–

za C. I.: C.-I. Gliga, avocat,

–

za C. O.: M. Gornoviceanu, avocată,

–

za L. N.: C.-I. Gliga, avocat,

–

za S. P.: H. Crişan, avocat,

–

za rumunskou vládu: L.-E. Baţagoi, M. Chicu, E. Gane, a O.-C. Ichim, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: J. Baquero Cruz, F. Blanc, I. V. Rogalski, F. Ronkes Agerbeek a P. J. O. Van Nuffel, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, podepsané v Bruselu dne 26. července 1995 a připojené k aktu Rady ze dne 26. července 1995 (Úř. věst. 1995, C 316, s. 48; Zvl. vyd. 19/01, s. 9; dále jen „Úmluva o ochraně finančních zájmů“), článků 2 a 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. 2017, L 198, s. 29; oprava Úř. věst. 2018, L 45, s. 47; dále jen „směrnice o ochraně finančních zájmů“), směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), rozhodnutí Komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006, kterým se zřizuje mechanismus pro spolupráci a ověřování pokroku Rumunska při dosahování specifických referenčních cílů v oblasti reformy soudnictví a boje proti korupci (Úř. věst. 2006, L 354, s. 56), jakož i zásady přednosti unijního práva.

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení o mimořádných opravných prostředcích, které podali C. I., C. O., K. A., L. N. a S. P. (dále jen společně „navrhovatelé v původním řízení“) a kterými se domáhají zrušení pravomocných rozsudků, jimiž byli odsouzeni k trestu odnětí svobody za skutky kvalifikované jako daňové podvody a účast na organizované zločinecké skupině.

3

Článek 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, nadepsaný „Obecná ustanovení“, stanoví:

„1.   Pro účely této úmluvy je podvodem poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropských společenství

[…]

2.   S výhradou čl. 2 odst. 2 přijme každý členský stát nezbytná a vhodná opatření k provedení odstavce l svými vnitrostátními trestněprávními předpisy tak, aby v nich uvedená jednání byla trestnými činy.

3.   S výhradou čl. 2 odst. 2 přijme každý členský stát také nezbytná opatření zajišťující, aby úmyslné vyhotovení nebo poskytnutí nepravdivých, nesprávných nebo neúplných prohlášení nebo dokladů, které má následek popsaný v odstavci l, bylo trestným činem, není-li již trestné jako trestný čin nebo jako účastenství, návod nebo pokus podvodu uvedeného v odstavci 1.

[…]“

4

Článek 2 této Úmluvy, nadepsaný „Tresty“, stanoví:

„1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby jednání uvedené v článku 1 a účastenství na jednání uvedeném v čl. 1 odst. 1, návod k němu nebo pokus o ně bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty včetně, alespoň v případech závažných podvodů, trestů odnětí svobody, pro které je možné vydání, přičemž za závažný podvod musí být považován podvod dosahující určité minimální částky, kterou stanoví každý členský stát. Výše této minimální částky však nesmí přesahovat 50000 [eur].

2.   V případech méně závažných podvodů týkajících se celkové částky nižší než 4000 [eur], které nebyly podle jeho vnitrostátních předpisů spáchány za obzvláště závažných okolností, může členský stát stanovit tresty jiného druhu, než jsou tresty uvedené v odstavci l.

[…]“

5

V článku 16 směrnice o ochraně finančních zájmů, nadepsaném „Nahrazení Úmluvy o ochraně finančních zájmů […]“, je uvedeno:

„Úmluva o ochraně finančních zájmů […] a protokoly k této úmluvě ze dne 27. září 1996, 29. listopadu 1996 a 19. června 1997 se ve vztahu k členským státům, které jsou touto směrnicí vázány, nahrazují touto směrnicí s účinkem ode dne 6. července 2019.

Odkazy na úmluvu se v případě členských států, které jsou vázány touto směrnicí, považují za odkazy na tuto směrnici.“

6

V článku 15 odst. 2 Constituția României (Rumunská ústava) je zakotvena zásada zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior); podle tohoto ustanovení platí, že „zákon působí pouze do budoucna, a to s výjimkou příznivějších trestních a přestupkových zákonů“.

7

Článek 147 odst. 1 až 4 Rumunské ústavy stanoví:

„1.   Ustanovení platných zákonů a vyhlášek, jakož i ustanovení nařízení, která jsou shledána jako protiústavní, pozbývají právních účinků 45 dnů po zveřejnění příslušného rozsudku Curtea Constituțională [(Ústavní soud, Rumunsko)], neuvede-li během této doby parlament, případně vláda, protiústavní ustanovení do souladu s ustanoveními Ústavy. Během tohoto období se bez dalšího pozastavuje účinnost ustanovení, která byla shledána protiústavními.

[…]

4.   Rozhodnutí Curtea Constituțională [(Ústavní soud)] se zveřejňují v Monitorul Oficial al României. Ode dne zveřejnění jsou obecně závazná a mají účinky pouze do budoucnosti.“

8

V článku 9 Legea nr. 241/2005, pentru prevenirea și combaterea evaziunii fiscale (zákon č. 241/2005 o předcházení daňovým podvodům a boji proti nim) ze dne 15. července 2005 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 672 ze dne 27. července 2005), ve znění použitelném na spor v původním řízení, je trestný čin daňového podvodu vymezen následovně:

„1.   Trestný čin daňového podvodu, který bude potrestán odnětím svobody na dva až osm let a odnětím některých práv či peněžitým trestem, zakládají tyto skutky spáchané za účelem vyhýbání se daňovým povinnostem:

[…]

[…]

2.   Jestliže je skutky uvedenými v odstavci 1 způsobena újma vyšší než 100000 eur v ekvivalentu národní měny, horní a spodní hranice trestu se zvyšují o pět let.

3.   Jestliže je skutky uvedenými v odstavci 1 způsobena újma vyšší než 500000 eur v ekvivalentu národní měny, horní a spodní hranice trestu se zvyšují o sedm let.“

9

Dne 1. února 2014 vstoupil v platnost Legea nr. 286/2009, privind Codul penal (zákon č. 286/2009, trestní zákoník) ze dne 17. července 2009 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 510 ze dne 24. července 2009, dále jen „trestní zákoník“).

10

Podle čl. 154 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku platí, že obecná promlčecí doba u trestných činů, z nichž byli obžalováni navrhovatelé v původním řízení, činí deset let.

11

Před tím, než vstoupil v platnost trestní zákoník, bylo v ustanovení o přerušení promlčecích dob v trestních věcech uvedeno toto:

„Promlčecí doba stanovená v článku 122 se přerušuje provedením jakéhokoliv úkonu v dané věci, který musí být podle zákona oznámen v průběhu trestního řízení obviněnému nebo obžalovanému.“

12

Článek 155 odst. 1 trestního zákoníku v původním znění stanovil:

„Promlčecí doba trestní odpovědnosti se přerušuje provedením jakéhokoli procesního úkonu v dané věci.“

13

Článek 155 odst. 1 byl pozměněn Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 71/2022, pentru modificarea articolului 155 alineatul (1) din Legea nr. 286/2009 privind Codul penal (mimořádné nařízení vlády č. 71/2022, kterým se mění čl. 155 odst. 1 zákona č. 286/2009, trestní zákoník) ze dne 30. května 2022 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 531 ze dne 30. května 2022, dále jen „OUG č. 71/2022“), takto:

„Promlčecí doba trestní odpovědnosti se přerušuje provedením jakéhokoli procesního úkonu ve věci, který musí být podle zákona oznámen podezřelému nebo obžalovanému.“

14

V článku 5 odst. 1 trestního zákoníku je upřesněn význam zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), která je zakotvena v čl. 15 odst. 2 Rumunské ústavy; prvně uvedené ustanovení zní takto:

