EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 01975L0322-20040501
Council Directive of 20 May 1975 on the suppression of radio interference produced by agricultural or forestry tractors (electromagnetic compatibility) (75/322/EEC)
Consolidated text: Council Directive of 20 May 1975 on the suppression of radio interference produced by agricultural or forestry tractors (electromagnetic compatibility) (75/322/EEC)
Council Directive of 20 May 1975 on the suppression of radio interference produced by agricultural or forestry tractors (electromagnetic compatibility) (75/322/EEC)
1975L0322 — CS — 01.05.2004 — 005.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
SMĚRNICE RADY ze dne 20. května 1975 o potlačení vysokofrekvenčního rušení kolových zemědělských a lesnických traktorů (elektromagnetická kompatibilita) (Úř. věst. L 147, 9.6.1975, p.28) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
No |
page |
date |
||
L 378 |
45 |
31.12.1982 |
||
L 266 |
1 |
8.11.1995 |
||
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 97/54/ES ze dne 23. září 1997, |
L 277 |
24 |
10.10.1997 |
|
SMĚRNICE KOMISE 2000/2/ES Text s významem pro EHP ze dne 14. ledna 2000, |
L 21 |
23 |
26.1.2000 |
|
SMĚRNICE KOMISE 2001/3/ES Text s významem pro EHP ze dne 8. ledna 2001, |
L 28 |
1 |
30.1.2001 |
Ve znění:
L 236 |
33 |
23.9.2003 |
SMĚRNICE RADY
ze dne 20. května 1975
o potlačení vysokofrekvenčního rušení kolových zemědělských a lesnických traktorů (elektromagnetická kompatibilita)
( 75/322/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na smlouvu o založení evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 2 ),
vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí traktory splňovat podle vnitrostátních právních předpisů, se mimo jiné vztahují na potlačení vysokofrekvenčního rušení;
vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možné použít u všech typů traktorů postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 74/150/EHS ze dne 4. března 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu kolových zemědělských a lesnických traktorů ( 3 ),
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Pro účely této směrnice se „vozidlem“ rozumějí traktory definované ve směrnici 74/150/EHS.
Článek 2
Členské státy nesmějí odmítnout udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku z důvodů týkajících se elektromagnetické kompatibility, pokud jsou splněny požadavky této směrnice.
▼M4 —————
Článek 4
Od 1. října 2001 je tato směrnice „zvláštní směrnicí“ pro účely čl. 2 odst. 2 směrnice 89/336/EHS ( 4 )
Článek 5
Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh technickému pokroku se přijímají postupem stanoveným v článku 13 směrnice 74/150/EHS.
Článek 6
1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy zajistí, aby bylo Komisi sděleno znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 7
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
POŽADAVKY NA VOZIDLA A ELEKTRICKÉ NEBO ELEKTRONICKÉ MONTÁŽNÍ PODSKUPINY NAMONTOVANÉ DO VOZIDLA
1. Oblast působnosti
1.1 |
►M4
Tato směrnice se vztahuje na elektromagnetickou kompatibilitu vozidel podle článku 1. Vztahuje se též na elektrické nebo elektronické samostatné technické celky určené k montáži na tato vozidla. ◄ |
2. Definice
2.1 |
Pro účely této směrnice se
|
3. Žádost o EHS schválení typu
3.1 |
Schvalování typu vozidla
|
3.2 |
Schvalování typu elektrické nebo elektronické montážní podskupiny
|
4. Schválení typu
4.1 |
Postupy schválení typu
|
4.2 |
Udělení schválení typu
|
4.3 |
Změny schválení typu
|
5. Označení
5.1 |
Každá elektrická nebo elektronická montážní podskupina shodná s typem schváleným podle této směrnice musí být opatřena značkou EHS schválení typu. |
5.2 |
Tuto značku tvoří obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišovací číslo nebo písmena členského státu, který udělil schválení typu: 1 pro Německo; 2 pro Francii; 3 pro Itálii; 4 pro Nizozemsko; 5 pro Švédsko; 6 pro Belgii; 9 pro Španělsko; 11 pro Spojené království; 12 pro Rakousko; 13 pro Lucembursko; 17 pro Finsko; 18 pro Dánsko; 21 pro Portugalsko; 23 pro Řecko; 24 pro Irsko; ►A1 8 pro Českou republiku; 29 pro Estonsko; CY pro Kypr; 32 pro Lotyšsko; 36 pro Litvu; 7 pro Maďarsko; MT pro Maltu; 20 pro Polsko; 26 pro Slovinsko; 27 pro Slovensko. ◄ V blízkosti obdélníku musí být čtyřmístné pořadové číslo (v případě potřeby začínající nulami) (dále jen „číslo základního schválení typu“), které je umístěno v oddílu 4 čísla v certifikátu EHS schválení typu vydaném pro typ zařízení (viz příloha IIIB), před kterým jsou umístěny dvě číslice, které udávají pořadové číslo přiřazené poslední významné technické změně ►M4 směrnice Rady 75/322/EHS ◄ ke dni, kdy bylo uděleno EHS schválení typu konstrukční části. Pro tuto směrnici je toto pořadové číslo 02. |
5.3 |
Značka EHS schválení typu musí být umístěna na hlavní konstrukční části elektrické nebo elektronické montážní podskupiny (například na elektronické řídicí jednotce) tak, aby byla zřetelně čitelná a nesmazatelná. |
5.4 |
Příklad značky EHS schválení typu je uveden v dodatku 7. |
5.5 |
Označení se nepožaduje v případě elektrických nebo elektronických systémů, které jsou součástí typů vozidel schválených touto směrnicí. |
5.6 |
Označení elektrické nebo elektronické montážní podskupiny podle výše uvedeného bodu 5.3 nemusí být viditelné po instalaci elektrické nebo elektronické montážní podskupiny ve vozidle. |
6. Požadavky
6.1 |
Obecné požadavky
|
6.2 |
Požadavky týkající se širokopásmového elektromagnetického vyzařování vozidel vybavených jiskrovým zapalováním
|
6.3 |
Požadavky na úzkopásmové elektromagnetické vyzařování vozidel
|
6.4 |
Požadavky týkající se odolnosti vozidel vůči elektromagnetickému záření
|
6.5 |
Požadavky týkající se širokopásmového elektromagnetického rušení generovaného elektrickými nebo elektronickými montážními podskupinami
|
6.6 |
Požadavky týkající se úzkopásmového elektromagnetického rušení generovaného elektrickými nebo elektronickými montážními podskupinami
|
6.7 |
Požadavky týkající se odolnosti elektrických nebo elektronických montážních podskupin proti elektromagnetickému záření
|
7. Shodnost výroby
▼M4 —————
7.2 |
Shodnost výroby z hlediska elektromagnetické kompatibility vozidla nebo konstrukční části nebo samostatného technického celku musí být ověřována na základě údajů uvedených v certifikátu (certifikátech) podle přílohy IIIA nebo IIIB této směrnice. |
▼M4 —————
|
8. Výjimky
8.1 |
Pokud vozidlo nebo elektrický nebo elektronický systém nebo elektrická nebo elektronická montážní podskupina neobsahuje oscilátor s vlastním kmitočtem vyšším než 9 kHz, považuje se za vyhovující požadavkům uvedeným v bodě 6.3.2 nebo 6.6.2 přílohy I a v přílohách V a VIII. |
8.2 |
