18.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/10

—

Výbor regionů musí být strukturovanou formou – i s využitím poznatků Platformy pro monitorování strategie Evropa 2020 – zapojen do dalšího provádění strategie Evropa 2020. Proto by výroční zpráva Evropské komise pro jarní summit měla závazně obsahovat kapitolu o zapojení místních a regionálních orgánů do provádění strategie;

—

politika soudržnosti se i v budoucnosti musí zaměřit na cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti stanovené ve Smlouvě o EU, zejména tím, že sníží rozdíly v úrovni rozvoje různých regionů a zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů; za tohoto předpokladu aktivně přispěje k dosažení cílů strategie Evropa 2020;

—

pouze s horizontálním přístupem politiky soudržnosti lze zajistit, že všechny regiony v Evropské unii budou mít příležitost se aktivně podílet na uskutečňování strategie Evropa 2020;

—

díky územnímu paktu s místními a regionálními orgány, v němž bude ujednáno zapojení územních orgánů do provádění strategie Evropa 2020 a předloženo doporučení k uzavírání územních paktů, jež by na úrovni členských států mohly umožnit strukturované zapojení územních orgánů v závislosti na jejich příslušných pravomocích, by se to mohlo podařit.

Hlavní zpravodaj

:

pan Michael Schneider (DE/ELS)

státní tajemník pro spolkové a evropské záležitosti, zplnomocněnec spolkové země Sasko-Anhaltsko při spolkové vládě

Odkaz

:

Žádost belgického předsednictví o vypracování stanoviska

1.

konstatuje, že předložením sdělení Evropské komise a závěrů Evropské rady ke strategii Evropa 2020 byla učiněna významná rozhodnutí pro budoucí zaměření politik EU na podporu udržitelného růstu, inovací a zaměstnanosti;

2.

zdůrazňuje, že se evropské instituce v dalším průběhu diskusí dohodly na hlavních cílích a prioritách, které by měly být v nadcházejících měsících podloženy stěžejními iniciativami a legislativními návrhy;

3.

poukazuje na to, že je mimořádně důležité zapojení místních a regionálních orgánů do další úpravy strategie, aktivní účast na ní a posílení úlohy těchto orgánů v jejím provádění;

4.

v této souvislosti konstatuje, že klíčem k úspěchu strategie Evropa 2020 je cílené využívání potenciálu a zdrojů místních a regionálních orgánů;

5.

zdůrazňuje významný přínos, který politika soudržnosti EU může mít pro uskutečňování strategie Evropa 2020;

6.

proto vítá, že belgické předsednictví Rady EU požádalo Výbor regionů o vypracování stanoviska k budoucí úloze politiky soudržnosti při uskutečňování strategie Evropa 2020;

7.

připomíná, že se Výbor regionů v uplynulých letech intenzivně zabýval zaměřením Lisabonské strategie a zapojením místních a regionálních orgánů do jejího uskutečňování a že se angažoval i v otázce budoucího zaměření strategie Evropa 2020;

8.

poukazuje v této souvislosti zejména na následující dokumenty:

9.

zdůrazňuje, že východiskem posouzení budoucí úlohy politiky soudržnosti v uskutečňování strategie Evropa 2020 musí být smluvní základ a cíle různých politik EU;

10.

v této souvislosti konstatuje, že přínos politiky soudržnosti k uskutečňování strategie Evropa 2020 se musí pohybovat v rámci cílů stanovených v článku 174 SFEU a průřezového cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti, který je zakotven Lisabonskou smlouvou v článku 3 Smlouvy o Evropské unii;

11.