„Pokud byl v době od spáchání trestného činu do vydání pravomocného rozsudku přijat jeden nebo více trestních zákonů, použije se příznivější zákon.“

15

Článek 426 Legea nr. 135/2010, privind Codul de procedură penală (zákon č. 135/2010, trestní řád) ze dne 1. července 2010 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 486 ze dne 15. července 2010), ve znění použitelném na spor v původním řízení, nadepsaný „Případy, kdy lze podat mimořádný opravný prostředek znějící na zrušení“, v písmeni b) stanoví:

„Mimořádný opravný prostředek znějící na zrušení lze podat proti pravomocným rozsudkům vydaným v trestním řízení v těchto případech:

[…]

[…]“

16

Článek 99 Legea nr. 303/2004, privind statutul judecătorilor și procurorilor (zákon č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců) ze dne 28. června 2004 (znovu zveřejněn v Monitorul Oficial al României, část I, č. 826 ze dne 13. září 2005), stanovil:

„Kárným proviněním je:

[…]

[…]“

17

Článek 271 Legea nr. 303/2022, privind statutul judecătorilor și procurorilor (zákon č. 303/2022 o postavení soudců a státních zástupců) ze dne 15. listopadu 2022 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 1102 ze dne 16. listopadu 2022), stanoví:

„Kárným proviněním je:

[…]

18

Článek 272 odst. 1 a 2 tohoto zákona stanoví:

„1.   Soudce nebo státní zástupce jedná se zlým úmyslem, jestliže vědomě poruší ustanovení hmotného nebo procesního práva a má v úmyslu poškodit určitou osobu nebo je s takovým důsledkem srozuměn.

2.   Soudce nebo státní zástupce se dopustí hrubé nedbalosti, jestliže zaviněně, závažně, nepochybně a neomluvitelně poruší ustanovení hmotného nebo procesního práva.“

19

Navrhovatelé v původním řízení v roce 2010 zcela nebo zčásti neevidovali ve svých účetních záznamech obchodní transakce a příjmy z prodeje nafty – pořízené v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně – tuzemským zákazníkům, čímž způsobili státnímu rozpočtu škodu, a to zejména stran daně z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně z nafty.

20

Trestním rozsudkem č. 285/AP ze dne 30. června 2020 Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově, Rumunsko), který je předkládajícím soudem, rozhodl o odsouzení nebo potvrdil odsouzení navrhovatelů v původním řízení, o němž rozhodl Tribunalul Brașov (soud prvního stupně v Brašově, Rumunsko) trestním rozsudkem č. 38/S ze dne 13. března 2018, k trestům odnětí svobody za spáchání trestného činu daňového podvodu podle čl. 9 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 9 odst. 3 zákona č. 241/2005 o předcházení daňovým podvodům a boji proti nim, ve znění použitelném na spor v původním řízení, a trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle článku 7 ve spojení s čl. 2 písm. b) bodem 16 Legea nr. 39/2003, privind prevenirea și combaterea criminalității organizate (zákon č. 39/2003 o předcházení organizovanému zločinu a boji proti němu) ze dne 21. ledna 2003 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 50 ze dne 29. ledna 2003), ve znění použitelném na spor v původním řízení, a uplatnil přitom článek 5 trestního zákoníku.

21

Dva navrhovatelé v původním řízení, K. A. a S. P. byli v okamžiku podání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zbaveni svobody, a to na základě rozsudku Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově) č. 285/AP ze dne 30. června 2020.

22

Navrhovatelům v původním řízení byla rovněž uložena povinnost uhradit daňovou škodu, a to včetně částek dlužných z titulu DPH. v celkové výši 13964482 rumunských lei (RON) (přibližně 3240000 eur).

23

Předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce poukazuje na vnitrostátní judikaturu týkající se původního znění čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku, která může mít na situaci navrhovatelů v původním řízení rozhodující vliv.

24

Konkrétně předkládající soud zaprvé uvádí, že Curtea Constituțională (Ústavní soud) rozsudkem č. 297 ze dne 26. dubna 2018, který byl zveřejněn dne 25. června 2018 (dále jen „rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018“), vyhověl námitce protiústavnosti tohoto ustanovení v rozsahu, v němž počítalo s přerušením promlčecí doby trestní odpovědnosti na základě provedení „jakéhokoli procesního úkonu“.

25

Curtea Constituțională (Ústavní soud) poukázal zejména na to, že uvedené ustanovení je nepředvídatelné a odporuje zásadě zákonnosti trestných činů a trestů, jelikož výraz „jakýkoliv procesní úkon“ se vztahuje i na úkony, které nebyly podezřelému nebo obžalovanému oznámeny, a podezřelý nebo obžalovaný tak není s to zjistit, že začala běžet nová promlčecí doba jeho trestní odpovědnosti.

26

Rovněž konstatoval, že dřívější ustanovení podmínky předvídatelnosti uvedené v relevantních ústavních předpisech splňovalo, neboť stanovilo, že promlčecí dobu trestní odpovědnosti může přerušit pouze provedení úkonu, který musí být podle zákona obviněnému nebo obžalovanému oznámen.

27

Z vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem zadruhé vyplývá, že vnitrostátní zákonodárce po dobu několika let po vydání rozsudku Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 nepřijal žádné opatření, kterým by ustanovení čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku, jež bylo prohlášeno za protiústavní, nahradil.

28

Předkládající soud zatřetí uvedl, že Curtea Constituțională (Ústavní soud) rozsudkem č. 358 ze dne 26. května 2022, který byl zveřejněn dne 9. června 2022 (dále jen „rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 358/2022“), vyhověl nové námitce protiústavnosti čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku. Curtea Constituțională (Ústavní soud) ve zmíněném rozsudku vysvětlil, že jeho rozsudek č. 297/2018 je z právního hlediska rozsudkem o „prosté“ protiústavnosti. Zmíněný soud zdůraznil, že zákonodárce od vydání rozsudku č. 297/2018 nepřijal žádné opatření, a že v důsledku tohoto rozsudku ve spojení s nepřijetím žádného opatření nastala v souvislosti s pravidly použitelnými na přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti nová situace, která byla nejasná a nepředvídatelná a vedla k nejednotné soudní praxi, a uvedl, že mezi dnem zveřejnění uvedeného rozsudku č. 297/2018 a okamžikem, kdy vstoupil v platnost normativní akt definující relevantní pravidlo, „[neobsahovalo] platné [rumunské] právo žádný důvod, který by umožňoval přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti“.

29

Curtea Constituțională (Ústavní soud) kromě toho uvedl, že cílem jeho rozsudku č. 297/2018 nebylo zrušit promlčecí doby trestní odpovědnosti ani možnost jejich přerušení, nýbrž uvést čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku do souladu s ústavními požadavky.

30

Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce začtvrté vyplývá, že dne 30. května 2022, tedy poté, co byl vydán rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 358/2022, ale před tím, než byl zveřejněn, přijala rumunská vláda coby zákonodárce v přenesené pravomoci OUG č. 71/2022, které vstoupilo v platnost téhož dne a kterým byl čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku pozměněn v tom smyslu, že se promlčecí doba trestní odpovědnosti přerušuje jakýmkoli procesním úkonem, který musí být oznámen podezřelému nebo obžalovanému.

31

Předkládající soud zapáté uvádí, že Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) v rozsudku č. 67/2022 ze dne 25. října 2022, který byl zveřejněn dne 28. listopadu 2022, konstatoval, že v rumunském právu spadají pravidla týkající se přerušení promlčecí doby pro trestní odpovědnost do trestního práva hmotného, a tudíž podléhají zásadě zákazu retroaktivity trestního zákona, aniž je dotčena zásada zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), jak je zaručena zejména v čl. 15 odst. 2 Rumunské ústavy.

