EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 01992R0881-20040501
Council Regulation (EEC) No 881/92 of 26 March 1992 on access to the market in the carriage of goods by road within the Community to or from the territory of a Member State or passing across the territory of one or more Member States
Consolidated text: Reglamento (CEE) n° 881/92 del Consejo de 26 de marzo de 1992 relativo al acceso al mercado de los transportes de mercancías por carretera en la Comunidad, que tengan como punto de partida o de destino el territorio de un Estado miembro o efectuados a través del territorio de uno o más Estados miembros
Reglamento (CEE) n° 881/92 del Consejo de 26 de marzo de 1992 relativo al acceso al mercado de los transportes de mercancías por carretera en la Comunidad, que tengan como punto de partida o de destino el territorio de un Estado miembro o efectuados a través del territorio de uno o más Estados miembros
1992R0881 — CS — 01.05.2004 — 003.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
|
NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 881/92 ze dne 26. března 1992 (Úř. věst. L 095, 9.4.1992, p.1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
No |
page |
date |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 484/2002 ze dne 1. března 2002, |
L 76 |
1 |
19.3.2002 |
|
Ve znění:
|
C 241 |
21 |
29.8.1994 |
||
|
L 236 |
33 |
23.9.2003 |
NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 881/92
ze dne 26. března 1992
o přístupu na trh silniční přepravy zboží uvnitř Společenství na území nebo z území členského státu nebo procházející územím jednoho nebo více členských států
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 75 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu ( 2 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 3 ),
vzhledem k tomu, že zavedení společné dopravní politiky zahrnuje mimo jiné i stanovení společných pravidel pro přístup na trh mezinárodní silniční přepravy zboží na území Společenství; že tato pravidla je nutno stanovit tak, aby přispívala k vytvoření vnitřního dopravního trhu;
vzhledem k tomu, že jednotná právní úprava pro přístup na trh zahrnuje také zavedení volného pohybu služeb tím, že budou zrušena všechna omezení vůči poskytovatelům služeb, která by se zakládala na státní příslušnosti poskytovatele nebo na skutečnosti, že je usazen v jiném členském státě, než ve kterém má být služba poskytována;
vzhledem k tomu, že u přepravy z členského státu do třetí země a naopak by mělo být uplatňování volného pohybu služeb na území členského státu nakládky nebo vykládky odloženo, dokud nebudou uzavřeny nebo změněny odpovídající dohody s dotyčnými třetími zeměmi, aby byl zajištěn soulad se zásadou nediskriminace a rovnosti podmínek hospodářské soutěže mezi dopravci Společenství;
vzhledem k tomu, že na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 22. května 1985 ve věci 13/83 ( 4 ) a závěrů přijatých dne 28. a 29. června 1985 Evropskou radou k sdělení Komise o dotvoření vnitřního trhu přijala Rada dne 21. června 1988 nařízení (EHS) č. 1841/88 ( 5 ), kterým se mění nařízení (EHS) č. 3164/76 o přístupu na trh mezinárodní silniční přepravy zboží ( 6 );
vzhledem k tomu, že podle článku 4a nařízení (EHS) č. 3164/76, který byl vložen nařízením EHS č. 1841/88, se od 1. ledna 1993 zrušují kvóty Společenství, dvoustranné kvóty mezi členskými státy a kvóty pro tranzitní přepravu do a z třetích zemí pro typy přepravy uvedené v tomto článku a zavádí se právní úprava pro přístup na trh bez množstevních omezení spočívající na kvalitativních kritériích, kterým musí dopravci vyhovět;
vzhledem k tomu, že tato kvalitativní kritéria byla stanovena zejména směrnicí Rady 74/561/EHS ze dne 12. listopadu 1974 o přístupu k povolání provozovatele silniční přepravy zboží v oblasti vnitrostátní a mezinárodní dopravy, naposledy pozměněné směrnicí 89/483/EHS ze dne 21. června 1989 ( 7 );
vzhledem k tomu, že podle článku 4b nařízení (EHS) č. 3164/76, který byl rovněž vložen nařízením (EHS) č. 1841/88, přijme Rada opatření pro provedení výše uvedeného článku 4a;
vzhledem k tomu, že mezinárodní přeprava zboží po silnici musí být s ohledem na prováděcí pravidla k právní úpravě přístupu k této přepravě podmíněna dopravním povolením Společenství nepodléhajícím kvótám;
vzhledem k tomu, že v současnosti na základě první směrnice Rady ze dne 23. července 1962 o zavedení společných pravidel pro určité druhy silniční přepravy zboží mezi členskými státy ( 8 ) nepodléhají určité druhy přepravy žádným kvótám ani povolením k přepravě; že v rámci nové organizace trhu zavedené tímto nařízením je žádoucí s ohledem na zvláštní povahu některých z těchto typů dopravy i nadále je nepodmiňovat povolením Společenství ani žádným jiným povolením;
vzhledem k tomu, že je kromě toho nezbytné stanovit podmínky vydávání a odebírání těchto povolení, druhy přepravy, na které se vztahují, dobu platnosti a způsoby jejich použití,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
1. Toto nařízení se vztahuje v mezinárodní silniční přepravě zboží pro cizí potřebu na jízdy provedené na území Společenství.
