52010SC0595

ES

(...PICT...)|COMISIÓN EUROPEA|

Bruselas, 12.5.2010

SEC(2010) 595 final

Recomendación de

DICTAMEN DEL CONSEJO

sobre el programa de estabilidad actualizado de Chipre (2009-2013)

EXPOSICIÓN DE MOTIVOS

1. Contexto general

El Pacto de Estabilidad y Crecimiento tiene por objetivo lograr unas finanzas públicas saneadas como medio de reforzar las condiciones para la estabilidad de precios y para un crecimiento fuerte, sostenible y generador de empleo. La reforma del Pacto realizada en 2005, aunque reconocía la utilidad de éste como elemento estabilizador de la disciplina fiscal, pretendía reforzar su eficacia y sus fundamentos económicos y salvaguardar la sostenibilidad de la hacienda pública a largo plazo. En particular, la reforma introdujo una mayor flexibilidad en la aplicación de las normas que rigen el procedimiento de déficit excesivo, especialmente en lo que se refiere a la definición de las «circunstancias especiales» y al establecimiento de plazos para la corrección de los déficit excesivos.

El Reglamento (CE) nº 1466/97 del Consejo relativo al reforzamiento de la supervisión de las situaciones presupuestarias y a la supervisión y coordinación de las políticas económicas DO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Los documentos a que se hace referencia en este texto pueden consultarse en la siguiente dirección electrónica: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , que forma parte del Pacto de Estabilidad y Crecimiento, establece que los Estados miembros han de presentar al Consejo y a la Comisión programas de estabilidad o de convergencia y las correspondientes actualizaciones anuales (los Estados miembros que ya han adoptado la moneda única deben presentar programas de estabilidad (actualizados), y los Estados miembros que aún no la han adoptado, programas de convergencia (actualizados)).[1]

DO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Los documentos a que se hace referencia en este texto pueden consultarse en la siguiente dirección electrónica: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

De conformidad con el Reglamento, el Consejo emitió su dictamen sobre el primer programa de estabilidad de Chipre el 4 de marzo de 2008, basándose en una recomendación de la Comisión y previa consulta al Comité Económico y Financiero. De acuerdo con el Reglamento, los programas de estabilidad y de convergencia han de ser evaluados por la Comisión y examinados por el Comité mencionado, y, siguiendo el procedimiento indicado, los programas actualizados pueden ser examinados por el Consejo.

2. Contexto de la evaluación del programa actualizado

La Comisión ha examinado la actualización más reciente del programa de estabilidad de Chipre, presentada el 1 de abril de 2010, y ha adoptado una recomendación de dictamen del Consejo sobre ella.

Con el fin de establecer el marco en el que se evalúa la estrategia presupuestaria del programa de estabilidad actualizado, en los siguientes apartados se resumen:

(1) La Comunicación de la Comisión de 26 de noviembre de 2008 («Un Plan Europeo de Recuperación Económica»).

(2) Las conclusiones del Consejo de Asuntos Económicos y Financieros de 20 de octubre de 2009 sobre la «estrategia de salida de la crisis».

(3) La evaluación más reciente de la situación del país respecto del componente preventivo del Pacto de Estabilidad y Crecimiento (síntesis del dictamen del Consejo sobre la anterior actualización del programa de estabilidad).

2.1. Comunicación de la Comisión de 26 de noviembre de 2008 («Un Plan Europeo de Recuperación Económica»)

Ante la gravedad sin precedentes de la crisis que afectó a los mercados financieros y a la economía mundial en 2008-2009, la Comisión Europea preconizó un Plan Europeo de Recuperación Económica Comunicación de la Comisión al Consejo Europeo de 26 de noviembre de 2008. . El Plan proponía la coordinación de una respuesta macroeconómica anticíclica frente a la crisis, en forma de una ambiciosa serie de medidas de respaldo de la economía, a saber: i) un impulso presupuestario inmediato por importe de 200 000 millones de euros (1,5% del PIB de la UE), consistente en una ampliación presupuestaria por parte de los Estados miembros de 170 000 millones de euros (en torno al 1,2% del PIB de la UE), y financiación de la UE en apoyo de acciones inmediatas por un importe del orden de 30 000 millones de euros (aproximadamente el 0,3% del PIB de la UE), y ii) una serie de acciones prioritarias, fundamentadas en la Estrategia de Lisboa y concebidas para adaptar nuestras economías a los retos a largo plazo, sin dejar de aplicar las reformas estructurales destinadas a aumentar el potencial de crecimiento. El Plan propugnaba que el estímulo fiscal variase entre Estados miembros en función de su situación respectiva en materia de sostenibilidad (o margen de maniobra) de las finanzas públicas, y de competitividad. En particular, en el caso de los Estados miembros que presenten desequilibrios externos e internos significativos, la política presupuestaria debería centrarse esencialmente en la corrección de dichos desequilibrios. El Plan de Recuperación fue aprobado por el Consejo Europeo el 11 de diciembre de 2008. [2]

Comunicación de la Comisión al Consejo Europeo de 26 de noviembre de 2008.

2.2. Conclusiones del Consejo de Asuntos Económicos y Financieros de 20 de octubre de 2009 sobre la «estrategia de salida de la crisis»

Tras observarse los primeros indicios de recuperación, en particular, la interrupción de la caída de la actividad económica, la estabilización de los mercados financieros y la mejora de la confianza, el Consejo concluyó, el 20 de octubre de 2009, que, aunque dada la fragilidad de la recuperación, aún no había llegado el momento de que los gobiernos abandonasen su apoyo a la economía y al sector financiero, era necesario preparar una estrategia coordinada de abandono de las políticas generalizadas de estímulo. Dicha estrategia debería llevar a un equilibrio entre los objetivos de estabilización y de sostenibilidad, y tener en cuenta la interacción entre los diferentes instrumentos, así como los debates a nivel mundial. La concepción y la comunicación tempranas de esta estrategia contribuirían a reforzar la confianza en las políticas a medio plazo y consolidarían las expectativas. Además del abandono de las medidas de estímulo del Plan Europeo de Recuperación Económica (PERE), sería necesario un substancial esfuerzo de saneamiento fiscal para interrumpir y finalmente invertir la tendencia de aumento de la deuda y volver a situaciones presupuestarias sólidas. El aumento de la eficiencia y eficacia de las finanzas públicas y la intensificación de la reforma estructural serían convenientes incluso a corto plazo, ya que contribuirían a favorecer el crecimiento potencial y la reducción de la deuda. El Consejo aprobó los siguientes principios para la estrategia presupuestaria de salida de la crisis: i) la estrategia deberá coordinarse entre países de cara a una aplicación coherente del Pacto de Estabilidad y Crecimiento; ii) será necesario abandonar oportunamente las medidas de estímulo presupuestario, teniendo en cuenta las circunstancias específicas de cada país; iii) el ritmo de saneamiento deberá ser ambicioso y superar claramente en la mayoría de países la referencia de una tasa anual del 0,5% del PIB en términos estructurales; y iv) la credibilidad de la estrategia deberá respaldarse con medidas encaminadas a fomentar la calidad de las finanzas públicas y ambiciosos esfuerzos de reforma estructural tendentes a aumentar el empleo y el potencial de crecimiento.

2.3. Evaluación realizada en el dictamen del Consejo sobre la actualización anterior

En su dictamen de 3 de abril de 2009, el Consejo resumió su evaluación de la anterior actualización del programa de estabilidad, referente al periodo 2008-2012, de la forma siguiente: «La conclusión general es que la política presupuestaria será expansionista en 2009 debido a la adopción de importantes medidas de estímulo en 2009 conformes al Plan Europeo de Recuperación Económica. Para los años siguientes, se prevé que el saldo presupuestario siga deteriorándose. La supuesta relajación de la política presupuestaria no parece justificada teniendo en cuenta las perspectivas económicas relativamente favorables y la existencia de un amplio desequilibrio externo. Por otra parte, en el contexto de un acusado deterioro del marco económico mundial, la estrategia presupuestaria está sometida a riesgos significativos de revisión a la baja, al ser optimistas las hipótesis de crecimiento subyacentes en el escenario macroeconómico del programa. A la luz de los elevados desequilibrios externos, deberá darse una alta prioridad al mantenimiento de políticas prudentes y al reforzamiento de la sostenibilidad presupuestaria. Por consiguiente, un importante reto para la política presupuestaria de Chipre consiste en controlar los gastos corrientes y evitar una orientación procíclica. Por otro lado, el fomento de la calidad de la hacienda pública también es importante con vistas a respaldar un ajuste armonioso de la economía a la vista de los desequilibrios a los que tiene que hacer frente en la actualidad». A la luz de la anterior evaluación, el Consejo instó a Chipre a: «i) aplicar la política presupuestaria para 2009 tal como estaba previsto conforme al Plan Europeo de Recuperación Económica y en el marco del Pacto de Estabilidad y Crecimiento, evitando al mismo tiempo un nuevo deterioro de la hacienda pública en 2009 con respecto al objetivo; ii) invertir el aumento previsto del déficit presupuestario en 2010 y años posteriores, limitando el incremento de los gastos con objeto de garantizar una situación presupuestaria sólida a medio plazo; iii) teniendo en cuenta las repercusiones que se prevé que tenga en el gasto público el envejecimiento de la población, reforzar la sostenibilidad a largo plazo de las finanzas públicas prosiguiendo la reforma de los sistemas de pensiones y de asistencia sanitaria».

Recomendación de

DICTAMEN DEL CONSEJO

sobre el programa de estabilidad actualizado de Chipre (2009-2013)

EL CONSEJO DE LA UNIÓN EUROPEA,

Visto el Tratado de Funcionamiento de la Unión Europea,

Visto el Reglamento (CE) nº 1466/97 del Consejo, de 7 de julio de 1997, relativo al reforzamiento de la supervisión de las estrategias presupuestarias y a la supervisión y coordinación de las políticas económicas DO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Los documentos a que se hace referencia en este texto pueden consultarse en la siguiente dirección electrónica: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , y, en particular, su artículo 5, apartado 3,[3]

DO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Los documentos a que se hace referencia en este texto pueden consultarse en la siguiente dirección electrónica:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Vista la recomendación de la Comisión,

Previa consulta al Comité Económico y Financiero,

HA EMITIDO EL PRESENTE DICTAMEN:

(1) El [ DD MM de 2010], el Consejo examinó el programa de estabilidad actualizado de Chipre, que abarca el periodo 2009-2013.

(2) En 2009, la actividad económica disminuyó un 1,7%. Esta ha sido la primera vez en los últimos 35 años que la economía chipriota se ha contraído. La débil demanda interna y un adverso marco exterior han pesado considerablemente sobre el crecimiento. En particular, el alto nivel de endeudamiento de las economías domésticas junto con unas condiciones crediticias restrictivas, un empeoramiento de las perspectivas del mercado de trabajo y unos efectos negativos sobre la confianza llevaron a una disminución del consumo privado. Paralelamente, la inversión sufrió un fuerte ajuste, en el marco de una caída de la demanda extranjera de vivienda, un bajo nivel de utilización de la capacidad y la reestructuración de la situación contable de las empresas. El consumo público fue el único componente de la demanda que respaldó la actividad económica, debido en parte al conjunto de medidas de estímulo aplicadas conforme al PERE, equivalentes al 1,5% del PIB. Además de estas medidas discrecionales, la contracción de la actividad económica, la desaparición gradual del periodo de auge de los activos y un crecimiento menos generador de ingresos tributarios han sometido la hacienda pública a unas presiones significativas. Como consecuencia de ello, se ha pasado de un superávit del 0,9% del PIB en 2008 a un déficit equivalente al 6,1% del PIB en 2009. La crisis también ha puesto de relieve la acumulación de grandes desequilibrios externos, que reflejan no sólo el bajo nivel de ahorro neto del sector privado sino también un deterioro del saldo presupuestario de las administraciones públicas y pérdidas de competitividad. Se prevé que la débil demanda interna y la lenta recuperación de la economía internacional afectarán a las perspectivas de recuperación. Se prevé que el PIB siga contrayéndose en 2010, aunque en menor medida, y se recupere moderadamente en 2011. Por ello, a medio plazo Chipre afronta el reto de fomentar el crecimiento, en un contexto de débil recuperación de la economía mundial, y abordar los desequilibrios macroeconómicos existentes manteniendo una política fiscal prudente. A largo plazo, el país deberá reforzar la sostenibilidad de su hacienda pública, a la luz del envejecimiento de la población.

(3) Aunque gran parte de la disminución del PIB en el contexto de la crisis es de carácter cíclico, el nivel de producción potencial también ha sido afectado negativamente. Por otra parte, la crisis también puede afectar al potencial de crecimiento a medio plazo a través de una menor inversión, restricciones de crédito y un aumento del desempleo estructural. Además, el impacto de la crisis económica agrava los efectos negativos del envejecimiento de la población sobre el potencial de producción y la sostenibilidad de las finanzas públicas. En este contexto, será esencial acelerar las reformas estructurales con el fin de respaldar el crecimiento potencial. En particular, es importante que Chipre emprenda reformas en el área del mercado de trabajo, especialmente encaminadas a reforzar las oportunidades de aprendizaje permanente, sobre todo de los trabajadores poco cualificados, los trabajadores de edad y los desempleados, y a garantizar la aplicación oportuna y eficaz de las reformas planeadas de la formación profesional y técnica. Por otro lado, es necesario vincular más las subidas salariales a la productividad, al aumento del empleo y a la competitividad.

(4) Según el escenario macroeconómico subyacente en el programa, el PIB real pasaría de experimentar una disminución del 1,7% en 2008 a crecer un 0,5% en 2010, y a continuación crecería a una tasa media de aproximadamente el 2,6% durante el resto del período que abarca el programa. Partiendo de la información disponible, el escenario parece basarse en hipótesis de crecimiento optimistas para todo el período cubierto por el programa La evaluación tiene en cuenta las previsiones de la primavera de 2010 de los servicios de la Comisión, así como otros datos de que se ha dispuesto desde entonces. . En particular, se espera que el consumo privado siga una tendencia favorable, impulsado por unas hipótesis sobre empleo y subidas salariales un tanto optimistas. Según el programa, la inversión en el sector de la construcción disminuiría a corto plazo y se recuperaría en la según la mitad del periodo que abarca el programa. Sin embargo, indicadores prospectivos sugieren que a medio plazo se producirá una corrección en el sector de la construcción más fuerte que la prevista en el programa. Por otra parte, a pesar de las mejores perspectivas económicas, la debilidad de la recuperación de los principales socios comerciales de Chipre implica riesgos no desdeñables para el escenario macroeconómico del programa. Debido a la contracción de la actividad económica, en 2009 tuvo lugar una corrección significativa, aunque parcial, del déficit exterior, que, no obstante, se mantiene a un nivel elevado (8,5% del PIB) y, según el programa, aumentaría considerablemente, hasta el 12,9% del PIB en 2013, habida cuenta del repunte previsto de las importaciones. El desequilibrio externo probablemente afectará al crecimiento económico a medio plazo. El elevado nivel de desahorro del sector público debería financiarse con deuda exterior o con ahorro privado nacional. De esta forma, la corrección del desequilibrio de la balanza por cuenta corriente requeriría un aumento del coste de financiación de la deuda o mayores ahorros del sector privado. En este último caso, el crecimiento de la producción sería menor, como consecuencia de una disminución de la inversión o el consumo privados (efecto de exclusión). Las previsiones de inflación del programa parecen realistas. [4]

La evaluación tiene en cuenta las previsiones de la primavera de 2010 de los servicios de la Comisión, así como otros datos de que se ha dispuesto desde entonces.

(5) Según el programa, el saldo de las administraciones públicas se deterioró considerablemente en 2009, alcanzando un déficit del 6,1% del PIB, frente al superávit del 0,9% del PIB registrado en 2008. Este deterioro fue principalmente la consecuencia del efecto de la crisis sobre las finanzas públicas, aunque también fue causado por las medidas de estímulo, de un importe equivalente al 1,5% del PIB, que el Gobierno adoptó de conformidad con el Plan Europeo de Recuperación Económica (PERE). Según el programa, y teniendo en cuenta el escenario de crecimiento, la política fiscal será restrictiva con vistas a corregir el déficit excesivo en 2013 a más tardar.

(6) Según la actualización, el objetivo presupuestario para 2010 es un déficit equivalente al 6% del PIB. El presupuesto para 2010 (aprobado por el Parlamento el 24 de diciembre de 2009) fijaba como objetivo un déficit equivalente al 4,5% del PIB basándose en una estimación de déficit en 2009 de aproximadamente el 3% del PIB. Teniendo en cuenta que el resultado final de déficit para 2009 representaba un 6% del PIB, el presupuesto implicaría un déficit incluso superior. No obstante, el programa incluye medidas encaminadas a impedir un mayor deterioro presupuestario y a estabilizar el déficit al nivel de 2009. La actualización prevé para 2010 un aumento del ratio ingresos/PIB de aproximadamente 1,25 puntos porcentuales respecto de 2009. Se prevé que el gasto público aumente en 1,25 puntos porcentuales del PIB. Los gastos primarios aumentarían más, impulsados principalmente por un nuevo aumento de los subsidios y transferencias sociales y de la masa salarial del sector público. Según la actualización, los pagos de intereses seguirían su tendencia decreciente, disminuyendo un cuarto de punto porcentual del PIB, a pesar de la tendencia creciente de la deuda. La inversión pública se mantendría al nivel de 2009. Globalmente, la política presupuestaria que implica el programa, medida por el saldo estructural (saldo ajustado en función del ciclo excluidas las medidas puntuales y otras medidas de carácter temporal), será restrictiva en 2010, con un efecto de reducción del déficit estructural del orden de medio punto porcentual del PIB.

(7) El principal objetivo de la estrategia presupuestaria del programa a medio plazo es situar el déficit de las administraciones públicas por debajo del valor de referencia del 3% del PIB en 2013 a más tardar. Según el programa, el déficit presupuestario nominal disminuiría, pasando del 6,1% del PIB en 2010 al 4,5% del PIB en 2011 y el 3,4% del PIB en 2012, para finalmente alcanzar el 2,5% en 2013. Se espera que el saldo primario siga una evolución similar y alcance una situación de equilibrio al final del periodo, partiendo de un déficit del 3,7% del PIB en 2010. El déficit estructural, calculado aplicando la metodología común, seguiría mejorando a partir de 2010, hasta alcanzar aproximadamente el 3,5% del PIB en 2011, una cifra ligeramente inferior al 3% en 2012 y el 2,25% en 2013. El esfuerzo presupuestario medio anual equivaldría a tres cuartos de punto porcentual del PIB en el periodo 2010-2013. El ajuste se concentraría en los primeros años, aunque las medidas adoptadas en 2010 no dejarán sentir todos sus efectos hasta 2011. Por otra parte, las medidas adoptadas en el marco del PERE sólo se abandonarán a final de 2010. El saneamiento se realizaría principalmente por el lado de los ingresos, que se prevé aumenten en 2,6 puntos porcentuales del PIB de 2010 a 2013, mientras que la reducción de los gastos contribuiría en otro punto porcentual del PIB. Entre las medidas por el lado de los ingresos cabe citar la lucha contra la evasión fiscal, una amnistía en materia de planificación urbana, una armonización de los impuestos especiales mínimos sobre los productos petroleros y la aplicación del tipo reducido del IVA a los alimentos y a los productos farmacéuticos, así como a los dividendos de organizaciones semiestatales. En cuanto a las medidas por el lado de los gastos, la mayor parte del ajuste que contempla el programa provendría de un control de los gastos de funcionamiento y una reducción de las transferencias corrientes. El programa cita el establecimiento de objetivos para las transferencias sociales y el control del tamaño y de la tasa de crecimiento de la masa salarial del sector público como medidas de gasto que podrían permitir el saneamiento una vez que se alcance el consenso entre los interlocutores sociales. La actualización confirma el compromiso con el objetivo presupuestario a medio plazo del país, consistente en una situación de equilibrio para el saldo estructural (saldo ajustado en función del ciclo excluidas las medidas puntuales y otras medidas de carácter temporal). El objetivo a medio plazo refleja adecuadamente los objetivos del Pacto. Los saldos estructurales que corresponden a los objetivos de déficit del programa implican que el objetivo a medio plazo no se alcanzará durante el periodo cubierto por el mismo.

(8) Los resultados presupuestarios podrían ser peores que los previstos en el programa. En particular, el escenario macroeconómico de la actualización parece basarse en hipótesis de crecimiento optimistas para todo el período cubierto por el programa. Por el lado de los ingresos, los riesgos para las finanzas públicas, particularmente en 2010-2011, son superiores a los de años anteriores, estando asociados a la posibilidad de un menor crecimiento económico y de una reorientación del mismo hacia una composición menos generadora de ingresos tributarios. Teniendo en cuenta la moderada recuperación económica prevista y la presión para estimular la demanda interna mediante un aumento del gasto público, existen riesgos no desdeñables de posibles excesos en los gastos, principalmente asociados a la práctica de presentar en el transcurso del ejercicio presupuestario presupuestos suplementarios que aumentan los gastos. Estos presupuestos suplementarios, aparte de cumplir el objetivo de reasignar los fondos, han implicado un incremento de los gastos corrientes. Por otra parte, las transferencias sociales pueden resultar superiores a las previstas dados los resultados observados recientemente y la ausencia de un mecanismo de fijación de objetivos, así como unas previsiones un tanto optimistas en materia de aumento del empleo (y, por consiguiente, de desempleo).

(9) El ratio deuda pública bruta/PIB se estima en el 56,2% del PIB en 2009, frente al 48,4% del año anterior. Aparte del aumento del déficit y la disminución del crecimiento del PIB, un ajuste stock-flujo equivalente a un punto porcentual del PIB contribuyó al aumento del ratio de deuda, y refleja una acumulación de activos públicos, debido a un exceso de financiación a final de 2009 encaminado a cumplir las obligaciones que aparecerían en enero de 2010. Se prevé que el ratio de deuda aumente a lo largo del periodo cubierto por el programa, impulsado principalmente por la persistencia de déficit primarios, aunque con tendencia decreciente. El ratio de deuda rebasará el valor de referencia del 60% del PIB en 2010 y se prevé que se mantenga por encima de dicho valor a lo largo de todo el periodo que abarca el programa, aumentando hasta alrededor del 63% del PIB en 2011 y 2012 y disminuyendo ligeramente a continuación. Teniendo en cuenta los riesgos de revisión a la baja del escenario macroeconómico y de los objetivos presupuestarios, la evolución del ratio de deuda podría ser menos favorable que la prevista en el programa.

(10) Los efectos del envejecimiento de la población sobre el presupuesto a largo plazo serán significativamente superiores a la media de la UE, debido principalmente a que durante las próximas décadas se producirá un aumento relativamente elevado de la proporción que los gastos en pensiones representan en el PIB, lo que a su vez se deberá en parte al hecho de que el sistema de pensiones se encuentra aún en una fase de desarrollo. El programa discute una reforma de las pensiones introducida en abril de 2009, que se prevé disminuirá ligeramente el aumento de los gastos en pensiones y reducirá de forma más significativa el aumento de las tasas de cotización a la seguridad social. La reforma mejoraría el equilibrio a largo plazo del sistema de pensiones y reduciría los riesgos para la sostenibilidad, aunque sin afectar a la evaluación global. La situación presupuestaria de 2009, según la estimación del programa, viene a sumarse a las repercusiones presupuestarias del envejecimiento de la población en la brecha de sostenibilidad. La mejora del saldo primario a medio plazo y la aplicación de nuevas medidas encaminadas a frenar el incremento sustancial de los gastos derivados del envejecimiento de la población, especialmente de los gastos en pensiones y en asistencia sanitaria, contribuirían a reducir los riesgos para la sostenibilidad de las finanzas públicas, que, según el informe de sostenibilidad de 2009 de la Comisión En las conclusiones del Consejo de 10 de noviembre de 2009 relativas a la sostenibilidad de las finanzas públicas, «el Consejo insta a los Estados Miembros a que, en sus futuros programas de estabilidad y convergencia, centren su atención en las estrategias orientadas a la sostenibilidad»; asimismo, «invita a la Comisión a que, junto con el Comité de Política Económica y el Comité Económico y Financiero, desarrolle métodos adicionales de evaluación de la sostenibilidad a largo plazo de las finanzas públicas, antes del próximo informe sobre sostenibilidad», que está previsto para 2012. , eran elevados. Según las previsiones de deuda a medio plazo —que suponen que la recuperación de las tasas de crecimiento del PIB hacia los valores previstos antes de la crisis sólo tendría lugar gradualmente y que los ratios de ingresos tributarios volverían a los niveles anteriores a la crisis, e incluyen el aumento previsto de los gastos derivados del envejecimiento de la población—, la estrategia presupuestaria prevista en el programa, tal como se presenta, y sin ningún otro cambio de la política económica, casi sería suficiente para estabilizar el ratio deuda/PIB de aquí a 2020.[5]

En las conclusiones del Consejo de 10 de noviembre de 2009 relativas a la sostenibilidad de las finanzas públicas, «el Consejo insta a los Estados Miembros a que, en sus futuros programas de estabilidad y convergencia, centren su atención en las estrategias orientadas a la sostenibilidad»; asimismo, «invita a la Comisión a que, junto con el Comité de Política Económica y el Comité Económico y Financiero, desarrolle métodos adicionales de evaluación de la sostenibilidad a largo plazo de las finanzas públicas, antes del próximo informe sobre sostenibilidad», que está previsto para 2012.

(11) En los últimos años, Chipre ha superado sus objetivos presupuestarios, aunque en un contexto de floreciente actividad económica y un crecimiento particularmente generador de ingresos tributarios. Recientemente se ha mejorado el marco presupuestario con la adopción del sistema contable de gestión financiera (FIMAS) y la introducción gradual de un marco presupuestario a medio plazo trienal y de una planificación presupuestaria basada en los programas y en los resultados (PPB). Sin embargo, la práctica de adoptar presupuestos suplementarios en el transcurso del ejercicio presupuestario ha implicado un aumento de los gastos corrientes al margen del objetivo de reasignación de los fondos. Según el programa, se espera que, cuando se aplique plenamente, el nuevo marco presupuestario ponga fin a esta práctica y lleve a un proceso presupuestario más eficaz y eficiente que contribuya al control del gasto. Al mismo tiempo, el nuevo proceso presupuestario sentaría una sólida base para la reasignación de gastos en favor de actividades impulsoras del crecimiento que sean compatibles con las prioridades establecidas por el programa nacional de reforma. No obstante, la aplicación del nuevo marco acaba de iniciarse y el mismo no será plenamente operativo hasta 2012. Por lo tanto, sólo podrá ser eficaz a medio plazo. La aplicación oportuna del nuevo marco será esencial para un saneamiento fructífero y duradero de las finanzas públicas.

(12) En cuanto a la calidad de las finanzas públicas, el programa reconoce su importancia como medio de fomentar el potencial de crecimiento y garantizar la sostenibilidad a largo plazo de las mismas. En particular, el programa constata los efectos que, cuando se apliquen plenamente, tendrán el marco presupuestario a medio plazo y la PPB sobre una mejora de la asignación de recursos a sectores altamente prioritarios e impulsores del crecimiento, en combinación con un mejor control de los gastos no productivos. Por el lado de los gastos, el programa incluye una revisión de los recientes proyectos de mejora de infraestructuras, a través de asociaciones público-privadas, así como medidas tendentes a mejorar el nivel educativo, mediante un aumento de la utilización de los ordenadores en la enseñanza primaria y secundaria y mejoras en los centros de investigación y las instituciones académicas. La actualización también incluye la asignación de fondos para la reestructuración de los hospitales públicos en unidades autónomas y la adopción de un sistema sanitario nacional, con el objetivo de mejorar su eficacia mediante una regulación de la competencia y un control de los costes. Esto parece esencial como medio de controlar el aumento de los gastos que se derivarán del envejecimiento de la población. Por el lado de los ingresos, el programa hace hincapié en los efectos positivos que la introducción del marco presupuestario a medio plazo tendría sobre la mejora de la precisión y la sensibilidad de las previsiones de ingresos a medio plazo. Las autoridades observan que, teniendo en cuenta la inestabilidad de las elasticidades tributarias en los últimos años, derivada del periodo de expansión de los activos, las previsiones de ingresos se revisaron para tener en cuenta los efectos de los precios de los activos y de la composición del crecimiento del PIB. El programa también señala el constante control del sistema tributario y de prestaciones por parte de las autoridades para que compense trabajar, garantizando al mismo tiempo el apoyo a los grupos sociales vulnerables.

(13) Globalmente, teniendo en cuenta los riesgos para los objetivos presupuestarios mencionados anteriormente, la estrategia de mantener una política fiscal expansionista también en 2010 puede considerarse en consonancia con el PERE. Sin embargo, como consecuencia de los efectos negativos derivados de la crisis económica, se prevé que el déficit de las administraciones públicas se mantenga en el 6% del PIB en 2010, para, a continuación, reducirse gradualmente hasta situarse por debajo del valor de referencia del 3%. Aunque la estrategia del programa prevé un esfuerzo presupuestario medio anual de tres cuartos de punto porcentual del PIB en el periodo 2010-2013, dicha previsión está sometida a riesgos, por lo que el esfuerzo presupuestario podría no ser suficiente para situar el déficit por debajo del valor de referencia del 3% del PIB en 2013 a más tardar, según lo planeado. Por otro lado, la estrategia de saneamiento contenida en el programa parece basarse en gran parte en medidas de aumento de los ingresos, previendo medidas mínimas de reducción de los gastos. De hecho, el programa prevé para 2013 una estabilización del ratio gasto/PIB a un nivel superior al registrado en 2009. Las medidas que podrían invertir esta situación aún se están debatiendo con los interlocutores sociales, por lo que existe incertidumbre acerca de sus modalidades y calendario de aplicación. Como consecuencia de ello, la evolución del ratio de deuda, que rebasaría el 60% del PIB a partir de 2010, también podría ser menos favorable que la prevista en la actualización.

(14) En cuanto a los requisitos en materia de datos que establece el código de conducta para los programas de estabilidad y de convergencia, el programa proporciona todos los datos obligatorios y opcionales.

La conclusión general es que las finanzas públicas de Chipre se han deteriorado significativamente a causa de la recesión económica y de una política fiscal expansionista, plasmada en la adopción de importantes medidas de estímulo conformes con el PERE. Como consecuencia de ello, las finanzas públicas pasaron de un superávit del 0,9% del PIB en 2008 a un déficit equivalente al 6,1% del PIB en 2009. El programa presenta una senda de saneamiento a partir de 2010 tendente a situar el saldo de las administraciones públicas por debajo del valor de referencia del 3% del PIB de aquí a 2013. No obstante, el ajuste se realizaría principalmente por el lado de los ingresos, mientras que el ratio gastos/PIB se mantendría en máximos históricos. Por otra parte, en el contexto de una débil recuperación de la economía mundial, la estrategia presupuestaria está sometida a riesgos significativos de revisión a la baja, al ser optimistas las hipótesis de crecimiento subyacentes en el escenario macroeconómico del programa. A la luz de los altos desequilibrios internos y externos, debe ser prioritario mantener unas políticas prudentes y reforzar la sostenibilidad de las finanzas públicas. Por lo tanto, el control de los gastos corrientes aplicando un marco presupuestario plurianual eficaz sería un instrumento esencial para favorecer la realización de los planes de saneamiento y los objetivos presupuestarios. Además, también es importante mejorar la calidad de las finanzas públicas con vistas a apoyar un ajuste armonioso de la economía, dados los desequilibrios que ésta afronta, particularmente aumentando el PIB potencial, fomentando la competitividad y reduciendo más los desequilibrios externos.

A la luz de la anterior evaluación, se insta a Chipre a:

i) limitar el déficit en 2010 a un máximo del 6% del PIB, si es necesario reforzando las medidas de saneamiento, especialmente en caso de que la evolución macroeconómica resulte menos favorable que la prevista en el programa, y tomar oportunamente medidas encaminadas a definir una estrategia de saneamiento más basada en la reducción del gasto; aprovechar las oportunidades de superar el esfuerzo presupuestario anunciado, a fin de acelerar el saneamiento presupuestario y la reducción del ratio de deuda pública bruta para situarlo de nuevo por debajo del valor de referencia.

ii) aplicar, según lo previsto, un marco presupuestario plurianual eficaz con el fin de garantizar el cumplimiento de los objetivos presupuestarios y contener firmemente el gasto a medio plazo;

iii) mejorar la sostenibilidad de las finanzas públicas a largo plazo aplicando medidas de reforma encaminadas a controlar los gastos en pensiones y asistencia sanitaria, con objeto de frenar el incremento previsto de los gastos derivados del envejecimiento de la población.

Comparación de las principales previsiones macroeconómicas y presupuestarias

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

PIB real (% variación)|PE Abr 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM May 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|–|–|

|PE Feb 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|–|

Inflación IPCA (%)|PE Abr 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM May 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|–|–|

|PE Feb 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|–|

Brecha de producción 1 (% del PIB potencial)|PE Abr 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|COM May 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|–|–|

|PE Feb 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|–|

Saldo neto de las operaciones financieras con el resto del mundo (% del PIB)|PE Abr 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|COM May 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|–|–|

|PE Feb 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|–|

Ingresos de las administraciones públicas (% del PIB)|PE Abr 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM May 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|–|–|

|PE Feb 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|–|

Gastos de las administraciones públicas (% del PIB)|PE Abr 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM May 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|–|–|

|PE Feb 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|–|

Saldo presupuestario de las administraciones públicas (% del PIB)|PE Abr 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|COM May 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|–|–|

|PE Feb 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|–|

Saldo primario (% del PIB)|PE Abr 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|COM May 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|–|–|

|PE Feb 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|–|

Saldo presupuestario ajustado en función del ciclo 1 (% del PIB)|PE Abr 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|COM May 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|–|–|

|PE Feb 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|–|

Saldo estructural 3 (% del PIB)|PE Abr 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|COM May 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|–|–|

|PE Feb 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|–|

Deuda pública bruta (% del PIB)|PE Abr 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM May 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|–|–|

|PE Feb 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|–|

Notas :|

1 Brechas de producción y saldos ajustados en función del ciclo recalculados por los servicios de la Comisión partiendo de los datos del programa.|

2 Sobre la base de un potencial de crecimiento estimado del 2,0% en 2009, y del 2,8% en cada uno de los años del periodo 2010-2013.|

3 Saldo presupuestario ajustado en función del ciclo excluidas las medidas puntuales y otras medidas de carácter temporal. Las medidas puntuales y otras medidas de carácter temporal representarán el 0,1% del PIB en 2010, 2011 y 2012 (reducción del déficit en todos los casos) según el programa más reciente. Según las previsiones de la primavera de 2010 de los servicios de la Comisión no hay medidas puntuales u otras medidas de carácter temporal.|

Fuente :|

Programa de estabilidad (PE); previsiones de los servicios de la Comisión (COM) de la primavera de 2010; cálculos de los servicios de la Comisión.|

[1] DO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Los documentos a que se hace referencia en este texto pueden consultarse en la siguiente dirección electrónica: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Comunicación de la Comisión al Consejo Europeo de 26 de noviembre de 2008.

[3] DO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Los documentos a que se hace referencia en este texto pueden consultarse en la siguiente dirección electrónica: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] La evaluación tiene en cuenta las previsiones de la primavera de 2010 de los servicios de la Comisión, así como otros datos de que se ha dispuesto desde entonces.

[5] En las conclusiones del Consejo de 10 de noviembre de 2009 relativas a la sostenibilidad de las finanzas públicas, «el Consejo insta a los Estados Miembros a que, en sus futuros programas de estabilidad y convergencia, centren su atención en las estrategias orientadas a la sostenibilidad»; asimismo, «invita a la Comisión a que, junto con el Comité de Política Económica y el Comité Económico y Financiero, desarrolle métodos adicionales de evaluación de la sostenibilidad a largo plazo de las finanzas públicas, antes del próximo informe sobre sostenibilidad», que está previsto para 2012.

ET

(...PICT...)|EUROOPA KOMISJON|

Brüssel 12.5.2010

SEK(2010) 595 lõplik

Soovitus:

NÕUKOGU ARVAMUS

Küprose ajakohastatud stabiilsusprogrammi kohta aastateks 2009–2013

SELETUSKIRI

1. Üldine taust

Stabiilsuse ja kasvu pakt põhineb eesmärgil tagada riigi rahanduse usaldusväärsus, mis on vajalik hindade stabiilsuse ning töökohtade loomist soodustava tugeva ja püsiva majanduskasvu tagamiseks. Pakti reformimisel 2005. aastal tunnistati selle kasulikkust eelarvedistsipliini kehtestamisel, kuid püüti tugevdada selle tõhusust ja majanduslikku mõju ning kindlustada riigi rahanduse pikaajaline jätkusuutlikkus. Eelkõige muudeti sellega paindlikumaks ülemäärase eelarvepuudujäägi menetlust reguleerivate eeskirjade kohaldamine, eriti seoses „erandlike asjaolude” määratlusega ja ülemäärase eelarvepuudujäägi kõrvaldamiseks kehtestatud tähtaegadega.

Nõukogu määruses (EÜ) nr 1466/97 eelarveseisundi järelevalve ning majanduspoliitika järelevalve ja kooskõlastamise tõhustamise kohta, EÜT L 209, 2.8.1997, lk 1. Käesolevas tekstis osutatud dokumendid on kättesaadavad järgmisel veebilehel: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. mis moodustab osa stabiilsuse ja kasvu paktist, on sätestatud, et iga liikmesriik peab esitama nõukogule ja komisjonile stabiilsus- või lähenemisprogrammi ning selle iga-aastase ajakohastatud versiooni. Ühisraha kasutusele võtnud liikmesriigid esitavad (ajakohastatud) stabiilsusprogrammi ning ühisraha veel mitte kasutavad liikmesriigid esitavad (ajakohastatud) lähenemisprogrammi.[1]

EÜT L 209, 2.8.1997, lk 1. Käesolevas tekstis osutatud dokumendid on kättesaadavad järgmisel veebilehel: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Vastavalt määrusele esitas nõukogu 4. märtsil 2008. aastal komisjoni soovituse põhjal ja pärast konsulteerimist majandus- ja rahanduskomiteega Küprose esimese stabiilsusprogrammi kohta oma arvamuse. Määrusega nähakse ette, et komisjon peab ajakohastatud stabiilsus- ja lähenemisprogramme hindama ning komitee peab neid kontrollima, samas kui nõukogul on õigus ajakohastatud programme eespool nimetatud menetluse kohaselt kontrollida.

2. Ajakohastatud programmi hindamise taust

Komisjon on kontrollinud Küprose viimast ajakohastatud stabiilsusprogrammi, mis esitati 1. aprillil 2010. aastal, ja on vastu võtnud soovituse nõukogu sellekohase arvamuse kohta.

Selleks et anda ülevaade asjaoludest, mille põhjal on ajakohastatud stabiilsusprogrammis esitatud eelarvestrateegiat hinnatud, tehakse allpool kokkuvõte järgmistest dokumentidest:

(1) komisjoni 26. novembri 2008. aasta teatis („Euroopa majanduse elavdamise kava”);

(2) majandus- ja rahandusküsimuste nõukogu 20. oktoobri 2009. aasta järeldused väljumisstrateegia kohta;

(3) viimane hinnang riigi seisundile stabiilsuse ja kasvu pakti ennetavate sätete alusel (eelmise ajakohastatud stabiilsusprogrammi kohta nõukogu poolt esitatud arvamuse kokkuvõte).

2.1. Komisjoni 26. novembri 2008. aasta teatis („Euroopa majanduse elavdamise kava”)

Finantsturge ja maailma majandust aastatel 2008–2009 tabanud kriisi enneolematut ulatust silmas pidades on Euroopa Komisjon koostanud Euroopa majanduse elavdamise kava (avaldatud pealkirja all „Euroopa majanduse taastamise kava”) Komisjoni 26. novembri 2008. aasta teatis Euroopa Ülemkogule. . Sellega nähti majanduse toetamiseks ette rida antitsüklilisi koordineeritud makromajandusmeetmeid, mis seisnevad järgmises: i) kohe eraldatavad eelarvelised vahendid summas 200 miljardit eurot (1,5 % ELi SKPst), millest liikmesriigid annavad 170 miljardit eurot (ligikaudu 1,2 % ELi SKPst) ning EL koheste meetmete toetamiseks 30 miljardit eurot (ligikaudu 0,3 % ELi SKPst); ning ii) mitmed esmatähtsad meetmed, mis põhinevad Lissaboni strateegial ning mis peaksid aitama Euroopa riikide majandustel toime tulla pikaajaliste probleemidega, rakendades jätkuvalt struktuurireforme potentsiaalse majanduskasvu suurendamiseks. Kavaga nähti ette, et eri liikmesriikides tuleb vastavalt asjaomaste liikmesriikide olukorrale rakendada eri fiskaalstiimuleid, võttes aluseks riigi rahanduse jätkusuutlikkuse ja konkurentsivõime. Eriti euroalasse mittekuuluvad liikmesriigid, kellel on suuri probleeme sisemise ja välise tasakaalustamatusega, peaksid oma eelarvepoliitika suunama eelkõige tasakaalustamatuse vähendamisele. Euroopa Ülemkogu kiitis kava heaks 11. detsembril 2008. [2]

Komisjoni 26. novembri 2008. aasta teatis Euroopa Ülemkogule.

2.2. Majandus- ja rahandusküsimuste nõukogu 20. oktoobri 2009. aasta järeldused väljumisstrateegia kohta

Arvestades esimesi märke kriisist taastumise kohta, eelkõige majandustegevuse järsu languse peatumist, finantsturgude stabiliseerumist ja usalduse teatavat taastumist, otsustas nõukogu 20. oktoobril 2009, et majandustegevuse elavnemise vaoshoitust arvesse võttes ei ole valitsustel veel õige aeg lõpetada majanduse ja finantssektori toetamist, kuid koostada tuleks majanduse ulatuslikust stimuleerimisest loobumise koordineeritud strateegia (väljumisstrateegia). Strateegia puhul peeti vajalikuks leida kesktee stabiliseerimisvajaduse ja jätkusuutlikkuse vahel, võttes arvesse eri meetmete vastastikust mõju ning ülemaailmsel tasandil kujunevaid seisukohti. Sellise strateegia varajane koostamine ja üldsusele teatavaks tegemine aitaks nõukogu hinnangul suurendada usaldust keskpika perioodi majanduspoliitika vastu ning pakkuda ootustele pidepunkti. Lisaks Euroopa majanduse elavdamise kavaga ettenähtud stimuleerivate meetmete lõpetamisele nõudis nõukogu liikmesriikidelt ka eelarve märkimisväärset konsolideerimist, et peatada võlakoorma kasv, alustada võimaluse korral selle kahandamist ning taastada usaldusväärne eelarvepositsioon. Riikide rahanduse tõhususe ja mõjususe suurendamist ning struktuurireformide hoogustamist peeti vajalikuks ka lühikeses perspektiivis, kuna see aitaks kiirendada SKP potentsiaalset kasvu ning vähendada võlakoormat. Nõukogu leppis kokku väljumisstrateegia järgmistes põhimõtetes: i) väljumisstrateegiat tuleks riikidevaheliselt koordineerida stabiilsuse ja kasvu pakti järjekindla rakendamise raames; ii) on vaja ajastada stimuleerivate fiskaalmeetmete võtmise lõpetamine, võttes arvesse riigispetsiifilisi asjaolusid; iii) eelarvet tuleks konsolideerida piisavalt kiiresti, st et enamikes liikmesriikides parandatakse struktuurset eelarvepositsiooni aastas selgelt üle 0,5 % SKPst; ja iv) strateegia usaldusväärsust tuleks toetada riigi rahanduse kvaliteeti parandavate meetmete ning ambitsioonikate struktuurireformidega tööhõive ja potentsiaalse majanduskasvu suurendamiseks.

2.3. Eelmisele ajakohastatud programmile nõukogu arvamuses antud hinnang

Eelmisele ajakohastatud stabiilsusprogrammile, mis hõlmas aastaid 2008–2012, andis nõukogu 3. aprilli 2009. aasta arvamuses järgmise kokkuvõtliku hinnangu. Nõukogu leidis, et „2009. aastal on eelarvepoliitika ekspansiivne, kuna kooskõlas Euroopa majanduse elavdamise kavaga võetakse siis märkimisväärseid stimuleerivaid meetmeid. Järgmistel aastatel peaks struktuurne eelarvepositsioon halvenema. Eelarvepoliitika lõdvendamine ei tundu olevat õigustatud, võttes arvesse suhteliselt häid majandusväljavaateid ja välist tasakaalustamatust. Üleilmse majanduskeskkonna järsu halvenemise taustal võib eelarveseisund kujuneda strateegias kavandatust märksa halvemaks, kuna programmi makromajandusliku stsenaariumi aluseks on olnud soodsad kasvuprognoosid. Suurt välist tasakaalustamatust silmas pidades peaks põhiliseks prioriteediks olema säilitada range eelarvepoliitika ja tugevdada selle jätkusuutlikkust. Seepärast peaks Küprose eelarvepoliitika põhiülesanne olema kontrollida jooksvaid kulusid ja vältida protsüklilisust. Lisaks on oluline riigi rahanduse kvaliteedi parandamine, et toetada tasakaalustamata majanduse sujuvat kohandamist.” Sellist hinnangut silmas pidades kutsus nõukogu Küprost üles: „i) rakendama 2009. aasta eelarvepoliitikat kooskõlas Euroopa majanduse elavdamise kavaga ning stabiilsuse ja kasvu pakti raames, vältides samal ajal riigi rahanduse edasist halvenemist 2009. aastal võrreldes eesmärgiga; ii) lõpetama eelarvepuudujäägi suurenemise 2010. aastal ja pärast seda, piirates kulude suurenemist, et tagada kindel eelarvepositsioon keskpika perioodi jooksul; iii) silmas pidades elanikkonna vananemise prognoositud mõju valitsemissektori kuludele, tugevdama riigi rahanduse pikaajalist jätkusuutlikkust pensioni- ja tervishoiusüsteemi reformimisega.”

Soovitus:

NÕUKOGU ARVAMUS

Küprose ajakohastatud stabiilsusprogrammi kohta aastateks 2009–2013

EUROOPA LIIDU NÕUKOGU,

võttes arvesse Euroopa Liidu toimimise lepingut,

võttes arvesse nõukogu 7. juuli 1997. aasta määrust (EÜ) nr 1466/97 eelarveseisundi järelevalve ning majanduspoliitika järelevalve ja kooskõlastamise tõhustamise kohta, EÜT L 209, 2.8.1997, lk 1. Käesolevas tekstis osutatud dokumendid on kättesaadavad järgmisel veebilehel: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. eriti selle artikli 5 lõiget 3 (stabiilsusprogrammid),[3]

EÜT L 209, 2.8.1997, lk 1. Käesolevas tekstis osutatud dokumendid on kättesaadavad järgmisel veebilehel:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

võttes arvesse komisjoni soovitust,

olles konsulteerinud majandus- ja rahanduskomiteega

ON ESITANUD KÄESOLEVA ARVAMUSE:

(1) Nõukogu vaatas [pp. kk 2010] läbi Küprose ajakohastatud stabiilsusprogrammi, mis hõlmab aastaid 2009–2013.

(2) Majandustegevus vähenes 2009. aastal 1,7 %. Esimest korda viimase 35 aasta jooksul oli Küprose majanduskasv negatiivne. Vähene sisenõudlus ja ebasoodne väliskonjunktuur avaldasid majanduskasvule suurt survet. Eratarbimise vähenemise põhjusteks olid eelkõige kodumajapidamiste suur võlakoorem, karmimad laenutingimused, halvenev olukord tööturul ja tarbijate usalduse kadumise negatiivne mõju. Samal ajal aga tehti investeeringutes tõsiseid korrektiive, arvestades välisnõudluse vähenemist eluasemeturul, tootmisvõimsuse vähest rakendamist ja ettevõtete bilansside restruktureerimist. Valitsemissektori tarbimine oli ainus nõudluspoole komponent, mis osaliselt toetas majandustegevust Euroopa majanduse elavdamise kava kohase stimuleerivate meetmete paketiga, mille maht on 1½ % SKPst. Lisaks sellistele suvakohastele meetmetele on riigi rahandusele avaldanud tugevat survet majandustegevuse vähenemine, varade hinnabuumi hääbumine ja maksutulu vähenemine. Seetõttu muutus riigi rahanduse olukord ning 2008. aasta ülejääk 0,9 % SKPst muutus puudujäägiks 6,1 % SKPst. Kriisi käigus on ilmnenud ka üha suurem väline tasakaalustamatus, mis ei kajastu mitte üksnes erasektori säästude väikeses netojäägis, vaid ka valitsemissektori eelarve netopositsiooni halvenemises ja konkurentsivõime vähenemises. Tagasihoidlik sisenõudlus ja välisnõudluse loid kasv peaksid nõrgestama majanduse elavnemise väljavaateid. Prognooside kohaselt peaks SKP kasv 2010. aastal veelgi vähenema, kuigi vähemal määral, ja seejärel 2011. aastal pisut taastuma. Seepärast on Küprose keskpika perioodi ülesanne tagada jätkusuutlik majanduskasv maailmamajanduse mõningase elavnemise ajal ja samal ajal vähendada makromajanduslikku tasakaalustamatust tänu range rahanduspoliitika säilitamisele. Pikemas perspektiivis peab silmas pidama elanikkonna vananemisest tingitud vajadust tugevdada riigi rahanduse jätkusuutlikkust.

(3) Kuigi suur osa reaalse SKP täheldatud vähenemisest kriisi ajal on tsükliline, on see mõjutanud negatiivselt ka potentsiaalse SKP taset. Samuti võib kriis mõjutada potentsiaalset kasvu ka keskpika perioodi jooksul väiksemate investeeringute, piiratud laenutingimuste ja suurenenud struktuurse tööpuuduse tõttu. Lisaks suurendab majanduskriis elanikkonna vananemise negatiivset mõju potentsiaalsele SKP-le ja riigi rahanduse jätkusuutlikkusele. Seepärast on oluline kiirendada struktuurireforme eesmärgiga toetada potentsiaalset kasvu. Küprose jaoks on eriti oluline viia ellu tööturureformid, et parandada eelkõige madala kvalifikatsiooniga ja eakamate töötajate ning töötute elukestva õppe võimalusi ning tagada tehnilise ja kutsehariduse valdkonnas kavandatud reformide õigeaegne ja tegelik rakendamine. Peale selle on vaja muuta palgakasv sõltuvaks tootlikkusest, tööhõivekasvust ja konkurentsivõimest.

(4) Programmi aluseks oleva makromajandusliku stsenaariumiga nähakse ette, et reaalne SKP kasvab 2009. aasta –1,7 %-lt 2010. aastal 0,5 %-le, suureneb seejärel keskmiselt ligikaudu 2,6 %-le ja püsib sellisel tasemel ülejäänud programmiperioodi jooksul. Praegu olemas oleva teabe alusel hinnates Eelkõige on hindamisel võetud arvesse komisjoni talituste 2010. aasta kevadprognoosi, kuid samuti muud hiljem saadud teavet. tundub, et selline stsenaarium põhineb eeldustel, et majanduskasv on soodne kogu programmiperioodi jooksul. Eelkõige prognoositakse eratarbimise liiga soodsat arengut, tuginedes mõnevõrra liiga optimistlikule tööhõive- ja palgakasvule. Programmi järgi jääb ehitussektorisse tehtavate investeeringute tegelik kasv lühiajaliselt negatiivseks, ent taastub seejärel programmiperioodi teisel poolel. Tulevikku suunatud näitajad annavad siiski tunnistust sellest, et keskpika perioodi jooksul tuleb ehitussektoris teha programmis kavandatust suuremaid korrektsioone. Parematest majandusväljavaadetest hoolimata ohustab programmis esitatud makromajanduslikku stsenaariumi oluliselt ka asjaolu, et Küprose põhiliste kaubanduspartnerite majandus elavneb vaoshoitult. Majandustegevuse vähenemise tõttu 2009. aastal korrigeeriti välist puudujääki oluliselt, ehkki osaliselt, ent sellele vaatamata on puudujääk endiselt suur, s.o 8,5 % SKPst, ja programmi kohaselt peaks see 2013. aastaks uuesti järsult suurenema 12,9 %ni SKPst, kuna import eeldatavalt taastub. Väline tasakaalustamatus võib mõjutada keskpika perioodi majanduskasvu. Avaliku sektori ülekulutusi tuleb rahastada välisvõlaga või erasektori säästudega. Seega kaasneksid jooksevkonto puudujäägi vähendamisega suuremad kulud laenude rahastamise tõttu või suurem säästmine erasektoris. Viimane tähendaks väiksemat SKP kasvu, kuna eratarbimine või investeeringud vähenevad (väljatõrjumine). Programmi inflatsiooniprognoos tundub olevat realistlik. [4]

Eelkõige on hindamisel võetud arvesse komisjoni talituste 2010. aasta kevadprognoosi, kuid samuti muud hiljem saadud teavet.