32

Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) proto rozhodl, že proti pravomocnému odsuzujícímu rozsudku v zásadě lze podat mimořádný opravný prostředek znějící na zrušení, který se zakládá na účincích rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 jakožto příznivějšího trestního zákona (lex mitior). Taková možnost je ovšem vyloučena, pokud otázku promlčení trestní odpovědnosti zkoumal odvolací soud už v průběhu řízení, které vedlo k vydání tohoto pravomocného odsuzujícího rozsudku.

33

Navrhovatelé v původním řízení podali u Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově) mimořádné opravné prostředky znějící na zrušení rozsudku tohoto soudu č. 285/AP ze dne 30. června 2020. Na základě čl. 426 písm. b) zákona č. 135/2010, trestního řádu, ve znění použitelném na spor v původním řízení, se domáhají zrušení rozhodnutí o svém trestním odsouzení, a to z toho důvodu, že byli odsouzeni, přestože existovaly důkazy o tom, že je dán důvod pro ukončení trestního řízení, a sice uplynutí promlčecí doby jejich trestní odpovědnosti.

34

Tito navrhovatelé na podporu opravného prostředku namítají na základě zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) promlčení své trestní odpovědnosti v důsledku rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022.

35

Uvedení navrhovatelé v podstatě tvrdí, že mezi dnem zveřejnění rozsudku Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018, tj. 25. červnem 2018, a dnem zveřejnění jeho rozsudku č. 358/2022, tj. 9. červnem 2022, nebyl v rumunském právu stanoven žádný důvod pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti.

36

Skutečnost, že v období mezi těmito daty nestanovilo platné právo žádný důvod pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti, přitom podle jejich názoru sama o sobě představuje příznivější trestní zákon, který by se na ně měl použít v souladu se zásadou zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), která je zakotvena mimo jiné i v rumunské ústavě.

37

Kdyby měl být akceptován takový výklad, konstatuje předkládající soud, že v projednávaném případě by desetiletá promlčecí doba stanovená v čl. 154 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku uplynula s ohledem na datum spáchání předmětných skutků před tím, než nabylo právní moci rozhodnutí o odsouzení navrhovatelů v původním řízení, v důsledku čehož by bylo trestní řízení ukončeno a navrhovatele by nebylo možno odsoudit.

38

Předkládající soud uvádí několik důvodů, na jejichž základě může být v takovém případě, jako je případ dotčený ve věci v původním řízení, vyloučeno uplatnění zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), jak je zaručena v rumunské ústavě.

39

Předkládající soud zejména uvádí, že právní situace vyznačující se neexistencí důvodu pro přerušení promlčecí doby v trestních věcech, které se dovolávají navrhovatelé v původním řízení, není důsledkem aktu vyjadřujícího vůli zákonodárce, nýbrž důsledkem rozsudku Curtea Constituțională (Ústavní soud), kterým bylo prohlášeno původní znění čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku za protiústavní. Zásadu zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) lze ovšem použít pouze tehdy, pokud se v průběhu času postupně mění zákony přijaté zákonodárcem.

40

V těchto souvislostech si předkládající soud klade otázku, zda je s unijním právem slučitelný výklad, který zastávají navrhovatelé v původním řízení, a v jehož důsledku by byli tito navrhovatelé zproštěni trestní odpovědnosti za trestné činy daňového podvodu, které mohou mít dopad na rozpočet Evropské unie i na ochranu jejích finančních zájmů. Takový výklad, který by mohl být uplatněn ve značném počtu trestních případů, by mohl odporovat zejména článku 2 a čl. 19 odst. 1 druhému pododstavci SEU, čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, článkům 1, 3 a 4 rozhodnutí 2006/928, článku 2 a čl. 12 odst. 1 směrnice o ochraně finančních zájmů a směrnici 2006/112.

41

Předkládající soud v tomto ohledu uvedl, že s výhradou omezených informací, které má k dispozici, se účinky rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 na promlčení trestní odpovědnosti mohou týkat značného počtu případů. Vnitrostátní soudy se vyjádřily ve prospěch promlčení trestní odpovědnosti, a to i v rámci řízení o takových mimořádných opravných prostředcích znějících na zrušení, jako jsou opravné prostředky ve věci v původním řízení. Ohledně dopadu této judikatury na významná probíhající trestní řízení ostatně vyjádřila obavy i Evropská komise, a to ve své zprávě Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. listopadu 2022 o pokroku Rumunska v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování [COM(2022) 664 final].

42

Předkládající soud kromě toho zdůrazňuje, že pokud vyjde najevo, že s ohledem na důvody, které mu byly předloženy, nelze provést výklad slučitelný s unijním právem, možná bude muset upustit od uplatnění závěrů vyplývajících z judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud) nebo Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr), v níž se rozhodovalo o kasačních opravných prostředcích v zájmu zákona.

43

Předkládající soud ovšem uvádí, že nový kárný režim upravený v článcích 271 a 272 zákona č. 303/2022 o postavení soudců a státních zástupců umožňuje postih soudců, kteří vědomě, a tudíž „se zlým úmyslem“ nebo v hrubé nedbalosti ve smyslu těchto článků postupují v rozporu s rozsudky Curtea Constituțională (Ústavní soud) nebo Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr), jimiž bylo rozhodnuto o kasačních opravných prostředcích v zájmu zákona.

44

Za těchto podmínek se Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

45

Ve sdělení ze dne 24. března 2023, které došlo Soudnímu dvoru téhož dne, předkládající soud poukázal na několik rozsudků vydaných v období od 15. prosince 2022 do 8. března 2023, kterými Curtea de Apel București (odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko) a Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) vyhověly mimořádným opravným prostředkům znějícím na zrušení v důsledku promlčení trestní odpovědnosti dotčených osob.

46

Předkládající soud v tomto sdělení kromě toho zdůraznil, že kasační opravný prostředek je jediný opravný prostředek, kterým lze případně napadnout pravomocné soudní rozhodnutí z důvodu porušení unijního práva, jak jej Soudní dvůr vyloží v odpovědích na předběžné otázky. Podání takového kasačního opravného prostředku ovšem zabrání lhůta 30 dnů od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, v níž musí být kasační opravný prostředek podán, jelikož ke dni, kdy Soudní dvůr rozhodne o projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, již tato lhůta ve většině dotčených věcí uplyne.

47

Předkládající soud tudíž Soudní dvůr požádal, aby konstatoval, že „vnitrostátní soudy jsou v souladu se zásadou loajální spolupráce a ve snaze dodržet v rámci vnitrostátní procesní autonomie zásady rovnocennosti a efektivity a zajistit rovné zacházení a nediskriminaci účastníků původního řízení oproti právním subjektům nacházejícím se v podobných situacích povinny rozhodnout v případě kasačního opravného prostředku podaného proti pravomocným soudním rozhodnutím vydaným v mezidobí v podobných věcech tak, že [uvedená lhůta] běží ode dne vyhlášení rozsudku Soudního dvora“, kterým bude rozhodnuto o projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

48

Předseda Soudního dvora na základě pravomoci, kterou mu svěřuje čl. 107 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora, navrhl čtvrtému senátu, určenému podle čl. 108 odst. 1 tohoto jednacího řádu, aby posoudil nezbytnost projednat tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v naléhavém řízení upraveném v čl. 23a prvním pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie.

49

Z článku 107 odst. 1 jednacího řádu vyplývá, že v naléhavém řízení mohou být projednány pouze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které se týkají jedné nebo více otázek v oblastech upravených v hlavě V části třetí Smlouvy o FEU, přičemž tato hlava V se věnuje prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

50

V projednávaném případě se předběžné otázky týkají zejména výkladu čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, která byla vypracována na základě článku K.3 EU. Posledně uvedený článek se stal článkem 31 EU, jehož ustanovení byla převzata do článků 82, 83 a 85 SFEU, které jsou součástí hlavy V části třetí Smlouvy o FEU.