2. Při přepravě z členského státu do třetí země a naopak se toto nařízení vztahuje na část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky, jakmile byla uzavřena potřebná dohoda mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí.
3. Do uzavření dohod mezi Společenstvím a dotyčnými třetími zeměmi nejsou tímto nařízením dotčena:
— ustanovení dvoustranných dohod mezi členskými státy s dotyčnými třetími zeměmi vztahující se k přepravě uvedené v odstavci 2. Členské státy však usilují o úpravu těchto dohod tak, aby zůstala dodržena zásada nediskriminace mezi dopravci Společenství,
— ustanovení dvoustranných dohod mezi členskými státy vztahující se k přepravě uvedené v odstavci 2, která buď na základě dvoustranného povolení, nebo liberální právní úpravy umožňují provádět nakládku a vykládku v členském státě dopravcům, kteří nejsou v daném státě usazeni.
Článek 2
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
— vozidlem samostatné motorové vozidlo registrované v některém členském státě nebo souprava vozidel, u které je alespoň motorové vozidlo registrováno v některém členském státě, pokud jsou určeny výlučně pro přepravu zboží,
— mezinárodní dopravou:
—— jízda vozidla, při které leží výchozí a cílové místo ve dvou různých členských státech, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jednou či více třetími zeměmi,
— jízda vozidla, při které výchozí místo leží v jednom členském státu a cílové místo v třetí zemi nebo naopak, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jednou či více třetími zeměmi,
— jízda vozidla mezi třetími zeměmi s průjezdem po území jednoho nebo více členských států,
— jízda bez nákladu související s takovými přepravami,
— řidičem se rozumí osoba, která řídí vozidlo nebo je vezena ve vozidle, aby byla v případě potřeby k dispozici pro řízení.
Článek 3
1. Mezinárodní přeprava podléhá povolení Společenství a dále osvědčení řidiče, pokud je řidič státním příslušníkem třetí země.
2. Povolení Společenství vydává členský stát podle článků 5 a 7 každému provozovateli silniční přepravy zboží pro cizí potřebu, který:
— je usazen v některém členském státě v souladu s jeho právními předpisy,
— je v tomto členském státě v souladu s právními předpisy Společenství a tohoto státu o přístupu k povolání provozovatele silniční přepravy zboží oprávněn k provozování mezinárodní silniční přepravy zboží.
3. Osvědčení řidiče vydává členský stát v souladu s článkem 6 každému dopravci, který
— je držitelem povolení Společenství,
— v dotyčném členském státě v souladu s právními předpisy zaměstnává řidiče, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, nebo v souladu s právními předpisy používá řidiče, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a jsou mu k dispozici v souladu s podmínkami zaměstnání a podmínkami odborného výcviku stanovenými v daném členském státě
—— právními a správními předpisy a případně
— kolektivními smlouvami v souladu s pravidly platnými v daném členském státě.