(5) Vastavalt programmile suurenes valitsemissektori puudujääk 2009. aastal oluliselt ja jõudis 0,9 % suurusest puudujäägist 2008. aastal 6,1 % suuruse puudujäägini, milles peamiselt kajastus kriisi mõju riigi rahandusele, kuid mis oli ka tingitud Euroopa majanduse elavdamise kava kohaselt valitsuse poolt võetud stimuleerivatest meetmetest, mille maht ulatus 1 %ni SKPst. Programmi kohaselt on eelarvepoliitika piirav, silmas pidades eelarvepuudujäägi kõrvaldamist 2013. aastaks eeldatava majanduskasvu tingimustes.

(6) Ajakohastatud programmis on 2010. aastaks seatud eelarvepuudjäägi eesmärk 6 % SKPst. 2010. aasta eelarveseaduses (mille parlament kiitis heaks 24. detsembril 2009) seati puudujäägieesmärgiks 4,5 % SKPst, lähtudes 2009. aastaks prognoositud puudujäägist, s.o ligikaudu 3 % SKPst. Arvestades asjaolu, et 2009. aasta tegelik puudujääk oli 6 % SKPst, võib eelarveseadusega kaasneda veelgi suurem puudujääk. Ent programm sisaldab ka meetmeid, mille eesmärk on peatada eelarvepositsiooni edasine halvenemine ja stabiliseerida puudujääk 2009. aastaga samale tasemele. Ajakohastatud programmis prognoositakse, et võrreldes 2009. aastaga suureneb tulude suhe SKPsse ligikaudu 1¼ protsendipunkti võrra. Avaliku sektori kulud peaksid suurenema 1¼ protsendipunkti võrra SKPst. Esmased kulud peaksid edaspidi kasvama põhiliselt sotsiaalsiirete, toetuste ja avaliku sektori palkade edasise suurenemise tõttu. Ajakohastatud programmiga nähakse ette, et hoolimata põhivõla suurenemisest vähenevad intressimaksed jätkuvalt ¼ protsendipunkti võrra SKPst. Riiklikud investeeringud peaksid jääma 2009. aasta tasemele. Üldiselt võib öelda, et programmis kavandatud eelarvepoliitiline hoiak, mõõdetuna struktuurse eelarvepositsioonina (s.t tsükliliselt kohandatud eelarvepositsioon, v.a ühekordsed ja muud ajutised meetmed), on 2010. aastal karmim nii umbes ½ % SKPst.

(7) Programmi keskpika perioodi eelarvestrateegia põhieesmärk on saavutada 2013. aastaks selline valitsemissektori eelarve positsioon, et puudujääk on allpool kontrollväärtust 3 % SKPst. Programmi järgi väheneb nominaalne puudujääk 2011. aastal 4,5 %-le SKPst (eelmise aasta 6,1 %-lt SKPst) ja 2012. aastal 3,4 %-le SKPst ning jõuab seejärel 2013. aastaks 2,5 %ni SKPst. Esmane eelarvepositsioon peaks arenema analoogselt ning jõudma 2010. aasta puudujäägist 3,7 % SKPst tasakaalu programmiperioodi lõpuks. Ühiselt kokku lepitud meetodil arvutatav struktuurne puudujääk peaks pärast 2010. aastat jätkuvalt vähenema ning jõudma 2011. aastal tasemele ligikaudu 3½ % SKPst, 2012. aastal tasemele veidi alla 3 % SKPst ja 2013. aastal tasemele 2¼ % SKPst. Ajavahemikul 2010–2013 tugevdatakse eelarvet aastas keskmiselt ¾ % SKPst. Eelarvet kohandatakse perioodi algul, kuigi 2010. aastal võetud meetmete kogumõju ilmneb alles 2011. aastal. Euroopa majanduse elavdamise kava raames võetud meetmete kohaldamine lõpetatakse järk-järgult 2010. aasta lõpuks. Konsolideerimine peaks saavutatama põhiliselt eelarve tulupoolel, mis ajavahemikus 2010–2013 peaks suurenema 2,6 protsendipunkti võrra SKPst, samas kui tänu kulude kahandamisele peaks lisanduma veel üks protsendipunkt SKPst. Tulude suurendamise meetmed hõlmavad võitlust maksudest kõrvalehiilimise vastu, linnaplaneerimisega seotud vabastusi, naftasaaduste minimaalsete aktsiisimäärade ühtlustamist, alandatud käibemaksumäära kohaldamist toiduainete ja ravimite suhtes ning riigiosalusega organisatsioonidest saadavat dividenditulu. Kulusid käsitlevate meetmete puhul on enamik programmiga ettenähtud kohandustest seotud tegevuskulude kontrollimise ja jooksvate siirete vähendamisega. Programmi kohaselt on sotsiaalsiirete suunamine ning avaliku sektori palkade suuruse ja kasvu kiiruse pidurdamine konsolideerimisele kaasa aitavad kulukategooriad, juhul kui sotsiaalpartnerid saavutavad omavahel konsensuse. Ajakohastatud programmis kinnitatakse kohustust järgida riigispetsiifilist keskpika perioodi eelarve-eesmärki, milleks on struktuurselt tasakaalus eelarvepositsioon (s.t tsükliliselt kohandatud eelarvepositsioon, v.a ühekordsed ja muud ajutised meetmed). Keskpika perioodi eesmärk on kooskõlas stabiilsuse ja kasvu pakti eesmärkidega. Programmis esitatud puudujäägieesmärkidele vastav struktuurne eelarvepositsioon osutab, et programmiperioodi jooksul ei saavutata keskpika perioodi eesmärki.

(8) Eelarve täitmine võib olla programmiga ettenähtust halvem. Eelkõige lähtutakse ajakohastatud programmis makromajandusliku stsenaariumi prognoosimisel liiga soodsatest majanduskasvu eeldustest kogu programmiperioodi jooksul. Tulude poolel on riigi rahandusega seotud riskid eelkõige 2010.–2011. aastal suuremad kui eelmistel aastatel ja neid seostatakse majanduskasvu võimaliku järsema aeglustumisega ning majanduskasvu komponentide hulgas suureneb vähem maksutulu andvate komponentide osakaal. Silmas pidades majanduse eeldatavat mõõdukat elavnemist ja survet suurendada sisenõudlust suuremate riiklike kulutuste kaudu, on ülekulude oht täiesti olemas. Need riskid on põhiliselt seotud asjaoluga, et aasta jooksul on kombeks esitada kulusid suurendavaid lisaeelarveid ning lisaks vahendite kavandatud ümberjaotamisele suurenevad koos sellega ka jooksvad kulud. Sotsiaalsiirded võivad osutuda eeldatust suuremaks, arvestades hiljutisi arengutendentse, tõhusat eesmärkide seadmise süsteemi puudumist ja pisut liiga optimistlikke prognoose tööhõive kasvu kohta (sellest tulenevalt ka töötusega seoses).

(9) Valitsemissektori koguvõla suhe SKPsse on 2009. aastal hinnanguliselt 56,2 % SKPst, mis on suurem kui eelneval aastal, kui võla suhe oli 48,4 % SKPst. Lisaks puudujäägi suurenemisele ja SKP kasvu aeglustumisele oli võla suhte suurenemine tingitud võlakoormuse ja eelarvepositsiooni muutumisest 1 protsendipunkti võrra SKPst. Viimati nimetatud asjaolu annab tunnistust valitsemissektori varade akumuleerumisest, mille põhjuseks on ülerahastamine 2009. aasta lõpul, et täita 2010. aasta jaanuari alguse kohustusi. Prognoosi kohaselt suureneb võla suhe programmiperioodi jooksul. Selle peamine põhjus on jätkuvalt suur esmane puudujääk, mis siiski väheneb. Võla suhe ületab 2010. aastal kontrollväärtuse 60 % SKPst ja prognooside järgi peaks see olema kontrollväärtusest suurem kogu programmiperioodi jooksul. 2011. ja 2012. aastaks prognoositakse võla suhteks 63 % SKPst ja edaspidi peaks see pisut vähenema. Arvestades makromajandusliku stsenaariumi ja eelarve-eesmärkide täitmisega seotud ohte, võib võla suhe areneda programmis kavandatust ebasoodsamalt.

(10) Elanikkonna vananemisest tulenev pikaajaline eelarvemõju on ELi keskmisest märgatavalt suurem peamiselt seepärast, et pensionikulude osakaal SKPs suureneb järgmiste kümnendite jooksul suhteliselt palju, kuna praegu alles töötatakse välja pensioniskeemi. Programmis pööratakse tähelepanu 2009. aasta aprillis kehtestatud pensionireformile, tänu millele peaksid pensionikulud mõnevõrra vähenema ja sotsiaalkindlustusmaksete määrad märkimisväärselt suurenema. Kõnealuse reformiga tagatakse pensionisüsteemi pikaajaline tasakaalustatus ja vähendatakse jätkusuutlikkusega seotud riske, ent üldhinnangut see sellegipoolest ei mõjuta. Programmis 2009. aastaks prognoositud eelarvepositsioonis suurendab elanikkonna vananemise mõju eelarvele jätkusuutlikkuse mahajäämust veelgi. Esmase eelarvepositsiooni parandamine keskpikas perspektiivis ja selliste täiendavate meetmete rakendamine, mille eesmärk on vähendada elanikkonna vananemisega seotud kulude, eelkõige pensioni- ja tervishoiukulude märkimisväärset kasvu, aitaksid kahandada riigi rahanduse jätkusuutlikkusega seotud riske, mis komisjoni 2009. aasta aruandes jätkusuutlikkuse kohta 10. novembri 2009. aasta järeldustes liikmesriikide rahanduse jätkusuutlikkuse kohta „kutsub nõukogu liikmesriike üles pöörama oma tulevastes stabiilsus- ja lähenemisprogrammides suuremat tähelepanu jätkusuutlikkusele suunatud strateegiatele” ning „kutsub komisjoni arendama koos majanduspoliitika komitee ning majandus- ja rahanduskomiteega edasi meetodeid riigi rahanduse pikaajalise jätkusuutlikkuse õigeaegseks hindamiseks järgmise jätkusuutlikkust käsitleva aruande jaoks”, mis on ette nähtud koostada 2012. aastal. olid hinnatud kõrgeteks. Keskpika perioodi võlaprognoosid, mille kohaselt taastub SKP kasv tasapisi enne kriisi prognoositud tasemele, maksusuhe jõuab jälle kriisieelsele tasemele ja elanikkonna vananemisega seotud kulud prognoositavalt suurenevad, osutavad sellele, et programmis esitatud eelarvestrateegia nominaalväärtuses võetuna, juhul kui poliitikat ei muudeta, on enam-vähem piisav, et stabiliseerida võla suhe SKPsse 2020. aastaks.[5]

10. novembri 2009. aasta järeldustes liikmesriikide rahanduse jätkusuutlikkuse kohta „kutsub nõukogu liikmesriike üles pöörama oma tulevastes stabiilsus- ja lähenemisprogrammides suuremat tähelepanu jätkusuutlikkusele suunatud strateegiatele” ning „kutsub komisjoni arendama koos majanduspoliitika komitee ning majandus- ja rahanduskomiteega edasi meetodeid riigi rahanduse pikaajalise jätkusuutlikkuse õigeaegseks hindamiseks järgmise jätkusuutlikkust käsitleva aruande jaoks”, mis on ette nähtud koostada 2012. aastal.

(11) Küpros on viimaste aastate jooksul ületanud oma eelarve-eesmärke, hoolimata asjaolust, et majandustegevus on olnud elav ja maksutulu osakaal majanduskasvus on olnud suur. Hiljuti on eelarveraamistikku täiendatud sellega, et võeti vastu finantshaldussüsteem ning järk-järgult on rakendatud kolmeaastast keskpika perioodi eelarveraamistikku ning programmi- ja tulemuspõhist eelarvestamist. Tava võtta aasta jooksul vastu lisaeelarveid on siiski suurendanud jooksvaid kulusid rohkem, kui rahaliste vahendite ümberjaotamisega kavandati. Programmi kohaselt peaks tänu uue eelarvestamisraamistiku täielikule rakendamisele olukord paranema ning eelarvestamine peaks muutuma tulemuslikumaks ja tõhusamaks ning aitama kaasa kulude vähendamisele. Samal ajal peaks uus eelarvestamiskord tagama kindla aluse kulude ümberjaotamiseks majanduskasvu soodustavatele tegevusvaldkondadele vastavalt riiklikus reformikavas kehtestatud prioriteetidele. Uus raamistik on siiski alles varajases rakendusfaasis ja peaks täielikult toimima hakkama 2012. aastal. Seepärast võib selle mõju hakata tundma alles keskpikas perspektiivis. Uue raamistiku ajastatud rakendamine oleks äärmiselt oluline riigi rahanduse edukaks ja kestvaks konsolideerimiseks.

(12) Programmis tunnistatakse riigi rahanduse kvaliteedi olulisust potentsiaalse majanduskasvu toetamisel ja riigi rahanduse pikaajalise jätkusuutlikkuse tagamisel. Eelkõige märgitakse programmis, et kui keskpika perioodi eelarveraamistikku ning programmi- ja tulemuspõhist eelarvestamist täielikult rakendada ning tootmisega mitteseotud kulusid paremini kontrollida, oleks võimalik vahendeid prioriteetsetele ja majanduskasvu soodustavatele valdkondadele paremini jaotada. Kuludega seoses antakse programmis ülevaade viimastest projektidest, mille eesmärk on avaliku sektori ja erasektori partnerluse kaudu tõhustada infrastruktuuri, samuti meetmetest, millega parandatakse hariduse taset arvutite laialdasema kasutamisega alg- ja keskkoolis ning teadusasutuste ja kõrgkoolide töö tõhustamisega. Ajakohastatud programmi kohaselt jaotatakse vahendeid ka selleks, et kujundada riigihaiglad ümber iseseisvateks üksusteks ja võtta vastu riiklik tervishoiukava, et reguleeritud konkurentsi ja kulutuste piiramisega suurendada tõhusust. Eespool nimetatu on oluline ka selleks, et kontrollida elanikkonna vananemisest tulenevat kulude eeldatavat kasvu. Tulude osas rõhutatakse programmis keskpika perioodi eelarveraamistiku kehtestamise positiivset mõju keskpika perioodi tuluprognooside täpsuse ja tundlikkuse parandamisele. Ametiasutused märgivad, et arvestades varade hinnabuumist tulenevat maksuelastsuse volatiilsust viimastel aastatel, võeti tuluprognooside korrigeerimisel arvesse varade hindu ja SKP kasvu komponente. Samuti märgitakse programmis, et ametiasutused kontrollivad pidevalt maksu- ja toetussüsteemi, et tagada vääriline tasu tehtud töö eest ja samal ajal toetada haavatavaid elanikkonnarühmi.

(13) Kokkuvõtteks võib öelda, et eespool nimetatud eelarve-eesmärkidega seotud riske silmas pidades on ka 2010. aastaks kavandatud strateegia jätkuvalt rakendada toetavat eelarvepoliitikat kooskõlas Euroopa majanduse elavdamise kavaga. Majanduskriisi negatiivsest mõjust tingituna on valitsemissektori eelarve puudujääk 2010. aastal 6 % SKPst, aga väheneb pärast seda järk-järgult allapoole kontrollväärtust, s.o allapoole 3 % SKPst. Kuigi programmi strateegiaga nähakse ette, et ajavahemikus 2010–2013 konsolideeritakse eelarvet aastas keskmiselt ¾ protsendipunkti võrra SKPst, on see eesmärk seotud teatavate ohtudega. Kõnealuseid ohte silmas pidades ei pruugi seega eelarve konsolideerimisest piisata, et vähendada puudujääki 2013. aastaks allapoole kontrollväärtust 3 % SKPst, nagu kavandati. Pealegi tundub, et programmi konsolideerimisstrateegia koosneb peamiselt tulusid suurendavatest meetmetest ja kulude kärpimise osakaal on minimaalne. Tegelikult prognoositakse programmis, et kulude suhe SKPsse on 2013. aastal suurem kui 2009. aastal. Praegu alles arutatakse sotsiaalpartneritega selliste meetmete üle, millega oleks võimalik kõnealust olukorda muuta, ja seega kaasnevad nende meetmete rakendamise võimaluste ja ajakavaga teatavad ohud. Sellest tulenevalt võib võla suhe, mis alates 2010. aastast peaks ületama 60 % SKPst, areneda ajakohastatud programmis prognoositust ebasoodsamalt.

(14) Seoses stabiilsus- ja lähenemisprogrammi tegevusjuhendis esitatud andmenõuetega on programmis esitatud kõik kohustuslikud ja vabatahtlikud andmed.

Üldine järeldus on, et Küprose rahanduse olukord halvenes märgatavalt majanduslanguse tõttu ja Euroopa majanduse elavdamise kava kohaste oluliste stimuleerivate meetmete vastuvõtmisest tingitud ekspansiivse eelarvepoliitika tõttu. Sellest tulenevalt muutus eelarvepositsioon ning 2008. aasta ülejääk 0,9 % SKPst muutus puudujäägiks 6,1 % SKPst. Programmis esitatakse alates 2010. aastast rakendatav konsolideerimisstrateegia, mille kohaselt peab valitsemissektori eelarve positsioon olema 2013. aastaks allpool kontrollväärtust 3 % SKPst. Kohandamine kavatsetakse siiski saavutada peamiselt eelarve tulupoolel, samal ajal kui kulude suhe SKPsse jääb tavapäraselt kõrgele tasemele. Maailmamajanduse mõningase elavnemise taustal võib eelarvepositsioon kujuneda strateegias kavandatust märksa halvemaks, kuna programmi makromajandusliku stsenaariumi aluseks on olnud liiga soodsad kasvuprognoosid. Suurt sisemist ja välist tasakaalustamatust silmas pidades peaks prioriteediks olema säilitada range eelarvepoliitika ja tugevdada selle jätkusuutlikkust. Seepärast oleks konsolideerimiskava täitmise ja eelarve-eesmärkide saavutamise toetamisel oluline kontrollida jooksvaid kulusid, rakendades selleks tõhusat mitmeaastast eelarveraamistikku. Lisaks on tasakaalustamatust arvesse võttes vaja jätkuvalt parandada riigi rahanduse kvaliteeti, et toetada majanduse sujuvat kohanemist eelkõige majanduse kasvupotentsiaali parandamise, konkurentsivõime suurendamise ja maksebilansi tasakaalustamatuse vähendamise näol.

Arvestades eespool esitatud hinnangut, kutsutakse Küprost üles:

i) piirama 2010. aasta puudujääki maksimaalselt 6 %-le SKPst, vajaduse korral tugevdades konsolideerimismeetmeid eelkõige juhul, kui makromajanduslikud suundumused osutuvad programmis esitatud stsenaariumist ebasoodsamaks, ning võtma ajastatud meetmeid, et töötada välja eelarve kulupoole konsolideerimise strateegia; kasutama lisaks juba teatatud meetmetele ka muid võimalusi, kuidas kiirendada eelarve konsolideerimist ja vähendada valitsemissektori võla suhet allapoole kontrollväärtust;

ii) kava kohaselt rakendama tõhusat mitmeaastast eelarveraamistikku, et tagada eelarve-eesmärkide järgimine ning rangelt piirata kulusid keskpikas perspektiivis;

iii) parandama riigi rahanduse pikaajalist jätkusuutlikkust, rakendades pensioni- ja tervishoiukulude kontrolli käsitlevaid reformimeetmeid, et hoida elanikkonna vananemisega seotud kulude prognoositud suurenemine kontrolli all.

Peamiste makromajanduslike ja eelarveprognooside võrdlus

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

SKP reaalkasv (muutuse %)|SP apr 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM mai 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|puudub|

THHI inflatsioon (%)|SP apr 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM mai 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|puudub|

SKP lõhe 1 (% potentsiaalsest SKPst)|SP apr 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|KOM mai 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|puudub|

Netolaenuandmine/-võtmine muu maailma suhtes (% SKPst)|SP apr 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|KOM mai 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|puudub|

Valitsemissektori tulud (% SKPst)|SP apr 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM mai 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|puudub|

Valitsemissektori kulud (% SKPst)|SP apr 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM mai 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|puudub|

Valitsemissektori eelarve positsioon (% SKPst)|SP apr 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|KOM mai 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|puudub|

Esmane eelarvepositsioon (% SKPst)|SP apr 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|KOM mai 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|puudub|

Tsükliliselt kohandatud eelarvepositsioon 1 (% SKPst)|SP apr 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|KOM mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|puudub|

Struktuurne eelarvepositsioon 3 (% SKPst)|SP apr 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|KOM mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|puudub|

Valitsemissektori koguvõlg (% SKPst)|SP apr 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM mai 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|puudub|puudub|

|SP veebr 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|puudub|

Märkused :|

1 Programmi raames esitatud teabe alusel komisjoni talituste arvutatud tsükliliselt kohandatud eelarvepositsioon ja SKP lõhe.|

2 Vastavalt prognoositud potentsiaalsele kasvule, mis ajavahemikus 2009–2013 on hinnanguliselt vastavalt 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % ja 2,8%.|

3 Tsükliliselt kohandatud eelarvepositsioon, v.a ühekordsed ja muud ajutised meetmed. Vastavalt viimasele ajakohastatud programmile on ühekordsed ja muud ajutised meetmed 2010.–2012. aastal 0,1 % (kõik puudujääki vähendavad). Komisjoni talituste 2010. aasta kevadprognoosiga ei ole ette nähtud ühekordseid ega muid ajutisi meetmeid.|

Allikad :|

stabiilsusprogramm (SP); komisjoni talituste 2010. aasta kevadprognoos (KOM); komisjoni talituste arvutused.|

[1] EÜT L 209, 2.8.1997, lk 1. Käesolevas tekstis osutatud dokumendid on kättesaadavad järgmisel veebilehel: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Komisjoni 26. novembri 2008. aasta teatis Euroopa Ülemkogule.

[3] EÜT L 209, 2.8.1997, lk 1. Käesolevas tekstis osutatud dokumendid on kättesaadavad järgmisel veebilehel: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] Eelkõige on hindamisel võetud arvesse komisjoni talituste 2010. aasta kevadprognoosi, kuid samuti muud hiljem saadud teavet.

[5] 10. novembri 2009. aasta järeldustes liikmesriikide rahanduse jätkusuutlikkuse kohta „kutsub nõukogu liikmesriike üles pöörama oma tulevastes stabiilsus- ja lähenemisprogrammides suuremat tähelepanu jätkusuutlikkusele suunatud strateegiatele” ning „kutsub komisjoni arendama koos majanduspoliitika komitee ning majandus- ja rahanduskomiteega edasi meetodeid riigi rahanduse pikaajalise jätkusuutlikkuse õigeaegseks hindamiseks järgmise jätkusuutlikkust käsitleva aruande jaoks”, mis on ette nähtud koostada 2012. aastal.

FR

(...PICT...)|COMMISSION EUROPÉENNE|

Bruxelles, le 12.5.2010

SEC(2010) 595 final

Recommandation en vue d’un

AVIS DU CONSEIL

relatif au programme de stabilité actualisé de Chypre pour 2009-2013

EXPOSÉ DES MOTIFS

1. Contexte général

Le pacte de stabilité et de croissance repose sur l’objectif de finances publiques saines en tant que moyen de renforcer les conditions propices à la stabilité des prix et à une croissance soutenue et durable, génératrice d’emplois. Tout en reconnaissant l’utilité du pacte en tant que point d’ancrage de la discipline budgétaire, la réforme opérée en 2005 visait à renforcer son efficacité et ses fondements économiques et à garantir la viabilité à long terme des finances publiques. Cette réforme a notamment introduit une plus grande souplesse dans l’application des règles régissant la procédure concernant les déficits excessifs, en particulier en ce qui concerne la définition des «circonstances exceptionnelles» et l’établissement de délais pour la correction d’un déficit excessif.

Le règlement (CE) n° 1466/97 du Conseil relatif au renforcement de la surveillance des positions budgétaires ainsi que de la surveillance et de la coordination des politiques économiques JO L 209 du 2.8.1997, p. 1. Les documents auxquels il est fait référence dans ce texte sont disponibles à l’adresse: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_fr.htm , qui fait partie du pacte de stabilité et de croissance, prévoit que chaque État membre présente au Conseil et à la Commission un programme de stabilité ou de convergence ainsi que des mises à jour annuelles de ce dernier. Les États membres qui ont déjà adopté la monnaie unique présentent des programmes de stabilité (actualisés) et ceux qui ne l’ont pas encore adoptée présentent des programmes de convergence (actualisés).[1]

JO L 209 du 2.8.1997, p. 1. Les documents auxquels il est fait référence dans ce texte sont disponibles à l’adresse: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_fr.htm

Conformément au règlement, le Conseil a rendu un avis sur le premier programme de stabilité de Chypre le 4 mars 2008, sur la base d’une recommandation de la Commission et après avoir consulté le comité économique et financier. En ce qui concerne les programmes de stabilité et de convergence actualisés, le règlement prévoit qu’ils sont évalués par la Commission et examinés par le comité précité, et qu’ils peuvent également être examinés par le Conseil, conformément à la procédure décrite ci-dessus.

2. Contexte de l’évaluation du programme actualisé

La Commission a examiné la dernière version actualisée du programme de stabilité de Chypre, présentée le 1 er  avril 2010, et a adopté une recommandation en vue d’un avis du Conseil à son sujet.

Afin de définir le cadre dans lequel la stratégie budgétaire présentée dans le nouveau programme de stabilité est évaluée, les paragraphes suivants résument:

(1) la communication de la Commission du 26 novembre 2008 («Un plan européen pour la relance économique»);

(2) les conclusions du Conseil Affaires économiques et financières du 20 octobre 2009 sur la «stratégie de sortie»;

(3) l’évaluation la plus récente de la position du pays au regard du volet préventif du pacte de stabilité et de croissance (résumé de l’avis rendu par le Conseil au sujet de la mise à jour précédente du programme de stabilité).

2.1. Communication de la Commission du 26 novembre 2008 («Un plan européen pour la relance économique»)

Face à l’ampleur sans précédent de la crise internationale qui a frappé les marchés financiers et l’économie mondiale en 2008 et 2009, la Commission européenne a proposé un plan européen pour la relance économique Communication de la Commission au Conseil européen du 26 novembre 2008. . Ce plan visait à apporter à la crise une réponse macroéconomique contracyclique concertée, sous la forme d’un ensemble ambitieux d’actions visant à soutenir l’économie, à savoir: (i) une relance budgétaire immédiate de 200 milliards d’EUR (1,5 % du PIB de l’UE), constituée d’un accroissement du budget par les États membres de 170 milliards d’EUR (environ 1,2 % du PIB de l’UE) et d’un financement de l’UE en faveur d’actions immédiates de l’ordre de 30 milliards d’EUR (environ 0,3 % du PIB de l’UE); et (ii) un certain nombre d’actions prioritaires fondées sur la stratégie de Lisbonne et destinées à adapter nos économies aux défis à long terme, tout en poursuivant les réformes structurelles visant à accroître notre croissance potentielle. Le plan préconisait de différencier les mesures de stimulation budgétaire selon les États membres, en fonction de la situation de chacun en termes de viabilité des finances publiques et de compétitivité. Ainsi, s’agissant des États membres n’appartenant pas à la zone euro et qui affichent des déséquilibres extérieurs et intérieurs significatifs, la politique budgétaire devrait tendre principalement vers une correction de ces déséquilibres. Ce plan a été approuvé par le Conseil européen le 11 décembre 2008. [2]

Communication de la Commission au Conseil européen du 26 novembre 2008.

2.2. Conclusions du Conseil Affaires économiques et financières du 20 octobre 2009 sur la «stratégie de sortie»

Constatant que des signes de reprise commençaient à apparaître, et notamment que la forte baisse de l’activité économique s’était interrompue, que les marchés financiers s’étaient stabilisés et que la confiance renaissait, le Conseil a conclu, le 20 octobre 2009, que si le moment n’était pas encore venu pour les gouvernements de retirer leur soutien à l’économie et au secteur financier, étant donné la fragilité de la reprise, il était nécessaire d’élaborer une stratégie coordonnée qui permette de sortir des politiques généralisées de relance. Cette stratégie devrait concilier les préoccupations en matière de stabilisation et celles relatives à la viabilité de la situation budgétaire, et prendre en compte les interactions entre les différents moyens d’action, ainsi que les discussions menées au niveau international. Le fait de concevoir et d’expliquer au plus tôt cette stratégie contribuerait à renforcer la confiance dans nos politiques à moyen terme et à fournir un point d’ancrage aux anticipations. Selon le Conseil, outre la suppression des mesures de stimulation prévues dans le cadre du plan européen pour la relance économique, un important assainissement des finances publiques s’impose pour stopper l’accroissement de la dette, à terme inverser la tendance et rétablir des situations budgétaires saines. Il juge souhaitable, même à court terme, d’améliorer l’efficacité des finances publiques et d’intensifier les réformes structurelles, car cela contribuerait à favoriser l’accroissement du potentiel de croissance de la production et la réduction de la dette. Le Conseil a approuvé les principes suivants pour cette stratégie de sortie dans le domaine budgétaire: (i) la stratégie devrait faire l’objet d’une coordination entre pays dans le cadre d’une mise en œuvre cohérente du pacte de stabilité et de croissance; (ii) il y a lieu, tout en tenant compte des spécificités des différents pays, de supprimer en temps opportun les mesures de relance budgétaire; (iii) le rythme d’assainissement devrait être ambitieux et dépasser nettement le chiffre de 0,5 % du PIB par an en termes structurels dans la plupart des pays; et (iv) pour être crédible, la stratégie devrait être étayée par des mesures visant à améliorer la qualité des finances publiques et des réformes structurelles ambitieuses destinées à accroître l’emploi et la croissance potentielle.

2.3. Évaluation contenue dans l’avis du Conseil au sujet de la version actualisée précédente du programme

Dans son avis rendu le 3 avril 2009, le Conseil a résumé comme suit son évaluation au sujet de la version actualisée précédente du programme de stabilité, concernant la période 2008-2012. «En conclusion, la position budgétaire sera expansionniste en 2009 en raison de l’adoption de mesures significatives de relance conformément au plan européen pour la relance économique. Les années suivantes, le solde structurel devrait continuer à se dégrader. Ce relâchement budgétaire ne semble pas se justifier, compte tenu des perspectives économiques relativement favorables et de l’existence d’un déséquilibre extérieur important. De plus, dans le contexte d’une détérioration marquée de l’environnement économique mondial, des risques considérables entourent la stratégie budgétaire et, par ailleurs, les hypothèses de croissance qui sous-tendent le scénario macroéconomique du programme sont optimistes. Compte tenu des déséquilibres extérieurs importants, il y a lieu de donner la priorité au maintien de politiques prudentes et au renforcement de la viabilité des finances publiques. Par conséquent, l’un des défis majeurs pour la politique budgétaire chypriote consistera à contrôler les dépenses courantes et à éviter une tendance procyclique. De plus, il est important de promouvoir la qualité des finances publiques également pour faciliter l’ajustement de l’économie, eu égard aux déséquilibres qu’elle affiche.» Compte tenu de cette évaluation, le Conseil a invité Chypre «(i) à mettre en œuvre la politique budgétaire comme prévu, conformément au plan européen pour la relance économique et dans le cadre du pacte de stabilité et de croissance, tout en évitant une nouvelle détérioration des finances publiques en 2009 par rapport à l’objectif; (ii) à inverser la tendance à l’augmentation du déficit budgétaire attendue pour 2010 et les années suivantes en limitant l’augmentation des dépenses afin d’assurer une position budgétaire saine à moyen terme; (iii) compte tenu de l’incidence attendue du vieillissement de la population sur les dépenses publiques, à renforcer la viabilité des finances publiques à long terme en poursuivant les réformes des systèmes de retraites et de soins de santé».

Recommandation en vue d’un

AVIS DU CONSEIL

relatif au programme de stabilité actualisé de Chypre pour 2009-2013

LE CONSEIL DE L’UNION EUROPÉENNE,

vu le traité sur le fonctionnement de l’Union européenne,

vu le règlement (CE) n° 1466/97 du Conseil du 7 juillet 1997 relatif au renforcement de la surveillance des positions budgétaires ainsi que de la surveillance et de la coordination des politiques économiques JO L 209 du 2.8.1997, p. 1. Tous les documents auxquels il est fait référence dans ce texte figurent à l’adresse: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_fr.htm , et notamment son article 5, paragraphe 3 (concernant les programmes de stabilité),[3]

JO L 209 du 2.8.1997, p. 1. Tous les documents auxquels il est fait référence dans ce texte figurent à l’adresse:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_fr.htm

vu la recommandation de la Commission,

après consultation du comité économique et financier,

A RENDU LE PRÉSENT AVIS:

(1) Le [JJ mois 2010], le Conseil a examiné la version actualisée du programme de stabilité de Chypre, qui couvre la période 2009-2013.

(2) En 2009, l’activité économique s’est contractée de 1,7 %. C’est la première fois depuis trente-cinq ans que Chypre affiche une croissance négative. Une faible demande intérieure et une conjoncture extérieure défavorable ont considérablement obéré la croissance. Le fort endettement des ménages, conjugué à un resserrement des conditions du crédit, à une détérioration des perspectives sur le marché de l’emploi et à des effets de confiance négatifs, a notamment conduit à un recul de la consommation privée. Dans le même temps, les investissements ont enregistré une forte correction, dans un contexte marqué par un recul de la demande étrangère de logements, une faible utilisation des capacités et la restructuration des bilans des entreprises. La consommation publique a été la seule composante de la demande à soutenir l’activité économique, en partie grâce au train de mesures de relance, représentant 1½ % du PIB, qui a été mis en œuvre conformément au plan européen pour la relance économique. En plus de ces mesures discrétionnaires, la contraction de l’activité économique, l’essoufflement du boom des actifs et un modèle de croissance moins riche en recettes fiscales ont exercé des pressions importantes sur les finances publiques. En conséquence, le solde des finances publiques s’est mué en un déficit de 6,1 % du PIB, alors qu’il avait affiché un excédent de 0,9 % du PIB en 2008. La crise a également mis en évidence l’existence d’un déséquilibre extérieur de plus en plus important, ce qui reflète non seulement la faiblesse de l’épargne nette du secteur privé, mais également une détérioration de la position nette des administrations publiques et des pertes de compétitivité. Une faible demande intérieure et la lenteur du redressement de l’activité mondiale devraient peser sur les perspectives de reprise. Selon les prévisions, la croissance du PIB devrait poursuivre son repli en 2010, mais dans une moindre mesure, avant de se redresser légèrement en 2011. Chypre doit donc, à moyen terme, relever le défi du soutien de la croissance dans le contexte d’un redressement fragile de la conjoncture mondiale, tout en corrigeant les déséquilibres macroéconomiques existants en maintenant une politique budgétaire prudente. Sur le long terme, le pays devra renforcer la viabilité de ses finances publiques compte tenu du vieillissement de la population.

(3) Bien que dans le contexte de la crise, une part importante du déclin du PIB réel soit conjoncturelle, le niveau du PIB potentiel a également été touché. De plus, la crise pourrait également nuire à la croissance potentielle à moyen terme, du fait d’une diminution des investissements, d’un resserrement de l’offre de crédit et de l’accroissement du chômage structurel. De surcroît, l’impact de la crise économique aggrave les effets négatifs du vieillissement démographique sur le PIB potentiel et la viabilité des finances publiques. Dans ce contexte, il sera essentiel d’accélérer le rythme des réformes structurelles afin de soutenir la croissance potentielle. En particulier, il est important que Chypre engage des réformes dans le domaine du marché de l’emploi consistant, par exemple, à développer les possibilités de formation tout au long de la vie, notamment pour les travailleurs peu qualifiés ou plus âgés et les chômeurs, ainsi qu’à assurer la mise en œuvre rapide et efficace des plans de réforme dans le domaine de l’enseignement technique et professionnel. De plus, il convient d’aligner davantage la progression des salaires sur la productivité, la croissance de l’emploi et la compétitivité.

(4) Le scénario macroéconomique qui sous-tend le programme prévoit une augmentation de la croissance du PIB réel, qui passerait de -1,7 % en 2009 à 0,5 % en 2010, avant de revenir à un taux moyen d’environ 2,6 % pendant le reste de la période de programmation. Sur la base des informations actuellement disponibles L’évaluation tient notamment compte des prévisions des services de la Commission du printemps 2010, mais aussi d’autres informations disponibles depuis lors. , ce scénario semble fondé sur des hypothèses de croissance favorables pour toute la période de programmation. En particulier, les prévisions annoncent une tendance favorable de la consommation privée, sous l’effet d’une croissance un peu optimiste de l’emploi et des salaires. Selon le programme, la croissance réelle des investissements dans le secteur de la construction devrait rester négative à court terme, avant de se rétablir dans la seconde moitié de la période de programmation. Les indicateurs prospectifs vont toutefois dans le sens, pour ce secteur, d ’ une trajectoire de correction plus marquée à moyen terme que celle retenue par le programme. De plus, malgré l’amélioration des perspectives économiques, la fragilité de la reprise chez les principaux partenaires commerciaux de Chypre fait peser des risques non négligeables sur le scénario macroéconomique du programme. La contraction de l’activité économique en 2009 a entraîné une correction importante, bien que partielle, du déficit extérieur, qui reste néanmoins élevé, à 8,5% du PIB, et dont le programme annonce une nouvelle augmentation sensible à 12,9 % du PIB d’ici à 2013, compte tenu de la remontée prévue des importations. Le déséquilibre extérieur risque de peser sur la croissance économique à moyen terme. L’importante désépargne du secteur public devrait être financée par la dette extérieure ou l’épargne privée intérieure. Dans ces conditions, le rééquilibrage de la balance courante nécessiterait soit un relèvement du coût global de l’emprunt soit un accroissement de l’épargne du secteur privé. Ce dernier scénario nuirait à la croissance du PIB en réduisant la consommation privée ou l’investissement (effet d’éviction). Les projections du programme paraissent réalistes pour ce qui est de l’inflation. [4]

L’évaluation tient notamment compte des prévisions des services de la Commission du printemps 2010, mais aussi d’autres informations disponibles depuis lors.

(5) Selon le programme, les finances publiques se sont fortement détériorées en 2009, passant d’un excédent de 0,9 % du PIB en 2008 à un déficit de 6,1 % en 2009. Si elle résulte principalement de l’impact de la crise sur les finances publiques, cette détérioration a aussi été provoquée par les mesures de relance, à hauteur de 1½ % du PIB, que le gouvernement a adoptées conformément au plan européen pour la relance économique. Le programme prévoit une politique budgétaire restrictive afin de corriger le déficit excessif d’ici à 2013 compte tenu des hypothèses sous-tendant le scénario de croissance.

(6) Dans la version actualisée du programme, l’objectif budgétaire pour 2010 est un déficit de 6 % du PIB. La loi de finances de 2010 (approuvée par le Parlement le 24 décembre 2009) tablait sur un déficit de 4,5 % du PIB sur la base d’un déficit d’environ 3 % du PIB pour 2009. Le déficit constaté pour 2009 s’étant finalement établi à 6 % du PIB, le déficit résultant de la loi de finances devrait se révéler d’autant plus élevé. Cependant, le programme comprend également des mesures qui visent à empêcher une nouvelle détérioration de la position budgétaire et à stabiliser le déficit aux niveaux de 2009. La version actualisée du programme prévoit que le ratio de recettes publiques par rapport au PIB devrait augmenter d’environ 1¼ point de pourcentage en 2010 par rapport au résultat de 2009. Les dépenses publiques devraient augmenter de 1¼ point de pourcentage du PIB. L’accroissement des dépenses primaires devrait se poursuivre, principalement sous l’effet d’une nouvelle augmentation des transferts sociaux, des subventions et de la masse salariale du secteur public. Selon le programme actualisé, les paiements d’intérêts devraient rester orientés à la baisse, reculant de ¼ point de pourcentage du PIB, malgré la progression du stock de la dette publique. L’investissement public devrait rester aux niveaux de 2009. D’une manière générale, telle qu’elle résulte du programme, la position budgétaire mesurée par le solde structurel (c’est-à-dire le solde budgétaire corrigé des variations conjoncturelles, hors mesures exceptionnelles et autres mesures temporaires) traduira un durcissement des orientations budgétaires correspondant à environ ½ % du PIB en 2010.

(7) Le principal objectif de la stratégie budgétaire à moyen terme définie dans le programme est de ramener le solde des finances publiques sous la valeur de référence de 3 % du PIB d’ici à 2013. Selon le programme, le déficit budgétaire nominal devrait diminuer pour atteindre 4,5 % du PIB en 2011 (contre 6,1 % l’année précédente), 3,4 % en 2012, puis 2,5 % en 2013. Le solde primaire devrait suivre un schéma similaire et atteindre une situation d’équilibre d’ici à la fin de la période, alors qu’il présentait un déficit de 3,7 % du PIB en 2010. Le déficit structurel calculé selon la méthodologie commune continuerait de s’améliorer après 2010 pour atteindre environ 3½ % du PIB en 2011, un peu moins de 3 % en 2012 et 2¼ % en 2013. L’effort budgétaire annuel s’établirait en moyenne à 3/4 % du PIB par an au cours de la période 2010-2013. L’ajustement se concentre sur le début de la période, même si les mesures prises en 2010 ne produiront pleinement leurs effets qu’en 2011. De plus, les mesures prises dans le cadre du plan européen pour la relance économique ne seront progressivement supprimées que d ’ ici à la fin de 2010. L’effort d’assainissement portera principalement sur le volet des recettes du budget, qui devraient progresser de 2,6 points de pourcentage du PIB entre 2010 et 2013, auxquels s’ajoutera un point de pourcentage du PIB par la compression des dépenses. Les mesures destinées à augmenter les recettes comprennent la lutte contre l’évasion fiscale, une amnistie urbanistique, l’harmonisation des droits d’accises minimaux sur les produits pétroliers et l’application d’une TVA réduite sur les denrées alimentaires et les produits pharmaceutiques, ainsi que des dividendes provenant des organisations semi-publiques. En ce qui concerne les mesures relatives aux dépenses, l’ajustement prévu par le programme résulte principalement d’une maîtrise des dépenses opérationnelles et d’une réduction des transferts courants. Le programme considère le ciblage des transferts sociaux et la limitation de l’enveloppe et du taux de croissance des salaires de la fonction publique comme des catégories de dépenses contribuant à l’assainissement dès que les partenaires sociaux se seront mis d’accord. Le programme actualisé confirme la volonté d’atteindre l’objectif budgétaire à moyen terme (OMT) spécifique du pays, à savoir une position budgétaire équilibrée en termes structurels (c’est-à-dire en termes corrigés des variations conjoncturelles, hors mesures exceptionnelles et autres mesures temporaires). L’OMT correspond aux objectifs du pacte. Vu les soldes structurels correspondant aux objectifs du programme en matière de déficit, l’OMT ne sera pas atteint pendant la période de programmation.

(8) Les résultats budgétaires pourraient être plus défavorables que prévu dans le programme. En particulier, le scénario macroéconomique défini dans le programme actualisé semble reposer sur des hypothèses de croissance favorables tout au long de la période de programmation. Dans le volet des recettes, les risques pour les finances publiques, en particulier en 2010-2011, sont plus élevés qu’au cours des années précédentes et sont associés à une contraction éventuellement plus forte et à un rééquilibrage de la croissance économique au profit d’une croissance moins riche en recettes fiscales. Compte tenu de l ’ anticipation d’une reprise économique modérée et des pressions visant à stimuler la demande intérieure au moyen de dépenses publiques accrues, les risques de dépassements éventuels des dépenses ne sont pas négligeables. Ces risques sont principalement liés à la pratique consistant à soumettre en cours d’exercice des budgets supplémentaires qui augmentent les dépenses, ce qui, au-delà de la répartition prévue des fonds, implique une hausse des dépenses courantes. De plus, les transferts sociaux pourraient se révéler plus élevés que prévu compte tenu des antécédents récents et de l’absence de mécanisme de ciblage effectif ainsi que des projections quelque peu optimistes en matière de croissance de l’emploi (et donc du chômage).

(9) Selon les estimations, le ratio de la dette publique brute rapportée au PIB aura atteint 56,2 % en 2009, contre 48,4 % l’année précédente. En plus de l’augmentation du déficit et du fléchissement de la croissance du PIB, un ajustement stock-flux représentant 1 point de pourcentage du PIB a contribué à l’augmentation du taux d’endettement. Celui-ci est révélateur d’une accumulation d’actifs publics due à un surfinancement à la fin de 2009 destiné à faire face à des obligations apparues au début du mois de janvier 2010. Une augmentation du ratio de la dette est prévue sur la période de programmation, principalement du fait de déficits primaires qui se maintiennent, bien qu’à un niveau moins élevé. Le taux d’endettement dépassera la valeur de référence de 60 % du PIB en 2010 et devrait rester supérieur à la valeur de référence tout au long de la période de programmation. Il devrait atteindre environ 63 % du PIB en 2011 et 2012, avant de reculer légèrement. Au vu des risques pesant sur le scénario macroéconomique et la réalisation des objectifs budgétaires, il est possible que l’évolution du ratio de la dette soit moins favorable que ce que prévoit le programme.

(10) Les effets budgétaires à long terme du vieillissement de la population dépassent largement la moyenne de l ’ UE, principalement en raison de l’augmentation assez forte de la part du PIB consacrée aux dépenses en matière de retraites dans les prochaines décennies, notamment sous l’influence de la maturation du système des retraites. Le programme fait le point sur une réforme des retraites mise en place en avril 2009, qui devrait réduire légèrement l’augmentation des dépenses de retraites et, surtout, augmenter les taux de cotisations sociales. La réforme améliorerait l’équilibre à long terme du système de retraites et réduirait les risques pesant sur la viabilité, sans incidence toutefois sur l’évaluation globale. La situation budgétaire de 2009 telle qu’elle est estimée dans le programme accentue l’incidence budgétaire du vieillissement de la population sur l’écart de viabilité. L’amélioration du solde primaire à moyen terme et la mise en œuvre de nouvelles mesures visant à ralentir l’accroissement significatif des dépenses liées au vieillissement démographique, en particulier les dépenses de retraites et de soins de santé, contribueraient à réduire les risques qui pèsent sur la viabilité des finances publiques, jugés élevés dans le rapport 2009 de la Commission sur la viabilité Dans ses conclusions du 10 novembre 2009 sur la viabilité des finances publiques, «le Conseil invite les États membres à concentrer leur attention, dans leurs prochains programmes de stabilité et de convergence, sur des stratégies destinées à assurer la viabilité» et «invite la Commission à poursuivre, avec le comité de politique économique et le comité économique et financier, l’élaboration de méthodologies destinées à permettre l’évaluation de la viabilité à long terme des finances publiques, méthodologies qui devraient pouvoir être utilisées lors de l’élaboration du prochain rapport sur la viabilité», prévu pour 2012. . Tablant sur le fait que la croissance du PIB reviendra progressivement aux valeurs prévues avant la crise tandis que les recettes fiscales rapportées au PIB retrouveront quant à elles leurs niveaux d’avant, et tenant compte de l’augmentation prévue des dépenses liées au vieillissement démographique, les projections à moyen terme en matière d’endettement montrent que, telle qu’elle est présentée dans le programme, et à supposer que les mesures prévues ne soient plus modifiées, la stratégie budgétaire suffirait quasiment à stabiliser le ratio dette publique/PIB d’ici à 2020.[5]

Dans ses conclusions du 10 novembre 2009 sur la viabilité des finances publiques, «le Conseil invite les États membres à concentrer leur attention, dans leurs prochains programmes de stabilité et de convergence, sur des stratégies destinées à assurer la viabilité» et «invite la Commission à poursuivre, avec le comité de politique économique et le comité économique et financier, l’élaboration de méthodologies destinées à permettre l’évaluation de la viabilité à long terme des finances publiques, méthodologies qui devraient pouvoir être utilisées lors de l’élaboration du prochain rapport sur la viabilité», prévu pour 2012.

(11) Ces dernières années, Chypre a dépassé ses objectifs budgétaires, fût-ce dans le contexte d’une activité économique vigoureuse et d’une croissance riche en recettes fiscales. Dans un passé récent, le cadre budgétaire a été amélioré grâce à l’adoption du système comptable de gestion financière (FIMAS), à la mise en place progressive d’un cadre budgétaire à moyen terme de trois ans (MTBF) et à l’introduction d’une budgétisation fondée sur les programmes et sur les résultats (PPB). Cependant, l’adoption de budgets supplémentaires en cours d’année entraîne une augmentation des dépenses courantes au-delà de la répartition prévue des fonds. Selon le programme, le nouveau cadre budgétaire devrait mettre fin à cette pratique lorsqu’il sera pleinement appliqué, et conduire à une procédure budgétaire plus efficace et plus efficiente, qui permettra de limiter les dépenses. Par ailleurs, la nouvelle procédure budgétaire établirait une base saine pour la réorientation des dépenses vers des activités de nature à stimuler la croissance, conformément aux priorités définies dans le programme national de réforme. Toutefois, la mise en œuvre du nouveau cadre a à peine débuté, et il ne devrait être pleinement opérationnel qu’en 2012. Par conséquent, il pourrait ne produire ses effets qu’à moyen terme. La mise en œuvre en temps utile du nouveau cadre serait déterminante pour un assainissement réussi et durable des finances publiques.

(12) En ce qui concerne la qualité des finances publiques, le programme reconnaît qu’elle constitue un moyen important de soutenir la croissance potentielle et d’assurer la viabilité à long terme des finances publiques. En particulier, le programme note l’impact qu’auront les techniques de budgétisation MTBF et PPB, lorsqu’elles seront pleinement mises en œuvre, sur une meilleure allocation des ressources à des domaines de haute priorité de nature à favoriser la croissance parallèlement à une meilleure maîtrise des dépenses non productives. Sur le plan des dépenses, le programme comprend un réexamen de projets récents visant à renforcer les infrastructures, par des partenariats public-privé (PPP), ainsi que des mesures visant à améliorer l’enseignement par un recours accru à l’informatique dans l’enseignement primaire et secondaire et des améliorations bénéficiant aux organismes de recherche et aux établissements universitaires. La version actualisée du programme prévoit également l’affectation de fonds à la restructuration des hôpitaux publics en unités autonomes et l’adoption d’un régime national de soins de santé, dans un but d’efficacité accrue par une concurrence régulée et la limitation des coûts. Ces mesures semblent indispensables pour maîtriser l’augmentation prévue des dépenses liées au vieillissement démographique. Sur le plan des recettes, le programme souligne les retombées positives qu’aurait l’introduction de la budgétisation MTBF pour améliorer la précision et la sensibilité des prévisions de recettes à moyen terme. Les autorités relèvent qu’en raison de la volatilité des élasticités fiscales observée ces dernières années à la suite du boom des actifs, les prévisions de recettes ont été adaptées pour prendre en compte l’incidence des prix des actifs et la composition de la croissance du PIB. Le programme signale également que le système de prélèvements-prestations fait l’objet d’un suivi constant par les autorités afin de préserver la rémunération du travail tout en garantissant une assistance aux groupes sociaux vulnérables.

(13) Globalement, compte tenu des risques qui pèsent sur les objectifs budgétaires susmentionnés, la stratégie consistant à maintenir des politiques budgétaires expansionnistes en 2010 peut être considérée comme conforme au plan européen pour la relance économique. Cependant, en raison des effets négatifs de la crise économique, le déficit public devrait, en 2010, se maintenir à 6% du PIB; il devrait ensuite retomber progressivement sous la valeur de référence de 3 % du PIB. Si la stratégie du programme prévoit un effort budgétaire annuel moyen de ¾ point de pourcentage du PIB au cours de la période 2010-2013, des risques pèsent sur cet objectif. Par conséquent, eu égard aux risques, l’effort budgétaire peut se révéler insuffisant pour ramener le déficit au-dessous de la valeur de référence de 3 % du PIB d’ici à 2013 comme prévu. De plus, la composition de la stratégie d’assainissement du programme se fonde en grande partie sur des mesures ayant pour effet d’accroître les recettes en limitant au minimum la réduction des dépenses. En fait, le programme table sur une stabilisation du ratio des dépenses au PIB à un niveau plus élevé en 2013 que le niveau enregistré en 2009. Les mesures à prendre pour remédier à cette situation sont encore en cours de discussion avec les partenaires sociaux et, partant, des risques pèsent sur les modalités et le calendrier de leur mise en œuvre. Par conséquent, l’évolution du taux d’endettement, qui devrait dépasser 60 % du PIB à partir de 2010, peut également s’avérer moins favorable que ne le prévoit le programme actualisé.

(14) En ce qui concerne les prescriptions du code de conduite relatives à la présentation et au contenu des programmes de stabilité et de convergence, le programme fournit toutes les informations obligatoires et facultatives.