51

Z toho vyplývá, že se tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká otázek v oblastech upravených v této hlavě V, a může tedy být projednána v naléhavém řízení.

52

Pokud jde o kritérium naléhavosti, z ustálené judikatury vyplývá, že toto kritérium je splněno, pokud je osoba dotčená ve sporu v původním řízení ke dni podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zbavena svobody a její další zadržování závisí na výsledku tohoto sporu [rozsudek ze dne 12. ledna 2023, MV (Ukládání souhrnného trestu), C‑583/22 PPU, EU:C:2023:5, bod 45 a citovaná judikatura].

53

Z předkládacího rozhodnutí v tomto ohledu vyplývá, že navrhovatelé v původním řízení byli odsouzeni k trestům odnětí svobody a dva z nich, K. A. a S. P., jsou v současné době ve výkonu trestu.

54

V odpovědi na žádost o vysvětlení, kterou Soudní dvůr zaslal předkládajícímu soudu dne 15. března 2023, posledně uvedený soud upřesnil, že tito dva navrhovatelé v původním řízení jsou v současné době ve vězení na základě trestního rozsudku předkládajícího soudu č. 285/AP ze dne 30. června 2020, a kdyby tento soud vyhověl mimořádným opravným prostředkům znějícím na zrušení, které u něj tito navrhovatelé v původním řízení podali proti rozsudkům, jimiž byli odsouzeni, výkon jejich trestu by byl ukončen.

55

Z vysvětlení podaného předkládajícím soudem kromě toho vyplývá, že výsledek mimořádných opravných prostředků znějících na zrušení, které podali navrhovatelé v původním řízení, závisí na odpovědích Soudního dvora na položené otázky.

56

Za těchto podmínek čtvrtý senát Soudního dvora na základě čl. 108 odst. 1 jednacího řádu dne 23. března 2023 na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodl, že tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce bude i bez návrhu projednána v naléhavém řízení o předběžné otázce.

57

Tento senát kromě toho na základě čl. 113 odst. 2 jednacího řádu rozhodl o předání projednávané věci Soudnímu dvoru za účelem jejího přidělení velkému senátu.

58

L. N. a C. I. tvrdí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je v plném rozsahu nepřípustná. L. N. v tomto ohledu zejména uvedl, že za okolností sporu v původním řízení nejsou relevantní rozhodnutí 2006/928 a směrnice o ochraně finančních zájmů.

59

Rumunská vláda se kromě toho zabývá tím, zda není třetí položená otázka hypotetická.

60

C. O., C. I. a rumunská vláda konečně namítají nepřípustnost návrhu uvedeného v bodě 47 tohoto rozsudku, a to z toho důvodu, že v rámci sporu v původním řízení nebyl u předkládajícího soudu podán kasační opravný prostředek, nýbrž mimořádný opravný prostředek znějící na zrušení.

61

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout [rozsudek ze dne 21. března 2023, Mercedes-Benz Group (Odpovědnost výrobců vozidel vybavených odpojovacími zařízeními), C‑100/21, EU:C:2023:229, bod 52 a citovaná judikatura].

62

Z toho plyne, že se k otázkám týkajícím se unijního práva váže domněnka relevance. Odmítnutí rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny [rozsudek ze dne 21. března 2023, Mercedes-Benz Group (Odpovědnost výrobců vozidel vybavených odpojovacími zařízeními),C‑100/21, EU:C:2023:229, bod 53 a citovaná judikatura].

63

Co se v projednávané věci v prvé řadě týče všech tří předběžných otázek položených předkládajícím soudem, je třeba zaprvé zdůraznit, že výklad unijního práva, který požaduje uvedený soud, by mohl vést k tomu, že zmíněný soud upustí od uplatnění rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 nebo rozsudku Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022, jichž se navrhovatelé v původním řízení dovolávají za účelem konstatování, že jejich trestní odpovědnost je promlčená. Tyto otázky tedy nejsou hypotetické.

64

Zadruhé je však třeba uvést, že podle článku 16 směrnice o ochraně finančních zájmů – přičemž předkládající soud v rámci první předběžné otázky žádá o výklad článků 2 a 12 uvedené směrnice – platí, že tato směrnice od 6. července 2019 nahrazuje Úmluvu o ochraně finančních zájmů. Skutky, které jsou základem sporu v původním řízení, přitom byly spáchány v roce 2010. Uvedenou směrnici tedy na tento spor zjevně nelze použít, takže vše nasvědčuje tomu, že její výklad není pro řešení tohoto sporu nezbytný.

65

Dále je třeba podotknout, že skutky dotčené v původním řízení nenaplňují dle informací poskytnutých Soudnímu dvoru znaky korupce, a proto je zjevné, že pro účely odpovědi na první a druhou předběžnou otázku není relevantní ani výklad rozhodnutí 2006/928.

66

Pokud jde zatřetí o ostatní ustanovení unijního práva, jichž se týkají tři předběžné otázky položené předkládajícím soudem, postačuje naproti tomu připomenout, že pokud není zjevné, že výklad ustanovení unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, námitka vycházející z nepoužitelnosti tohoto ustanovení na věc v původním řízení se nedotýká přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nýbrž meritorní stránky otázek [rozsudky ze dne 19. prosince 2019, Dobersberger, C‑16/18, EU:C:2019:1110, bod 21, a ze dne 27. dubna 2023, M. D. (Zákaz vstupu do Maďarska), C‑528/21, EU:C:2023:341, bod 52].

67

Co se ve druhé řadě týče návrhu uvedeného v bodě 47 tohoto rozsudku, jeho cílem je podle vysvětlení podaného předkládajícím soudem zjistit, zda unijní právo vyžaduje, aby třicetidenní lhůta pro podání kasačního opravného prostředku začala běžet ode dne, kdy Soudní dvůr vydá rozsudek v projednávané věci.

68

V rámci sporu v původním řízení ovšem u předkládajícího soudu nebyl podán kasační opravný prostředek, nýbrž mimořádné opravné prostředky znějící zrušení, jak uvedli C. O., C. I. a rumunská vláda.

69

Otázka uvedená v bodě 47 tohoto rozsudku se tedy týká hypotetického problému ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 62 tohoto rozsudku, a musí být proto rozhodnuto, že je nepřípustná.

70

Z výše uvedeného vyplývá, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná, a to s výjimkou první a druhé otázky v rozsahu, v němž se týkají výkladu směrnice o ochraně finančních zájmů a rozhodnutí 2006/928, a otázky uvedené v bodě 47 tohoto rozsudku.

71

První a druhá otázka, které je třeba zkoumat společně, se týkají výkladu článku 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny, čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, jakož i směrnice 2006/112.

72

Z odůvodnění předkládacího rozhodnutí nicméně vyplývá, že pochybnosti předkládajícího soudu, ze kterých vychází tyto otázky, se v podstatě týkají zaprvé výkladu ustanovení unijního práva, která ukládají členským státům povinnost účinně bojovat proti protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, a zadruhé výkladu záruk vyplývajících ze zásady zákonnosti trestných činů a trestů.

73

Za těchto podmínek je třeba první a druhou otázku zkoumat pouze z hlediska čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 49 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.

74

Podstatou těchto otázek předkládajícího soudu tedy je, zda musí být tato ustanovení vykládána v tom smyslu, že soudy členského státu jsou povinny upustit od uplatnění zaprvé rozsudků Ústavního soudu tohoto členského státu, jimiž je prohlášeno za neplatné ustanovení vnitrostátního právního předpisu, které upravuje důvody přerušení promlčecí doby v trestních věcech, a to kvůli porušení zásady zákonnosti trestných činů a trestů v jejích požadavcích týkajících se předvídatelnosti a určitosti trestního zákona, a zadruhé rozsudku nejvyššího soudu uvedeného členského státu, z něhož vyplývá, že pravidla upravující tyto důvody přerušení, jak vyplývají z této ústavní judikatury, lze použít zpětně jakožto příznivější trestní zákon (lex mitior) za účelem zpochybnění pravomocných odsuzujících rozsudků s tím, že v důsledku těchto rozsudků bude kvůli promlčení trestní odpovědnosti zastaveno trestní stíhání ve značném počtu případů, a to i v případech týkajících se trestných činů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie.