Vozidla, která ve svém přímém ovládání nepoužívají elektrické nebo elektronické systémy nebo elektrické nebo elektronické montážní podskupiny, nemusí být zkoušena na odolnost a považují se za vyhovující bodu 6.4 přílohy I a příloze VI této směrnice. |
8.3 |
Elektrické nebo elektronické montážní podskupiny, které nemají přímý vliv na ovládání vozidla, nemusejí být zkoušeny na odolnost a považují se za vyhovující bodu 6.7 přílohy I a příloze IX této směrnice. |
8.4 |
Elektrostatický výboj U vozidel s pneumatikami se karoserie/podvozek považují za elektricky izolovanou konstrukci. Významné elektrostatické síly v porovnání s vnějším prostředím vozidla se vyskytují pouze v okamžiku, kdy cestující vystupují z vozidla. Vzhledem k tomu, že se toto děje při stojícím vozidle, nepovažuje se za nutné provést zkoušku pro schválení typu při elektrostatickém výboji. |
8.5 |
Rušení po vedení Protože během běžného provozu neexistuje vnější vodivé spojení s vozidlem, nemůže být z vnějšího prostředí do vozidla generováno rušení po vedení. Odpovědnost za zajištění odolnosti instalovaného zařízení proti rušení po vedení uvnitř vozidla, například při řazení pod zatížením, a proti vzájemnému ovlivňování systémů je na výrobci. Pro rušení po vedení nejsou nutné zkoušky pro schválení typu. |
Dodatek 1
Širokopásmové referenční meze vozidla
Vzdálenost anténa – vozidlo: 10 m
Kmitočet (MHz), logaritmická stupnice
Viz příloha I bod 6.2.2.1
Dodatek 2
Širokopásmové referenční meze vozidla
Vzdálenost anténa – vozidlo: 3 m
Kmitočet (MHz), logaritmická stupnice
Viz příloha I bod 6.2.2.2
Dodatek 3
Úzkopásmové referenční meze vozidla
Vzdálenost anténa – vozidlo: 10 m
Kmitočet (MHz), logaritmická stupnice
Viz příloha I bod 6.3.2.1
Dodatek 4
Úzkopásmové referenční meze vozidla
Vzdálenost anténa – vozidlo: 3 m
Kmitočet (MHz), logaritmická stupnice
Viz příloha I bod 6.8.2.2
Dodatek 5
Širokopásmové referenční meze elektrických nebo elektronických montážních
podskupin
Kmitočet (MHz), logaritmická stupnice
Viz příloha I bod 6.5.2.1
Dodatek 6
Úzkopásmové referenční meze elektrických nebo elektronických montážních
podskupin
Kmitočet (MHz), logaritmická stupnice
Viz příloha I bod 6.6.2.1
Dodatek 7
Vzor značky EHS schválení typu
Elektrická nebo elektronická montážní podskupina opatřená výše uvedenou značkou EHS schválení typu je zařízení, které bylo schváleno jako typ v Německu (e1) pod základním číslem schválení typu 0148. První dvě číslice (02) udávají, že zařízení odpovídá požadavkům směrnice 72/245/EHS ve znění této směrnice.
Použitá čísla jsou pouze informativní.
PŘÍLOHA IIA
Informační dokument č. … podle přílohy I směrnice 74/150/EHS o ES schvalování typu zemědělského nebo lesnického traktoru z hlediska elektromagnetické kompatibility (75/322/EHS), naposledy pozměněné směrnicí 2000/2/ES
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být kresleny ve vhodném měřítku na formátu A4 a musí být dostatečně podrobné nebo musí být na tento formát složeny.
Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně. Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být poskytnuty informace o jeho vlastnostech.
0. Obecně
0.1 |
Značka (značky) (obchodní firma výrobce): |
0.2 |
Typ vozidla (uveďte případné varianty a verze): |
0.3 |
Způsob označení typu, je-li na traktoru vyznačeno: |
0.3.1 |
Štítek výrobce (umístění a způsob připevnění): |
0.4 |
Kategorie traktoru: |
0.5 |
Jméno a adresa výrobce: |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): |
1. Obecné konstrukční vlastnosti vozidla
Fotografie nebo výkresy představitele traktoru:
1.2 |
Umístění a uspořádání motoru: |
3. Motor
3.1.2 |
Typ a obchodní popis základního motoru (jak je vyznačeno na motoru nebo jiný způsob jeho označení): |
3.1.4 |
Jméno a adresa výrobce: |
3.1.6 |
Pracovní princip: — zážehový/vznětový ( 7 ) — přímý vstřik/nepřímý vstřik (7) — čtyřtakt/dvoutakt (7) |
3.2.1.6 |
Počet a uspořádání válců: |
3.2.1.9 |
Maximální točivý moment při: … ot/min |
3.2.3 |
Dodávka paliva: |
3.2.3.1 |
Palivové čerpadlo: Tlak ( 8 ) nebo charakteristický diagram: … kPa |
3.2.3.2 |
Vstřikovací systém: |
3.2.4.2.1 |
Popis systému: |
3.2.5 |
Elektronické řídicí funkce Popis systému: |
3.11 |
Elektrický systém: |
3.11.1 |
Jmenovité napětí …, na kostře kladný/záporný pól (8) : … V |
3.11.2 |
Generátor: |
3.11.2.1 |
Typ: |
3.11.2.2 |
Jmenovitý výkon: VA |
4. Převody
4.2 |
Druh (mechanický, hydraulický, elektrický atd.): |
4.2.1 |
Stručný popis elektrických nebo elektronických částí (jsou-li užity): |
6. Zavěšení (lze-li uvést)
6.2.2 |
Stručný popis elektrických/elektronických částí (jsou-li užity): |
7. Řízení
7.2.2.1 |
Stručný popis elektrických/elektronických částí (jsou-li užity): |
7.2.6 |
Popřípadě rozsah a způsob seřízení ovládacího prvku řízení: |
8. Brzdy
8.5 |
U vozidel s protiblokovacími systémy popis činnosti soustavy (včetně všech elektronických částí), elektrické blokové schéma, schéma hydraulických nebo pneumatických obvodů: |
9. Pole výhledu, zasklení, stírače čelního skla a zpětná zrcátka
9.2 |
Zasklení: |
9.2.3.4 |
Stručný popis elektrických nebo elektronických částí mechanismu ovládání oken (je-li užito): |
9.3 |
Stírače čelního skla: Technický popis: |
9.4 |
Zpětné zrcátko (zrcátka) (u každého jeho umístění): |
9.4.6 |
Stručný popis elektrických nebo elektronických částí seřizovacího mechanismu (jsou-li namontovány): |
9.5 |
Odmrazování a odmlžování |
9.5.1 |
Technický popis: |
10. Ochranná konstrukce chránící při převrácení, ochrana před povětrnostním vlivem, sedadla, nákladní plošiny
10.3 |
Sedadla a opěrky nohou: |
10.3.1.4 |
Umístění a hlavní vlastnosti: |
10.3.1.5 |
Systém seřizování: |
10.3.1.6 |
Systém přestavení a zajištění: |
10.5 |
Potlačení vysokofrekvenčního rušení: |
10.5.1 |
Popis a výkresy nebo fotografie tvaru a materiálu částí karoserie, které tvoří motorový prostor a jemu nejbližší část prostoru pro cestující: |
10.5.2 |
Výkresy nebo fotografie polohy kovových částí v motorovém prostoru (např. topná zařízení, náhradní kolo, filtr sání, řídicí mechanismus atd.): |
10.5.3 |
Tabulka a výkres odrušovacích prostředků: |
10.5.4 |
Údaje o jmenovitých hodnotách stejnosměrného odporu a u odporových zapalovacích kabelů o jejich jmenovitém odporu na 1 m: |
11. Zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci
11.3 |
Stručný popis elektrických nebo elektronických součástí jiných, než jsou svítilny (jsou-li užity): |
12. Různé
12.8 |
Popis palubní elektroniky k provozu a řízení nářadí namontovaného na vozidle nebo taženého nářadí: |
Dodatek 1
Popis vozidla vybraného jako představitel typu
Druh karoserie:
Levostranné nebo pravostranné řízení
Rozvor náprav:
Volitelné díly:
Dodatek 2
Odpovídající zkušební protokol (protokoly) schválený výrobcem nebo technickými zkušebnami schválenými/uznanými pro účely vystavování certifikátu schválení typu.