En conclusion, les finances publiques de Chypre se sont sensiblement détériorées sous l’effet du ralentissement de l’économie et d’une orientation budgétaire expansionniste résultant de l’adoption de mesures de relance importantes conformément au plan européen pour la relance économique. En conséquence, le solde budgétaire s’est mué en un déficit de 6,1% du PIB en 2009, alors qu’il affichait un excédent de 0,9% en 2008. Le programme décrit une trajectoire d’assainissement à partir de 2010 visant à ramener le solde des administrations publiques au-dessous de la valeur de référence de 3 % du PIB d’ici à 2013. Cependant, l’ajustement prévu se fonde principalement sur le volet des recettes du budget, alors que le ratio des dépenses au PIB continue de culminer à des sommets historiques. De plus, dans le contexte d’un redressement fragile de l ’activité économique mondiale, des risques considérables entourent la stratégie budgétaire, les hypothèses de croissance qui sous-tendent le scénario macroéconomique du programme étant favorables. Compte tenu des déséquilibres intérieurs et extérieurs importants, il y a lieu de donner la priorité au maintien de politiques prudentes et au renforcement de la viabilité des finances publiques. Par conséquent, la mise en œuvre d’un cadre budgétaire pluriannuel efficace pour assurer la maîtrise des dépenses courantes serait un instrument essentiel pour conforter la réalisation des plans d’assainissement et des objectifs budgétaires. De plus, il est important de favoriser la qualité des finances publiques également en vue de faciliter l’ajustement de l’économie au vu des déséquilibres auxquels elle est confrontée, notamment en renforçant le PIB potentiel, en améliorant la compétitivité et en corrigeant davantage le déséquilibre extérieur.

Compte tenu de cette évaluation, Chypre est invitée:

i) à limiter le déficit de 2010 de façon à ce qu’il ne dépasse pas 6 % du PIB, au besoin par un renforcement des mesures d’assainissement, notamment dans l’hypothèse où l’évolution macroéconomique s’avérerait moins favorable que dans le scénario du programme, et à prendre rapidement les mesures qui s’imposent pour définir une stratégie d’assainissement davantage axée sur les dépenses; à saisir les occasions d’accélérer l’assainissement budgétaire au-delà de l’effort annoncé et de ramener le ratio de la dette brute au-dessous de la valeur de référence;

ii) à mettre en œuvre, comme prévu, un cadre budgétaire pluriannuel efficace afin d’assurer le respect des objectifs budgétaires et de contenir fermement les dépenses à moyen terme;

iii) à améliorer la viabilité à long terme des finances publiques en mettant en œuvre des mesures de réforme visant à maîtriser les dépenses de retraites et de soins de santé afin d’enrayer l’augmentation attendue des dépenses liées au vieillissement.

Comparaison des principales projections macroéconomiques et budgétaires

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

PIB réel (variation en %)|PS avril 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM mai 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|n.d.|

Inflation IPCH (%)|PS avril 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM mai 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|n.d.|

Écart de production 1 (% du PIB potentiel)|PS avril 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|COM mai 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|n.d.|

Emprunts/prêts nets vis-à-vis du reste du monde (% du PIB)|PS avril 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|COM mai 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|n.d.|

Recettes des administrations publiques (% du PIB)|PS avril 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM mai 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|n.d.|

Dépenses des administrations publiques (% du PIB)|PS avril 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM mai 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|n.d.|

Solde des administrations publiques (% du PIB)|PS avril 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|COM mai 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|n.d.|

Solde primaire (% du PIB)|PS avril 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|COM mai 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|n.d.|

Solde corrigé des variations conjoncturelles 1 (% du PIB)|PS avril 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|COM mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.d.|

Solde structurel 3 (% du PIB)|PS avril 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|COM mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.d.|

Dette publique brute (% du PIB)|PS avril 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM mai 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|n.d.|n.d.|

|PS fév. 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|n.d.|

Remarques :|

1 Écarts de production et soldes corrigés des variations conjoncturelles selon les programmes et recalculés par les services de la Commission sur la base des informations contenues dans les programmes.|

2 Sur la base d’une croissance potentielle estimée à 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % et 2, 8%, respectivement, sur la période 2009-2013.|

3 Solde corrigé des variations conjoncturelles hors mesures ponctuelles et autres mesures temporaires. Les éléments exceptionnels et les autres mesures temporaires conduisent à une réduction du déficit de 0,1% du PIB en 2010, 2011 et 2012, selon le dernier programme. Les prévisions économiques établies au printemps 2010 par les services de la Commission ne font mention d’aucune mesure exceptionnelle, ni d’aucune autre mesure temporaire.|

Sources :|

programme de stabilité (PS); prévisions du printemps 2010 des services de la Commission (COM); calculs des services de la Commission.|

[1] JO L 209 du 2.8.1997, p. 1. Les documents auxquels il est fait référence dans ce texte sont disponibles à l’adresse: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_fr.htm

[2] Communication de la Commission au Conseil européen du 26 novembre 2008.

[3] JO L 209 du 2.8.1997, p. 1. Tous les documents auxquels il est fait référence dans ce texte figurent à l’adresse: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_fr.htm

[4] L’évaluation tient notamment compte des prévisions des services de la Commission du printemps 2010, mais aussi d’autres informations disponibles depuis lors.

[5] Dans ses conclusions du 10 novembre 2009 sur la viabilité des finances publiques, «le Conseil invite les États membres à concentrer leur attention, dans leurs prochains programmes de stabilité et de convergence, sur des stratégies destinées à assurer la viabilité» et «invite la Commission à poursuivre, avec le comité de politique économique et le comité économique et financier, l’élaboration de méthodologies destinées à permettre l’évaluation de la viabilité à long terme des finances publiques, méthodologies qui devraient pouvoir être utilisées lors de l’élaboration du prochain rapport sur la viabilité», prévu pour 2012.

HU

(...PICT...)|EURÓPAI BIZOTTSÁG|

Brüsszel, 2010.5.12.

SEC(2010) 595 végleges

Ajánlás:

A TANÁCS VÉLEMÉNYE

Ciprus 2009–2013 közötti időszakra vonatkozó aktualizált stabilitási programjáról

INDOKOLÁS

1. Előzmények

A Stabilitási és Növekedési Paktum az árstabilitás és az erős, fenntartható, munkahelyteremtéshez vezető növekedés eszközeként a rendezett államháztartás célkitűzésén alapul. A Paktum 2005-ös reformja elismerte a Paktum eredményességét a költségvetési fegyelem megszilárdításában, ugyanakkor a Paktum eredményességének és közgazdasági megalapozottságának fokozását és az államháztartás hosszú távú fenntarthatóságának védelmét tűzte ki célul. Mindenekelőtt nagyobb rugalmasságot biztosított a túlzott hiány esetén követendő eljárásra vonatkozó előírások alkalmazásához, különösen a „kivételes körülmények” meghatározása és a túlzott hiány kiigazítására kitűzött határidő megállapítása tekintetében.

A költségvetési egyenleg felügyeletének megerősítéséről és a gazdaságpolitikák felügyeletéről és összehangolásáról szóló 1466/97/EK tanácsi rendelet HL L 209., 1997.8.2., 1. o. Az ebben a szövegben említett dokumentumok az alábbi weboldalon érhetők el: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , amely a Stabilitási és Növekedési Paktum része, előírja, hogy a tagállamoknak stabilitási vagy konvergenciaprogramokat kell benyújtaniuk a Tanács és a Bizottság részére, és azokat évente aktualizálniuk kell. Azok a tagállamok, amelyek már bevezették a közös valutát, (aktualizált) stabilitási programokat, azok a tagállamok pedig, amelyek még nem vezették be a közös valutát, (aktualizált) konvergenciaprogramokat nyújtanak be.[1]

HL L 209., 1997.8.2., 1. o. Az ebben a szövegben említett dokumentumok az alábbi weboldalon érhetők el: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

A Tanács a rendelettel összhangban – a Bizottság ajánlása alapján, valamint a Gazdasági és Pénzügyi Bizottsággal folytatott konzultációt követően – 2008. március 4-én véleményt fogalmazott meg Ciprus első stabilitási programjáról. Az aktualizált stabilitási vagy konvergenciaprogramok tekintetében a rendelet előírása alapján a Bizottság értékeli, a fent említett bizottság pedig megvizsgálja azokat, és a fent meghatározott eljárást követve a Tanács megvizsgálhatja az aktualizált programokat.

2. Az aktualizált program értékelésének előzményei

A Bizottság megvizsgálta Ciprus 2010. április 1-jén benyújtott legújabb aktualizált stabilitási programját, és a programról szóló tanácsi véleményre irányuló ajánlást fogadott el.

Az aktualizált stabilitási programban szereplő költségvetési stratégia értékelésére szolgáló feltételek meghatározása céljából a következő bekezdések összefoglalják:

(1) a Bizottság 2008. november 26-i közleményét (európai gazdaságélénkítési terv);

(2) a Gazdasági és Pénzügyi Tanácsnak a kilépési stratégiára vonatkozó 2009. október 20-i következtetéseit;

(3) az ország helyzetének a Stabilitási és Növekedési Paktum prevenciós ága szerinti legújabb értékelését (a stabilitási program előző változatáról alkotott tanácsi vélemény összefoglalása).

2.1. A Bizottság 2008. november 26-i közleménye (európai gazdaságélénkítési terv)

Tekintettel a pénzügyi piacokat és a világgazdaságot sújtó példátlan mértékű 2008/2009-es globális válságra, az Európai Bizottság európai gazdaságélénkítési terv kidolgozását indítványozta A Bizottság 2008. november 26-i közleménye az Európai Tanácsnak. . A terv összehangolt anticiklikus makrogazdasági választ javasolt a válság kezeléséhez, amelynek középpontjában a gazdaság támogatása áll, az alábbi elemeket tartalmazó ambiciózus intézkedéscsomaggal: i. 200 milliárd EUR összegű azonnali költségvetési ösztönző (az EU GDP-jének 1,5 %-a), egyrészt a tagállamok költségvetésének 170 milliárd EUR összegű növelése (az EU GDP-jének megközelítőleg 1,2 %-a), valamint az azonnali intézkedések támogatására rendelkezésre bocsátott 30 milliárd EUR összegű uniós finanszírozás (az EU GDP-jének megközelítőleg 0,3 %-a) révén; valamint ii. a lisszaboni stratégiára épülő elsőbbségi fellépések, amelyek célja, hogy a tagállamok gazdaságait – a potenciális növekedést elősegítő strukturális reformintézkedések végrehajtásának folytatásával – a hosszú távú kihívásokhoz igazítsa. A terv különböző költségvetési ösztönzőket javasolt attól függően, hogy az egyes tagállamokban milyen az államháztartás fenntarthatósága és a versenyképesség. A költségvetési politikának, mindenekelőtt a jelentős külső és belső egyensúlyhiánnyal jellemezhető, euroövezeten kívüli tagállamokban, alapvetően az egyensúlyi problémák kiigazítására kell irányulnia. A tervet az Európai Tanács 2008. december 11-én elfogadta. [2]

A Bizottság 2008. november 26-i közleménye az Európai Tanácsnak.

2.2. A Gazdasági és Pénzügyi Tanácsnak a kilépési stratégiára vonatkozó 2009. október 20-i következtetései

Miután megállt a gazdaság meredek visszaesése és megmutatkoztak a gazdaság élénkülésének, a pénzügyi piacok stabilizálódásának és a bizalom erősödésének első jelei, a Tanács 2009. október 20-án arra a következtetésre jutott, hogy – bár az élénkülés egyelőre igen sérülékeny, így még nincs itt az ideje annak, hogy a kormányok megvonják a gazdaságnak és a pénzügyi ágazatnak nyújtott támogatásokat – elő kell készíteni a széles körű ösztönző politikákból történő kilépés összehangolt stratégiáját. Egy ilyen stratégiának egyensúlyt kell teremtenie a stabilizáció és a fenntarthatóság követelménye között, és figyelembe kell vennie a különböző politikai eszközök kölcsönhatásait, valamint a globális szinten folytatott megbeszéléseket. A stratégia mielőbbi kidolgozása és bejelentése hozzájárulna a középtávú politikákba vetett bizalom megerősítéséhez és a várakozások megalapozásához. Az európai gazdaságélénkítési tervben szereplő ösztönző intézkedések megszüntetése mellett jelentős költségvetési konszolidációra is szükség van az adósságnövekedés megállításához és a tendencia esetleges megfordításához, valamint a stabil költségvetési pozíciók helyreállításához. Rövid távon is növelni kell az államháztartás hatékonyságát és eredményességét, valamint fokozni kell a strukturális reformokat, mert ezek hozzájárulnak a potenciális kibocsátás növekedéséhez és az adósság csökkentéséhez. A Tanács az alábbi elvekről állapodott meg a költségvetési kilépési stratégia tekintetében: i. a kilépési stratégiát a Stabilitási és Növekedési Paktum következetes végrehajtásának keretében össze kell hangolni az egyes országok között; ii. az egyes országok sajátos helyzetének figyelembevétele mellett a költségvetési ösztönzőket idejében meg kell szüntetni; iii. a költségvetési konszolidáció ütemét ambiciózusan kell megállapítani, és a legtöbb tagállamban strukturális értelemben jóval meg kell haladnia az évente a GDP 0,5 %-ában megjelölt referenciaértéket; és iv. a stratégia hitelességét az államháztartás színvonalának és a foglalkoztatás és a potenciális növekedés emelésére irányuló ambiciózus strukturális erőfeszítéseknek a fokozását célzó intézkedésekkel kell alátámasztani.

2.3. Az előző változatról alkotott tanácsi véleményben szereplő értékelés

2009. április 3-i véleményében a Tanács a következőkben foglalta össze értékelését a stabilitási program 2008–2012 közötti időszakot felölelő előző változatáról. A Tanács következtetése szerint „az európai gazdaságélénkítési tervvel összhangban 2009-ben elfogadott jelentős költségvetési ösztönző intézkedések következtében a költségvetési irányvonal 2009-ben expanzív lesz. Az ezt követő években a költségvetési egyenleg várhatóan tovább romlik. A költségvetési szigor ennek megfelelő lazulása nem tűnik indokoltnak a viszonylag kedvező gazdasági kilátásokra és a nagy külső egyensúlytalanságra tekintettel. Emellett a globális gazdasági környezet erős romlása miatt a költségvetési stratégiához jelentős lefelé mutató kockázatok kapcsolódnak, tekintettel arra, hogy a program makrogazdasági forgatókönyvének alapjául kedvező növekedési feltételezések szolgálnak. A magas külső egyensúlytalanságok fényében kiemelt fontosságú a körültekintő politika folytatása és a költségvetés fenntarthatóságának erősítése. Ezért a ciprusi költségvetési politika számára az egyik fő kihívást a folyó kiadások ellenőrzése és a prociklikusság elkerülése jelenti. Ezenfelül az egyensúlyhiánnyal szembesülő gazdaság zökkenőmentes kiigazításának alátámasztása érdekében is fontos az államháztartás minőségének fokozása.” Ezen értékelés alapján a Tanács felkérte Ciprust arra, hogy „i. az európai gazdaságélénkítési tervvel összhangban, a Stabilitási és Növekedési Paktum keretében hajtsa végre a 2009-es költségvetési politikát a tervezett módon, ugyanakkor kerülje el az államháztartásnak a célhoz képesti további romlását 2009-ben; ii. a rendezett költségvetési egyenleg középtávú biztosítása érdekében 2010-ben és az azt követő években – a kiadások növekedésének visszafogása révén – fordítsa vissza a költségvetési hiány előre jelzett növekedését; iii. az elöregedésnek az állami kiadásokra gyakorolt várható hatására tekintettel a nyugdíj- és az egészségügyi rendszer reformjának folytatása révén szilárdítsa meg az államháztartás hosszú távú fenntarthatóságát”.

Ajánlás:

A TANÁCS VÉLEMÉNYE

Ciprus 2009–2013 közötti időszakra vonatkozó aktualizált stabilitási programjáról

AZ EURÓPAI UNIÓ TANÁCSA,

tekintettel az Európai Unió működéséről szóló szerződésre,

tekintettel a költségvetési egyenleg felügyeletének megerősítéséről és a gazdaságpolitikák felügyeletéről és összehangolásáról szóló, 1997. július 7-i 1466/97/EK tanácsi rendeletre HL L 209., 1997.8.2., 1. o. Az ebben a szövegben említett dokumentumok az alábbi weboldalon érhetők el: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. és különösen annak 5. cikke (3) bekezdésére (SP esetén),[3]

HL L 209., 1997.8.2., 1. o. Az ebben a szövegben említett dokumentumok az alábbi weboldalon érhetők el:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

tekintettel a Bizottság ajánlására,

a Gazdasági és Pénzügyi Bizottsággal folytatott konzultációt követően,

A KÖVETKEZŐ VÉLEMÉNYT FOGALMAZTA MEG:

(1) A Tanács [2010. hónap nap]-án/-én megvizsgálta Ciprus 2009–2013 közötti időszakra vonatkozó aktualizált stabilitási programját.

(2) 2009-ben a gazdasági tevékenység 1,7%-kal szűkült. Az elmúlt harmincöt év során ez az első alkalom, hogy Ciprus negatív növekedést tapasztalt. A gyenge hazai kereslet és a kedvezőtlen külső környezet súlyos teherként nehezedett a növekedésre. Mindenekelőtt a háztartásoknak a szigorú hitelezési feltételekkel párosuló nagymértékű eladósodottsága, a romló munkaerő-piaci kilátások és a bizalmat érintő negatív hatások miatt csökkent a magánfogyasztás. Ezzel párhuzamosan a beruházások is erős korrekción estek át, az ingatlan iránti külföldi kereslet csökkenése, alacsony kapacitáskihasználás és a társasági mérlegek átalakítása közepette. A kormányzati fogyasztás volt a gazdaságot támogató egyetlen keresleti tényező, részben az európai gazdaságélénkítési tervvel összhangban végrehajtott, a GDP 1,5%-át kitevő ösztönző csomagnak köszönhetően. E diszkrecionális intézkedések mellett a gazdaság szűkülése, az eszközkonjunktúra fokozatos kifutása és a kevésbé adóintenzív összetételű növekedés jelentős nyomást gyakorolt az államháztartásra. Ennek eredményeként az államháztartás a 2008-ban a GDP 0,9%-át kitevő többletből a GDP 6,1%-át kitevő hiányba fordult át. A válság rávilágított a nagy külső egyensúlytalanságok felhalmozódására is, ami nemcsak a magánszektor alacsony nettó megtakarításait tükrözi, hanem az államháztartás nettó egyenlegének és a versenyképességnek a romlását is. A gyenge hazai kereslet és a lanyha külső helyreállás várhatóan károsan hat az élénkülési kilátásokra. Az előrejelzések szerint a GDP-növekedés 2010-ben kisebb mértékben ugyan, de tovább zsugorodik, majd 2011-ben valamelyest helyreáll. Ciprus tehát középtávon azzal a kihívással néz szembe, hogy a törékeny globális gazdaságélénkülés közepette ösztönözze a növekedést, és egyúttal körültekintő költségvetési politika fenntartásával kezelje a fennálló makrogazdasági egyensúlyhiányt. Hosszú távon az ország azzal szembesül, hogy a népesség elöregedésére tekintettel meg kell erősíteni az államháztartás fenntarthatóságát.

(3) Bár a GDP-nek a válság során megfigyelt csökkenése jórészt ciklikus, a potenciális kibocsátás szintjére is negatív hatással volt. Emellett a válság a beruházások visszaesése, a hitelhez jutás nehézségei és a növekvő strukturális munkanélküliség révén középtávon befolyásolhatja a potenciális növekedést is. A gazdasági válság hatása továbbá súlyosbítja a népesség elöregedésének a potenciális kibocsátásra és az államháztartás fenntarthatóságára gyakorolt negatív hatását. Ennek ismeretében a potenciális növekedés támogatása céljából elengedhetetlen a strukturális reformok ütemének felgyorsítása. Ciprus számára különösen fontos, hogy reformokat hajtson végre a munkaerőpiac terén, mindenekelőtt, hogy fokozza az egész életen át tartó tanulás lehetőségeit, tekintettel az alacsonyabb képzettségű, idősebb munkavállalókra és a munkanélküliekre, valamint biztosítsa a műszaki és szakképzés tervezett reformjának időben történő eredményes végrehajtását. Ezenfelül jobban össze kell hangolni a bérnövekedést és a termelékenységet, a foglalkoztatásnövekedést és a versenyképességet.

(4) A program alapjául szolgáló makrogazdasági forgatókönyv azzal számol, hogy a reál-GDP növekedése a 2009-es -1,7%-ról 2010-re 0,5%-ra emelkedik, majd a programidőszak hátralevő részében átlagosan közel 2,6%-ra erősödik. A jelenleg rendelkezésre álló információk Az értékelés a Bizottság szolgálatainak 2010. tavaszi előrejelzését és más, azóta elérhetővé vált információkat is figyelembe vesz. fényében úgy tűnik, hogy a forgatókönyv a teljes programidőszakra optimista növekedési feltételezéseken alapul. Különösen, mivel a magánfogyasztás a várakozások szerint kedvező trendet követ, amelyet a némileg optimista foglalkoztatás- és bérnövekedési feltételezés vezérel. A program előrejelzése alapján az építési beruházások reálnövekedése rövid távon negatív marad, majd a programidőszak második felében erőre kap. Az előretekintő mutatók azonban középtávon az építési ágazatban erősebb korrekciós pályára utalnak a programban tervezettnél. Ezenfelül a javuló gazdasági kilátások ellenére a programban foglalt makrogazdasági forgatókönyv szempontjából nem elhanyagolható lefelé mutató kockázatokat von maga után az, hogy Ciprus fő kereskedelmi partnereinek gazdaságélénkülése sérülékeny. 2009-ben a gazdaság szűkülése miatt sor került a külső hiány jelentős, bár részleges korrekciójára, amely ennek ellenére a GDP 8,5%-ával magas maradt, és a program szerint az import várt fellendülésével 2013-ra újra erőteljesen megnövekszik, a GDP 12,9%-ára. A külső egyensúlytalanság középtávon valószínűleg nyomást gyakorol a gazdasági növekedésre. Az állami szektor jelentős költekezését külföldi hitelek vagy hazai magánmegtakarítások révén kellene finanszírozni. Ezért a folyó fizetési mérleg egyensúlyhiányának kiigazítása vagy magasabb költségű hitelfelvételt, vagy jelentősebb magánszektorbeli megtakarításokat igényel. Ez utóbbi a magánfogyasztás és beruházások alacsonyabb szintje miatt kisebb mértékű kibocsátásnövekedéssel járna (kiszorító hatás). A program inflációs előrejelzése valószerűnek tűnik. [4]

Az értékelés a Bizottság szolgálatainak 2010. tavaszi előrejelzését és más, azóta elérhetővé vált információkat is figyelembe vesz.

(5) A program szerint az államháztartási hiány a 2008-ban a GDP 0,9%-át kitevő többletről erőteljesen, a GDP 6,1%-át kitevő hiányra romlott 2009-ben, ami nagymértékben tükrözi a válság államháztartásra gyakorolt hatását, de hozzájárultak a GDP 1,5%-ának megfelelő ösztönző intézkedések is, amelyeket a kormány az európai gazdaságélénkítési tervvel összhangban hozott. A program alapján a költségvetési politika restriktív lesz, azzal a céllal, hogy a feltételezett növekedési forgatókönyv mellett 2013-ig megszűnjön a túlzott hiány.

(6) Az aktualizált program szerint a 2010-es költségvetési cél a GDP 6%-át kitevő hiány. A 2010. évi (a parlament által 2009. december 24-én jóváhagyott) költségvetési törvény a 2009-re becsült, nagyjából a GDP 3%-át kitevő hiány alapján a GDP 4,5%-ának megfelelő hiányt célzott meg. Mivel a 2009-es eredmény végül a GDP 6%-ának megfelelő hiány volt, a költségvetési törvényből még magasabb hiány következik. A program mindazonáltal tartalmaz olyan intézkedéseket, amelyek célja a költségvetés további romlásának megállítása és a hiány stabilizálása a 2009-es szinten. Az aktualizált program a 2009-es eredményhez képest 2010-ben a GDP-arányos bevétel körülbelül 1,25 százalékponttal történő emelkedésére számít. Az állami kiadások várhatóan GDP-arányosan 1,25 százalékponttal emelkednek. Az elsődleges kiadások a tervek szerint tovább emelkednek, főként a szociális transzferek, támogatások és a közszféra béreinek további emelése révén. Az aktualizált program alapján a kamatfizetések folytatják csökkenő pályájukat, és a növekvő adósságállomány ellenére GDP-arányosan 0,25 százalékponttal visszaesnek. Az állami beruházások a tervek szerint a 2009-es szinten maradnak. Összességében a programban szereplő, a strukturális egyenleggel mért (azaz a ciklikusan kiigazított, egyszeri és egyéb átmeneti intézkedések nélküli) költségvetési politikai irányvonal 2010-ben nagyságrendileg a GDP 0,5%-ával szigorodik.

(7) A program középtávú költségvetési stratégiájának fő célja, hogy az államháztartási hiány 2013-ra a GDP 3%-ában meghatározott referenciaérték alá csökkenjen. A program előrejelzése szerint a nominális költségvetési hiány 2011-ben a GDP 4,5%-ára csökken (az előző évi 6,1%-ról), majd 2012-ben 3,4%-ra, és végül 2013-ban elérheti a 2,5%-ot. Az elsődleges egyenleg várhatóan hasonló pályát követ és az időszak végére egyensúlyi helyzetet ér el, a 2010-ben a GDP 3,7%-át kitevő hiányról. A közösen megállapított módszertan alapján számított strukturális hiány 2010 után tovább javul, és 2011-ben eléri a GDP mintegy 3,5 %-át, majd 2012-ben valamivel 3% alatt, míg 2013-ban 2,25 % lesz. Az éves költségvetési erőfeszítés átlagosan a GDP 0,75%-át éri el a 2010–2013 közötti időszakban. A kiigazítás előre ütemezettnek tűnik, bár a 2010-ben meghozott intézkedések teljes hatása 2011-ben bontakozik ki. Ezenkívül az európai gazdaságélénkítési terv keretében hozott intézkedéseket csak 2010 végén szüntetik meg. A konszolidációt főként a költségvetés bevételi oldalán tervezik megvalósítani, amely az előrejelzések szerint 2010–2013 között GDP-arányosan 2,6 százalékponttal emelkedik, míg a kiadások visszaszorítása további egy százalékpontos hozzájárulást jelent. A bevételoldali intézkedések közé tartozik az adócsalás elleni küzdelem, a várostervezési amnesztia, a kőolajtermékek minimális jövedéki adójának összehangolása és csökkentett héa alkalmazása élelmiszerekre és gyógyszerekre valamint a félkormányzati szervezetektől származó osztalékbevételek. A kiadásoldali intézkedéseket illetően a program szerinti kiigazítás zömében a működési kiadások ellenőrzéséből és a folyó transzferek csökkentéséből ered. Amennyiben a szociális partnerek között konszenzus alakul ki, a program a szociális transzferek célzottságát és a közszférában a bérnövekedés nagyságának és ütemének visszafogását sorolja a konszolidáció kiadáskategóriái közé. Az aktualizált program megerősíti az elkötelezettséget az országspecifikus középtávú költségvetési célkitűzés mellett, amely strukturális (azaz ciklikusan kiigazított, egyszeri és egyéb átmeneti intézkedések nélküli) értelemben kiegyensúlyozott költségvetési egyenleg. A középtávú célkitűzés megfelelően tükrözi a Paktum célkitűzéseit. A program hiánycéljaihoz kapcsolódó strukturális egyenlegek alapján a középtávú célkitűzést nem érik el a programidőszakon belül.

(8) A költségvetés teljesítménye a programban előre jelzettnél rosszabbul is alakulhat. Úgy tűnik, az aktualizált változatban előre vetített makrogazdasági forgatókönyv a teljes programidőszak tekintetében optimista növekedési feltételezéseken alapul. A bevételi oldalon az államháztartás kockázatai –különösen 2010–2011-ben – nagyobbak, mint az előző években, és egyrészt a gazdasági növekedés erősebb visszaeséséhez, másrészt ahhoz kapcsolódnak, hogy a növekedés összetételében kisebb lehet az adóbevételek aránya. A várt lassú gazdaságélénkülésre és a belföldi kereslet közkiadások növelése révén történő ösztönzésére irányuló nyomásra tekintettel a kiadások esetleges túllépésének kockázata nem elhanyagolható. Ezek a kockázatok főleg a pótköltségvetések év közbeni elfogadásának gyakorlatához kapcsolódnak, amely a források szándékolt átcsoportosításán túl a folyó kiadások növekedéséhez vezetett. Ezenfelül a múltbeli teljesítmény alapján és célkövető mechanizmus hiányában, valamint a némileg optimista foglalkoztatással (és munkanélküliséggel) kapcsolatos növekedési előrejelzések fényében a szociális transzferek a vártnál magasabbak lehetnek.

(9) A bruttó államadósság 2009-ben várhatóan a GDP 56,2%-a lesz, az előző évi 48,4%-ot követően. A hiány emelkedése és a GDP-növekedés visszaesése mellett a GDP-arányosan 1 százalékpontot kitevő SFA-tételek is hozzájárultak az adóssághányad emelkedéséhez. Ez utóbbi a kormányzati eszközök felhalmozódását tükrözi, amelynek oka a 2010. január elején felmerülő kötelezettségek teljesítése érdekében történő 2009. év végi túlfinanszírozás volt. Az adóssághányad a programidőszak alatt várhatóan emelkedik, főként a folytatódó, bár csökkenő elsődleges hiányok miatt. Az adóssághányad 2010-ben meghaladja a GDP 60%-ában meghatározott referenciaértéket, és az előrejelzés szerint a programidőszak során felette marad. A becslések alapján 2011-ben és 2012-ben a GDP 63%-a körüli értékre emelkedik, majd lassan csökkenésnek indul. A költségvetési célokhoz és a makrogazdasági forgatókönyvhöz kapcsolódó negatív kockázatokra tekintettel az adóssághányad a program előrejelzéseinél valószínűleg szintén kedvezőtlenebbül alakul.

(10) A népesség elöregedésének hosszú távú költségvetési hatása jelentősen meghaladja az uniós átlagot, főként a GDP-arányos nyugdíjkiadások viszonylag nagy mértékű emelkedése miatt az elkövetkező évtizedekben, ami részben annak tulajdonítható, hogy a nyugdíjrendszer még nem egészen kiforrott. A program foglalkozik a 2009 áprilisában bevezetett nyugdíjreformmal, amely várhatóan kissé csökkenti a nyugdíjkiadások emelkedését, és jelentősebb mértékben növeli a társadalombiztosítási járulékokat. A reform javítana a nyugdíjrendszer hosszú távú egyenlegén és csökkentené a fenntarthatóság kockázatait, ugyanakkor nincs hatása az átfogó értékelésre. A programban becsült 2009. évi költségvetési egyenleg súlyosbítja a népesség elöregedésének a fenntarthatósági résre gyakorolt költségvetési hatását. Az elsődleges egyenleg középtávú javulásának biztosítása és az elöregedéssel kapcsolatos kiadások – különösen a nyugdíj- és az egészségügyi kiadások – előrevetített növekedésének megfékezésére irányuló további intézkedések végrehajtása hozzájárulnának , az államháztartások fenntarthatóságával kapcsolatos – a Bizottság 2009. évi fenntarthatósági jelentésében Az államháztartások fenntarthatóságára vonatkozó, 2009. november 10-i következtetésekben „a Tanács felhívja a tagállamokat, hogy a soron következő stabilitási és konvergenciaprogramjaik során irányítsák figyelmüket a fenntarthatóságot célzó stratégiákra”, továbbá „felkéri a Bizottságot, valamint a Gazdaságpolitikai Bizottságot és a Gazdasági és Pénzügyi Bizottságot, hogy – a következő fenntarthatósági jelentéshez megfelelő időben – további módszereket dolgozzanak ki az államháztartások hosszú távú fenntarthatóságának értékeléséhez”, amelyet 2012-re terveznek. magasnak becsült – kockázatok csökkentéséhez. A középtávú adósság-előrejelzések – amelyek szerint a GDP növekedési üteme csak fokozatosan fog visszaállni a válság előtt várt értékekre és az adóhányad a válság előtti szintre tér majd vissza, valamint magukban foglalják az elöregedéssel kapcsolatos kiadások várt növekedését – azt mutatják, hogy a programban felvázolt költségvetési stratégia ebben a formában és változatlan politika mellett nem elégséges a GDP-arányos adósságráta 2020-ig történő stabilizálásához.[5]

Az államháztartások fenntarthatóságára vonatkozó, 2009. november 10-i következtetésekben „a Tanács felhívja a tagállamokat, hogy a soron következő stabilitási és konvergenciaprogramjaik során irányítsák figyelmüket a fenntarthatóságot célzó stratégiákra”, továbbá „felkéri a Bizottságot, valamint a Gazdaságpolitikai Bizottságot és a Gazdasági és Pénzügyi Bizottságot, hogy – a következő fenntarthatósági jelentéshez megfelelő időben – további módszereket dolgozzanak ki az államháztartások hosszú távú fenntarthatóságának értékeléséhez”, amelyet 2012-re terveznek.

(11) Az utóbbi években Ciprus túlteljesítette költségvetési céljait, bár élénk gazdasági tevékenységgel és adóintenzív növekedési összetétellel jellemzett környezetben. A költségvetési keretet a közelmúltban javították a pénzügyi irányítási elszámolási rendszer elfogadásával, a hároméves középtávú költségvetési keret és a program- és teljesítményalapú költségvetés-tervezés fokozatos bevezetésével. A pótköltségvetések év közbeni elfogadásának eddigi gyakorlata azonban a források szándékolt átcsoportosítását meghaladó mértékben vezetett a folyó kiadások növekedéséhez. A program szerint az új költségvetési keret – amint teljes mértékben végrehajtják – várhatóan véget vet majd ennek a gyakorlatnak, valamint eredményesebb és hatékonyabb költségvetési eljárást eredményez, hozzájárulva ezzel a kiadások megfékezéséhez. Az új költségvetési eljárás ugyanakkor megfelelő alapot teremt a kiadások átcsoportosításához a növekedést ösztönző tevékenységek javára, a nemzeti reformprogramban meghatározott prioritásokkal összhangban. Az új keret azonban még a végrehajtás korai szakaszában van, és várhatóan csak 2012-ben lép teljesen érvénybe. Hatása ezért csak középtávon nyilvánulhat meg. Az államháztartás sikeres és tartós konszolidációjához elengedhetetlen az új keret időben történő alkalmazása.

(12) Az államháztartás színvonalát illetően a program elismeri, hogy fontos eszköz a potenciális növekedés támogatása és az államháztartás hosszú távú fenntarthatóságának biztosítása érdekében. A program figyelembe veszi a középtávú költségvetési keret és a program- és teljesítményalapú költségvetés-tervezés teljes végrehajtásának hatását, azaz a források jobb, a kiemelt fontosságú, növekedést ösztönző területekre irányuló elosztását, a nem termelékeny kiadások jobb ellenőrzésével együtt. A kiadási oldalon a program áttekinti a köz- és a magánszféra közötti partnerség révén történő infrastruktúra-fejlesztést célzó közelmúltbeli projekteket, valamint az alap- és középfokú oktatásban a fokozott számítógép használat és a kutatás és a felsőoktatási intézmények fejlesztése révén az oktatás javítására irányuló intézkedéseket. Az aktualizált program kitér az állami kórházak önálló egységekké történő átalakítására szánt forrásokra, valamint a nemzeti egészségügyi program elfogadására, amelynek célja a szabályozott versenyen és a költségvisszafogáson keresztüli hatékonyságnövelés. Ez alapvetően fontos eszköznek tűnik a népesség elöregedéséhez kapcsolódó feltételezett kiadásnövekedés ellenőrzésére. A bevételi oldalon a program hangsúlyozza a középtávú költségvetési keret bevezetésének pozitív hatását, amelyet a középtávú bevételi előrejelzések pontosságának és érzékenységének javítására gyakorol. A hatóságok megjegyzik, hogy az utóbbi években az adórugalmasság eszközkonjunktúrának köszönhető volatilitása miatt az eszközárak és a GDP-növekedés összetételi hatásának figyelembevétele érdekében kiigazították a bevételi előrejelzéseket. A program említést tesz az adókedvezmény rendszerének hatóságok általi folyamatos megfigyeléséről is, annak érdekében, hogy a munka kifizetődő legyen, ugyanakkor biztosítva a kiszolgáltatott társadalmi csoportok támogatását is.

(13) Összességében, figyelembe véve a költségvetési célok fent említett kockázatait, az ösztönző költségvetési politika 2010-ben történő fenntartására irányuló stratégia az európai gazdaságélénkítési tervvel összhangban lévőnek tekinthető. Mindazonáltal a gazdasági válság kedvezőtlen hatásai nyomán az államháztartási hiány 2010-ben a GDP 6%-a marad, majd ezt követően fokozatosan csökken a 3%-os referenciaérték alá. A programban lévő stratégia a 2010–2013 közötti időszakban GDP-arányosan 0,75 százalékpontos éves átlagos költségvetési erőfeszítést irányoz elő, ez azonban lefelé mutató kockázatoknak van kitéve. Ezért a kockázatok fényében előfordulhat, hogy a költségvetési erőfeszítés nem lesz elegendő ahhoz, hogy a hiányt a tervek szerint 2013-ra a GDP 3%-ában meghatározott referenciaérték alá csökkentsék. Ezenfelül úgy tűnik, hogy a programban szereplő konszolidációs stratégia összetétele nagyrészt a bevételnövelő intézkedéseken alapul, míg a kiadások visszafogása minimális. A program előrejelzése szerint a GDP-arányos kiadási hányad 2013-ban a 2009-es eredménynél magasabb szinten stabilizálódik. Még mindig tárgyalnak a szociális partnerekkel azokról az intézkedésekről, amelyekkel ez a helyzet megfordítható, és ezért megvalósításuk feltételei és időzítése kockázatoknak van kitéve. Következésképp előfordulhat, hogy az adóssághányad alakulása, amely a tervek szerint 2010-től meghaladja a GDP 60%-át, szintén kedvezőtlenebb lesz az aktualizált programban előrevetítettnél.

(14) Ami a stabilitási és konvergenciaprogramok magatartási kódexében meghatározott adatszolgáltatási követelményeket illeti, a program minden előírt és nem kötelező adatot megad.

Általános következtetésként megállapítható, hogy Ciprus államháztartása a gazdasági visszaesés és az európai gazdaságélénkítési tervvel összhangban elfogadott jelentős ösztönző intézkedések miatti expanzív költségvetési irányvonal hatására jelentősen romlott. Ennek eredményeképp a költségvetési egyenleg a 2008-ban a GDP 0,9%-át kitevő többletből 2009-ben a GDP 6,1%-át kitevő hiányba fordult át. A program 2010-ben kezdődő konszolidációs pályát vázol fel, amelynek célja, hogy az államháztartási hiányt 2013-ra a GDP 3%-ában meghatározott referenciaérték alá szorítsa. Mindazonáltal a kiigazítást főként a költségvetés bevételi oldaláról tervezik elérni, míg a GDP-arányos kiadási hányad az eddigi legmagasabb szinten marad. Emellett a törékeny globális gazdaságélénkülés miatt a költségvetési stratégiához jelentős lefelé mutató kockázatok kapcsolódnak, tekintettel arra, hogy a program makrogazdasági forgatókönyvének alapjául optimista növekedési feltételezések szolgálnak. A nagy belső és külső egyensúlyhiány fényében kiemelt figyelemmel kell kezelni a körültekintő politika folytatását és a költségvetés fenntarthatóságának erősítését. A konszolidációs tervek és a költségvetési célkitűzések megvalósításának ezért alapvető eszköze lenne a folyó kiadásoknak a hatékony többéves költségvetési keret végrehajtásán keresztül történő ellenőrzése. Ezenkívül az államháztartás színvonalának további fokozása azért is fontos, hogy a makrogazdasági egyensúlytalanságok fényében alátámasztható legyen a gazdaság zökkenőmentes kiigazítása, nevezetesen a potenciális GDP emelése, a versenyképesség fokozása és a külső egyensúlytalanság további szűkítése révén.

A fenti értékelés alapján Ciprus felkérést kap arra, hogy:

i. legfeljebb a GDP 6%-ában korlátozza a 2010. évi hiányt, szükség esetén a konszolidációs intézkedések megerősítésével, főként ha a makrogazdasági fejlemények a program forgatókönyvénél kevésbé kedvezőnek bizonyulnak, és időben hozzon intézkedéseket egy kiadásorientáltabb konszolidációs stratégia meghatározása érdekében; a bejelentett költségvetési erőfeszítéseken túl ragadjon meg minden alkalmat arra, hogy felgyorsítsa a költségvetési konszolidációt és a bruttó államadósság arányának csökkenését a referenciaérték felé;

ii. a költségvetési célok betartásának biztosítása és a kiadások szigorú középtávú korlátozása érdekében a tervek szerint hajtson végre hatékony többéves költségvetési keretet;

iii. az elöregedéssel kapcsolatos kiadások előrevetített növekedésének megfékezése érdekében a nyugdíj- és egészségügyi kiadások visszafogására irányuló reformintézkedések végrehajtásával javítsa az államháztartás hosszú távú fenntarthatóságát.

Kulcsfontosságú makrogazdasági és költségvetési előrejelzések összehasonlítása

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Reál-GDP (%-os változás)|SP 2010. április|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|BIZ 2010. május|3,6|-1,7|-0,4|1,3|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|n.a.|

HICP-infláció (%)|SP 2010. április|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|BIZ 2010. május|4,4|0,2|2,7|2,5|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|n.a.|

Kibocsátási rés 1 (a potenciális GDP %-ában)|SP 2010. április|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|BIZ 2010. május|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|n.a.|

A külfölddel szembeni nettó finanszírozási képesség/finanszírozási igény (a GDP %-ában)|SP 2010. április|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|BIZ 2010. május|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|n.a.|

Államháztartási bevétel (a GDP %-ában)|SP 2010. április|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|BIZ 2010. május|43,5|40,3|41,2|41,3|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|n.a.|

Államháztartási kiadás (a GDP %-ában)|SP 2010. április|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|BIZ 2010. május|42,6|46,4|48,3|49,0|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|n.a.|

Államháztartási egyenleg (a GDP %-ában)|SP 2010. április|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|BIZ 2010. május|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|n.a.|

Elsődleges egyenleg (a GDP %-ában)|SP 2010. április|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|BIZ 2010. május|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|n.a.|

Ciklikusan kiigazított egyenleg 1 (a GDP %-ában)|SP 2010. április|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|BIZ 2010. május|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.a.|

Strukturális egyenleg 3 (a GDP %-ában)|SP 2010. április|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|BIZ 2010. május|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.a.|

Bruttó államadósság (a GDP %-ában)|SP 2010. április|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|BIZ 2010. május|48,4|56,2|62,3|67,6|n.a.|n.a.|

|SP 2009. február|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|n.a.|

Megjegyzések :|

1 Kibocsátási rések és ciklikusan kiigazított egyenlegek a programok szerint, ahogy a Bizottság szolgálatai a programokban szereplő információk alapján újraszámították.|

2 A 2009–2013 közötti időszakra vonatkozóan 2,0%-os, 2,8%-os, 2,8%-os, 2,8%-os és 2,8%-os becsült potenciális növekedés alapján.|

3 Ciklikusan kiigazított egyenleg, egyszeri és egyéb átmeneti intézkedések nélkül. Egyszeri és egyéb átmeneti intézkedések a program legújabb változata szerint 2010-ben, 2011-ben és 2012-ben 0,1% (mind hiánycsökkentő). A Bizottság szolgálatainak 2010. tavaszi előrejelzésében nincsenek egyszeri és egyéb átmeneti intézkedések.|

Forrás :|

Stabilitási program (SP); a Bizottság szolgálatainak 2010. tavaszi előrejelzése (BIZ); a Bizottság szolgálatainak számításai.|

[1] HL L 209., 1997.8.2., 1. o. Az ebben a szövegben említett dokumentumok az alábbi weboldalon érhetők el: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] A Bizottság 2008. november 26-i közleménye az Európai Tanácsnak.

[3] HL L 209., 1997.8.2., 1. o. Az ebben a szövegben említett dokumentumok az alábbi weboldalon érhetők el: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] Az értékelés a Bizottság szolgálatainak 2010. tavaszi előrejelzését és más, azóta elérhetővé vált információkat is figyelembe vesz.

[5] Az államháztartások fenntarthatóságára vonatkozó, 2009. november 10-i következtetésekben „a Tanács felhívja a tagállamokat, hogy a soron következő stabilitási és konvergenciaprogramjaik során irányítsák figyelmüket a fenntarthatóságot célzó stratégiákra”, továbbá „felkéri a Bizottságot, valamint a Gazdaságpolitikai Bizottságot és a Gazdasági és Pénzügyi Bizottságot, hogy – a következő fenntarthatósági jelentéshez megfelelő időben – további módszereket dolgozzanak ki az államháztartások hosszú távú fenntarthatóságának értékeléséhez”, amelyet 2012-re terveznek.

IT

(...PICT...)|COMMISSIONE EUROPEA|

Bruxelles, 12.5.2010

SEC(2010) 595 definitivo

Raccomandazione per un

PARERE DEL CONSIGLIO

sul programma di stabilità aggiornato di Cipro, 2009-2013

RELAZIONE

1. Contesto generale

Il patto di stabilità e crescita è basato sull’obiettivo di finanze pubbliche sane come mezzo per rafforzare le condizioni per la stabilità dei prezzi e per una crescita forte e sostenibile che favorisca la creazione di posti di lavoro. La riforma del patto, attuata nel 2005, ne ha riconosciuto l’utilità ai fini del consolidamento della disciplina di bilancio, ma ha inteso rafforzarne l'efficacia e i fondamenti economici e garantire la sostenibilità delle finanze pubbliche a lungo termine. In particolare ha introdotto una maggiore flessibilità nell’applicazione delle norme che regolano la procedura per i disavanzi eccessivi, in special modo per quel che concerne la definizione di "circostanze eccezionali" e la fissazione dei termini per la correzione del disavanzo eccessivo.

Il regolamento (CE) n. 1466/97 del Consiglio per il rafforzamento della sorveglianza delle posizioni di bilancio nonché della sorveglianza e del coordinamento delle politiche economiche GU L 209 del 2.8.1997, pag. 1. I documenti menzionati nel presente testo sono disponibili all'indirizzo Internet: http://ec.europa.eu/economy_finance/index_it.htm , che è parte integrante del patto di stabilità e crescita, prevede che gli Stati membri devono presentare al Consiglio e alla Commissione programmi di stabilità o di convergenza e i relativi aggiornamenti annuali. Gli Stati membri che hanno già adottato la moneta unica presentano programmi di stabilità (aggiornati), mentre gli Stati membri che non l’hanno ancora adottata presentano programmi di convergenza (aggiornati).[1]

GU L 209 del 2.8.1997, pag. 1. I documenti menzionati nel presente testo sono disponibili all'indirizzo Internet: http://ec.europa.eu/economy_finance/index_it.htm

A norma del regolamento, il 4 marzo 2008 il Consiglio ha formulato un parere in merito al primo programma di stabilità di Cipro sulla base di una raccomandazione della Commissione e previa consultazione del comitato economico e finanziario. Per quanto riguarda gli aggiornamenti dei programmi di stabilità e di convergenza, il regolamento prevede che siano valutati dalla Commissione ed esaminati dal precitato comitato e che, seguendo la stessa procedura descritta sopra, i programmi aggiornati possano essere esaminati dal Consiglio.

2. contesto per la valutazione del programma aggiornato

La Commissione ha esaminato l’aggiornamento più recente del programma di stabilità di Cipro, presentato il 1° aprile 2010, e ha adottato una raccomandazione per il parere del Consiglio in merito.

Al fine di definire il contesto in cui è valutata la strategia di bilancio, i paragrafi che seguono riassumono:

(1) la comunicazione della Commissione del 26 novembre 2008 ("Un piano europeo di ripresa economica");

(2) le conclusioni del Consiglio ECOFIN del 20 ottobre 2009 sulla "strategia d'uscita";

(3) l'ultima valutazione della posizione del paese nell'ambito della componente preventiva del patto di stabilità e crescita (sintesi del parere del Consiglio sul precedente aggiornamento del programma di stabilità).

2.1. La comunicazione della Commissione del 26 novembre 2008 ("Un piano europeo di ripresa economica")

Data la portata senza precedenti della crisi finanziaria ed economica mondiale che ha colpito i mercati finanziari e l'economia mondiale nel 2008-2009, la Commissione europea ha raccomandato l'adozione di un piano europeo di ripresa economica (EERP) Comunicazione della Commissione al Consiglio europeo del 26 novembre 2008. . Il piano proponeva una risposta macroeconomica anticiclica e coordinata alla crisi, consistente in un ambizioso pacchetto di provvedimenti a sostegno dell’economia comprendente i) uno stimolo di bilancio immediato di 200 miliardi di euro (1,5% del PIL dell’UE), dei quali 170 miliardi (circa l'1,2% del PIL dell’UE) provenienti dai bilanci degli Stati membri e circa 30 miliardi finanziati dall’UE a sostegno di azioni immediate (circa lo 0,3% del PIL dell’UE); e ii) diverse azioni prioritarie basate sulla strategia di Lisbona intese ad adeguare le nostre economie alle sfide a lungo termine pur continuando ad attuare le riforme strutturali volte ad aumentare la crescita potenziale. Il piano invitava a differenziare lo stimolo fiscale da Stato membro a Stato membro, in funzione delle relative posizioni in termini di sostenibilità delle finanze pubbliche e competitività. Negli Stati membri non appartenenti all’area dell’euro che devono far fronte a gravi squilibri esterni ed interni, la politica di bilancio deve puntare essenzialmente a correggere questi squilibri. Il piano è stato approvato dal Consiglio europeo l'11 dicembre 2008. [2]

Comunicazione della Commissione al Consiglio europeo del 26 novembre 2008.

2.2. Le conclusioni del Consiglio ECOFIN del 20 ottobre 2009 sulla "strategia di uscita"

In seguito al materializzarsi dei primi segni di ripresa, in particolare l'arresto del drastico calo dell'attività economica, la stabilizzazione dei mercati finanziari e il miglioramento della fiducia, il 20 ottobre 2009 il Consiglio ha concluso che, sebbene la fragilità della ripresa non consentisse ancora di ritirare il sostegno fornito dai governi all'economia e al settore finanziario, occorresse tuttavia approntare una strategia coordinata di uscita dalle politiche di stimolo su larga scala. Questa strategia dovrebbe conseguire un equilibrio tra stabilizzazione e sostenibilità, tenendo conto delle interazioni fra i diversi strumenti politici nonché del dibattito a livello mondiale. Se elaborata e diffusa tempestivamente, la strategia può contribuire a corroborare la fiducia nelle politiche a medio termine e a rafforzare le aspettative. Oltre al ritiro delle misure di stimolo del piano europeo di ripresa economica, è necessario un sostanziale risanamento delle finanze pubbliche per arrestare la crescita del debito, giungendo col tempo a invertirla, e tornare a situazioni di bilancio solide. Finanze pubbliche più efficaci ed efficienti e riforme strutturali più incisive sono auspicabili anche a breve termine, in quanto possono contribuire a stimolare la crescita potenziale della produzione e la riduzione del debito. Il Consiglio ha convenuto i principi seguenti per la strategia di uscita in materia fiscale: i) la strategia va coordinata tra i paesi nel quadro di un'attuazione uniforme del patto di stabilità e crescita; ii) gli stimoli di bilancio devono essere ritirati tempestivamente, tenendo conto delle specificità dei singoli paesi; iii) il ritmo del risanamento deve essere ambizioso e, nella maggior parte degli Stati membri, andare ben oltre il parametro dello 0,5% del PIL all'anno in termini strutturali; e iv) la credibilità della strategia deve essere sostenuta da misure intese a rafforzare la qualità delle finanze pubbliche e da un'ambiziosa riforma strutturale volta a migliorare l'occupazione e la crescita potenziale.

2.3. Valutazione contenuta nel parere del Consiglio sull'aggiornamento precedente

Nel parere del 3 aprile 2009 il Consiglio ha sintetizzato come segue la sua valutazione del precedente aggiornamento del programma di stabilità per il periodo 2008-2012. Il Consiglio considera che "nel 2009, la politica di bilancio sarà espansionistica in conseguenza dell’adozione di importanti misure di stimolo in linea con il piano europeo di ripresa economica. Negli anni seguenti, è previsto un continuo peggioramento del saldo di bilancio. L'allentamento della politica di bilancio che ciò comporta non sembra giustificato alla luce delle prospettive economiche relativamente buone e dell’esistenza di un ampio squilibrio con l’estero. Inoltre, sullo sfondo di un forte deterioramento del panorama economico mondiale, la strategia di bilancio è soggetta a rischi negativi significativi, dato che lo scenario macroeconomico del programma è basato su ipotesi di crescita favorevoli. Alla luce degli elevati squilibri esterni, la priorità principale deve essere il mantenimento di politiche prudenti e il rafforzamento della sostenibilità di bilancio. Pertanto, il controllo della spesa corrente e la rinuncia ad una politica prociclica rappresenta una sfida fondamentale per la politica di bilancio di Cipro. È importante, inoltre, migliorare la qualità delle finanze pubbliche, anche al fine di sostenere un aggiustamento graduale dell’economia alla luce degli squilibri cui deve far fronte". Sulla base di tale valutazione, il Consiglio ha invitato Cipro: "i) ad attuare la politica di bilancio 2009, come programmato, in linea con l’EERP e nel quadro del PSC, evitando al tempo stesso un ulteriore deterioramento delle finanze pubbliche nel 2009 rispetto all’obiettivo fissato; ii) a rinunciare al previsto aumento del disavanzo pubblico nel 2010 e oltre, limitando l'aumento delle spese al fine di assicurare una sana posizione di bilancio a medio termine; iii) in considerazione del previsto impatto dell’invecchiamento della popolazione sulla spesa pubblica, a rafforzare la sostenibilità a lungo termine delle finanze pubbliche, perseguendo la riforma del sistema sanitario e di quello pensionistico".

