EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 17.9.2020
COM(2020) 564 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Celounijní posouzení integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu
Prosazování zelené transformace a podpora hospodářského oživení prostřednictvím integrovaného plánování v oblasti energetiky a klimatu
1. Úloha integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu při plnění cílů pro rok 2030 a podpoře oživení a odolnosti
Toto sdělení představuje celounijní posouzení 27 integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu (dále jen „plány NECP“) předložených členskými státy v souladu s nařízením EU o správě, ve všech rozměrech energetické unie a s ohledem na Zelenou dohodu pro Evropu a v souvislosti s oživením po skončení pandemie COVID-19.
Toto posouzení je výsledkem rozsáhlého procesu přípravy a koordinace na vnitrostátní úrovni a neustálého dialogu mezi členskými státy, Komisí a ostatními orgány EU. Členské státy od roku 2018 připravovaly své plány NECP, které měly být předloženy do 31. prosince 2019. V červnu 2019 Komise posoudila návrhy plánů NECP a poskytla členským státům individuální zpětnou vazbu, která zohlednila většinu doporučení. Všechny členské státy již předložily své konečné plány NECP obsahující integrovanou vizi transformace v oblasti energetiky a klimatu na příštích deset let. Jedná se o bezprecedentní proces, neboť plány NECP byly předmětem rozsáhlých konzultací se zúčastněnými stranami, občanskou společností a občany s cílem zajistit angažovanost a širokou podporu veřejnosti. Rada rovněž projednávala přípravu plánů NECP při různých příležitostech.
27 plánů NECP poskytuje přehled o tom, jak členské státy přistupují k první fázi přechodu na klimatickou neutralitu a jakých výsledků chtějí v období 2021–2030 dosáhnout v těchto pěti oblastech: snižování emisí uhlíku, energetické účinnosti, energetické bezpečnosti, vnitřního trhu s energií, výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti. Plány NECP budou doplněny o dlouhodobé strategie členských států pro snižování emisí uhlíku.
Z posouzení je patrné, jak by plné provedení plánů NECP vedlo Evropu k překročení stávajícího cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030, čímž by se vytvořil odrazový můstek pro větší ambice navržené Komisí ve sdělení „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030: investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů“, které Komise na základě doprovodného posouzení dopadů přijímá souběžně.
Jak ukazuje posouzení dopadů, plány NECP rovněž poskytují solidní základ pro to, aby se realisticky a zodpovědně mohl stanovit vyšší cíl pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, pokud budou na všech úrovních přijata další opatření pro získání další dynamiky a odstranění zbývajících nedostatků a pokud budou plně využity příležitosti k zelenému oživení.
Posouzení zohledňuje souvislosti s oživením po skončení pandemie COVID-19. Plány NECP jsou zároveň politickým nástrojem i investičním programem, které poskytují podnikům a investorům rámec zaměřený na budoucnost. Představují pevný základ pro to, aby členské státy mohly koncipovat své strategie zeleného oživení a odolnosti a plnit širší cíle Zelené dohody pro Evropu, od čistého a oběhového hospodářství až po cíl nulového znečištění. Toto sdělení klade důraz na to, jak lze využít finanční prostředky v rámci balíčku EU na podporu oživení a odolnosti na podporu investic a reforem stanovených v plánech NECP, zejména prostřednictvím investic do energetické účinnosti, renovace budov, zavádění obnovitelných zdrojů energie, udržitelné mobility, modernizace elektrizačních soustav a podpory inovací v klíčových technologických oblastech, jako je obnovitelný vodík a baterie.
Toto sdělení je prvním krokem v procesu, který bude zahrnovat další fáze. Komise zveřejní v říjnu podrobné posouzení každého jednotlivého plánu NECP spolu se zprávou o stavu energetické unie, včetně pokynů pro jednotlivé země ohledně toho, jak mohou členské státy při provádění plánů NECP dosáhnout dalšího pokroku. Členské státy tak získají cenné informace, z nichž budou moci čerpat při přípravě svých vnitrostátních plánů na podporu oživení a odolnosti, a zároveň se získá impuls pro investiční program pro projekty související se Zelenou dohodou pro Evropu, jež vytvoří pracovní místa současně s pozitivním dopadem na klima a životní prostředí. Zároveň se bude jednat o podklad pro posouzení plánů na podporu oživení a odolnosti ze strany Komise. V neposlední řadě musí členské státy zajistit, aby jejich plány pro spravedlivou transformaci (které mají být předloženy v rámci Fondu pro spravedlivou transformaci) byly v souladu s plány NECP.
V průběhu tohoto procesu bude Komise pokračovat v dialogu s členskými státy s cílem podpořit plné provedení plánů NECP, připravit jejich aktualizaci, která má být předložena v roce 2023, a zajistit, aby tyto plány zůstaly vodítkem, kterým se bude řídit vnitrostátní pokrok směrem k dosažení ambiciózních cílů v oblasti energetiky a klimatu v roce 2030 a v dalších letech. Koordinace s členskými státy bude rovněž zahrnovat vnější aspekty plánů NECP a jejich provádění bude podporováno diplomatickou činností v oblasti energetiky a klimatu.
2. Posouzení konečných plánů NECP Co přinesly a jak mohou podpořit oživení a odolnost?
2.1 Posouzení částí plánů NECP týkajících se obnovitelné energie, energetické účinnosti a snížení skleníkových plynů
2.1.1 Energie z obnovitelných zdrojů v EU
Z posouzení plánů NECP vyplývá, že podíl energie z obnovitelných zdrojů by v rámci stávajících a plánovaných opatření mohl v roce 2030 na úrovni Unie dosáhnout 33,1 až 33,7 %, a tím překonat cíl nejméně 32 % v roce 2030, čímž by se obnovitelné zdroje energie dostaly do čela úsilí o dosažení cílů stanovených ve sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030.
To by vycházelo z pokračujícího relativně pozitivního vývoje. Analýza údajů Eurostatu za rok 2018 a odhady očekávaného podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v roce 2020 na úrovni členských států ukazují
, že by EU měla dosáhnout podílu energie z obnovitelných zdrojů ve výši 22,5 % až 22,7 % a že velká většina členských států by měla splnit své vnitrostátní závazné cíle. Počáteční odhady naznačují, že kapacita výroby energie z obnovitelných zdrojů v roce 2019 nadále vzrostla o 6,2 %, přičemž růst trhu ve srovnání s rokem 2018 činil 33 %. Kromě toho se několik analytiků domnívá, že ačkoli jsou odvětví obnovitelných zdrojů energie a související investice negativně ovlivněny krizí COVID-19, vykazují relativně silnou odolnost. Zdá se tedy, že EU je na dobré cestě k dosažení evropského cíle 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie do roku 2020. Nicméně několik členských států, zejména těch, u nichž se předpokládá, že v této fázi zaostávají, by mělo zvážit dodatečná opatření, včetně opatření v podobě mechanismů spolupráce, aby bylo zajištěno, že dosáhnou svých závazných vnitrostátních cílů pro rok 2020.
Nově zavedený mechanismus EU pro financování energie z obnovitelných zdrojů by mohl zejména rychle prospět pobřežním a inovativním technologiím v širším měřítku. Flexibilní povaha mechanismu umožňuje členským státům využít nejlepší potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v celé Evropě a snížit náklady na podporu, což členským státům pomáhá dosáhnout nebo dokonce překročit jejich vnitrostátní cíle pro rok 2020 a cíl EU pro rok 2030. Tento mechanismus lze rovněž kombinovat s dalšími nástroji EU, jako je Nástroj pro propojení Evropy nebo Program InvestEU, s cílem dále zefektivnit financování nových projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.
Téměř všechny plány NECP potvrdily nebo v některých případech zvýšily své cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s návrhy plánů. Souhrnné údaje však zakrývají rozdíly mezi příspěvky členských států. Několik plánů NECP nezahrnuje odvětvové trajektorie, které jsou v souladu s požadavky směrnice o obnovitelných zdrojích energie, a zůstává pod nákladově efektivním vnitrostátním potenciálem. Naproti tomu několik členských států si v oblasti obnovitelných zdrojů energie stanovilo velmi ambiciózní odvětvové cíle. Rakousko s cílem dosáhnout 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030 a Švédsko do roku 2040.
Z analýzy pro sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 vyplývá, že vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů má zásadní význam pro dosažení vyšších cílů při snižování emisí skleníkových plynů. Jak je uvedeno v posouzení dopadů, snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 % by si do roku 2030 vyžádalo podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU ve výši 38–40 %.
Plány NECP obsahují velké množství vyzrálých projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, které mohou rovněž přispět k hospodářskému oživení. Jako příklady lze uvést vytvoření 100 000 střešních solárních panelů a program ukládání v malém měřítku v Rakousku, finanční podporu pro samovýrobce na instalaci malých elektráren v Litvě s očekávaným výsledkem 696 MW instalovaného výkonu od roku 2024, investice na dosažení kapacity větrné energie na moři 4 GW v Dánsku a 3,8 GW v Polsku; zahájení šesti zadávacích řízení v oblasti větrné energie na moři do roku 2023 s cílem dosáhnout 3,7 GW kapacity ve Francii a výstavbu solárních farem a vodíkové infrastruktury v bývalých lokalitách těžby lignitu v Řecku a Portugalsku.
Plány NECP a obnovitelné zdroje energie: úkoly a příležitosti pro oživení a Zelenou dohodu pro Evropu
Plány NECP jsou jasným signálem členských států, že podporují rychlý a nákladově efektivní přechod k odolné uhlíkově neutrální ekonomice založené zejména na obnovitelných zdrojích energie, což pomůže soukromému sektoru, aby mohl s důvěrou investovat. Například nejméně deset členských států uvedlo, že hodlá v nadcházejících letech postupně ukončit výrobu elektřiny z uhlí a nahradit vyřazenou kapacitu zejména obnovitelnými technologiemi. Čistá mobilita je rovněž příkladem, kdy si vysoký počet členských států stanovil ambiciózní cíle, zejména pokud jde o elektromobilitu a pokročilá biopaliva. Plány NECP však neidentifikují potenciál obnovitelných zdrojů energie na moři, které mají k dispozici, a související úkoly. Komise přispěje k řešení tohoto problému strategickým způsobem ve své nadcházející strategii pro energii z obnovitelných zdrojů na moři tím, že určí klíčová opatření v oblasti námořního plánování, rozšíření technologií a nového přístupu k plánování infrastruktury.