PŘÍLOHA IIB
Informační dokument č.… týkající se ES schválení typu elektrické nebo elektronické montážní podskupiny z hlediska elektromagnetické kompatibility (75/322/EHS), ve znění směrnice 2000/2/ES.
0. Obecně
0.1 |
Výrobce (obchodní firma výrobce): |
0.2 |
Typ a obecný obchodní název (názvy): |
0.5 |
Jméno a adresa výrobce: |
0.7 |
Pro konstrukční části a samostatné technické celky umístění a způsob připevnění značky EHS schválení typu: |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): |
1. Tato elektrická nebo elektronická montážní podskupina musí být schválena jako konstrukční část/samostatný technický celek ( 9 )
2. Omezení použití a podmínky montáže:
Dodatek 1
Popis elektrické nebo elektronické montážní podskupiny vybrané jako představitel typu:
Dodatek 2
Odpovídající zkušební protokol (protokoly) předložený výrobcem nebo technickými zkušebnami schválenými/uznanými pro účely vystavování certifikátu schválení typu.
PŘÍLOHA IIIA
VZOR
[maximální formát: A4 (210 × 297 mm)]
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
Sdělení týkající se:
— schválení typu ( 10 )
— rozšíření schválení typu (10)
— odmítnutí schválení typu (10)
— odejmutí schválení typu (10)
pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technického celku (10) z hlediska ►M4 směrnice 75/322/EHS ◄ naposledy pozměněné směrnicí../…/ES.
Schválení typu č.:
Důvod rozšíření:
ODDÍL I
0.1 |
Výrobce (obchodní firma výrobce): |
0.2 |
Typ a obecný obchodní název (názvy): |
0.3 |
Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku (10) vyznačen ( 11 ):
|
0.4 |
►M4 Vozidlo ◄ : |
0.5 |
Jméno a adresa výrobce: |
0.7 |
Pro konstrukční části a samostatné technické celky umístění a způsob připevnění značky EHS schválení typu: |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): |
ODDÍL II
1. |
Případné doplňující informace: viz doplněk |
2. |
Technická zkušebna provádějící zkoušky: |
3. |
Datum zkušebního protokolu: |
4. |
Číslo zkušebního protokolu: |
5. |
Případné poznámky: viz doplněk |
6. |
Místo: |
7. |
Datum: |
8. |
Podpis: |
9. |
Přiložen je seznam informačních dokumentů uložených u příslušného orgánu, které lze obdržet na požádání. |
Dodatek k certifikátu ES schválení typu vozidla č.…
podle směrnice 75/322/EHS, ve znění směrnice 2000/2/S
1. |
Doplňující informace
|
5. |
Poznámky: (například platí pro vozidla s levostranným a pravostranným řízením) |
PŘÍLOHA IIIB
VZOR
[maximální formát: A4 (210 × 297 mm)]
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
Sdělení týkající se:
— schválení typu ( 12 )
— rozšíření schválení typu (12)
— odmítnutí schválení typu (12)
— odejmutí schválení typu (12)
pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technickému celku (12) z hlediska ►M4 směrnice 75/322/EHS ◄ naposledy pozměněné směrnicí../…/ES.
Schválení typu č.:
Důvod rozšíření:
ODDÍL I
0.1 |
Výrobce (obchodní firma výrobce): |
0.2 |
Typ a obecný obchodní název (názvy): |
0.3 |
Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku (12) vyznačen ( 13 ):
|
0.4 |
►M4 Vozidlo ◄ : |
0.5 |
Jméno a adresa výrobce: |
0.7 |
Pro konstrukční části a samostatné technické celky umístění a způsob připevnění značky EHS schválení typu: |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): |
ODDÍL II
1. |
Případné doplňující informace: viz doplněk |
2. |
Technická zkušebna provádějící zkoušky: |
3. |
Datum zkušebního protokolu: |
4. |
Číslo zkušebního protokolu: |
5. |
Případné poznámky: viz doplněk |
6. |
Místo: |
7. |
Datum: |
8. |
Podpis: |
9. |
Přiložen je seznam informačních dokumentů uložených u příslušného orgánu, které lze obdržet na požádání. |
Dodatek k certifikátu ES schválení typu elektrické nebo elektronické montážní podskupiny č.…
podle směrnice 75/322/EHS, ve znění směrnice 2000/2/ES
1. |
Doplňující informace:
|
5. |
Poznámky: |
PŘÍLOHA IV
METODA MĚŘENÍ ŠIROKOPÁSMOVÉHO ELEKTROMAGNETICKÉHO VYZAŘOVÁNÍ VOZIDEL
1. Obecně
1.1 |
Zkušební metoda popsaná v této příloze je použitelná pouze pro vozidla. |
1.2 |
Měřicí vybavení Měřicí vybavení musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 (93) Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR). Pro měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování podle této přílohy se použije kvazišpičkový detektor; použije-li se špičkový detektor, musí být aplikován odpovídající korekční činitel závislý na četnosti zapalovacích impulzů. |
1.3 |
Zkušební metoda Tato zkouška je určena pro měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování z jiskrových zapalovacích systémů, elektrických motorů (elektrické hnací motory, motory systémů topení nebo odmrazování, palivových čerpadel, vodních čerpadel atd.), které jsou na vozidle trvale namontovány. Přípustné jsou dvě vzdálenosti referenční antény od vozidla, a to 10 m nebo 3 m. V obou případech musejí být splněny podmínky uvedené v bodě 3 této přílohy. |
2. Vyjádření výsledků
Výsledky měření se vyjadřují v dBμV/m pro šířku pásma 120 kHz. Jestliže se skutečná šířka pásma B měřicího zařízení (vyjádřená v kHz) liší od 120 kHz, převedou se měřené hodnoty vyjádřené v μV/m na šířku pásma 120 kHz vynásobením činitelem 120/B.