upozorňuje na to, že cílem politiky soudržnosti je posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti, aby byl podpořen harmonický rozvoj Unie jako celku a snížily se rozdíly v úrovni rozvoje různých regionů a zaostalost nejvíce znevýhodněných oblastí. Zvláštní pozornost přitom bude věnována venkovským oblastem, hospodářsky znevýhodněným oblastem nebo oblastem postiženým průmyslovými změnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, pohraniční a horské regiony. Kromě toho upozorňuje Výbor regionů na výzvy pro regiony v EU uvedené ve studii Evropa 2020, mj. pro nejvzdálenější regiony EU a pro městské oblasti, v jejichž okrajových zónách často dochází k postupnému upadání a k sociálnímu a ekonomickému chudnutí. Dále se domnívá, že při provádění strategie Evropa 2020 musí být zohledněny i nejodlehlejší oblasti definované v článku 349 SFEU;

12.

konstatuje, že strukturální fondy EU podstatně přispěly k provádění dosavadní Lisabonské strategie, lituje však, že územní orgány byly do provádění zapojeny příliš nízkou měrou;

13.

podporuje proto závěry Evropské rady ze dne 17. června 2010, v nichž zdůraznila, že je důležité podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a budovat infrastrukturu s cílem přispět k úspěchu strategie Evropa 2020; vyjadřuje však politování nad skutečností, že jsou v závěrech nedostatečně zohledněny územní orgány;

14.

odkazuje na závěry Kokovy zprávy ohledně nezohlednění místních a regionálních orgánů při provádění Lisabonské strategie a vyvozuje z toho nutnost vytvořit aktivním zapojením místních orgánů významný předpoklad k úspěšnému uskutečnění strategie Evropa 2020;

15.

proto považuje následující aspekty za specifické předpoklady úspěchu provádění strategie Evropa 2020:

16.

varuje však, aby politika soudržnosti nebyla ještě více administrativně zatěžována dalšími informačními povinnostmi nad rámec současných postupů;

17.

zdůrazňuje, že středem zájmu politiky soudržnosti musí být i napříště flexibilní a místně a regionálně uzpůsobené strategie, které přispějí k dosažení cílů strategie Evropa 2020 tím, že poskytnou odpovědi na velmi rozdílné potřeby rozvoje v místních a regionálních orgánech;

18.

opakovaně nesouhlasí s návrhem, který Evropská komise učinila ve sdělení z 12. května 2010 o posílení koordinace hospodářské politiky a který spočívá v pozastavení čerpání ze strukturálních fondů v rámci postupu při nadměrném schodku, a poukazuje na své usnesení ze dne 10. června 2010 (4);

19.

připomíná, že politika soudržnosti rovněž úzce souvisí se službami obecného zájmu tím, že obě tyto politiky se průřezově dotýkají posílení vnitřního trhu a soudržnosti v Evropě. Výbor se proto domnívá, že služby obecného zájmu, jež jsou určujícím faktorem inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, by proto měly mít významnější postavení ve strategii Evropa 2020. Jak se uvádí v Montiho zprávě o nové strategii pro vnitřní trh (květen 2010), hlavními politickými cíli budoucí strategie růstu Evropské unie by mělo být financování infrastruktur pro služby obecného zájmu a služby v oblasti sociálního začleňování;

20.

za hlavní úkol a zásadní přínos strategie Evropa 2020 považuje zahájení nezbytných strukturálních reforem v Evropě za účasti institucí EU v zájmu posílení udržitelného rozvoje, inovací a zaměstnanosti. Tyto strukturální reformy jsou velmi důležité i pro úspěšné provádění politiky soudržnosti;

21.

odmítá opatření, jejichž cílem je omezit priority využívání strukturálních fondů na strukturální nedostatky zjištěné v rámci strategie Evropa 2020, pokud zároveň nebudou odpovídat cílům politiky soudržnosti (obsahové podmíněnosti);

22.

spatřuje však možnost stanovit v rámci partnerského dialogu s místními a regionálními orgány, který musí být zahájen s dostatečným předstihem před příštím plánováním strukturálních fondů (a to případně na smluvní bázi podobně jako v případě územních paktů navržených Výborem regionů), společné cíle a rámcové podmínky pro budoucí využití strukturálních fondů, které by tak mohly být ve vysoké míře závazné pro všechny zúčastněné strany a přispět tak i k makroekonomické podmíněnosti;