Článek 4
►M1 1. ◄ Povolení Společenství uvedené v článku 3 nahrazuje případný doklad, který vydaly příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, a který osvědčuje, že dopravci byl povolen přístup na trh mezinárodní silniční přepravy zboží.
Pro přepravu v působnosti tohoto nařízení nahrazuje toto povolení rovněž jak povolení Společenství, tak potřebná dvoustranná povolení vyměněná mezi členskými státy do doby vstupu tohoto nařízení v platnost.
2. Osvědčení řidiče podle článku 3 potvrzuje, že v rámci silniční přepravy, na kterou se vztahuje povolení Společenství, je řidič, který je státním příslušníkem třetí země a provádí tuto přepravu, zaměstnán v členském státě dopravce v souladu s právními a správními předpisy a případně kolektivními smlouvami a v souladu s předpisy platnými v daném členském státě o podmínkách zaměstnání a odborného výcviku řidičů, aby prováděl silniční přepravu v daném státě.
Článek 5
1. Povolení Společenství uvedené v článku 3 vydávají příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen.
2. Členské státy vydají držiteli prvopis povolení Společenství, které je uchováváno dopravcem, a tolik ověřených opisů, kolik mají držiteli povolení Společenství k dispozici vozidel, ať vlastních, nebo na základě smluv o pronájmu či finančního pronájmu.
3. Povolení Společenství musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze I. Uvedená příloha stanoví rovněž podmínky pro jeho užívání.
4. Povolení Společenství se vydává na jméno dopravce. Nelze je převést na třetí osobu. Ověřený opis povolení se musí nacházet ve vozidle a musí být kdykoli předložen na žádost kontrolora.
5. Povolení Společenství se vydává na pět let a může být opakovaně prodlouženo na dalších pět let.
Článek 6
1. Osvědčení řidiče uvedené v článku 3 vydávají příslušné orgány členského státu v místě usazení dopravce.
2. Osvědčení řidiče vydává členský stát na žádost držitele povolení Společenství každému řidiči, který je státním příslušníkem třetí země, je v souladu s právními předpisy držitelem povolení zaměstnán nebo je mu k dispozici v souladu s právními a správními předpisy a případně kolektivními smlouvami a v souladu s pravidly platnými v daném členském státě o podmínkách zaměstnání a podmínkách odborného výcviku řidičů v daném členském státě. Každé osvědčení řidiče musí potvrzovat, že řidič v něm uvedený je zaměstnán v souladu s podmínkami stanovenými v článku 4.
3. Osvědčení řidiče musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze III. Uvedená příloha rovněž stanoví podmínky jeho používání. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zabránily padělání osvědčení řidiče. O přijatých opatřeních uvědomí Komisi.
4. Osvědčení řidiče náleží dopravci, který je propůjčuje řidiči, jehož jméno je v osvědčení uvedeno, když tento řidič řídí vozidlo na podkladě povolení Společenství vydaného tomuto dopravci. Ověřený opis osvědčení řidiče musí být uložen u dopravce. Osvědčení řidiče musí být předloženo na žádost kontrolora.
5. Osvědčení řidiče se vydává na dobu, kterou určuje vydávající členský stát, přičemž maximální doba platnosti osvědčení je pět let. Osvědčení řidiče je platné, pouze pokudjsou splněny podmínky pro jeho vydání. Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, že dopravce vrátí osvědčení bez prodlení vydávajícím orgánům, nejsou-li již tyto podmínky splněny.
Článek 7
►M1 1. ◄ Při podání žádosti o vydání povolení Společenství, nejpozději pět let po vydání a následně nejméně každých pět let prověří příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, zda splňuje nebo nadále splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2.
2. Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, pravidelně ověřují prováděním každoročních kontrol alespoň 20 % platných osvědčení vydaných v daném členském státě, zda jsou splněny podmínky uvedené v čl. 3 odst. 3, na jejichž základě bylo osvědčení řidiče vydáno.
Článek 8
1. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 nebo podmínky stanovené v čl. 3 odst. 3, zamítnou příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, odůvodněným rozhodnutím žádost o vydání nebo prodloužení povolení Společenství nebo osvědčení řidiče.