3. Měřicí lokalita
3.1 |
Měří se na vodorovné, otevřené ploše, která je v kruhu s minimálním poloměrem 30 m měřeným od středního bodu mezi vozidlem a anténou, bez elektromagneticky odrazivých ploch (viz obrázek 1 v dodatku 1 k této příloze). |
3.2 |
Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, mohou být umístěny na zkušební ploše, ale pouze v přípustné oblasti podle obrázku 1 v dodatku 1 k této příloze. Jiné měřicí antény se mohou nacházet ve zkušebním prostoru v minimální vzdálenosti 10 m jak od přijímací antény, tak od zkoušeného vozidla za podmínky, že může být prokázáno, že výsledky zkoušky nebudou ovlivněny. |
3.3 |
Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi uzavřenou zkušební komorou a venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle obrázku 1 v dodatku 1 k této příloze kromě požadavku na vzdálenost mezi anténou a zkoušenou elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinou a na výšku antény. Rovněž nemusí být provedena kontrola okolních emisí před zkouškou nebo po ní, jak je uvedeno v bodě 3.4 této přílohy. |
3.4 |
Pozadí K vyloučení vnějšího rušení nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření před hlavní zkouškou a po ní. Jestliže je vozidlo během měření pozadí přítomno, musí se zajistit, aby výsledky měření pozadí nemohly být ovlivněny rušivým vyzařováním z vozidla, například odstraněním vozidla ze zkušebního prostoru, vyjmutím klíčku zapalování nebo odpojením akumulátoru. Při obou měřeních musí být úroveň cizího hluku nebo signálu nejméně 10 dBμV/m pod mezemi rušení uvedenými v bodech 6.2.2.1 nebo 6.2.2.2 přílohy I s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání. |
4. Stav vozidla během zkoušek
4.1 |
Motor Motor musí pracovat při běžné provozní teplotě a převodovka musí být v neutrálu. Jestliže to není z praktických důvodů možné, musí být po vzájemné dohodě mezi výrobcem a zkušebním orgánem nalezeno náhradní řešení. Je třeba zajistit, aby mechanismus pro nastavování otáček motoru neměl žádný vliv na elektromagnetické vyzařování vozidla. Během každého měření musí motor pracovat takto:
|
4.2 |
Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek a během 10 minut po dešti nebo jiných srážkách. |
5. Typ, poloha a orientace antény
5.1 |
Typ antény Přípustný je jakýkoli typ antény za předpokladu, že tato anténa může být normalizována podle referenční antény. Ke kalibraci antény může být použita metoda popsaná v publikaci CISPR č. 12, třetí vydání, dodatek A. |
5.2 |
Výška a vzdálenost měření
|
5.3 |
Umístění antény vzhledem k vozidlu Anténa se postupně umístí na levé a na pravé straně vozidla rovnoběžně s podélnou střední rovinou vozidla, proti středu motoru (viz obrázek 1 v dodatku 1 k této příloze) ►M4 a ve směru středového bodu vozidla, který je definován jako bod na hlavní ose vozidla uprostřed mezi osami přední a zadní nápravy vozidla ◄ . |
5.4 |
Poloha antény Měřené hodnoty se pro každý měřený bod odečítají jak s vodorovně, tak se svisle polarizovanou anténou (viz obrázek 2 v dodatku 1 k této příloze). |
5.5 |
Měřené údaje Nejvyšší hodnota ze čtyř měřených hodnot zjištěných pro určitý kmitočet v souladu s body 5.3 a 5.4 se pro tento kmitočet považuje za charakteristickou hodnotu. |
6. Kmitočty
6.1 |
Měření Měří se v kmitočtovém pásmu od 30 do 1 000 MHz. K potvrzení, že vozidlo splňuje požadavky této přílohy, měří technická zkušebna až na 13 kmitočtech v pásmu, např.: (45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750 a 900) MHz. Pokud je během zkoušky mez překročena, je třeba ověřit, že toto překročení bylo způsobeno vozidlem a nikoli rušivým pozadím.
|
6.2 |
Povolené odchylky
Dovolené odchylky platí pro výše uvedené kmitočty a umožňují vyhnout se rušení vysílači, které pracují během měření při jmenovitých kmitočtech nebo v těsné blízkosti těchto kmitočtů. |
Dodatek 1
Obrázek 1
PLOCHA PRO ZKOUŠKU TRAKTORU
(Vodorovná plocha bez elektromagneticky odrazivých povrchů)
Obrázek 2
POLOHA ANTÉNY VZHLEDEM K TRAKTORU
PŘÍLOHA V
METODA MĚŘENÍ ÚZKOPÁSMOVÉHO ELEKTROMAGNETICKÉHO VYZAŘOVÁNÍ VOZIDEL
1. Obecně
1.1 |
Zkušební metoda popsaná v této příloze je použitelná pouze pro vozidla. |
1.2 |
Měřicí vybavení Měřicí vybavení musí splňovat požadavky uvedené v publikaci č. 16-1 (93) Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR). Pro měření úzkopásmového elektromagnetického vyzařování se použije detektor střední nebo špičkové hodnoty. |
1.3 |
Zkušební metoda
|
2. Vyjádření výsledků
Výsledky měření se vyjadřují v dBμV/m.
3. Měřicí lokalita
3.1 |
Měří se na vodorovné, otevřené ploše, která je v kruhu s minimálním poloměrem 30 m měřeným od středního bodu mezi vozidlem a anténou, bez elektromagneticky odrazivých ploch (viz obrázek 1 v dodatku 1 k příloze IV). |
3.2 |
Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, mohou být umístěny na zkušební ploše, ale pouze v přípustné oblasti dovolené podle obrázku 1 v dodatku 1 k příloze IV. Jiné měřicí antény se mohou nacházet ve zkušebním prostoru v minimální vzdálenosti 10 m jak od přijímací antény, tak od zkoušeného vozidla za podmínky, že může být prokázáno, že výsledky zkoušky nebudou ovlivněny. |
3.3 |
Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi uzavřenou zkušební komorou a venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle obrázku 1 v dodatku 1 k příloze IV kromě požadavku na vzdálenost mezi vozidlem a anténou a na výšku antény. Rovněž nemusí být provedena kontrola okolních emisí před zkouškou a po ní, jak je uvedeno v bodě 3.4 této přílohy. |
3.4 |
Pozadí K vyloučení vnějšího rušení nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření před hlavní zkouškou a po ní. Jestliže je vozidlo během měření pozadí přítomno, musí se zajistit, aby výsledky měření pozadí nemohly být ovlivněny rušivým vyzařováním z vozidla, například odstraněním vozidla ze zkušebního prostoru, vyjmutím klíčku zapalování nebo odpojením akumulátoru (akumulátorů). Při obou měřeních musí být úroveň cizího hluku nebo signálu nejméně 10 dBμV/m pod mezemi rušení uvedenými v bodě 6.3.2.1 nebo 6.3.2.2 přílohy I s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání. |
4. Stav vozidla během zkoušek
4.1 |
Elektronické systémy vozidla se musejí provozovat v podmínkách stojícího vozidla. |
4.2 |
Zapalování je zapojeno. Motor není v provozu. |
4.3 |
Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek a během 10 minut po dešti nebo jiných srážkách. |
5. Typ, poloha a orientace antény
5.1 |
Typ antény Přípustný je jakýkoli typ antény za předpokladu, že tato anténa může být normalizována podle referenční antény. Ke kalibraci antény může být použita metoda popsaná v publikaci CISPR č. 12, třetí vydání, dodatek A. |
5.2 |
Výška a vzdálenost měření
|
5.3 |
Umístění antény vzhledem k vozidlu Anténa se postupně umístí na levé a na pravé straně vozidla rovnoběžně s podélnou střední rovinou vozidla, proti středu motoru (viz obrázek 1 v dodatku 1 k příloze IV). |
5.4 |
Poloha antény Měřené hodnoty se pro každý měřený bod odečítají jak s vodorovně, tak se svisle polarizovanou anténou (viz obrázek 2 v dodatku 1 k příloze IV). |
5.5. |
Měřené údaje Nejvyšší hodnota ze čtyř měřených hodnot zjištěných pro určitý kmitočet v souladu s body 5.3 a 5.4 se pro tento kmitočet považuje za charakteristickou hodnotu. |
6. Kmitočty
6.1 |
Měření Měří se v kmitočtovém rozsahu od 30 do 1 000 MHz. Tento rozsah je rozdělen na 13 pásem. V každém pásmu se může zkoušet při jednotlivém kmitočtu, aby se prokázalo, že jsou splněny požadované meze. Jako potvrzení, že vozidlo splňuje požadavky uvedené v této příloze, měří zkušební orgán při jednom kmitočtu v každém z následujících třinácti kmitočtových pásem: (30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165–200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1 000) MHz. Pokud je během zkoušek mez překročena, je třeba ověřit, že toto překročení bylo způsobeno vozidlem a nikoli rušivým pozadím. |
PŘÍLOHA VI
METODA ZKOUŠENÍ ODOLNOSTI VOZIDEL PROTI ELEKTROMAGNETICKÉMU ZÁŘENÍ
1. Obecně
1.1 |
Zkušební metoda popsaná v této příloze je použitelná pouze pro vozidla. |
1.2 |
Zkušební metoda Tato zkouška je určena k tomu, aby byla prokázána odolnost proti ovlivnění přímého ovládání vozidla. Vozidlo se vystaví elektromagnetickým polím, jak je popsáno v této příloze. Vozidlo musí být během zkoušek monitorováno. |
2. Vyjádření výsledků
Pro účely zkoušky popsané v této příloze se intenzita elektrického pole vyjadřuje ve V/m.