Raccomandazione per un

PARERE DEL CONSIGLIO

sul programma di stabilità aggiornato di Cipro, 2009-2013

IL CONSIGLIO DELL’UNIONE EUROPEA,

visto il trattato sul funzionamento dell'Unione europea,

visto il regolamento (CE) n. 1466/97 del Consiglio, del 7 luglio 1997, per il rafforzamento della sorveglianza delle posizioni di bilancio nonché della sorveglianza e del coordinamento delle politiche economiche GU L 209 del 2.8.1997, pag. 1. I documenti menzionati nel presente testo sono disponibili su Internet al seguente indirizzo: http://ec.europa.eu/economy_finance/index_it.htm , in particolare l’articolo 5, paragrafo 3, (per il programma di stabilità),[3]

GU L 209 del 2.8.1997, pag. 1. I documenti menzionati nel presente testo sono disponibili su Internet al seguente indirizzo:

http://ec.europa.eu/economy_finance/index_it.htm

vista la raccomandazione della Commissione,

previa consultazione del comitato economico e finanziario,

HA ESPRESSO IL SEGUENTE PARERE:

(1) Il/L' [GG mese 2010] il Consiglio ha esaminato il programma di stabilità aggiornato di Cipro relativo al periodo 2009-2013.

(2) Nel 2009 l'attività economica ha subito una contrazione dell'1,7%. Per la prima volta in trentacinque anni Cipro ha registrato una crescita negativa. Sulla crescita hanno inciso, in modo fortemente negativo, la debolezza della domanda interna e un contesto esterno sfavorevole. In particolare , si è assistito a una flessione nei consumi privati dovuta al forte indebitamento delle famiglie, a una restrizione del credito, a un peggioramento delle prospettive sul mercato del lavoro e agli effetti negativi del calo della fiducia. Parallelamente, gli investimenti hanno subito una forte correzione accompagnata da un crollo nella domanda estera nel settore immobiliare, una limitata utilizzazione delle capacità produttive e la ristrutturazione dei bilanci aziendali. I consumi pubblici sono stati l'unica componente della domanda ad aver sostenuto l'attività economica, grazie in parte al pacchetto di misure di incentivo pari all'1 ½ % del PIL attuato in linea con il piano europeo di ripresa economica. Oltre alle misure discrezionali citate, la contrazione dell'attività economica, il venir meno del boom del prezzo degli attivi e una crescita che ha generato un ridotto gettito fiscale hanno messo sotto forte pressione le finanze pubbliche. Di conseguenza, le finanze pubbliche sono passate da un avanzo dello 0,9% del PIL nel 2008 a un disavanzo del 6,1% del PIL. La crisi ha inoltre evidenziato l'accumulo di un forte squilibrio esterno, che riflette oltre al basso tasso di risparmio netto del settore privato anche un deterioramento del saldo netto delle amministrazioni pubbliche e la perdita di competitività. Si prevede che la debolezza della domanda interna e la portata limitata della ripresa esterna incideranno sulle prospettive di ripresa. Nel 2010 è prevista un'ulteriore, seppur più contenuta, contrazione della crescita del PIL, in attesa di una debole ripresa nel 2011. A medio termine, pertanto, Cipro deve affrontare la sfida di incrementare la crescita a fronte di una fragile ripresa economica mondiale, dovendo contemporaneamente correggere gli esistenti squilibri macroeconomici attraverso il mantenimento di politiche fiscali prudenti. Nel lungo termine il paese deve far fronte alla necessità di rafforzare la sostenibilità delle finanze pubbliche in vista dell’invecchiamento della popolazione.

(3) Sebbene la riduzione del PIL reale osservata durante la crisi sia in buona parte ciclica, il livello del prodotto potenziale è stato a sua volta colpito. Inoltre la crisi può incidere anche sulla crescita potenziale a medio termine, a causa dei minori investimenti, dei vincoli nella disponibilità di credito e della disoccupazione strutturale in aumento. Inoltre, l'impatto della crisi economica accentua l'effetto negativo che l'invecchiamento demografico avrà sul prodotto potenziale e sulla sostenibilità delle finanze pubbliche. Considerato il contesto negativo, sarà fondamentale accelerare il ritmo delle riforme strutturali volte a sostenere la crescita potenziale. In particolare, per Cipro sarà importante intraprendere riforme nel settore del mercato del lavoro, soprattutto per moltiplicare le opportunità di apprendimento lungo tutto l'arco della vita, in particolare per i lavoratori scarsamente qualificati, per i più anziani o per i disoccupati, assicurando contemporaneamente l'attuazione tempestiva ed efficace delle riforme previste nel settore dell'insegnamento tecnico e professionale. Inoltre, è necessario un migliore allineamento tra andamento dei salari e produttività, crescita dell'occupazione e competitività.

(4) Lo scenario macroeconomico alla base del programma prevede una crescita del PIL reale dal 1,7% nel 2009 allo 0,5% nel 2010, seguita da una ripresa verso un tasso medio di crescita di quasi il 2,6% nella parte restante del periodo di riferimento del programma. Se valutato sulla base delle informazioni attualmente disponibili La valutazione tiene conto in particolare delle previsioni della primavera 2010 dei servizi della Commissione, ma anche di altre informazioni divenute disponibili successivamente. , tale scenario appare fondato su ipotesi di crescita ottimistiche per tutto il periodo di riferimento. In particolare, è previsto un andamento positivo per i consumi privati al seguito di un incremento piuttosto ottimistico dei salari e dell'occupazione. Il programma prevede che la crescita nel settore edilizio continui a registrare valori negativi nel breve periodo, per poi riprendersi nella seconda parte del periodo di riferimento. Tuttavia, gli indicatori prospettici indicano a medio termine una correzione ancora più forte per il settore edilizio rispetto a quella prevista dal programma. Inoltre, nonostante il miglioramento delle prospettive economiche, la fragilità della ripresa dei principali partner commerciali di Cipro comporta rischi di non lieve entità per lo scenario macroeconomico del programma. A seguito della contrazione nell'attività economica nel 2009, si è verificata una significativa, seppur parziale, correzione del disavanzo estero, che pur si attesta su valori alti, pari all'8,5% del PIL e per il quale il programma prevede una nuova impennata, fino a raggiungere il 12,9% del PIL entro il 2013, grazie alla prevista ripresa nelle importazioni. È probabile che gli squilibri esterni incidano sulla crescita economica nel medio periodo. I consistenti risparmi negativi del settore pubblico dovranno essere finanziati dal debito estero o dal risparmio privato interno. Il riequilibrio del disavanzo delle partite correnti richiederebbe quindi il ricorso a prestiti – e un costo più elevato – oppure un maggior risparmio da parte del settore privato. Quest'ultimo comporterebbe una crescita più contenuta del prodotto potenziale a causa di consumi privati o di investimenti più moderati (effetto di spiazzamento, o crowding out ). Le proiezioni del programma relative all’inflazione appaiono realistiche. [4]

La valutazione tiene conto in particolare delle previsioni della primavera 2010 dei servizi della Commissione, ma anche di altre informazioni divenute disponibili successivamente.

(5) Secondo il programma, il disavanzo pubblico ha subito un forte peggioramento nel 2009, fino a raggiungere un disavanzo del 6,1% del PIL da un avanzo dello 0,9% del PIL nel 2008, che riflette in larga misura l'impatto della crisi sulle finanze pubbliche ma è causato anche dalle misure di stimolo adottate dal governo in conformità al piano europeo di ripresa economica e che ammontano a circa l'1½% del PIL. In base al programma, si prevede una politica di bilancio restrittiva al fine di correggere il deficit eccessivo entro il 2013 nel previsto scenario di crescita.

(6) L'aggiornamento del programma ha come obiettivo di bilancio un disavanzo del 6% del PIL per il 2010. La legge di bilancio 2010 (approvata dal Parlamento il 24 dicembre 2009) aveva fissato come obiettivo un disavanzo del 4,5% del PIL, sulla base di previsti risultati per il disavanzo 2009 pari a circa il 3% del PIL. Dato che il risultato finale per il 2009 è stato un disavanzo del 6% del PIL, la legge di bilancio implicherebbe un disavanzo ancora maggiore. Tuttavia, il programma comprende alcune misure volte ad evitare un ulteriore deterioramento del bilancio e a stabilizzare il disavanzo sugli stessi livelli del 2009. L’aggiornamento prevede un aumento del rapporto entrate/PIL di 1¼ punti percentuali nel 2010, rispetto al risultato del 2009. È previsto un aumento della spesa pubblica di 1¼ punti percentuali del PIL. La spesa primaria dovrebbe ulteriormente aumentare sulla spinta di un ulteriore aumento dei trasferimenti sociali, dei sussidi e delle retribuzioni nel settore pubblico. Secondo l'aggiornamento, i pagamenti degli interessi continueranno a decrescere, con un calo di un ¼ di punto percentuale del PIL, nonostante il crescente stock del debito. Gli investimenti pubblici dovrebbero mantenersi ai livelli del 2009. Nel complesso, nel 2010 la politica di bilancio implicata dal programma, in rapporto al saldo strutturale (cioè in termini corretti per il ciclo al netto di misure una tantum e di altre misure temporanee), subirà una contrazione dell'ordine di ½% del PIL.

(7) L'obiettivo principale della strategia di bilancio a medio termine del programma è portare il disavanzo pubblico al di sotto del valore di riferimento del 3% del PIL entro il 2013. Il programma prevede che il disavanzo nominale scenderà al 4,5% del PIL nel 2011 (dal 6,1% dell'anno precedente) e al 3,4% nel 2012, prima di giungere infine al 2,5% nel 2013. Il bilancio primario dovrebbe seguire un andamento simile e raggiungere una posizione di pareggio entro la fine del periodo di riferimento, partendo da un disavanzo del 3,7% del PIL nel 2010. Il disavanzo strutturale calcolato secondo la metodologia concordata dovrebbe continuare a migliorare dopo il 2010 e raggiungere all'incirca il 3½% del PIL nel 2011, poco meno del 3% nel 2012 e il 2¼% nel 2013. Lo sforzo annuale di bilancio dovrebbe ammontare annualmente, in media, a 3/4% del PIL per il periodo 2010-2013. L'aggiustamento dovrebbe avvenire nei primi anni di riferimento del programma anche se le misure intraprese nel 2010 avranno pieno effetto solo nel 2011. Inoltre, le misure adottate nel contesto del piano europeo di ripresa economica verranno sospese solo entro la fine del 2010. Il risanamento dovrebbe avvenire soprattutto sul versante delle entrate, che dovrebbero aumentare di 2,6 punti percentuali del PIL tra il 2010 e il 2013, mentre la riduzione della spesa contribuirebbe in misura di un ulteriore punto percentuale del PIL. Sul versante delle entrate sono previste misure che comprendono la lotta all'evasione fiscale, un condono edilizio, l'armonizzazione delle accise minime sui prodotti petroliferi e l'applicazione di un'aliquota IVA ridotta su prodotti alimentari e farmaceutici, nonché dividendi provenienti da società semi-pubbliche. Per quanto riguarda le misure sul fronte della spesa, la maggior parte dell'aggiustamento è legato al controllo delle spese operative e alla riduzione degli attuali trasferimenti. Il programma indica l'impiego mirato dei trasferimenti sociali e il contenimento dell'entità e del tasso di aumento delle retribuzioni del settore pubblico quali categorie di spesa che possano contribuire al risanamento una volta raggiunto un consenso tra le parti sociali. L'aggiornamento del programma conferma l'impegno nei confronti dell'obiettivo di bilancio a medio termine (OMT) specifico per Cipro, ossia un bilancio in pareggio in termini strutturali (cioè in termini corretti per il ciclo al netto di misure una tantum e di altre misure temporanee). L'OMT riflette adeguatamente gli obiettivi del patto. I saldi strutturali corrispondenti agli obiettivi in materia di disavanzo indicati nel programma implicano che l'OMT non sarà raggiunto nel periodo di riferimento.

(8) I risultati di bilancio potrebbero essere peggiori di quelli previsti nel programma. In particolare, lo scenario macroeconomico previsto nell’aggiornamento sembra basarsi su ipotesi di crescita ottimistiche per tutto il periodo di riferimento. Sul lato delle entrate, i rischi per le finanze pubbliche, in particolare nel biennio 2010-2011, sono più elevati rispetto agli anni precedenti e sono collegati alla possibilità di una contrazione più severa nonché a un riequilibrio della crescita economica verso una composizione della crescita che generi un ridotto gettito fiscale. Alla luce della modesta ripresa economica prevista e delle pressioni per stimolare la domanda interna attraverso un aumento della spesa pubblica, non si può trascurare il rischio di potenziali sforamenti. Si tratta di un rischio associato soprattutto alla pratica di adottare, nel corso dell'esercizio, bilanci suppletivi che determinano un incremento della spesa; la pratica, al di là della voluta riallocazione di fondi, ha comportato un aumento della spesa corrente. Inoltre, i trasferimenti sociali potrebbero rivelarsi superiori a quanto previsto, visti i recenti risultati in materia, l'assenza di un meccanismo per il loro utilizzo mirato e le proiezioni di crescita piuttosto ottimistiche in materia di occupazione (e, quindi, di disoccupazione).

(9) Il rapporto debito pubblico lordo/PIL è stimato al 56,2% del PIL 2009, in aumento rispetto al 48,4% dell'anno precedente. Alla crescita del rapporto debito/PIL ha contribuito, oltre all’incremento del disavanzo e al calo della crescita del PIL, un significativo aggiustamento stock/flussi che rappresenta circa 1 punto percentuale del PIL. Tale crescita riflette un accumulo di attività pubbliche, dovuto a un eccesso di finanziamento avvenuto alla fine del 2009 per poter far fronte ad obbligazioni sorte all'inizio di gennaio 2010. In base alle proiezioni il rapporto debito/PIL dovrebbe aumentare nel periodo di riferimento del programma a causa soprattutto del disavanzo primario, che persiste pur essendo in diminuzione. Il rapporto debito/PIL dovrebbe superare il valore di riferimento del 60% del PIL nel 2010, rimanendo al di sopra di tale soglia per l'intero periodo del programma. Se ne prevede un aumento fino a circa il 63% del PIL nel 2011 e 2012, a cui farà seguito un lieve calo. In base ai rischi negativi che pesano sullo scenario macroeconomico e sugli obiettivi di bilancio, l'evoluzione del rapporto debito/PIL potrebbe essere meno favorevole di quanto previsto nel programma.

(10) L’impatto di bilancio a lungo termine prodotto dall’invecchiamento della popolazione è significativamente al di sopra della media UE, innanzitutto a seguito di un incremento relativamente elevato della spesa per le pensioni in percentuale del PIL nei prossimi decenni dovuto, in parte, al fatto che il regime pensionistico si trova ancora in una fase di maturazione. Il programma presenta una riforma pensionistica, introdotta nell'aprile 2009, intesa a ridurre leggermente l'aumento della spesa in questo settore e, più significativamente, ad aumentare le aliquote delle imposte previdenziali. La riforma contribuirebbe al miglioramento dell'equilibrio a lungo termine del sistema pensionistico e ridurrebbe i rischi per la sostenibilità, pur non incidendo sulla valutazione globale. La posizione di bilancio del 2009, secondo le stime del programma, accentua l'impatto finanziario che l'invecchiamento della popolazione ha sul divario di sostenibilità. Migliorare il saldo primario nel medio periodo e attuare ulteriori misure per frenare il forte incremento della spesa dovuta all'invecchiamento della popolazione, in particolar modo la spesa pensionistica e quella sanitaria, contribuirebbe a contenere i rischi che pesano sulla sostenibilità delle finanze pubbliche e che sono stati valutati di livello alto nella relazione sulla sostenibilità 2009 della Commissione Nelle conclusioni del Consiglio del 10 novembre 2009 sulla sostenibilità delle finanze pubbliche "il Consiglio esorta pertanto gli Stati membri a concentrarsi su strategie orientate verso la sostenibilità nell'elaborazione dei prossimi programmi di stabilità e di convergenza" e inoltre "invita la Commissione, assieme al Comitato di politica economica ed al Comitato economico e finanziario, a sviluppare ulteriormente metodologie di valutazione della sostenibilità a lungo termine delle finanze pubbliche in tempo utile per la prossima relazione sulla sostenibilità", prevista nel 2012. . Le proiezioni a medio termine sul debito, che ipotizzano un ritorno graduale dei tassi di crescita del PIL ai valori previsti prima della crisi e del rapporto entrate fiscali/PIL ai livelli pre-crisi, nonché il previsto incremento della spesa legata all’invecchiamento della popolazione, indicano che la strategia di bilancio indicata nel programma – ad una prima analisi e nel caso di politiche invariate – risulterebbe quasi sufficiente al fine di stabilizzare il rapporto debito/PIL entro il 2020.[5]

Nelle conclusioni del Consiglio del 10 novembre 2009 sulla sostenibilità delle finanze pubbliche "il Consiglio esorta pertanto gli Stati membri a concentrarsi su strategie orientate verso la sostenibilità nell'elaborazione dei prossimi programmi di stabilità e di convergenza" e inoltre "invita la Commissione, assieme al Comitato di politica economica ed al Comitato economico e finanziario, a sviluppare ulteriormente metodologie di valutazione della sostenibilità a lungo termine delle finanze pubbliche in tempo utile per la prossima relazione sulla sostenibilità", prevista nel 2012.

(11) Negli scorsi anni Cipro aveva superato gli obiettivi di bilancio che si era prefissato, sebbene in un contesto caratterizzato da un'attività economica effervescente e da una crescita generatrice di gettito fiscale. Recentemente, il quadro di bilancio è stato migliorato con l’adozione del Financial Management Accounting System (FIMAS), l’adozione graduale di un quadro di bilancio a medio termine triennale (MTBF) e del Programme and Performance Budgeting (PPB). Tuttavia, la pratica di adottare dei bilanci suppletivi nel corso dell’esercizio ha comportato un aumento della spesa corrente oltre la riallocazione di fondi voluta. Secondo il programma, il nuovo quadro di bilancio dovrebbe porre fine a questa pratica una volta pienamente applicato e portare ad una procedura di bilancio più efficiente, contribuendo al contenimento della spesa. Al tempo stesso, la nuova procedura di bilancio creerebbe una base solida per la riallocazione della spesa a favore di attività che stimolano la crescita coerentemente con le priorità fissate dal programma nazionale di riforma. Il nuovo quadro, tuttavia, è ancora in una fase iniziale di attuazione e si prevede che sarà pienamente a regime solo nel 2012, producendo quindi un impatto efficace solo a medio termine. L'attuazione tempestiva del nuovo quadro di bilancio è essenziale per assicurare il successo di un risanamento duraturo delle finanze pubbliche.

(12) Per quanto riguarda la qualità delle finanze pubbliche, il programma ne riconosce l'importanza in quanto mezzo per sostenere la crescita potenziale e per assicurare la sostenibilità a lungo termine delle stesse finanze pubbliche. In particolare, il programma evidenzia l'impatto che il quadro di bilancio a medio termine e il Programme and Performance Budgeting avranno, una volta applicati integralmente, in termini di una migliore allocazione delle risorse a favore di settori prioritari e che possono stimolare la crescita nonché di un miglior controllo della spesa non produttiva. Sul versante della spesa, il programma include un esame di alcuni progetti recenti volti a potenziare le infrastrutture attraverso l'uso del partenariato pubblico-privato, accanto ad alcune misure intese a migliorare l'istruzione attraverso un maggior utilizzo dei computer nella scuola primaria e secondaria e attraverso il potenziamento delle istituzioni accademiche e degli istituti di ricerca. L'aggiornamento prevede inoltre l'allocazione di fondi per la ristrutturazione degli ospedali pubblici in modo da trasformarli in unità autonome, e l'adozione di un piano sanitario nazionale allo scopo di migliorare l'efficacia della spesa attraverso una concorrenza regolata e il contenimento dei costi. Si tratta di misure essenziali al fine di controllare il previsto aumento della spesa derivante dall'invecchiamento della popolazione. Sul versante delle entrate, il programma sottolinea l'impatto positivo dell’adozione di un quadro di bilancio a medio termine triennale per migliorare l'attendibilità e la sensibilità delle previsioni a medio termine sulle entrate. Le autorità sottolineano che, a fronte della volatilità dell'elasticità fiscale che ha caratterizzato gli scorsi anni in seguito alla rapida impennata del prezzo degli attivi, le proiezioni d'entrata erano state adeguate in modo da tener conto dell'impatto dei prezzi e della composizione della crescita del PIL. Il programma evidenzia inoltre il monitoraggio costante del sistema fiscale e previdenziale da parte delle autorità per preservare la remunerazione del lavoro e assicurare al tempo stesso un sostegno alle categorie sociali più vulnerabili.

(13) Nel complesso, tenuto conto dei rischi che gravano sui summenzionati obiettivi di bilancio, la strategia volta a mantenere anche nel 2010 politiche di bilancio improntate al sostegno può essere considerata in linea con il piano europeo di ripresa economica. Tuttavia, sulla scia degli effetti negativi della crisi economica, si prevede che il disavanzo pubblico si manterrà al 6% del PIL nel 2010, per poi tornare gradualmente al di sotto del valore di riferimento del 3%. Sebbene la strategia del programma preveda uno sforzo annuale di bilancio pari in media a ¾ di punto percentuale del PIL per il periodo 2010-2013, va tenuta presente la possibilità che tale strategia sia soggetta a rischi negativi. Quindi, alla luce dei rischi, lo sforzo potrebbe non essere sufficiente a riportare il disavanzo al di sotto del valore di riferimento del 3% del PIL entro il 2013, come invece previsto. Inoltre, la composizione della strategia di risanamento del bilancio sembra basarsi in larga parte su misure per l'aumento delle entrate e solo minimamente sulla riduzione della spesa. Infatti, il programma prevede che il rapporto spesa/PIL si stabilizzi a un livello più alto nel 2013 rispetto ai risultati del 2009. Le misure che potrebbero intervenire per invertire questa tendenza sono ancora in via di discussione tra le parti sociali e sono quindi soggette a rischi per quanto riguarda le modalità e la tempistica della loro attuazione. Di conseguenza, l'evoluzione del rapporto debito/PIL, che si prevede supererà il 60% del PIL a partire dal 2010, potrebbe risultare meno favorevole di quanto contemplato nell'aggiornamento.

(14) Per quanto riguarda i requisiti relativi ai dati specificati nel codice di condotta per i programmi di stabilità e di convergenza, il programma fornisce tutti i dati obbligatori e facoltativi.

Nel complesso, si conclude che vi è stato un significativo deterioramento delle finanze pubbliche di Cipro dovuto alla recessione economica e a una politica di bilancio espansiva conseguente all’adozione di importanti misure di stimolo in linea con il piano europeo di ripresa economica. Pertanto, il saldo di bilancio è passato da un avanzo dello 0,9% del PIL nel 2008, a un disavanzo dello 6,1% del PIL nel 2009. Il programma descrive un percorso di risanamento a decorrere dal 2010, che intende portare il disavanzo del bilancio pubblico al di sotto del valore di riferimento del 3% del PIL entro il 2013. Tuttavia, si prevede di giungere al risanamento agendo principalmente sul fronte delle entrate, mentre il rapporto spesa/PIL continua a rimanere a livelli eccezionalmente alti. Inoltre, sullo sfondo di una fragile ripresa economica mondiale, la strategia di bilancio è soggetta a rischi negativi significativi, dato che lo scenario macroeconomico del programma è basato su ipotesi di crescita favorevoli. Alla luce degli elevati squilibri interni ed esterni, la priorità principale deve essere il mantenimento di politiche prudenti e il rafforzamento della sostenibilità di bilancio. Il controllo della spesa corrente attraverso l'attuazione di un quadro di bilancio pluriennale efficace sarebbe quindi uno strumento essenziale per sostenere il conseguimento dei piani di risanamento e degli obiettivi di bilancio. Inoltre, dati gli squilibri macroeconomici, è importante migliorare la qualità delle finanze pubbliche anche in vista di promuovere un agevole aggiustamento dell’economia, in particolare aumentando il PIL potenziale, stimolando la competitività e riducendo ulteriormente lo squilibrio esterno.

Sulla base della valutazione che precede, Cipro è invitata:

i) a limitare il disavanzo 2010 a un massimo del 6% del PIL, se necessario rafforzando le misure di risanamento, in particolare nel caso in cui gli sviluppi macroeconomici si rivelino meno favorevoli di quanto previsto nello scenario alla base del programma, e a provvedere a definire tempestivamente una strategia di risanamento più imperniata sulla spesa; a cogliere opportunità che vanno al di là del già annunciato sforzo di bilancio, per accelerare la riduzione del rapporto debito pubblico lordo/PIL, riportandolo al di sotto del valore di riferimento;

ii) ad attuare, come previsto, un quadro di bilancio pluriennale efficace al fine di garantire il rispetto degli obiettivi di bilancio e il rigoroso contenimento della spesa nel medio termine;

iii) a migliorare la sostenibilità delle finanze pubbliche a lungo termine attuando misure di riforma volte a controllare la spesa pensionistica e per l'assistenza sanitaria, per limitare il previsto aumento della spesa pubblica connessa all'invecchiamento della popolazione.

Confronto tra le principali proiezioni macroeconomiche e di bilancio

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

PIL reale (variazione in %)|PS apr. 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM maggio 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|n.d.|

Inflazione IAPC (%)|PS apr. 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM maggio 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|n.d.|

Divario tra prodotto effettivo e potenziale 1 (in % del PIL potenziale)|PS apr. 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|COM maggio 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|n.d.|

Accreditamento/indebitamento netto nei confronti del resto del mondo (in % del PIL).|PS apr. 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|COM maggio 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|n.d.|

Entrate delle amministrazioni pubbliche (in % del PIL).|PS apr. 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM maggio 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|n.d.|

Spese delle amministrazioni pubbliche (in % del PIL).|PS apr. 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM maggio 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|n.d.|

Saldo di bilancio delle amministrazioni pubbliche (in % del PIL).|PS apr. 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|COM maggio 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|n.d.|

Saldo primario (in % del PIL).|PS apr. 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|COM maggio 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|n.d.|

Saldo corretto per il ciclo 1 (in % del PIL).|PS apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|COM maggio 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.d.|

Saldo strutturale 3 (in % del PIL).|PS apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|COM maggio 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.d.|

Debito pubblico lordo (in % del PIL).|PS apr. 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM maggio 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|n.d.|n.d.|

|PS feb. 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|n.d.|

Note :|

1 Divari tra prodotto effettivo e potenziale e saldi corretti per il ciclo dei programmi ricalcolati dai servizi della Commissione sulla base delle informazioni contenute nei programmi.|

2 Sulla base di una crescita potenziale stimata del 2,0%, 2,8%, 2,8%, 2,8% e 2,8% rispettivamente negli anni del periodo 2009-2013.|

3 Il programma non prevede né misure una tantum né altre misure temporanee. Le misure una tantum e le altre misure temporanee rappresentano lo 0,1% del PIL nel 2010, 2011 e 2012 (a riduzione del disavanzo) secondo il programma più recente. Nelle previsioni dei servizi della Commissione della primavera 2010 non vi sono misure una tantum e altre misure temporanee.|

Fonte :|

Programma di stabilità (PS); previsioni della primavera 2010 dei servizi della Commissione (COM); calcoli dei servizi della Commissione.|

[1] GU L 209 del 2.8.1997, pag. 1. I documenti menzionati nel presente testo sono disponibili all'indirizzo Internet: http://ec.europa.eu/economy_finance/index_it.htm

[2] Comunicazione della Commissione al Consiglio europeo del 26 novembre 2008.

[3] GU L 209 del 2.8.1997, pag. 1. I documenti menzionati nel presente testo sono disponibili su Internet al seguente indirizzo: http://ec.europa.eu/economy_finance/index_it.htm

[4] La valutazione tiene conto in particolare delle previsioni della primavera 2010 dei servizi della Commissione, ma anche di altre informazioni divenute disponibili successivamente.

[5] Nelle conclusioni del Consiglio del 10 novembre 2009 sulla sostenibilità delle finanze pubbliche "il Consiglio esorta pertanto gli Stati membri a concentrarsi su strategie orientate verso la sostenibilità nell'elaborazione dei prossimi programmi di stabilità e di convergenza" e inoltre "invita la Commissione, assieme al Comitato di politica economica ed al Comitato economico e finanziario, a sviluppare ulteriormente metodologie di valutazione della sostenibilità a lungo termine delle finanze pubbliche in tempo utile per la prossima relazione sulla sostenibilità", prevista nel 2012.

NL

(...PICT...)|EUROPESE COMMISSIE|

Brussel, 12.5.2010

SEC(2010) 595 definitief

Aanbeveling voor een

ADVIES VAN DE RAAD

over het geactualiseerde stabiliteitsprogramma van Cyprus voor de periode 2009-2013

TOELICHTING

1. Algemene achtergrond

Het stabiliteits- en groeipact is gebaseerd op de doelstelling van deugdelijke openbare financiën als middel om de voorwaarden voor prijsstabiliteit en voor een tot werkgelegenheidsschepping leidende sterke duurzame groei te verbeteren. Bij de hervorming van het pact in 2005 werd het nut ervan bij het verankeren van begrotingsdiscipline erkend, maar werd tevens versterking van de doeltreffendheid en de economische onderbouwing, alsook waarborging van de houdbaarheid van de openbare financiën op lange termijn beoogd. De hervorming zorgde meer bepaald voor een grotere flexibiliteit bij de toepassing van de regels betreffende de buitensporigtekortprocedure, met name wat de definitie van "uitzonderlijke omstandigheden" en de vaststelling van termijnen voor de correctie van een buitensporig tekort betreft.

In Verordening (EG) nr. 1466/97 over versterking van het toezicht op begrotingssituaties en het toezicht op en de coördinatie van het economisch beleid PB L 209 van 2.8.1997, blz. 1. De documenten waarnaar in deze tekst wordt verwezen, zijn te vinden op: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , die deel uitmaakt van het stabiliteits- en groeipact, is bepaald dat elke lidstaat bij de Raad en de Commissie een stabiliteits- of convergentieprogramma moet indienen, alsook jaarlijkse actualiseringen daarvan. Lidstaten die de eenheidsmunt al hebben aangenomen dienen (geactualiseerde) stabiliteitsprogramma's in en lidstaten die deze nog niet hebben aangenomen dienen (geactualiseerde) convergentieprogramma's in.[1]

PB L 209 van 2.8.1997, blz. 1. De documenten waarnaar in deze tekst wordt verwezen, zijn te vinden op: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Overeenkomstig de verordening heeft de Raad op basis van een aanbeveling van de Commissie en na raadpleging van het Economisch en Financieel Comité op 4 maart 2008 een advies over het eerste stabiliteitsprogramma van Cyprus uitgebracht. Wat geactualiseerde stabiliteits- en convergentieprogramma's betreft, is in de verordening bepaald dat deze door de Commissie worden beoordeeld en door het bovengenoemde Comité worden onderzocht, en dat deze ook volgens dezelfde procedure als hierboven beschreven door de Raad kunnen worden onderzocht.

2. Achtergrond voor de beoordeling van het geactualiseerde programma

De Commissie heeft het op 1 april 2010 ingediende meest recente geactualiseerde stabiliteitsprogramma van Cyprus onderzocht en een aanbeveling voor een advies van de Raad aangenomen.

Om de achtergrond te schetsen waartegen de begrotingsstrategie in het geactualiseerde stabiliteitsprogramma wordt beoordeeld, bevatten de volgende punten een overzicht van:

(1) de mededeling van de Commissie van 26 november 2008 ("Een Europees economisch herstelplan");

(2) de conclusies van de Raad Economische en Financiële Zaken van 20 oktober 2009 over de "exitstrategie";

(3) de meest recente beoordeling van de positie van het land overeenkomstig het preventieve deel van het stabiliteits- en groeipact (samenvatting van het advies van de Raad over de vorige actualisering van het stabiliteitsprogramma).

2.1. Mededeling van de Commissie van 26 november 2008 ("Een Europees economisch herstelplan")

Gezien de ongekende omvang van de mondiale crisis die de financiële markten en de wereldeconomie in 2008-2009 heeft getroffen, heeft de Europese Commissie opgeroepen tot de goedkeuring van een Europees economisch herstelplan Mededeling van de Commissie aan de Europese Raad van 26 november 2008. . Het plan voorzag in een gecoördineerde anticyclische macro-economische reactie op de crisis in de vorm van een ambitieus maatregelenpakket ter ondersteuning van de economie. Het pakket omvatte: i) een onmiddellijke budgettaire impuls ter grootte van 200 miljard EUR (1,5% van het bbp van de EU), bestaande uit een budgettaire expansie in de lidstaten van 170 miljard EUR (circa 1,2% van het bbp van de EU) en EU-financiering ter ondersteuning van onmiddellijke acties ten belope van 30 miljard EUR (ongeveer 0,3% van het bbp van de EU); en ii) een aantal prioritaire acties die passen in de Lissabonstrategie en bedoeld zijn om onze economieën aan de uitdagingen op lange termijn aan te passen en de structurele hervormingen voort te zetten die erop gericht zijn de potentiële groei te verhogen. Volgens het plan dient de budgettaire impuls van lidstaat tot lidstaat te verschillen, al naargelang de houdbaarheid van hun openbare financiën en hun concurrentiepositie. Met name voor de lidstaten die niet tot het eurogebied behoren en die met aanzienlijke externe en interne onevenwichtigheden worden geconfronteerd, moet het begrotingsbeleid er vooral op gericht zijn deze onevenwichtigheden te verhelpen. Het plan is op 11 december 2008 door de Europese Raad goedgekeurd. [2]

Mededeling van de Commissie aan de Europese Raad van 26 november 2008.

2.2. De conclusies van de Raad Economische en Financiële Zaken van 20 oktober 2009 over de "exitstrategie"

Naar aanleiding van het zich aandienen van de eerste tekenen van een herstel van de crisis, en met name het tot stilstand komen van de drastische terugval van de economische activiteit, de stabilisering van de financiële markten en het groeiende vertrouwen heeft de Raad op 20 oktober 2009 geconcludeerd dat het in het licht van het broze herstel voorbarig is om de steun van de regeringen aan de economie en de financiële sector in te trekken en dat voorbereidingen moeten worden getroffen voor een gecoördineerde strategie om het breed opgezette beleid van stimuleringsmaatregelen te verlaten. Een dergelijke strategie moet een evenwicht vinden tussen stabiliserings- en duurzaamheidsaspecten, alsmede rekening houden met de interacties tussen de verschillende beleidsinstrumenten en met de besprekingen op mondiaal niveau. Het vroegtijdig uitstippelen en communiceren van een dergelijke strategie zou ertoe bijdragen het vertrouwen in het middellangetermijnbeleid te versterken en de verwachtingen te verankeren. Naast het intrekken van de stimuleringsmaatregelen van het Europees economisch herstelprogramma is een belangrijke begrotingsconsolidatie nodig om de stijging van de schuld een halt toe te roepen en uiteindelijk om te keren, en opnieuw tot een gezonde begrotingssituatie te komen. Efficiëntere en effectievere overheidsfinanciën en meer doorgedreven structurele hervormingen zijn zelfs op korte termijn wenselijk en zullen bijdragen tot het bevorderen van de potentiële productiegroei en de schuldvermindering. De Raad heeft overeenstemming bereikt over de volgende beginselen voor de budgettaire exitstrategie: i) de strategie moet tussen de landen worden gecoördineerd in het kader van een consistente uitvoering van het stabiliteits- en groeipact; ii) de budgettaire stimuleringsmaatregelen moeten tijdig worden ingetrokken, rekening houdend met de specifieke situatie van de landen; iii) het tempo van de begrotingsconsolidatie moet ambitieus zijn en in de meeste lidstaten duidelijk hoger liggen dan het ijkpunt van 0,5% van het bbp per jaar in structurele termen; en iv) maatregelen ter versterking van de kwaliteit van overheidsfinanciën en ambitieuze inspanningen voor structurele hervormingen om de werkgelegenheid en potentiële groei te verhogen, moeten de geloofwaardigheid van de strategie kracht bij zetten.

2.3. Beoordeling in het advies van de Raad over de vorige actualisering

In zijn advies van 3 april 2009 heeft de Raad zijn beoordeling van de vorige actualisering van het stabiliteitsprogramma, dat op de periode 2008-2012 betrekking had, als volgt samengevat: "De algemene conclusie luidt dat in 2009 een expansieve begrotingskoers wordt gevaren doordat conform het Europees economisch herstelplan aanzienlijke stimuleringsmaatregelen zijn genomen. Verwacht wordt dat het begrotingssaldo de volgende jaren zal blijven verslechteren. De impliciete versoepeling van het begrotingsbeleid lijkt niet gerechtvaardigd, gelet op de betrekkelijk goede economische vooruitzichten, en de grote externe onevenwichtigheid. Tegen de achtergrond van de sterke verslechtering van het mondiale economische klimaat is de begrotingsstrategie bovendien aan grote neerwaartse risico's onderhevig, aangezien de groeihypothesen die aan het macro-economische scenario van het programma ten grondslag liggen, optimistisch zijn. In het licht van de grote externe onevenwichtigheden is het van prioritair belang een voorzichtige koers aan te houden en de budgettaire houdbaarheid te versterken. Daarom zijn de beheersing van de lopende uitgaven en het voorkomen van procycliciteit grote uitdagingen voor het begrotingsbeleid in Cyprus. Voorts is een verbetering van de kwaliteit van de overheidsfinanciën ook van belang voor een soepel verloop van de economische aanpassingen die nodig zijn gezien de onevenwichtigheden waarmee de economie wordt geconfronteerd". In het licht van de bovenstaande evaluatie heeft de Raad Cyprus verzocht om: "i) het overeenkomstig het Europees economisch herstelplan geplande begrotingsbeleid voor 2009 uit te voeren binnen het kader van het SGP, maar te voorkomen dat de overheidsfinanciën in 2009 in vergelijking met de doelstelling verder verslechteren; ii) de verwachte toename van het begrotingstekort in 2010 en de jaren erna terug te draaien door de groei in de uitgaven te beperken, zodat op middellange termijn weer een solide begrotingssituatie wordt bereikt; iii) gezien de verwachte gevolgen van de vergrijzing voor de overheidsuitgaven, de houdbaarheid van de overheidsfinanciën op lange termijn te versterken door de hervorming van de gezondheidszorg en het pensioenstelsel voort te zetten".

Aanbeveling voor een

ADVIES VAN DE RAAD

over het geactualiseerde stabiliteitsprogramma van Cyprus voor de periode 2009-2013

DE RAAD VAN DE EUROPESE UNIE,

Gelet op het Verdrag betreffende de werking van de Europese Unie,

Gelet op Verordening (EG) nr. 1466/97 van de Raad van 7 juli 1997 over versterking van het toezicht op begrotingssituaties en het toezicht op en de coördinatie van het economisch beleid PB L 209 van 2.8.1997, blz. 1. De documenten waarnaar in deze tekst wordt verwezen, zijn te vinden op: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , en met name op artikel 5, lid 3,[3]

PB L 209 van 2.8.1997, blz. 1. De documenten waarnaar in deze tekst wordt verwezen, zijn te vinden op: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Gezien de aanbeveling van de Commissie,

Na raadpleging van het Economisch en Financieel Comité,

BRENGT HET VOLGENDE ADVIES UIT:

(1) Op [dag maand 2010] heeft de Raad het geactualiseerde stabiliteitsprogramma van Cyprus voor de periode 2009-2013 behandeld.

(2) In 2009 is de bedrijvigheid met 1,7% teruggelopen. Daarmee heeft Cyprus voor het eerst in de afgelopen 35 jaar een negatieve groei gekend. Een zwakke binnenlandse vraag en een ongunstig extern klimaat hebben de groei sterk ondermijnd. Met name de hoge schuld van de huishoudens in combinatie met verscherpte kredietvoorwaarden, verslechterende vooruitzichten op de arbeidsmarkt en negatieve vertrouwenseffecten hebben tot een daling van de particuliere consumptie geleid. Tegelijk ondergingen de investeringen een krachtige correctie in verband met een daling van de buitenlandse vraag naar residentieel onroerend goed, de lage bezettingsgraad en de herstructurering van de ondernemingsbalansen. De overheidsconsumptie was de enige vraagcomponent met een positief effect op de bedrijvigheid. Dit kwam deels door het stimuleringspakket van 1½% van het bbp, dat conform het Europees economisch herstelplan ten uitvoer is gelegd. Door deze discretionaire maatregelen, de economische krimp, het einde van de hausse op de activamarkten en een minder belastingontvangsten genererend groeipatroon zijn de overheidsfinanciën onder sterke druk komen te staan. Daardoor is het overheidsoverschot van 0,9% van het bbp in 2008 omgeslagen in een tekort van 6,1% van het bbp. Ook is de opgebouwde omvangrijke externe onevenwichtigheid, die niet alleen aan de lage nettobesparingen in de particuliere sector, maar ook aan een verslechtering van de netto begrotingssituatie van de overheid en aan een verlies aan concurrentievermogen te wijten is, door de crisis in een schril daglicht komen te staan. Aangenomen wordt dat een zwakke binnenlandse vraag en een traag extern herstel de vooruitzichten op herstel negatief zullen beïnvloeden. Het bbp zal in 2010 verder krimpen, zij het in minder sterke mate, en in 2011 weer licht toenemen. Op middellange termijn staat Cyprus dus voor de taak om de groei te bevorderen nu de wereldeconomie een broos herstel vertoont, en tegelijk de bestaande macro-economische onevenwichtigheden aan te pakken door een voorzichtig begrotingsbeleid te blijven voeren. Op lange termijn moet het land in verband met de vergrijzing de houdbaarheid van zijn overheidsfinanciën verbeteren.

(3) Hoewel de in de context van de crisis geconstateerde daling van het feitelijke bbp vooral conjunctureel van aard is, is er ook sprake van een aantasting van de potentiële productie. Daarnaast kan de crisis ook een negatief effect op de potentiële groei op middellange termijn sorteren als gevolg van lagere investeringen, een beperkte beschikbaarheid van kredieten en een stijgende structurele werkloosheid. Bovendien valt het effect van de economische crisis samen met de negatieve gevolgen van de vergrijzing voor de potentiële productie en de houdbaarheid van de overheidsfinanciën. Daarom is het van essentieel belang dat meer vaart wordt gezet achter structurele hervormingen om de potentiële groei te verhogen. Voor Cyprus zijn met name hervormingen op de arbeidsmarkt van belang. Deze moeten vooral gericht zijn op een vergroting van de mogelijkheden om een leven lang te leren, zulks met name voor laagopgeleiden, ouderen en werklozen. Daarnaast moeten de beoogde hervormingen in het technisch en beroepsonderwijs bijtijds en effectief worden doorgevoerd. Voorts moeten de loonontwikkelingen beter worden afgestemd op de productiviteit, het concurrentievermogen en de groei van de werkgelegenheid.

(4) Volgens het macro-economische scenario van het programma zal de reële bbp-groei toenemen van -1,7% in 2009 tot 0,5% in 2010, om in de rest van de programmaperiode te herstellen tot gemiddeld zo'n 2,6%. Afgaande op de thans beschikbare informatie In de beoordeling wordt met name rekening gehouden met de voorjaarsprognoses 2010 van de diensten van de Commissie, maar ook met andere informatie die sindsdien beschikbaar is gekomen. lijkt dit scenario voor de gehele programmaperiode op optimistische groeihypothesen te berusten. Met name de particuliere consumptie volgt door een vrij optimistisch ingeschatte groei van de lonen en werkgelegenheid een nogal gunstige trend. Volgens het programma blijft de reële groei van de investeringen in de bouw op korte termijn negatief en herstelt deze zich in de tweede helft van de programmaperiode. De voorlopende indicatoren wijzen echter op een sterkere correctie in de bouwnijverheid op middellange termijn dan waarop in het programma wordt gerekend. Voorts brengt de broosheid van het herstel bij de belangrijkste handelspartners van Cyprus, ondanks de verbeterende economische vooruitzichten, niet te verwaarlozen neerwaartse risico's mee voor het macro-economische scenario van het programma. Door de economische krimp in 2009 heeft er een duidelijke, zij het onvolledige correctie van het externe tekort plaatsgevonden, dat niettemin met 8,5% van het bbp hoog blijft en volgens de programmaprognoses weer sterk zal oplopen tot 12,9% van het bbp in 2013, omdat ervan uit wordt gegaan dat de invoer zal aantrekken. Aangenomen mag worden dat de externe onevenwichtigheid de economische groei op middellange termijn zal aantasten. De hoge ontsparingen in de publieke sector moeten uit buitenlandse leningen of uit binnenlandse particuliere besparingen worden gefinancierd. Voor een aanpassing van de onevenwichtigheid op de lopende rekening zijn dus hetzij hogere schuldfinancieringskosten hetzij hogere besparingen in de particuliere sector vereist. In het laatste geval zal de productiegroei door een lagere particuliere consumptie of door lagere investeringen teruglopen (verdringingseffect). De inflatieprognoses van het programma lijken realistisch. [4]

In de beoordeling wordt met name rekening gehouden met de voorjaarsprognoses 2010 van de diensten van de Commissie, maar ook met andere informatie die sindsdien beschikbaar is gekomen.

(5) Volgens het programma is het overheidssaldo sterk verslechterd en in 2009 uitgekomen op een tekort van 6,1% van het bbp, tegen een overschot van 0,9% van het bbp in 2008. Dit was grotendeels terug te voeren op het effect van de crisis op de overheidsfinanciën, maar was ook het gevolg van de stimuleringsmaatregelen van 1½% van het bbp die de regering conform het Europees economisch herstelplan heeft genomen. Volgens het programma blijft het begrotingsbeleid restrictief, teneinde het buitensporige tekort op basis van het hypothetische groeiscenario in 2013 te corrigeren.

(6) Volgens de actualisering is het begrotingsdoel voor 2010 vastgesteld op een tekort van 6% van het bbp. Op basis van een geraamd tekort van zo'n 3% van het bbp in 2009 werd in de begrotingswet 2010 (op 24 december 2009 door het parlement aangenomen) gemikt op een tekort van 4,5% van het bbp. Aangezien het uiteindelijke resultaat over 2009 een tekort van 6% van het bbp was, zou dit betekenen dat het tekort zoals vermeld in de begrotingswet, nog hoger uitvalt. Wel bevat het programma maatregelen om een verdere budgettaire verslechtering een halt toe te roepen en het tekort op het niveau van 2009 te stabiliseren. In de actualisering stijgt de ontvangstenquote in 2010 ten opzichte van 2009 met ongeveer 1¼ procentpunt. De overheidsuitgaven stijgen met 1¼ procentpunt van het bbp. De primaire uitgaven lopen verder op, voornamelijk door een verdere stijging van de sociale overdrachten, de subsidies en de loonsom van de overheid. De rentebetalingen zullen volgens de actualisering de dalende trend voortzetten en met ¼ procentpunt van het bbp teruglopen, dit ondanks de stijgende overheidsschuld. De overheidsinvesteringen blijven op het niveau van 2009. Al met al blijkt het begrotingsbeleid van het programma voor 2010, als gekeken wordt naar het structurele saldo (d.w.z. het conjunctuurgezuiverde saldo, ongerekend eenmalige en andere tijdelijke maatregelen) met een ½% van het bbp te verkrappen.

(7) Het hoofddoel van de budgettaire middellangetermijnstrategie van het programma is een terugdringing van het overheidssaldo tot onder de referentiewaarde van 3% van het bbp in 2013. Volgens het programma zou het nominale begrotingstekort teruglopen tot 4,5% van het bbp in 2011 (tegen 6,1% in het jaar daarvoor), 3,4% in 2012 en uiteindelijk 2,5% in 2013. Het primaire saldo volgt een vergelijkbaar patroon en is aan het einde van de periode in evenwicht, tegen een tekort van 3,7% van het bbp in 2010. Het volgens de algemeen aanvaarde methode berekende structurele tekort geeft na 2010 een verdere verbetering te zien en komt in 2011 op rond de 3½% van het bbp, in 2012 op iets minder dan 3% en in 2013 op 2¼% uit. Gemiddeld is dit ¾% van het bbp per jaar in de periode 2010-2013. Het zwaartepunt van de aanpassing blijkt in de beginfase van de programma te liggen, hoewel de maatregelen van 2010 pas in 2011 volledig effect zullen sorteren. Bovendien worden de maatregelen die in het kader van het Europees economisch herstelplan zijn genomen, pas eind 2010 afgebouwd. De consolidatie vindt vooral aan de ontvangstenzijde van de begroting plaats, waar tussen 2010 en 2013 een stijging van 2,6 procentpunt van het bbp wordt verwacht, terwijl uitgavenreducties nog eens een procentpunt van het bbp moeten opleveren. De ontvangstenverhogende maatregelen bestaan onder meer uit de bestrijding van belastingontduiking, een legalisering van bouwwerken die nog niet aan alle bouwvoorschriften voldoen, een harmonisatie van de minimumaccijnzen op aardolieproducten, een toepassing van het verlaagde btw-tarief op levens- en geneesmiddelen en dividendafdrachten door semioverheidsorganisaties. Wat de uitgavenmaatregelen betreft, wordt vooral gedacht aan een beheersing van de operationele uitgaven en een beperking van lopende overdrachten. Het programma noemt de aanpak van sociale overdrachten en de beperking van de hoogte en het stijgingspercentage van de loonsom van de overheid als uitgavencategorieën die voor een consolidatie in aanmerking komen, wanneer de sociale partners het daar onderling over eens worden. De actualisering bevestigt dat wordt vastgehouden aan de landenspecifieke, budgettaire middellangetermijndoelstelling (MTD), namelijk een begroting die structureel (d.w.z. conjunctuurgezuiverd en ongerekend eenmalige en andere tijdelijke maatregelen) in evenwicht is. De MTD sluit voldoende aan bij de doelstellingen van het pact. Aangezien de structurele saldi volgens het programma negatief blijven, zal de MTD niet binnen de programmaperiode worden bereikt.

(8) De begrotingsresultaten zouden ongunstiger kunnen uitvallen dan waarop in het programma wordt gerekend. Met name berust het macro-economische scenario van de actualisering over de gehele programmaperiode op optimistische groeihypothesen. Aan de ontvangstenzijde zijn de risico's voor de overheidsfinanciën vooral in 2010 en 2011 groter dan in voorgaande jaren omdat er mogelijk sprake zal zijn van een sterkere krimp en van een andere samenstelling van de economische groei, die minder belastingontvangsten oplevert. Gelet op het verwachte bescheiden economische herstel en op de druk op de overheid om via uitgavenverhogingen de binnenlandse vraag te stimuleren, zijn de risico's van overschrijdingen niet onaanzienlijk. Deze risico's houden voornamelijk verband met de praktijk om tijdens het begrotingsjaar aanvullende begrotingen in te dienen met het doel om lopende uitgaven te verhogen en dus niet uitsluitend om bepaalde middelen een andere bestemming te geven. Ook kunnen de sociale overdrachten, gezien de ervaringen in het recente verleden, gezien het ontbreken van een sturingsmechanisme en gezien de vrij optimistische groeiprognoses voor de werkgelegenheid (en dus voor de werkloosheid) hoger uitvallen dan verwacht.

(9) Voor 2009 wordt de bruto overheidsschuld op 56,2% van het bbp geraamd, tegen 48,4% een jaar eerder. Naast de stijging van het tekort en de daling van de bbp-groei, heeft ook een stock-flow adjustment van 1 procentpunt van het bbp bijgedragen aan de stijging van de schuldquote. De stock-flow adjustment is het gevolg van de opbouw van extra overheidsactiva eind 2009 om aan bepaalde verplichtingen aan het begin van januari 2010 te kunnen voldoen. De schuldquote geeft in de programmaperiode een stijging te zien. Dit komt vooral door de hardnekkige, zij het afnemende primaire tekorten. De schuldquote overschrijdt in 2010 de referentiewaarde van 60% van het bbp en blijft volgens de projecties gedurende de gehele programmaperiode boven deze waarde. In 2011 en 2012 stijgt de quote naar circa 63% van het bbp om daarna weer iets te dalen. Gelet op de neerwaartse risico´s voor het macro-economische scenario en de begrotingsdoelen is het niet uitgesloten dat de schuldquote zich minder gunstig ontwikkelt dan in het programma wordt voorspeld.

