3.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 353/117

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů (1),

—

s ohledem na Společné politické prohlášení členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (2),

—

s ohledem na Společné politické prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 27. října 2011 o informativních dokumentech (3),

—

s ohledem na praktická opatření pro provádění ustanovení čl. 294 odst. 4 SFEU v případě dohod v prvním čtení schválená dne 22. července 2011 příslušnými útvary Evropského parlamentu a Rady,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o zlepšování právní úpravy, subsidiaritě a proporcionalitě a inteligentní regulaci (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o dvacáté sedmé výroční zprávě o kontrole uplatňování práva Evropské unie (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o zajištění nezávislých posouzení dopadu (6),

—

s ohledem na zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě (18. zpráva o zlepšení právních předpisů za rok 2010) (COM(2011)0344),

—

s ohledem na zprávu Komise s názvem „Snížení regulační zátěže malých a středních podniků na minimum – Přizpůsobení právních předpisů EU potřebám mikropodniků“ (COM(2011)0803),

—

s ohledem na sdělení Komise o dvacáté osmé výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2010) (COM(2011)0588),

—

s ohledem na sdělení Komise o inteligentní regulaci v Evropské unii (COM(2010)0543),

—

s ohledem na závěry Rady pro konkurenceschopnost ze dne 5. prosince 2011 o posouzení dopadu právních předpisů,

—

s ohledem na závěry Rady pro konkurenceschopnost ze dne 30. května 2011 o inteligentní regulaci,

—

s ohledem na zprávu ze dne 15. listopadu 2011, kterou vypracovala skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže, s názvem „Evropa může být úspěšnější: Zpráva o osvědčených postupech členských států umožňujících dosáhnout při provádění právních předpisů EU minimální administrativní zátěže“,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0251/2012),

A.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament v roce 2010 obdržel ze strany parlamentů členských států sedmkrát více příspěvků než odůvodněných stanovisek;

B.

vzhledem k tomu, že agenda inteligentní regulace představuje pokus upevnit úsilí, pokud jde o zlepšení tvorby právních předpisů, zjednodušení práva EU a snížení administrativní a regulační zátěže, a vydat se na cestu směrem k dobré veřejné správě vycházející z tvorby politiky založené na důkazech, v níž hrají zásadní roli posouzení dopadů a kontroly ex post;

C.

vzhledem k tomu, že interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 již nevyhovuje stávajícímu legislativnímu prostředí vytvořenému Lisabonskou smlouvou, a to nejen vzhledem k nesystematickému přístupu orgánů EU při přijímání společných politických prohlášení o informativních dokumentech a praktických opatření pro provádění ustanovení článku 294 SFEU na úrovni sekretariátů;

D.

vzhledem k tomu, že nesprávná volba mezi akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 SFEU a prováděcími akty v souladu s článkem 291 SFEU může pro legislativní akt znamenat riziko, že bude Soudním dvorem zrušen;

1.

poukazuje na to, že je obecně nutné, aby právní předpisy byly jasné, jednoduché, snadno srozumitelné a všem přístupné;

2.

zdůrazňuje, že evropské orgány musejí při tvorbě právních předpisů dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality;

3.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že podle názoru Výboru pro posuzování dopadu právních předpisů Komise při posuzování jejich dopadu tyto zásady často dostatečně nezohledňuje; považuje za nanejvýš důležité, aby se Komise zabývala veškerými nedostatky v této oblasti s cílem zajistit dodržování uvedených zásad;

4.

opakuje svůj požadavek na opětovné projednání interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 s cílem zohlednit nové legislativní prostředí vytvořené Lisabonskou smlouvou, upevnit stávající osvědčené postupy a aktualizovat tuto dohodu v souladu s programem inteligentní regulace; navrhuje, aby byla v tomto kontextu schválena ustanovení, která by vymezila hranici mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty; vyzývá předsedu, aby přijal nezbytné kroky k zahájení jednání s ostatními institucemi;

5.

vítá, že došlo k většímu zapojení parlamentů členských států do evropského legislativního procesu, především co se týče kontroly legislativních návrhů z hlediska zásad subsidiarity a proporcionality;

6.

podotýká, že v roce 2010 bylo přijato 211 stanovisek parlamentů členských států, ale že pouze u malého počtu z nich, celkem u 34, se objevily obavy týkající se zásady subsidiarity; poukazuje na to, že v květnu 2012 byly v případě návrhu nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb (COM(2012)0130) poprvé splněny podmínky článku 2 prvního pododstavce Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby plánované přehodnocení návrhu provedla s maximálním respektem vůči vůli vyjádřené parlamenty členských států, protože nový kontrolní proces by měl zaručovat, že rozhodnutí budou přijímána co nejblíže občanům;

7.

požaduje, aby Evropská komise zadala provedení nezávislé analýzy, v jejímž rámci by byla prostudována úloha, již v oblasti kontroly subsidiarity plní regionální či místní parlamenty; připomíná v této souvislosti internetovou platformu pro meziparlamentní výměnu informací v rámci EU (IPEX) financovanou Evropským parlamentem a parlamenty členských států, která je z hlediska výměny informací v rámci tohoto kontrolního procesu obzvláště užitečná;

8.

vybízí, aby byla orgánům podílejícím se na zákonodárné činnosti vhodným způsobem připomínána potřeba zaručit, že zásady subsidiarity a proporcionality musejí být náležitým způsobem uplatňovány, a to v souladu s Protokolem č. 2 připojeným ke Smlouvě o fungování Evropské unie;

9.

konstatuje, že o zohledňování zásady subsidiarity se kriticky vyjádřil jak Výbor pro posuzování dopadů právních předpisů, tak řada parlamentů členských států ve svých stanoviscích předložených v rámci mechanizmu pro kontrolu subsidiarity zavedeného Lisabonskou smlouvou; poukazuje však na to, že v roce 2010 nebylo v žádném případě dosaženo prahových hodnot pro zahájení formálního postupu podle protokolu č. 2, který je připojen ke Smlouvám;

10.

konstatuje nicméně, že tím, že parlamenty členských států přijaly dne 22. května 2012 odůvodněné stanovisko proti návrhu nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb (COM(2012)0130), který předložila Komise, uplatnily postup udělení „žluté karty“ poprvé od doby, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva;

11.

se znepokojením konstatuje, že v některých stanoviscích parlamenty členských států poukázaly na nedostatečné nebo chybějící zdůvodnění vztahující se k zásadě subsidiarity v řadě návrhů Komise;

12.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby evropské orgány vytvořily parlamentům členských států podmínky k tomu, aby mohly vykonávat kontrolu legislativních návrhů, a aby Komise v souladu s článkem 5 Protokolu č. 2 připojeného ke Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU) zajistila poskytování podrobného a obsáhlého zdůvodnění, pokud jde o zásady subsidiarity a proporcionality;

13.

navrhuje zvážit, zda by bylo vhodné stanovit na úrovni EU vhodná kritéria, podle nichž by se posuzovalo dodržování zásad subsidiarity a proporcionality;

14.

domnívá se, že stávající časové lhůty pro kontrolu subsidiarity, které Smlouvy ukládají parlamentům členských států, by měly být přehodnoceny, aby se zjistilo, zda jsou dostatečné; navrhuje, aby Evropský parlament, Komise a zástupci parlamentů členských států společně prošetřili, jak by bylo možné odstranit překážky, které brání účasti parlamentů členských států v mechanizmu pro kontrolu subsidiarity;

15.

připomíná, že EU jedná v souladu se zásadou subsidiarity mimo oblasti své výlučné pravomoci jedině v případě, že cíle plánovaného opatření lze lépe splnit na úrovni Unie než na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni; subsidiarita může proto vést buď k rozšíření činnosti Unie v rámci jejích pravomocí, pokud by to vyžadovaly okolnosti, nebo naopak k omezení nebo ukončení příslušné činnosti, pokud by pro ni již neexistoval důvod; v této souvislosti zdůrazňuje, že zásada subsidiarity neplatí pouze pro vztah EU k členským státům, ale zahrnuje rovněž regionální či místní úroveň;

16.

naléhavě vyzývá Komisi, aby lépe zformulovala a právně zakotvila své výroky, jimiž zdůvodňuje své legislativní iniciativy na základě subsidiarity; zdůrazňuje, že úpravy a zjednodušení správních předpisů EU se provádějí za účelem snížení správních a regulačních nákladů; domnívá se, že v tomto ohledu by se měly zásady subsidiarity a proporcionality používat příslušným způsobem;

17.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nepředložila řádnou zprávu o uplatňování zásady proporcionality, zvláště pak s ohledem na používání článků 290 a 291 SFEU o aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech; upozorňuje Radu na to, že jasný rozdíl mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty nelze stírat; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila řádné uplatňování těchto dvou článků;

18.

konstatuje, že v časovém úseku, na nějž se vztahuje zpráva, byl vydán pouze jeden rozsudek Evropského soudního dvora ve věci proporcionality a subsidiarity („roaming“ u mobilních telefonů), a poukazuje na to, že Soud v daném případě neshledal porušení žádné z těchto zásad, protože z důvodu ochrany zájmů spotřebitelů bylo nutné omezit ceny pro koncové spotřebitele a tento cíl bylo možné nejlépe uskutečnit na úrovni Unie;

19.

vítá v tomto ohledu vytvoření uvedených internetových stránek IPEX, které mohou sloužit jako katalyzátor účasti na fungování mechanizmu pro kontrolu subsidiarity a jeho dalšího zlepšování, a poukazuje na to, že je nutné tyto stránky dále propagovat;

20.

zdůrazňuje, že je nutné, aby se kontrola zásady subsidiarity rozšířila v členských státech na regionální a místní úroveň; vítá v této souvislosti výroční zprávu o subsidiaritě, kterou zveřejnil Výbor regionů, a internetové stránky REGPEX, které tento výbor vytvořil a které, stejně jako výroční zpráva, napomáhají výměně informací a přispějí k ještě lepšímu sledování toho, jak je dodržována zásada subsidiarity;

21.

vyzývá parlamenty členských států, aby v souladu s Protokolem o používání zásady subsidiarity vedly konzultace s regionálními parlamenty, které mají legislativní pravomoce; vyzývá Komisi, aby při kontrole dodržování subsidiarity a zejména ve svých výročních zprávách o subsidiaritě a proporcionalitě věnovala pozornost úloze regionálních parlamentů s legislativními pravomocemi;

22.

zdůrazňuje význam agendy inteligentní regulace a rozvíjení nových regulačních přístupů, jejichž cílem je zajistit, aby právní předpisy EU odpovídaly svému účelu a dokázaly účinně přispívat k řešení budoucích výzev v oblasti konkurenceschopnosti a růstu;

23.

poukazuje na rozhodující význam posuzování dopadů právních předpisů jakožto nástroje na podporu procesu rozhodování v rámci legislativního procesu, a zdůrazňuje, že je nezbytné v tomto rámci náležitě zvažovat problémy týkající se zásad subsidiarity a proporcionality;

24.

zdůrazňuje, že Parlament je odhodlán plnit své povinnosti v rámci agendy inteligentní regulace, a vybízí výbory podílející se na tvorbě právních předpisů, aby systematicky využívaly ředitelství Parlamentu pro posuzování dopadu právních předpisů; připomíná závazek provádět před přijetím věcných změn posouzení jejich dopadu, který Parlament a Rada přijaly v rámci interinstitucionálního společného přístupu k posuzování dopadu právních předpisů z roku 2005, a vyzývá výbory, aby při plnění tohoto závazku využívaly nového ředitelství pro posuzování dopadu právních předpisů;

25.

jakožto součást systematičtějšího přístupu k posuzování dopadu právních předpisů v rámci Parlamentu navrhuje, aby výbory žádaly od ředitelství pro posuzování dopadu právních předpisů krátké shrnutí každého posouzení, které by mohly zohlednit při počáteční výměně názorů; navrhuje, že toto shrnutí by mohlo obsahovat krátký závěr vyjadřující kvalitu daného posouzení dopadu spolu se stručným konstatováním klíčových zjištění a oblastí k analýze, které Komise opomenula; je toho názoru, že by to významně napomohlo kontrole návrhů právních předpisů ze strany Parlamentu;

26.

považuje za zásadní, aby metody uplatňované ředitelstvím pro posuzování dopadu právních předpisů byly slučitelné a srovnatelné s přístupem Komise, a vyzývá Parlament a Komisi, aby v tomto ohledu plně spolupracovaly;

27.

připomíná interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 a vybízí Radu, aby bez zbytečného odkladu dokončila práci na vytvoření vlastního mechanizmu pro posuzování dopadu právních předpisů, a to v souladu se svými povinnostmi v rámci dohody z roku 2003;

28.

vybízí Komisi, aby i nadále zlepšovala svůj vlastní přístup k posuzování dopadu právních předpisů, a vyzývá ji, aby posílila úlohu Výboru pro posuzování dopadu právních předpisů a především aby legislativní návrhy dokončovala a předkládala teprve poté, co je tento výbor na základě svého kladného stanoviska schválí;

29.

vítá sdělení Komise o snížení regulační zátěže malých a středních podniků na minimum; považuje za klíčové, že Komise při přípravě právních předpisů dodržuje zásadu „zelenou malým a středním podnikům“, a je potěšen odhodláním projeveným Komisí i jejím přáním postupovat nad rámec stávající praxe a zavést pro menší podniky zjednodušené režimy a výjimky;

