Občanství EU

Jakýkoli státní příslušník členského státu EU je považován za občana EU. Občanství EU nenahrazuje občanství jednotlivých členských zemí: je to doplnění tohoto občanství. Občanství je spojeno s právem:

• pohybovat se a pobývat kdekoli v EU,
• volit a být volen v místních obecních volbách a volbách do Evropského parlamentu v zemi bydliště,
• na diplomatickou a konzulární ochranu mimo EU ze strany orgánů kteréhokoli členského státu, pokud země státní příslušnosti nemá zastoupení,
• předkládat Evropskému parlamentu petice a obracet se na evropského veřejného ochránce práv,
• obracet se na evropské instituce v kterémkoli z úředních jazyků a dostat odpověď ve stejném jazyce,
• na nediskriminaci na základě národnosti,
• vyzvat Komisi k předložení legislativního návrhu (občanská iniciativa),
• na přístup k dokumentům institucí a orgánů EU na základě určitých podmínek (článek 15 SFEU).

Všichni občané EU mají rovný přístup k veřejné službě EU.

Evropské občanství bylo poprvé definováno v článcích 9–12 Smlouvy o Evropské unii. Články 18–25 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví práva vyplývající z občanství EU.