23.

vítá hlavní zaměření strategie Evropa 2020 na udržitelný růst, inovace a zaměstnanost a podporuje větší zohlednění sociálního a ekologického rozměru;

24.

vidí v tom projev rozsáhlého pojetí, podle nějž musí konkurenceschopnost stavět na udržitelnosti a větší sociální a územní soudržnosti;

25.

konstatuje, že politika soudržnosti již v minulosti významně přispívala ke zvýšení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v Evropské unii, který má být prioritou i ve strategii Evropa 2020;

26.

zdůrazňuje, že nástroje politiky soudržnosti – v rámci smluvně zakotvených cílů politiky soudržnosti – mohou významně přispět k dosažení cílů vytyčených ve strategii Evropa 2020. Přitom je bezpodmínečně nezbytné zachovat rovnováhu mezi tradiční funkcí této politiky (která je stále ještě aktuální) a novými strategickými výzvami, které jsou celé EU společné. Této rovnováhy je možné dosáhnout např. zachováním specifického statutu regionů spadajících pod cíl konvergence;

27.

upozorňuje na to, že cíle budoucí strategie Evropa 2020 nejsou – zejména i vzhledem ke stále omezenějším finančním prostředkům – zaměřeny v prvé řadě na kvantitativní využití rozpočtových prostředků, a domnívá se, že úspěšné provádění strategie Evropa 2020 bude ve značné míře záviset na typu a kvalitě uplatňovaných nástrojů a jejich použitelnosti v praxi. V této souvislosti vyjadřuje názor, že je zásadní usilovat o maximální integraci všech stávajících finančních nástrojů EU. To platí zvláště pro ty nástroje, které fakticky slouží k financování iniciativ podobné povahy (např. EFRR a EZFRV pro část týkající se rozvoje venkova);

28.

domnívá se, že je nutné dále vyvíjet inovativní nástroje financování v rámci politiky soudržnosti, jako jsou například revolvingové fondy, aby bylo zároveň i možné dále zlepšovat pákový účinek politiky soudržnosti v zájmu uskutečnění cílů strategie Evropa 2020;

29.

v souvislosti s cílem v oblasti zaměstnanosti (zvýšit v Evropské unii zaměstnanost u osob ve věku 20 až 64 let na 75 %) upozorňuje na skutečnost, že v rámci stávajících programů strukturálních fondů je zhruba 14 mld. eur vyčleněno na posílení schopnosti podniků a pracovníků předvídat a zvládat změny. Z této částky je přibližně 9,4 mld. eur určeno na pomoc podnikům při zavádění účinných opatření na personální rozvoj;

30.

vyzdvihuje přitom nutnost posílení součinnosti mezi fondy s územním rozměrem, zvláště Evropským sociálním fondem (ESF) a Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), aby byly vytvořeny nové pracovní příležitosti, resp. aby byla s pomocí opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy zvýšena zaměstnatelnost;

31.

Podporuje proto návrh na vytvoření společného evropského strategického rámce spojujícího Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) a Finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FNOR). Vyzývá tedy Evropskou komisi, aby tuto součinnost EFRR a ESF zajistila i pro příští období podpory, a to prostřednictvím společného rámcového nařízení o politice soudržnosti;

32.

v souvislosti s cílem v oblasti výzkumu (navýšit výdaje na výzkum a vývoj v Unii o 3 % HDP) zdůrazňuje, že ve stávajícím období podpory bylo podle údajů Komise použito 86 mld. eur – tj. 25 % prostředků z Fondu soudržnosti– na výzkum, vývoj a inovace, které tak plynou do budování a rozvoje výzkumného prostředí v evropských regionech;

33.

poukazuje na to, že politika podpory zaměřená na místní a regionální orgány, tak jak je pojata v politice soudržnosti, může coby doplněk evropské podpory vynikajících výsledků zaručit, že evropská politika pro výzkum a inovace bude mít dostatečně široký záběr, aby zajistila úspěch strategie Evropa 2020;