Předsunutí investic do těchto řešení při dodržení zásady „neškodit“ by uvedlo veřejné výdaje a finanční pobídky pro oživení a odolnost do souladu se zvýšeným cílem snížit do roku 2030 emise nejméně o 55 %, což je cíl EU pro zajištění přechodu na klimatickou neutralitu do roku 2050. Další investice do obnovitelných zdrojů energie mohou mít rovněž rychlý a pozitivní dopad na oživení ekonomiky (jakož i snížení účtů za energii a zlepšení kvality ovzduší v případě obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování). Každý 1 milion EUR přesunutý z hnědé energie na zelenou by vedl k čistému nárůstu o pět pracovních míst.
Předsunutí investic by rovněž urychlilo poptávku a hospodářskou soutěž, posílilo evropskou výrobní základnu v celém hodnotovém řetězci a zároveň by demonstrovalo vedoucí postavení v průmyslu v celosvětovém měřítku a vytvořilo lepší pracovní místa.
Investice do obnovitelných zdrojů energie vytvářejí pracovní místa. V roce 2018 bylo v odvětví obnovitelných zdrojů energie v EU včetně nepřímých pracovních míst v hodnotovém řetězci zaměstnáno téměř 1,5 milionu osob. Největší intenzitu vzniku pracovních míst vykazuje s dvanácti pracovními místy na každý milion EUR investic odvětví solární fotovoltaiky. Naproti tomu odvětví větrné energie vytváří tři pracovní místa na každý milion EUR investic, avšak vzhledem k očekávanému růstu v období 2020–2030 se stane největším tvůrcem pracovních míst v odvětví obnovitelných zdrojů energie v EU. Na úrovni EU odhadla agentura IRENA do roku 2050 2,7 milionu pracovních míst v oblasti obnovitelných zdrojů energie, 1,7 milionu v oblasti energetické účinnosti a 0,8 milionu v oblasti flexibility systému. Obdobně agentura IEA odhaduje, že solární fotovoltaika spolu s energetickou účinností budov a průmyslu vytváří nejvíce pracovních míst na milion EUR investic.
Evropský průmysl obnovitelných zdrojů energie je v dobré pozici, která mu umožňuje zaujmout vedoucí úlohu v celosvětovém měřítku. Jeho hrubá přidaná hodnota v roce 2018 činila 80 miliard EUR (růst o 6–8 % ročně). EU je silná při vývoji technologií potřebných pro obnovitelné zdroje (např. energie z obnovitelných zdrojů na moři), včetně mnoha různorodých malých a středních podniků. Obnovitelné zdroje energie mohou rovněž zajistit náhradní zaměstnání ve způsobilých regionech zapojených do spravedlivé transformace a obecně decentralizovaným způsobem také příležitosti pro vzdálené oblasti a ostrovy. Díky obrovskému snížení nákladů se rozdíly v nákladové konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů energie v EU rychle zmenšují a vyspělé obnovitelné zdroje jsou nyní nákladově konkurenceschopné a snižují ceny energie pro evropské spotřebitele.
Členské státy se vyzývají, aby urychlily a lépe využívaly následující opatření, která většinou nejsou v jejich plánech NECP obsažena nebo dostatečně podrobně popsaná. Prozkoumat a maximalizovat využívání odpadního tepla a chladu, zajistit, aby občané měli právo stát se samospotřebiteli energie z obnovitelných zdrojů (a to i v kombinaci se systémy ukládání) a být součástí společenství pro obnovitelné zdroje a zároveň podporovat elektrifikaci založenou na obnovitelných zdrojích energie v dopravě, která usnadňuje projekty výroby pomocí intermitentních obnovitelných zdrojů energie. Kromě toho mají předvídatelnost plánovaných nabídkových řízení, včetně objemů a rozdělení nové a modernizované kapacity pro obnovitelné zdroje energie, zjednodušení povolování (např. jednotné kontaktní místo), rychlé postupy pro modernizaci a dohody o nákupu energie pozitivní dopad na stimulaci investic velkého i malého rozsahu.
Budou zapotřebí další pravidla pro elektrizační soustavu a přizpůsobení infrastruktury, aby bylo možné zohlednit jak rostoucí decentralizovanou výrobu, velkou výrobu energie z obnovitelných zdrojů na moři, tak i integraci hybridních projektů kombinujících obnovitelné zdroje energie s ukládáním, zejména pokud jde o obnovitelný vodík. Potenciál přeshraničních regionálních iniciativ je třeba dále využívat prostřednictvím lepší spolupráce mezi členskými státy a využíváním finančních prostředků EU, včetně prostředků v rámci dočasného nástroje na podporu oživení „Next Generation EU“, a na základě pokroku v oblasti regulace. To dále zlepší konkurenceschopnost a dekarbonizuje odvětví na straně poptávky, jako jsou budovy, průmysl a doprava, které se tradičně spoléhají na fosilní paliva.
Z posouzení dopadů připojeného ke sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 dále vyplývá, že k vytvoření více fyzických vazeb mezi nosiči energie v integrovaném energetickém systému jsou zapotřebí investice na místní a vnitrostátní úrovni. Měly by se například podporovat investice do moderních systémů nízkoteplotního dálkového vytápění (neboť dokáží propojit místní spotřebu s obnovitelnými a odpadními zdroji energie), jakož i širších elektrizačních a plynárenských soustav za účelem optimalizace nabídky a poptávky u všech nosičů energie.
2.1.2 Energetická účinnost
Z posouzení konečných plánů NECP vyplývá, že souhrnný cíl v oblasti energetické účinnosti by znamenal snížení spotřeby primární energie o 29,7 % a konečné spotřeby energie o 29,4 %, což by v roce 2030 představovalo 1 176 Mtoe a 885 Mtoe. To znamená, že kolektivní cíl pro rok 2030 se díky tomu, že několik členských států zvýšilo své plánované úsilí a vyjasnilo některé body, ve srovnání s konzervativním scénářem z návrhů plánů NECP zvýšil. Ve srovnání s cílem Unie pro rok 2030 ve výši nejméně 32,5 % však stále přetrvává rozdíl, který stále činí 2,8 procentního bodu u spotřeby primární energie a 3,1 procentního bodu u konečné spotřeby energie.
Krize COVID-19 má v současné době dopad na spotřebu energie, což by mohlo EU nečekaně přivést velmi blízko k dosažení cílů v oblasti energetické účinnosti do roku 2020. To však není výsledkem strukturálních změn ani úprav a nebude mít dlouhodobý efekt. Oživení po krizi COVID-19 povede k opětnému zvýšení spotřeby energie, což znamená, že ke strukturálnímu zlepšení energetické účinnosti je zapotřebí dalšího úsilí a investic.
Energetická unie uznala významnou úlohu energetické účinnosti a zakotvila hlavní zásadu „energetická účinnost v první řadě“ do právních předpisů. Nicméně většina konečných plánů NECP uvádí pouze omezené podrobnosti o uplatňování této zásady, a to navzdory skutečnosti, že energetická účinnost hraje klíčovou úlohu pro dosažení všech cílů, a zejména snížení emisí skleníkových plynů. Konečné plány NECP obsahují více podrobností o elektrifikaci, což je v souladu se zásadou „energetická účinnost v první řadě“. Vedlejší přínosy a možné kompromisy mezi opatřeními v oblasti energetické účinnosti a přizpůsobením se změně klimatu zůstávají nerozpoznány a nevyužity.
Členské státy musí před přijetím jakýchkoli budoucích investičních rozhodnutí o energetické infrastruktuře jako součást plánovacích, politických a investičních rozhodnutí a jako alternativy k nim zvážit nákladově efektivní, technicky, ekonomicky a environmentálně šetrná opatření v oblasti energetické účinnosti.
Komise připravuje zvláštní pokyny pro provádění zásady „energetická účinnost v první řadě“ pro plánování politik souvisejících s energetikou a investiční rozhodnutí v celém hospodářství. Komise již pracuje na provádění této zásady ve všech svých příslušných návrzích energetické politiky, jako je strategie EU pro integraci energetického systému a nadcházející revize TEN-E.
Vzhledem k tomu, že další opatření jsou nezbytná zejména v zastavěném prostředí, je vítáno, že plány NECP obsahují různá opatření v oblasti energetické účinnosti ve stavebnictví. Všechny plány NECP (a dosud předložené vnitrostátní dlouhodobé strategie renovací) obecně široce pokrývají podpůrná opatření pro renovace budov. Některé zajímavé přístupy zvyšují míru přísnosti „preskriptivních“ opatření, jako jsou závazné cíle renovace budov (např. pronajímané byty musí splňovat minimální třídu výkonnosti, zpřísnění pravidel pro zadávání veřejných zakázek na budovy a právní omezení využívání fosilních paliv k vytápění včetně zákazů). V několika členských státech lze najít dobré příklady, například: Bulharsko si stanovilo ambiciózní cíl renovovat více než 5 % veřejných budov ročně, Lotyšsko má v úmyslu do roku 2030 renovovat 2 000 bytových domů a 3 000 rodinných domů, Rumunsko zavedlo zvláštní režimy financování s investičním fondem pro energetickou účinnost financované ze soukromých, vnitrostátních a unijních fondů, Kypr rovněž do roku 2020 spolufinancoval programy na financování renovace 2 100 obytných budov a 164 malých a středních podniků.
Jelikož se cíle, úkoly a příspěvky plánů NECP jeví pro společné dosažení cíle EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 jako nedostatečné, Komise v souladu s článkem 31 nařízení o správě navrhne opatření a uplatní své pravomoci na úrovni Unie s cílem zajistit dosažení cílů Unie v oblasti energetické účinnosti. Za tímto účelem Komise plánuje přezkoumat a případně revidovat směrnici o energetické účinnosti a v případě potřeby konkrétní cílená ustanovení směrnice o energetické náročnosti budov. Bude rovněž podporovat příslušné iniciativy Zelené dohody, zejména renovační vlnu a strategii pro integraci odvětví energetiky, které budou klíčové pro další podporu energetické účinnosti s cílem odstranit nedostatky. Ty by doplnila další opatření zaměřená na zadávání veřejných zakázek, energetické audity, vytápění a chlazení a využití odpadního tepla (včetně z průmyslových areálů a datových center
), energetické služby, administrativní kapacity a dovednosti. Dalším přínosem pro dosažení cílů v oblasti klimatu a životního prostředí by byla integrace oběhového hospodářství (tj. materiálová účinnost).