(10) De langetermijngevolgen van de vergrijzing voor de begroting liggen duidelijk boven het EU-gemiddelde. Met name zullen de pensioenuitgaven als percentage van het bbp de komende decennia vrij sterk stijgen, mede doordat de pensioenregeling nog in ontwikkeling is. In het programma wordt stilgestaan bij een pensioenhervorming die in april 2009 is doorgevoerd en die volgens de prognoses tot een lichte afvlakking van de stijging van de pensioenuitgaven en, in sterkere mate, tot een stijging van de socialezekerheidspremies leidt. De hervorming zou het evenwicht in het pensioenstelsel op lange termijn ten goede komen en de risico's voor de houdbaarheid beperken. Het algehele beeld blijft echter ongewijzigd. De budgettaire gevolgen van de vergrijzing voor het houdbaarheidstekort worden nog versterkt door de begrotingssituatie in 2009 zoals deze in het programma wordt ingeschat. Een verbetering van het primaire saldo op middellange termijn, alsmede verdere maatregelen om de forse stijging van de leeftijdsgerelateerde uitgaven, en met name de uitgaven aan pensioenen en gezondheidszorg, te beteugelen kunnen leiden tot een beperking van de risico's voor de houdbaarheid van de overheidsfinanciën, die in het houdbaarheidsverslag 2009 van de Commissie In zijn conclusies van 10 november 2009 over de houdbaarheid van de overheidsfinanciën "roept de Raad de lidstaten op in hun komende stabiliteits- en convergentieprogramma's op houdbaarheid gerichte strategieën centraal te stellen" en verzoekt hij voorts "de Commissie om, tezamen met het Comité voor de economische politiek en het Economisch en Financieel Comité, nog voor het volgende houdbaarheidsverslag de methodes ter beoordeling van de langetermijnhoudbaarheid van de overheidsfinanciën nader uit te werken". Het volgende houdbaarheidsverslag is voor 2012 gepland. als groot zijn aangemerkt. Uit schuldprojecties op middellange termijn waarbij wordt aangenomen dat de bbp-groei slechts geleidelijk zal aantrekken tot het projectieniveau van voor de crisis en dat de belastingquotes zullen terugkeren naar het niveau van voor de crisis, en waarbij rekening is gehouden met de stijging van de leeftijdsgerelateerde uitgaven, blijkt dat de in het programma geplande begrotingsstrategie bij ongewijzigd beleid op zich vrijwel zou volstaan om de schuldquote in 2020 te stabiliseren.[5]

In zijn conclusies van 10 november 2009 over de houdbaarheid van de overheidsfinanciën "roept de Raad de lidstaten op in hun komende stabiliteits- en convergentieprogramma's op houdbaarheid gerichte strategieën centraal te stellen" en verzoekt hij voorts "de Commissie om, tezamen met het Comité voor de economische politiek en het Economisch en Financieel Comité, nog voor het volgende houdbaarheidsverslag de methodes ter beoordeling van de langetermijnhoudbaarheid van de overheidsfinanciën nader uit te werken". Het volgende houdbaarheidsverslag is voor 2012 gepland.

(11) In de afgelopen jaren heeft Cyprus zijn begrotingsdoelen in positieve zin overtroffen, zij het dat de economie uitbundig groeide en de belastingontvangsten dankzij de samenstelling van de groei betrekkelijk hoog uitvielen. Het begrotingskader is recentelijk verbeterd door de goedkeuring van een verslagleggingssysteem voor het financieel beheer (FIMAS) en door de stapsgewijze invoering van een driejarig begrotingskader voor de middellange termijn (MTBF) en van een programma- en prestatiegerichte budgettering (PPB). De praktijk om tijdens het begrotingsjaar aanvullende begrotingen aan te nemen, heeft echter vaak geleid tot een verhoging van lopende uitgaven en dus niet uitsluitend tot een herbestemming van bepaalde middelen. Volgens het programma zal het nieuwe begrotingskader, als dit volledig is ingevoerd, aan deze praktijk een einde maken en voor een effectiever en efficiënter begrotingsproces zorgen, hetgeen de uitgavenbeheersing ten goede zal komen. Tegelijk zou het nieuwe begrotingsproces een stevige basis leggen voor het herbestemmen van de uitgaven waarbij deze worden verschoven naar groeibevorderende activiteiten die aansluiten bij de in het nationaal hervormingsprogramma vastgestelde prioriteiten. De invoering van dit nieuwe kader is nog maar net gestart en zal naar verwachting pas in 2012 zijn voltooid. Daarom kan het pas op middellange termijn effect sorteren. Voor het welslagen van een duurzame consolidatie van de overheidsfinanciën is het van cruciaal belang dat de hand wordt gehouden aan het tijdschema voor de invoering van het nieuwe kader.

(12) In het programma wordt erkend dat een goede kwaliteit van de overheidsfinanciën van belang is om de potentiële groei te bevorderen en de houdbaarheid van de overheidsfinanciën op lange termijn te waarborgen. Met name wordt in het programma gewezen op het gunstige effect dat het MTBF en de PPB, na de volledige invoering ervan, zullen sorteren op de toewijzing van middelen aan prioritaire groeiversterkende terreinen, terwijl tegelijk niet-productieve uitgaven beter in de hand worden gehouden. Wat de uitgaven betreft, bevat het programma een evaluatie van recente projecten om de infrastructuur via PPP's (publiek-private partnerschappen) uit te breiden, alsmede maatregelen om het onderwijs te verbeteren door een grotere inzet van computers in het primaire en secundaire onderwijs en verbeteringen in academische en onderzoeksinstellingen. Ook vermeldt de actualisering dat middelen zijn uitgetrokken voor een omvorming van overheidsziekenhuizen in autonome eenheden en dat een nationaal zorgstelsel wordt ingevoerd om de effectiviteit via gereguleerde concurrentie en kostenbeheersing te vergroten. Dit lijkt van essentieel belang om de verwachte uitgavenstijgingen in verband met de vergrijzing in de hand te houden. Wat de ontvangsten betreft, wordt in het programma benadrukt dat de invoering van het MTBF op middellange termijn een gunstig effect zal sorteren op de nauwkeurigheid en de gevoeligheid van de prognoses van de ontvangsten. De autoriteiten merken op dat aangezien de belastingelasticiteiten in de afgelopen jaren vanwege de hausse op de activamarkten aan schommelingen onderhevig waren, de prognoses van de ontvangsten zijn aangepast op basis van de gevolgen van de activaprijzen en de samenstelling van de bbp-groei. In het programma wordt er ook op gewezen dat de autoriteiten het belasting- en uitkeringsstelsel doorlopend monitoren om enerzijds ervoor te zorgen dat werken loont, en anderzijds kwetsbare sociale groepen te steunen.

(13) Al met al kan, rekening houdend met de bovengenoemde risico's voor de begrotingsdoelen, de strategie om ook in 2010 een begrotingsbeleid te handhaven dat de groei ondersteunt, als conform het Europees economisch herstelplan worden aangemerkt. Wel zal het overheidstekort door de ongunstige gevolgen van de economische crisis in 2010 opnieuw 6% van het bbp bedragen, om daarna geleidelijk terug te lopen tot onder de referentiewaarde van 3%. De programmastrategie gaat uit van een jaarlijkse begrotingsinspanning van gemiddeld ¾ procentpunt van het bbp in de periode 2010-2013, maar daaraan zijn neerwaartse risico's verbonden. Daarom is de begrotingsinspanning, juist vanwege de risico's, mogelijk niet voldoende om het tekort in 2013 volgens plan terug te dringen tot onder de referentiewaarde van 3% van het bbp. Bovendien blijkt de consolidatiestrategie grotendeels op ontvangstenverhogende maatregelen te berusten, terwijl de uitgaven in zeer geringe mate worden teruggedrongen. In het programma wordt er namelijk op gerekend dat de uitgavenquote zich pas in 2013 stabiliseert en dan op een hoger niveau zal liggen dan in 2009. Er wordt nog met de sociale partners gesproken over maatregelen die deze ontwikkeling zouden kunnen tegengaan en die om die reden onderhevig zijn aan neerwaartse risico's in die zin dat nog niet duidelijk is hoe en wanneer ze worden ingevuld en uitgevoerd. Bijgevolg is het niet uitgesloten dat de schuldquote, die vanaf 2010 boven de 60% van het bbp zou komen te liggen, zich minder gunstig ontwikkelt dan waarop in het programma wordt gerekend.

(14) Wat de in de gedragscode voor stabiliteits- en convergentieprogramma's gespecificeerde gegevensvereisten betreft, bevat het programma alle verplichte en facultatieve gegevens.

De algehele conclusie luidt dat de overheidsfinanciën van Cyprus duidelijk zijn verslechterd door de economische inzinking en door het expansieve begrotingsbeleid dat verband houdt met de forse stimuleringsmaatregelen die conform het Europees economisch herstelplan zijn getroffen. Daardoor is het begrotingsoverschot van 0,9% van het bbp in 2008 omgeslagen in een tekort van 6,1% van het bbp in 2009. Het programma schetst een consolidatietraject waarmee in 2010 een begin wordt gemaakt en dat het overheidstekort in 2013 moet terugdringen tot onder de referentiewaarde van 3% van het bbp. Daarbij is het evenwel de bedoeling om de aanpassing vooral aan de ontvangstenzijde van de begroting tot stand te brengen, aangezien de uitgavenquote op een historisch hoog niveau blijft. Bovendien is de begrotingsstrategie aan forse neerwaartse risico's onderhevig omdat de groeihypothesen van het macro-economische programmascenario optimistisch zijn en het mondiale economische herstel nog een broos karakter heeft. Gezien de grote binnenlandse en externe onevenwichtigheden zouden het aanhouden van een voorzichtige koers en een versterking van de budgettaire houdbaarheid prioriteit moeten krijgen. Voor de verwezenlijking van de consolidatieplannen en begrotingsdoelen is het daarom van essentieel belang om de lopende uitgaven in de hand te houden door een effectief meerjarig begrotingskader in te voeren. Voorts is een verbetering van de kwaliteit van de overheidsfinanciën ook van belang voor een soepel verloop van de economische aanpassingen die nodig zijn gezien de onevenwichtigheden waarmee de economie wordt geconfronteerd, en die met name gericht moeten zijn op een verhoging van het potentiële bbp, een versterking van het concurrentievermogen en een verdere afbouw van de externe onevenwichtigheid.

In het licht van de bovenstaande evaluatie wordt Cyprus verzocht om:

i) het tekort over 2010 te beperken tot ten hoogste 6% van het bbp, zo nodig door de consolidatiemaatregelen te intensiveren, met name wanneer de macro-economische ontwikkelingen minder gunstig blijken te verlopen dan het programmascenario, en bijtijds actie te ondernemen om een sterker op de uitgaven gerichte consolidatiestrategie uit te werken; naast de aangekondigde budgettaire inspanningen alle verdere gelegenheden te baat te nemen om meer vaart te zetten achter de consolidatie van de begroting en om de brutoschuldquote versneld terug te dringen tot onder de referentiewaarde;

ii) een effectief meerjarig begrotingskader volgens plan in te voeren om de inachtneming van de begrotingsdoelstellingen te waarborgen en de uitgaven op middellange termijn strak in de hand te houden;

iii) de houdbaarheid van de overheidsfinanciën op lange termijn te verbeteren door hervormingsmaatregelen door te voeren teneinde de uitgaven aan pensioenen en gezondheidszorg te beheersen en daarmee de verwachte stijging van leeftijdsgerelateerde uitgaven te beteugelen.

Vergelijking van de voornaamste macro-economische en budgettaire prognoses

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Reëel bbp (verandering in %)|SP apr 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM mei 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|n.b.|

HICP-inflatie (%)|SP apr 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM mei 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|n.b.|

Output gap 1 (% van het potentiële bbp)|SP apr 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|COM mei 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|n.b.|

Netto financieringsoverschot/ tekort t.o.v. het buitenland (% van het bbp)|SP apr 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|COM mei 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|n.b.|

Overheidsontvangsten (% van het bbp)|SP apr 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM mei 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|n.b.|

Overheidsuitgaven (% van het bbp)|SP apr 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM mei 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|n.b.|

Overheidssaldo (% van het bbp)|SP apr 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|COM mei 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|n.b.|

Primair saldo (% van het bbp)|SP apr 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|COM mei 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|n.b.|

Conjunctuurgezuiverd saldo 1 (% van het bbp)|SP apr 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|COM mei 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.b.|

Structureel saldo 3 (% van het bbp)|SP apr 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|COM mei 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.b.|

Bruto overheidsschuld (% van het bbp)|SP apr 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM mei 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|n.b.|n.b.|

|SP feb 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|n.b.|

Noten :|

1 In de programma's vermelde output gaps en conjunctuurgezuiverde saldi, zoals herberekend door de diensten van de Commissie op basis van de in de programma's voorkomende informatie.|

2 Op basis van een geraamde potentiële groei van achtereenvolgens 2,0%, 2,8%, 2,8%, 2,8% en 2,8% in de periode 2009-2013.|

3 Conjunctuurgezuiverd saldo, ongerekend eenmalige en andere tijdelijke maatregelen. Volgens het meest recente programma hebben de eenmalige en andere tijdelijke maatregelen een (tekortverlagend) effect van 0,1% van het bbp in 2010, in 2011 en in 2012. Volgens de voorjaarsprognoses 2010 van de diensten van de Commissie zijn er geen eenmalige en andere tijdelijke maatregelen.|

Bronnen :|

stabiliteitsprogramma (SP); voorjaarsprognoses 2010 van de diensten van de Commissie (COM); berekeningen van de diensten van de Commissie.|

[1] PB L 209 van 2.8.1997, blz. 1. De documenten waarnaar in deze tekst wordt verwezen, zijn te vinden op: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Mededeling van de Commissie aan de Europese Raad van 26 november 2008.

[3] PB L 209 van 2.8.1997, blz. 1. De documenten waarnaar in deze tekst wordt verwezen, zijn te vinden op: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] In de beoordeling wordt met name rekening gehouden met de voorjaarsprognoses 2010 van de diensten van de Commissie, maar ook met andere informatie die sindsdien beschikbaar is gekomen.

[5] In zijn conclusies van 10 november 2009 over de houdbaarheid van de overheidsfinanciën "roept de Raad de lidstaten op in hun komende stabiliteits- en convergentieprogramma's op houdbaarheid gerichte strategieën centraal te stellen" en verzoekt hij voorts "de Commissie om, tezamen met het Comité voor de economische politiek en het Economisch en Financieel Comité, nog voor het volgende houdbaarheidsverslag de methodes ter beoordeling van de langetermijnhoudbaarheid van de overheidsfinanciën nader uit te werken". Het volgende houdbaarheidsverslag is voor 2012 gepland.

DA

(...PICT...)|EUROPA-KOMMISSIONEN|

Bruxelles, den 12.5.2010

SEK(2010) 595 endelig

Henstilling med henblik på

RÅDETS UDTALELSE

om Cyperns opdaterede stabilitetsprogram, 2009-2013

BEGRUNDELSE

1. Generel baggrund

Stabilitets- og vækstpagten er baseret på målsætningen om sunde offentlige finanser som et middel til at forbedre betingelserne for prisstabilitet og for en stærk og vedvarende vækst, som fører til øget beskæftigelse. I forbindelse med reformen af pagten i 2005 blev det anerkendt, at pagten er et nyttigt middel til at cementere finanspolitisk disciplin, men reformens hovedsigte var at gøre pagten mere virkningsfuld, styrke dens økonomiske fundament og sikre de offentlige finansers holdbarhed på lang sigt. Den medførte navnlig større fleksibilitet i forbindelse med anvendelsen af reglerne vedrørende proceduren i forbindelse med uforholdsmæssigt store underskud, især med hensyn til definitionen af "særlige omstændigheder" og fastsættelsen af frister for korrektionen af et uforholdsmæssigt stort underskud.

I henhold til Rådets forordning (EF) nr. 1466/97 om styrkelse af overvågningen af budgetstillinger samt overvågning og samordning af økonomiske politikker EFT L 209 af 2.8.1997, s. 1. De dokumenter, der henvises til i denne tekst, findes på følgende websted: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_da.htm. , som indgår i stabilitets- og vækstpagten, skal medlemsstaterne forelægge Rådet og Kommissionen stabilitets- eller konvergensprogrammer og årlige opdateringer heraf. Medlemsstater, der allerede har indført den fælles valuta, forelægger (opdaterede) stabilitetsprogrammer, og medlemsstater, der endnu ikke har indført den fælles valuta, forelægger (opdaterede) konvergensprogrammer.[1]

EFT L 209 af 2.8.1997, s. 1. De dokumenter, der henvises til i denne tekst, findes på følgende websted: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_da.htm.

I overensstemmelse med forordningen afgav Rådet en udtalelse om Cyperns første stabilitetsprogram den 4. marts 2008 på grundlag af en henstilling fra Kommissionen og efter at have hørt Det Økonomiske og Finansielle Udvalg. De opdaterede stabilitets- og konvergensprogrammer skal ifølge forordningen vurderes af Kommissionen og undersøges af ovennævnte udvalg, og de opdaterede programmer kan om nødvendigt undersøges af Rådet efter samme procedure som nævnt ovenfor.

2. Baggrunden for vurderingen af det opdaterede program

Kommissionen har undersøgt den seneste opdatering af Cyperns stabilitetsprogram, der blev forelagt den 1. april 2010, og har vedtaget en henstilling med henblik på Rådets udtalelse herom.

Udgangspunktet for vurderingen af budgetstrategien i det opdaterede stabilitetsprogram er kort beskrevet i afsnittene om:

(1) Kommissionens meddelelse af 26. november 2008 ("En europæisk økonomisk genopretningsplan")

(2) Rådets (økonomi og finans) konklusioner om "exitstrategien" vedtaget på mødet den 20. oktober 2009

(3) den seneste vurdering af landets stilling under den forebyggende del af stabilitets- og vækstpagten (sammenfatning af Rådets udtalelse om den forrige opdatering af stabilitetsprogrammet).

2.1. Kommissionens meddelelse af 26. november 2008 ("En europæisk økonomisk genopretningsplan")

I betragtning af det hidtil usete omfang af den globale krise, der ramte finansmarkederne og verdensøkonomien i 2008-2009, opfordrede Europa-Kommissionen til, at der blev gennemført en europæisk økonomisk genopretningsplan Meddelelse fra Kommissionen til Det Europæiske Råd af 26. november 2008. . I planen blev der foreslået en koordineret konjunkturudjævnende makroøkonomisk indsats over for krisen i form af en ambitiøs pakke af foranstaltninger til støtte for økonomien bestående af i) øjeblikkelig budgetbistand på 200 mia. EUR (1,5 % af EU's BNP) ved forøgelse af medlemsstaternes budgetter med 170 mia. EUR (ca. 1,2 % af EU's BNP) og EU-støtte til øjeblikkelige foranstaltninger i størrelsesordenen 30 mia. EUR (ca. 0,3 % af EU's BNP) og ii) en række prioriterede aktioner, som tager deres udgangspunkt i Lissabonstrategien, og som samtidig skal tilpasse vores økonomier til langsigtede udfordringer ved fortsat gennemførelse af strukturreformer, der tager sigte på at styrke vækstpotentialet. I henhold til planen er der behov for finanspolitiske incitamenter, der differentieres medlemsstaterne imellem for at tage hensyn til deres individuelle situation, for så vidt angår deres offentlige finansers holdbarhed og deres konkurrencemæssige stilling. Navnlig bør de medlemsstater, der står uden for euroområdet, og som har betydelige eksterne og interne underskud, føre en budgetpolitik, der først og fremmest tager sigte på at rette op på denne situation. Planen blev vedtaget af Det Europæiske Råd den 11. december 2008. [2]

Meddelelse fra Kommissionen til Det Europæiske Råd af 26. november 2008.

2.2. Rådets (økonomi og finans) konklusioner om "exitstrategien" vedtaget på mødet den 20. oktober 2009

Efter de første tegn på genopretning efter krisen, især ophøret i den bratte tilbagegang i den økonomiske aktivitet, stabiliseringen af de finansielle markeder og den øgede tillid, konkluderede Rådet den 20. oktober 2009, at skønt opsvinget stadig var skrøbeligt, og det ikke var tidspunktet til at trække den støtte tilbage, som regeringerne havde ydet økonomien og den finansielle sektor, var der behov for at udarbejde en koordineret strategi til at forlade de bredt baserede stimulerende politikker. En sådan strategi skal være baseret på den rigtige balance mellem stabilisering og holdbarhed og samtidig tage hensyn til samspillet mellem de forskellige politiske instrumenter og drøftelserne på globalt plan. En hurtig udformning og formidling af en sådan strategi vil bidrage til at styrke tilliden til politikkerne på mellemlang sigt og til at forankre forventningerne. Ud over tilbagetrækning af de stimulerende foranstaltninger i den europæiske økonomiske genopretningsplan kræves der en betydelig finanspolitisk konsolidering for at standse og med tiden vende gældsstigningen og genoprette sunde budgetstillinger. De offentlige finanser bør gøres mere effektive og virkningsfulde, og strukturreformen intensiveres, også på kort sigt, da dette vil bidrage til at fremme potentiel outputvækst og nedbringelse af gælden. Rådet vedtog følgende principper for den finanspolitiske exitstrategi: i) exitstrategien skal koordineres på tværs af landene inden for rammerne af en konsekvent gennemførelse af stabilitets- og vækstpagten, ii) der er behov for en rettidig tilbagetrækning af de finanspolitiske incitamenter under hensyntagen til de enkelte landes særlige forhold, iii) det planlagte tempo for den finanspolitiske konsolidering bør være ambitiøst, og man skal langt ud over det strukturelle benchmark på 0,5 % af BNP om året i de fleste medlemsstater og iv) strategiens troværdighed bør understøttes af foranstaltninger med henblik på at styrke de offentlige finansers kvalitet og ambitiøse strukturreformer for at øge beskæftigelsen og den potentielle vækst.

2.3. Vurderingen i Rådets udtalelse om den forrige opdatering

I sin udtalelse af 3. april 2009 sammenfattede Rådet sin vurdering af den forrige opdatering af stabilitetsprogrammet for perioden 2008-2012 således: Rådet fandt, at "den finanspolitiske stilling i 2009 vil være ekspansiv som følge af vedtagelsen af omfattende stimulansforanstaltninger i 2009 i overensstemmelse med den europæiske økonomiske genopretningsplan. I de efterfølgende år forventes budgetsaldoen fortsat at blive forværret. Den lempelse af finanspolitikken, som dette indebærer, synes ikke at være berettiget i betragtning af de forholdsvis gode økonomiske udsigter, og tilstedeværelsen af en stor ekstern ubalance. Hertil kommer, at budgetstrategien på baggrund af en kraftig forværring af det globale økonomiske klima er genstand for betydelige risici, idet de vækstantagelser, der ligger til grund for programmets makroøkonomiske scenario, er optimistiske. Som følge af de store eksterne ubalancer bør fastholdelse af forsigtige politikker og styrkelse af finanspolitisk holdbarhed prioriteres meget højt. Kontrol med de løbende udgifter og undgåelse af en procyklisk tendens udgør derfor en stor udfordring for finanspolitikken i Cypern. Det er desuden vigtigt at fremme kvaliteten af de offentlige finanser for at støtte en jævn tilpasning af økonomien i betragtning af de ubalancer, den står overfor". På baggrund af denne vurdering opfordrede Rådet Cypern til i) at gennemføre finanspolitikken for 2009 som planlagt i overensstemmelse med den europæiske økonomiske genopretningsplan og inden for rammerne af stabilitets- og vækstpagten, og samtidig undgå en yderligere forværring af de offentlige finanser i 2009 i forhold til målet, ii) at vende den fremskrevne stigning i underskuddet på de offentlige finanser i 2010 og fremefter ved at begrænse stigningen i udgifterne med henblik på at sikre en sund finanspolitisk stilling på mellemlang sigt og iii) i betragtning af aldringens fremskrevne indvirkning på de offentlige udgifter at styrke de offentlige finansers holdbarhed på lang sigt ved at videreføre reformen af pensions- og sundhedssystemerne".

Henstilling med henblik på

RÅDETS UDTALELSE

om Cyperns opdaterede stabilitetsprogram, 2009-2013

RÅDET FOR DEN EUROPÆISKE UNION HAR -

under henvisning til traktaten om Den Europæiske Unions funktionsmåde,

under henvisning til Rådets forordning (EF) nr. 1466/97 af 7. juli 1997 om styrkelse af overvågningen af budgetstillinger samt overvågning og samordning af økonomiske politikker EFT L 209 af 2.8.1997, s. 1. De dokumenter, der henvises til i denne tekst, findes på følgende websted: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_da.htm. , særlig artikel 5, stk. 3 (for stabilitetsprogrammer),[3]

EFT L 209 af 2.8.1997, s. 1. De dokumenter, der henvises til i denne tekst, findes på følgende websted:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_da.htm.

under henvisning til henstilling fra Kommissionen og

efter høring af Det Økonomiske og Finansielle Udvalg -

VEDTAGET DENNE UDTALELSE:

(1) Den [DD måned 2010] gennemgik Rådet Cyperns opdaterede stabilitetsprogram for perioden 2009-2013.

(2) I 2009 faldt den økonomiske aktivitet med 1,7 %. Dette er første gang Cypern har haft negativ vækst i de sidste 35 år. Den svage indenlandske efterspørgsel og de negative eksterne forhold har tynget væksten kraftigt. Især har husholdningernes høje gældsætning kombineret med stramme lånevilkår, forringelse af arbejdsmarkedsudsigterne og negative tillidseffekter ført til en nedgang til det private forbrug. Sideløbende hermed blev der for investeringernes vedkommende registreret en kraftig korrektion i en situation med faldende udenlandsk efterspørgsel på boliger, lav kapacitetsudnyttelse og omstrukturering af virksomhedsregnskaber. Det offentlige forbrug var den eneste komponent i efterspørgslen med en positiv indvirkning på den økonomiske aktivitet, til dels på grund af den pakke af stimulerende foranstaltninger på 1½ % af BNP, som blev gennemført som led i den europæiske økonomiske genopretningsplan. Oven i disse diskretionære foranstaltninger har nedgangen i den økonomiske aktivitet, afmatningen i højkonjunkturen for aktiver og et mindre skatte- og afgiftsindbringende vækstmønster lagt et betydeligt pres på de offentlige finanser. Som følge heraf udviste de offentlige finanser et underskud på 6,1 % af BNP efter et overskud på 0,9 % af BNP i 2008. Krisen har også understreget akkumuleringen af en høj ekstern ubalance, hvilket ikke blot afspejler den lave nettoopsparing i den private sektor men også en forværring af statens nettostilling og tab i konkurrenceevne. Det forventes, at den svage indenlandske efterspørgsel og den træge genopretning af de eksterne ubalancer vil få negativ indflydelse på genopretningsudsigterne. BNP-væksten forventes at falde yderligere, men dog i mindre omfang, i 2010 og derefter på ny at stige lidt i 2011. Cypern står således på mellemlang sigt over for den udfordring at skulle styrke væksten i en situation med en skrøbelig global økonomisk genopretning, samtidig med at landet skal tackle de eksisterende makroøkonomiske ubalancer ved at fastholde en forsigtig finanspolitik. På lang sigt står landet over for behovet for at styrke de offentlige finansers holdbarhed på baggrund af befolkningens aldring.

(3) Selv om en stor del af det konstaterede fald i det reale BNP i forbindelse med krisen er konjunkturbestemt, er det potentielle outputniveau også blevet påvirket i negativ retning. Krisen kan desuden også påvirke den potentielle vækst på mellemlang sigt i kraft af lavere investeringer, begrænsede kreditmuligheder og stigende strukturel arbejdsløshed. Hertil kommer, at konsekvenserne af den økonomiske krise forøger den demografiske aldrings negative indvirkning på det potentielle output og de offentlige finansers holdbarhed. På denne baggrund er det vigtigt at fremskynde strukturreformerne for at støtte den potentielle vækst. Især er det for Cypern vigtigt at iværksætte reformer inden for arbejdsmarkedet, navnlig for at styrke mulighederne for livslang uddannelse, specielt hvad angår ufaglærte ældre arbejdstagere og arbejdsløse, samt sikre en rettidig og effektiv gennemførelse af de planlagte reformer inden for teknisk og erhvervsmæssig uddannelse. Desuden er der behov for, at lønvæksten afstemmes bedre med produktivitet, vækst i beskæftigelsen og konkurrenceevne.

(4) I det makroøkonomiske scenario, programmet er baseret på, forventes det, at den reale BNP-vækst vil stige fra -1,7 % i 2009 til 0,5 % i 2010, før den igen stiger til i gennemsnit ca. 2,6 % over resten af programperioden. Vurderet på baggrund af de aktuelle oplysninger Vurderingen tager navnlig hensyn til Kommissionens prognose fra foråret 2010, men bygger også på andre oplysninger, der er blevet tilgængelige siden da. forekommer dette scenario at være baseret på gunstige vækstantagelser for hele programperioden. Især forventes der en gunstig udvikling i det private forbrug som følge af en noget optimistisk vækst i beskæftigelse og lønninger. I programmet forudses det, at realvæksten i byggesektoren fortsat vil være negativ på kort sigt og derefter vil blive genoprettet i anden halvdel af programperioden. Imidlertid tyder en række fremadrettede indikatorer på en kraftigere mellemfristet korrektion for byggesektoren end den, der forudses i programmet. Til trods for de forbedrede økonomiske udsigter indebærer den skrøbelige genopretning hos Cyperns vigtigste handelspartnere imidlertid, at der er knyttet betydelige negative risici til det makroøkonomiske scenario i programmet. Som følge af nedgangen i den økonomiske aktivitet i 2009 kunne der konstateres en betydelig, men dog kun delvis, korrektion af det eksterne underskud, som ikke desto mindre fortsat er højt, nemlig 8,5 % af BNP, og i programmet forventes igen at vokse kraftigt til 12,9 % af BNP i 2013, da importen forventes at stige. Den eksterne ubalance vil sandsynligvis tynge den økonomiske vækst på mellemlang sigt. Den offentlige sektors store nedsparinger vil skulle finansieres af udlandsgæld eller indenlandsk privat opsparing. Det betyder, at justeringen af ubalancen på de løbende poster vil kræve enten højere omkostninger til gældsfinansiering eller større opsparinger i den private sektor. Det sidste vil indebære en lavere vækst i outputtet på grund af lavere privatforbrug eller investeringer (fortrængningseffekt). Programmets inflationsfremskrivninger forekommer realistiske. [4]

Vurderingen tager navnlig hensyn til Kommissionens prognose fra foråret 2010, men bygger også på andre oplysninger, der er blevet tilgængelige siden da.

(5) Ifølge programmet blev de offentlige finanser voldsomt forringet i 2009, idet de nåede op på et underskud på 6,1 % af BNP efter et overskud på 0,9 % af BNP i 2008, hvilket primært afspejler krisens konsekvenser for de offentlige finanser, men også skyldes stimulerende foranstaltninger svarende til 1½ % af BNP, som regeringen vedtog som led i den europæiske økonomiske genopretningsplan. I henhold til programmet er det planlagt at føre en restriktiv finanspolitik for at korrigere det uforholdsmæssigt store underskud senest i 2013 inden for rammerne af den formodede vækst.

(6) Ifølge opdateringen er budgetmålet for 2010 et underskud på 6 % af BNP. Budgetloven for 2010 (godkendt af parlamentet den 24. december 2009) sigtede mod et underskud på 4,5 % af BNP på grundlag af et anslået underskudsresultat i 2009 på ca. 3 % af BNP. Eftersom det endelige resultat for 2009 var et underskud på 6 % af BNP, vil budgetloven indebære et endnu højere underskud. Programmet indeholder dog foranstaltninger, som tager sigte på at standse en yderligere budgetforringelse og stabilisere underskuddet på samme niveau som i 2009. I opdateringen forudses det, at indtægtskvoten vil stige med ca. 1¼ procentpoint i 2010 i forhold til resultatet i 2009. De offentlige udgifter forventes at stige med 1¼ procentpoint af BNP. De primære udgifter forventes at stige yderligere, især som følge af en yderligere stigning i sociale overførsler, tilskud og udgifter til offentlige lønninger. Ifølge opdateringen vil rentebetalingerne fortsætte deres nedadgående tendens og fald med ¼ procentpoint af BNP, til trods for at gælden vokser. De offentlige investeringer vil efter planen forblive på 2009-niveauerne. Generelt vil den finanspolitiske stilling, målt ved den strukturelle saldo (dvs. i konjunkturkorrigerede termer ekskl. engangsforanstaltninger og andre midlertidige foranstaltninger), der forventes i programmet, i 2010 blive strammet med ca. ½ % af BNP.

(7) Hovedsigtet med programmets budgetstrategi på mellemlang sigt er at få den offentlige saldo ned under referenceværdien på 3 % af BNP senest i 2013. I programmet forventes det nominelle budgetunderskud at falde til 4,5 % af BNP i 2011 (fra 6,1 % det foregående år) og til 3,4 % i 2012, før det til sidst når ned på 2,5 % i 2013. Den primære saldo forventes at følge et lignende mønster og nå en stilling med balance ved udgangen af perioden, fra et underskud på 3,7 % af BNP i 2010. Det strukturelle underskud beregnet efter den i fællesskab aftalte metode vil forsat blive forbedret efter 2010 og komme til at ligge på omkring 3½ % af BNP i 2011, lidt under 3 % i 2012 og 2¼ % i 2013. Den finanspolitiske indsats vil ligge på gennemsnitligt ¾ % af BNP pr. år i perioden 2010-2013. Tilpasningen ser ud til at skulle gennemføres i begyndelsen af perioden, skønt foranstaltningerne i 2010 først vil få fuld virkning i 2011. Desuden vil de foranstaltninger, der er truffet inden for rammerne af den europæiske økonomiske genopretningsplan, først blive udfaset ved udgangen af 2010. Konsolideringen skal efter planen hovedsagelig opnås fra budgettets indtægtsside, som forventes at stige med 2,6 procentpoint af BNP fra 2010 til 2013, mens udgiftsreduktionen vil kunne bidrage med et yderligere procentpoint af BNP. De indtægtsforøgende foranstaltninger omfatter bekæmpelse af skatteunddragelse, skatteeftergivelse i forbindelse med byplanlægning, harmonisering af minimumsafgiften på olieprodukter og anvendelse af den nedsatte momssats på fødevarer og lægemidler samt indtægter i form af dividende fra halvoffentlige organisationer. Hvad angår udgiftsforanstaltningerne, er hovedparten af programmets justering baseret på kontrol med driftsudgifter og reduktion af løbende overførsler. Programmet fokuserer på sociale overførsler og tilbageholdenhed med hensyn til de offentlige lønningers vækst som de udgiftskategorier, der skal konsolideres, hvis der opnås konsensus mellem arbejdsmarkedets parter. I opdateringen bekræftes viljen til at opfylde det landespecifikke budgetmål på mellemlang sigt, som er en afbalanceret budgetstilling i strukturelle termer (dvs. i konjunkturkorrigerede termer ekskl. engangsforanstaltninger og andre midlertidige foranstaltninger). Dette mellemfristede mål afspejler pagtens målsætninger. De strukturelle saldi svarende til programmets underskudsmål indebærer, at det mellemfristede mål ikke bliver nået i løbet af programperioden.

(8) Budgetresultatet kan blive dårligere end forventet i programmet. Det makroøkonomiske scenario, der er fremskrevet i opdateringen, forekommer især at være baseret på optimistiske vækstantagelser i hele programperioden. På indtægtssiden er risiciene for de offentlige finanser i 2010-2011 større end i tidligere år og hænger sammen med en eventuel kraftigere indsnævring og en afbalancering af den økonomiske vækst i retning af en vækst med færre skatteindtægter. I betragtning af den forventede moderate økonomiske genopretning og presset for at stimulere den indenlandske efterspørgsel gennem øgede offentlige udgifter er risiciene for eventuelle overskridelser ikke ubetydelige. Disse risici er især knyttet til den anvendte praksis med at forelægge udgiftsforøgende tillægsbudgetter i løbet af året, som ud over den tilsigtede omallokering af midler også har medført en forøgelse af de løbende udgifter. Desuden kan de sociale overførsler vise sig at blive højere end forventet i lyset af resultaterne i den seneste tid, mangelen på en fokuseringsmekanisme samt de noget optimistiske fremskrivninger hvad angår væksten i beskæftigelsen (og arbejdsløsheden).

(9) Den offentlige bruttogældskvote er anslået til 56,2 % af BNP i 2009, og er således steget fra 48,4 % året før. Ud over det voksende underskud og den faldende BNP-vækst har en stock-flow-tilpasning på ca. 1 procentpoint af BNP bidraget til stigningen i gældskvoten. Dette afspejler en akkumulering af offentlige aktiver som følge af en overfinansiering i slutningen af 2009 for at opfylde forpligtelser i begyndelsen af januar 2010. Det forventes, at gældskvoten vil stige i programperioden, hvilket navnlig skyldes de fortsatte primære underskud, der dog er ved at blive mindre. Gældskvoten vil ligge over referenceværdien på 60 % af BNP i 2010 og forventes at forblive over referenceværdien i hele programperioden. Ifølge fremskrivningerne vil den stige til ca. 63 % af BNP i 2011 og 2012, hvorefter den vil falde lidt. I betragtning af risiciene for en forværring af det makroøkonomiske scenario og budgetmålene vil gældskvoten kunne udvikle sig mindre gunstigt end fremskrevet i programmet.

(10) De langsigtede budgetmæssige konsekvenser af aldringen ligger betydeligt over EU-gennemsnittet, hovedsagelig som følge af en forholdsvis stor stigning i pensionsudgifterne som andel af BNP i de kommende årtier, hvilket delvis skyldes, at pensionssystemet stadig befinder sig i en modningsfase. I programmet gøres der rede for en pensionsreform, som blev indført i april 2009 og forventes at medføre en let mindskelse af stigningen i pensionsudgifter og især en forhøjelse af socialsikringsbidragene. Reformen vil forbedre den langsigtede balance i pensionssystemet og mindske risiciene i tilknytning til dets bæredygtighed, men har ikke nogen indvirkning på den generelle vurdering. Den i programmet anslåede budgetstilling i 2009 forstærker den aldrende befolknings budgetmæssige indvirkning på holdbarhedsgabet. Hvis den primære saldo forbedres på mellemlang sigt og der gennemføres yderligere foranstaltninger med sigte på at begrænse den betydelige stigning i de aldersrelaterede udgifter, navnlig pensions- og sundhedsudgifterne, vil det bidrage til at reducere risiciene for de offentlige finansers holdbarhed, som i Kommissionens holdbarhedsrapport fra 2009 I Rådets konklusioner af 10. november 2009 om de offentlige finansers holdbarhed "opfordrer Rådet medlemsstaterne til i deres kommende stabilitets- og konvergensprogrammer at rette opmærksomheden mod strategier, som fokuserer på holdbarhed", og desuden "henstiller Rådet til Kommissionen, at den sammen med Udvalget for Økonomisk Politik og Det Økonomiske og Finansielle Udvalg videreudvikler metoderne til vurdering af de offentlige finansers langsigtede holdbarhed i god tid inden næste holdbarhedsrapport", der er planlagt til 2012. blev vurderet som alvorlige. Gældsfremskrivningerne på mellemlang sigt, som bygger på antagelsen om, at BNP-vækstraterne gradvis vil nå op på det niveau, som forventedes før krisen, og at skatte- og afgiftstrykket vil vende tilbage til niveauerne før krisen, og også omfatter den forventede stigning i aldersrelaterede udgifter, viser, at den budgetstrategi, der forudses i programmet, umiddelbart og uden yderligere politiske ændringer næsten vil være tilstrækkelig til at stabilisere gældskvoten senest i 2020.[5]

I Rådets konklusioner af 10. november 2009 om de offentlige finansers holdbarhed "opfordrer Rådet medlemsstaterne til i deres kommende stabilitets- og konvergensprogrammer at rette opmærksomheden mod strategier, som fokuserer på holdbarhed", og desuden "henstiller Rådet til Kommissionen, at den sammen med Udvalget for Økonomisk Politik og Det Økonomiske og Finansielle Udvalg videreudvikler metoderne til vurdering af de offentlige finansers langsigtede holdbarhed i god tid inden næste holdbarhedsrapport", der er planlagt til 2012.

(11) Cypern har i de seneste år mere end nået sine budgetmål, selv om det er sket i en kontekst med kraftig økonomisk aktivitet og en vækst med store skatteindtægter. Budgetrammerne er for nylig blevet styrket med vedtagelsen af systemet for finansiel forvaltning og regnskabsføring (FIMAS), den gradvise indførelse af en treårig mellemfristet budgetramme (MTBF) og indførelsen af program- og resultatbaseret budgetlægning. Den hidtidige praksis med at vedtage tillægsbudgetter i løbet af året har imidlertid medført en stigning i de løbende udgifter ud over den ønskede omallokering af midler. Ifølge programmet forventes det, at den nye budgetramme, når den er fuldt ud gennemført, vil standse denne praksis og resultere i en mere effektiv budgetprocedure, som bidrager til at begrænse udgifterne. Samtidig vil den nye budgetprocedure udgøre et sundt grundlag for omallokering af udgifter til fordel for vækstfremmende aktiviteter i overensstemmelse med de prioriteter, der er fastlagt i det nationale reformprogram. Den nye ramme befinder sig imidlertid stadig på et tidligt stadium af gennemførelsen og forventes først at være helt på plads i 2012. Derfor vil dens virkning først blive effektiv på mellemlang sigt. Det vil være af afgørende betydning, at den nye ramme gennemføres rettidigt, hvis der skal opnås en vellykket og varig konsolidering af de offentlige finanser.

(12) Hvad angår de offentlige finansers kvalitet, anerkendes det i programmet, at dette er et vigtigt middel til at fremme den potentielle vækst og sikre de offentlige finansers holdbarhed på lang sigt. I programmet lægges der især vægt på den virkning den mellemfristede budgetramme og den program- og resultatbaserede budgetlægning efter den fulde gennemførelse vil få for en bedre allokering af ressourcer til højt prioriterede vækstøgende områder, samtidig med at der gennemføres en bedre kontrol af uproduktive udgifter. På udgiftssiden omfatter programmet en fornyet gennemgang af de seneste projekter med henblik på at styrke infrastrukturen gennem privat-offentlige partnerskaber samt foranstaltninger for at forbedre uddannelsen gennem øget anvendelse af computere i den primære og sekundære undervisning og forbedringer på forskningsområdet og i akademiske institutioner. Opdateringen omfatter også en allokering af midler til at omstrukturere offentlige hospitaler til selvstændige enheder og vedtagelsen af en national sundhedsordning, som tager sigte på at forbedre effektiviteten gennem reguleret konkurrence og omkostningsbegrænsning. Dette forekommer at være et væsentlig middel til at kontrollere de forventede udgiftsstigninger, der er knyttet til befolkningsaldringen. På indtægtssiden understreger man i programmet den positive virkning, indførelsen af den mellemfristede budgetramme vil få for tilvejebringelsen af mere nøjagtige og sensitive indtægtsprognoser på mellemlang sigt. Myndighederne bemærker, at indtægtsfremskrivningerne på grund af skatteelasticiteternes volatilitet i de seneste år som følge af højkonjunkturen for aktiver er blevet tilpasset for at tage hensyn til virkningerne af priserne på aktiver og BNP-vækstens sammensætning. I programmet peges der endvidere på myndighedernes konstante overvågning af skatte- og understøttelsessystemet for at sikre, at det kan betale sig at arbejde, og samtidig sørge for støtte til sårbare samfundsgrupper.

(13) Under hensyntagen til ovennævnte risici i forbindelse med budgetmålene kan fastholdelsen i 2010 af en finanspolitik, der understøtter den økonomiske genopretning, samlet set betragtes som værende i overensstemmelse med den europæiske økonomiske genopretningsplan. Som følge af den økonomiske krises negative konsekvenser forventes underskuddet på de offentlige finanser i 2010 at forblive på 6% af BNP, hvorefter det gradvist vil bevæge sig ned under referenceværdien på 3 %. I programstrategien er der forudset en gennemsnitlig årlig finanspolitisk indsats på ¾ procentpoint af BNP i perioden 2010-2013, men dette mål er forbundet med risici. Derfor vil den finanspolitiske indsats i betragtning af risiciene ikke være tilstrækkelig til at bringe underskuddet ned under referenceværdien på 3 % af BNP senest i 2013 som planlagt. Desuden synes sammensætningen af programmets konsolideringsstrategi i vid udstrækning at være baseret på indtægtsforøgende foranstaltninger, mens udgiftsbegrænsningen er minimal. Således forventes det i programmet, at udgiftskvoten vil blive stabiliseret på et højere niveau i 2013 end det, der var resultatet i 2009. Foranstaltninger, der vil kunne vende denne situation, er stadig under drøftelse med arbejdsmarkedsparterne, og er derfor er omfattet af risici med hensyn til de nærmere bestemmelser og tidsplanen for gennemførelsen. Som følge heraf vil udviklingen i gældskvoten, som forventes at overstige 60 % af BNP fra 2010 og videre frem, måske også blive mindre gunstig en det, der er forudset i opdateringen.

(14) Hvad angår de datakrav, der er anført i adfærdskodeksen for stabilitets- og konvergensprogrammerne, indeholder programmet alle de obligatoriske og fakultative data.

Den overordnede konklusion er, at Cyperns offentlige finanser er blevet betydeligt forringet som følge af den økonomiske nedgang og en ekspansiv finanspolitisk kurs, som skyldes vedtagelsen af betydelige stimulerende foranstaltninger i overensstemmelse med den europæiske økonomiske genopretningsplan. Som følge heraf udviste budgetsaldoen et underskud på 6,1 % af BNP i 2009 efter et overskud på 0,9 % af BNP i 2008. I programmet skitseres en konsolideringsproces, der starter i 2010 og tager sigte på at bringe den offentlige saldo ned under referenceværdien på 3 % af BNP senest i 2013. Imidlertid forventes det, at tilpasningen fortrinsvis vil blive opnået via budgettets indtægtsside, mens udgiftskvoten fortsat vil ligge på historisk høje niveauer. Hertil kommer, at budgetstrategien på baggrund af en skrøbelig global økonomisk genopretning er genstand for betydelige risici, idet de vækstantagelser, der ligger til grund for programmets makroøkonomiske scenario, er optimistiske. Som følge af de store indenlandske og eksterne ubalancer bør fastholdelse af forsigtige politikker og styrkelse af finanspolitisk holdbarhed prioriteres højt. Derfor vil kontrol med de løbende udgifter i kraft af gennemførelsen af en effektiv flerårig budgetramme være et væsentligt instrument til at støtte virkeliggørelsen af konsolideringsplanerne og budgetmålene. Desuden er det vigtigt at forbedre de offentlige finansers kvalitet, bl.a. for at sikre en gnidningsløs tilpasning af økonomien trods de ubalancer, den er konfronteret med, navnlig ved at øge det potentielle BNP, forbedre konkurrenceevnen og yderligere reducere den eksterne ubalance.

På baggrund af ovenstående vurdering opfordres Cypern til:

i) at begrænse underskuddet for 2010 til højst 6 % af BNP, om nødvendigt ved at styrke konsolideringsforanstaltningerne, især hvis den makroøkonomiske udvikling viser sig at blive mindre gunstig end i programmets scenario, og træffe rettidige foranstaltninger til at udarbejde en mere udgiftsdrevet konsolideringsstrategi; at benytte muligheder ud over den bebudede finanspolitiske indsats til at fremskynde den finanspolitiske konsolidering og på ny bringe bruttogældskvoten ned under referenceværdien

ii) som planlagt at gennemføre en effektiv flerårig budgetramme for at sikre, at budgetmålene overholdes, og for strengt at begrænse udgifterne på mellemlang sigt

iii) at forbedre de offentlige finansers langsigtede holdbarhed ved at gennemføre reformforanstaltninger for at kontrollere udgifter på pensions- og sundhedsområdet for at begrænse den forventede stigning i aldersrelaterede udgifter.

Sammenligning af centrale makroøkonomiske og budgetmæssige fremskrivninger

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Realt BNP (% ændring)|SP apr. 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM maj 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|-|-|

|SP feb. 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|-|

HICP-inflation (%)|SP apr. 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM maj 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|-|-|

|SP feb. 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|-|

Outputgab 1 (% af potentielt BNP)|SP apr. 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|KOM maj 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|-|-|

|SP feb. 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|-|

Nettolångivning/låntagning i forhold til resten af verden (% af BNP)|SP apr. 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|KOM maj 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|-|-|

|SP feb. 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|-|

Offentlige indtægter (% af BNP)|SP apr. 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM maj 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|-|-|

|SP feb. 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|-|

Offentlige udgifter (% af BNP)|SP apr. 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM maj 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|-|-|

|SP feb. 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|-|

Offentlig saldo (% af BNP)|SP apr. 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|KOM maj 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|-|-|

|SP feb. 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|-|

Primær saldo (% af BNP)|SP apr. 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|KOM maj 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|-|-|

|SP feb. 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|-|

Konjunkturkorrigeret saldo 1 (% af BNP)|SP apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|KOM maj 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|-|-|

|SP feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|-|

Strukturel saldo 3 (% af BNP)|SP apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|KOM maj 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|-|-|

|SP feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|-|

Offentlig bruttogæld (% af BNP)|SP apr. 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM maj 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|-|-|

|SP feb. 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|-|

Anm :|

1 Outputgab og konjunkturkorrigerede saldi fra programmerne som genberegnet af Kommissionens tjenestegrene på basis af oplysningerne i programmerne.|

2 Baseret på en anslået potentiel vækst på henholdsvis 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % og 2,8 % i perioden 2009-2013.|

3 Konjunkturkorrigeret saldo ekskl. engangsforanstaltninger og andre midlertidige foranstaltninger. Engangsforanstaltninger og andre midlertidige foranstaltninger repræsenterer 0,1 % i årene 2010, 2011 og 2012 (alle underskudsreducerende) i henhold til det seneste program. Der er ingen engangsforanstaltninger og andre midlertidige foranstaltninger i Kommissionens prognose fra foråret 2010.|

Kilde :|

Stabilitetsprogram (SP): Kommissionens prognoser fra foråret 2010 (KOM); beregninger foretaget af Kommissionen.|

[1] EFT L 209 af 2.8.1997, s. 1. De dokumenter, der henvises til i denne tekst, findes på følgende websted: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_da.htm.

[2] Meddelelse fra Kommissionen til Det Europæiske Råd af 26. november 2008.

[3] EFT L 209 af 2.8.1997, s. 1. De dokumenter, der henvises til i denne tekst, findes på følgende websted: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_da.htm.

[4] Vurderingen tager navnlig hensyn til Kommissionens prognose fra foråret 2010, men bygger også på andre oplysninger, der er blevet tilgængelige siden da.

[5] I Rådets konklusioner af 10. november 2009 om de offentlige finansers holdbarhed "opfordrer Rådet medlemsstaterne til i deres kommende stabilitets- og konvergensprogrammer at rette opmærksomheden mod strategier, som fokuserer på holdbarhed", og desuden "henstiller Rådet til Kommissionen, at den sammen med Udvalget for Økonomisk Politik og Det Økonomiske og Finansielle Udvalg videreudvikler metoderne til vurdering af de offentlige finansers langsigtede holdbarhed i god tid inden næste holdbarhedsrapport", der er planlagt til 2012.

BG

(...PICT...)|ЕВРОПЕЙСКА КОМИСИЯ|

Брюксел, 12.5.2010

SEC(2010) 595 окончателен

Препоръка за

СТАНОВИЩЕ НА СЪВЕТА

относно актуализираната програма за стабилност на Кипър, 2009—2013 г.

ОБЯСНИТЕЛЕН МЕМОРАНДУМ

1. Общ контекст

Пактът за стабилност и растеж се основава на целта за осигуряване на стабилни публични финанси като средство за укрепване на предпоставките за ценова стабилност и висок и устойчив растеж, водещ до създаване на трудова заетост. Реформата на Пакта от 2005 г. имаше за цел да увеличи ефективността му и да заздрави икономическата му основа, както и да запази устойчивостта на публичните финанси в дългосрочен план. По-специално с нея беше въведена по-голяма гъвкавост при прилагането на правилата относно процедурата при прекомерен дефицит, особено по отношение на определението на „извънредни обстоятелства“ и на установяването на срокове за коригирането на извънредния дефицит.

Регламент (ЕО) № 1466/97 на Съвета за засилване на надзора върху състоянието на бюджета и на надзора и координацията на икономическите политики OВ L 209, 2.8.1997 г., стр. 1. Документите, цитирани в настоящия текст, са достъпни на следния уебсайт: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , който е част от Пакта за стабилност и растеж, постановява, че държавите-членки трябва да представят пред Съвета и Комисията програми за стабилност или конвергенция, както и техни годишни актуализации. Държавите-членки, които вече са приели единната валута, представят (актуализирани) програми за стабилност, а държавите-членки, които още не са — (актуализирани) конвергентни програми.[1]

OВ L 209, 2.8.1997 г., стр. 1. Документите, цитирани в настоящия текст, са достъпни на следния уебсайт: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

В съответствие с регламента на 4 март 2008  г. Съветът издаде становище относно първата програма за стабилност на Кипър въз основа на препоръка на Комисията и след консултация с Икономическия и финансов комитет. По отношение на актуализираните програми за стабилност и конвергентни програми в регламента се предвижда тяхното оценяване да се извършва от Комисията, а разглеждането им — от горепосочения комитет, като в съответствие с вече посочената процедура те могат да бъдат разгледани и от Съвета.

