky týkající se roku 2002 byla předána Komisi dopisem ze dne 28. prosince 2005.

(42)

Komise zjišťuje, že články 92, 93 a 94 Smlouvy (nyní články 87, 88 a 89) byly použitelné na produkci a obchod s ovocem a zeleninou na základě článku 31 nařízení Rady (EHS) č. 1035/72 ze dne 18. května 1972 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou (9) a článku 43 nařízení (ES) č. 2200/96, které byly použitelné v době poskytnutí podpor.

(43)

Ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li Smlouva jinak.

(44)

Aby se na určité opatření vztahovala ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy, musí splňovat současně tyto čtyři podmínky: 1) opatření musí být financováno státem nebo ze státních prostředků a musí být přičitatelné státu; 2) musí se selektivně vztahovat pouze na určité podniky nebo určitá odvětví výroby; 3) pro podniky, kterým se podpora poskytuje, musí zahrnovat hospodářskou výhodu; 4) musí ovlivňovat obchod uvnitř Společenství a musí narušovat nebo může narušit hospodářskou soutěž.

(45)

Za prvé je třeba uvést, že výhody z opatření prováděných v rámci „ročních hospodářských plánů“ měli výhradně (selektivně) producenti ovoce a zeleniny z dotyčných francouzských departementů.

(46)

Pokud jde o určení příjemců, je třeba vzít v úvahu účinky podpory, aby bylo možné stanovit, kdo jsou její příjemci. Příjemci podpor jsou příjemci, kteří z nich skutečně měli prospěch (10) a jejichž postavení v hospodářské soutěži se na základě poskytnutí podpory zlepšilo.

(47)

V tomto případě vyplývá ze samotné povahy opatření podniknutých v rámci „ročních hospodářských plánů“ (viz bod 17 a další tohoto rozhodnutí), že byla určena k usnadnění odbytu francouzské produkce a umožnila přitom producentům těžit z prodejní ceny (nebo odměny související s prodejem), která je vyšší než skutečné náklady vynaložené nabyvatelem zboží. Z toho vyplývá, že konečnými příjemci uvedených podpor jsou producenti.

(48)

Avšak z vysvětlení poskytnutých federací FEDECOM, které francouzské orgány nepopřely, rovněž vyplývá, že finanční prostředky používané v rámci „ročních hospodářských plánů“ byly nejprve rozděleny zemědělsko-hospodářskými výbory mezi organizace producentů, které se připojily k iniciativě „ročních hospodářských plánů“ a zaplatily oborové příspěvky, přičemž uvedené podpory byly pak převedeny odvětvovými organizacemi producentům.

(49)

Komise připomíná, že organizace producentů mohou mít různé právní formy na základě článku L 551-1 zemědělského zákoníku, které odpovídají více či méně úzkým společenským vztahům mezi jednotlivými členy těchto organizací. V některých výjimečných případech nelze rovněž vyloučit, že podpora nebyla organizací producentů převedena na její členy, takže konečným příjemcem podpory bude v těchto velmi zvláštních případech organizace producentů.

(50)

Za druhé měli dotyční producenti prospěch z hospodářské výhody ve formě financování různých opatření na podporu trhu. Tato výhoda zlepšila jejich postavení v hospodářské soutěži. Podle ustálené judikatury Soudního dvora značí zlepšení postavení podniku v hospodářské soutěži v důsledku státní podpory zpravidla narušení hospodářské soutěže vůči ostatním podnikům, kterým tato podpora není poskytována (11).