34.

domnívá se, že v souvislosti s cílem v oblasti klimatu a energetiky (snížit emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %) musí zlepšení kvality životního prostředí zůstat prioritou programů strukturálních fondů ve všech členských státech, a konstatuje, že ve stávajícím období podpory na něj byla vyčleněna přibližně jedna třetina veškerých prostředků z Fondu soudržnosti (tj. 105 mld. eur). Domnívá se, že by se však kromě toho mělo pamatovat na to, že vytvoření nových nástrojů financování v oblasti politiky klimatu na mezinárodní úrovni nesmí vést k omezení prostředků určených na politiku soudržnosti. Zároveň opakuje svůj požadavek, že investiční bilance nesmí způsobit žádné další emise skleníkových plynů;

35.

konstatuje, že z těchto prostředků je zhruba 48 mld. eur určeno na opatření v nejrůznějších oblastech, které souvisejí s výzvami změny klimatu, např. na opatření v oblasti ochrany a přizpůsobení. K nim patří také investice, jako je např. podpora energeticky účinných a obnovitelných zdrojů energie (9 mld. eur), a nepřímá opatření, jako jsou např. udržitelné projekty pro městskou dopravu (6,2 mld. eur);

36.

v souvislosti s cílem v oblasti vzdělávání (snížit podíl dětí, které předčasně ukončují školní docházku, a zvýšit podíl obyvatel ve věku od 30 do 34 let, kteří mají ukončené terciární vzdělání resp. odpovídající úroveň kvalifikace na 40 %) připomíná, že politika soudržnosti navíc již ve stávajícím období podpory významně přispívá ke snižování podílu dětí, které předčasně ukončují školní docházku, prostřednictvím mnoha operačních programů. Přitom je třeba zohlednit zvláštní výzvy v oblasti dosažitelnosti a zachování vzdělávacích zařízeních v oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva;

37.

zdůrazňuje však i to, že pravomoci Unie jsou v tomto směru omezené a že členské státy musí místním a regionálním orgánům zaručit dostatečné financování a rozhodovací pravomoci a musí si vytyčit své národní cíle v závislosti na své příslušné výchozí situaci a vnitrostátních podmínkách a se zohledněním těchto hlavních cílů;

38.

v souvislosti s cílem v oblasti boje proti chudobě (snížit v Evropské unii počet osob žijících v chudobě resp. ohrožených chudobou o 20 milionů) zastává názor, že politika soudržnosti může v rámci svého zaměření na růst a zaměstnanost přispět k boji proti chudobě v Evropské unii zejména díky podpoře místních a regionálních projektů sociálního začleňování a zaměstnanosti. V nových programech bylo přibližně 19 mld. eur vyčleněno na odstranění překážek při zaměstnávání zejména žen, mladých lidí, starších osob nebo pracovníků s nízkou kvalifikací;

39.

upozorňuje na to, že podle údajů Evropské komise se stávající programy v rámci ESF na rok 2007 a 2008 dostaly již téměř k 6 milionům osob, z toho 52 % žen. Zhruba jedna třetina opatření byla zaměřena na podporu zaměstnanců. Příjemci dalších opatření byli nezaměstnaní (33 %, z toho 7 % dlouhodobě nezaměstnaní) a zvláště ohrožené skupiny, např. migrující pracovníci a menšiny (13 %);

40.

v této souvislosti konstatuje, že podle článku 153 SFEU může Evropská unie členské státy v tomto směru pouze podporovat a doplňovat;

41.

zdůrazňuje, že je třeba umožnit, aby strukturální fondy byly využívány pro překonání nerovnosti v oblasti zdraví;

42.

konstatuje, že stěžení iniciativy naplánované v rámci strategie Evropa 2020 sledují v zásadě tematické resp. odvětvové cíle, které se však do velké míry kryjí i s politikou soudržnosti;

43.