2. Контекст на оценката на актуализираната програма

Комисията проучи последната актуализация на програмата за стабилност на Кипър, предадена на 1 април 2010 г., и прие препоръка за становище на Съвета относно нея.

С оглед представяне на обстоятелствата, при които е направена оценка на бюджетната стратегия в актуализираната програма за стабилност, в следващите параграфи се прави обобщение на:

(1) Съобщението на Комисията от 26 ноември 2008 г. („Европейски план за икономическо възстановяване“);

(2) заключенията на Съвета по икономически и финансови въпроси от 20 октомври 2009 г. относно стратегията за оттегляне на мерките във фискалната област;

(3) най-актуалната оценка на състоянието на страната в условията на превантивните мерки на Пакта за стабилност и растеж (резюме на становище на Съвета относно предходната актуализация на програмата за стабилност).

2.1. Съобщението на Комисията от 26 ноември 2008 г. („Европейски план за икономическо възстановяване“)

С оглед на безпрецедентния мащаб на глобалната криза, засегнала финансовите пазари и световната икономика през 2008—2009 г., Европейската комисия призова за изготвяне на Европейски план за икономическо възстановяване (ЕПИВ) Съобщение на Комисията до Европейския съвет от 26 ноември 2008 г. . В плана се предвиждат координирани антициклични действия на макроикономическо ниво в отговор на кризата под формата на пакет от амбициозни мерки за подпомагане на икономиката, включващ i) незабавен бюджетен стимул в размер на 200 млрд. EUR (1,5 % от БВП на ЕС), състоящ се от бюджетна експанзия от страна на държавите-членки в размер на 170 млрд. EUR (около 1,2 % от БВП на ЕС) и от финансиране на ЕС в подкрепа на незабавни действия от порядъка на 30 млрд. EUR (около 0,3 % от БВП на ЕС); и ii) редица приоритетни действия, основани на Лисабонската стратегия и имащи за цел да адаптират нашите икономики към дългосрочните предизвикателства; с тях ще бъдат продължени структурните реформи, насочени към увеличаване на потенциалния растеж. Планът призовава за диференциране на фискалните стимули между държавите-членки в съответствие с устойчивостта на техните публични финанси и конкурентната им позиция. В частност, по отношение на държавите-членки извън еврозоната, които имат значителни външни и вътрешни дисбаланси, бюджетната политика следва да бъде насочена основно към коригирането на тези дисбаланси. Планът бе одобрен от Европейския съвет на 11 декември 2008 г. [2]

Съобщение на Комисията до Европейския съвет от 26 ноември 2008 г.

2.2. Заключенията на Съвета по икономически и финансови въпроси от 20 октомври 2009 г. относно стратегията за оттегляне на мерките във фискалната област

След появата на първите признаци за излизане от кризата, по-специално спиране на резкия спад на икономическата активност, стабилизиране на финансовите пазари и възвръщане на доверието, на 20 октомври 2009 г. Съветът достигна до заключението, че — макар и с оглед на нестабилния характер на възстановяването да е все още рано за оттегляне на държавната подкрепа за икономиката — е наложително да бъде изготвена координирана стратегия за преустановяване на широкомащабните политики за стимулиране. Тази стратегия следва да постигне баланс между съображенията за стабилизиране и устойчивост и да вземе предвид както взаимодействията между различните инструменти на политиката, така и обсъжданията на световно равнище. Навременното разработване и обявяване на тази стратегия би допринесло за укрепване на доверието в средносрочните политики и за потвърждаване на очакванията. След оттеглянето на мерките за стимулиране по Европейския план за икономическо възстановяване бе необходима значителна фискална консолидация, за да бъде спряна и евентуално обърната тенденцията на нарастване на задлъжнялостта и да бъдат възстановени стабилните фискални позиции. Повишаването на ефикасността и ефективността на публичните финанси и ускоряването на структурната реформа са желателни дори и в краткосрочен план, тъй като те биха допринесли за насърчаване на потенциалния ръст на производството и за намаляване на задлъжнялостта. Съветът постигна съгласие по следните принципи на стратегията за оттегляне на мерките във фискалната област: i) стратегията следва да бъде координирана в различните държави в рамките на съгласуваното прилагане на Пакта за стабилност и растеж; ii) необходимо е навременно оттегляне на фискалните стимули при отчитане на специфичните условия в отделните страни; iii) планираният темп на фискална консолидация следва да бъде амбициозен, като в повечето страни трябва да надхвърли значително базата от 0,5 % от БВП годишно в структурно отношение; и iv) надеждността на стратегията следва да бъде подкрепена от мерки за подобряване на качеството на публичните финанси и от амбициозни усилия в областта на структурната реформа с цел повишаване на заетостта и на потенциалния растеж.

2.3. Оценка на предходната актуализация в становището на Съвета

В становището си от 3 април 2009 г. Съветът обобщи своята оценка на предишната актуализация на програмата за стабилност, обхващаща периода 2008—2012 г., както следва: Съветът счита, че „фискалната позиция през 2009 г. ще бъде експанзионистична поради приемането на съществени мерки за стимулиране през 2009 г. в съответствие с ЕПИВ. През следващите години се предвижда по-нататъшно влошаване на бюджетното салдо. Предполагаемото разхлабване на бюджетната дисциплина не изглежда обосновано с оглед на сравнително добрите икономически перспективи и предвид голямото външно неравновесие. Освен това на фона на рязкото влошаване на световната икономическа среда бюджетната стратегия е изложена на значителни рискове от влошаване на резултатите с оглед на оптимистичните предвиждания за растежа, върху които се базира макроикономическият сценарий на програмата. С оглед на големите външни неравновесия поддържането на предпазлива политика и повишаването на фискалната устойчивост следва да бъдат главен приоритет. Следователно най-голямото предизвикателство пред фискалната политика на Кипър е контролирането на текущите разходи и избягването на процикличните действия. Освен това подобряването на качеството на публичните финанси е важно и с оглед на осигуряването на основа за плавното приспособяване на икономиката на фона на съществуващите неравновесия.“ Предвид тази оценка Съветът прикани Кипър „ i) да приложи планираната за 2009 г. фискална политика в съответствие с ЕПИВ и в рамките на Пакта за стабилност и растеж, като избягва допълнително влошаване на публичните финанси през 2009 г. в сравнение със заложените цели; ii) да обърне предвижданата тенденция към увеличаване на бюджетния дефицит през 2010 г. и по-нататък, като ограничава разходите с цел постигане на стабилно състояние на бюджета в средносрочен план; iii) с оглед на предвижданото въздействие на застаряването на населението върху държавните разходи, да засили дългосрочната устойчивост на публичните финанси чрез извършване на реформите в пенсионната система и системата на здравеопазването.“

Препоръка за

СТАНОВИЩЕ НА СЪВЕТА

относно актуализираната програма за стабилност на Кипър, 2009—2013 г.

СЪВЕТЪТ НА ЕВРОПЕЙСКИЯ СЪЮЗ,

като взе предвид Договора за функционирането на Европейския съюз,

като взе предвид Регламент (ЕО) № 1466/97 на Съвета от 7 юли 1997 г. за засилване на надзора върху състоянието на бюджета и на надзора и координацията на икономическите политики OВ L 209, 2.8.1997 г., стр. 1. Документите, цитирани в настоящия текст, се намират на следния уебсайт: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , и по-специално член 5, параграф 3 от него (за програмите за стабилност),[3]

OВ L 209, 2.8.1997 г., стр. 1. Документите, цитирани в настоящия текст, се намират на следния уебсайт:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

като взе предвид препоръката на Комисията,

след консултация с Икономическия и финансов комитет,

ИЗДАДЕ НАСТОЯЩОТО СТАНОВИЩЕ:

(1) На [ден месец 2010 г.] Съветът разгледа актуализираната програма за стабилност на Кипър за периода от 2009 г. до 2013 г.

(2) През 2009 г. икономическата активност намаля с 1,7 %. За първи път от тридесет и пет години насам растежът в Кипър бе отрицателен. Слабото вътрешно търсене и неблагоприятната външна среда оказаха силен натиск върху растежа. По-специално, частното потребление намаля под въздействието на влошаващите се перспективи на пазара на труда, липсата на доверие, както и на високата задлъжнялост на домакинствата при по-ограничени условия на кредитиране. При спад на външното търсене на пазара на жилища, ниско натоварване на производствените мощности и преструктуриране на балансите на дружествата инвестициите също отбелязаха силна корекция. Държавното потребление бе единственият компонент на търсенето, който поддържаше икономическата активност, отчасти вследствие на пакета от мерки за фискално стимулиране в размер на 1½ % от БВП, въведен в съответствие с ЕПИВ. В допълнение към тези дискреционни мерки спадът на икономическата активност, отслабването на бурния растеж на цените на активите и намалението на дела на данъците в структурата на растежа оказаха значителен натиск върху публичните финанси. В резултат на това излишъкът от 0,9 % от БВП, отбелязан през 2008 г. в държавните финанси, се трансформира в дефицит от 6,1 % от БВП през следващата година. Кризата разкри също натрупването на високи външни дисбаланси, което отразява не само ниското ниво на нетните спестявания на частния сектор, но и влошаването на нетното състояние на консолидирания държавен бюджет и загубата на конкурентоспособност. Очаква се слабото вътрешно търсене и мудното външно възстановяване да ограничат перспективите за оздравяване на икономиката. Предвижда се спадът на растежа на БВП да продължи през 2010 г., макар и в по-малка степен, преди през 2011 г. да настъпи умерено възстановяване. Следователно в средносрочен план Кипър е изправен пред задачата да стимулира растежа в условията на нестабилно съвземане на глобалната икономика, като същевременно коригира съществуващите макроикономически дисбаланси чрез поддържане на предпазлива фискална политика. В дългосрочен план страната е изправена пред необходимостта от засилване на устойчивостта на публичните финанси предвид застаряването на населението.

(3) Въпреки че голяма част от наблюдавания по време на кризата спад във фактическия БВП има цикличен характер, потенциалният БВП също беше засегнат. В допълнение, в средносрочна перспектива кризата може да повлияе и на потенциалния растеж поради по-ниските нива на инвестиции, ограниченията в кредитирането и нарастването на структурната безработица. Освен това влиянието на икономическата криза подсилва отрицателното въздействие на застаряването на населението върху потенциалния БВП и устойчивостта на публичните финанси. На фона на това основна роля за подпомагането на потенциалния растеж ще изиграе ускоряването на темпа на структурните реформи. По-специално, за Кипър е важно да предприеме реформи в областта на пазара на труда, особено за увеличаване на възможностите за обучение през целия живот, насочени конкретно към нискоквалифицираните, безработните и по-възрастните работници, а също и да осигури своевременното и ефективно изпълнение на реформите в сферата на техническото и професионалното обучение. Освен това съществува необходимост ръстът на заплатите да бъде по-добре съгласуван с производителността, ръста на заетостта и конкурентоспособността.

(4) Макроикономическият сценарий, на който се основава програмата, предвижда растежът на реалния БВП да се увеличи от -1,7 % през 2009 г. на 0,5 % през 2010 г., преди да се възстанови на равнище от почти 2,6 % средно за остатъка от периода на програмата. Оценяван въз основа на наличната към момента информация При оценката се отчита най-вече прогнозата на службите на Комисията от пролетта на 2010 г., но и други данни, станали известни впоследствие. , този сценарий изглежда основан на оптимистични прогнози за растеж през програмния период. По-специално, очаква се частното потребление да следва благоприятна тенденция вследствие на умерено оптимистичните прогнози за ръст на заетостта и заплатите. В програмата се предвижда реалният ръст на инвестициите в строителството да остане отрицателен в краткосрочен план и да се възстанови през втората половина на програмния период. Индикаторите за бъдещото развитие обаче предполагат средносрочната корекция в строителния сектор да бъде по-силно изразена от предвиденото в програмата. Освен това въпреки подобряващата се икономическа перспектива нестабилният характер на възстановяването на основните търговски партньори на Кипър крие значителни рискове за макроикономическия сценарий на програмата. Поради спада на икономическата активност през 2009 г. бе наблюдавана значителна, макар и частична корекция на външния дефицит, който все пак остана висок — 8,5 % от БВП, като в програмата се предвижда до 2013 г. той отново да нарасне рязко до 12,9 % от БВП успоредно с очакваното увеличение на износа. Външните дисбаланси вероятно ще оказват натиск върху икономическия растеж в средносрочен план. Високият дефицит в публичния сектор ще трябва да бъде финансирана чрез външен дълг или спестявания на местния частен сектор. Коригирането на дисбаланса по текущата сметка следователно би изисквало или по-високи разходи за финансирането на дълга, или по-високо равнище на спестяванията на частния сектор. Последното предполага по-нисък ръст на БВП вследствие на по-ниските инвестиции или частно потребление (ефект на изместването). Заложените в програмата прогнози за инфлацията изглеждат реалистични. [4]

При оценката се отчита най-вече прогнозата на службите на Комисията от пролетта на 2010 г., но и други данни, станали известни впоследствие.

(5) Според програмата , салдото на консолидирания държавен бюджет се е влошило силно — от излишък от 0,9 % от БВП през 2008 г. до дефицит от 6,1 % от БВП през 2009 г. — главно вследствие влиянието на кризата върху държавните финанси, но и поради мерките за стимулиране в размер на 1½ % от БВП, които правителството прие съгласно Европейския план за икономическо възстановяване (ЕПИВ). В програмата се планира фискалната политика да бъде рестриктивна с оглед на коригирането на прекомерния дефицит до 2013 г. съгласно приетите сценарии за растеж.

(6) В актуализацията се посочва, че бюджетната цел за 2010 г. е дефицит от 6 % от БВП. Законът за бюджета за 2010 г. (приет от парламента на 24 декември 2009 г.) имаше за цел постигането на дефицит от 4,5 % от БВП въз основа на очакваното равнище на дефицит от 3 % от БВП през 2009 г. Тъй като окончателното равнище на дефицита през 2009 г. бе 6 % от БВП, законът за бюджета предполага дори още по-висок дефицит. Все пак програмата включва мерки, целящи прекратяване на допълнителното влошаване на състоянието на бюджета и стабилизиране на дефицита на нивото му от 2009 г. В актуализацията на програмата се предвижда през 2010 г. съотношението на приходите към БВП да нарасне с около 1¼ процентни пункта спрямо нивото си от 2009 г. Очаква се публичните разходи да нараснат с 1¼ процентни пункта от БВП. Планира се първичните разходи да се увеличат допълнително главно вследствие на ръста на социалните трансфери, субсидиите и заплатите в държавната администрация. В актуализацията е заложена тенденция към продължаващ спад на лихвените плащания, които въпреки нарастващия обем на дълга намаляват с ¼ процентни пункта от БВП. Планира се нивото на публичните инвестиции да остане непроменено спрямо 2009 г. Като цяло през 2010 г. заложената в програмата фискална политика, оценена чрез структурното салдо (т.е. коригирано спрямо фазата на икономическия цикъл, без еднократните и другите временни мерки), ще бъде рестриктивна в размер на около ½ % от БВП.

(7) Главната цел на заложената в програмата средносрочна бюджетна стратегия е до 2013 г. дефицитът на консолидирания държавен бюджет да бъде сведен под референтната стойност от 3 % от БВП. В програмата се предвижда номиналният бюджетен дефицит да спадне до 4,5 % от БВП през 2011 г. (от 6,1 % през предходната година), до 3,4 % през 2012 г. и накрая да достигне 2,5 % през 2013 г. Очаква се първичното салдо да следва сходна тенденция, като дефицитът от 3,7 % от БВП през 2010 г. ще бъде коригиран преди края на периода. Структурният дефицит, изчислен съгласно общоприетата методика, ще продължи да се подобрява след 2010 г., достигайки 3½ % от БВП през 2011 г., малко под 3 % през 2012 г. и 2¼ % през 2013 г. За периода 2010—2013 г. средногодишното фискално подобрение ще бъде ¾ % от БВП. Корекцията е по-ясно изразена през първоначалния етап, въпреки че пълният ефект на предприетите през 2010 г. мерки ще настъпи едва през 2011 г. Освен това мерките, предприети в рамките на ЕПИВ, ще бъдат оттеглени едва в края на 2010 г. Планира се консолидацията да се осъществи основно посредством бюджетните приходи, които се предвижда между 2010 г. и 2013 г. да нараснат с 2,6 процентни пункта от БВП, а съкращаването на разходите би допринесло с още един процентен пункт от БВП. Мерките в подкрепа на бюджетните приходи включват борба с избягването на данъчното облагане, амнистия за нарушенията на правилата за устройството на градските територии, хармонизиране на минималните акцизни ставки върху нефтопродуктите и прилагане на по-нисък ДДС върху хранителните и фармацевтичните продукти, а също и приходи от дялови участия в публично-частни организации. По отношение на разходите основната част от заложената в програмата корекция произтича от мерки за контролиране на оперативните разходи и намаляване на текущите трансфери. Като разходни категории, които ще бъдат консолидирани, в програмата се изброяват разпределението на социалните трансфери и ограничаването на размера и на нарастването на заплатите в държавната администрация, когато бъде постигнат консенсус между социалните партньори. Актуализацията потвърждава ангажимента за постигане на специфичната за страната средносрочна бюджетна цел (СБЦ), която се изразява в балансирана бюджетна позиция в структурно изражение (т.е. коригирано спрямо фазата на икономическия цикъл, без еднократните и другите временни мерки). СБЦ отразява по подходящ начин целите на Пакта. Структурните салда, съответстващи на заложените в програмата целеви дефицити, подсказват, че СБЦ няма да бъде постигната в рамките на периода на програмата.

(8) Бюджетните резултати биха могли да бъдат по-неблагоприятни от заложените в програмата. По-конкретно, заложеният в актуализираната програма макроикономически сценарий изглежда базиран на оптимистични предвиждания за растеж през целия период на програмата. По отношение на приходите рисковете за публичните финанси, особено през 2010—2011 г., са по-високи спрямо предходните години и са свързани с опасността от по-рязък спад и промяна в структурата на икономическия растеж в посока намаление на дела на данъците в структурата на растежа. Като се имат предвид очакваното умерено икономическо възстановяване и натискът за стимулиране на вътрешното търсене чрез увеличение на публичните разходи, рисковете от надхвърляне на планираните разходи не трябва да бъдат пренебрегвани. Тези рискове са най-вече свързани с практиката на изготвяне на повишаващи разходите допълнителни бюджети през годината, което предполагаше нарастване на текущите разходи над планираното разпределение на средства. Освен това, социалните трансфери може да се окажат по-високи от очакваното предвид досегашната практика и липсата на действащ механизъм за разпределение, както и донякъде оптимистичните прогнози за ръст на заетостта (съответно безработицата).

(9) Съотношението на брутния държавен дълг към БВП се оценява на 56,2 % от БВП през 2009 г., което представлява повишение спрямо равнището му от 48,4 % през предходната година. Освен увеличаването на дефицита и забавянето на растежа на БВП, за повишаването на съотношението на дълга допринесе и разликата между изменението на държавния дълг и бюджетното салдо в размер на 1 процентен пункт от БВП. Тази разлика отразява акумулирането на държавни активи вследствие на свръхфинансирането в края на 2009 г., целящо покриване на възникналите в началото на януари 2010 г. задължения. Очаква се през програмния период съотношението на дълга да нараства, като основна причина за това ще бъде първичният дефицит, макар и намаляващ. През 2010 г. съотношението на дълга ще надхвърли референтната стойност от 60 % от БВП, като се очаква то да остане над нея през целия програмен период. Предвижда се през 2011 г. и 2012 г. то да нарасне до около 63 % от БВП и след това леко да намалее. Като се имат предвид неблагоприятните рискове за макроикономическия сценарий и бюджетните цели, изменението на съотношението на дълга може да бъде по-неблагоприятно от предвиденото в програмата.

(10) Дългосрочното въздействие на застаряването на населението върху бюджета е значително по-високо от средното за ЕС, главно поради сравнително голямото увеличение на разходите за пенсии като дял от БВП през следващите десетилетия, което се дължи отчасти на факта, че пенсионната схема все още не е достигнала фазата на зрялост. В програмата се обсъжда въведената през април 2009 г. пенсионна реформа, която се очаква да доведе до малко по-слабо нарастване на разходите за пенсии и до по-значително увеличение на ставките на социалноосигурителните вноски. Реформата би подобрила дългосрочния баланс на пенсионната система и би намалила рисковете за устойчивостта, без да въздейства обаче върху цялостната оценка. Състоянието на бюджета през 2009 г. според неокончателните данни в програмата отразява бюджетното въздействие на застаряването на населението върху устойчивостта на публичните финанси. Подобряването на първичното салдо в средносрочен план и прилагането на допълнителни мерки за овладяване на значителното нарастване на свързаните със застаряването на населението разходи — особено за пенсии и здравеопазване, биха допринесли за намаляване на рисковете пред устойчивостта на публичните финанси, чието ниво бе оценено като високо в доклада на Комисията за устойчивостта от 2009 г В заключенията на Съвета от 10 ноември 2009 г. относно устойчивост на публичните финанси „Съветът призовава държавите-членки да съсредоточат вниманието си върху насочени към устойчивост стратегии в предстоящите си програми за стабилност и конвергентни програми“ и още „приканва Комисията да продължи, заедно с Комитета за икономическа политика и Икономическия и финансов комитет, разработването на методики за оценка на дългосрочната устойчивост на публичните финанси навреме за следващия Доклад за устойчивостта“, предвиден през 2012 г. . В номинално изражение и без допълнителна промяна в политиката предвидената в програмата бюджетна стратегия би била почти достатъчна за стабилизирането на съотношението на държавния дълг към БВП до 2020 г., както сочат средносрочните прогнози за дълга, предполагащи постепенно възвръщане на темповете на растеж на БВП на прогнозираните преди кризата нива, възстановяване на данъчните приходи на тяхното предкризисно равнище и включващи предвижданото увеличение на разходите, свързани със застаряването на населението.[5]

В заключенията на Съвета от 10 ноември 2009 г. относно устойчивост на публичните финанси „Съветът призовава държавите-членки да съсредоточат вниманието си върху насочени към устойчивост стратегии в предстоящите си програми за стабилност и конвергентни програми“ и още „приканва Комисията да продължи, заедно с Комитета за икономическа политика и Икономическия и финансов комитет, разработването на методики за оценка на дългосрочната устойчивост на публичните финанси навреме за следващия Доклад за устойчивостта“, предвиден през 2012 г.

(11) През последните години Кипър преизпълняваше бюджетните си цели, макар и вследствие на високата икономическа активност и високия дял на данъците в структурата на растежа. Неотдавна бюджетната рамка бе подобрена чрез приемането на Счетоводната система за финансово управление (FIMAS), постепенното въвеждане на тригодишна средносрочна бюджетна рамка (MTBF) и на програмно бюджетиране и бюджетиране въз основа на резултатите (PPB). Практиката на приемане на допълнителни бюджети през годината обаче предполагаше нарастване на текущите разходи над планираното разпределение на средства. Съгласно програмата се очаква с цялостното въвеждане на новата бюджетна рамка тази практика да се преустанови, което ще доведе до по-ефективна и ефикасна бюджетна процедура, допринасяща за ограничаване на разходите. Същевременно новата бюджетна процедура би създала стабилна основа за преразпределение на разходите в полза на дейности, които стимулират растежа и са съвместими с определените в националната програма за реформи приоритети. Все пак новата рамка е все още на първоначален етап, като се предвижда тя да бъде изцяло въведена през 2012 г. Ето защо нейното въздействие би могло да стане осезаемо най-рано в средносрочен план. Навременното прилагане на новата рамка би било решаващо за успешната и устойчива консолидация на публичните финанси.

(12) В програмата се отчита значението на качеството на публичните финанси като средство за подкрепа на потенциалния растеж и за осигуряване на дългосрочната устойчивост на публичните финанси. Конкретно, в програмата се отбелязва влиянието, което окончателно въведените схеми за бюджетиране MTBF и PPB биха оказвали за по-доброто разпределение на ресурсите към високо приоритетни, стимулиращи растежа области в комбинация с подобрения контрол на непродуктивните разходи. По отношение на разходите в програмата се предвижда преразглеждане на неотдавнашните проекти, целящи разширяване на инфраструктурата чрез публично-частните партньорства, а също и на мерките за подобряване на образователната система чрез по-широко използване на компютри в системата на основното и средното образование и подобрения в научно-изследователските и академичните институции. Актуализацията също включва разпределянето на средства за осигуряване на автономност на обществените болници и за приемане на Национална здравна схема, като с това се цели увеличаване на ефективността посредством регулирана конкуренция и ограничаване на разходите. Това се счита за основно средство за контролиране на очакваното нарастване на разходите, свързани със застаряването на населението. По отношение на приходите програмата акцентира върху положителния ефект, който въвеждането на MTBF би оказало върху подобряването на точността и чувствителността на прогнозите за приходите в средносрочен план. Властите отбелязват, че с оглед на променливия характер на еластичността на данъците, дължащ се през последните години на бурния растеж на цените на активите, бяха коригирани прогнозите за приходите, за да бъде отчетен ефектът на цените на активите и на структурата на растежа на БВП. В програмата също се отбелязва, че върху системата за данъчно облагане и социални плащания се осъществява постоянно текущо наблюдение от властите с цел запазване на привлекателността на труда, като същевременно се оказва подкрепа на най-уязвимите социални групи.

(13) Като цяло и през 2010 г. стратегията за запазване на експанзионистичната фискална политика е в съответствие с ЕПИВ, като се отчитат гореспоменатите рискове за бюджетните цели. Поради негативните последици от икономическата криза обаче дефицитът на консолидирания държавен бюджет през 2010 г. ще остане 6 % от БВП през 2010 г., като след това постепенно ще намалее под референтната стойност от 3 %. Въпреки че заложената в програмата стратегия предвижда средногодишно фискално подобрение в размер на ¾ процентни пункта от БВП в периода 2010—2013 г., по отношение на това развитие съществуват значителни неблагоприятни рискове. Ето защо, като се отчетат тези рискове, фискалното подобрение може би няма да бъде достатъчно за свеждането на дефицита под референтната стойност от 3 % от БВП до 2013 г., както е планирано. Освен това консолидационната стратегия от програмата изглежда се основава предимно на мерки за увеличаване на приходите, докато съкращенията на разходите остават минимални. Всъщност в програмата се предвижда съотношението на дълга към БВП да се стабилизира през 2013 г. на ниво, по-високо от това през 2009 г. Мерките, които биха могли коренно да променят това положение, все още се обсъждат от социалните партньори и съответно са обект на рискове по отношение на условията и сроковете на тяхното прилагане. Следователно изменението на съотношението на дълга, което се планира от 2010 г. да надхвърли 60 % от БВП, може да бъде по-неблагоприятно от предвиденото в актуализацията на програмата.

(14) Относно посочените в кодекса на програмите за стабилност и на конвергентните програми изисквания за предоставянето на данни програмата съдържа всички задължителни и незадължителни данни.

Общото заключение е, че публичните финанси на Кипър са се влошили значително вследствие на икономическия спад и експанзионистичната фискална политика, провеждана чрез приемането на съществени мерки за стимулиране в съответствие с ЕПИВ. В резултат на това излишъкът от 0,9 % от БВП, отбелязан през 2008 г. по бюджета, се трансформира в дефицит от 6,1 % от БВП през 2009 г. В програмата се очертава план за започваща през 2010 г. консолидация, с която се цели дефицитът на консолидирания държавен бюджет да бъде сведен под референтната стойност от 3 % от БВП до 2013 г. Планира се обаче дефицитът да бъде коригиран основно посредством бюджетните приходи, докато съотношението на разходите към БВП ще остане на рекордно високо ниво. Освен това на фона на нестабилното възстановяване на глобалната икономика бюджетната стратегия е изложена на значителни рискове от влошаване на резултатите вследствие на оптимистичните предвиждания за растежа, върху които се базира макроикономическият сценарий на програмата. С оглед на големите вътрешни и външни дисбаланси поддържането на предпазлива политика и повишаването на фискалната устойчивост следва да имат предимство. Ето защо контролирането на текущите разходи чрез въвеждането на ефективна многогодишна бюджетна рамка ще бъде основен инструмент в подкрепа на постигането на консолидационните планове и бюджетните цели. Освен това повишаването на качеството на публичните финанси е важно и за гарантиране на плавното приспособяване на икономиката на фона на съществуващите дисбаланси, по-конкретно чрез повишаване на потенциалния БВП, увеличаване на конкурентоспособността и по-нататъшно свиване на външния дефицит.

Предвид горепосочената оценка Кипър се приканва:

i) да ограничи до най-много 6 % от БВП дефицита за 2010 г., като при необходимост подсили мерките за консолидация, по-специално ако макроикономическото развитие се окаже по-неблагоприятно от заложеното в сценария на програмата, и да предприеме своевременни действия за определяне на стратегия за консолидация, която да е ориентирана повече към разходите; използва всяка възможност в допълнение към обявеното фискално подобрение за ускоряване на фискалната консолидация и намаляване на съотношението на брутния дълг под референтната стойност;

ii) да приложи предвидената ефективна многогодишна бюджетна рамка, за да се осигури спазването на бюджетните цели, както и твърдо да ограничи разходите в средносрочен план;

iii) да подобри още дългосрочната устойчивост на публичните финанси чрез мерки за реформиране с цел контрол върху разходите за пенсии и здравеопазване, за да ограничи предвижданото увеличение на разходите, свързани със застаряването на населението.

Сравнение на основните макроикономически и бюджетни прогнози

 | |2008 г.|2009 г.|2010 г.|2011 г.|2012 г.|2013 г.|

Реален БВП (промяна в %)|ПС април 2010 г.|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|КОМ май 2010 г.|3,6|-1,7|-0,4|1,3|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|-|

Инфлация според хармонизирания индекс на потребителските цени (ХИПЦ) (%)|ПС април 2010 г.|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|КОМ май 2010 г.|4,4|0,2|2,7|2,5|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|-|

Разлика между фактическия и потенциалния БВП 1 (% от потенциалния БВП)|ПС април 2010 г.|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|КОМ май 2010 г.|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|-|

Нето предоставени/получени заеми спрямо останалия свят (% от БВП)|ПС април 2010 г.|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|КОМ май 2010 г.|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|-|

Приходи на консолидирания държавен бюджет (% от БВП)|ПС април 2010 г.|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|КОМ май 2010 г.|43,5|40,3|41,2|41,3|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|-|

Разходи на консолидирания държавен бюджет (% от БВП)|ПС април 2010 г.|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|КОМ май 2010 г.|42,6|46,4|48,3|49,0|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|-|

Салдо на консолидирания държавен бюджет (% от БВП)|ПС април 2010 г.|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|КОМ май 2010 г.|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|-|

Първично салдо (% от БВП)|ПС април 2010 г.|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|КОМ май 2010 г.|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|-|

Салдо, коригирано спрямо фазата на икономическия цикъл 1 (% от БВП)|ПС април 2010 г.|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|КОМ май 2010 г.|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|-|

Структурно салдо 3 (% от БВП)|ПС април 2010 г.|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|КОМ май 2010 г.|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|-|

Брутен държавен дълг (% от БВП)|ПС април 2010 г.|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|КОМ май 2010 г.|48,4|56,2|62,3|67,6|-|-|

|ПС февруари 2009 г.|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|-|

Бележки:|

1 Разликата между фактическия и потенциалния БВП и коригираните спрямо фазата на икономическия цикъл салда от програмите, както са преизчислени от службите на Комисията въз основа на информацията в тях.|

2 Въз основа на оценката за потенциалния растеж от съответно 2,0 %, 2,8 %, 2,8 % и 2,8 % за периода 2009—2013 г.|

3 Салдо, коригирано спрямо фазата на икономическия цикъл, с изключение на еднократните и други временни мерки. Според последната актуализация еднократните и други временни мерки възлизат на 0,1 % от БВП през 2010 г., 2011 г. и 2012 г. (намаляващи дефицита). В прогнозите на службите на Комисията от пролетта на 2010 г. няма предвидени извънредни и други временни мерки.|

Източник :|

Програма за стабилност (ПС); прогноза на службите на Комисията от пролетта на 2010 г. (КОМ); изчисления на службите на Комисията.|

[1] OВ L 209, 2.8.1997 г., стр. 1. Документите, цитирани в настоящия текст, са достъпни на следния уебсайт: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Съобщение на Комисията до Европейския съвет от 26 ноември 2008 г.

[3] OВ L 209, 2.8.1997 г., стр. 1. Документите, цитирани в настоящия текст, се намират на следния уебсайт: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] При оценката се отчита най-вече прогнозата на службите на Комисията от пролетта на 2010 г., но и други данни, станали известни впоследствие.

[5] В заключенията на Съвета от 10 ноември 2009 г. относно устойчивост на публичните финанси „Съветът призовава държавите-членки да съсредоточат вниманието си върху насочени към устойчивост стратегии в предстоящите си програми за стабилност и конвергентни програми“ и още „приканва Комисията да продължи, заедно с Комитета за икономическа политика и Икономическия и финансов комитет, разработването на методики за оценка на дългосрочната устойчивост на публичните финанси навреме за следващия Доклад за устойчивостта“, предвиден през 2012 г.

PL

(...PICT...)|KOMISJA EUROPEJSKA|

Bruksela, dnia 12.5.2010

SEK(2010) 595 wersja ostateczna

.

Zalecenie

OPINIA RADY

w sprawie zaktualizowanego programu stabilności na lata 2009-2013 przedstawionego przez Cypr

UZASADNIENIE

1. Informacje ogólne

Pakt na rzecz stabilności i wzrostu opiera się na dążeniu do zapewnienia solidnych finansów państwa jako środka służącego umocnieniu warunków stabilności cen oraz silnego, trwałego wzrostu, sprzyjającego tworzeniu nowych miejsc pracy. Przeprowadzona w 2005 r. reforma paktu potwierdziła jego przydatność w zakresie utrzymywania dyscypliny budżetowej, a jednocześnie miała na celu wzmocnienie jego skuteczności i podstaw gospodarczych oraz ochronę stabilności finansów publicznych w perspektywie długoterminowej. W szczególności zwiększono elastyczność w zakresie stosowania przepisów dotyczących procedury nadmiernego deficytu, zwłaszcza w odniesieniu do definicji „nadzwyczajnych okoliczności” oraz do wyznaczania terminów skorygowania nadmiernego deficytu.

Stanowiące część Paktu na rzecz stabilności i wzrostu rozporządzenie Rady (WE) nr 1466/97 w sprawie wzmocnienia nadzoru pozycji budżetowych oraz nadzoru i koordynacji polityk gospodarczych Dz.U. L 209 z 2.8.1997, s. 1. Dokumenty przytoczone w niniejszym tekście są dostępne pod adresem: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. stanowi, że państwa członkowskie muszą przedstawiać Radzie i Komisji programy stabilności lub konwergencji oraz ich coroczne zaktualizowane wersje. Państwa członkowskie, które przyjęły jednolitą walutę, przedstawiają (zaktualizowane) programy stabilności, a te, które jej jeszcze nie przyjęły, przedstawiają (zaktualizowane) programy konwergencji.[1]

Dz.U. L 209 z 2.8.1997, s. 1. Dokumenty przytoczone w niniejszym tekście są dostępne pod adresem: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Zgodnie z tym rozporządzeniem Rada w dniu 4 marca 2008 r. wydała opinię w sprawie pierwszego programu stabilności Cypru, na podstawie zalecenia Komisji i po konsultacji z Komitetem Ekonomiczno-Finansowym. Rozporządzenie przewiduje, że zaktualizowane programy stabilności i konwergencji są oceniane przez Komisję i badane przez wspomniany Komitet oraz mogą zostać zbadane przez Radę, zgodnie z przedstawioną powyżej procedurą.

2. Podstawy oceny zaktualizowanego programu

Komisja zbadała przedstawioną w dniu 1 kwietnia 2010 r. najnowszą, zaktualizowaną wersję programu stabilności Cypru i przyjęła zalecenie dotyczące opinii Rady w sprawie przedmiotowego programu.

W celu określenia kontekstu, w którym dokonywana jest ocena strategii budżetowej przedstawionej w zaktualizowanej wersji programu stabilności, poniżej przedstawiono podsumowanie:

(1) komunikatu Komisji z dnia 26 listopada 2008 r. („Europejski plan naprawy gospodarczej”);

(2) konkluzji w sprawie tzw. „strategii wyjścia”, przyjętych przez Radę do Spraw Gospodarczych i Finansowych w dniu 20 października 2009 r.;

(3) najnowszej oceny sytuacji kraju w odniesieniu do części prewencyjnej Paktu na rzecz stabilności i wzrostu (podsumowanie opinii Rady dotyczącej poprzedniej aktualizacji programu stabilności).

2.1. Komunikat Komisji z dnia 26 listopada 2008 r. („Europejski plan naprawy gospodarczej”)

Wobec bezprecedensowej skali światowego kryzysu, który w latach 2008-2009 przetoczył się przez rynki finansowe i gospodarkę światową, Komisja Europejska wystąpiła z „Europejskim planem naprawy gospodarczej” Komunikat Komisji do Rady Europejskiej z dnia 26 listopada 2008 r. . W planie tym zaproponowano skoordynowaną, antycykliczną, makroekonomiczną reakcję na kryzys w formie ambitnego zestawu działań wspierających gospodarkę, w tym: (i) natychmiastowy impuls budżetowy w wysokości 200 mld EUR (1,5 % unijnego PKB), obejmujący dodatkowe środki z budżetów państw członkowskich w wysokości 170 mld EUR (około 1,2 % unijnego PKB) oraz środki unijne przeznaczone na wsparcie natychmiastowych działań w wysokości rzędu 30 mld EUR (około 0,3 % unijnego PKB) oraz (ii) szereg wspólnych działań priorytetowych opartych na strategii lizbońskiej i służących przystosowaniu gospodarek państw członkowskich do długoterminowych wyzwań, przy kontynuowaniu wdrażania reform strukturalnych mających na celu wzmocnienie potencjału wzrostu gospodarczego. W planie wezwano ponadto, aby bodziec fiskalny był zróżnicowany w poszczególnych państwach członkowskich w zależności od ich sytuacji pod względem stabilności finansów publicznych i konkurencyjności. W szczególności w przypadku państw członkowskich pozostających poza strefą euro, które mają do czynienia ze znacznymi zaburzeniami równowagi zewnętrznej i wewnętrznej, polityka budżetowa powinna zasadniczo skoncentrować się na jej przywróceniu. Plan został zatwierdzony przez Radę Europejską w dniu 11 grudnia 2008 r. [2]

Komunikat Komisji do Rady Europejskiej z dnia 26 listopada 2008 r.

2.2. Konkluzje w sprawie tzw. „strategii wyjścia”, przyjęte przez Radę do Spraw Gospodarczych i Finansowych w dniu 20 października 2009 r.

Wobec pojawienia się pierwszych sygnałów ożywienia gospodarczego, w szczególności zatrzymania gwałtownego spadku aktywności gospodarczej, stabilizowania się rynków finansowych i zwiększenia zaufania, w przyjętych w dniu 20 października 2009 r. konkluzjach Rada stwierdziła, że choć w związku z niepewnością ożywienia gospodarczego nie należy jeszcze wycofywać wsparcia, jakiego rządy udzieliły gospodarce i sektorowi finansowemu, to niezbędne jest przygotowanie skoordynowanej strategii zaprzestania realizacji szeroko zakrojonych polityk stymulacyjnych. Strategia taka powinna w równym stopniu uwzględniać potrzeby w zakresie stabilizacji i równowagi, a także uwzględniać powiązania między różnymi instrumentami politycznymi i wyniki dyskusji prowadzonych na poziomie globalnym. Odpowiednio wczesne przygotowanie i ogłoszenie takiej strategii przyczyniłoby się do zwiększenia zaufania do polityk średnioterminowych i odpowiadałoby oczekiwaniom. Wycofaniu budżetowych środków stymulacyjnych przewidzianych w Europejskim planie naprawy gospodarczej musi towarzyszyć zdecydowana konsolidacja budżetowa, tak by zatrzymać, a w dłuższym okresie odwrócić tendencje wzrostu zadłużenia i przywrócić dobry stan finansów publicznych. Zwiększenie wydajności i skuteczności finansów publicznych oraz nasilenie reformy strukturalnej są pożądane nawet w krótkim okresie i będą sprzyjać wzrostowi produktu potencjalnego i redukcji zadłużenia. Rada uzgodniła następujące zasady dotyczące budżetowej strategii wyjścia: (i) strategia ta powinna być wdrażana we wszystkich krajach w sposób skoordynowany w ramach spójnej realizacji paktu stabilności i wzrostu; (ii) należy w odpowiednim czasie wycofać budżetowe środki stymulacyjne, uwzględniając szczególną sytuację poszczególnych krajów; (iii) tempo konsolidacji budżetowej powinno być ambitne i w większości państw członkowskich będzie musiało istotnie przekroczyć wartość odniesienia wynoszącą 0,5 % PKB rocznie w kategoriach strukturalnych; oraz (iv) wiarygodność strategii należy wzmocnić środkami podnoszącymi jakość finansów publicznych oraz działaniami prowadzonymi w ramach ambitnej reformy strukturalnej mającej na celu zwiększenie zatrudnienia i wzrostu potencjalnego.

2.3. Ocena zawarta w opinii Rady dotyczącej poprzedniej aktualizacji

W swojej opinii z dnia 3 kwietnia 2009 r. Rada następująco podsumowała swoją ocenę poprzedniej aktualizacji programu stabilności, obejmującej lata 2008-2012: Rada uznała, że „z powodu przyjęcia w 2009 r. znacznych budżetowych środków stymulacyjnych zgodnie z europejskim planem naprawy gospodarczej kurs polityki budżetowej w roku 2009 będzie miał charakter ekspansywny. W kolejnych latach przewiduje się dalsze pogarszanie się salda budżetowego. Zakładane rozluźnienie polityki budżetowej nie wydaje się uzasadnione w świetle stosunkowo korzystnych perspektyw gospodarczych oraz istnienia znacznych zaburzeń równowagi zewnętrznej. Co więcej, w kontekście gwałtownego pogorszenia sytuacji gospodarczej na świecie realizacja strategii budżetowej może napotkać przeszkody, przy czym założenia dotyczące wzrostu zawarte w scenariuszu makroekonomicznym, na którym opiera się program, są optymistyczne. W świetle znacznych zaburzeń równowagi zewnętrznej, za główne priorytety należy uznać utrzymanie ostrożnej polityki i wzmocnienie stabilności finansów publicznych. Z tego względu kontrola wydatków bieżących oraz unikanie procykliczności stanowią główne wyzwania dla polityki budżetowej Cypru. Ponadto poprawa jakości finansów publicznych ma istotne znaczenie również w celu wsparcia płynnego dostosowania gospodarki w kontekście występujących zaburzeń równowagi”. W świetle powyższej oceny Rada wezwała Cypr do: „(i) realizacji polityki budżetowej w 2009 r. zgodnie z europejskim planem naprawy gospodarczej i w ramach paktu stabilności i wzrostu, unikając dalszego pogorszenia stanu finansów publicznych w 2009 r. w stosunku do celu budżetowego; (ii) odwrócenia przewidywanego zwiększenia deficytu budżetowego w roku 2010 i w latach kolejnych, przez ograniczanie wzrostu wydatków w celu zapewnienia stabilnej sytuacji budżetowej w perspektywie średnioterminowej; (iii) wzmocnienia długoterminowej stabilności finansów publicznych przez przeprowadzenie reform systemu emerytalnego i systemu opieki zdrowotnej, wobec przewidywanego wpływu starzenia się społeczeństwa na wzrost wydatków publicznych”.

Zalecenie

OPINIA RADY

w sprawie zaktualizowanego programu stabilności na lata 2009-2013 przedstawionego przez Cypr

RADA UNII EUROPEJSKIEJ,

uwzględniając Traktat o funkcjonowaniu Unii Europejskiej,

uwzględniając rozporządzenie Rady (WE) nr 1466/97 z dnia 7 lipca 1997 r. w sprawie wzmocnienia nadzoru pozycji budżetowych oraz nadzoru i koordynacji polityk gospodarczych Dz.U. L 209 z 2.8.1997, s. 1. Dokumenty przytoczone w niniejszym tekście są dostępne na następującej stronie internetowej: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , w szczególności jego art. 5 ust. 3,[3]

Dz.U. L 209 z 2.8.1997, s. 1. Dokumenty przytoczone w niniejszym tekście są dostępne na następującej stronie internetowej:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

uwzględniając zalecenie Komisji,

po zasięgnięciu opinii Komitetu Ekonomiczno-Finansowego,

PRZEDSTAWIA NINIEJSZĄ OPINIĘ:

(1) W dniu [DD miesiąc 2010 r.] Rada zbadała zaktualizowany program stabilności Cypru na lata 2009-2013.

(2) W roku 2009 odnotowano spadek aktywności gospodarczej o 1,7 %. Ujemna stopa wzrostu wystąpiła na Cyprze po raz pierwszy od trzydziestu pięciu lat. Poważny wpływ na wzrost miał słaby popyt krajowy i niekorzystne warunki zewnętrzne. W szczególności wysokie zadłużenie gospodarstw domowych oraz zaostrzone warunki udzielania kredytów, pogarszające się perspektywy na rynku pracy oraz wzrost niepewności przyczyniły się do spadku spożycia prywatnego. Równocześnie odnotowano silną korektę inwestycji przy spadku popytu zagranicznego na nieruchomości, niskim wykorzystaniu mocy produkcyjnych i restrukturyzacji bilansów przedsiębiorstw. Spożycie publiczne stanowiło jedyny element popytu wspierający aktywność gospodarczą, częściowo dzięki pakietowi środków stymulacyjnych o wartości odpowiadającej 1½ % PKB, wdrożonemu zgodnie z Europejskim planem naprawy gospodarczej. Oprócz tych działań dyskrecjonalnych spadek aktywności gospodarczej, słabnąca hossa na rynku nieruchomości i innych aktywów oraz struktura wzrostu w mniejszym stopniu oparta na wpływach z podatków spowodowały znaczną presję na finanse publiczne . W rezultacie sytuacja finansów publicznych z nadwyżki wynoszącej 0,9 % PKB w roku 2008 zmieniła się w deficyt wynoszący 6,1 % PKB. Kryzys uwidocznił również rosnącą nierównowagę zewnętrzną, co odzwierciedla nie tylko niewielkie oszczędności netto w sektorze prywatnym, ale także pogorszenie sytuacji budżetowej netto sektora instytucji rządowych i samorządowych oraz spadek konkurencyjności. Oczekuje się, że słaby popyt krajowy i powolne ożywienie zewnętrzne zaciążą na perspektywach ożywienia. Przewiduje się, że w 2010 r. PKB dalej zmaleje, choć w mniejszym stopniu, a w 2011 r. nieznacznie przyspieszy. W perspektywie średnioterminowej wyzwaniem dla Cypru jest zatem pobudzenie wzrostu w sytuacji niestabilnego ożywienia gospodarczego na świecie, a także przeciwdziałanie istniejącym zaburzeniom równowagi makroekonomicznej przez kontynuowanie ostrożnej polityki budżetowej. W perspektywie długoterminowej kraj stoi wobec konieczności wzmocnienia stabilności finansów publicznych w obliczu starzenia się społeczeństwa.

(3) Choć spadek realnego PKB, jaki odnotowano w warunkach obecnego kryzysu, ma w znacznej mierze charakter cykliczny, poziom produktu potencjalnego również uległ jego negatywnemu wpływowi. Kryzys może ponadto wpłynąć na wzrost potencjalny w średniej perspektywie, za sprawą zmniejszenia inwestycji, ograniczeń w dostępie do kredytu i wzrostu bezrobocia strukturalnego. Skutki kryzysu gospodarczego nałożą się ponadto na negatywny wpływ starzenia się społeczeństwa na produkt potencjalny i stabilność finansów publicznych. W tej sytuacji istotne będzie przyspieszenie tempa reform strukturalnych celem wsparcia wzrostu potencjalnego. Duże znaczenie dla Cypru ma w szczególności podjęcie reform w obszarze rynku pracy, zwłaszcza w celu zwiększenia możliwości uczenia się przez całe życie, w szczególności w odniesieniu do starszych pracowników o niskich kwalifikacjach i osób bezrobotnych, oraz w celu zapewnienia terminowego i skutecznego wdrożenia zaplanowanych reform kształcenia technicznego i zawodowego. Ponadto konieczne jest lepsze dostosowanie wzrostu płac do wydajności, wzrostu zatrudnienia i konkurencyjności.

(4) Scenariusz makroekonomiczny będący podstawą programu przewiduje, że wzrost realnego PKB zwiększy się z -1,7 % w roku 2009 do 0,5 % w roku 2010, a następnie przyspieszy do średnio 2,6 % w pozostałych latach okresu objętego programem. Z dostępnych obecnie informacji Ocena uwzględnia w szczególności prognozę służb Komisji z wiosny 2010 r., a także inne informacje, które uzyskano od tego czasu. wynika, że scenariusz ten oparty jest na optymistycznych założeniach dotyczących wzrostu przez cały okres objęty programem. W szczególności oczekuje się korzystnej tendencji rozwoju spożycia prywatnego w wyniku dość optymistycznego wzrostu zatrudnienia i płac. W programie przewiduje się, że realny wzrost inwestycji w budownictwie pozostanie ujemny w perspektywie krótkoterminowej, a następnie ożywi się w drugiej połowie okresu objętego programem. Wskaźniki o charakterze długoterminowym wskazują jednak na bardziej zdecydowaną ścieżkę korekty w sektorze budownictwa w perspektywie średnioterminowej niż przewidziano w programie. Ponadto pomimo poprawy perspektyw gospodarczych niepewność ożywienia u najważniejszych partnerów handlowych Cypru oznacza poważne zagrożenia dla realizacji scenariusza makroekonomicznego zawartego w programie. W wyniku spadku aktywności gospodarczej w 2009 r. nastąpiła znaczna, choć częściowa, korekta deficytu bilansu płatniczego, który utrzymuje się jednak na wysokim poziomie wynoszącym 8,5 % PKB, a w programie przewiduje się, że do 2013 r. dalej gwałtownie wzrośnie do 12,9 % PKB, ponieważ przewiduje się wzrost importu. W perspektywie średnioterminowej na wzrost gospodarczy wpływ może mieć nierównowaga zewnętrzna. Konieczne będzie sfinansowanie wysokich ujemnych oszczędności sektora publicznego przez dług zagraniczny lub oszczędności krajowego sektora prywatnego. Dostosowanie zaburzonej równowagi bilansu obrotów bieżących wymagałoby zatem wyższych kosztów finansowania dłużnego lub większych oszczędności w sektorze prywatnym. Druga z tych możliwości oznaczałaby mniejszy wzrost produktu ze względu na mniejsze spożycie prywatne lub inwestycje (efekt wypierania). Przedstawione w programie prognozy dotyczące inflacji wydają się realistyczne. [4]

Ocena uwzględnia w szczególności prognozę służb Komisji z wiosny 2010 r., a także inne informacje, które uzyskano od tego czasu.

(5) Zgodnie z programem deficyt sektora instytucji rządowych i samorządowych znacznie się pogorszył w 2009 r., z nadwyżki na poziomie 0,9 % PKB w 2008 r. do deficytu na poziomie 6,1 % PKB, co odzwierciedla w dużej mierze wpływ kryzysu na stan finansów publicznych, ale wynika również z zastosowania środków stymulacyjnych o wartości odpowiadającej 1½ % PKB, które rząd przyjął zgodnie z Europejskim planem naprawy gospodarczej. Zgodnie z programem planuje się, że kurs polityki budżetowej będzie restrykcyjny, co ma na celu dokonanie korekty nadmiernego deficytu do 2013 r. przy zakładanym scenariuszu dotyczącym wzrostu.

(6) Zgodnie z aktualizacją programu celem budżetowym na rok 2010 r. jest deficyt wynoszący 6 % PKB. W ustawie budżetowej na 2010 r. (uchwalonej przez parlament w dniu 24 grudnia 2009 r.) docelowy deficyt ustalono na poziomie 4,5 % PKB na podstawie szacowanego deficytu w 2009 r. na poziomie około 3 % PKB. Biorąc pod uwagę, że ostatecznie deficyt w 2009 r. wyniósł 6 % PKB, z ustawy budżetowej wynikałby nawet wyższy deficyt. Program zawiera jednak środki mające na celu zatrzymanie dalszego pogarszania się sytuacji budżetowej i ustabilizowanie deficytu na tych samych poziomach co w roku 2009. W aktualizacji programu w 2010 r. przewiduje się wzrost wskaźnika dochodów do PKB o około 1¼ punktu procentowego w porównaniu do wyników za rok 2009. Oczekuje się wzrostu wydatków publicznych o 1¼ punktu procentowego PKB. Planuje się dalszy wzrost wydatków pierwotnych spowodowany głównie dalszym wzrostem transferów socjalnych, dotacji i wynagrodzeń w sektorze publicznym. Zgodnie z aktualizacją programu przewiduje się utrzymanie tendencji spadkowej płatności z tytułu odsetek, które zmniejszą się o ¼ punktu procentowego PKB pomimo rosnącego zadłużenia. Planuje się, że inwestycje publiczne pozostaną na poziomie z 2009 roku. Podsumowując, wynikający z programu kurs polityki budżetowej, mierzony saldem strukturalnym (tj. saldem w ujęciu uwzględniającym zmiany cykliczne, po skorygowaniu o działania jednorazowe i tymczasowe), zaostrzy się w 2010 r. o około ½ % PKB.