2. Příslušné orgány odeberou povolení Společenství nebo osvědčení řidiče, pokud držitel
— již nesplňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 nebo podmínky stanovené v čl. 3 odst. 3 nebo
— předložil nesprávné informace o údajích požadovaných k vydání povolení Společenství nebo osvědčení řidiče.
3. V případě závažného porušení nebo opakovaných menších porušení předpisů o přepravě může příslušný orgán členského státu, v němž je usazen dopravce, který se takového porušení dopustí, mimo jiné dočasně nebo částečně odebrat ověřené opisy povolení Společenství a vydaná osvědčení řidiče. Tyto sankce se stanoví s ohledem na závažnost porušení, kterých se držitel povolení Společenství dopustí, a na to, kolik ověřených opisů povolení pro mezinárodní přepravu má v držení.
4. V případě zneužití nebo opakovaného nesprávného použití osvědčení řidiče uvalí příslušné orgány členského státu, v němž je usazen dopravce, který se zneužití nebo opakovaného nesprávného použití dopustil, přiměřené sankce, například
— pozastavení vydání osvědčení řidiče,
— odebrání osvědčení řidiče,
— podřízení vydání osvědčení řidiče dalším podmínkám, které zabrání zneužívání nebo nesprávnému používání těchto osvědčení,
— dočasné nebo částečné odebrání ověřených opisů povolení Společenství.
Tyto sankce se stanoví s ohledem na závažnost porušení, kterých se držitel povolení Společenství dopustí.
Článek 9
►M1 1. ◄ Členské státy zajistí, že každý žadatel nebo držitel povolení Společenství může podat opravný prostředek proti jakémukoli rozhodnutí příslušných orgánů členského státu, v němž je dopravce usazen, týkajícímu se odmítnutí nebo odebrání povolení.
2. Členské státy zajistí, že každý držitel povolení Společenství může podat opravný prostředek proti jakémukoliv rozhodnutí příslušných orgánů členského státu, v němž je dopravce usazen, týkajícím se odmítnutí nebo odebrání osvědčení řidiče nebo které podřizuje vydání osvědčení řidiče dalším podmínkám.
Článek 10
Nejpozději do 31. ledna každého roku uvědomí členské státy Komisi o počtu držitelů povolení Společenství k 31. prosinci předchozího roku a o počtu ověřených opisů odpovídajícímu počtu vozidel v provozu k tomuto dni.
Článek 11
1. Členské státy navzájem spolupracují při uplatňování tohoto nařízení a dohledu nad jeho uplatňováním.
2. Zjistí-li příslušné orgány členského státu porušení tohoto nařízení dopravcem z jiného členského státu, uvědomí členský stát, na jehož území k porušení nařízení došlo, příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, a může je požádat o uvalení sankcí v souladu s tímto nařízením.
3. V případě závažného porušení nebo opakovaných menších porušení předpisů o přepravě přezkoumají příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, způsoby používání sankcí podle ►M1 čl. 8 odst. 3 a 4 ◄ a sdělí své rozhodnutí příslušným orgánům členského státu, na jehož území k porušení došlo.
Článek 11a
Komise přezkoumá důsledky omezení povinnosti držet osvědčení řidiče na řidiče, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, a předloží návrh na změnu tohoto nařízení, pokud k tomu budou existovat dostatečné důvody.
Článek 12
Zrušují se:
— nařízení Rady (EHS) č. 3164/76,
— článek 4 směrnice Rady 75/130/EHS ze dne 17. února 1975 o stanovení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy ( 9 ),
— směrnice Rady 65/269/EHS ze dne 13. května 1965 o sjednocení určitých pravidel týkajících se povolení pro silniční přepravu zboží mezi členskými státy ( 10 ),
— rozhodnutí Rady 80/48/EHS ze dne 20. prosince 1979 o úpravě kapacity pro silniční přepravu zboží pro cizí potřebu mezi členskými státy ( 11 ).