75

Předně je třeba uvést, že přesnou působnost pravidel, kterými bylo v Rumunsku upraveno přerušení promlčecích dob v trestních věcech v období od 25. června 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018, do 30. května 2022, kdy vstoupilo v platnost OUG č. 71/2022, si zúčastněné strany projednaly jak v rámci písemných vyjádření, tak na jednání před Soudním dvorem.

76

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU, které je založeno na jasném rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, je ke zjištění a posouzení skutkových okolností sporu v původním řízení i k výkladu a uplatňování vnitrostátního práva příslušný pouze vnitrostátní soud [rozsudky ze dne 31. ledna 2023, Puig Gordi a další, C‑158/21, EU:C:2023:57, bod 61, jakož i ze dne 21. března 2023, Mercedes-Benz Group (Odpovědnost výrobců vozidel vybavených odpojovacími zařízeními), C‑100/21, EU:C:2023:229, bod 59].

77

V projednávané věci je třeba uvést, že podle vysvětlení podaného předkládajícím soudem z rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022, jejichž obsah je shrnut v bodech 23 až 29 tohoto rozsudku, vyplývá, že v období od 25. června 2018 do 30. května 2022 nebyl v rumunském právu upraven žádný důvod pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti. Pro účely odpovědi na první a druhou otázku je tudíž třeba mít za to, že právě v takovém stavu se v tomto období nacházelo rumunské právo.

78

S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 76 tohoto rozsudku je třeba na tyto otázky odpovědět rovněž na základě toho, jak předkládající soud vyložil rozsudek Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 – předkládající soud konstatoval, že výklad zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) provedený Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) umožňuje, aby účinky absence důvodů pro přerušení této doby v rumunském právu dopadaly zpětně na procesní úkony provedené před 25. červnem 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018.

79

Vzhledem k tomu, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se spor v původním řízení týká mimo jiné i skutků představujících závažné podvody v oblasti DPH, je třeba připomenout, že je na členských státech, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění skutečného a úplného výběru vlastních zdrojů Unie, kterými jsou příjmy plynoucí z použití jednotné sazby na harmonizovaný vyměřovací základ DPH (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 182 a citovaná judikatura).

80

Přijímání trestních sankcí za účelem ochrany finančních zájmů Unie, a zejména řádný výběr těchto příjmů ovšem spadá ve smyslu čl. 4 odst. 2 SFEU do oblasti pravomoci, kterou Unie sdílí s členskými státy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 43).

81

V projednávané věci je třeba konstatovat, že v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení nebyl unijním normotvůrcem harmonizován režim promlčení vztahující se na trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie; k harmonizaci, a to jen částečné, došlo až později prostřednictvím směrnice o ochraně finančních zájmů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 44), která se – jak již bylo uvedeno v bodě 64 tohoto rozsudku – na spor v původním řízení nepoužije.

82

Přijetí pravidel upravujících promlčení trestní odpovědnosti za trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie tudíž v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení spadalo do pravomoci členských států. Členské státy však musí při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. února 2019, Rimšēvičs a ECB v. Lotyšsko, C‑202/18 a C‑238/18, EU:C:2019:139, bod 57, jakož i ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 216].

83

V tomto ohledu je třeba v prvé řadě zdůraznit, že čl. 325 odst. 1 SFEU ukládá členským státům povinnost bojovat proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie odstrašujícími a účinnými opatřeními (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 181 a citovaná judikatura).

84

I když mají členské státy při výběru použitelných sankcí, které mohou mít formu správních sankcí, trestních sankcí nebo kombinace obou, volnost, musí podle čl. 325 odst. 1 SFEU zajistit, aby případy závažných podvodů nebo jiného závažného protiprávního jednání, které ohrožují finanční zájmy Unie, bylo možné trestat účinnými a odrazujícími trestními sankcemi [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 191, a ze dne 8. března 2022, Komise v. Spojené království (Boj proti podvodům s podhodnocováním), C‑213/19, EU:C:2022:167, bod 219].

85

Ve druhé řadě je třeba podotknout, že čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ukládá členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření, aby jednání zakládající podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, a to včetně podvodů v oblasti DPH, bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty včetně, alespoň v případech závažných podvodů – tj. podvodů dosahujících minimální částky, kterou členské státy nemohou stanovit na více než 50000 eur – trestů odnětí svobody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. května 2018, Scialdone, C‑574/15, EU:C:2018:295, bod 36 a citovaná judikatura).

86

Členské státy musí z tohoto důvodu zajistit, aby pravidla, jimiž se řídí promlčení, jež jsou stanovena vnitrostátním právem, umožňovala účinný postih trestných činů souvisejících s takovými podvody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 36).

87

V projednávané věci z vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem, jak je shrnuto v bodech 23 až 32 tohoto rozsudku, vyplývá, že na základě rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 nebyl v rumunském právu v období od 25. června 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek č. 297/2018, do 30. května 2022, kdy vstoupilo v platnost OUG č. 71/2022, stanoven žádný důvod, který by umožňoval přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti, a dále že podle rozsudku Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 se lze této ústavní judikatury dovolávat coby příznivějšího trestního zákona (lex mitior), a to i za účelem zpochybnění pravomocných odsuzujících rozsudků.

88

Pokud jde o konkrétní účinky, které by mohla mít citovaná judikatura, předkládající soud podotkl, že kdyby bylo pravidlo vyplývající z rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 – podle něhož v rumunském právu nebyl v období zmíněném v předchozím bodě stanoven žádný důvod pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti – v rámci sporu v původním řízení uplatněno jakožto příznivější trestní zákon (lex mitior), desetiletá promlčecí doba stanovená pro trestné činy dotčené v původním řízení by uplynula před tím, než rozsudky o odsouzení navrhovatelů v původním řízení nabyly právní moci, v důsledku čehož by bylo trestní řízení ukončeno a tito navrhovatelé by nemohli být odsouzeni.

89

Předkládající soud rovněž zdůraznil, že rozsudky Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 mohou mít vliv na „značný počet případů“, a to i na případy ukončené pravomocnými odsuzujícími rozsudky, které by mohly být napadeny takovými mimořádnými opravnými prostředky, jako jsou ty, o něž se jedná ve věci v původním řízení.

90

Jak kromě toho bylo uvedeno v bodě 65 tohoto rozsudku, i když se na takové trestné činy daňového podvodu, jako jsou trestné činy dotčené ve věci v původním řízení, bez dalšího nepoužije rozhodnutí 2006/928, nic to nemění na tom, že existenci rizika, že kvůli promlčení trestní odpovědnosti již nebude možné postihnout mnoho případů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, potvrzují i informace, které předložila Komise ve své zprávě Evropskému parlamentu a Radě ze dne 22. listopadu 2022 o pokroku Rumunska v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování [COM(2022) 664 final] na základě článku 2 zmíněného rozhodnutí. Z této zprávy, o které se zmiňuje předkládající soud, totiž vyplývá, že rozsudky Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 by mohly vést „k ukončení trestních řízení a zbavení trestní odpovědnosti ve značném počtu případů“ a že vzniklá situace s sebou nese „[r]iziko, že tisíce obviněných nebudou čelit trestní odpovědnosti“.

91

Z výše uvedených skutečností lze vyvodit, že právní situace vyplývající z uplatnění rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 a rozsudku Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 vyvolává systémové riziko beztrestnosti trestných činů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, a to zejména v případech, jejichž složitost vyžaduje ze strany trestních orgánů delší vyšetřování.