3. Měřicí lokalita
Zkušební vybavení musí být schopno generovat intenzity pole v rozsazích kmitočtu uvedených v této příloze. Zkušební vybavení musí splňovat požadavky vnitrostátních právních předpisů s ohledem na emisi elektromagnetických signálů.
Je třeba zajistit, aby kontrolní a monitorovací zařízení nebyla ovlivněna vyzařovanými poli natolik, že by zkoušky pozbyly platnost.
4. Stav vozidla během zkoušek
4.1 |
Kromě nutného zkušebního vybavení musí být vozidlo v nenaloženém stavu.
|
4.2 |
V případě, že elektrické nebo elektronické systémy vozidla tvoří nedílnou část přímého ovládání vozidla a nepracují za podmínek uvedených v bodě 4.1, je přípustné, aby výrobce předal zkušebnímu orgánu protokol nebo doplňující důkaz, že elektrický nebo elektronický systém vozidla splňuje požadavky uvedené v této směrnici. Takové doklady musejí být zahrnuty do dokumentace ke schválení typu. |
4.3 |
Během monitorování vozidla mohou být použity pouze přístroje, které nejsou zdrojem rušení. Monitoruje se exteriér vozidla a prostor pro cestující, aby bylo možno zjistit, zda jsou splněny požadavky uvedené v této příloze. K tomu může být použita například jedna nebo více videokamer. |
4.4 |
Za běžných podmínek je vozidlo postaveno předkem k anténě. Avšak v případě, že jsou elektronické řídicí jednotky a s nimi spojená kabeláž umístěny převážně v zádi vozidla, zkouší se při předku vozidla otočeném směrem od antény. U dlouhých vozidel (s výjimkou osobních automobilů a lehkých dodávkových automobilů), které mají elektronické řídicí jednotky a kabeláž umístěné převážně ve střední části vozidla, může být vztažný bod (viz bod 5.4 této přílohy) buď na pravé, nebo na levé straně povrchu vozidla. Vztažný bod musí být ve středu délky vozidla nebo v jednom bodě podél boku vozidla zvoleném výrobcem ve spolupráci se příslušným orgánem po posouzení rozmístění elektronických systémů a způsobu uložení kabeláže. Takové zkoušky lze uskutečnit pouze tehdy, jestliže to dovoluje konstrukce zkušební komory. Umístění antény musí být uvedeno ve zkušebním protokolu. |
5. Typ, poloha a orientace generátoru pole
5.1 |
Typ generátoru pole
|
5.2 |
Výška a vzdálenost měření
|
5.3 |
Umístění antény vzhledem k vozidlu
|
5.4 |
Vztažný bod
|
5.5 |
Jestliže je rozhodnuto, že má být ozářena zadní část vozidla, určí se vztažný bod způsobem podle bodu 5.4. V tomto případě se vozidlo postaví čelem od antény a umístí se tak, jako by se otočilo vodorovně o 180° kolem svého středu, tj. vzdálenost mezi anténou a nejbližší vnější částí karoserie vozidla zůstane stejná. Toto je zobrazeno v dodatku 3 k této příloze. |
6. Zkušební podmínky
6.1 |
Rozsah kmitočtů, trvání zkoušek, polarizace Vozidlo musí být vystaveno elektromagnetickému záření v kmitočtovém rozsahu od 20 do 1 000 MHz.
|
7. Generování požadované intenzity pole
7.1 |
Zkušební metodologie
|
7.2 |
Obrys intenzity pole
|
7.3 |
Rezonance komory Bez ohledu na podmínku uvedenou v bodě 7.2.1 se nesmí zkoušet při rezonančních kmitočtech (vlastních kmitočtech) komory. |
7.4 |
Charakteristika zkušebního signálu, který má být generován
|
Dodatek 1
Dodatek 2
▼M4 —————
Dodatek ►M4 3 ◄
Charakteristiky generovaného signálu
PŘÍLOHA VII
METODA MĚŘENÍ ŠIROKOPÁSMOVÉHO ELEKTROMAGNETICKÉHO VYZAŘOVÁNÍ ELEKTRICKÝCH NEBO ELEKTRONICKÝCH MONTÁŽNÍCH PODSKUPIN
1. Obecně
1.1 |
Zkušební metoda popsaná v této příloze je použitelná pro elektrické nebo elektronické montážní podskupiny, jež mohou být následně montovány do vozidel, která splňují požadavky uvedené v příloze IV. |
1.2 |
Měřicí zařízení Měřicí zařízení musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 (93) Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR). Pro měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování podle této přílohy se použije kvazišpičkový detektor; použije-li se špičkový detektor, musí být aplikován odpovídající korekční činitel závislý na četnosti zapalovacích impulzů. |
1.3 |
Zkušební metoda Tato zkouška je určena k měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování z elektrické nebo elektronické montážní podskupiny. |
2. Vyjádření výsledků
Výsledky měření se vyjadřují v dBμV/m pro šířku pásma 120 kHz. Jestliže se skutečná šířka pásma B měřicího zařízení (vyjádřená v kHz) liší od 120 kHz, převedou se měřené hodnoty vyjádřené v μV/m na šířku pásma 120 kHz vynásobením činitelem 120/B.