bere na vědomí, že Komise v souvislosti s prováděním většiny stěžejních iniciativ již poukázala na přínos strukturálních fondů a že považuje politiku soudržnosti a strukturální fondy za klíčové mechanismy k dosažení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v členských státech EU a jejich regionech;

44.

upozorňuje, že opatření stanovená v rámci stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 je nutné sladit se stávajícími postupy a opatřeními, aby byla zachována přehlednost a zamezilo se duplicitám v postupech a informačních povinnostech;

45.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci dalšího vývoje stěžejních iniciativ uplatňovala přístup integrace jednotlivých evropských nástrojů podpory a zajistila, že přitom bude zohledněn a – bude-li to možné a nutné – i dále zdokonalován decentralizovaný přístup politiky soudržnosti;

46.

opakuje svůj požadavek, který již položil ve stanovisku o budoucnosti politiky soudržnosti, že navrhované stěžejní iniciativy nesmí vést k zúžení evropské politiky soudržnosti. Strukturální fondy musí i nadále umožňovat integrovaná řešení na regionální úrovni a nesmí být redukovány na plnění odvětvových kritérií;

47.

v souvislosti se stěžejní iniciativou „Digitální program pro Evropu“ konstatuje, že mezi digitálním programem a využíváním politiky soudržnosti existují úzké vazby, zejména co se týče plošného připojení k širokopásmovým sítím ve venkovských oblastech nebo rozvoje nových služeb v oblasti zvládání demografických změn;

48.

v souvislosti se stěžejní iniciativou „Inovace v Unii“ spatřuje možnost lepšího rozdělení práce a úkolů mezi podporou základního výzkumu a aplikovaného výzkumu na evropské úrovni zaměřenou na dosahování špičkové úrovně na jedné straně a podporou inovací na decentralizované úrovni na straně druhé, aby byl zaručen potřebný široký záběr;

49.

v této souvislosti odkazuje na opatření politiky soudržnosti v oblasti budování regionálních inovačních systémů, na nástroje územní spolupráce, na poskytování rizikového kapitálu a na opatření k rychlejšímu zavádění inovativních produktů a k propojení příslušných subjektů z oblasti hospodářství, vědy a administrativy;

50.

požaduje, aby bylo posíleno doplňkové rozdělení úkolů mezi nástroji EU v případě decentralizovaných opatření na podporu inovací, neboť podpora inovací je již dnes pilířem programů strukturálních fondů EU;

51.

v souvislosti se stěžejní iniciativou „Evropa méně náročná na zdroje“ vítá cíl oddělit do budoucnosti využívání zdrojů energie od růstu a upozorňuje na to, že zejména pro energetickou sanaci, alternativní zdroje energie, podporu cyklické ekonomiky a rozvoj udržitelných koncepcí dopravy by v rámci politických opatření s největší účastí strukturálních fondů bylo vhodné zaujmout decentralizovaný přístup, což by zvýšilo účinnost této iniciativy;

52.

zdůrazňuje, že u nejrůznějších jednotlivých opatření v této oblasti musí být jasně vymezeny pravomoci Evropské unie a členských států a musí být dodržována zásada subsidiarity. Navíc je třeba více dbát na účinnost různých uplatňovaných opatření;

53.

v souvislosti se stěžejní iniciativou „Průmyslová politika pro éru globalizace“ vyzdvihuje skutečnost, že politika soudržnosti významně přispívá k posílení konkurenceschopnosti díky uvolnění potenciálu pro průmyslový rozvoj zejména ve slabších regionech, podpoře iniciativ v oblasti klastrů, opatřením na podporu malých a středních podniků, budování infrastruktury související s hospodářstvím či podpoře při diverzifikaci průmyslových areálů;

54.

v souvislosti se stěžejní iniciativou „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“ vítá snahu Komise podporovat mladší generaci při studiu i při práci a souhlasí s podporou mobility studentů a učňů i s opatřeními na podporu integrace mladých lidí na trhu práce;

55.

poukazuje na časté překrývání s oblastmi spadajícími do působnosti Evropského sociálního fondu a podporuje snahy o lepší provázání těchto cílů s příslušnými evropskými nástroji financování;

56.

konstatuje, že víceúrovňový systém strukturální politiky, který byl vypracován v posledních letech, který zohledňuje místní podmínky a na němž mají rozhodující podíl místní a regionální subjekty, může významně přispět k úspěšnému uskutečňování strategie Evropa 2020;

57.

zdůrazňuje, že k tomu je třeba zachovat a popř. rozpracovat následující aspekty politiky soudržnosti:

58.

je utvrzován v názoru, že dosavadní zaměření politiky soudržnosti na růst a zaměstnanost jde správným směrem, a proto se nedomnívá, že by bylo nutné ještě více zpřísňovat podmínky pro přidělování prostředků ze strukturálních fondů (earmarking). Místním a regionálním podmínkám přizpůsobené strategie, které budou zohledňovat různé potřeby rozvoje, však přitom musí i nadále tvořit základ politiky soudržnosti;

59.

vyzývá evropské instituce, aby při rychlém uskutečňování strategie Evropa 2020 a v jejích vazbách na politiku soudržnosti umožnily demokratické a odpovídající zapojení příslušných míst tím, že bude například poskytnut dostatek času na poradenství a formování postoje na všech úrovních a proces rozhodování zůstane transparentní a jasný;

60.

poukazuje na to, že územní soudržnost, tak jak je zakotvena ve Smlouvě, by měla být hlavní zásadou při uskutečňování strategie Evropa 2020 i dalších politik EU. Zásada víceúrovňové správy musí být zohledňována ve všech fázích uskutečňování strategie;

61.

uvědomuje si však i nutnost posílit v případě potřeby správní kapacity místních a regionálních orgánů, aby se tyto orgány mohly chopit své důležité role v rámci této strategie;

62.

vyzývá proto evropské instituce a členské státy, aby v rámci územního paktu s místními a regionálními orgány ujednaly zapojení těchto orgánů do provádění strategie Evropa 2020 a popsaly v něm i funkci stěžejních iniciativ v praxi. Doporučení k uzavírání územních paktů by na úrovni členských států mělo umožnit strukturované zapojení územních orgánů v závislosti na jejich příslušných pravomocích a se zohledněním zásady subsidiarity;

63.

navrhuje, aby evropská politika soudržnosti byla využita jako hlavní nástroj k zapojení místních a regionálních orgánů do provádění strategie Evropa 2020 ve smyslu tohoto územního paktu. Ve všech oblastech podpory evropské politiky soudržnosti by mělo být možné mobilizovat rozhodující subjekty v místě na základě „územních paktů“ k uskutečnění priorit a hlavních cílů strategie Evropa 2020;

64.

vyslovuje se pro to, aby pro tyto účely byla v rámci cílů politiky soudržnosti naplánována doplňující pravidla, která místním a regionálním orgánům umožní aktivně přispívat v rámci svých operačních programů k uskutečnění priorit růstu a hlavních cílů strategie Evropa 2020;

65.

navrhuje, aby byla v rámci cíle „Evropská územní spolupráce“ zahájena výměna zkušeností a tvorba sítí mezi místními a regionálními orgány za účelem uskutečnění priorit a hlavních cílů strategie Evropa 2020 a aby při ní byl v případě potřeby využíván i nástroj Evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Oblast činnosti nadnárodní spolupráce by mohla zahrnovat dodatečné priority pro spoluúčast místních a regionálních orgánů na provádění stěžejních iniciativ Evropské komise;

66.

doporučuje využívat podávání zpráv o využívání prostředků z evropských fondů Evropské komisi ke shromažďování výsledků úsilí místních a regionálních orgánů vynaloženého při uskutečňování strategie Evropa 2020. Tím by se zabránilo vzniku nových byrokratických struktur a informačním povinnostem. Nebylo by třeba ani nových institucí ani dodatečných prostředků;

67.

vyzývá Evropskou komisi, aby na základě výše jmenovaných zpráv pravidelně informovala Evropský parlament a Výbor regionů o provádění územních paktů ke strategii Evropa 2020 v rámci politiky soudržnosti EU a jednala s nimi o strategických změnách;

68.

vyzývá Evropskou komisi, aby v páté zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti popsala svoji představu o budoucí vazbě mezi politikou soudržnosti a uskutečňováním strategie Evropa 2020;

69.

domnívá se, že pátá zpráva o soudržnosti, jež bude zveřejněna počátkem listopadu 2010, by měla být využita k zahájení celounijní diskuse o budoucích hlavních směrech politiky soudržnosti ve světle strategie Evropa 2020, jíž se bude účastnit i místní a regionální úroveň, aby bylo možné po skončení fáze konzultací a spolupráce tyto hlavní směry s dostatečným časovým předstihem před začátkem nového období podpory schválit;

70.

kromě toho si je vědom, že je nutné strukturovaně zapojit Výbor regionů do dalšího provádění strategie Evropa 2020, a v této souvislosti navrhuje, aby výroční zpráva Evropské komise pro jarní summit závazně obsahovala kapitolu o zapojení místních a regionálních orgánů do strategie;

71.

vyzdvihuje územní odbornost, již Platforma pro monitorování strategie Evropa 2020 nabízí k analýze provádění strategie Evropa 2020 a k práci Výboru regionů;

72.

politika soudržnosti se i v budoucnosti musí zaměřit na cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti stanovené ve Smlouvě o EU, zejména tím, že sníží rozdíly v úrovni rozvoje různých regionů a zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů;

73.

za tohoto předpokladu aktivně přispěje k dosažení cílů strategie Evropa 2020;

74.

to se však zdaří pouze tehdy, když bude politika soudržnosti i v budoucnosti určená všem regionům v Evropské unii;

75.

pouze s horizontálním přístupem politiky soudržnosti lze zajistit, že všechny regiony v Evropské unii budou mít příležitost se aktivně podílet na uskutečňování strategie Evropa 2020;

76.

díky územnímu paktu s místními a regionálními orgány, v němž bude ujednáno zapojení územních orgánů do provádění strategie Evropa 2020 a předloženo doporučení k uzavírání územních paktů, jež by na úrovni členských států mohly umožnit strukturované zapojení územních orgánů v závislosti na jejich příslušných pravomocích, by se to mohlo podařit;

77.

prioritou podporování politiky soudržnosti přitom musí zůstat nejslabší a nejproblematičtější regiony; pro regiony, které po roce 2013 nedosáhnou na nejvyšší podporu (včetně regionů, ve kterých se projevuje tzv. statistický dopad), musí být vzhledem k přetrvávajícím problémům nalezeno odpovídající a spravedlivé přechodné řešení, aby bylo v zájmu zajištění udržitelnosti zaručeno zachování statusu quo v regionech, které již podporu dostávat nebudou;

78.

zároveň je třeba nadále podporovat regiony, které již dnes významně přispívají ke konkurenceschopnosti EU. Kromě toho existují i v hospodářsky silnějších regionech strukturálně slabší oblasti, které rovněž potřebují podporu;

79.

územní spolupráce může významně přispět k uskutečňování strategie Evropa 2020 v oblasti přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce;

80.

Evropský sociální fond musí být i v budoucnosti součástí politiky soudržnosti, což je nutné zajistit prostřednictvím společného rámcového nařízení;

81.

Výbor regionů musí být strukturovanou formou – i s využitím poznatků Platformy pro monitorování strategie Evropa 2020 – zapojen do dalšího provádění strategie Evropa 2020. Proto by výroční zpráva Evropské komise pro jarní summit měla závazně obsahovat kapitolu o zapojení místních a regionálních orgánů do provádění strategie;

82.

místní a regionální orgány v Evropské unii jsou připraveny přispět v rámci provádění budoucí politiky soudržnosti v Evropě svým dílem k úspěchu strategie Evropa 2020!