(7) Głównym celem zawartej w programie średniookresowej strategii budżetowej jest obniżenie deficytu sektora instytucji rządowych i samorządowych do poziomu poniżej wartości referencyjnej wynoszącej 3 % PKB do roku 2013. W programie przewiduje się, że nominalny deficyt budżetowy obniży się w 2011 r. do poziomu 4,5 % PKB (z 6,1 % w roku poprzednim) i do poziomu 3,4 % w 2012 r., a następnie osiągnie ostatecznie poziom 2,5 % w 2013 r. Oczekuje się, że saldo pierwotne będzie kształtowało się podobnie i wychodząc z deficytu na poziomie 3,7 % PKB w 2010 r., osiągnie równowagę budżetową do końca okresu objętego programem. Przewiduje się, że saldo strukturalne obliczane zgodnie ze wspólnie przyjętą metodyką będzie się nadal poprawiać po 2010 r. i osiągnie poziom około 3½ % PKB w 2011 r., nieco poniżej 3 % w 2012 r. i 2¼ % w 2013 r. Roczny wysiłek fiskalny może wynieść średnio 3/4 % PKB rocznie w latach 2010-2013. Korekta wydaje się skupiać na początku okresu objętego programem, chociaż środki podjęte w 2010 r. przyniosą pełne skutki dopiero w 2011 r. Ponadto środki podjęte w kontekście Europejskiego planu naprawy gospodarczej zostaną stopniowo wycofane do końca 2010 r. Planuje się osiągnięcie konsolidacji budżetowej przede wszystkim po stronie dochodów, które mają wzrosnąć o 2,6 punktu procentowego PKB w latach 2010-2013, podczas gdy ograniczenie wydatków przyniesie dodatkowy punkt procentowy PKB. Środki wspierające dochody obejmują walkę z uchylaniem się od opodatkowania, amnestię w zakresie zagospodarowania przestrzennego, harmonizację minimalnej akcyzy na produkty naftowe oraz zastosowanie obniżonej stawki VAT na środki spożywcze i produkty farmaceutyczne, a także dochody z tytułu dywidend z jednostek częściowo rządowych. Jeśli chodzi o działania po stronie wydatków, znaczna część korekty przewidzianej w programie wynika z kontroli wydatków operacyjnych i ograniczenia transferów bieżących. W programie wymieniono ukierunkowanie transferów socjalnych oraz ograniczenie zakresu i tempa wzrostu wynagrodzeń w sektorze publicznym jako kategorie wydatków, które ma objąć konsolidacja, kiedy osiągnięty zostanie konsensus między partnerami społecznymi. W aktualizacji programu potwierdzono zobowiązanie do realizacji średniookresowego celu budżetowego dla kraju, którym jest zrównoważenie budżetu w kategoriach strukturalnych (tj. w ujęciu uwzględniającym zmiany cykliczne, po skorygowaniu o działania jednorazowe i tymczasowe). Cel ten jest wystarczająco zgodny z celami paktu. Salda strukturalne odpowiadające określonym w programie docelowym wartościom deficytu wskazują, że średniookresowy cel budżetowy nie zostanie osiągnięty w okresie objętym programem.

(8) Wyniki budżetowe mogą okazać się gorsze niż zakładano w programie. W szczególności wydaje się, że scenariusz makroekonomiczny przewidywany w aktualizacji programu oparty jest na optymistycznych założeniach dotyczących wzrostu przez cały okres objęty programem. Po stronie dochodów zagrożenia dla finansów publicznych w latach 2010-2011 są większe niż w latach poprzednich i wiążą się z ewentualnym wyraźniejszym osłabieniem koniunktury oraz zmianą struktury wzrostu, tak aby w mniejszym stopniu opierał się na składnikach związanych z wpływami z podatków. W świetle oczekiwanego umiarkowanego ożywienia gospodarczego i presji na pobudzenie popytu krajowego przez zwiększenie wydatków publicznych ryzyko przekroczenia pułapu wydatków jest znaczące. Zagrożenia te związane są głównie z praktyką polegającą na przedstawianiu budżetów dodatkowych zwiększających wydatki w trakcie roku, co doprowadziło do wzrostu wydatków bieżących powyżej zamierzonych przesunięć środków. Ponadto transfery socjalne mogą okazać się wyższe niż przewidywano w świetle wyników budżetowych z ostatnich lat i braku funkcjonującego mechanizmu ich ukierunkowywania oraz w związku z dość optymistycznymi prognozami dotyczącymi wzrostu zatrudnienia (a tym samym bezrobocia).

(9) Szacuje się, że w 2009 r. dług brutto sektora instytucji rządowych i samorządowych w relacji do PKB wyniósł 56,2 % PKB, wzrastając z 48,4 % w poprzednim roku. Do wzrostu wskaźnika zadłużenia, oprócz wzrostu deficytu i spadku tempa wzrostu PKB, przyczyniła się wartość rezydualna zmiany długu odpowiadająca 1 punktowi procentowemu PKB. Wartość ta odzwierciedla nagromadzenie aktywów publicznych wynikające z nadmiernego finansowania na koniec 2009 r. mającego na celu wypełnienie zobowiązań powstałych na początku stycznia 2010 r. Prognozuje się, że wskaźnik zadłużenia będzie rósł w całym okresie objętym programem głównie w wyniku stałego, ale malejącego, deficytu pierwotnego. Wskaźnik zadłużenia przekroczy wartość referencyjną wynoszącą 60 % PKB w 2010 r. i przewiduje się, że pozostanie powyżej tej wartości referencyjnej przez cały okres objęty programem. Przewiduje się wzrost wskaźnika zadłużenia do około 63 % PKB w latach 2011 i 2012, a następnie jego nieznaczny jego spadek. Biorąc pod uwagę zagrożenia dla realizacji scenariusza makroekonomicznego i celów budżetowych, wskaźnik zadłużenia może się kształtować mniej korzystnie niż przewidziano w programie.

(10) Długoterminowy wpływ starzenia się społeczeństwa na budżet jest znacznie powyżej średniej UE, co wynika głównie ze stosunkowo dużego wzrostu wydatków na emerytury w relacji do PKB w nadchodzących dekadach, częściowo z uwagi na fakt, że system emerytalny nie jest jeszcze w pełni operacyjny. W programie omówiono reformę systemu emerytalnego wprowadzoną w kwietniu 2009 r., która, zgodnie z przewidywaniami, ma nieznacznie ograniczyć wzrost wydatków na emerytury i w większym stopniu zwiększyć stawki składek na ubezpieczenie społeczne. Reforma poprawiłaby długoterminową równowagę systemu emerytalnego i zmniejszyła zagrożenia dla stabilności, chociaż bez wpływu na ocenę ogólną. Szacowana w programie sytuacja budżetowa w 2009 r. potęguje budżetowy wpływ starzenia się społeczeństwa na zachwianie stabilności finansów publicznych w perspektywie długoterminowej. Do zmniejszenia zagrożeń dla stabilności, które w sprawozdaniu Komisji z 2009 r. na temat długoterminowej stabilności finansów publicznych W konkluzjach Rady z dnia 10 listopada 2009 r. w sprawie stabilności finansów publicznych „Rada apeluje do państw członkowskich o to, by w przygotowywanych programach stabilności i konwergencji skupiły swoją uwagę na strategiach ukierunkowanych na stabilność” oraz „wzywa Komisję, by wraz z Komitetem Polityki Gospodarczej i Komitetem Ekonomiczno-Finansowym kontynuowała opracowywanie metod służących ocenie długoterminowej stabilności finansów publicznych, tak aby były one gotowe na czas przed przygotowaniem kolejnego sprawozdania na temat stabilności”, które jest przewidziane na rok 2012. oceniono jako wysokie, przyczyniłyby się poprawa salda pierwotnego w perspektywie średnioterminowej oraz wdrożenie dalszych środków mających na celu ograniczenie znacznego wzrostu wydatków związanych ze starzeniem się społeczeństwa, w szczególności wydatków na emerytury i opiekę zdrowotną. Ze średniookresowych prognoz dotyczących długu, w których zakłada się jedynie stopniowy powrót tempa wzrostu PKB do poziomów przewidywanych przed kryzysem i przywrócenie obciążeń podatkowych do przedkryzysowego poziomu oraz przewiduje się wzrost wydatków związanych ze starzeniem się społeczeństwa, wynika, że przewidziana w programie strategia budżetowa – jeśli traktować ją dosłownie i bez dalszej zmiany polityki – byłaby prawie wystarczająca, aby ustabilizować relację długu do PKB w terminie do roku 2020. [5]

W konkluzjach Rady z dnia 10 listopada 2009 r. w sprawie stabilności finansów publicznych „Rada apeluje do państw członkowskich o to, by w przygotowywanych programach stabilności i konwergencji skupiły swoją uwagę na strategiach ukierunkowanych na stabilność” oraz „wzywa Komisję, by wraz z Komitetem Polityki Gospodarczej i Komitetem Ekonomiczno-Finansowym kontynuowała opracowywanie metod służących ocenie długoterminowej stabilności finansów publicznych, tak aby były one gotowe na czas przed przygotowaniem kolejnego sprawozdania na temat stabilności”, które jest przewidziane na rok 2012.

(11) W ostatnich latach Cypr z nadwyżką realizował swoje cele budżetowe, jakkolwiek miało to miejsce w kontekście wysokiej dynamiki wzrostu gospodarczego i struktury wzrostu opartej na wpływach z podatków. W ostatnich latach funkcjonowanie ram budżetowych uległo poprawie dzięki przyjęciu Księgowego Systemu Zarządzania Finansami (FIMAS), stopniowemu przyjmowaniu trzyletnich średniookresowych ram budżetowych (MTBF) oraz budżetowania zadaniowego (PPB). Praktyka przyjmowania budżetów dodatkowych w trakcie roku doprowadziła jednak do wzrostu wydatków bieżących powyżej zamierzonych przesunięć środków. Zgodnie z programem oczekuje się, że pełne wdrożenie nowych ram budżetowych spowoduje zaprzestanie tej praktyki i doprowadzi do skuteczniejszej i wydajniejszej procedury budżetowej, co przyczyni się do ograniczenia wydatków. Jednocześnie nowa procedura budżetowa stworzyłaby solidne podstawy do przesuwania wydatków na działania pobudzające wzrost gospodarczy zgodnie z priorytetami określonymi w krajowym programie reform. Nowe ramy są jednak nadal na wczesnym etapie procesu wdrażania, którego zakończenie przewiduje się na rok 2012. Ich wpływ będzie zatem widoczny jedynie w perspektywie średnioterminowej. Terminowe wdrożenie nowych ram będzie miało zasadnicze znaczenie dla udanej i trwałej konsolidacji finansów publicznych.

(12) Jeśli chodzi o jakość finansów publicznych, w programie potwierdzono jej znaczenie jako środka wspierającego wzrost potencjalny i zapewniającego długoterminową stabilność finansów publicznych. W programie odnotowano w szczególności wpływ pełnego wdrożenia średniookresowych ram budżetowych i budżetowania zadaniowego na lepszą alokację zasobów na najważniejsze obszary zwiększające wzrost wraz z kontrolą nieproduktywnych wydatków. Po stronie wydatków program zawiera przegląd niedawnych projektów mających na celu poprawę infrastruktury poprzez partnerstwa publiczno-prywatne (PPP) oraz środków służących poprawie kształcenia przez powszechniejsze wykorzystanie komputerów w kształceniu podstawowym i średnim oraz ulepszenia w instytucjach badawczych i akademickich. W aktualizacji przedstawiono również podział funduszy przeznaczonych na restrukturyzację szpitali państwowych w niezależne jednostki oraz przyjęcie krajowego programu ochrony zdrowia w celu poprawy wydajności przez uregulowanie konkurencji i ograniczenie kosztów. Wydaje się, że jest to istotny środek kontroli przewidywanego wzrostu wydatków związanych ze starzeniem się społeczeństwa. Po stronie dochodów w programie podkreślono pozytywny wpływ wprowadzenia średniookresowych ram budżetowych na poprawę dokładności i wrażliwości prognoz dotyczących dochodów w perspektywie średnioterminowej. Władze zauważają, że w związku z niestabilną elastycznością podatkową w ostatnich latach wynikającą z hossy na rynku nieruchomości i innych aktywów, prognozy dochodów były dostosowane w celu uwzględnienia wpływu cen nieruchomości i innych aktywów oraz struktury wzrostu PKB. W programie odnotowano również stałe monitorowanie systemu ulg podatkowych przez władze w celu zapewnienia opłacalności pracy przy jednoczesnym zapewnieniu wsparcia dla grup w trudnej sytuacji.

(13) Podsumowując, przy uwzględnieniu zagrożeń dla realizacji wymienionych wyżej celów budżetowych strategia utrzymania wspierającej polityki budżetowej również w 2010 r. może zostać uznana za zgodną z Europejskim planem naprawy gospodarczej. Przewiduje się jednak, że w wyniku niekorzystnych skutków kryzysu gospodarczego deficyt sektora instytucji rządowych i samorządowych utrzyma się na poziomie 6 % PKB w 2010 r., a następnie będzie się stopniowo zmniejszał do poziomu poniżej wartości referencyjnej wynoszącej 3 %. Mimo że w strategii przedstawionej w programie przewiduje się średni roczny wysiłek fiskalny na poziomie ¾ punktu procentowego PKB w latach 2010-2013, wynik może być gorszy niż przewidziano w programie. Biorąc pod uwagę te zagrożenia, wysiłek fiskalny może okazać się niewystarczający do zaplanowanego obniżenia deficytu poniżej wartości referencyjnej wynoszącej 3 % PKB do roku 2013. Ponadto wydaje się, że struktura przewidzianej w programie strategii konsolidacyjnej jest w znacznym stopniu oparta na działaniach zwiększających dochody przy minimalnym ograniczaniu wydatków. W istocie w programie przewiduje się, że w 2013 r. wskaźnik wydatków do PKB ustabilizuje się na poziomie powyżej wyniku z 2009 r. Działania, które mogłyby odwrócić tę sytuację, są nadal przedmiotem rozmów z partnerami społecznymi, a zatem są obciążone ryzykiem związanym z warunkami i terminami ich realizacji. W rezultacie zmiany wskaźnika zadłużenia, który począwszy od 2010 r. ma przekraczać 60 % PKB, mogą również kształtować się mniej korzystnie niż przewidziano w programie.

(14) Co do wymagań odnośnie do danych określonych w kodeksie postępowania dotyczącym programów stabilności i konwergencji, w programie przedstawiono wszystkie dane obowiązkowe i opcjonalne.

Podsumowując, stan finansów publicznych Cypru pogorszył się znacznie w wyniku pogorszenia koniunktury gospodarczej i ekspansywnego kursu polityki budżetowej w wyniku przyjęcia znacznych środków stymulacyjnych zgodnie z Europejskim planem naprawy gospodarczej. W rezultacie w 2009 r. równowaga budżetowa zmieniła się w deficyt na poziomie 6,1 % PKB z nadwyżki wynoszącej 0,9 % PKB w 2008 r. W programie określono ścieżkę konsolidacji począwszy od 2010 r., której celem jest obniżenie deficytu sektora instytucji rządowych i samorządowych do poziomu poniżej wartości referencyjnej wynoszącej 3 % PKB do roku 2013 r. Osiągnięcie korekty przewiduje się jednak głównie po stronie dochodów budżetowych przy jednoczesnym utrzymaniu wskaźnika wydatków do PKB na bezprecedensowo wysokim poziomie. Ponadto w kontekście niestabilnego ożywienia gospodarczego na świecie realizacja strategii budżetowej może napotkać przeszkody, przy czym założenia dotyczące wzrostu zawarte w scenariuszu makroekonomicznym, na którym opiera się program, są optymistyczne. W świetle znacznej nierównowagi wewnętrznej i zewnętrznej za priorytet należy uznać kontynuowanie ostrożnej polityki i poprawę stabilności finansów publicznych. Z tego względu kontrola wydatków bieżących poprzez wdrożenie skutecznych wieloletnich ram budżetowych stanowiłaby istotny instrument wspierania realizacji planów konsolidacyjnych i celów budżetowych. Ponadto poprawa jakości finansów publicznych ma istotne znaczenie również w celu wsparcia płynnego dostosowania gospodarki w kontekście występujących zaburzeń równowagi, w szczególności przez zwiększenie potencjalnego PKB, poprawę konkurencyjności oraz dalsze zmniejszanie nierównowagi zewnętrznej.

W świetle powyższej oceny wzywa się Cypr do:

(i) ograniczenia deficytu w 2010 r. do maksymalnego poziomu 6 % PKB, w razie potrzeby przez wzmocnienie działań na rzecz konsolidacji, w szczególności w przypadku, w którym rozwój sytuacji makroekonomicznej okazałby się mniej korzystny niż przewidziano w scenariuszu zawartym w programie, oraz podjęcia w odpowiednim czasie działań w celu określenia strategii konsolidacyjnej w większym stopniu opartej na działaniach po stronie wydatków; wykorzystywania wszelkich możliwości wykraczających poza zapowiedziany wysiłek fiskalny w celu przyspieszenia konsolidacji budżetowej i redukcji wskaźnika zadłużenia brutto do poziomu poniżej wartości referencyjnej;

(ii) wdrożenia zgodnie z planem skutecznych wieloletnich ram budżetowych w celu zapewnienia stosowania się do celów budżetowych oraz stanowczego ograniczenia wydatków w perspektywie średnioterminowej;

(iii) poprawy długoterminowej stabilności finansów publicznych przez wdrożenie reform w celu kontrolowania wydatków na emerytury i opiekę zdrowotną, tak aby ograniczyć przewidywany wzrost wydatków związanych ze starzeniem się społeczeństwa.

Porównanie głównych prognoz makroekonomicznych i budżetowych

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Realny PKB (zmiana w %)|PS kwiecień 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM maj 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|nd.|nd.|

|PS luty 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|nd.|

Inflacja HICP (%)|PS kwiecień 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM maj 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|nd.|nd.|

|PS luty 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|nd.|

Luka produktowa 1 (% potencjalnego PKB)|PS kwiecień 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|KOM maj 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|nd.|nd.|

|PS luty 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|nd.|

Wierzytelności/zadłużenie netto wobec reszty świata (% PKB)|PS kwiecień 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|KOM maj 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|nd.|nd.|

|PS luty 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|nd.|

Dochody sektora instytucji rządowych i samorządowych (% PKB)|PS kwiecień 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM maj 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|nd.|nd.|

|PS luty 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|nd.|

Wydatki sektora instytucji rządowych i samorządowych (% PKB)|PS kwiecień 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM maj 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|nd.|nd.|

|PS luty 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|nd.|

Saldo sektora instytucji rządowych i samorządowych (% PKB)|PS kwiecień 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|KOM maj 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|nd.|nd.|

|PS luty 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|nd.|

Saldo pierwotne (% PKB)|PS kwiecień 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|KOM maj 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|nd.|nd.|

|PS luty 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|nd.|

Saldo w ujęciu uwzględniającym zmiany cykliczne 1 (% PKB)|PS kwiecień 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|KOM maj 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|nd.|nd.|

|PS luty 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|nd.|

Saldo strukturalne 3 (% PKB)|PS kwiecień 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|KOM maj 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|nd.|nd.|

|PS luty 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|nd.|

Dług brutto sektora instytucji rządowych i samorządowych (% PKB)|PS kwiecień 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM maj 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|nd.|nd.|

|PS luty 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|nd.|

Uwagi :|

1  Podane w programach wartości luki produktowej oraz salda w ujęciu uwzględniającym zmiany cykliczne zostały przeliczone przez służby Komisji na podstawie informacji zawartych w programach.|

2 W oparciu o szacowany wzrost potencjalny w wysokości – odpowiednio – 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % i 2,8 % w latach 2009-2013.|

3 Saldo w ujęciu uwzględniającym zmiany cykliczne, po skorygowaniu o działania jednorazowe i tymczasowe. Zgodnie z najnowszym programem działania jednorazowe i tymczasowe wynoszą 0,1 % w latach 2010, 2011 i 2012 (wszystkie te działania przyczyniają się do zmniejszenia deficytu). W prognozie służb Komisji z wiosny 2010 r. nie przewiduje się żadnych działań jednorazowych i tymczasowych.|

Źródło :|

program stabilności (PS); prognozy służb Komisji z wiosny 2010 r. (KOM); obliczenia służb Komisji.|

[1] Dz.U. L 209 z 2.8.1997, s. 1. Dokumenty przytoczone w niniejszym tekście są dostępne pod adresem: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Komunikat Komisji do Rady Europejskiej z dnia 26 listopada 2008 r.

[3] Dz.U. L 209 z 2.8.1997, s. 1. Dokumenty przytoczone w niniejszym tekście są dostępne na następującej stronie internetowej: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] Ocena uwzględnia w szczególności prognozę służb Komisji z wiosny 2010 r., a także inne informacje, które uzyskano od tego czasu.

[5] W konkluzjach Rady z dnia 10 listopada 2009 r. w sprawie stabilności finansów publicznych „Rada apeluje do państw członkowskich o to, by w przygotowywanych programach stabilności i konwergencji skupiły swoją uwagę na strategiach ukierunkowanych na stabilność” oraz „wzywa Komisję, by wraz z Komitetem Polityki Gospodarczej i Komitetem Ekonomiczno-Finansowym kontynuowała opracowywanie metod służących ocenie długoterminowej stabilności finansów publicznych, tak aby były one gotowe na czas przed przygotowaniem kolejnego sprawozdania na temat stabilności”, które jest przewidziane na rok 2012.

DE

(...PICT...)|EUROPÄISCHE KOMMISSION|

Brüssel, den 12.5.2010

SEK(2010) 595 endgültig

Empfehlung für eine

STELLUNGNAHME DES RATES

zum aktualisierten Stabilitätsprogramm Zyperns für 2009-2013

BEGRÜNDUNG

1. Allgemeiner Hintergrund

Der Stabilitäts- und Wachstumspakt beruht auf dem Ziel einer gesunden öffentlichen Finanzlage als Mittel zur Verbesserung der Voraussetzungen für Preisstabilität und ein kräftiges tragfähiges Wachstum, das der Schaffung von Arbeitsplätzen förderlich ist. Wenngleich die Nützlichkeit des Pakts bei der Verankerung der Haushaltsdisziplin anerkannt wurde, sollte die Reform von 2005 doch die Effizienz und die wirtschaftlichen Grundlagen des Pakts stärken und die langfristige Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen gewährleisten. Insbesondere wurde der Spielraum bei der Anwendung der Vorschriften des Defizitverfahrens erweitert, was vor allem für die Definition „besonderer Umstände“ und die Festlegung der Frist für die Korrektur eines übermäßigen Defizits gilt.

Nach der zum Stabilitäts- und Wachstumspakt gehörenden Verordnung (EG) Nr. 1466/97 des Rates über den Ausbau der haushaltspolitischen Überwachung und der Überwachung und Koordinierung der Wirtschaftspolitiken ABl. L 209 vom 2.8.1997, S. 1. Die Dokumente, auf die in diesem Text verwiesen wird, sind abrufbar unter: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_de.htm. haben die Mitgliedstaaten dem Rat und der Kommission Stabilitäts- oder Konvergenzprogramme und danach alljährlich aktualisierte Programme vorzulegen. Mitgliedstaaten, die die einheitliche Währung bereits eingeführt haben, legen (aktualisierte) Stabilitätsprogramme vor, Mitgliedstaaten, die sie noch nicht eingeführt haben, (aktualisierte) Konvergenzprogramme.[1]

ABl. L 209 vom 2.8.1997, S. 1. Die Dokumente, auf die in diesem Text verwiesen wird, sind abrufbar unter: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_de.htm.

Gemäß der Verordnung hat der Rat am 4. März 2008 auf Empfehlung der Kommission und nach Anhörung des Wirtschafts- und Finanzausschusses eine Stellungnahme zum ersten Stabilitätsprogramm Zyperns abgegeben. Die aktualisierten Stabilitäts- und Konvergenzprogramme werden der Verordnung zufolge von der Kommission bewertet und vom vorgenannten Ausschuss geprüft; gegebenenfalls können sie nach dem oben genannten Verfahren auch vom Rat geprüft werden.

2. Hintergrund der Bewertung des aktualisierten Programms

Die Kommission hat die am 1. April 2010 vorgelegte jüngste Aktualisierung des Stabilitätsprogramms Zyperns geprüft und gibt nun eine Empfehlung für eine Stellungnahme des Rates dazu ab.

Um zu veranschaulichen, vor welchem Hintergrund die im aktualisierten Stabilitätsprogramm dargelegte Haushaltsstrategie bewertet wird, geben die nachstehenden Abschnitte einen Überblick über

(1) die Mitteilung der Kommission vom 26. November 2008 („Europäisches Konjunkturprogramm“),

(2) die Schlussfolgerungen des Rates „Wirtschaft und Finanzen“ vom 20. Oktober 2009 zur „Ausstiegsstrategie“;

(3) die jüngste Bewertung der Situation des Landes in Bezug auf die präventive Komponente des Stabilitäts- und Wachstumspakts (Zusammenfassung der Stellungnahme des Rates zur vorhergehenden Stabilitätsprogrammaktualisierung).

2.1. Mitteilung der Kommission vom 26. November 2008 („Europäisches Konjunkturprogramm”)

Angesichts des beispiellosen Ausmaßes der weltweiten Krise, die die Finanzmärkte und die Weltwirtschaft in den Jahren 2008-2009 erschütterte, hatte die Europäische Kommission ein Europäisches Konjunkturprogramm gefordert Mitteilung der Kommission an den Europäischen Rat vom 26. November 2008. . Vorgeschlagen wurde ein ehrgeiziges Paket antizyklischer makroökonomischer Maßnahmen, die der Wirtschaft bei der Bewältigung dieser Krise helfen sollen, bestehend aus i) einem unmittelbaren budgetären Impuls im Umfang von 200 Mrd. EUR (1,5 % des BIP der EU), der sich aus zusätzlichen Haushaltsmitteln der Mitgliedstaaten von 170 Mrd. EUR (rund 1,2 % des BIP der EU) sowie EU-Mitteln zur Unterstützung von Sofortmaßnahmen in Höhe von etwa 30 Mrd. EUR (rund 0,3 % des BIP der EU) zusammensetzt, und ii) einer Reihe auf der Lissabon-Strategie basierender Schwerpunktmaßnahmen, um die Volkswirtschaften der EU für langfristige Herausforderungen zu rüsten, wobei die Strukturreformen zur Steigerung des Wachstumspotenzials fortgeführt werden sollen. Dem Programm zufolge sollten bei den budgetären Impulsen danach differenziert werden, in welcher Lage sich ein Mitgliedstaat im Hinblick auf die langfristige Tragfähigkeit seiner öffentlichen Finanzen und seine Wettbewerbsfähigkeit befindet. Insbesondere in Mitgliedstaaten außerhalb des Euroraums, die mit erheblichen außen- und binnenwirtschaftlichen Ungleichgewichten zu kämpfen haben, sollte die Haushaltspolitik im Wesentlichen darauf abzielen, diese Ungleichgewichte zu korrigieren. Das Programm wurde am 11. Dezember 2008 vom Europäischen Rat beschlossen. [2]

Mitteilung der Kommission an den Europäischen Rat vom 26. November 2008.

2.2. Schlussfolgerungen des Rates „Wirtschaft und Finanzen“ vom 20. Oktober 2009 zur „Ausstiegsstrategie“

Nachdem der drastische Einbruch der Wirtschaftstätigkeit zum Stillstand gekommen war und erste Anzeichen für eine Erholung von der Krise, die Stabilisierung der Finanzmärkte und eine Zunahme des Vertrauens erkennbar wurden, stellte der Rat in seinen Schlussfolgerungen vom 20. Oktober 2009 fest, dass es - da der Aufschwung noch recht schwach sei - noch zu früh sei, die staatliche Unterstützung für die Wirtschaft und die Finanzbranche zurückzufahren, und dass eine koordinierte Strategie für den Ausstieg aus den breit gefächerten Paketen zur Stimulierung der Wirtschaft ausgearbeitet werden müsse. Eine solche Strategie sollte die Belange von Stabilität und Nachhaltigkeit gleichermaßen berücksichtigen und auch den Wechselwirkungen der verschiedenen politischen Instrumente untereinander und den Beratungen auf globaler Ebene Rechnung tragen. Durch eine frühzeitige Festlegung und Bekanntgabe eine solchen Strategie würden das Vertrauen in mittelfristige politische Maßnahmen gestärkt und Erwartungen gefestigt. Über die Rücknahme der Anreizmaßnahmen des Europäischen Konjunkturprogramms hinaus sei eine weitreichende Konsolidierung der Staatshaushalte erforderlich, um das Wachsen der Haushaltsdefizite zum Stillstand zu bringen, sie nach und nach abzubauen und zu soliden öffentlichen Haushalten zurückzufinden. Sogar kurzfristig sei es wünschenswert, die Effizienz der öffentlichen Finanzen zu verbessern und die Strukturreformen zu intensivieren, da dies dazu beitragen würde, das Potenzial an Produktionswachstum und Schuldenabbau zu fördern. Der Rat vereinbarte folgende Grundsätze für die haushaltspolitische Ausstiegsstrategie: i) die Ausstiegsstrategie sollte im Rahmen der konsequenten Durchführung des Stabilitäts- und Wachstumspakts länderübergreifend koordiniert werden; ii) haushaltspolitische Anreize müssen frühzeitig zurückgenommen werden, wobei länderspezifischen Besonderheiten Rechnung zu tragen ist; iii) für die Konsolidierung der Haushalte sollte ein ehrgeiziges Tempo veranschlagt werden, das in den meisten Mitgliedstaaten beträchtlich über dem Referenzwert von konjunkturbereinigten 0,5 % des BIP pro Jahr liegen müsste, und iv) die Glaubwürdigkeit der Strategie sollte durch Maßnahmen untermauert werden, mit denen die Qualität der öffentlichen Finanzen erhöht und die Bemühungen um ehrgeizige strukturelle Reformen verstärkt werden, um Beschäftigung und Potenzialwachstum zu erhöhen.

2.3. Bewertung in der Stellungnahme des Rates zur letzten Programmaktualisierung

In seiner Stellungnahme vom 3. April 2009 fasste der Rat seine Bewertung der vorangehenden Stabilitätsprogrammaktualisierung für den Zeitraum 2008-2012 wie folgt zusammen: Der Rat zog den Schluss, dass „aufgrund der 2009 verabschiedeten wesentlichen Konjunkturmaßnahmen, die mit dem Europäischen Konjunkturprogramm in Einklang stehen, 2009 ein expansiver finanzpolitischer Kurs verfolgt wird. In den Folgejahren soll sich der Haushaltssaldo weiter verschlechtern. Die damit einhergehende Lockerung der Finanzpolitik erscheint in Anbetracht der relativ guten Wirtschaftsaussichten und des Bestehens erheblicher außenwirtschaftlicher Ungleichgewichte nicht gerechtfertigt. Außerdem ist die Haushaltsstrategie angesichts der drastischen Verschlechterung der Weltwirtschaftslage mit erheblichen Abwärtsrisiken behaftet, da das gesamtwirtschaftliche Szenario des Programms auf günstigen Wachstumsannahmen beruht. Angesichts der erheblichen außenwirtschaftlichen Ungleichgewichte sollte der Fortführung einer umsichtigen Politik und der Stärkung der finanziellen Tragfähigkeit oberste Priorität zukommen. Aus diesem Grund stellen die Eindämmung der laufenden Ausgaben und die Vermeidung einer Prozyklizität eine wesentliche Herausforderung für die Finanzpolitik Zyperns dar. Die Qualität der öffentlichen Finanzen zu fördern ist auch deshalb von Bedeutung, weil damit die Voraussetzungen für eine reibungslose Anpassung der Wirtschaft unter Berücksichtigung der derzeitigen Ungleichgewichte geschaffen werden“. In Anbetracht der vorstehenden Bewertung forderte der Rat Zypern auf, „i) die finanzpolitischen Maßnahmen 2009 wie geplant im Einklang mit dem Europäischen Konjunkturprogramm und im Rahmen des Stabilitäts- und Wachstumspakts umzusetzen und eine weitere Verschlechterung der öffentlichen Finanzen im Jahr 2009 gegenüber der Zielvorgabe zu vermeiden; ii) die projizierte Erhöhung des Haushaltsdefizits im Jahr 2010 und in den Folgejahren durch die Begrenzung der Ausgabenerhöhung umzukehren und dadurch mittelfristig eine solide Haushaltsposition zu gewährleisten ; iii) angesichts der projizierten Auswirkungen der Bevölkerungsalterung auf die staatlichen Ausgaben die langfristige Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen durch die Weiterführung der Reform des Renten- und Gesundheitssystems zu verbessern“.

Empfehlung für eine

STELLUNGNAHME DES RATES

zum aktualisierten Stabilitätsprogramm Zyperns für 2009-2013

DER RAT DER EUROPÄISCHEN UNION -

gestützt auf den Vertrag über die Arbeitsweise der Europäischen Union,

gestützt auf die Verordnung (EG) Nr. 1466/97 des Rates vom 7. Juli 1997 über den Ausbau der haushaltspolitischen Überwachung und der Überwachung und Koordinierung der Wirtschaftspolitiken ABl. L 209 vom 2.8.1997, S. 1. Die Dokumente, auf die in diesem Text verwiesen wird, sind abrufbar unter: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_de.htm. , insbesondere auf Artikel 5 Absatz 3,[3]

ABl. L 209 vom 2.8.1997, S. 1. Die Dokumente, auf die in diesem Text verwiesen wird, sind abrufbar unter:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_de.htm.

auf Empfehlung der Kommission,

nach Anhörung des Wirtschafts- und Finanzausschusses,

GIBT FOLGENDE STELLUNGNAHME AB:

(1) Der Rat prüfte am [Tag Monat 2010] das aktualisierte Stabilitätsprogramm Zyperns für den Zeitraum 2009 bis 2013.

(2) 2009 schrumpfte die Wirtschaftstätigkeit um 1,7 %. Damit verzeichnete Zypern erstmals seit 35 Jahren einen Wachstumsrückgang. Die schwache Binnennachfrage und ein ungünstiges externes Umfeld belasteten das Wachstum stark. Vor allem die hohe Verschuldung der privaten Haushalte in Verbindung mit restriktiven Kreditkonditionen, die Verschlechterung der Aussichten am Arbeitsmarkt und der damit einhergehende Vertrauensverlust haben zum Rückgang des privaten Verbrauchs geführt. Parallel dazu gingen die Investitionen angesichts einer sinkenden Auslandsnachfrage nach Immobilien, geringer Kapazitätsauslastung und der Umstrukturierung der Unternehmensbilanzen stark zurück. Der Staatsverbrauch war die einzige Komponente der Nachfrage, die die Wirtschaftstätigkeit stützte, teilweise durch das im Einklang mit dem Europäischen Konjunkturprogramm durchgeführte Konjunkturpaket in einer Größenordnung von 1½ % des BIP. Zusätzlich zu diesen diskretionären Maßnahmen gerieten die öffentlichen Finanzen durch die Schrumpfung der Wirtschaftstätigkeit, das Auslaufen des Booms bei den Vermögenswerten und den rückläufigen Wachstumsbeitrag der Steuereinnahmen erheblich unter Druck. Infolgedessen war bei den öffentlichen Finanzen nach einem Überschuss von 0,9 % des BIP im Jahr 2008 ein Defizit von 6,1 % des BIP zu verzeichnen. Die Krise hat ferner ein Schlaglicht auf die Entstehung eines erheblichen außenwirtschaftlichen Ungleichgewichts geworfen, was nicht nur auf die geringen Nettoersparnisse im privaten Sektor, sondern auch auf die Verschlechterung der gesamtstaatlichen Nettoposition und Verluste bei der Wettbewerbsfähigkeit zurückzuführen ist. Eine schwache Binnennachfrage und die schleppende Erholung der Auslandsnachfrage dürften die Aussichten auf eine Erholung belasten. Das BIP-Wachstum wird 2010 voraussichtlich weiter sinken, wenn auch in geringerem Umfang, und sich 2011 leicht erholen. Zypern steht somit mittelfristig vor der Herausforderung, sein Wachstum vor dem Hintergrund eines schwachen weltweiten Konjunkturaufschwungs zu steigern und gleichzeitig die bestehenden gesamtwirtschaftlichen Ungleichgewichte zu beheben, indem es weiterhin eine umsichtige Finanzpolitik verfolgt. Langfristig steht das Land vor der Aufgabe, die Tragfähigkeit seiner öffentlichen Finanzen in Anbetracht einer alternden Bevölkerung zu stärken.

(3) Zwar ist der im Zuge der Krise verzeichnete Rückgang beim Ist-BIP zu einem großen Teil konjunkturbedingt, doch wurde auch das Niveau des Produktionspotenzials negativ beeinflusst. Darüber hinaus könnte die Krise das Potenzialwachstum auch mittelfristig beeinträchtigen, da sie Investitionen bremst, Kredite verknappt und die strukturelle Arbeitslosigkeit erhöht. Zudem werden die Auswirkungen der Wirtschaftskrise die negativen Folgen der Bevölkerungsalterung auf das Wachstumspotenzial und die langfristige Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen verstärken. Vor diesem Hintergrund ist es unverzichtbar, das Tempo der Strukturreformen zu beschleunigen, um das Wachstumspotenzial zu stützen. Besonders wichtig für Zypern sind Arbeitsmarktreformen, vor allem die Verbesserung der Möglichkeiten für lebenslanges Lernen, insbesondere für Geringqualifizierte, ältere Arbeitnehmer und Arbeitslose, sowie die zeitnahe und effektive Umsetzung der geplanten Reformen der technischen und beruflichen Bildung. Zudem muss die Lohnentwicklung besser mit Produktivität, Beschäftigungswachstum und Wettbewerbsfähigkeit in Einklang gebracht werden.

(4) Nach dem makroökonomischen Ausgangsszenario des Programms soll das reale BIP-Wachstum von -1,7 % im Jahr 2009 auf 0,5 % im Jahr 2010 steigen, bevor es im restlichen Programmzeitraum wieder eine durchschnittliche Rate von rund 2,6 % erreichen soll. Nach aktuellem Kenntnisstand In der vorliegenden Bewertung werden namentlich die Prognose der Kommissionsdienststellen vom Frühjahr 2010, aber auch andere, neuere Daten berücksichtigt. scheint dieses Szenario von günstigen Wachstumsannahmen für den gesamten Programmzeitraum auszugehen. Vor allem der private Verbrauch wird sich danach aufgrund etwas optimistischer Annahmen zum Beschäftigungs- und Lohnwachstum positiv entwickeln. Nach den Programmprojektionen soll das reale Wachstum der Bauinvestitionen kurzfristig negativ bleiben und sich in der zweiten Hälfte des Programmzeitraums erholen. Frühindikatoren deuten jedoch mittelfristig auf einen stärkeren Korrekturpfad für den Bausektor hin als im Programm projiziert. Trotz der sich verbessernden Wirtschaftsaussichten birgt der noch recht schwache Aufschwung der wichtigsten Handelspartner Zyperns nicht zu vernachlässigende Abwärtsrisiken für das makroökonomische Szenario des Programms. Aufgrund der Schrumpfung der Wirtschaftstätigkeit im Jahr 2009 wurde das Zahlungsbilanzdefizit erheblich, wenngleich nur teilweise korrigiert. Es bleibt jedoch mit 8,5 % des BIP weiterhin hoch und soll den Programmprojektionen zufolge bis 2013 steil auf 12,9 % des BIP ansteigen, da mit einer Zunahme der Einfuhren gerechnet wird. Die außenwirtschaftlichen Ungleichgewichte werden wahrscheinlich mittelfristig das Wirtschaftswachstum belasten. Hohe „negative Ersparnisse“ im öffentlichen Sektor müssten durch Auslandsschulden oder Ersparnisse der privaten Haushalte im Inland finanziert werden. Daher wären zur Anpassung des Zahlungsbilanzungleichgewichts entweder höhere Fremdfinanzierungskosten oder höhere Ersparnisse im Privatsektor erforderlich. Letzteres würde jedoch durch geringeren privaten Verbrauch oder geringere Investitionen ein niedrigeres Produktionswachstum mit sich bringen (Verdrängungseffekt). Die Inflationsprojektionen des Programms scheinen realistisch. [4]

In der vorliegenden Bewertung werden namentlich die Prognose der Kommissionsdienststellen vom Frühjahr 2010, aber auch andere, neuere Daten berücksichtigt.

(5) Dem Programm zufolge verschlechterte sich das gesamtstaatliche Defizit 2009 deutlich: nach einem Überschuss von 0,9 % des BIP im Jahr 2008 war 2009 ein Defizit von 6,1 % des BIP zu verzeichnen. Dies spiegelt hauptsächlich die Auswirkungen der Krise auf die öffentlichen Finanzen wider, ist aber auch auf die Konjunkturmaßnahmen im Umfang von 1½ % des BIP zurückzuführen, die die Regierung im Einklang mit dem Europäischen Konjunkturprogramm ergriffen hat. Das Programm sieht eine restriktive Finanzpolitik vor, um das übermäßige Defizit unter den erwarteten Wachstumsbedingungen bis 2013 zu korrigieren.

(6) Als Haushaltsziel für 2010 wird in der Aktualisierung des Programms ein Defizit von 6 % des BIP genannt. Das Haushaltsgesetz 2010 (vom Parlament am 24. Dezember 2009 verabschiedet) weist basierend auf dem Defizit des Jahres 2009 von schätzungsweise rund 3 % des BIP als Defizitziel für 2010 4,5 % des BIP aus. Da das Defizit 2009 im Endergebnis bei 6 % des BIP lag, wäre nach dem Haushaltsgesetz mit einem noch höheren Defizit zu rechnen. Das Programm enthält jedoch Maßnahmen, die darauf abzielen, eine weitere Verschlechterung der Haushaltslage zu verhindern, und das Defizit auf dem Niveau von 2009 zu stabilisieren. Laut der Aktualisierung wird die Einnahmenquote 2010 um rund 1¼ Prozentpunkte gegenüber dem Ergebnis von 2009 steigen. Die öffentlichen Ausgaben werden voraussichtlich um 1¼ BIP-Prozentpunkte steigen. Die Primärausgaben sollen weiter steigen, was hauptsächlich auf einen weiteren Anstieg der Sozialtransfers, Zuschüsse und der Löhne im öffentlichen Sektor zurückzuführen ist. Laut der Aktualisierung sollen die Zinszahlungen trotz des wachsenden Schuldenstands weiter um ¼ BIP-Prozentpunkt zurückgehen. Die öffentlichen Investitionen sollen auf dem Niveau von 2009 bleiben. Insgesamt wird 2010 im Programm, gemessen am strukturellen Saldo (d. h. dem konjunkturbereinigten Saldo ohne Anrechnung einmaliger und sonstiger befristeter Maßnahmen), ein um ½ % des BIP restriktiverer finanzpolitischer Kurs anvisiert.

(7) Hauptziel der mittelfristigen Haushaltsstrategie des Programms ist es, den gesamtstaatlichen Haushaltssaldo bis 2013 unter den Referenzwert von 3 % des BIP zu senken. Nach den Programmprojektionen soll das nominale Haushaltsdefizit im Jahr 2011 auf 4,5 % des BIP fallen (von 6,1 % im Vorjahr) und im Jahr 2012 auf 3,4 % zurückgehen, bevor es schließlich im Jahr 2013 2,5 % erreicht. Der Primärsaldo dürfte eine ähnliche Entwicklung aufweisen und am Ende des Zeitraums, ausgehend von einem Defizit von 3,7 % im Jahr 2010, ausgeglichen sein. Das nach der gemeinsamen Methodik berechnete strukturelle Defizit dürfte sich ab 2010 weiter verringern und rund 3½ % des BIP im Jahr 2011, knapp unter 3 % im Jahr 2012 und 2¼ % im Jahr 2013 erreichen. Die durchschnittliche jährliche Konsolidierungsanstrengung wird 2010-2013 bei ¾ % des BIP liegen. Der Schwerpunkt der Anpassung scheint in der Anfangsphase zu liegen, obgleich die 2010 getroffenen Maßnahmen sich erst 2011 voll auswirken werden. Zudem werden die im Rahmen des Europäisch en Konjunkturprogramms getroffenen Maßnahmen erst Ende 2010 auslaufen. Die Haushaltskonsolidierung soll hauptsächlich bei den Einnahmen erreicht werden, die zwischen 2010 und 2013 um 2,6 BIP-Prozentpunkte steigen dürften. Ausgabenkürzungen könnten einen weiteren BIP-Prozentpunkt ausmachen. Zu den einnahmenfördernden Maßnahmen zählen die Bekämpfung der Steuerhinterziehung, eine Amnestie für illegal errichtete Gebäude, die Harmonisierung der Mindestverbrauchsteuern auf Erdölerzeugnisse, die ermäßigte Mehrwertsteuer auf Lebensmittel und Arzneimittel sowie Dividendenerträge von halbstaatlichen Organisationen. Bei den ausgabenseitigen Maßnahmen soll die Anpassung größtenteils über eine Kontrolle der operativen Ausgaben und die Verringerung der laufenden Transferausgaben erreicht werden. Im Programm werden der gezielte Einsatz von Sozialtransfers sowie die Eindämmung von Höhe und Wachstumsrate der Löhne im öffentlichen Sektor als Ausgabenkategorien aufgeführt, die für die Konsolidierung in Frage kommen, wenn zwischen den Sozialpartnern ein Konsens erzielt wird. Die Aktualisierung bestätigt das Festhalten an dem länderspezifischen mittelfristigen Ziel für die Haushaltsposition, nämlich einem strukturell ausgeglichenen Haushalt (d. h. konjunkturbereinigt ohne Anrechnung einmaliger und sonstiger befristeter Maßnahmen). Das mittelfristige Ziel für die Haushaltsposition spiegelt die Ziele des Stabilitäts- und Wachstumspakts angemessen wider. Die den Defizitzielen des Programms entsprechenden strukturellen Salden lassen darauf schließen, dass das mittelfristige Ziel innerhalb des Programmzeitraums nicht mehr erreicht wird.

(8) Die Haushaltsergebnisse könnten hinter den Zielvorgaben des Programms zurückbleiben. Insbesondere scheint das gesamtwirtschaftliche Szenario des aktualisierten Programms von günstigen Wachstumsannahmen während der Programmlaufzeit auszugehen. Auf der Einnahmenseite sind die Risiken für die öffentlichen Finanzen vor allem von 2010 bis 2011 gegenüber den Vorjahren erhöht und erwachsen aus einem möglicherweise drastischeren Konjunkturrückgang und einer Verlagerung der Wachstumszusammensetzung hin zu weniger steuerergiebigen Komponenten. In Anbetracht der erwarteten moderaten Erholung der Wirtschaft und der allgemeinen Forderung, die Inlandsnachfrage durch erhöhte öffentliche Ausgaben zu stärken, sind die Risiken möglicher Überschreitungen nicht unerheblich. Diese Risiken sind vor allem mit der Praxis verbunden, im Laufe des Jahres ausgabenerhöhende Nachtragshaushalte zu verabschieden, was zu einem Anstieg der laufenden Ausgaben führte, der über die geplante Umverteilung der Mittel hinausging. Angesichts der Entwicklungen in der jüngsten Vergangenheit und mangels eines Systems für den zielgerichteten Einsatz der Sozialtransfers sowie der etwas optimistischen Annahmen zum Beschäftigungswachstum (und damit der Arbeitslosigkeit) könnten zudem die Sozialausgaben höher ausfallen als erwartet.

(9) Der öffentliche Bruttoschuldenstand wird für das Jahr 2009 auf 56,2 % des BIP geschätzt, nach 48,4 % im Vorjahr. Neben dem höheren Defizit und dem niedrigeren BIP-Wachstum trugen auch umfangreiche Bestandsanpassungen, die einen BIP-Prozentpunkt ausmachen, zum Anstieg der Schuldenquote bei. Letzteres spiegelt eine Akkumulierung staatlicher Vermögenswerte wider, bedingt durch eine Überfinanzierung Ende 2009, um den Anfang Januar 2010 entstehenden Verpflichtungen nachkommen zu können. Vor allem durch die anhaltenden, wenn auch rückläufigen Primärdefizite soll die Schuldenquote im Programmzeitraum steigen. Die Schuldenquote wird den Referenzwert von 60 % des BIP 2010 übersteigen und dürfte während des gesamten Programmzeitraums über dem Referenzwert bleiben. 2011 und 2012 soll sie bei rund 63 % des BIP liegen und danach leicht zurückgehen. Angesichts der Abwärtsrisiken für das makroökonomische Szenario und die Haushaltsziele wird sich die Schuldenquote möglicherweise weniger günstig entwickeln als im Programm projiziert.

(10) Die langfristigen budgetären Auswirkungen der Bevölkerungsalterung liegen deutlich über dem EU-Durchschnitt, vor allem durch den wohl relativ starken Anstieg der Rentenausgaben bezogen auf das BIP in den kommenden Jahrzehnten, der zum Teil darauf zurückzuführen ist, dass das Rentensystem noch nicht ausgereift ist. Im Programm wird eine im April 2009 eingeführte Rentenreform erörtert, durch die der Anstieg der Rentenausgaben leicht verringert und die Sozialversicherungsbeiträge deutlich erhöht werden sollen. Durch die Reform würden die langfristige Ausgeglichenheit des Rentensystems gesteigert und die Risiken für die Tragfähigkeit verringert, was sich jedoch nicht auf die Gesamtbewertung auswirken würde. Die im Programm veranschlagte Haushaltsposition für 2009 verstärkt die budgetären Auswirkungen der Bevölkerungsalterung auf die Nachhaltigkeitslücke. In Verbindung mit weiteren Maßnahmen zur Eindämmung des signifikanten Anstiegs der alterungsbedingten Ausgaben, insbesondere der Renten- und Gesundheitsausgaben, würde die mittelfristige Verbesserung des Primärsaldos dazu beitragen, die Risiken für die Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen, die im Tragfähigkeitsbericht der Kommission von 2009 In seinen Schlussfolgerungen vom 10. November 2009 zur Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen rief der Rat die Mitgliedstaaten auf, „bei ihren kommenden Stabilitäts- und Konvergenzprogrammen einen Schwerpunkt auf Strategien zu legen, die auf Tragfähigkeit ausgerichtet sind“, und ersuchte die Kommission, „zusammen mit dem Ausschuss für Wirtschaftspolitik und dem Wirtschafts- und Finanzausschuss die Methoden zur Bewertung der langfristigen Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen rechtzeitig für den nächsten Tragfähigkeitsbericht weiterzuentwickeln“, der für 2012 geplant ist. als hoch eingestuft wurden, zu verringern. Mittelfristige Schuldenprojektionen, die davon ausgehen, dass das BIP-Wachstum langsam wieder die vor der Krise projizierten Raten erreicht und die Steuerquoten wieder auf Vorkrisenniveau zurückkehren, und die den projizierten Anstieg der alterungsbedingten Ausgaben umfassen, zeigen, dass die im Programm vorgesehene Haushaltsstrategie in ihrer jetzigen Form ohne weitere politische Anpassungen fast ausreichen würde, um 2020 zu einer Stabilisierung der Schuldenquote zu gelangen.[5]

In seinen Schlussfolgerungen vom 10. November 2009 zur Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen rief der Rat die Mitgliedstaaten auf, „bei ihren kommenden Stabilitäts- und Konvergenzprogrammen einen Schwerpunkt auf Strategien zu legen, die auf Tragfähigkeit ausgerichtet sind“, und ersuchte die Kommission, „zusammen mit dem Ausschuss für Wirtschaftspolitik und dem Wirtschafts- und Finanzausschuss die Methoden zur Bewertung der langfristigen Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen rechtzeitig für den nächsten Tragfähigkeitsbericht weiterzuentwickeln“, der für 2012 geplant ist.