Komise kromě toho také připravuje svůj pracovní plán pro ekodesign a označování energetickými štítky s cílem stanovit priority pro nadcházející roky, pokud jde o možná nová nebo revidovaná nařízení o ekodesignu a označování energetickými štítky, přičemž bude i nadále spolupracovat s členskými státy na usnadnění plného a účinného provádění a dodržování předpisů.
Je důležité zdůraznit, že z posouzení dopadů připojeného ke sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 vyplývá, že vyšší cíl v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 by rovněž vyžadoval vyšší cíl v oblasti energetické účinnosti bez ohledu na zvolený scénář. Pro dosažení alespoň 55% snížení emisí skleníkových plynů by se konečná spotřeba energie a spotřeba primární energie musely snížit přibližně na 39–41 %, resp. 36–37 %. Úkol zvýšit úsilí v oblasti energetické účinnosti tedy přesahuje rámec odstranění nedostatků v cílech plánů NECP a dodatečná opatření musí odpovídat cíli požadovanému ve sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030.
Plány NECP a energetická účinnost: úkoly a příležitosti pro oživení a cíle Zelené dohody pro Evropu
Energetická účinnost a zejména renovace budov a cenově dostupné bydlení jsou prioritami pro opatření a pro investice na podporu oživení prostřednictvím místních pracovních míst.
Členské státy by měly prozkoumat potenciál urychlení renovace budov poskytováním pobídek k oživení tam, kde je to nejvíce zapotřebí: místním ekonomikám a malým a středním podnikům (které tvoří 90 % odvětví stavebnictví). Snížení výdajů za energii, zmírnění energetické chudoby a v dlouhodobém horizontu zlepšení veřejného zdraví a pohodlného bydlení může zvýšit odolnost společnosti vůči potenciální budoucí krizi. Očekává se, že do roku 2050 bude v odvětví energetické účinnosti celkem přibližně 21 milionů pracovních míst. Zejména investice do sociálního a cenově dostupného bydlení jsou výhodným proticyklickým ekonomickým opatřením, které vytváří hospodářskou návratnost z hlediska zaměstnanosti během období slabé hospodářské konjunktury.
Členské státy musí vypracovat a předložit dlouhodobé vnitrostátní strategie renovací rozčleněné na opatření na regionální a místní úrovni
. Ke konci srpna 2020 pouze dvanáct členských států
předložilo své dlouhodobé strategie
. Komise vyzývá všechny členské státy, které své strategie dosud nepředložily, aby tak urychleně učinily.
Prvky obsažené v plánech NECP a v omezeném počtu těchto dosud předložených strategií jsou důležitým stavebním kamenem politické vize, která má být stanovena v rámci iniciativy „renovační vlna“, která poskytne politický impuls pro řešení průřezových problémů v odvětví stavebnictví. Iniciativa bude stavět na třech základních blocích: solidním regulačním rámci, odpovídajícím financování a pevném rámci správy založeném na dlouhodobém plánování a zapojení zúčastněných stran. Navrhne legislativní a nelegislativní nástroje a podpůrné nástroje, včetně důležitého prvku financování, s cílem zajistit opatření na úrovni EU, na vnitrostátní a místní nebo regionální úrovni.
2.1.3 Emise skleníkových plynů
Plány NECP obsahují klíčové informace o tom, jak členské státy usilují o dosažení svých vnitrostátních cílů v oblasti snižování emisí stanovených v nařízení o „sdílení úsilí“. V současné době se tyto cíle pohybují v rozmezí od 0 % do –40 % v roce 2030 ve srovnání s rokem 2005, aby v celé EU bylo dosaženo minimálního snížení emisí v odvětvích, na něž se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), ve výši 30 % ve srovnání s rokem 2005. Lucembursko, Slovensko, Slovinsko a Švédsko si v odvětvích, na něž se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi, ve srovnání se svými stávajícími cíli dle nařízení o „sdílení úsilí“ stanovily ambicióznější vnitrostátní cíle. Mnoho dalších členských států rovněž předpokládá, že provádění jejich politik a opatření plánovaných v rámci plánů NECP sníží emise nad rámec jejich závazných cílů dle nařízení o „sdílení úsilí“.
Souhrn předpokládaných dopadů vnitrostátních opatření, která jsou v současnosti plánována v plánech NECP, ukazuje, že do roku 2030 by EU v odvětvích, na něž se nevztahuje systém ETS, snížila emise o 32 % (bez odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF)). To představuje pokrok ve výši přibližně 4 procentních bodů ve srovnání s návrhy plánů NECP a je již vítaným prvním krokem k dosažení vyšších úrovní cílů do roku 2030 stanovených ve sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030.
Z posouzení plánů NECP vyplývá, že pokud jde o snížení emisí skleníkových plynů v celém hospodářství, včetně těch, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi, emise v rámci stávajících a plánovaných opatření se snižují o 41 % oproti úrovni z roku 1990, což překračuje cíl EU snížit emise o 40 %. Ve srovnání s návrhy plánů NECP v rámci EU to představuje zlepšení přibližně o 1,5 procentního bodu.
K dosažení tohoto snížení emisí stanoví plány NECP kombinaci odvětvových a meziodvětvových opatření. Několik členských států má v úmyslu více využívat stanovení ceny uhlíku. Německo například přijalo vnitrostátní zákon o obchodování s emisemi, který se postupně zavádí. Vztahuje se na emise CO2 z fosilních paliv, které dosud nebyly zahrnuty do systému EU ETS, zejména v odvětví dopravy a stavebnictví. Lucembursko plánuje zavést postupně rostoucí minimální uhlíkovou daň pro všechna fosilní paliva, která bude neustále přizpůsobována cílům Pařížské dohody. Irsko plánuje výraznou trajektorii uhlíkové daně a v roce 2020 zvýšilo svou uhlíkovou daň o 30 %, přičemž všechny příjmy jsou účelově vázány na podporu opatření v oblasti klimatu a ochranu nejzranitelnějších osob v zemi. Jiné členské státy, jako je Belgie, studují návrh mechanismu stanovování cen uhlíku pro budovy a dopravu.
Kromě toho mohou všechny členské státy využívat kredity z odvětví LULUCF, aby jim pomohly dosáhnout jejich cílů dle nařízení o „sdílení úsilí“. LULUCF je jediným odvětvím, v němž dochází k čistému propadu uhlíku, tj. může pohlcovat uhlík z atmosféry a ukládat jej do půdy, biomasy a výrobků z vytěženého dřeva. Členské státy mohou generovat kredity LULUCF, pokud vykazují větší propad uhlíku než ten, k němuž by došlo, pokud by se pokračovalo v předchozích postupech řízení. Pokud je naopak propad uhlíku menší než hypotetický srovnávací scénář se situací bez opatření, pak se odpovídající emise považují za debety a toto odvětví vytváří čisté emise; ty by měly být kompenzovány využitím přídělů z odvětví, na něž se vztahuje sdílení úsilí. Většina členských států plánuje zajistit, aby jejich propad uhlíku byl dostatečně velký, aby zabránil vzniku jakýchkoli debetů, avšak jen velmi málo z nich ve svých plánech NECP uvádí, do jaké míry plánují generovat a používat kredity LULUCF pro účely souladu s nařízením o „sdílení úsilí“. Několik členských států uvádí, že jejich propady uhlíku se snižují v důsledku stárnutí lesů, těžby a rostoucích přírodních škodlivých činitelů. Ze shrnutí prognostických informací obsažených v plánech NECP vyplývá, že do roku 2030 by mohla být ztracena přibližně třetina propadu uhlíku v EU z roku 2005. Odvětví LULUCF se dokonce po roce 2030 může stát čistým zdrojem emisí.
Členské státy byly povinny ve svých plánech NECP uvést cíle v oblasti přizpůsobování se změně klimatu, pokud existují a tak, jak jsou použitelné pro dosažení cílů energetické unie. Ačkoli vnitrostátní strategie pro přizpůsobování existují ve všech členských státech a změny klimatu mají dopad na celou EU, přibližně čtvrtina členských států tyto cíle neuvedla a některé se omezují na popis rámce pro tvorbu politiky přizpůsobování, aniž by uváděly samotné cíle.
Plány NECP a snižování emisí skleníkových plynů: úkoly a příležitosti pro oživení a cíle Zelené dohody pro Evropu
Plánované vnitrostátní odvětvové politiky se často silně soustřeďují na široký soubor opatření zaměřených na dopravu. Pokud jde o emise, jedná se o největší odvětví mimo systém obchodování s emisemi. Vzhledem k tomu, že se jedná také o hospodářsky významné odvětví, jsou plánovaná opatření důležitá pro snížení emisí a pro oživení a měla by se vzájemně podporovat. Opatření předpokládaná v plánech NECP například pomáhají zvýšit poptávku po čistých vozidlech s nulovými a nízkými emisemi, která snižují emise CO2 a znečišťujících látek v souladu s ambiciózními normami EU a zajišťují jasnou cestu k mobilitě s nulovými emisemi v souladu s prioritami obnovy vozového parku v rámci celkového plánování hospodářského oživení a odolnosti. To bude podpořeno větším zaváděním infrastruktury pro dobíjení a doplňování paliva pro vozidla s nulovými a nízkými emisemi a investicemi do zelené transformace v hodnotovém řetězci odvětví dopravy (např. baterie, vodíkové palivové články). Dvacet plánů NECP obsahovalo podrobná opatření na zvýšení používání jízdních kol. Oživení pomohou rovněž investice do veřejné dopravy a podpora jejího využívání, jak je často plánováno. Připravovaná strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu nastíní komplexní soubor opatření zaměřených na dekarbonizaci odvětví dopravy.