(51)

Za třetí v době poskytování podpor bylo odvětví ovoce a zeleniny otevřeno hospodářské soutěži a vyznačovalo se intenzivním obchodem uvnitř Společenství (12). Existence společné organizace trhu v odvětví ostatně svědčí o významu obchodu s ovocem a zeleninou uvnitř Společenství, jakož i o vůli zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže na společném trhu. Dotyčná opatření, jejichž cílem bylo manipulovat s cenami a množstvím uváděným na trh, mohla tedy ovlivňovat obchod a narušovat hospodářskou soutěž. Pokud jde o opatření týkající se trhů mimo Společenství, uvádí judikatura Soudního dvora, že vzhledem k provázanosti trhů, na kterých producenti Společenství vyvíjejí své činnosti, nelze vyloučit, že by podpora mohla narušit hospodářskou soutěž uvnitř Společenství posílením postavení hospodářských subjektů v hospodářské soutěži i v případě, že by podpora byla určena výrobkům na vývoz mimo Společenství (13). Kritéria týkající se ovlivnění obchodu a narušení hospodářské soutěže jsou tedy zcela splněna.

(52)

Za čtvrté, pokud jde o kritérium financování státem ze státních prostředků, je třeba provést podrobnou analýzu a posoudit mimo jiné argumenty francouzského státu, jakož i argumenty FEDECOM, co se týče povahy příspěvků odvětví jakožto státních prostředků.

(53)

Aby mohla být výhoda považována za státní podporu, je v souladu s judikaturou Soudního dvora třeba za prvé, aby byla poskytnuta přímo nebo nepřímo ze státních prostředků, a za druhé, aby byla přičitatelná státu (14).

(54)

Komise zjišťuje, že ONIFLHOR je veřejný subjekt. Proto finanční vklady ONIFLHOR do „ročních hospodářských plánů“ očividně představují státní prostředky. Opatření provedená v rámci plánů jsou navíc přičitatelná státu, neboť ONIFLHOR pro každý hospodářský rok stanovil opatření, která mají být přijata, pověřil dotyčný vnitrostátní útvar, aby jej provedl, a rozhodl o přidělených částkách, jakož i o výši odvětvových příspěvků.

(55)

S ohledem na judikaturu Soudního dvora (15) se Komise domnívá, že skutečnost, že opatření přičitatelné státu je částečně financováno příspěvky vybranými z dotyčných podniků, ho nemůže zbavit povahy státní podpory vzhledem k tomu, že tato povaha závisí na způsobech a účincích režimu. Povinná nebo dobrovolná povaha těchto příspěvků nehraje žádnou úlohu při uplatňování této zásady. Proto musí být zamítnuto tvrzení FEDECOM, že opatření provedená v rámci „ročních hospodářských plánů“ nejsou podporami z důvodu soukromé povahy odvětvových příspěvků.

(56)

Komise tak může konstatovat, že opatření provedená v rámci „ročních hospodářských plánů“ byla financována státem nebo ze státních prostředků a byla přičitatelná státu.

(57)

Komise však chtěla prověřit, zda případná použitelnost v případě novější judikatury Soudního dvora týkající se státních prostředků toto odůvodnění nezpochybňuje. Za tímto účelem je vhodné krátce připomenout hlavní úvahy Soudního dvora ve věci Pearle (16). Ve svém rozsudku Soudní dvůr uvádí, že příjem z povinného příspěvku v případě všech podniků v odvětví činnosti, shromážděného prostřednictvím veřejné organizace, nemůže být považován za státní prostředek, pokud jsou současně splněny tyto čtyři podmínky: a) opatření financovaná povinnými příspěvky jsou stanovena dotyčným odvětvím; b) financování pochází ze 100 % z příspěvků podniků z odvětví; c) příspěvky jsou povinně určeny k financování opatření, aniž by stát mohl jakkoli stanovit nebo změnit použití těchto prostředků; d) subjekty, které platí příspěvky, jsou rovněž příjemci opatření.

(58)

V případě, jímž se zabýváme, nepocházelo financování ze 100 % z příspěvků podniků v odvětví. Je zcela zřejmé, že nejsou splněna kritéria Pearle. Je však třeba poznamenat, že v rozsudku Pearle rozhodoval Soudní dvůr o jiné faktické situaci a za jiným účelem. Soudní dvůr chtěl zejména určit kritéria umožňující stanovit, za jakých okolností je úloha, kterou má stát v zavedení opatření plně financovaného odvětvím, které je příjemcem podpory, natolik okrajová, že uvedené opatření je považováno za opatření nesplňující všechna kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(59)

V daném případě je úloha státu očividně ústřední ve všech fázích provádění plánů (od volby opatření až po jejich spolufinancování). Obě situace (tento případ a případ rozsudku Pearle) jsou tedy obtížně srovnatelné.