(11) In den vergangenen Jahren hat Zypern seine Haushaltsziele übererfüllt, allerdings in Zeiten eines lebhaften Wirtschaftswachstums und einer steuerergiebigen Zusammensetzung des Wachstums. Der Haushaltsrahmen wurde in jüngster Vergangenheit durch die Annahme des Finanzverwaltungssystems (FIMAS), die schrittweise Einführung eines dreijährigen mittelfristigen Haushaltsrahmens und die Programm- und Leistungsbudgetierung verbessert. Die Praxis, im Laufe des Jahres Nachtragshaushalte zu verabschieden, führte jedoch zu einem Anstieg der laufenden Ausgaben, der über die geplante Umverteilung der Mittel hinausging. Dem Programm zufolge soll der haushaltspolitische Rahmen, sobald er vollständig umgesetzt ist, dieser Gewohnheit ein Ende setzen und zu einem wirksameren und effizienteren Haushaltsverfahren führen, und somit zu einer Eindämmung der Ausgaben beitragen. Gleichzeitig würde das neue Haushaltsverfahren eine solide Grundlage für die Umverteilung der Mittel zugunsten wachstumsfördernder Maßnahmen entsprechend den im nationalen Reformprogramm festgelegten Prioritäten schaffen. Die Umsetzung des neuen Rahmens befindet sich allerdings erst im Anfangsstadium und soll erst 2012 vollständig abgeschlossen sein. Daher könnte er sich erst mittelfristig auswirken. Die zeitnahe Umsetzung des neuen Haushaltsrahmens wäre für eine erfolgreiche und anhaltende Konsolidierung der öffentlichen Finanzen von entscheidender Bedeutung.

(12) Das Programm erkennt die Bedeutung der Qualität der öffentlichen Finanzen als Mittel zur Förderung des Potenzialwachstums und zur Gewährleistung der langfristigen Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen an. Im Programm wird vor allem auf die Auswirkung des mittelfristigen Haushaltsrahmens und der Programm- und Leistungsbudgetierung auf die vollständige Durchführung einer verstärkten Mittelzuweisung für wachstumsfördernde Bereiche mit hoher Priorität bei gleichzeitiger verbesserter Kontrolle der nichtproduktiven Ausgaben hingewiesen. Auf der Ausgabenseite umfasst das Programm einen Überblick über die jüngsten Projekte zur Verbesserung der Infrastruktur durch öffentlich-private Partnerschaften und Maßnahmen zur Verbesserung der Ausbildung durch den zunehmenden Einsatz von Computern in der Primar- und Sekundarbildung sowie Verbesserungen bei Forschungs- und Hochschuleinrichtungen. Die Aktualisierung umfasst ferner die Mittelzuteilung für die Umstrukturierung staatlicher Krankenhäuser in autonome Einheiten und die Schaffung eines Nationalen Gesundheitssystems mit dem Ziel, die Effizienz durch kontrollierten Wettbewerb und Kostendämpfung zu steigern. Dies dürfte ein unverzichtbares Mittel zur Kontrolle der angesichts der Bevölkerungsalterung zu erwartenden Ausgabensteigerungen sein. Auf der Einnahmenseite hebt das Programm die positiven Folgen hervor, die die Einführung des mittelfristigen Haushaltsrahmens auf die Verbesserung von Genauigkeit und Reagibilität der mittelfristigen Einnahmenprojektionen haben wird. Die Behörden bemerken, dass die Einnahmenprojektionen angesichts der auf den Boom bei den Vermögenswerten zurückzuführenden Volatilität der Steuerelastizitäten in den vergangenen Jahren angepasst wurden, um den Auswirkungen der Preise von Vermögenswerten und der Zusammensetzung des BIP-Wachstums Rechnung zu tragen. Im Programm wird ferner darauf hingewiesen, dass die Behörden das Steuer- und Sozialleistungssystem ständig überwachen, damit sichergestellt ist, dass Arbeit sich lohnt, und gleichzeitig hilfsbedürftige soziale Gruppen unterstützt werden.

(13) Die Strategie, die konjunkturstützende Finanzpolitik 2010 noch fortzuführen, kann unter Berücksichtigung der vorgenannten Risiken für die Haushaltsziele alles in allem als mit dem Europäischen Konjunkturprogramm in Einklang stehend angesehen werden. Infolge der negativen Auswirkungen der Wirtschaftskrise soll jedoch das gesamtstaatliche Defizit 2010 bei 6 % des BIP bleiben und dann allmählich wieder unter den Referenzwert von 3 % sinken. So sieht die Programmstrategie zwar eine jährliche Konsolidierungsanstrengung von durchschnittlich ¾ % des BIP im Zeitraum 2010-2013 vor, doch ist dies mit Abwärtsrisiken behaftet. Daher reicht angesichts der Risiken die haushaltspolitische Anstrengung möglicherweise nicht aus, um das Defizit wie geplant bis 2013 unter 3 % des BIP zu senken. Zudem scheint die Zusammensetzung der Konsolidierungsstrategie des Programms weitgehend auf einnahmensteigernden Maßnahmen und minimalen Ausgabenkürzungen zu beruhen. So wird im Programm projiziert, dass sich die Ausgabenquote 2013 auf einem höheren Stand als 2009 stabilisiert. Maßnahmen zur Umkehrung dieser Situation werden derzeit noch mit den Sozialpartnern erörtert und sind daher in Bezug auf die Modalitäten und den Zeitpunkt ihrer Umsetzung mit Risiken behaftet. Daher könnte sich die Schuldenquote, die ab 2010 60 % des BIP überschreiten soll, auch ungünstiger entwickeln als in der Programmaktualisierung projiziert.

(14) Das Programm enthält alle nach dem Verhaltenskodex für die Stabilitäts- und Konvergenzprogramme obligatorischen und fakultativen Daten.

Alles in allem lässt sich der Schluss ziehen, dass Zyperns öffentliche Finanzen sich aufgrund des Konjunkturabschwungs und eines expansiven finanzpolitischen Kurses im Zuge der mit dem Europäisch en Konjunkturprogramm in Einklang stehenden wesentlichen Konjunkturmaßnahmen erheblich verschlechtert haben. Infolgedessen war bei den öffentlichen Finanzen nach einem Überschuss von 0,9 % des BIP im Jahr 2008 ein Defizit von 6,1 % des BIP im Jahr 2009 zu verzeichnen.. Im Programm wird ein Konsolidierungspfad ab 2010 vorgezeichnet, der darauf abzielt, den gesamtstaatlichen Haushaltssaldo bis 2013 unter den Referenzwert von 3 % des BIP zu senken. Die geplante Anpassung soll jedoch hauptsächlich über die Einnahmenseite des Haushalts erreicht werden, während die Ausgabenquote auf historisch hohem Niveau bleibt. Außerdem ist die Haushaltsstrategie angesichts des schwachen weltweiten Konjunkturaufschwungs mit erheblichen Abwärtsrisiken behaftet, da das gesamtwirtschaftliche Szenario des Programms auf günstigen Wachstumsannahmen beruht. Angesichts der erheblichen binnen- und außenwirtschaftlichen Ungleichgewichte sollte der Fortführung einer umsichtigen Politik und der Stärkung der finanziellen Tragfähigkeit Priorität zukommen. Daher wäre die Eindämmung der laufenden Ausgaben durch Umsetzung eines wirksamen mehrjährigen Haushaltsrahmens ein grundlegendes Instrument, um die Erfüllung des Konsolidierungsplans und der Haushaltsziele zu unterstützen. Die Qualität der öffentlichen Finanzen zu fördern ist auch deshalb von Bedeutung, weil damit die Voraussetzungen für eine reibungslose Anpassung der Wirtschaft unter Berücksichtigung der derzeitigen Ungleichgewichte geschaffen werden, vor allem durch Erhöhung des potenziellen BIP-Wachstums, eine Verbesserung der Wettbewerbsfähigkeit und eine weitere Verringerung der außenwirtschaftlichen Ungleichgewichte.

In Anbetracht der vorstehenden Bewertung wird Zypern aufgefordert:

i) das Defizit 2010 auf höchstens 6 % des BIP zu begrenzen und dazu gegebenenfalls die Konsolidierungsmaßnahmen zu verstärken, vor allem falls die makroökonomische Entwicklung weniger günstig ausfällt als im Programmszenario vorgesehen, und rechtzeitig eine stärker auf die Ausgaben ausgerichtete Konsolidierungsstrategie festzulegen; über die angekündigte Anstrengung hinaus jede Gelegenheit zu ergreifen, um die Haushaltskonsolidierung und die Senkung der Bruttoschuldenquote in Richtung des Referenzwerts zu beschleunigen;

ii) wie geplant einen wirksamen mehrjährigen Haushaltsrahmen umzusetzen, um die Einhaltung der Haushaltsziele zu gewährleisten, und die Ausgaben mittelfristig streng zu begrenzen;

iii) die langfristige Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen durch Umsetzung von Reformmaßnahmen zur Kontrolle der Ausgaben im Renten- und Gesundheitsbereich zu verbessern, um den projizierten Anstieg der alterungsbedingten Ausgaben einzudämmen.

Gegenüberstellung zentraler makroökonomischer und budgetärer Projektionen

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Reales BIP (Veränderung in %)|SP Apr. 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM Mai 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|k.A.|

HVPI-Inflation (%)|SP Apr. 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM Mai 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|k.A.|

Produktionslücke 1 (% des BIP-Potenzials)|SP Apr. 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|KOM Mai 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|k.A.|

Finanzierungsüberschuss/-defizit gegenüber dem Rest der Welt (% des BIP)|SP Apr. 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|KOM Mai 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|k.A.|

Gesamtstaatliche Einnahmen (% des BIP)|SP Apr. 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM Mai 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|k.A.|

Gesamtstaatliche Ausgaben (% des BIP)|SP Apr. 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM Mai 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|k.A.|

Gesamtstaatlicher Haushaltssaldo (% des BIP)|SP Apr. 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|KOM Mai 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|k.A.|

Primärsaldo (% des BIP)|SP Apr. 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|KOM Mai 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|k.A.|

Konjunkturbereinigter Saldo 1 (% des BIP)|SP Apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|KOM Mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|k.A.|

Struktureller Saldo 3 (% des BIP)|SP Apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|KOM Mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|k.A.|

Öffentlicher Bruttoschuldenstand (% des BIP)|SP Apr. 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM Mai 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|k.A.|k.A.|

|SP Feb. 2009|49,3|46.8|45,4|44,2|44,2|k.A.|

Anmerkungen :|

1 Produktionslücken und konjunkturbereinigte Salden nach Neuberechnungen der Kommissionsdienststellen anhand von Programmdaten.|

2 Ausgehend von einem geschätzten Wachstumspotenzial von 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % bzw. 2,8 % im Zeitraum 2009-2013.|

³Konjunkturbereinigter Saldo ohne Anrechnung einmaliger und sonstiger befristeter Maßnahmen. Einmalige und sonstige befristete Maßnahmen machen laut Angaben des aktuellen Programms in den Jahren 2010, 2011 und 2012 0,1 % des BIP aus (defizitsenkend). Die Frühjahrsprognose 2010 der Kommissionsdienststellen enthält keine einmaligen oder sonstigen befristeten Maßnahmen.|

Quelle :|

Stabilitätsprogramm (SP), Frühjahrsprognose 2010 der Kommissionsdienststellen (KOM), Berechnungen der Kommissionsdienststellen.|

[1] ABl. L 209 vom 2.8.1997, S. 1. Die Dokumente, auf die in diesem Text verwiesen wird, sind abrufbar unter: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_de.htm.

[2] Mitteilung der Kommission an den Europäischen Rat vom 26. November 2008.

[3] ABl. L 209 vom 2.8.1997, S. 1. Die Dokumente, auf die in diesem Text verwiesen wird, sind abrufbar unter: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_de.htm.

[4] In der vorliegenden Bewertung werden namentlich die Prognose der Kommissionsdienststellen vom Frühjahr 2010, aber auch andere, neuere Daten berücksichtigt.

[5] In seinen Schlussfolgerungen vom 10. November 2009 zur Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen rief der Rat die Mitgliedstaaten auf, „bei ihren kommenden Stabilitäts- und Konvergenzprogrammen einen Schwerpunkt auf Strategien zu legen, die auf Tragfähigkeit ausgerichtet sind“, und ersuchte die Kommission, „zusammen mit dem Ausschuss für Wirtschaftspolitik und dem Wirtschafts- und Finanzausschuss die Methoden zur Bewertung der langfristigen Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen rechtzeitig für den nächsten Tragfähigkeitsbericht weiterzuentwickeln“, der für 2012 geplant ist.

LT

(...PICT...)|EUROPOS KOMISIJA|

Briuselis, 2010.5.12

SEK(2010) 595 galutinis

Rekomendacija

TARYBOS NUOMONĖ

dėl atnaujintos 2009–2013 m. Kipro stabilumo programos

AIŠKINAMASIS MEMORANDUMAS

1. Bendrosios aplinkybės

Stabilumo ir augimo pakto pagrindinis tikslas yra patikimi valstybės finansai – priemonė sudaryti geresnes sąlygas kainų stabilumui ir smarkiam tvariam augimui, leidžiančiam kurti naujas darbo vietas. Pakto 2005 m. reforma ne tik patvirtintas jo naudingumas įtvirtinant fiskalinę drausmę, bet taip pat siekta stiprinti jo veiksmingumą, ekonominius pagrindus ir užtikrinti valstybės finansų ilgalaikį tvarumą. Visų pirma juo suteikta galimybė lanksčiau taikyti taisykles, kuriomis reglamentuojama perviršinio deficito procedūra, ypač kiek tai susiję su išskirtinių aplinkybių apibrėžimu ir perviršinio deficito ištaisymo terminų nustatymu.

Tarybos reglamente (EB) Nr. 1466/97 dėl biudžeto būklės priežiūros stiprinimo ir ekonominės politikos priežiūros bei koordinavimo OL L 209, 1997 8 2, p. 1. Šiame tekste nurodytus dokumentus galima rasti tinklavietėje http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , kuris yra Stabilumo ir augimo pakto dalis, nustatyta, kad valstybės narės turi pateikti Tarybai ir Komisijai stabilumo arba konvergencijos programas ir kasmet atnaujinamus programų variantus. Bendrąją valiutą jau įsivedusios valstybės narės pateikia (atnaujintas) stabilumo programas, o bendrosios valiutos dar neįsivedusios valstybės narės pateikia (atnaujintas) konvergencijos programas.[1]

OL L 209, 1997 8 2, p. 1. Šiame tekste nurodytus dokumentus galima rasti tinklavietėje http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Remdamasi reglamentu, atsižvelgdama į Komisijos rekomendaciją ir pasikonsultavusi su Ekonomikos ir finansų komitetu, Taryba 2008 m. kovo 4 d. pateikė nuomonę dėl pirmosios Kipro stabilumo programos. Reglamente numatyta, kad atnaujintas stabilumo ir konvergencijos programas vertina Komisija ir nagrinėja minėtasis Komitetas. Pagal tą pačią nurodytą procedūrą jas gali nagrinėti ir Taryba.

2. Atnaujintos programos vertinimo aplinkybės

Komisija išnagrinėjo naujausią 2010 m. balandžio 1 d. pateiktą atnaujintą Kipro stabilumo programą ir priėmė Tarybos nuomonės dėl jos rekomendaciją.

Siekiant apibūdinti aplinkybes, kuriomis vertinama atnaujintoje stabilumo programoje pateikta biudžeto strategija, tolesniuose punktuose apibendrinama:

(1) 2008 m. lapkričio 26 d. Komisijos komunikatas (Europos ekonomikos atkūrimo planas);

(2) Ekonomikos ir finansų reikalų tarybos 2009 m. spalio 20 d. išvados dėl išeities iš krizės strategijos;

(3) naujausias šalies padėties vertinimas pagal Stabilumo ir augimo pakto prevencinę funkciją (Tarybos nuomonės dėl ankstesnės atnaujintos stabilumo programos santrauka).

2.1. 2008 m. lapkričio 26 d. Komisijos komunikatas (Europos ekonomikos atkūrimo planas)

Atsižvelgdama į precedento neturinčio masto 2008–2009 m. pasaulinę finansų rinkų ir pasaulio ekonomikos krizę Europos Komisija paragino patvirtinti Europos ekonomikos atkūrimo planą (EEAP) 2008 m. lapkričio 26 d. Komisijos komunikatas Europos Vadovų Tarybai. . Plane siūlytas darnus anticiklinis makroekonominis atsakas į krizę – plataus užmojo ekonomikos rėmimo veiksmai, t. y.: i) skubi 200 mlrd. EUR (1,5 % ES BVP) vertės biudžetinė paskata, kuri atsirastų, jei valstybės narės padidintų biudžetą 170 mlrd. EUR (apie 1,2 % ES BVP) ir ES suteiktų maždaug 30 mlrd. EUR (apie 0,3 % ES BVP) neatidėliotinų veiksmų finansavimą; ii) prioritetiniai veiksmai, įtvirtinti Lisabonos strategijoje, kurių tikslas – pritaikyti ekonomiką prie ilgalaikių iššūkių toliau įgyvendinant struktūrines reformas, kuriomis didinamas potencialus augimas. Plane raginta fiskalinę paskatą įvairiose valstybėse narėse diferencijuoti atsižvelgiant į valdžios sektoriaus finansų tvarumo ir konkurencingumo padėtį. Visų pirma euro zonai nepriklausančių valstybių narių, kurių išorės ir vidaus disbalansas didelis, biudžeto politika turėtų būti iš esmės skirta šiam disbalansui ištaisyti. 2008 m. gruodžio 11 d. Europos Vadovų Taryba planui pritarė.[2]

2008 m. lapkričio 26 d. Komisijos komunikatas Europos Vadovų Tarybai.

2.2. Ekonomikos ir finansų reikalų tarybos 2009 m. spalio 20 d. išvados dėl išeities iš krizės strategijos

Kadangi esama pirmųjų atsigavimo po krizės požymių, visų pirma ekonominė veikla liovėsi sparčiai lėtėti, stabilizavosi finansų rinkos ir padidėjo pasitikėjimas, 2009 m. spalio 20 d. Taryba padarė išvadą, kad nors ekonomikos atsigavimas yra trapus ir dar neatėjo laikas nutraukti paramą, vyriausybių teikiamą ekonomikai ir finansų sektoriui, reikia parengti suderintą įvairiapusio ekonomikos skatinimo politikos nutraukimo strategiją. Tokia strategija turėtų būti užtikrinama stabilizavimo ir tvarumo aspektų pusiausvyra, atsižvelgiama į įvairių politikos priemonių tarpusavio sąveiką, taip pat į pasaulio mastu vykstančias diskusijas. Išankstinis tokios strategijos parengimas ir informavimas apie ją padėtų užtikrinti pasitikėjimą vidutinės trukmės politika ir pateisinti lūkesčius. Norint sustabdyti skolos augimą, galiausiai pradėti ją mažinti ir atkurti patikimą fiskalinę būklę, reikia ne tik panaikinti Europos ekonomikos atkūrimo programoje numatytas skatinamąsias priemones, bet ir įgyvendinti esminį fiskalinį konsolidavimą. Viešųjų finansų efektyvumo ir rezultatyvumo didinimas, intensyvesnis struktūrinių reformų vykdymas pageidautini net ir trumpuoju laikotarpiu – jie padės skatinti potencialų gamybos augimą ir skolos mažinimą. Taryba susitarė dėl šių fiskalinės išeities iš krizės strategijos principų: i) įvairių šalių strategija turėtų būti koordinuojama, nuosekliai įgyvendinant Stabilumo ir augimo paktą; ii) reikia laiku naikinti fiskalines skatinamąsias priemones atsižvelgiant į konkrečią šalių padėtį; iii) konsolidavimo sparta turėtų būti didelė ir daugumoje šalių struktūriniu požiūriu turės gerokai viršyti 0,5 % BVP per metus; iv) strategijos patikimumas turėtų būti paremtas priemonėmis, kuriomis siekiama gerinti valstybės finansų kokybę, ir ambicingomis struktūrinių reformų priemonėmis, kuriomis siekiama didinti užimtumą ir potencialų augimą.

2.3. Tarybos nuomonėje dėl ankstesnės atnaujintos programos pateiktas vertinimas

2009 m. balandžio 3 d. nuomonėje Taryba ankstesnės atnaujintos 2008–2012 m. stabilumo programos vertinimą apibendrino taip. Taryba laikėsi nuomonės, kad „dėl reikšmingų skatinimo priemonių, 2009 m. priimtų pagal EEAP, fiskalinė politika 2009 m. bus ekspansinė. Numatoma, kad ateinančiais metais fiskalinis balansas toliau blogės. Dėl to laisvesnė fiskalinė politika nepateisinama atsižvelgiant į palyginti geras ekonomines perspektyvas ir didelį išorės disbalansą. Be to, atsižvelgiant į staigų pasaulio ekonominės aplinkos pablogėjimą, kai programos makroekonominio scenarijaus augimo prielaidos yra palankios, biudžeto strategijai kyla nemaža neigiama rizika. Atsižvelgiant į didelį išorės disbalansą, svarbiausias prioritetas būtų toliau laikytis griežtos politikos ir didinti fiskalinį tvarumą. Todėl Kipro fiskalinės politikos svarbiausias uždavinys – kontroliuoti einamąsias išlaidas ir vengti procikliškumo. Be to, valstybės finansų kokybės gerinimas taip pat svarbus sklandžiam ekonomikos sureguliavimui, turint omenyje jos disbalansą“. Atsižvelgdama į šį vertinimą, Taryba Kiprą paragino: „i) įgyvendinti planuojamą 2009 m. fiskalinę politiką, atitinkančią EEAP ir SAP, tuo pat metu vengiant tolesnio valstybės finansų būklės blogėjimo 2009 m., palyginti su tikslu; ii) ribojant išlaidų augimą 2010 m. ir vėlesniais metais sustabdyti numatomą fiskalinio deficito didėjimą, kad vidutinės trukmės laikotarpiu būtų užtikrinta patikima fiskalinė būklė; iii) atsižvelgiant į numatomą visuomenės senėjimo poveikį valdžios sektoriaus išlaidoms, didinti ilgalaikį valstybės finansų tvarumą įgyvendinant pensijų ir sveikatos priežiūros sistemų reformas“.

Rekomendacija

TARYBOS NUOMONĖ

dėl atnaujintos 2009–2013 m. Kipro stabilumo programos

EUROPOS SĄJUNGOS TARYBA,

atsižvelgdama į Sutartį dėl Europos Sąjungos veikimo,

atsižvelgdama į 1997 m. liepos 7 d. Tarybos reglamentą (EB) Nr. 1466/97 dėl biudžeto būklės priežiūros stiprinimo ir ekonominės politikos priežiūros bei koordinavimo OL L 209, 1997 8 2, p. 1. Šiame tekste nurodytus dokumentus galima rasti tinklavietėje http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , ypač į jo 5 straipsnio 3 dalį (stabilumo programų atveju),[3]

OL L 209, 1997 8 2, p. 1. Šiame tekste nurodytus dokumentus galima rasti tinklavietėje

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

atsižvelgdama į Komisijos rekomendaciją,

pasikonsultavusi su Ekonomikos ir finansų komitetu,

PATEIKĖ ŠIĄ NUOMONĘ:

(1) [2010 m. xx XX d.] Taryba išnagrinėjo atnaujintą 2009–2013 m. Kipro stabilumo programą.

(2) 2009 m. ekonominė veikla susitraukė 1,7 %. Augimas Kipre buvo neigiamas pirmą kartą per pastaruosius trisdešimt penkerius metus. Augimą smarkiai slėgė silpna vidaus paklausa ir nepalanki išorės aplinka. Visų pirma dėl didelio namų ūkių įsiskolinimo ir griežtų skolinimo sąlygų, darbo rinkos perspektyvų blogėjimo ir neigiamo pasitikėjimo poveikio sumažėjo privatus vartojimas. Tuo pat metu sumažėjus būsto paklausai iš užsienio, esant nedideliam pajėgumų panaudojimo lygiui ir vykstant įmonių balanso restruktūrizavimui, įvyko didelė korekcija investicijų srityje. Valdžios sektoriaus vartojimas buvo vienintelis ekonominę veiklą palaikęs paklausos komponentas, iš dalies dėl 1½ % BVP dydžio skatinamųjų priemonių paketo, įgyvendinto pagal EEAP. Didelį spaudimą valstybės finansams sukėlė ne tik šios diskrecinės priemonės, bet ir ekonominės veiklos susitraukimas, turto bumo slopimas ir augimo struktūra, kuriai būdingos mažesnės mokestinės pajamos. Todėl valdžios sektoriaus finansų srityje 2008 m. buvusį 0,9 % BVP perteklių pakeitė 6,1 % BVP deficitas. Krizė taip pat išryškino susikaupusį didelį išorės disbalansą, kuris atspindi ir menką privačiojo sektoriaus grynųjų santaupų lygį, ir valdžios sektoriaus grynosios pozicijos prastėjimą bei konkurencingumo sumažėjimą. Atsigavimo perspektyvas, kaip manoma, slėgs silpna vidaus paklausa ir vangus išorės atsigavimas. Prognozuojama, kad BVP augimas 2010 m. dar sumažės, nors ir mažesniu mastu, o 2011 m. šiek tiek atsigaus. Taigi vidutinės trukmės laikotarpiu Kiprui tenka uždavinys skatinti augimą trapaus pasaulio ekonomikos atsigavimo sąlygomis ir kartu spręsti esamo makroekonominio disbalanso problemą toliau vykdant patikimą fiskalinę politiką. Ilgainiui šaliai teks didinti valstybės finansų tvarumą atsižvelgiant į visuomenės senėjimą.

(3) Nors stebimas faktinio BVP mažėjimas krizės sąlygomis daugiausia yra ciklinis, taip pat nukentėjo gamybos apimties potencialas. Dėl mažesnių investicijų, kreditavimo galimybių suvaržymo ir didėjančio struktūrinio nedarbo krizė potencialiam augimui taip pat gali turėti įtakos vidutinės trukmės laikotarpiu. Be to, ekonomikos krizės poveikis pasireikš kartu su neigiamu visuomenės senėjimo poveikiu potencialiai gamybos apimčiai ir valstybės finansų tvarumui. Šiomis aplinkybėmis bus labai svarbu spartinti struktūrines reformas, siekiant paremti potencialų augimą. Visų pirma Kiprui svarbu imtis reformų darbo rinkos srityje, ypač plėtoti mokymosi visą gyvenimą galimybes, visų pirma žemos kvalifikacijos darbuotojų, vyresnio amžiaus darbuotojų ir bedarbių, taip pat užtikrinti veiksmingą planuojamų techninio ir profesinio mokymo reformų įgyvendinimą laiku. Be to, reikia geriau suderinti darbo užmokesčio augimą su našumu, užimtumo augimu ir konkurencingumu.

(4) Pagal programos makroekonominį scenarijų numatoma, kad realiojo BVP augimas padidės nuo -1,7 % 2009 m. iki 0,5 % 2010 m., o likusiu programos laikotarpiu vidutiniškai sieks maždaug 2,6 %. Remiantis šiuo metu turima informacija Vertinime visų pirma atsižvelgiama į Komisijos tarnybų 2010 m. pavasario prognozę, taip pat į kitą po to gautą informaciją. , galima teigti, kad šis scenarijus pagrįstas palankiomis augimo prielaidomis visu programos laikotarpiu. Visų pirma numatoma teigiama privataus vartojimo tendencija, kurią skatins šiek tiek optimistiškas užimtumo ir darbo užmokesčio augimas. Programoje numatoma, kad realus investicijų į statybą augimas trumpuoju laikotarpiu tebebus neigiamas, o antroje programos laikotarpio pusėje atsigaus. Tačiau perspektyviniai rodikliai leidžia manyti, kad statybos sektoriaus korekcija vidutinės trukmės laikotarpiu bus didesnė, negu numatoma programoje. Be to, nors ekonominės perspektyvos gerėja, dėl pagrindinių Kipro prekybos partnerių atsigavimo trapumo programoje numatytam makroekonominiam scenarijui kyla neigiama rizika, kuri nėra nereikšminga. Ekonominės veiklos susitraukimas 2009 m. lėmė didelę, nors ir dalinę, užsienio prekybos deficito korekciją, tačiau šis deficitas vis dėlto tebėra didelis – 8,5 % BVP, ir programoje numatoma, kad iki 2013 m. jis vėl staigiai padidės iki 12,9 % BVP, nes manoma, kad atsigaus importas. Išorinis disbalansas tikriausiai slėgs ekonomikos augimą vidutinės trukmės laikotarpiu. Reikės finansuoti dideles viešojo sektoriaus neigiamas santaupas – užsienio skola arba vidaus privačiomis santaupomis. Taigi einamosios sąskaitos disbalanso koregavimui reikės arba didesnių išlaidų skolai finansuoti, arba didesnių privačiojo sektoriaus santaupų. Pastaruoju atveju gamybos apimties augimas būtų lėtesnis, nes būtų mažesnis privatus vartojimas ar investicijos (išstūmimo poveikis). Programoje pateiktos infliacijos projekcijos atrodo tikroviškos.[4]

Vertinime visų pirma atsižvelgiama į Komisijos tarnybų 2010 m. pavasario prognozę, taip pat į kitą po to gautą informaciją.

(5) Remiantis programa, valdžios sektoriaus deficitas 2009 m. smarkiai pablogėjo – 2008 m. buvusį 0,9 % BVP perteklių pakeitė 6,1 % BVP deficitas ir tai daugiausia lėmė krizės poveikis valstybės finansams, bet prisidėjo ir skatinamosios priemonės, kurių poveikis sudarė 1½ % BVP ir kurias Vyriausybė patvirtino pagal Europos ekonomikos atkūrimo planą (EEAP). Pagal programą planuojama, kad fiskalinė politika bus ribojamojo pobūdžio siekiant panaikinti perviršinį deficitą iki 2013 m. pagal numatomą augimo scenarijų.

(6) Atnaujintoje programoje nurodytas 2010 m. biudžeto tikslas – 6 % BVP deficitas. 2010 m. biudžeto įstatyme (jį Parlamentas priėmė 2009 m. gruodžio 24 d.) remiantis apskaičiuotu maždaug 3 % BVP 2009 m. deficito rezultatu nustatytas 4,5 % BVP siektinas deficitas. Galutinis 2009 m. rezultatas buvo 6 % BVP deficitas, tad remiantis biudžeto įstatymu galima manyti, kad deficitas bus dar didesnis. Tačiau į programą įtrauktos priemonės, kuriomis siekiama sustabdyti tolesnį biudžeto būklės blogėjimą ir stabilizuoti deficitą tokiu pat lygiu kaip ir 2009 m. Atnaujintoje programoje numatoma, kad pajamų ir BVP santykis 2010 m., palyginti su 2009 m. rezultatu, padidės maždaug 1¼ procentinio punkto. Numatoma, kad viešosios išlaidos padidės 1¼ procentinio punkto BVP. Planuojamas tolesnis pirminių išlaidų augimas, kurį daugiausia skatins tolesnis socialinių pervedimų, subsidijų ir išlaidų darbo užmokesčiui viešajame sektoriuje didėjimas. Atnaujintoje programoje nustatyta, kad mokamų palūkanų suma toliau mažės ir smuks ¼ procentinio punkto BVP, nors skola ir didėja. Planuojama, kad viešųjų investicijų lygis bus toks pat kaip 2009 m. Apskritai, kaip matyti iš programos, fiskalinės politikos krypčių, vertinant pagal struktūrinį balansą (t. y. pagal ciklą pakoreguotą balansą atmetus vienkartines ir kitas laikinąsias priemones), sugriežtinimo poveikis 2010 m. sudarys maždaug ½ % BVP.

(7) Pagrindinis programos vidutinės trukmės biudžeto strategijos tikslas – sumažinti valdžios sektoriaus balansą iki mažesnio dydžio negu 3 % BVP pamatinė vertė iki 2013 m. Programoje numatoma, kad nominalusis biudžeto deficitas sumažės iki 4,5 % BVP 2011 m. (nuo 6,1 % ankstesniais metais) iki 3,4 % 2012 m. ir galiausiai iki 2,5 % 2013 m. Manoma, kad panašiai kis ir pirminis balansas, kuris nuo 3,7 % BVP deficito 2010 m. iki laikotarpio pabaigos pasieks balansą. Struktūrinis deficitas, apskaičiuotas pagal bendrai sutartą metodiką, po 2010 m. toliau mažės ir 2011 m. sudarys maždaug 3½ % BVP, 2012 m. bus kiek mažesnis nei 3 %, o 2013 m. sudarys 2¼ %. Fiskalinių priemonių vidutinis metinis poveikis 2010–2013 m. sudarys 3/4 % BVP. Koregavimas atkeltas į laikotarpio pradžią, nors 2010 m. priimtų priemonių poveikis visiškai pasireikš tik 2011 m. Be to, priemonės, kurių imtasi pagal EEAP, bus panaikintos tik 2010 m. pabaigoje. Planuojama, kad konsolidavimas bus užtikrintas visų pirma didinant biudžeto pajamas, kurios, kaip numatoma, 2010–2013 m. padidės 2,6 procentinio punkto BVP, o išlaidų mažinimo indėlis sudarys papildomą procentinį punktą BVP. Pajamų rėmimo priemonės, be kita ko, apima kovą su mokesčių slėpimu, miestų planavimo pažeidimų amnestiją, minimalių akcizų naftos produktams tarifų derinimą ir lengvatinio PVM tarifo taikymą maisto produktams ir vaistams, taip pat pajamas iš dividendų iš pusiau vyriausybinių organizacijų. Dėl priemonių išlaidų dalyje, didžioji dalis programoje numatomo koregavimo susijusi su veiklos sąnaudų kontrole ir einamųjų pervedimų mažinimu. Programoje išvardytos išlaidų kategorijos, kuriose bus imtasi konsolidavimo, kai bus pasiektas sutarimas su socialiniais partneriais, susijusios su socialinių pervedimų tikslingumo didinimu ir išlaidų darbo užmokesčiui viešajame sektoriuje dydžio bei jų augimo spartos varžymu. Atnaujintoje programoje patvirtintas įsipareigojimas siekti konkretaus šalies vidutinės trukmės biudžeto tikslo, t. y. subalansuotos biudžeto būklės struktūriniu požiūriu (t. y. pagal ciklą pakoreguoto balanso atmetus vienkartines ir kitas laikinąsias priemones). Vidutinės trukmės tikslas tinkamai atspindi Pakto tikslus. Programoje nustatytus deficito tikslus atitinkantys struktūrinio balanso rodikliai leidžia manyti, kad vidutinės trukmės tikslas programos laikotarpiu nebus pasiektas.

(8) Biudžeto rezultatai galėtų būti prastesni, negu numatoma programoje. Visų pirma atnaujintoje programoje pateiktas makroekonominis scenarijus grindžiamas visu programos laikotarpiu palankiomis ekonomikos augimo prielaidomis. Pajamų dalyje valstybės finansams kylanti rizika, ypač 2010–2011 m., didesnė negu ankstesniais metais ir siejama su galimu staigesniu ekonomikos augimo susitraukimu ir persiorientavimu į augimą, kuriam būdingos ne tokios didelės mokestinės pajamos. Atsižvelgiant į numatomą nuosaikų ekonomikos atsigavimą ir į spaudimą skatinti vidaus paklausą didinant viešąsias išlaidas, yra nemaža rizika, kad išlaidos gali būti didesnės, nei planuota. Ši rizika daugiausia susijusi su išlaidas didinančių papildomų biudžetų teikimo tais pačiais metais praktika, kuri, be numatomo lėšų perskirstymo, lėmė einamųjų išlaidų padidėjimą. Be to, atsižvelgiant į pastarųjų metų rezultatus ir tikslingo socialinių išmokų skyrimo mechanizmo nebuvimą, taip pat į šiek tiek optimistiškas užimtumo (taigi nedarbo) augimo projekcijas, socialiniai pervedimai gali būti didesni, negu tikimasi.

(9) Apskaičiuota, kad bendrosios valdžios sektoriaus skolos ir BVP santykis 2009 m. padidėjo nuo 48,4 % BVP ankstesniais metais iki 56,2 %. Be deficito padidėjimo ir BVP augimo sumažėjimo, prie skolos santykio padidėjimo prisidėjo ir atsargų bei srautų koregavimas, kurio poveikis sudarė 1 procentinį punktą BVP. Šis koregavimas atspindi valstybės turto susikaupimą dėl per didelio finansavimo 2009 m. pabaigoje siekiant įvykdyti 2010 m. sausio mėn. pradžioje vykdytinus įsipareigojimus. Numatoma, kad skolos santykis programos laikotarpiu didės ir tai daugiausia lems nuolatinis, nors ir mažėjantis, pirminis deficitas. 2010 m. skolos santykis viršys 60 % BVP pamatinę vertę ir numatoma, kad ji bus viršijama visu programos laikotarpiu. Numatoma, kad skolos santykis 2011 ir 2012 m. padidės iki maždaug 63 % BVP, o vėliau šiek tiek sumažės. Atsižvelgiant į makroekonominiam scenarijui ir biudžeto tikslams kylančią neigiamą riziką, skolos santykio raida gali būti mažiau palanki, negu numatoma programoje.

(10) Ilgalaikis visuomenės senėjimo poveikis biudžetui gerokai didesnis už ES vidurkį pirmiausia dėl palyginti smarkaus pensijų išlaidų, išreikštų procentine BVP dalimi, didėjimo per ateinančius dešimtmečius iš dalies dėl to, kad pensijų sistema tebėra kuriama. Programoje aptariama 2009 m. balandžio mėn. patvirtinta pensijų reforma, dėl kurios turėtų šiek tiek sumažėti pensijų išlaidų augimas ir, kas daug svarbiau, turėtų padidėti socialinio draudimo įmokų tarifai. Įgyvendinant reformą, pagerėtų ilgalaikis pensijų sistemos balansas ir sumažėtų tvarumui kylanti rizika, tačiau tai nedaro poveikio bendram vertinimui. Dėl programoje apskaičiuotos 2009 m. biudžeto būklės ir visuomenės senėjimo poveikio biudžetui didėja tvarumo atotrūkis. Vidutinės trukmės laikotarpiu pagerinus pirminį balansą ir įgyvendinant tolesnes priemones, kuriomis būtų ribojamas didelis su visuomenės senėjimu susijusių išlaidų, ypač išlaidų pensijoms ir sveikatos priežiūrai, didėjimas, mažėtų valstybės finansų tvarumui kylanti rizika, kurią 2009 m. tvarumo ataskaitoje 2009 m. lapkričio 10 d. Tarybos išvadose dėl viešųjų finansų tvarumo „Taryba ragina valstybes nares būsimose savo stabilumo ir konvergencijos programose sutelkti dėmesį į tvarumo siekiu pagrįstas strategijas“ ir „prašo Komisijos kartu su Ekonominės politikos komitetu ir Ekonomikos ir finansų komitetu toliau plėtoti ilgalaikio viešųjų finansų tvarumo vertinimo metodikas, kad jos būtų parengtos iki kitos tvarumo ataskaitos“, kuri numatyta 2012 m. Komisija įvertino kaip didelę. Vidutinės trukmės skolos projekcijos, pagal kurias daroma prielaida, kad BVP augimo rodikliai tik laipsniškai atsigaus iki dydžių, kurie buvo numatomi iki krizės, o mokesčių rodikliai pasieks prieš krizę buvusį lygį, ir į kurias įtrauktas numatomas su visuomenės senėjimu susijusių išlaidų didėjimas, rodo, kad programoje numatyta biudžeto strategija, vertinant nominaliąja verte ir darant prielaidą, kad politika nebus keičiama, būtų beveik pakankama siekiant skolos ir BVP santykį stabilizuoti iki 2020 m.[5]

2009 m. lapkričio 10 d. Tarybos išvadose dėl viešųjų finansų tvarumo „Taryba ragina valstybes nares būsimose savo stabilumo ir konvergencijos programose sutelkti dėmesį į tvarumo siekiu pagrįstas strategijas“ ir „prašo Komisijos kartu su Ekonominės politikos komitetu ir Ekonomikos ir finansų komitetu toliau plėtoti ilgalaikio viešųjų finansų tvarumo vertinimo metodikas, kad jos būtų parengtos iki kitos tvarumo ataskaitos“, kuri numatyta 2012 m.

(11) Kelerius pastaruosius metus Kipras viršijo biudžeto tikslus, tačiau ekonominė veikla tuo metu sparčiai augo, o augimo struktūrai buvo būdingos didelės mokestinės pajamos. Pastaraisiais metais biudžeto sistema pagerinta, nes priimta Finansų valdymo apskaitos sistema, pradėta laipsniškai diegti trejų metų vidutinės trukmės biudžeto sistema (VTBS), o biudžeto sudarymą pradėta grįsti programomis ir rezultatais. Tačiau dėl praktikos, kai tais pačiais metais buvo priimami papildomi biudžetai, einamosios išlaidos buvo didesnės už numatytas perskirstyti lėšas. Remiantis programa, šios praktikos bus atsisakyta visapusiškai įgyvendinus naują biudžeto sudarymo sistemą, todėl biudžeto sudarymo procesas bus veiksmingesnis ir rezultatyvesnis, ir tai padės riboti išlaidas. Dėl naujo biudžeto sudarymo proceso taip pat atsiras patikimas išlaidų perskirstymo pagrindas siekiant daugiau lėšų skirti augimą skatinančiai veiklai nenukrypstant nuo nacionalinėje reformų programoje nustatytų prioritetų. Tačiau šią naują sistemą dar tik pradedama įgyvendinti; numatoma, kad ji visiškai veiks tik 2012 m. Taigi, jos poveikis galėtų pasireikšti tik vidutinės trukmės laikotarpiu. Naujosios sistemos įgyvendinimas laiku bus itin svarbus siekiant, kad valstybės finansų konsolidavimas būtų sėkmingas ir tvarus.

(12) Programoje pripažįstama, kad valstybės finansų kokybė yra svarbi kaip priemonė potencialiam augimui paremti ir ilgalaikiam valstybės finansų tvarumui užtikrinti. Visų pirma programoje atkreipiamas dėmesys į būsimą VTBS ir programomis bei rezultatais pagrįsto biudžeto sudarymo poveikį visapusiškai įgyvendinus šias sistemas, siekiant gerinti išteklių skyrimą augimą skatinančioms prioritetinėms sritims kartu siekiant geriau kontroliuoti neproduktyvias išlaidas. Išlaidų dalyje programoje apžvelgiami naujausi projektai, kuriais siekiama gerinti infrastruktūrą pasitelkiant viešojo ir privačiojo sektorių partnerystę, taip pat priemonės, kuriomis siekiama gerinti švietimą plačiau naudojant kompiuterius pradinio ir vidurinio ugdymo sistemose bei skatinant pažangą mokslinių tyrimų ir akademinėse įstaigose. Atnaujintoje programoje taip pat numatomas lėšų skyrimas viešųjų ligoninių restruktūrizavimui į savarankiškus vienetus ir nacionalinės sveikatos sistemos patvirtinimas siekiant didinti veiksmingumą ir tam pasitelkiant reguliuojamą konkurenciją bei išlaidų mažinimą. Tai atrodo ypač svarbu siekiant kontroliuoti numatomą su visuomenės senėjimu susijusį išlaidų didėjimą. Pajamų dalyje programoje pabrėžiamas teigiamas poveikis, kurį darys VTBS įvedimas siekiant gerinti pajamų prognozių tikslumą ir jautrumą vidutinės trukmės laikotarpiu. Valdžios institucijos pažymi, kad atsižvelgus į pastarųjų metų mokesčių elastingumo nepastovumą, kurį lėmė turto bumas, pajamų projekcijos buvo patikslintos, atsižvelgiant į turto kainų poveikį ir BVP augimo struktūrą. Programoje taip pat pažymima, kad valdžios institucijos nuolat stebi mokesčių ir pašalpų sistemą, siekdamos užtikrinti, kad už darbą būtų atlyginama, ir kartu užtikrinti paramą pažeidžiamoms socialinėms grupėms.

(13) Apskritai, atsižvelgiant į minėtą biudžeto tikslams kylančią riziką, galima laikyti, kad strategija, pagal kurią ekspansinė fiskalinė politika bus taikoma ir 2010 m., atitinka EEAP. Tačiau dėl neigiamo ekonomikos krizės poveikio valdžios sektoriaus deficitas 2010 m. tebesieks 6 % BVP, o vėlesniais metais laipsniškai sumažės iki mažesnio dydžio negu 3 % pamatinė vertė. Nors programos strategijoje numatoma, kad fiskalinių priemonių vidutinis metinis poveikis 2010–2013 m. laikotarpiu sudarys ¾ procentinio punkto BVP, yra rizika, kad šis poveikis bus mažesnis. Taigi, atsižvelgiant į riziką, fiskalinės priemonės gali būti nepakankamos, norint, kaip planuojama, sumažinti deficitą iki mažesnio dydžio negu 3 % BVP pamatinė vertė iki 2013 m. Be to, žvelgiant į programoje pateiktos konsolidavimo strategijos struktūrą atrodo, kad ji daugiausia pagrįsta pajamas didinančiomis priemonėmis, o išlaidų mažinimas yra minimalus. Iš esmės programoje numatoma, kad 2013 m. išlaidų ir BVP santykis stabilizuosis aukštesniu lygiu, palyginti su 2009 m. rezultatu. Priemonės, kuriomis ši padėtis galėtų būti iš pagrindų pakeista, vis dar aptariamos su socialiniais partneriais, tad yra rizika dėl jų sąlygų ir jų įgyvendinimo laiko. Todėl skolos santykio, kuris, kaip planuojama, nuo 2010 m. viršys 60 % BVP, raida taip pat gali būti mažiau palanki, negu numatoma atnaujintoje programoje.

(14) Kiek tai susiję su duomenų pateikimo reikalavimais, nustatytais elgesio kodekse dėl stabilumo ir konvergencijos programų, programoje pateikiami visi privalomi ir neprivalomi duomenys.

Daroma bendra išvada, kad Kipro valstybės finansų būklė gerokai pablogėjo ir tai lėmė ekonomikos nuosmukis bei fiskalinė politika, kuri dėl reikšmingų skatinamųjų priemonių, priimtų pagal EEAP, buvo ekspansinė. Todėl biudžeto balansas 2009 m. iš 0,9 % BVP pertekliaus 2008 m. virto 6,1 % BVP deficitu. Programoje apibrėžiamas konsolidavimo planas, kurio įgyvendinimas bus pradėtas 2010 m. ir pagal kurį siekiama sumažinti valdžios sektoriaus deficitą iki mažesnio dydžio negu 3 % BVP pamatinė vertė iki 2013 m. Tačiau koregavimą planuojama atlikti daugiausia biudžeto pajamų dalyje, o išlaidų ir BVP santykis tebėra rekordiškai didelis. Be to, trapaus pasaulio ekonomikos atsigavimo sąlygomis biudžeto strategijai kyla didelė neigiama rizika, nes augimo prielaidos, kuriomis pagrįstas programos makroekonominis scenarijus, yra palankios. Atsižvelgiant į didelį vidaus ir išorės disbalansą, prioritetas turėtų būti toliau laikytis patikimos politikos ir didinti fiskalinį tvarumą. Todėl einamųjų išlaidų kontrolė įgyvendinant veiksmingą daugiametę biudžeto sistemą būtų itin svarbi priemonė, kuri paremtų konsolidavimo planų ir biudžeto tikslų įgyvendinimą. Be to, valstybės finansų kokybės gerinimas taip pat svarbus ir sklandžiam ekonomikos sureguliavimui, turint omenyje jos disbalansą, visų pirma didinant potencialųjį BVP bei konkurencingumą ir toliau mažinant išorės disbalansą.

Atsižvelgiant į pateiktą vertinimą, Kipras raginamas:

i) užtikrinti, kad 2010 m. deficitas sudarytų ne daugiau kaip 6 % BVP, jei reikia, stiprinant konsolidavimo priemones, ypač tuo atveju, jeigu makroekonominiai pokyčiai būtų mažiau palankūs, negu numatyta programos scenarijuje, ir laiku imtis veiksmų konsolidavimo strategijai, kuri būtų labiau pagrįsta išlaidomis, apibrėžti; neapsiriboti paskelbtomis fiskalinėmis priemonėmis ir pasinaudoti visomis galimybėmis spartinti fiskalinį konsolidavimą ir bendrosios valstybės skolos santykio mažinimą, kad jis vėl būtų mažesnis už pamatinę vertę;

ii) kaip numatyta, įgyvendinti veiksmingą daugiametę biudžeto sistemą siekiant užtikrinti biudžeto tikslų laikymąsi ir ryžtingai riboti išlaidas vidutinės trukmės laikotarpiu;

iii) gerinti ilgalaikį valstybės finansų tvarumą, įgyvendinant reformų priemones, kuriomis būtų kontroliuojamos pensijų ir sveikatos priežiūros išlaidos, kad būtų apribotas numatomas su visuomenės senėjimu susijusių išlaidų didėjimas.

Pagrindinių makroekonominių ir biudžeto projekcijų palyginimas

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Realusis BVP (pokytis, %)|2010 m. balandžio mėn. SP|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|2010 m. gegužės mėn. COM|3,6|-1,7|-0,4|1,3|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|nėra duomenų|

SVKI infliacija (%)|2010 m. balandžio mėn. SP|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|2010 m. gegužės mėn. COM|4,4|0,2|2,7|2,5|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|nėra duomenų|

Gamybos apimties atotrūkis 1 (% potencialiojo BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|2010 m. gegužės mėn. COM|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|nėra duomenų|

Grynasis skolinimas arba skolinimasis kitų pasaulio šalių atžvilgiu (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|2010 m. gegužės mėn. COM|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|nėra duomenų|

Valdžios sektoriaus pajamos (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|2010 m. gegužės mėn. COM|43,5|40,3|41,2|41,3|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|nėra duomenų|

Valdžios sektoriaus išlaidos (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|2010 m. gegužės mėn. COM|42,6|46,4|48,3|49,0|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|nėra duomenų|

Valdžios sektoriaus balansas (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|2010 m. gegužės mėn. COM|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|nėra duomenų|

Pirminis balansas (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|2010 m. gegužės mėn. COM|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|nėra duomenų|

Pagal ciklą pakoreguotas balansas 1 (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|2010 m. gegužės mėn. COM|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|nėra duomenų|

Struktūrinis balansas 3 (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|2010 m. gegužės mėn. COM|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|nėra duomenų|

Bendroji valdžios sektoriaus skola (% BVP)|2010 m. balandžio mėn. SP|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|2010 m. gegužės mėn. COM|48,4|56,2|62,3|67,6|nėra duomenų|nėra duomenų|

|2009 m. vasario mėn. SP|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|nėra duomenų|

Pastabos :|

1 Programose nurodytas gamybos apimties atotrūkis ir pagal ciklą pakoreguotas balansas pagal Komisijos tarnybų perskaičiavimus remiantis programose pateikta informacija.|

2 Remiantis potencialiojo augimo apskaičiavimais: 2,0, 2,8, 2,8, 2,8 ir 2,8 % atitinkamai 2009–2013 m.|

3 Pagal ciklą pakoreguotas balansas atmetus vienkartines ir kitas laikinąsias priemones. Vienkartinės ir kitos laikinosios priemonės sudaro 0,1 % 2010, 2011 ir 2012 m. (visos mažinančios deficitą) pagal naujausią programą. Į Komisijos tarnybų 2010 m. pavasario prognozę neįtraukta jokių vienkartinių ir kitų laikinųjų priemonių.|

Šaltinis :|

stabilumo programa (SP); Komisijos tarnybų 2010 m. pavasario prognozės (COM); Komisijos tarnybų skaičiavimai.|

[1] OL L 209, 1997 8 2, p. 1. Šiame tekste nurodytus dokumentus galima rasti tinklavietėje http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] 2008 m. lapkričio 26 d. Komisijos komunikatas Europos Vadovų Tarybai.

[3] OL L 209, 1997 8 2, p. 1. Šiame tekste nurodytus dokumentus galima rasti tinklavietėje http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] Vertinime visų pirma atsižvelgiama į Komisijos tarnybų 2010 m. pavasario prognozę, taip pat į kitą po to gautą informaciją.

[5] 2009 m. lapkričio 10 d. Tarybos išvadose dėl viešųjų finansų tvarumo „Taryba ragina valstybes nares būsimose savo stabilumo ir konvergencijos programose sutelkti dėmesį į tvarumo siekiu pagrįstas strategijas“ ir „prašo Komisijos kartu su Ekonominės politikos komitetu ir Ekonomikos ir finansų komitetu toliau plėtoti ilgalaikio viešųjų finansų tvarumo vertinimo metodikas, kad jos būtų parengtos iki kitos tvarumo ataskaitos“, kuri numatyta 2012 m.

LV

(...PICT...)|EIROPAS KOMISIJA|

Briselē, 12.5.2010

SEC(2010) 595 galīgā redakcija

Ieteikums

PADOMES ATZINUMS

par atjaunināto Kipras stabilitātes programmu 2009.–2013. gadam

PASKAIDROJUMA RAKSTS

1. Vispārīga informācija

Stabilitātes un izaugsmes pakta mērķis ir sakārtotas valsts finanses kā līdzeklis, lai nostiprinātu nosacījumus stabilām cenām un stiprai, stabilai izaugsmei, kas veicina nodarbinātības kāpumu. Ar pakta 2005. gada reformu, atzīstot pakta lietderību fiskālās disciplīnas stiprināšanā, tomēr tika meklētas iespējas uzlabot tā efektivitāti un ekonomisko pamatojumu, kā arī ilglaicīgi saglabāt valsts finanšu ilgtspēju. