Směrnice

Směrnice je právní akt přijatý orgány EU a adresovaný členským státům EU a v souladu s článkem 288 Smlouvy o fungování Evropské unie je závazná, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo. Směrnice je součástí sekundárního práva EU, souboru právních předpisů, který vychází ze zásad a cílů stanovených ve smlouvách EU (primární právo).

Vnitrostátní orgány každé země EU, jíž je směrnice adresována, určí formu a metody, jež použije k začlenění směrnice do svých vnitrostátních právních předpisů (formálně známo jako „provedení“). To je obecně nutné provést do dvou let od přijetí směrnice.

Aby směrnice měla účinek, musí vnitrostátní opatření dosáhnout výsledků stanovených směrnicí. Vnitrostátní orgány musí o opatřeních, která přijmou, informovat Evropskou komisi.

Směrnice mohou stanovit minimální normy, často s ohledem na skutečnost, že právní systémy v některých členských státech již měly stanovené vyšší normy. V takovém případě mají členské státy právo stanovit vyšší normy, než jsou normy stanovené ve směrnici.

V jiných případech směrnice stanoví jednotné harmonizační limity. To znamená, že členské státy nemusí zavádět pravidla, která jsou přísnější než pravidla stanovená ve směrnici.

Pokud členský stát směrnici do svých vnitrostátních právních předpisů neprovede, může Komise zahájit řízení o porušení práva a požádat Soudní dvůr Evropské unie, aby proti této zemi rozhodl.

VIZ TAKÉ

• Rada Evropské unie
• Soudní dvůr Evropské unie
• Rozhodnutí
• Akty v přenesené pravomoci
• Evropské orgány
• Právní nástroje EU
• Evropská komise
• Evropský parlament
• Hierarchie právních norem Evropské unie (EU)
• Prováděcí akty
• Právní akty
• Legislativní akty
• Členské státy
• Řádný legislativní postup (spolurozhodování)
• Nařízení
• Doporučení
• Provedení ve vnitrostátním právu
• Smlouvy
• Směrnice Evropské unie (shrnutí)
• Porušení práva EU (shrnutí)
• Sekundární právo (shrnutí)