(60)

Soud prvního stupně nejnověji rozhodoval o všeobecně známé úloze, kterou francouzský stát měl v jiném režimu podpor v zemědělském odvětví a která vedla Soud k úvaze, že příjmy z odvětvového příspěvku byly státními prostředky mezi jinými důvody, protože aby měly účinek, bylo zapotřebí schválit akt orgánu veřejné správy (17).

(61)

V daném případě bylo hlavní volbou, která se nabízela organizacím producentů, připojit se nebo nepřipojit k iniciativě státu. Kdyby se však organizace rozhodly, že se k ní nepřipojí, dotyční producenti by neměli prospěch z prostředků přidělených ONIFLHOR na „roční hospodářské plány“, což představovalo silnou pobídku připojit se k této iniciativě.

(62)

S ohledem na výše uvedené úvahy Komise konstatuje, že analýza s ohledem na čtyři kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy umožňuje nesporně stanovit povahu státní podpory opatření souvisejících s „ročními hospodářskými plány“.

(63)

Komise zjišťuje, že francouzské orgány neoznámily Komisi opatření zavádějící dotyčné podpory, jak vyžaduje čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Opatření proto představují protiprávní podpory ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (18).

(64)

Je důležité poznamenat, že zkoumání Komise se zde týká jen období od 31. července 1992 do dnešního dne, a to na základě článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999, který uvádí, že promlčecí lhůta ve věci navrácení podpor je deset let. V případě, že by Komise dospěla k závěru, že předmětné podpory jsou neslučitelné, nemohla by nařídit jejich navrácení za promlčené období. Promlčecí doba může být přerušena jakýmkoli opatřením přijatým Komisí, co se týče protiprávní podpory. V daném případě byla promlčecí lhůta přerušena dopisem ze dne 31. července 2002, který Komise zaslala Francii. Období, které předchází 31. červenci 1992, nevzala tudíž Komise v úvahu.

(65)

Článek 87 Smlouvy uvádí výjimky z obecné zásady neslučitelnosti státních podpor se Smlouvou.

(66)

Komise konstatuje, že francouzské orgány především nepředložily žádný argument vedoucí k prokázání slučitelnosti posuzovaných podpor se společným trhem.

(67)

Dále je třeba poznamenat, že některé odchylky stanovené Smlouvou zjevně nejsou v tomto případě použitelné, zejména odchylky stanovené v čl. 87 odst. 2, které se týkají zejména podpor sociální povahy, podpor určených k náhradě škod způsobených přírodními pohromami, jakož i podpor souvisejících se znovusjednocením Německa. Platí to i pro odchylky stanovené v čl. 87 odst. 3 písm. a), b) a d) Smlouvy vzhledem k tomu, že dotyčné podpory neměly napomáhat hospodářskému rozvoji oblasti s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, ani neměly napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého státu, ani nebyly způsobilé pomoci kultuře nebo zachování kulturního dědictví.

(68)

Jedinou případnou odchylkou použitelnou v tomto případě je odchylka uvedená v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, která stanoví, že za slučitelné se společným trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Aby se na podpory mohla vztahovat odchylka zmíněná v uvedeném bodě, musí být slučitelné s pravidly Společenství, která jsou platná v oblasti státních podpor.

(69)

Podle sdělení Komise o určení pravidel použitelných na posouzení protiprávních státních podpor (19) musí být jakákoli protiprávní podpora ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999 posouzena v souladu s pravidly a pokyny platnými v době, kdy je podpora poskytnuta.

(70)

Podpory poskytnuté mezi 1. lednem 2000 a 31. prosincem 2002 (den, kdy podpory skončily) musí tak být posouzeny s ohledem na pravidla, která jsou uvedena v pokynech pro státní podpory v odvětví zemědělství (20). Naproti tomu jakákoli podpora poskytnutá před uvedeným dnem musí být posouzena s ohledem na předpisy a platnou praxi před 1. lednem 2000.