30.

připomíná stanovisko Parlamentu k otázce výjimek z regulace a naléhavě vyzývá Komisi, aby výjimky rozšířila i na malé a střední podniky, a to v případech, kdy by na ně regulační opatření měla nepřiměřený dopad a kdy pro to, aby byly do oblasti působnosti právního předpisu zahrnuty, neexistuje žádný rozumný důvod; vítá nový důraz kladený na rozsáhlé používání testu důsledků návrhů právních předpisů pro MSP, a považuje mikrodimenzi za nedílnou součást tohoto testu, při němž se systematicky hodnotí všechny dostupné možnosti; vítá v této souvislosti postoj Komise, pokud jde o plné zahrnutí mikropodniků do působnosti návrhů právních předpisů, které by se do nich měly zahrnout pouze v případě, že projdou zpřísněným testem určeným pro malé a střední podniky;

31.

přesto však Komisi připomíná, že přenesení důkazního břemene by nemělo automaticky vést ke komplikovanějším právním předpisům vyvíjeným bez ohledu na malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby všemožně usilovala o zjednodušení právních předpisů a nadále připravovala a předkládala takové návrhy právních předpisů, které by se řídily zásadou přístupnosti pro malé a střední podniky a jednoduchého provádění, a to i v případech, kdy lze uplatnit výjimku;

32.

zdůrazňuje, že je potřeba, aby Komise zajistila důsledné uplatňování rozšířeného testu dopadu právních předpisů na MSP ve všech svých ředitelstvích, a vyzývá členské státy, aby podobné úvahy začlenily do svých vnitrostátních rozhodovacích procesů;

33.

vítá přístup k právním předpisům uzpůsobený „na míru“, jak navrhuje Komise; žádá, aby bylo při přehodnocení stávajících právních předpisů bráno v úvahu možné budoucí uplatnění přístupů uzpůsobených „na míru“;

34.

vítá, že Komise přijala doporučení Parlamentu ohledně zveřejňování informací týkajících se provádění, a řeší tak problém ukládání nadměrných požadavků na úrovni členských států (tzv. gold-plating); připomíná Komisi a Radě, že k tomu, aby byla zajištěna úspěšnost stávajících i budoucích programů na snížení zátěže, je nezbytná aktivní spolupráce mezi Komisí a členskými státy, aby se tak předešlo nesrovnalostem ve výkladu a provádění právních předpisů; naléhavě vyzývá členské státy, aby svou administrativní zátěž snížily do roku 2015 o dalších 25 %;

35.

soudí, že návrhy na to, aby byly evropské orgány, které brzdí zjednodušování právních předpisů, veřejně vyhlášeny, a tak „postaveny na pranýř“, jsou vedeny dobrými úmysly; je však přesvědčen, že při konstruktivnějším zapojení příslušných zúčastněných stran a orgánů do předlegislativního procesu spolu s důslednějším dodržováním obecných závazků v oblasti zjednodušování právních předpisů a agendy inteligentní regulace by takové zveřejňování nebylo zapotřebí; navrhuje nicméně, aby byly veřejně vyhlášeny ty členské státy, u nichž dochází k ukládání dalších požadavků nad rámec směrnic (tzv. gold-plating) v nejvyšší míře, spolu s těmi členskými státy, které vzhledem k tomu, že právo EU provádějí pozdě, nepřesně nebo neúplně, dodržují závazky naprosto nedostatečně;

36.

připomíná svá dřívější prohlášení ohledně potřeby komplexního přehodnocení procesu konzultací, který by provedla Komise, a očekává, že Komise přijme doporučení Parlamentu v této oblasti do konce roku 2012;

37.

zdůrazňuje, že tato opatření jsou významná coby jeden z klíčových prvků nového hospodářského růstu v EU; připomíná v této souvislosti své usnesení o inteligentní regulaci a vybízí Komisi, aby předložila návrhy na zavedení regulačních kompenzací, které by vyžadovaly, aby byly před přijetím nových právních předpisů představujících další náklady nalezeny cesty, jak jinde náklady na odpovídající úrovni snížit; připomíná dále, že souhlasí s rozšířením a zvětšením oblasti působnosti programu na snížení administrativní zátěže, a naléhavě vyzývá Komisi, aby ve svém pracovním programu na rok 2013 představila program, který by se zabýval potřebou snížení celkové regulační zátěže;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.