92

Existence takového systémového rizika beztrestnosti přitom představuje situaci neslučitelnou s požadavky čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, jak jsou připomenuty v bodech 83 až 86 tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 203).

93

V tomto ohledu je především na vnitrostátním zákonodárci, aby přijal opatření nezbytná k naplnění těchto požadavků, která budou spočívat zejména v tom, že přijme nezbytná ustanovení a případně pozmění stávající ustanovení, a zajistí tak, aby režim stíhání a trestání trestných činů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, včetně pravidel upravujících promlčení trestní odpovědnosti, byl v souladu s ustanoveními čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů. Tento režim musí být koncipován tak, aby z důvodů jemu vlastních nevyvolával systémové riziko beztrestnosti skutků zakládajících takové trestné činy a aby zároveň zajistil ochranu základních práv stíhaných osob (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 41, jakož i ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 193).

94

Právní situace, v níž byl právní předpis členského státu upravující přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti prohlášen za neplatný, a byl tudíž zbaven účinku ústavním soudem tohoto členského státu, přičemž vnitrostátní zákonodárce tuto situaci po dobu téměř čtyř let nikterak nenapravil, je přitom neslučitelná s povinností, která je připomenuta v bodech 83 až 86 tohoto rozsudku a podle níž je nutno zajistit, aby případy závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, které jsou spáchány v tuzemsku, bylo možné trestat účinnými a odrazujícími trestními sankcemi. Taková situace, která se týká ustanovení s obecnou působností, jež se vztahovalo na všechna trestní řízení a v souvislosti s nímž nemohly orgány činné v trestním řízení ani trestní soudy předvídat, že po prohlášení jeho protiústavnosti nebude nahrazeno, totiž s sebou již ze své podstaty přináší riziko, že kvůli uplynutí této doby nebude možné postihnout mnoho případů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, a to zejména případů, jejichž složitost vyžaduje ze strany trestních orgánů delší vyšetřování.

95

Z ustálené judikatury vyplývá, že zásada přednosti unijního práva ukládá vnitrostátnímu soudu, jenž má v rámci svých pravomocí uplatnit ustanovení unijního práva, aby v případě, že nemůže vyložit vnitrostátní právní úpravu v souladu s požadavky unijního práva, zajistil plný účinek požadavků tohoto práva ve sporu, jenž mu byl předložen, tak, že na základě vlastní pravomoci podle potřeby upustí od použití jakékoli vnitrostátní právní úpravy nebo praxe, i když je pozdějšího data, která je v rozporu s ustanovením unijního práva majícím přímý účinek, aniž musí nejprve žádat o její předchozí odstranění legislativní cestou nebo jakýmkoliv jiným ústavním postupem či na toto odstranění čekat [rozsudky ze dne 9. března 1978, Simmenthal, 106/77, EU:C:1978:49, bod 24; ze dne 24. června 2019, Popławski, C‑573/17, EU:C:2019:530, body 61 a 62, jakož i ze dne 22. února 2022, RS (Účinek rozsudků ústavního soudu), C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 53].

96

K projednávané věci je třeba uvést, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů jsou formulovány jasně a přesně a nejsou vázány na žádnou podmínku, takže mají přímý účinek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 253 a citovaná judikatura).

97

Je tudíž v zásadě na vnitrostátních soudech, aby zajistily plný účinek povinností, které vyplývají z čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2. odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, a upustily od použití vnitrostátních ustanovení, která v rámci řízení týkajícího se závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie brání v uložení účinných a odrazujících sankcí za účelem boje proti takovýmto trestným činům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 194 a citovaná judikatura).

98

Vše tedy nasvědčuje tomu, že vnitrostátní soudy jsou podle tohoto čl. 325 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 v zásadě povinny upustit od uplatnění rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022, z nichž vyplývá, že v období od 25. června 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek č. 297/2018, do 30. května 2022, kdy vstoupilo v platnost OUG č. 71/2022, nebyl v rumunském právu stanoven žádný důvod pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti, a to v rozsahu, v nichž na základě těchto rozsudků dochází k promlčení trestní odpovědnosti ve značném počtu případů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, a tudíž – jak bylo konstatováno v bodě 91 tohoto rozsudku – ke vzniku systémového rizika beztrestnosti takových trestných činů.

99

Stejně tak jsou vnitrostátní soudy v souladu s těmito ustanoveními v zásadě povinny upustit od uplatnění rozsudku Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 v té části, v níž tento rozsudek umožňuje namítat promlčení trestní odpovědnosti na základě účinků rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 jakožto příznivějšího trestního zákona (lex mitior), a to v případech závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, a zvyšuje tak systémové riziko beztrestnosti takových trestných činů.

100

Je však ještě nutno ověřit, zda v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, není povinnost upustit od uplatnění takových rozsudků v rozporu s ochranou základních práv.

101

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že jak vyplývá z ustálené judikatury, povinnost zajistit účinný výběr zdrojů Unie neznamená, že by vnitrostátní soudy nemusely dodržovat základní práva zaručená Listinou a obecné zásady unijního práva, neboť trestními řízeními zahájenými pro trestné činy v oblasti DPH je uplatňováno unijní právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny (rozsudek ze dne 17. ledna 2019, Dzivev a další, C‑310/16, EU:C:2019:30, bod 33, jakož i v tomto smyslu rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 204).

102

V projednávané věci z vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem vyplývá, že vnitrostátní judikatura relevantní v rámci sporu v původním řízení, jejíž obsah je shrnut v bodech 23 až 32 tohoto rozsudku, vychází ze dvou odlišných zásad – rozsudky Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 vychází ze zásady zákonnosti trestných činů a trestů v jejích požadavcích týkajících se předvídatelnosti a určitosti trestního zákona a rozsudek Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 vychází ze zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), a to i na pravomocné odsuzující rozsudky vydané po 25. červnu 2018.

103

V unijním právním řádu jsou zásada zákonnosti trestných činů a trestů a zásada zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) zakotveny v čl. 49 odst. 1 Listiny.

104

Podle zásady zákonnosti trestných činů a trestů musí trestněprávní ustanovení zajistit zejména dostupnost a předvídatelnost, a to pokud jde jak o definici trestného činu, tak o stanovení trestu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 55, jakož i ze dne 11. června 2020, Prokuratura Rejonowa w Słupsku,C‑634/18, EU:C:2020:455, bod 48).

105

Požadavek určitosti použitelného práva, jenž je nedílnou součástí této zásady, kromě toho znamená, že právo jasně definuje trestné činy a tresty, které jsou za ně ukládány. Tato podmínka je splněna, pokud má jednotlivec možnost se ze znění příslušného ustanovení – a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy – dozvědět, jaká konání a opomenutí zakládají jeho trestní odpovědnost (rozsudek ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 56, jakož i v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. června 2020, Prokuratura Rejonowa w Słupsku, C‑634/18, EU:C:2020:455, bod 49).

106

A konečně ze zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) podle čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny vyplývá, že pokud poté, co již byl trestný čin spáchán, stanoví zákon mírnější trest, uloží se tento mírnější trest.

107

Uplatnění posledně uvedené zásady předpokládá postupnou změnu právních režimů v čase a spočívá na konstatování, že tato změna odráží v rámci dotčeného právního řádu změnu postoje buď ohledně trestní kvalifikace skutků, které mohou představovat trestný čin, nebo ohledně trestu, který se má za takový trestný čin uložit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Clergeau a další, C‑115/17, EU:C:2018:651, bod 33 a citovaná judikatura).

108

Z judikatury Soudního dvora dále vyplývá, že pravidla upravující promlčení v trestních věcech nespadají do působnosti čl. 49 odst. 1 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2015, Taricco a další, C‑105/14, EU:C:2015:555, body 54 až 57).