Řada opatření ke snížení emisí ze zemědělství nebo zvýšení propadu v odvětví LULUCF umožňuje synergie a poskytuje významné příležitosti pro oživení a odolnost. Opatření plánu NECP se zaměřují především na snižování emisí optimalizací používání hnojiv (prostřednictvím podpory ekologického zemědělství a přesného zemědělství) a na řešení emisí z odvětví živočišné výroby (obhospodařování pastvin, šlechtění zvířat / krmení a management). Opatření pro anaerobní digesci snižují emise, získávají zpět živiny a diverzifikují příjmy zemědělských podniků s výrobou energie. Zmíněna jsou rovněž řešení inspirovaná přírodou a ochrana přírodních oblastí. Některé členské státy plánují opatření ke zvýšení propadu v odvětví LULUCF, například poskytováním dotací na přeměnu organické půdy z orné půdy na chráněné přírodní rezervace nebo na zalesňování zemědělské půdy. Členské státy odkazují na společnou zemědělskou politiku (SZP) a její programy rozvoje venkova jako na hlavní nástroj podpory opatření ke snížení emisí ze zemědělství a posílení udržitelného obhospodařování lesů, jakož i zalesňování a odolnosti lesů. Plány NECP budou důležitým výchozím bodem při přípravě národních strategických plánů, zejména pro popis toho, jak dosáhnout cílů SZP v oblasti klimatu. Opatření popsaná v plánech NECP jsou rovněž relevantní v souvislosti se strategií v oblasti biologické rozmanitosti, strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“ a s chystanou strategií v oblasti lesnictví.
Dalším odvětvím s významnými příležitostmi pro oživení a odolnost je průmysl. Regulační a politické rámce na úrovni EU (např. EU ETS, inovační fond, nová průmyslová politika a akční plán pro oběhové hospodářství) a na vnitrostátní úrovni mohou pomoci urychlit a podpořit modernizaci a hlubokou transformaci energeticky náročného průmyslového ekosystému na klimatickou neutralitu, mimo jiné využíváním vodíku a zachycováním a ukládáním CO2. Dalšími důležitými oblastmi činnosti je vytvořit přední trhy pro klimaticky neutrální a oběhové produkty a vyvinout klimaticky neutrální řešení a financovat jejich zavádění. V této souvislosti bude důležité zajistit, aby (vnitrostátní) subvence nepřiměřeně nenarušovaly hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy.
Opatření na podporu oběhového hospodářství s jeho potenciálem pro růst a vytváření pracovních míst rovněž přispějí k dalšímu snížení emisí z odpadů. To podpoří i připravovaná strategie EU pro methan.
Nástroje financování EU, jež jsou k dispozici
pro energii z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost a snižování emisí skleníkových plynů
Náklady na většinu obnovitelných zdrojů energie a čisté technologie potřebné k dekarbonizaci energeticky náročných průmyslových odvětví jsou do značné míry závislé na kapitálových nákladech. EU může hrát důležitou úlohu při podněcování rozvoje soukromých mechanismů financování, které přilákají kapitál a mohou být účinným prostředkem ke snížení nákladů na projekty. Tyto mechanismy by měly rovněž zohledňovat specifické potřeby malého rozsahu a technologie, aby se zvýšila účast na místní úrovni a přijetí transformace energetiky. To bude mít zásadní význam pro zavádění obnovitelných zdrojů energie v příštím desetiletí na všech úrovních. V tomto ohledu je nanejvýš důležité včasné zapojení místních orgánů do pokračující veřejné konzultace a transparentního plánování. Obdobně bude posílení renovační vlny vyžadovat obrovský objem soukromého kapitálu.
Na podporu realizace projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a dalších projektů na snížení emisí existuje řada nástrojů, které mohou být v některých případech doplněny soukromými finančními mechanismy. Mezi dostupné nástroje EU patří Nástroj pro propojení Evropy, fondy politiky soudržnosti (včetně dodatečného financování prostřednictvím iniciativy REACT-EU), mechanismus pro spravedlivou transformaci, Program InvestEU, nástroj na podporu oživení a odolnosti, inovační fond, modernizační fond, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, Horizont Evropa, nástroj ELENA, nástroj pro technickou podporu (TSI) a opatření zaměřená na budování kapacit a pronikání na trh v rámci programu LIFE, mechanismus EU pro financování obnovitelných zdrojů energie a Evropská investiční banka.
2.2 Podpora investic a spravedlivé transformace
2.2.1 Investice
Ve svých plánech NECP předložily členské státy zlepšený celkový přehled očekávaných investic potřebných k dosažení různých cílů, úkolů a příspěvků. Některé plány však postrádají podrobnosti a neumožňují porovnat nebo sčítat celkové investiční potřeby pro cíle v oblasti energetiky a klimatu.
Na základě výpočtů Komise se k dosažení současných cílů EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 budou muset roční investice související s výrobou a využíváním energie v období 2021–2030 zvýšit v průměru o něco více než jeden procentní bod HDP ve srovnání s předchozím desetiletím, tj. o přibližně 260 miliard EUR ročně. Pro zvýšení cíle snížení emisí skleníkových plynů o 55 % by se tato částka zvýšila na přibližně 350 miliard EUR.
Většina členských států uvedla investiční potřeby související s energetikou v odvětví stavebnictví, průmyslu a dopravy. Jen několik jich uvedlo očekávané investiční potřeby v odvětví zemědělství, které je třetím největším zdrojem emisí v odvětvích mimo systém obchodování s emisemi. I když pro některé členské státy budou fondy EU tvořit významnou část plánovaných investic, dosažení cílů obsažených v plánech NECP nemůže být podmíněno získáním dodatečných přídělů z rozpočtu EU.
Plné provedení plánů NECP v nadcházejících letech bude vyžadovat mobilizaci významných částek nových veřejných a soukromých investic. Reakce na COVID-19 je příležitostí k prosazení některých potřebných zelených investic a reforem prostřednictvím vnitrostátních a unijních strategií na podporu oživení a odolnosti, zejména vzhledem k tomu, že tyto strategie nabízejí velký potenciál tvorby pracovních míst v oblastech, jako je energetická účinnost a účinné využívání zdrojů a energie z obnovitelných zdrojů. V důsledku nebývalého poklesu během krize COVID-19 zvyšuje rostoucí nejistota ohledně budoucí poptávky po ropě v důsledku změn ve struktuře práce, výroby a spotřeby rizika investic do uvízlých aktiv. V tomto ohledu pomohou nástroje udržitelného financování, jako je taxonomie EU, identifikovat udržitelné hospodářské činnosti a směrovat kapitálové toky do zelených investic. .
Mezi prioritní oblasti reforem a investic v oblasti energetiky a klimatu patří:
-renovace fondu budov a přístup k cenově dostupnému bydlení,
-dekarbonizace průmyslu a energie z obnovitelných zdrojů,
-udržitelná mobilita,
-integrace energetického systému včetně infrastruktury, baterií a vodíku z obnovitelných zdrojů.
V rámci víceletého finančního rámce (VFR), balíčku opatření na podporu oživení a odolnosti, včetně nástroje na podporu oživení a odolnosti, a z fondů v rámci zvláštních legislativních nástrojů, jako je systém EU pro obchodování s emisemi, je k dispozici široká škála forem podpory ve formě grantů a finančních nástrojů (úvěry, záruky, vlastní kapitál) pro stanovení priorit v těchto oblastech, které mají zásadní význam pro přechod na čistou energii.
Priorita investic do energetiky a klimatu se odráží v návrhu Komise týkajícím se dlouhodobého rozpočtu EU na období 2021–2027. Návrh stanoví, že část Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj bude povinně vyčleněna na investice do ekologičtější a nízkouhlíkové Evropy. Konečné plány NECP představují milník na cestě ke splnění základních podmínek, tj. podmínek, které musí členské státy splnit, aby mohly tyto finanční prostředky získat.
V plánech NECP jsou v těchto prioritních oblastech navrženy reformy a odhadnuty investiční potřeby. Na základě těchto plánů se odhaduje, že jen v případě renovace budov členské státy zjistily, že je třeba společně investovat přibližně 130 miliard EUR ročně. Odhaduje se, že v oblasti sociálního bydlení je zapotřebí 57 miliard EUR ročně.
S ohledem na cíle do roku 2030 a na plánovanou integraci energetického systému se investiční potřeby energetické infrastruktury (přenosové a distribuční sítě, vytápění a chlazení, doprava a ukládání energie) odhadují na úrovni 59 miliard EUR ročně.
Do roku 2030 se celkové potřeby investic do vodíkových elektrolyzérů odhadují na 24–42 miliard EUR plus 220–340 miliard EUR na rozšíření a přímé připojení 80–120 GW výrobní kapacity solární a větrné energie. Na přepravu, distribuci a skladování vodíku je zapotřebí přibližně 65 miliard EUR.
2.2.2 Spravedlivá transformace
Plány NECP se rovněž zabývají sociálními a územními důsledky, které přechod na čistou energii může mít. Transformace těžebního průmyslu (černé uhlí, lignit, rašelina nebo ropná břidlice) a odvětví s vysokými emisemi uhlíku (cement, ocel, hliník, výroba hnojiv nebo papíru) bude představovat náročný úkol pro území, která jsou na těchto činnostech silně závislá, a bude vyžadovat restrukturalizaci a/nebo diverzifikaci ekonomiky, zachování sociální soudržnosti a (re)kvalifikaci dotčených pracovníků a mládeže, aby byli připraveni na budoucí pracovní místa. Mnoho plánů NECP zahrnuje tuto transformaci uhelného odvětví a její sociální a hospodářské dopady. Z plánů NECP vyplývá, že transformace se v důsledku celosvětových změn cen fosilních paliv a klesajících nákladů na energie z obnovitelných zdrojů dále zrychlila. Evropa postupně ukončuje využívání uhlí dříve, než se původně očekávalo, což pomáhá snižovat emise skleníkových plynů a znečištění ovzduší (toto znečištění je často hlavní hybnou silou takového kroku na místní úrovni, a to na základě obav o zdraví a dobré životní podmínky). To vyžaduje odpovídající opatření na podporu regionů a zajištění toho, aby nikdo nebyl opomenut.