3. Měřicí lokalita
3.1 |
Zkušební prostor musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 (93) Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR) (viz dodatek 1 k této příloze). |
3.2 |
Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, musejí být umístěny vně plochy zobrazené v dodatku 1 k této příloze. |
3.3 |
Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi touto uzavřenou zkušební komorou a schválenou venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle dodatku 1 k této příloze kromě požadavku na vzdálenosti mezi zkoušenou elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinou a anténou a na výšku antény (viz obrázek 1 a 2 v dodatku 2 k této příloze). |
3.4 |
Pozadí K vyloučení vnějšího rušení nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření před hlavní zkouškou a po ní. Při obou měřeních musí být cizí rušení nebo signál nejméně 10 dBμV/m pod mezemi rušení uvedenými v bodě 6.5.2.1 přílohy I s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání. |
4. Stav elektrické nebo elektronické montážní podskupiny během zkoušek
4.1 |
Zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina musí být v běžném provozním stavu. |
4.2 |
Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek dopadajících na elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinu a během 10 minut po dešti nebo jiných srážkách. |
4.3 |
Zkušební uspořádání
|
4.4 |
Zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina musí být napájena přes umělou síť 5 μH/50 Ω, která musí být elektricky vodivě spojena s deskou umělé země. Napájecí napětí musí být udržováno s přesností ± 10 % jmenovitého pracovního napětí systému. Zvlnění napájecího napětí musí být menší než 1,5 % jmenovitého pracovního napětí systému měřeného na monitorovacím portu umělé sítě vozidla. |
4.5 |
Jestliže se zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina skládá z více než jednoho celku, měly by v ideálním případě propojovací vodiče být uspořádány v kabelových svazcích určených pro použití ve vozidle. Jestliže tyto kabelové svazky nejsou k dispozici, musí být minimální délka mezi elektronickou řídicí jednotkou a umělou sítí (1 500 ± 75) mm. Všechny vodiče v kabeláži musejí být zakončeny způsobem co nejvíce odpovídajícím skutečnosti, nejlépe skutečnými zátěžemi a akčními členy. Pokud je pro správnou funkci zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny požadováno vnější zařízení, je třeba vyrovnat jeho příspěvek k měřenému vyzařování. |
5. Typ, poloha a orientace antény
5.1 |
Typ antény Přípustná je jakákoli lineárně polarizovaná anténa za předpokladu, že může být normalizována podle referenční antény. |
5.2 |
Výška a vzdálenost měření
|
5.3 |
Orientace a polarizace antény Měřené hodnoty se v každém měřeném bodě odečítají jednak s vodorovně, jednak se svisle polarizovanou anténou. |
5.4 |
Měřené údaje Vyšší hodnota z obou měřených hodnot (podle bodu 5.3) se při každém jednotlivém kmitočtu považuje za charakteristickou hodnotu pro tento kmitočet. |
6. Kmitočty
6.1 |
Měření Měří se v pásmu kmitočtů od 30 do 1 000 MHz. Elektrická nebo elektronická montážní podskupina se považuje za vyhovující požadovaným mezním hodnotám v celém kmitočtovém rozsahu, pokud tyto meze nepřekročí při následujících 13 kmitočtech uvedeného pásma, např.: (45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750 a 900) MHz. Pokud je mez během zkoušky překročena, musí se ověřit, že toto překročení bylo způsobeno elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinou a nikoli rušivým pozadím.
|
6.2 |
Přípustné odchylky
Dovolené odchylky platí pro výše uvedené kmitočty a umožňují vyhnout se rušení vysílači, které pracují během měření při jmenovitých kmitočtech nebo v těsné blízkosti těchto kmitočtů. |
Dodatek 1
Obrázek 1
Vymezení zkušebního prostoru pro zkoušku elektrické nebo elektronické montážní podskupiny
Rovná a volná plocha bez elektromagneticky odrazivých povrchů
Dodatek 2
Obrázek 1
Dodatek 2
Obrázek 2
PŘÍLOHA VIII
METODA MĚŘENÍ ÚZKOPÁSMOVÉHO ELEKTROMAGNETICKÉHO VYZAŘOVÁNÍ ELEKTRICKÝCH NEBO ELEKTRONICKÝCH MONTÁŽNÍCH PODSKUPIN
1. Obecně
1.1 |
Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pro elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinu. |
1.2 |
Měřicí zařízení Měřicí zařízení musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 (93) Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR). Pro měření úzkopásmového elektromagnetického vyzařování se podle této přílohy použije detektor střední hodnoty nebo detektor špičkové hodnoty. |
1.3 |
Zkušební metoda
|
2. Vyjádření výsledků
Měřené výsledky se vyjadřují v dBμV/m (μV/m).
3. Měřicí lokalita
3.1 |
Zkušební plocha musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 (93) Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR) (viz dodatek 1 k příloze VII). |
3.2 |
Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, musí být umístěny mimo hranice uvedené v dodatku 1 k příloze II. |
3.3 |
Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi touto uzavřenou zkušební komorou a schválenou venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle dodatku 1 k příloze VII kromě požadavku na vzdálenosti mezi zkoušenou elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinou a anténou a na výšku antény (viz obrázek 1 a 2 v dodatku 2 k příloze VII). |
3.4 |
Pozadí K vyloučení vnějšího rušení nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření před hlavní zkouškou a po ní. Při obou měřeních musí být cizí rušení nebo signál nejméně 10 dBμV/m pod mezemi rušení uvedenými v bodě 6.6.2.1 přílohy I s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání. |
4. Stav elektrické nebo elektronické montážní podskupiny během zkoušek
4.1 |
Zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina musí být v běžném provozním stavu. |
4.2 |
Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek dopadajících na elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinu a během 10 minut po dešti nebo jiných srážkách. |
4.3 |
Zkušební uspořádání
|
4.4 |
Zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina se napájí přes umělou síť 5 μH/50 Ω, která musí být elektricky vodivě spojena s deskou umělé země. Napájecí napětí musí být udržováno s přesností ± 10 % jmenovitého pracovního napětí systému. Zvlnění napájecího napětí musí být menší než 1,5 % jmenovitého pracovního napětí systému měřeného na monitorovacím portu umělé sítě vozidla. |
4.5 |
Jestliže se zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina skládá z více než jednoho celku, měly by v ideálním případě propojovací vodiče být uspořádány v kabelových svazcích určených pro použití ve vozidle. Jestliže tyto kabelové svazky nejsou k dispozici, musí být minimální délka mezi elektronickou řídicí jednotkou a umělou sítí (1 500 ± 75) mm. Všechny vodiče v kabeláži musejí být zakončeny způsobem co nejvíce odpovídajícím skutečnosti, nejlépe skutečnými zátěžemi a akčními členy. Pokud je pro správnou funkci zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny požadováno vnější zařízení, je třeba vyrovnat jeho příspěvek k měřenému vyzařování. |
5. Typ, poloha a orientace antény
5.1 |
Typ antény Přípustná je jakákoli lineárně polarizovaná anténa za předpokladu, že tato anténa může být normalizována podle referenční antény. |
5.2 |
Výška a vzdálenost měření
|
5.3 |
Orientace a polarizace antény Měřené hodnoty se v každém měřeném bodě odečítají jednak s vodorovně, jednak se svisle polarizovanou anténou. |
5.4. |
Měřené hodnoty Vyšší hodnota z obou měřených hodnot (podle bodu 5.3) se při každém jednotlivém kmitočtu považuje za charakteristickou hodnotu pro tento kmitočet. |
6. Kmitočty
6.1 |
Měření Měří se v rozsahu kmitočtů od 30 do 1 000 MHz. Tento rozsah je rozdělen na 13 pásem. Aby se dokázalo, že jsou požadované meze splněny, měří se v každém pásmu při jednom kmitočtu. K potvrzení, že zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina splňuje požadavky uvedené v této příloze, měří zkušební orgán při tomto kmitočtu v každém z následujících 13 kmitočtových pásem: (30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165–200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1000) MHz. Pokud je mez během zkoušky překročena, musí se ověřit, že toto překročení bylo způsobeno elektrickou nebo elektronickou montážní podskupinou a nikoli rušivým pozadím. |
6.2 |
Jestliže jsou během úvodního orientačního měření popsaného v bodě 1.3 této přílohy úzkopásmová vyzařování v kterémkoli z pásem uvedených v bodě 6.1 nejméně o 10 dBμV/m pod referenční mezí, považuje se elektrická nebo elektronická montážní podskupina vozidla v daném kmitočtovém pásmu za vyhovující podmínkám uvedeným v této příloze. |
PŘÍLOHA IX
METODA (METODY) ZKOUŠENÍ ODOLNOSTI ELEKTRICKÝCH NEBO ELEKTRONICKÝCH MONTÁŽNÍCH PODSKUPIN PROTI ELEKTROMAGNETICKÉMU ZÁŘENÍ
1. Obecně
1.1 |
Zkušební metoda (metody) popsaná v této příloze může být použita pro elektrické nebo elektronické montážní podskupiny. |
1.2 |
Zkušební metody
|
2. Vyjádření výsledků
Pro zkoušky popsané v této příloze se intenzita pole vyjadřuje ve V/m a injektovaný proud se vyjadřuje v mA.