(71)

Podle informací, které má Komise k dispozici, se v „ročních hospodářských plánech“ počítalo s opatřeními, jež měla čelit krizím způsobeným převýšením nabídky francouzských produktů na trhu Společenství, zejména subvencováním prodejních cen, subvencemi na skladování nebo zničení části úrody, jakož i finančními pobídkami na zpracování čerstvých produktů. Na trzích mimo Evropskou unii vývozní subvence údajně rovněž přispěly k odbytu přebytečných francouzských produktů a mohly posílit postavení hospodářských subjektů v hospodářské soutěži. Zdá se, že uvedené podpory byly poskytnuty na základě ceny a vyrobeného množství.

(72)

Se zmíněnými podporami nepočítají výše uvedené pokyny, ani jiná pravidla Společenství v dané oblasti. Představují zjevně provozní podpory, které měly za cíl usnadnit odbyt francouzských produktů a přitom manipulovat s prodejní cenou nebo s množstvími nabídnutými na trzích. Takové zásahy právní předpisy Společenství v oblasti státních podpor důsledně zakazují.

(73)

Je třeba připomenout, že podle rozhodnutí Soudního dvora a Soudu prvního stupně, provozní podpory, tzn. podpory mající za cíl snížit podnikům náklady, které by měly tyto podniky za normálních okolností nést v rámci běžného řízení svých činností, v zásadě narušují hospodářskou soutěž vzhledem k tomu, že jednak neusnadňují „rozvoj“ žádného hospodářského odvětví a jednak poskytují příjemci umělou finanční podporu, která trvale narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod v míře, jež je rozporu se společným zájmem (21).

(74)

Zejména zemědělské trhy v Evropské unii jsou dostatečně upraveny právními předpisy prostřednictvím společných organizací trhu. Úkolem společných organizací trhu je mimo jiné zajistit korektní hospodářskou soutěž mezi hospodářskými subjekty dotyčného odvětví uvnitř Evropské unie. Podpůrná opatření trhu, jako jsou opatření zavedená a financovaná Francií, která jsou založená na cenách a vyrobených množstvích, odporují cílům společné organizace trhu s ovocem a zeleninou a mohou být ve vážném rozporu s jejím fungováním. Dotyčnou společnou organizací trhu byla v daném případě společná organizace trhu s ovocem a zeleninou založená pro období 1992–2002 na nařízeních (EHS) č. 1035/72 a (ES) č. 2200/96.

(75)

Jak vícekrát zdůraznil Soudní dvůr (22), jakýkoli zásah členského státu do tržních mechanismů, s výjimkou zásahů, které jsou zvláště stanoveny nařízením Společenství, může být v rozporu s fungováním společných organizací trhu a vytvářet pro některé hospodářské skupiny ve Společenství neoprávněné výhody. Zejména ve své novější judikatuře (23) Soudní dvůr znovu připomněl, že v oblastech zahrnutých do společné organizace trhu, a zejména, zakládá-li se tato organizace na společném systému cen, členské státy již nemohou zasahovat jednostranně přijatými vnitrostátními ustanoveními do mechanismu tvorby cen upravovaných v téže fázi produkce společnou organizací.

(76)

Je třeba zdůraznit, že vnitrostátní mechanismy podpor pro ceny, jako jsou v daném případě dotyčné mechanismy, ohrožují společný systém cen a obecněji účelnost mechanismů vytvořených nařízeními Společenství o společné organizaci trhů, i když mají za cíl usnadňovat odbyt produktů členských států na třetích trzích. Tato nařízení totiž rovněž zahrnují odbyt produktů Společenství na třetích trzích a v tomto směru harmonizují podmínky hospodářské soutěže mezi producenty ve Společenství.

(77)

S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám Komise dochází k závěru, že na popsaná opatření podpor se nemůže vztahovat žádná odchylka stanovená Smlouvou, jelikož narušují hospodářskou soutěž a nejsou odůvodněné vzhledem ke společnému zájmu.