Celkem 21 členských států buď již uhlí nevyužívá (Estonsko, Lotyšsko, Litva, Belgie, Malta, Lucembursko, Kypr), nebo se zavázalo k postupnému ukončení využívání uhlí (včetně lignitu a rašeliny), přičemž ve svých plánech NECP uvádí konkrétní údaje (viz výše uvedený graf). Dva členské státy (Slovinsko, Česko) stále zvažují postupné ukončení využívání uhlí, zatímco čtyři (Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko) dosud žádné postupné ukončení neplánovaly. V této souvislosti se předpokládá, že využívání uhlí se do roku 2030 ve srovnání s rokem 2015 sníží o 70 % a elektřina z obnovitelných zdrojů bude představovat 60 % elektřiny vyrobené v EU.
Velká většina členských států musí ještě vypracovat jasnější strategie a cíle pomocí průřezového přístupu s cílem určit a změřit důsledky transformace energetiky v sociální oblasti, v oblasti zaměstnanosti a dovedností a další distribuční dopady a náležitě zvážit, jak tyto problémy řešit.
Mechanismus pro spravedlivou transformaci a Fond pro spravedlivou transformaci jsou ve své podstatě konkrétně navrženy tak, aby řešily sociální a hospodářské dopady transformace a zaměřily se na regiony, průmyslová odvětví a pracovníky, kteří se budou potýkat s největšími problémy.
Legislativní návrh EU týkající se nařízení o Fondu pro spravedlivou transformaci vyžaduje, aby plány pro spravedlivou transformaci (územní plány spravedlivé transformace) byly v souladu s cíli a investičními potřebami stanovenými v plánech NECP. Schválení územních plánů pro spravedlivou transformaci Komisí uvolní specializované financování nejen z Fondu pro spravedlivou transformaci, ale také ze zvláštního režimu pro spravedlivou transformaci v rámci InvestEU a úvěrového nástroje EIB pro veřejný sektor (další dva pilíře mechanismu pro spravedlivou transformaci).
Celkově plány NECP jasně nestanovily priority potřeb financování, pokud jde o spravedlivou transformaci, ani investiční potřeby pro rekvalifikaci a rozšiřování dovedností a podporu na přizpůsobení trhu práce. Pro podporu spravedlivé transformace je třeba popsat, jak se budou jednotlivé zdroje financování vzájemně doplňovat.
Rovněž v souvislosti se spravedlivou transformací se mnoho plánů NECP zabývá energetickou chudobou. Jedná se o velký problém, neboť téměř 40 milionů Evropanů si v roce 2018 nemohlo dovolit odpovídajícím způsobem vytápět své domovy. Většina členských států předložila podrobný přehled energetické chudoby. Mnoho z nich rovněž uvedlo podrobné ukazatele pro analýzu jejího dopadu na jejich území. Některé členské státy používají primární ukazatele vypracované Střediskem pro sledování energetické chudoby. Plány NECP se rovněž často zabývají cenovou dostupností, zejména v souvislosti s transformací v oblasti energetiky a klimatu. Tak je tomu například v Rakousku, Belgii, Francii, Nizozemsku nebo Dánsku.
Na základě informací obsažených v plánech NECP se většina členských států navzdory jasnému zaměření stanovenému v balíčku opatření týkajících se čisté energie pouze připravuje na systematičtější přístup k řešení energetické chudoby.
S cílem pomoci členským státům přijmout odhodlanější a cílenější opatření proti energetické chudobě přijme Komise letos na podzim pokyny týkající se definice a ukazatelů energetické chudoby. To usnadní sdílení osvědčených postupů a bude vycházet z činnosti Střediska pro sledování energetické chudoby.
Plány NECP a spravedlivá transformace: úkoly a příležitosti pro oživení a cíle Zelené dohody pro Evropu
Na základě posouzení v rámci celé EU shrnutého výše a v kontextu mechanismu pro spravedlivou transformaci se zdá, že členské státy musí dále pracovat na rozvoji konkrétních opatření pro spravedlivý přechod na čistou energii v nejvíce postižených regionech, včetně mobilizace soukromých investic a synergií s dalšími zdroji financování a mechanismy pro regionální spolupráci. V tomto ohledu nabídne pilíř II (režim InvestEU) a pilíř III (úvěrový nástroj EIB pro veřejný sektor) mechanismu pro spravedlivou transformaci nové způsoby financování transformace, zejména mobilizací veřejných a soukromých investic. Členské státy se vyzývají, aby dokončily své územní plány spravedlivé transformace, aby se mohly stát způsobilými pro různé pilíře mechanismu pro spravedlivou transformaci.
Uhelné regiony procházející transformací jsou iniciativou EU, která má pomoci řešit problémy a příležitosti v těchto oblastech. Komise podporuje zapojení regionální a místní úrovně do iniciativ souvisejících se „spravedlivou transformací“, které jsou hybnou silou uhelných regionů procházejících transformací. Komise pomáhá regionům při budování meziregionálních konsorcií, určování projektů souvisejících s transformací a přiřazování projektů k možnostem financování, a to i v rámci programů financování ze strany EU .
Všechny zúčastněné strany musí pokračovat ve spolupráci a poskytovat podporu regionům na míru, a to i prostřednictvím provádění mechanismu a fondu pro spravedlivou transformaci. Komise bude i nadále spolupracovat s členskými státy a postiženými územími s cílem zajistit spravedlivou transformaci tak, aby žádný postižený region ani jeho obyvatelé nezůstali opomenuti. Platforma pro spravedlivou transformaci (doplnit odkaz na internetové stránky), která byla spuštěna v červnu 2020, podpoří orgány a zúčastněné strany zabývající se spravedlivou transformací tím, že poskytne na míru uzpůsobenou technickou pomoc, v neposlední řadě při vypracování a následném provádění plánů transformace jak pro uhelné regiony, tak pro regiony s vysokými emisemi uhlíku.
Komise bude rovněž nadále podporovat dialog a spolupráci s místními orgány a mezi nimi prostřednictvím Paktu starostů a primátorů (již zahrnujícího 320 milionů občanů EU ve více než 10 000 obcích), iniciativy Čistá energie pro ostrovy EU (56 ostrovů ve 25 členských státech), a zřízení nového klimatického paktu. Partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti sociálního bydlení mohou doplňovat opatření veřejného sektoru zaměřená na boj proti energetické chudobě na místní úrovni.
2.3 Energetická bezpečnost, vnitřní trh s energií, výzkum, inovace a konkurenceschopnost
2.3.1 Energetická bezpečnost
Krize COVID-19 ukázala význam odolného energetického systému s vhodnými plány zachování provozu. Stala se testem odolnosti kritických energetických infrastruktur a zdůraznila jejich zranitelnost vůči nedostatkům v dodávkách strategických součástí a technologií, jakož i význam zachování strategických dodavatelských řetězců. Zdůraznila rovněž provázanost mezi různými odvětvími a potřebu ochrany před kybernetickými útoky, neboť energetický systém je stále více digitalizován a decentralizován Řada plánů NECP rovněž uznává energetickou účinnost a domácí obnovitelné zdroje energie jako klíčové faktory přispívající k jejich energetické bezpečnosti (Malta, Lucembursko, Francie, Litva a Portugalsko). Přestože většina členských států ve své vnitrostátní strategii pro přizpůsobení nebo dokonce v kapitole o dekarbonizaci označila své odvětví energetiky za zranitelné vůči změně klimatu, pouze pět členských států navrhlo odpovídající opatření v rámci kapitoly o energetické bezpečnosti.
Pokud jde o vnější energetickou bezpečnost, EU je i nadále závislá na dovozu poloviny své spotřeby primární energie, ale diverzifikovala své dodavatelské trasy, zejména zemního plynu. Regionální spolupráce má v tomto ohledu zásadní význam. Ve svých plánech NECP sedm členských států (Bulharsko, Itálie, Estonsko, Německo, Polsko, Chorvatsko a Irsko) zvažuje nebo plánuje další kapacity LNG s cílem zajistit bezpečnost dodávek nebo zintenzivnit hospodářskou soutěž na trzích se zemním plynem.
Členské státy, jejichž součástí skladby zdrojů energie je jaderná energie, předložily v plánech NECP své jaderné plány. Komise bude i nadále zajišťovat uplatňování nejpřísnějších bezpečnostních norem pro jaderné technologie a podporovat regulační procesy a spolupráci mezi dotčenými členskými státy. Dotčené členské státy by měly udržovat odpovídající kapacity ve všech částech jaderného dodavatelského řetězce a zajistit bezpečnost dodávek paliva tak, aby vedly k bezpečnějším zařízením pro lidi a životní prostředí, a měly by se zaměřit na budování dovedností a průmyslových strategických kapacit pro vyřazování zařízení z provozu a přepracování jaderného odpadu.
Plány NECP a energetická bezpečnost: úkoly a příležitosti pro oživení a cíle Zelené dohody pro Evropu
Pokud jde o energetickou bezpečnost, pandemie zdůraznila, že je třeba se více zaměřit na odolnost dodavatelských řetězců čistých technologií. Rozvoj strategických dodavatelských řetězců průmyslových kapacit v oblasti čistých technologií by měl být těžištěm plánů na podporu oživení a odolnosti. Členské státy musí určit politiky a opatření plánů NECP s cílem zlepšit připravenost a zvýšit odolnost v tomto ohledu. To rovněž vyžaduje přeshraniční spolupráci a opatření EU, a to i za hranicemi EU, podpořená asertivní diplomacií v oblasti energetiky.
Členské státy musí zajistit, aby jejich energetické systémy byly schopny vypořádat se s problémy vyplývajícími z extrémních jevů (bouře, sucha, záplavy, vlny veder) i pomalu vznikajícího tlaku (např. nedostatek vody, vzestup hladiny moří, tání permafrostu), a to nejen v rámci EU, ale i mimo její hranice, pokud jde o dovoz energie. EU poskytuje finanční prostředky (výzva v rámci programu Horizont 2020 a budoucí financování z programu Horizont Evropa) na snížení závislosti na komoditních modulech rozvojem výroby nové generace solární fotovoltaiky prostřednictvím inovativních technologií pro moduly, které spojují celý hodnotový řetězec.