3. Měřicí lokalita
3.1 |
Zkušební vybavení musí být schopné generovat zkušební signál požadovaný pro kmitočtové rozsahy definované v této příloze. Zkušební zařízení musí splňovat požadavky vnitrostátních právních předpisů týkajících se vyzařování elektromagnetických signálů. |
3.2 |
Měřicí vybavení se umístí mimo komoru. |
4. Stav elektrické nebo elektronické montážní podskupiny během zkoušek
4.1 |
Zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina musí být v běžném provozním stavu. Uspořádá se podle této přílohy, pokud jednotlivé zkušební metody nepožadují jiné uspořádání. |
4.2 |
Zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina se napájí přes umělou síť 5 μH/50 Ω, která musí být elektricky vodivě spojena s deskou umělé země. Napájecí napětí musí být udržováno s přesností ± 10 % jmenovitého pracovního napětí systému. Zvlnění napájecího napětí musí být menší než 1,5 % jmenovitého pracovního napětí systému měřeného na monitorovacím portu umělé sítě vozidla. |
4.3 |
Všechny vnější přístroje nutné k provozu zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny musí být během kalibrační fáze na svém místě. Žádný přístroj nesmí být během kalibrace vzdálen od vztažného bodu méně než 1 m. |
4.4 |
Aby se zajistilo, že budou při opakovaných zkouškách a měřeních získány reprodukovatelné výsledky, musí zařízení ke generování zkušebních signálů a jeho uspořádání odpovídat specifikacím, které byly použity během dané kalibrační fáze (body 7.2, 7.3.2.3, 8.4, 9.2 a 10.2 této přílohy). |
4.5 |
Jestliže se zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina skládá z více než jednoho celku, měly by v ideálním případě být propojovací vodiče uspořádány v kabelových svazcích určených pro použití ve vozidle. Jestliže tyto kabelové svazky nejsou k dispozici, musí být minimální délka mezi elektronickou řídicí jednotkou a umělou sítí (1 500 ± 75) mm. Všechny vodiče v kabeláži musí být zakončeny způsobem co nejvíce odpovídajícím skutečnosti, nejlépe skutečnými zátěžemi a akčními členy. |
5. Rozsah kmitočtů, prodlevy
5.1 |
Měří se v kmitočtovém rozsahu 20 až 1 000 MHz. |
5.2 |
Pro potvrzení, že elektrická nebo elektronická montážní podskupina splňuje požadavky této přílohy, se zkouší při 14 jednotlivých kmitočtech v rozsahu např.: (27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750 a 900) MHz. Je třeba brát v úvahu čas odezvy zkoušeného zařízení a časová prodleva musí přitom být dostatečná k tomu, aby zkoušené zařízení mohlo za běžných podmínek reagovat. V žádném případě nesmí být prodleva kratší než 2 s. |
6. Charakteristiky zkušebního signálu, který má být generován
6.1 |
Maximální hodnota zkušebního signálu Maximální hodnota zkušebního signálu musí být při modulovaném signálu shodná s maximální hodnotou nemodulované vlny sinusového tvaru, jejíž efektivní hodnota ve V/m je definována v bodě 6.4.2 v příloze 1 (viz dodatek 4 k příloze VI). |
6.2 |
Tvar zkušebního signálu Zkušební signál má tvar vysokofrekvenční sinusové vlny amplitudově modulované sinusovou vlnou s kmitočtem 1 kHz s hloubkou modulace m = 0,8 ± 0,04. |
6.3 |
Hloubka modulace Hloubka modulace m je definována takto:
|
7. Zkoušení páskovým vedením
7.1 |
Zkušební metoda Při této zkušební metodě se kabelový svazek, který spojuje části elektrické nebo elektronické montážní podskupiny vystaví specifikované intenzitě pole. |
7.2 |
Měření intenzity pole v páskovém vedení Při každém požadovaném kmitočtu se páskové vedení vybudí takovým příkonem, aby se ve zkušebním prostoru pro zkoušenou elektrickou nebo elektronickou podskupinu vytvořila požadovaná intenzita pole, přičemž elektrická nebo elektronická montážní podskupina však není instalována; měří se a zaznamenává tento příkon nebo jiný parametr, který se přímo vztahuje k příkonu potřebnému k vytvoření pole. Tyto hodnoty se použijí pro zkoušky pro schválení typu v případě, že nenastanou změny ve zkušebním nebo přístrojovém vybavení, které by vyvolaly nutnost postup opakovat. Během tohoto postupu je sonda pro měření pole umístěna pod aktivním vodičem a je vystředěna v podélném, svislém a příčném směru. Pouzdro elektronické části sondy musí být co nejdále od podélné osy páskového vedení. |
7.3 |
Instalace zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny
|
8. Zkouška odolnosti elektrické nebo elektronické montážní podskupiny ve volném poli
8.1 |
Zkušební metoda Tato metoda dovoluje zkoušení elektrických nebo elektronických systémů vozidla vystavením jednotek elektrické nebo elektronické montážní podskupiny účinkům elektromagnetického záření generovaného anténou. |
8.2 |
Popis zkušebního stavu Zkouší se na zkušebním stavu uvnitř komory s volným polem nad odrazivou rovinou.