Článek 13
První směrnice Rady ze dne 23. července 1962 se mění takto:
1. Název se nahrazuje tímto: „První směrnice Rady ze dne 23. července 1962 o zavedení společných pravidel pro určité druhy silniční přepravy zboží mezi členskými státy“;
2. Článek 1 se nahrazuje tímto:
„Článek 1
1. Členské státy liberalizují za podmínek stanovených v odstavci 2 druhy mezinárodní silniční dopravy pro cizí potřebu a vlastní potřebu, které jsou uvedeny v příloze, pokud tato doprava vede z jejich území nebo na jejich území nebo jím prochází.
2. Přeprava a jízdy bez nákladu související s přepravou uvedenou v příloze nepodléhají povolení Společenství ani jinému povolení k přepravě.“
3. Příloha II se zrušuje a příloha I se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení.
Článek 14
Členské státy sdělí Komisi opatření přijatá k provedení tohoto nařízení.
Článek 15
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.
Je použitelné ode dne 1. ledna 1993.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA I
„PŘÍLOHA
PŘÍLOHA II
„PŘÍLOHA
Druhy přepravy, které nepodléhají povolení Společenství ani jinému povolení pro přepravu
|
1. |
Přeprava poštovních zásilek v rámci veřejné služby. |
|
2. |
Přeprava poškozených nebo havarovaných vozidel. |
|
3. |
Přeprava zboží motorovými vozidly, jejichž celková přípustná hmotnost, včetně celkové hmotnosti přípojného vozidla, nepřesahuje 6 t nebo jejichž užitečná hmotnost, včetně užitečné hmotnosti přípojného vozidla, nepřesahuje 3,5 t. |
|
4. |
Přeprava zboží motorovými vozidly, pokud splňuje tyto podmínky: a) přepravované zboží je ve vlastnictví podniku nebo je jím prodáváno, kupováno, pronajímáno, najímáno, vyráběno, získáváno, zpracováváno nebo opravováno; b) účelem přepravy je převést zboží z nebo do podniku, jeho přeprava uvnitř podniku, popř. mimo podnik, jde-li o přepravu pro vlastní potřebu; c) motorová vozidla pro takovou přepravu musí být řízena vlastními zaměstnanci podniku; d) vozidla přepravující zboží musí podniku patřit nebo jím být koupena na úvěr nebo je musí mít podnik v pronájmu, přičemž v naposledy uvedeném případě musí tato vozidla splňovat podmínky směrnice Rady 84/647/EHS ze dne 19. prosince 1984 o užívání vozidel najatých bez řidiče pro přepravu zboží po silnici ( 12 ); e) přeprava smí být pouze pomocnou činností v rámci celkové činnosti podniku. |
|
5. |
Přeprava léků, zdravotnických přístrojů a vybavení, jakož i dalšího materiálu pro poskytování pomoci v naléhavých případech, zejména při živelních pohromách. |
PŘÍLOHA III
( 1 ) Úř. věst. C 238, 13.9.1991, s. 2.
( 2 ) Úř. věst. C 39, 17.2.1992.
( 3 ) Úř. věst. C 40, 17.2.1992, s. 15.
( 4 ) Sb. rozh. 1985, s. 1513.
( 5 ) Úř. věst. L 163, 30.6.1988, s. 1.
( 6 ) Úř. věst. L 357, 29.12.1976, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 3914/90(Úř. věst. L 375, 31.12.1990, s. 7).
( 7 ) Úř. věst. L 308, 19.11.1974, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (EHS) č. 3572/90 (Úř. věst. L 353, 17.12.1990, s. 12).
( 8 ) Úř. věst. L 70, 6.8.1962, s. 2005/62. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 84/647/EHS (Úř. věst. L 335, 22.12.1984, s. 72).
( 9 ) Úř. věst. L 48, 22.2.1975, s. 31. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 91/224/EHS (Úř. věst. L 103, 23.4.1991, s. 1).
( 10 ) Úř. věst. 88, 24.5.1965, s. 1469/65. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 85/505/EHS (Úř. věst. L 309, 21.11.1985, s. 27).
( 11 ) Úř. věst. L 18, 24.1.1980, s. 21.
( 12 ) Úř. věst. č. L 335, 22.12.1984, s. 72.“