V rámci nové strategie bezpečnostní unie, která se zabývá jak kritickou infrastrukturou, tak kybernetickou bezpečností, navrhla Komise opatření k řešení specifických rizik, jimž čelí kritické energetické infrastruktury v integrovaném energetickém systému a infrastruktuře. Za účelem zvýšení odolnosti a kybernetické bezpečnosti přeshraničních toků elektřiny bude vypracován kodex sítě pro kybernetickou bezpečnost v elektroenergetice s odvětvovými pravidly. To zahrnuje pravidla týkající se společných minimálních požadavků, plánování, monitorování, podávání zpráv a krizového řízení.
2.3.2 Vnitřní trh s energií
Plně integrovaný a dobře fungující vnitřní trh s energií poskytuje cenové signály, které slouží jako vodítko pro investice do zelené energie a technologií, zajišťuje dodávky energie a prostřednictvím inteligentních technologií umožňuje co nejméně nákladnou cestu ke klimatické neutralitě. Posouzení plánů NECP poukazuje na několik nedostatků na trhu s energií (pružnost prostřednictvím inteligentních sítí, ukládání a omezená reakce na straně poptávky). Ty mají negativní dopad na náklady spotřebitelů a průmyslu, brání úspěšnému oživení a přechodu ke klimatické neutralitě.
V této souvislosti jsou plány NECP nástrojem, který má pomoci zajistit, aby bylo dosaženo cílů právních předpisů týkajících se vnitřního trhu s elektřinou a plynem, a byl zaveden vhodný politický a finanční rámec pro řešení úkolu dosažení klimatické neutrality s co nejmenšími náklady při současném zajištění energetické bezpečnosti. Plány NECP jsou rovněž příležitostí k posílení úlohy spotřebitelů jakožto aktivních účastníků a příjemců ekologické transformace.
Ačkoli většina členských států uznává význam nového uspořádání trhu s elektřinou, pouze některé z nich mají holistický přístup k nezbytným změnám v cílech orientovaných na budoucnost. V integrovaném energetickém systému odrážejícím náklady by účinné trhy měly spotřebitelům poskytovat transparentní cenové signály, aby k transformaci přispívali a měli z něj prospěch. Mnoho plánů NECP rovněž postrádá klíčové informace o hospodářské soutěži a tržní likviditě.
Značný počet plánů NECP se týká zavádění inteligentních měřičů s konkrétním a měřitelným cílem, což spotřebitelům umožňuje aktivně se účastnit trhu. Jen málo z nich však stanovilo konkrétní cíle a jasné harmonogramy, což ztěžuje sledování pokroku při plnění těchto cílů.
Subvence na fosilní paliva zůstávají hlavní překážkou pro nákladově efektivní transformaci v oblasti energetiky a klimatu a pro fungující vnitřní trh. Konečné plány NECP ukazují mírné zlepšení ve vykazování částek subvencí na energii a fosilní paliva a opatření k jejich postupnému ukončení. Poskytnutí nezbytných podrobností by obecně bylo důležité pro posouzení toho, do jaké míry stávající subvence na fosilní paliva brání plnění cílů v oblasti klimatu. Pouze tři země (Itálie, Dánsko a Portugalsko) provedly komplexní inventuru subvencí na fosilní paliva a jen několik členských států má v úmyslu je postupně ukončit nebo formulovalo konkrétní politiky.
Propojení elektrických soustav s místními sítěmi jsou klíčovým faktorem umožňujícím dekarbonizaci, integraci trhu, bezpečnost dodávek energie a hospodářskou soutěž. Většina členských států zahrnula do svých konečných plánů NECP cíle nebo odhady míry propojení do roku 2030. Pokud jde o elektřinu, většina členských států již dosáhla, a dokonce značně překročila cíl EU v oblasti propojení ve výši 15 % stanovený pro rok 2030. Při plnění tohoto cíle je klíčová úloha projektů společného zájmu. Komise bude i nadále pomáhat zbývajícím členským státům při zvyšování jejich propojovací kapacity a zajistí, aby stávající propojovací kapacita byla plně využívána k maximalizaci přínosů vnitřního trhu s energií v souladu s právem Unie.
Členské státy ve svých plánech NECP uvedly investiční potřeby týkající se vnitřního trhu s energií. Pokud jde o propojení, Německo uvedlo, že potřebuje 55 miliard EUR na modernizaci své stávající přenosové soustavy elektřiny a na vybudování nové přenosové infrastruktury na pevnině do roku 2030. Dalších 21 miliard EUR je zapotřebí na infrastrukturu pro přenos elektřiny na moři, aby bylo možné do roku 2030 instalovat větrné zdroje energie na moři o kapacitě 17–20 GW. Španělsko rovněž plánuje posílit a rozšířit přenosové a distribuční vedení, a to i mezi ostrovy, a propojení se sousedními zeměmi, zejména s Francií. Pokud jde o investice související s integrací a flexibilitou energetického systému, Estonsko uvedlo 500 MW přečerpávacích vodních elektráren do roku 2028 a Řecko plánuje zavést „inteligentní“ politiky pro ostrovy, které nelze nákladově efektivním způsobem propojit, například zřízením inovativní hybridní výroby energie z obnovitelných zdrojů se systémy ukládání.
Plány NECP a vnitřní trh s energií: úkoly a příležitosti pro oživení a cíle Zelené dohody pro Evropu
Klíčem ke splnění cílů v oblasti energetiky a klimatu, jakož i k řízení investic do oživení, aby se zabránilo narušení tržních signálů, je zaměření na zajištění toho, aby trhy zůstaly likvidní a konkurenceschopné. Je zapotřebí strukturovanějšího a soudržnějšího přístupu, který určí a podpoří zdroje flexibility a bude řešit překážky bránící účasti nových subjektů na trhu a umožní otevřené a konkurenceschopné trhy pro transformaci. Členské státy by to měly při provádění svých plánů NECP plně zohlednit.
Ačkoli členské státy sledují různé cesty k odvětvové integraci, nedávno přijatá strategie EU pro integraci energetického systému může pro členské státy představovat referenční bod, pokud jde o flexibilnější energetické systémy, a doporučit další kroky k přizpůsobení trhů s energií potřebám klimatické neutrality.
Komise bude rovněž podporovat větší flexibilitu na straně poptávky prostřednictvím kodexu sítě, revize pokynů ke státní podpoře a informování spotřebitelů.
Členské státy musí splnit svou povinnost podávat zprávy o energetických subvencích, zejména v případě subvencí na fosilní paliva, a opatřeních k jejich postupnému ukončení. S ohledem na mezinárodní závazky týkající se postupného ukončování subvencí na fosilní paliva v rámci skupiny G20 a OSN, jakož i na vlastní politické závazky EU se Komise touto otázkou bude zabývat ve zprávě o stavu energetické unie 2020 a vydá další pokyny pro členské státy s cílem podpořit odklon od subvencí na fosilní paliva. To pomůže členským státům řešit nesoulad mezi cíli pro rok 2030 a zeleným oživením a odolností na jedné straně a využíváním omezených finančních zdrojů na podporu spotřeby fosilních paliv a předcházení potřebným technologickým změnám na straně druhé. Komise bude věnovat zvláštní pozornost zlepšení podávání zpráv o subvencích na fosilní paliva a pokroku při jejich postupném ukončování, zejména v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu. V souvislosti s legislativními přezkumy směrnice o zdanění energie a pokynů ke státní podpoře Komise zváží, zda je třeba přijmout další opatření k zajištění soudržnosti mezi politikami EU a naplněním cíle Zelené dohody pro Evropu ukončit subvence na fosilní paliva.
Pokud jde o infrastrukturu, většina plánů označila za klíčová opatření dokončení projektů společného zájmu, posílení vnitřních sítí a zavádění inovativních technologií, jako jsou inteligentní sítě a nové generace elektrizačních soustav, včetně revize kodexů sítě pro obnovitelné zdroje energie. Evropské sítě se musí přizpůsobit měnícímu se energetickému systému s energií, jež je decentralizovanější, digitální v reálném čase a dvousměrná, a to napříč odvětvími. Za tímto účelem Komise přezkoumá nařízení TEN-E a TEN-T a směrnici o infrastruktuře pro alternativní paliva, oblast působnosti a správu desetiletých plánů rozvoje sítě a urychlí investice do inteligentní, vysoce účinné elektřiny založené na obnovitelných zdrojích energie, dálkového vytápění a chlazení a do infrastruktury pro CO2.
2.3.3 Výzkum, inovace a konkurenceschopnost
Většina konečných plánů NECP nevěnuje dostatečnou pozornost potřebám výzkumu a inovací pro splnění cílů v oblasti klimatu a energetiky. Došlo k celkovému snížení vnitrostátních rozpočtů určených na výzkum a inovace v oblasti technologií pro čistou energii a existuje závažný nedostatek vnitrostátních cílů a cílů financování, které by vykazovaly konkrétní a relevantní cesty do roku 2030 a 2050. Většina plánů rovněž nastiňuje pouze financování stávajících neenergetických specifických programů, které probíhají po dobu kratší než pět let.
Spolupráce mezi členskými státy a Komisí prostřednictvím strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) získala plnou podporu v převážné většině plánů NECP jako základ pro plánování a sladění výzkumu a inovací v oblasti energetiky. Některé členské státy specifikovaly oblasti zvláštního zájmu, většina však neupřesnila, jak jsou vnitrostátní finanční prostředky a/nebo činnosti přiřazovány v rámci pracovních balíčků (prováděcích plánů), kterých se týkají, a jak jsou propojeny plán SET a jejich vnitrostátní cíle v oblasti energetiky a klimatu.