|
8.3 |
Typ generátoru pole, umístění a orientace
|
8.4 |
Generování požadované intenzity pole: zkušební metodologie
|
8.5 |
Obrys intenzity pole
|
9. Zkoušení v TEM buňce
9.1 |
Zkušební metoda TEM buňka (s příčným elektromagnetickým polem) generuje homogenní pole mezi vnitřním vodičem (přepážka) a pláštěm (deska umělé země). Používá se pro zkoušení elektrických nebo elektronických montážních podskupin (viz obrázek 1 v dodatku 3 k této příloze). |
9.2 |
Měření intenzity pole v TEM buňce
|
9.3 |
Rozměry TEM buňky Pro udržení homogenního pole v TEM buňce a získání reprodukovatelných výsledků měření nesmí být výška zkoušeného objektu větší než 1/3 vnitřní výšky buňky. Doporučené rozměry TEM buňky jsou uvedeny na obrázcích 2 a 3 v dodatku 3 k této příloze. |
9.4 |
Napájecí, signální a řídicí vodiče TEM buňka musí být připojena k panelu vybavenému koaxiálním konektorem a propojena co nejkratším způsobem s vidlicí konektoru s odpovídajícím počtem propojovacích kolíků. Napájecí a signální vodiče se od vidlice konektoru na stěně buňky přímo spojí se zkoušeným vzorkem. Vnější díly jako snímače, napáječe a řídicí jednotky jsou připojeny a) přes stíněnou periferní jednotku; b) přes vozidlo umístěné vedle TEM buňky nebo c) přímo ke stíněné panelové zásuvce. Jestliže se vozidlo nebo periferní jednotky nenacházejí ve stejné nebo sousední stíněné místnosti, použijí se pro spojení TEM buňky s periferními jednotkami nebo s vozidlem stíněné kabely. |
10. Zkoušení proudovou injektáží
10.1 |
Zkušební metoda Jedná se o postup zkoušek odolnosti, při nichž se proudovou injektážní sondou indukuje proud přímo do kabelového svazku. Injektážní sondu tvoří vazební kleště, kterými se provléknou kabely zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny. Odolnost se pak zkouší při proměnném kmitočtu indukovaných signálů. Zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina může být instalována na desce umělé země, jak je uvedeno v bodě 8.2.1, nebo ve vozidle podle podmínek konstrukce vozidla. |
10.2 |
Kalibrace proudové injektážní sondy před zahájením zkoušek Injektážní sonda se vloží do kalibračního přípravku. V pásmu zkušebních kmitočtů se zaznamenává příkon potřebný k dosažení proudu, jak je uvedeno v bodě 6.7.2.1. Tato metoda kalibruje systém proudové injektáže na základě vztahu mezi příkonem a proudem před zkouškou a tento příkon se pak přivede do injektážní sondy připojené ke zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupině pomocí kabelů použitých během kalibrace. Je třeba mít na zřeteli, že monitorovaný příkon vstupující do injektážní sondy je výstupním výkonem. |
10.3 |
Instalace zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny Je-li elektrická nebo elektronická montážní podskupina namontována na desku umělé země způsobem popsaným v bodě 8.2.1, zakončí se všechny kabely v kabelovém svazku způsobem co nejbližším skutečným podmínkám, nejlépe skutečnými zátěžemi a akčními členy. V obou případech, jak při elektrické nebo elektronické montážní podskupině namontované do vozidla, tak umístěné na desku umělé země, se proudová injektážní sonda instaluje kolem všech vodičů kabelového svazku a dále ve vzdálenosti (150 ± 10) mm od každého konektoru elektronických řídicích jednotek, spojovacích modulů nebo aktivních snímačů zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny podle obrázku 1 v dodatku 2. |
10.4 |
Napájecí, signální a řídicí vodiče Pokud je zkoušená elektrická nebo elektronická montážní podskupina namontována na desku umělé země podle bodu 8.2.1, musí kabelový svazek spojovat umělou síť s hlavní elektronickou řídicí jednotkou. Tento kabelový svazek musí být veden rovnoběžně s okrajem desky umělé země ve vzdálenosti minimálně 200 mm od jejího okraje. V kabelovém svazku musí být napájecí přívod použitý ke spojení elektronické řídicí jednotky s akumulátorem vozidla a zpětný vodič, pokud je ve vozidle použit. Vzdálenost mezi elektronickou řídicí jednotkou a umělou sítí je (1,0 ± 0,1) m nebo je dána délkou kabelového svazku mezi elektronickou řídicí jednotkou a akumulátorem stejnou, jako je ve vozidle (pokud je známa); volí se kratší vzdálenost z obou. Pokud se použije kabelový svazek z vozidla, vedou se všechny jeho odbočky podél desky umělé země, ale kolmo k jejímu okraji. V opačném případě se odbočky vodičů zkoušené elektrické nebo elektronické montážní podskupiny, které se na této délce vyskytují, přeruší u umělé sítě vozidla. |
Dodatek 1
Obrázek 1
Zkouška páskovým vedením 150 mm
Dodatek 1
Obrázek 2
Zkouška páskovým vedením 150 mm
Dodatek 1
Obrázek 3
Zkouška páskovým vedením 800 mm
1 |
= |
Deska umělé země |
2 |
= |
Hlavní kabeláž a kabely snímačů a akčních členů |
3 |
= |
Dřevěný rám |
4 |
= |
Základní deska |
5 |
= |
Izolační podpěra |
6 |
= |
Zkoušený předmět |
Dodatek 1
Obrázek 4
Rozměry páskového vedení 800 mm
Dodatek 2
Obrázek 1
Příklad konfigurace při zkoušce proudovou injektáží
1 |
= |
Zkoušený předmět |
2 |
= |
Vysokofrekvenční sonda (volitelná) |
3 |
= |
Vysokofrekvenční injektážní sonda |
4 |
= |
Umělá síť |
5 |
= |
Filtrační síť stíněné kabiny |
6 |
= |
Napájecí zdroj |
7 |
= |
Rozhraní zkoušeného předmětu: budicí a monitorovací zařízení |
8 |
= |
Generátor signálu |
9 |
= |
Širokopásmový zesilovač |
10 |
= |
Vysokofrekvenční směrové zařízení 50 Ω |
11 |
= |
Vysokofrekvenční měřič výkonové úrovně nebo ekvivalentní zařízení |
12 |
= |
Analyzátor kmitočtového spektra (volitelný) |
Dodatek 3
Obrázek 1
Zkouška v TEM buňce
1 |
= |
Vnější vodič, stínění |
2 |
= |
Vnitřní vodič (přepážka) |
3 |
= |
Izolátor |
4 |
= |
Vstup |
5 |
= |
Izolátor |
6 |
= |
Dvířka |
7 |
= |
Zásuvkový panel |
8 |
= |
Napájení zkoušeného předmětu |
9 |
= |
Zakončovací odpor 50 Ω |
10 |
= |
Izolace |
11 |
= |
Zkoušený předmět (maximální výška: 1/3 vzdálenosti mezi dnem buňky a přepážkou) |
Dodatek 3
Obrázek 2
Rozměry TEM buňky
Dodatek 3
Obrázek 3
Následující tabulka udává rozměry pro konstrukci TEM buňky při specifikovaném horním kmitočtu:
Horní kmitočet MHz |
Činitel tvaru buňky W/b |
Činitel tvaru buňky L/W |
Vzdálenost desek b (cm) |
Přepážka S (cm) |
200 |
1,69 |
0,66 |
56 |
70 |
200 |
1,00 |
1 |
60 |
50 |
Tabulka typických rozměrů TEM buňky
Dodatek 4
Obrázek 1
Dodatek 4
Obrázek 2
( 1 ) Úř. věst. C 160, 18.12.1969, s. 29.
( 2 ) Úř. věst. C 48, 16.4.1969, s. 21.
( 3 ) Úř. věst. L 84, 28.3.1974, s. 10.
( 4 ) Úř. věst. L 139, 23.5.1989, s. 19.
( 5 ) Připadá-li v úvahu.
( 6 ) Například radiotelefon, občanská radiostanice.
( 7 ) Nehodící se škrtněte.
( 8 ) Uveďte dovolené odchylky.
( 9 ) Nehodící se škrtněte.
( 10 ) Nehodící se škrtněte.
( 11 ) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které se netýkají popisu typů vozidla, části nebo samostatné technické jednotky, na které se tento osvědčení schválení typu vztahuje, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (například ABC??123??).
( 12 ) Nehodící se škrtněte.
( 13 ) Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které se netýkají popisu typů vozidla, části nebo samostatné technické jednotky, na které se tento osvědčení schválení typu vztahuje, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (například ABC??123??).