(78)

Státní podpory, které Francie prováděla ve formě „ročních hospodářských plánů“ v letech 1992 až 2002 ve prospěch francouzských producentů ovoce a zeleniny, jsou neslučitelné se společným trhem.

(79)

Komise lituje, že Francie provedla uvedené podpory v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(80)

V případě neslučitelnosti protiprávních podpor se společným trhem stanoví čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999, že Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil. Toto navrácení je nezbytné proto, aby zrušením všech finančních výhod, které příjemce protiprávně udělené podpory neoprávněně užíval ode dne přidělení této podpory, byl navozen předchozí stav.

(81)

Jak je uvedeno v bodě 64, článek 15 nařízení (ES) č. 659/1999 stanoví, že pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let. Promlčecí lhůta počíná dnem, kdy je protiprávní podpora udělena příjemci buď jako jednotlivá podpora, nebo v rámci režimu podpory. Jakékoli opatření přijaté Komisí nebo členským státem jednajícím na žádost Komise, týkající se protiprávní podpory, přerušuje běh promlčecí lhůty. Každým přerušením počíná lhůta běžet znovu. Vzhledem k tomu, že k prvnímu opatření Komise došlo dne 31. července 2002, je v tomto případě nejzazším dnem, od kterého může Komise zpětně vyžadovat navrácení prostředků, 31. červenec 1992.

(82)

Úrokové sazby pro navrácení podpor považovaných za neslučitelné, jakož i prováděcí pravidla týkající se těchto sazeb jsou blíže určena v kapitole V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (24), ve znění nařízení Komise (ES) č. 271/2008 (25).

(83)

Podpory musí být uhrazeny v souladu s postupy stanovenými francouzskými právními předpisy za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon tohoto rozhodnutí.

(84)

Podporu musí navrátit příjemci podpory. Jak je uvedeno výše, konečnými příjemci podpory jsou v zásadě producenti, kteří jsou členy odvětvových organizací, které se zúčastnily „ročních hospodářských plánů“. Je však možné, že ve výjimečných případech jim podpora nebyla organizací producentů převedena. Navrácení podpory musí tedy provést producenti s výjimkou, kdy členský stát může prokázat, že jim podpora nebyla organizací producentů převedena; v takovém případě navrátí podporu organizace producentů.

(85)

Pokud jde o číselné vyjádření podpory, z judikatury vyplývá, že Komise není povinna přesně číselně vyjádřit podporu, která má být navrácena (26). V daném případě vyplývá ze samotné povahy opatření podniknutých v rámci „ročních hospodářských plánů“ (viz bod 17 a další tohoto rozhodnutí), že tato opatření spočívala v podstatě v tom, že umožnila producentům těžit z prodejní ceny (nebo odměny související s prodejem), která je vyšší než skutečné náklady vynaložené nabyvatelem zboží. Částka, která má být navrácena, spočívá tedy v rozdílu mezi těmito dvěma částkami. V případě podpor na zničení části úrody jsou částkou, která má být navrácena, veškeré částky vyplacené výměnou za toto zničení. V některých případech, zejména ve zvláštním případě opatření dočasného skladování produktů, mohla rovněž prováděná opatření spočívat v osvobození příjemců od nákladů, které by museli za normálních okolností nést (zejména náklady na skladování). Výše podpory tak odpovídá nákladům, od nichž byli příjemci podpor osvobozeni.

(86)

V rámci povinností, které pro ni vyplývají z práva Společenství, přísluší Francii, aby zajistila navrácení dotyčných částek. Za předpokladu, že by se Francie setkala při navracení s nepředvídanými obtížemi, je třeba připomenout, že může předložit tyto problémy k posouzení Komisi. Komise a členský stát musí v takovém případě v souladu s povinností loajální spolupráce, vyjádřenou zejména v článku 10 Smlouvy o ES, spolupracovat v dobré víře za účelem překonání obtíží za úplného dodržení ustanovení Smlouvy, a zejména ustanovení týkajících se podpor,