Baterie budou hrát stejně významnou úlohu v odvětví dekarbonizace dopravy a energetiky v EU, aby byly systémové náklady udržovány na nízké úrovni (prostřednictvím zajištění bezemisní rovnováhy a flexibility a snížení potřeb rozšiřování sítě). Na baterie se v tomto ohledu vztahují plány NECP vzhledem k jejich nezbytné úloze ve stacionárních aplikacích a aplikacích mobility. Plány NECP částečně pokrývají související potřeby dalšího výzkumu a inovací a rozvoje kapacit průmyslové výroby. Evropská bateriová aliance, kterou Komise zřídila před třemi lety, pomohla poskytnout potřebný podnět zúčastněným stranám z průmyslu, aby investovaly do výroby baterií v EU. Členské státy, průmysl a další klíčové zúčastněné strany reagovaly masivně a rychle, mimo jiné prostřednictvím významných projektů společného evropského zájmu. Součástí aliance, která přilákala kombinované investice ve výši 100 miliard EUR oznámené v rámci celého hodnotového řetězce EU, je nyní více než 500 subjektů. Ve fázi rozvoje je více než 20 továren na baterie (v různých fázích vyspělosti) s četnými projekty v celém hodnotovém řetězci, včetně těžby a rafinace surovin, materiálů na baterie a recyklace. Prvních jedenáct továren v EU, které se budují, by mělo začít vyrábět do období 2022–2023, a do roku 2030 dodávat baterie s kapacitou 270 GWh ročně. Zástupci průmyslu odhadují, že od roku 2025 to přinese přidanou hodnotu 250 miliard EUR ročně, což vytvoří 4 až 5 milionů pracovních míst, zatímco celková elektrifikace dopravy včetně silniční a železniční dopravy v EU by do roku 2030 mohla přinést dalších 600 000 pracovních míst.
Do konce roku 2020 přijme Komise nový regulační rámec pro baterie zaměřený na budoucnost, jehož cílem bude zajistit, aby všechny baterie uváděné na trh EU (bez ohledu na jejich původ) splňovaly nejvyšší normy, pokud jde o výkonnost, trvanlivost, bezpečnost, zodpovědné získávání surovin a minimální dopad na životní prostředí, včetně nízké uhlíkové stopy během jejich životního cyklu. Nové nařízení by mělo být včas doplněno vysoce kvalitními normami, které vypracují výbory CEN/CENELEC.
Některé členské státy věnují zvláštní pozornost dlouhodobým technologiím, jako je zachycování, využívání a ukládání CO2 (CCUS), které by mohly do roku 2030 přispět k dekarbonizaci některých odvětví, ve kterých je snižování emisí obtížné, a vodíku, přičemž menší pozornost je věnována přírůstkovým inovacím v krátkodobějších technologiích, jako je energetická účinnost, větrná a solární energie.
Přístup ke konkurenceschopnosti se v jednotlivých plánech NECP liší. Některé vycházely z úzké definice zaměřené na patenty a výzkumné pracovníky nebo dokonce jen z cen energie. Jiné plány NECP se týkají aspektů zavádění technologií, a proto zaujímají vůči vnitrostátním dodavatelům čistých technologií, včetně hodnotových řetězců pro vývoj takových technologií, širší přístup ke konkurenceschopnosti. Většina plánů však postrádá kvantitativní ukazatele, a proto nejsou měřitelné.
Plány NECP a výzkum a inovace a konkurenceschopnost: úkoly a příležitosti pro oživení a cíle Zelené dohody pro Evropu
Pro obnovu evropské ekonomiky a urychlení inovací a uplatnění nových technologií a inovací pro dosažení klimatické neutrality na trhu je potřebný nový strategický přístup k výzkumu a inovacím a konkurenceschopnosti v oblasti čisté energie. Politiky výzkumu a inovací na úrovni EU i na úrovni jednotlivých členských států, jakož i financování a vnitrostátní průmyslové strategie musí být lépe sladěny s cíli v oblasti energetiky a klimatu a musí být prostřednictvím plánů NECP uvedeny do praxe.
Aby se členské státy v této oblasti mohly více angažovat, je jim k dispozici řada nástrojů financování, jako je Horizont Evropa, inovační a modernizační fondy a Program InvestEU. V září 2020 bude výzva k předkládání návrhů v rámci Zelené dohody pro Evropu rovněž podporovat hospodářské oživení tím, že poskytne 1 miliardu EUR na výzkum a inovace (250–300 milionů EUR na klíčové priority v oblasti energetiky). V červenci 2020 zahájil inovační fond první výzvu k předkládání návrhů disponující 1 miliardou EUR na rozsáhlé projekty zaměřené na čisté a inovativní technologie. Připravuje se nová výzva pro malé projekty (s kapitálovými výdaji nižšími než 7,5 milionu EUR), která bude zahájena do konce roku 2020.
V roce 2021 provede Komise revizi plánu SET. To podpoří zelené oživení v EU a bude se zabývat potřebami členských států, pokud jde o výzkum a inovace, přičemž členské státy musí rovněž vypracovat jasné a ambiciózní vnitrostátní cíle a cíle financování výzkumu a inovací. EU bude také spolupracovat se soukromým sektorem, aby navýšil výdaje na výzkum a inovace a související zavádění technologií využívajících čistou energii.
Vodíková strategie
Většina plánů NECP uznává úlohu vodíku v transformaci energetiky. Polovina plánů uvádí konkrétní cíle týkající se vodíku pro domácí výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů nebo nízkouhlíkového vodíku pro konečné použití v průmyslu a v odvětvích dopravy, ve kterých je obtížně proveditelná elektrifikace (např. Lucembursko, jehož cílem je učinit ocelářský průmysl udržitelnější využíváním vodíku z obnovitelných zdrojů).
Komise, členské státy a průmysl budou spolupracovat v rámci Evropské aliance pro čistý vodík na provádění nedávno zveřejněné strategie EU pro vodík.
Cílem je vytvořit investiční agendu s portfoliem životaschopných projektů a dále rozvíjet dodavatelské řetězce pro čistý vodík a navazující technologie. Pro úspěšné provádění strategie pro vodík bude nezbytná diplomatická činnost v oblasti energetiky a koordinovaná opatření za hranicemi EU, zejména se zeměmi v sousedství.
Probíhá řada projektů. Dánsko a Německo staví na Bornholmu větrnou elektrárnu na moři o kapacitě 3–5 GW, včetně zařízení pro elektrolýzu na výrobu paliva pro nákladní automobily, autobusy, lodě a letadla. Španělsko od předložení svých plánů NECP plánuje výstavbu fotovoltaické elektrárny o kapacitě 100 MW, 20MWh systému ukládání z lithium-iontových baterií a systému výroby vodíku pomocí elektrolýzy v Puertollanu.
Spolu se zprávou o stavu energetické unie předloží Komise první zprávu o pokroku v oblasti konkurenceschopnosti na podzim 2020. Ta bude analyzovat, jak jsou čisté technologie a řešení konkurenceschopné, a navrhne společný přístup k posuzování konkurenceschopnosti a kvantifikaci úsilí. Podkladová zpráva „Přechod na čistou energii – technologie a inovace“ představí podrobnější fakticky podloženou analýzu současného a budoucího stavu čistých technologií a řešení, která pomohou vytvořit pevnější vazbu mezi činnostmi v oblasti výzkumu a inovací, čistými technologiemi a cíli v oblasti energetiky a klimatu (na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU).
2.4 Regionální spolupráce a environmentální aspekty plánů NECP
2.4.1 Intenzivnější spolupráce mezi členskými státy a víceúrovňový dialog
Z plánů vyplývá, že ačkoli členské státy dobře chápaly a popsaly potřebu regionální spolupráce a některé využily při vypracovávání plánů NECP stávajících regionálních fór, potenciál regionální spolupráce není dosud plně využit. Jen málo členských států popisuje konkrétní opatření pro optimalizaci přístupu k regionálním zařízením a jejich využívání nebo způsob plánování lepšího využívání energie z obnovitelných zdrojů a opatření v oblasti energetické účinnosti ve spolupráci s ostatními členskými státy.
Na základě plánů NECP by členské státy měly lépe využívat regionální spolupráci v praxi. To by mělo zahrnovat využití stávajících fór k řešení společných otázek ovlivňujících priority transformace energetiky, zejména energetické účinnosti, dopravy, inteligentních sítí a obnovitelných zdrojů energie (jako je plánování, nedostatek kvalifikovaných pracovníků v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, energetická účinnost a budovy), čímž se na regionální úrovni zlepší energetická transformace. Příklady toho, co již probíhá, jsou čtyři stávající skupiny: iniciativy Pentalaterální energetické fórum a CESEC, iniciativa zemí v oblasti severních moří a pobaltské státy (například Estonsko a Lotyšsko plánují společnou aukci pro větrnou energii na moři). Regionální plánování dražeb, např. pro větrnou energii na moři, by pomohlo vybudovat stálý seznam projektů a podtrhnout příspěvek tohoto odvětví ke stanovování prognóz a k oživení.
Členské státy by měly urychlit stěžejní projekty s regionálním rozměrem, jako jsou větrná energie na moři a sítě rychlého nabíjení podél koridorů TEN-T. Za tímto účelem by měly využívat fondy na podporu oživení, Nástroj pro propojení Evropy a fondy pro regionální podporu a mechanismus EU pro financování energie z obnovitelných zdrojů s plným využitím regionálních fór. Členské státy by rovněž mohly spolupracovat na pilotním testování průlomových technologií v oblasti energetické účinnosti nebo výroby energie s cílem určit nejúčinnější a nákladově nejefektivnější technologie a zahájit jejich průmyslovou výrobu. Sdružování projektů renovace architektonického dědictví by mohlo rovněž podnítit rozsáhlou výrobu specifických technologií, jako jsou solární šindele nebo fotovoltaické sklo, a učinit z nich nákladově efektivní možnost renovace historických budov.
2.4.2 Plány NECP a environmentální politiky
Znečištění ovzduší je rizikovým faktorem pro některá onemocnění, jako jsou respirační a kardiovaskulární onemocnění. Jedná se o nemoci, které způsobují, že jsou lidé více ohroženi onemocněním COVID-19.
Nařízení o správě vyžaduje, aby členské státy podávaly zprávy o dopadech průmyslových, zemědělských, dopravních a energetických politik a opatření na znečištění ovzduší v souvislosti s právními předpisy v oblasti životního prostředí. Navzdory určitému úsilí je podávání zpráv o předpokládaných dopadech plánovaných politik a opatření na emise látek znečišťujících ovzduší ze strany členských států v jejich konečných plánech NECP i nadále nedostatečné. Pouze třináct členských států poskytlo dostatečnou míru podrobnosti a/nebo zlepšenou analýzu dopadů na ovzduší ve srovnání s návrhy plánů. Konečné plány NECP neobsahují dostatečnou analýzu možných kompromisů mezi cíli v oblasti ovzduší a klimatu/energetiky (většinou souvisejících s rostoucím množstvím bioenergie). Je však vítané, že některé členské státy analyzovaly dopady plánovaných opatření na všechny látky znečišťující ovzduší, které jsou regulovány směrnicí o závazcích ke snížení národních emisí, někdy dokonce i s užitečným rozdělením podle zdrojových odvětví, což pomáhá účinněji definovat zmírňující opatření.
Posouzení možných dopadů rozšíření bioenergie, jež jsou součástí několika plánů NECP, na propady uhlíku, biologickou rozmanitost, znečištění vody a ovzduší jsou nedostatečná. Postrádají podrobnosti o tom, jak dodávat požadovanou udržitelnou biomasu podle vstupních surovin a původu a trajektorie pro lesní biomasu a jak jsou v souladu s opatřeními na zachování a zvýšení propadu uhlíku.
Plány NECP a environmentální politiky: úkoly a příležitosti pro oživení a cíle Zelené dohody pro Evropu
Všechny členské státy by měly posílit vazbu mezi národními programy omezování znečištění ovzduší (NAPCP) a plány NECP, a to i z hlediska provádění na místní úrovni. Tím se zlepší proces určování synergií a zamezení nebo zmírňování kompromisů a zároveň se podpoří synergická opatření (např. čistá doprava, zvýšený podíl obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování).
Ve většině plánů NECP je třeba dále pracovat na integraci a kvantifikaci snížení emisí skleníkových plynů v souvislosti s politikami oběhového hospodářství a posouzení synergií a kompromisů konkrétních politik s biologickou rozmanitostí (např. úloha ekosystémových služeb při zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, ale také rizika z hlediska úbytku biologické rozmanitosti). Analýza těchto interakcí by mohla být rozšířena na další oblasti životního prostředí, jako je znečištění vody a půdy, účinné využívání zdrojů a vazba mezi vodou a energií v souladu se zásadou „neškodit“, která je zakotvena v Zelené dohodě pro Evropu. Při posuzování potenciálu rozvoje bioenergie by členské státy měly rovněž vyhodnotit účinnost bioenergie ve srovnání s jinými obnovitelnými zdroji energie, a to i z hlediska využívání půdy a propadů uhlíku, kvality ovzduší a dalších dopadů na životní prostředí. Jak je uvedeno ve strategii v oblasti biologické rozmanitosti, EU bude upřednostňovat řešení, jako je energie oceánů, větrná energie na moři (která podporuje obnovu rybích populací), solární panelové farmy, které poskytují půdní pokryv podporující biologickou rozmanitost, a udržitelná bioenergie.
3.Závěry
Z tohoto posouzení vyplývá, že první provádění nového integrovaného plánovacího rámce stanoveného v nařízení o správě je velmi pozitivní. Všechny členské státy předložily konečné kvalitní plány NECP, i když někdy s určitým zpožděním. Plány mají srovnatelnou strukturu a zahrnují integrované vnitrostátní cíle a politiky pro všechny rozměry energetické unie. Plány byly rovněž výsledkem rozsáhlých konzultací a účasti na celostátní a nižší úrovni, čímž se vytvořil silný pocit odpovědnosti za cíle transformace v oblasti energetiky a klimatu. Tato práce představuje významné úsilí členských států a je základem pro zvýšení ambicí dosáhnout klimatické neutrality v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu, navrhovaným evropským právním rámcem pro klima a sdělením o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030.
Souhrnné posouzení na úrovni EU určilo následující hlavní body a trendy. Konečné plány jsou podstatně ambicióznější než návrhy plánů z roku 2018, pokud jde o klíčové rozměry, jako je snížení emisí skleníkových plynů nebo cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie. To je v souladu s doporučeními Komise z června 2019 k návrhům plánů.
Za prvé, z posouzení vyplývá, že členské státy urychlují svou transformaci v oblasti energetiky a klimatu v důsledku celounijního cíle klimatické neutrality. Snížení emisí skleníkových plynů překračuje současný cíl EU do roku 2030 ve výši –40 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. V rámci stávajících a plánovaných opatření by se v současné cílové oblasti EU snížily o 41 %, nepočítaje v to propad v odvětví LULUCF. Předpokládá se, že se skladba zdrojů energie změní ještě rychleji, než mnozí ještě nedávno očekávali. Z plánů NECP vyplývá, že téměř všechny členské státy postupně ukončují využívání uhlí nebo stanovily datum tohoto ukončení. Předpokládá se, že do roku 2030 se využívání uhlí ve srovnání s rokem 2015 sníží o 70 % a elektřina z obnovitelných zdrojů bude představovat 60 % vyrobené elektřiny.
Za druhé, z posouzení vyplývá, že podíl energie z obnovitelných zdrojů by mohl v rámci stávajících a plánovaných opatření do roku 2030 na úrovni Unie dosáhnout 33,1–33,7 %, což by značně překračovalo současný cíl pro rok 2030, kterým je alespoň 32% podíl energie z obnovitelných zdrojů. Další investice a reformy v oblasti energie z obnovitelných zdrojů uvedené v plánech NECP mají potenciál tento podíl dále zvýšit.
Za třetí, pokud jde o energetickou účinnost, stále existuje záporný rozdíl pro dosažení cílů pro rok 2030. Ačkoli se tento rozdíl oproti návrhům plánů NECP snížil, činí stále 2,8 procentního bodu u spotřeby primární energie a 3,1 procentního bodu u konečné spotřeby energie ve srovnání s cílem zvýšit energetickou účinnost do roku 2030 alespoň o 32,5 %. I když se této otázce věnuje stále větší pozornost, jak ukazují konečné plány NECP a opatření, která jsou již na evropské úrovni plánována, je stále třeba vyvinout značné úsilí k odstranění tohoto rozdílu. V této souvislosti Komise přijme opatření zejména prostřednictvím iniciativy „renovační vlna“, přezkumu a případné revize směrnice o energetické účinnosti a pokynů pro zásadu „energetická účinnost v první řadě“.
Plány NECP navíc ne vždy s dostatečnou přesností uvádějí podrobnosti o akcích a opatřeních v důležitých rozměrech, jako je identifikace investičních potřeb, mobilizace finančních prostředků, výzkum a inovace a konkurenceschopnost, regionální spolupráce, využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví, spravedlivá transformace a energetická chudoba. V neposlední řadě je třeba, aby členské státy zvýšily úsilí o postupné rušení subvencí na fosilní paliva. Doporučení Komise v těchto ohledech nebyla plně zohledněna.
Nedostatky a přetrvávající rozdíly vyplývající z tohoto celounijního posouzení budou muset být řešeny společným úsilím členských států i na úrovni EU. Členské státy budou muset provádět své plány NECP s přihlédnutím k novým možnostem financování v rámci víceletého finančního rámce a nástroje na podporu oživení a odolnosti. Investice by se měly zaměřit především na renovaci budov, udržitelnou mobilitu, dekarbonizaci průmyslu a zemědělství, obnovitelné zdroje energie, včetně vodíku z obnovitelných zdrojů, a související technologie a řešení pro integraci energetického systému. Zvýšená pozornost by měla být věnována také přizpůsobení se změně klimatu a propadům uhlíku. Projekty připravené k realizaci by měly být co nejvíce předsunuty. Facilita na podporu oživení a odolnosti by měla být využívána ve spojení s dalšími stávajícími fondy, zejména s Programem InvestEU, s cílem přilákat soukromé financování a zvýšit veřejné financování.
V souvislosti s pátou zprávou o stavu energetické unie, která má být přijata v říjnu, zveřejní Komise pro každý členský stát pracovní dokumenty obsahující individuální posouzení každého konečného plánu NECP a způsobu, jakým tyto plány zohlednily doporučení Komise z roku 2019. Poskytnou rovněž určité pokyny pro provádění plánů NECP a pro opatření, která pomohou plně využít potenciál plánů v souvislosti se zeleným oživením.
Komise bude členským státům pomáhat při provádění plánů prostřednictvím dvoustranného a regionálního zapojení, výměny osvědčených postupů, jakož i prostřednictvím různých nástrojů, které má k dispozici, jako je program na podporu strukturálních reforem a jeho navrhovaný nástupnický nástroj pro technickou podporu, který členským státům nabízí individualizovanou technickou podporu s cílem zlepšit schopnost navrhovat, rozvíjet a provádět reformy, Program InvestEU a nástroje navržené v rámci iniciativy „Next Generation EU“. Komise dále podpoří technickou výměnu informací s členskými státy o provádění plánů NECP, čímž vytvoří vazbu na vnitrostátní plány na podporu oživení a odolnosti.
Opatření na vnitrostátní úrovni budou posílena a doplněna dalšími politickými opatřeními na úrovni EU s cílem odstranit zbývající nedostatky a zvýšit úroveň ambicí, jak je stanoveno v souběžném sdělení o zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030. Úplné provedení balíčku opatření týkajících se čisté energie, včetně rychlého přijetí veškerých zbývajících opatření, poskytuje pevný základ pro tuto práci.
A konečně, tento první krok ukazuje, že dobře koncipovaný rámec pro správu je důležitý pro dosažení společného úsilí na evropské úrovni. Na základě stávajícího rámce zaměřeného na plány NECP to však bude vyžadovat přizpůsobení měnícím se potřebám a politickým prioritám v rámci Zelené dohody pro Evropu a plánů na podporu oživení a odolnosti. Při svém přezkumu právních předpisů v oblasti energetiky a klimatu, který má zohlednit vyšší cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 a má být proveden do poloviny roku 2021, Komise rovněž přezkoumá nařízení o správě a zajistí, aby bylo i nadále vhodné pro daný účel.
Plány NECP nejsou jednorázovou záležitostí, ale iterativním procesem. Důležitými nástroji pro sledování pokroku budou výroční zprávy o inventurách a odhadech emisí skleníkových plynů, jakož i vnitrostátní pololetní zprávy o provádění. Na základě těchto prvků budou členské státy aktualizovat a revidovat své plány NECP v roce 2023 (návrhy) a 2024 (konečné plány). To poskytne příležitost navázat na zkušenosti získané z prvních let provádění a přizpůsobit plány změněným cílům v oblasti klimatu a energetiky a ekonomickým okolnostem, a to v souladu s agendou pro zelené investice vypracovanou na vnitrostátní úrovni v souvislosti s plány na podporu oživení a odolnosti.