109

Povinnost vnitrostátních soudů upustit od uplatnění rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 a rozsudku Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 tudíž neodporuje ani zásadě předvídatelnosti, určitosti a zákazu retroaktivity trestných činů a trestů, ani zásadě zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), jak jsou zaručeny v čl. 49 odst. 1 Listiny.

110

Zadruhé je třeba připomenout, že má-li soud členského státu – stejně jako v projednávané věci – přezkoumat, zda je v souladu se základními právy vnitrostátní ustanovení nebo opatření, které v situaci, kdy postup členských států není zcela určen unijním právem, uplatňuje toto právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, vnitrostátní orgány a soudy mohou uplatnit vnitrostátní standardy ochrany základních práv, neohrozí-li toto uplatnění úroveň ochrany stanovenou Listinou, jak ji vykládá Soudní dvůr, ani přednost, jednotu a účinnost unijního práva (rozsudky ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson, C‑617/10, EU:C:2013:105, bod 29; ze dne 5. prosince 2017,M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 47, jakož i ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 211).

111

V projednávané věci z vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem vyplývá, že rozsudky Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022 a rozsudek Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 vychází z předpokladu, že v rumunském právu spadají pravidla pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti do oblasti trestního práva hmotného, a podléhají tudíž zásadě zákonnosti trestných činů a trestů a zásadě zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), jak jsou zaručeny v Rumunské ústavě. Tyto zásady tudíž musí být považovány za vnitrostátní standardy ochrany základních práv ve smyslu předchozího bodu.

112

Z toho, co bylo uvedeno v bodech 108 a 109 tohoto rozsudku, vyplývá, že tyto vnitrostátní standardy ochrany základních práv nemohou v takových věcech, jako jsou věci v původním řízení, ohrozit úroveň ochrany stanovenou Listinou, jak ji vykládá Soudní dvůr.

113

V tomto ohledu je třeba připomenout význam, který má v unijním právním řádu i ve vnitrostátních právních řádech zásada zákonnosti trestných činů a trestů ve svých požadavcích na předvídatelnost, určitost a zákaz retroaktivity použitelného trestního zákona (rozsudek ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 51).

114

Tyto požadavky na předvídatelnost, určitost a zákaz retroaktivity trestního zákona jsou specifickým vyjádřením zásady právní jistoty. Tato základní zásada unijního práva totiž vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro jednotlivce předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Uvedená zásada je základním atributem právního státu, který je v článku 2 SEU označen jak za základní hodnotu Unie, tak za hodnotu společnou členským státům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, body 161 a 162, jakož i ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada, C‑156/21, EU:C:2022:97, body 136 a 223).

115

V projednávané věci je třeba poznamenat, že když rumunský Ústavní soud zprvu rozhodl, že rumunský zákonodárce porušil ústavní zásadu předvídatelnosti a určitosti trestního zákona tím, že umožnil, aby běh promlčecí doby přerušovaly procesní úkony, které nebyly podezřelému nebo obžalovanému oznámeny, uplatnil vnitrostátní standard ochrany základních práv, který doplňuje ochranu před svévolí v trestní oblasti, jak ji zaručuje unijní právo v rámci zásady právní jistoty. Takový vnitrostátní standard ochrany základních práv uplatnil rumunský Ústavní soud i tehdy, když následně v podstatě konstatoval, že jelikož rumunský zákonodárce nenahradil ustanovení trestního zákoníku týkající se přerušení promlčecí doby, které bylo prohlášeno za protiústavní, nastala v rozporu s touto ústavní zásadou nová situace, který byla nejasná a nepředvídatelná.

116

Právě s ohledem na význam ochrany před svévolí v unijním právním řádu i v právních řádech členských států Soudní dvůr v bodech 58 až 62 rozsudku ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B. (C‑42/17, EU:C:2017:936), v podstatě rozhodl, že vnitrostátní standard ochrany, v němž jsou zakotveny požadavky předvídatelnosti, určitosti a zákazu retroaktivity trestního zákona, a to včetně režimu promlčení týkajícího se trestných činů, může bránit povinnosti, kterou měly za okolností věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, vnitrostátní soudy na základě čl. 325 odst. 1 a 2 SFEU a podle níž musí upustit od použití vnitrostátních ustanovení upravujících promlčení v trestních věcech, i když uplatnění těchto vnitrostátních ustanovení může ve značném počtu případů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie zabránit uložení účinných a odrazujících trestních sankcí.

117

V tomto ohledu byla relevantní i skutečnost, že režim promlčení vztahující se na trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, o který se jednalo v této věci, nebyl – stejně jako je tomu v projednávaném případě – plně harmonizován, jak bylo uvedeno v bodě 81 tohoto rozsudku.

118

S ohledem na úvahy uvedené v bodech 113 až 117 tohoto rozsudku a v návaznosti na rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B. (C‑42/17, EU:C:2017:936), je tedy třeba dospět k závěru, že v rámci takové věci, jako je věc dotčená v původním řízení, nejsou rumunské soudy povinny podle čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů upustit od uplatnění vnitrostátní judikatury uvedené v bodě 111 tohoto rozsudku, a to nehledě na existenci systémového rizika beztrestnosti trestných činů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, neboť rozsudky uvedené v tomto bodě 111 se zakládají na zásadě zákonnosti trestných činů a trestů, jak je chráněna ve vnitrostátním právu, v jejích požadavcích týkajících se předvídatelnosti a určitosti trestního zákona, včetně režimu promlčení týkajícího se trestných činů.

119

Z vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem ovšem vyplývá, že rozsudek Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022 se zakládá i na zásadě zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) plynoucího z rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a č. 358/2022. Podle výkladu rozsudku Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) č. 67/2022, který provedl předkládající soud, prvně zmíněný soud konstatoval, že uvedená zásada umožňuje, aby účinky absence důvodů pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti v rumunském právu, která je důsledkem těchto dvou rozsudků Curtea Constituțională (Ústavní soud), dopadaly zpětně na procesní úkony učiněné před 25. červnem 2018, tedy přede dnem zveřejnění rozsudku posledně uvedeného soudu č. 297/2018.

120

Uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) je však třeba odlišovat od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany, který zkoumal Soudní dvůr v rozsudku ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B. (C‑42/17, EU:C:2017:936).

121

Z předkládacího rozhodnutí v tomto ohledu vyplývá, že uplatnění prvně uvedeného vnitrostátního standardu ochrany může prohloubit systémové riziko, že trestné činy závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie uniknou v rozporu s čl. 325 SFEU odst. 1 a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů veškerému trestnímu postihu.

122

Na rozdíl od vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se předvídatelnosti trestního zákona, který podle předkládajícího soudu toliko neutralizuje účinek přerušení promlčecí doby, který měly procesní úkony učiněné v období od 25. června 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018, do 30. května 2022, kdy vstoupilo v platnost OUG č. 71/2002, totiž vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) umožňuje – alespoň v některých případech – neutralizovat účinek přerušení promlčecí doby, který měly procesní úkony, k nimž došlo ještě před 25. červnem 2018, avšak poté, co dne 1. února 2014 vstoupil v platnost trestní zákoník, tedy po dobu více než čtyř let.

123

S ohledem na nutnost vyvážit posledně uvedený vnitrostátní standard ochrany s ustanoveními čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů je třeba mít za takových okolností za to, že pokud vnitrostátní soud uplatní uvedený standard za účelem zpochybnění přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti procesními úkony učiněnými před 25. červnem 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018, takový postup může ohrozit přednost, jednotu a účinnost unijního práva ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 110 tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 212).

124

Je tudíž třeba konstatovat, že vnitrostátní soudy nemohou v rámci soudních řízení, jejichž cílem je trestní postih trestných činů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, uplatnit vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), jak je uvedena v bodě 119 tohoto rozsudku, za účelem zpochybnění přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti procesními úkony učiněnými před 25. červnem 2018, kdy byl zveřejněn rozsudek Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018.

125

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů musí být vykládány v tom smyslu, že soudy členského státu nejsou povinny upustit od uplatnění rozsudků Ústavního soudu tohoto členského státu, jimiž je prohlášeno za neplatné ustanovení vnitrostátního právního předpisu, které upravuje důvody přerušení promlčecí doby v trestních věcech, a to kvůli porušení zásady zákonnosti trestných činů a trestů, jak je chráněna ve vnitrostátním právu, v jejích požadavcích týkajících se předvídatelnosti a určitosti trestního zákona, i když bude v důsledku těchto rozsudků kvůli promlčení trestní odpovědnosti zastaveno trestní stíhání ve značném počtu případů, a to i v případech týkajících se trestných činů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie. Uvedená ustanovení unijního práva naproti tomu musí být vykládána v tom smyslu, že soudy tohoto členského státu jsou povinny upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior), který umožňuje zpochybnit – a to i v rámci opravných prostředků směřujících proti pravomocným rozsudkům – přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti v takových věcech procesními úkony učiněnými před tímto prohlášením neplatnosti.

126

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda zásada přednosti unijního práva musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, podle níž jsou obecné soudy členského státu vázány rozhodnutími Ústavního soudu a rozhodnutími nejvyššího soudu tohoto členského státu a nemohou z tohoto důvodu – neboť jinak hrozí, že dotčení soudci budou pohnáni ke kárné odpovědnosti – upustit z úřední povinnosti od uplatnění judikatury vyplývající z těchto rozhodnutí, i když mají s ohledem na rozsudek Soudního dvora za to, že tato judikatura odporuje unijnímu právu.

127

V tomto ohledu je třeba připomenout, že i když organizace soudnictví v členských státech spadá do pravomoci těchto států, musí členské státy při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva. Totéž platí v oblasti kárné odpovědnosti soudců v důsledku nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu a nejvyššího soudu dotyčného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 133 a citovaná judikatura).

128

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že zásada přednosti unijního práva zakotvuje nadřazenost unijního práva nad právem členských států. Tato zásada tedy ukládá všem orgánům členských států povinnost zajišťovat plný účinek jednotlivých unijních norem, přičemž právo členských států nemůže narušovat účinek přiznaný těmto jednotlivým normám na území těchto států (rozsudek ze dne 18. května 2021, AsociaΛia Forumul Judecătorilor din România a další, C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393, bod 244 a citovaná judikatura).

129

Jak bylo připomenuto v bodě 95 tohoto rozsudku, ze zásady přednosti plyne vnitrostátnímu soudu povinnost zajistit plný účinek požadavků unijního práva ve sporu, který mu byl předložen, tak, že na základě vlastní pravomoci podle potřeby upustí od použití jakékoli vnitrostátní právní úpravy nebo praxe, i když je pozdějšího data, která je v rozporu s ustanovením unijního práva s přímým účinkem, jako je čl. 325 odst. 1 SFEU, aniž musí nejprve žádat o její předchozí odstranění legislativní cestou nebo jakýmkoliv jiným ústavním postupem či na toto odstranění čekat.

130

V projednávané věci předkládající soud uvedl, že kdyby z odpovědi na první a druhou otázku vyplynula neslučitelnost s unijním právem a vyšlo by najevo, že s ohledem na důvody, které mu byly předloženy, nelze provést výklad slučitelný s unijním právem, možná bude muset upustit od uplatnění závěrů vyplývajících z vnitrostátní judikatury uvedené v bodě 111 tohoto rozsudku.

131

Předkládající soud přitom zdůraznil, že nový kárný režim upravený v článcích 271 a 272 zákona č. 303/2022 o postavení soudců a státních zástupců umožňuje postih soudců, kteří se zlým úmyslem nebo v hrubé nedbalosti postupovali v rozporu s rozsudky Curtea Constituțională (Ústavní soud) nebo Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr), jimiž bylo rozhodnuto o kasačních opravných prostředcích v zájmu zákona.

132

V tomto ohledu je třeba připomenout, že rozhodnutí vydané Soudním dvorem v řízení o předběžné otázce je, pokud jde o výklad dotčených ustanovení unijního práva, pro vnitrostátní soud závazné při řešení sporu v původním řízení [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. února 1977, Benedetti, 52/76, EU:C:1977:16, bod 26, a ze dne 22. února 2022, RS (Účinek rozsudků ústavního soudu), C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 74].

133

Vnitrostátní soud, který využil možnosti, kterou mu přiznává čl. 267 druhý pododstavec SFEU, tedy případně musí odmítnout posouzení vnitrostátního soudu vyššího stupně, pokud má s ohledem na výklad podaný Soudním dvorem za to, že tato posouzení nejsou v souladu s unijním právem, a v případě potřeby upustit od použití vnitrostátního pravidla, které mu ukládá povinnost řídit se rozhodnutími tohoto vyššího soudu [rozsudek ze dne 22. února 2022, RS (Účinek rozsudků ústavního soudu), C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 75].

134

Vnitrostátnímu soudu, který využil možnosti nebo splnil povinnost předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, nelze bránit v tom, aby unijní právo okamžitě uplatnil v souladu s rozhodnutím nebo judikaturou Soudního dvora, neboť v opačném případě by byl oslaben užitečný účinek tohoto článku. Je třeba dodat, že pravomoc učinit v samotném okamžiku uplatňování unijního práva vše, co je nezbytné k upuštění od použití vnitrostátní právní úpravy nebo praxe, která případně představuje překážku plné účinnosti norem unijního práva, je nedílnou součástí úlohy unijního soudu, která přísluší vnitrostátnímu soudu pověřenému uplatňováním těchto norem v rámci své pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 257).

135

Vnitrostátní právní úprava nebo praxe, podle které rozhodnutí Ústavního soudu a nejvyššího soudu dotčeného členského státu zavazují obecné soudy, přestože tyto soudy mají ve světle rozsudku vydaného Soudním dvorem v řízení o předběžné otázce za to, že judikatura vzešlá z těchto rozhodnutí je v rozporu s unijním právem, je přitom způsobilá bránit těmto soudům v tom, aby zajistily plný účinek požadavků tohoto práva, přičemž tento obstrukční účinek může být umocněn skutečností, že vnitrostátní právo může kvalifikovat případné nedodržení této judikatury jako kárné provinění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 259).

136

Pokud jde konkrétně o kárnou odpovědnost, které mohou být na základě právní úpravy členského státu vystaveni soudci v případě nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu a nejvyššího soudu tohoto členského státu, skutečnost, že vnitrostátní soud plní úkoly, které mu byly svěřeny Smlouvami, a dodržuje povinnosti, které má na základě Smluv, tím, že v souladu se zásadou přednosti unijního práva uplatní takové ustanovení tohoto práva, jako je čl. 325 odst. 1 SFEU nebo čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, a naplní výklad tohoto ustanovení provedený Soudním dvorem, nelze již z povahy věci považovat za kárné provinění soudců zasedajících u takového soudu; v opačném případě by byly toto ustanovení a tato zásada ipso facto porušeny [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 260, a ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 85 a citovaná judikatura].

137

Z výše uvedeného vyplývá, že zásada přednosti unijního práva musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, podle níž jsou obecné vnitrostátní soudy členského státu vázány rozhodnutími Ústavního soudu a rozhodnutími nejvyššího soudu tohoto členského státu a nemohou z tohoto důvodu – neboť jinak hrozí, že dotčení soudci budou pohnáni ke kárné odpovědnosti – upustit z úřední povinnosti od uplatnění judikatury vyplývající z těchto rozhodnutí, i když mají s ohledem na rozsudek Soudního dvora za to, že tato judikatura odporuje ustanovením unijního práva, která mají přímý účinek.

138

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: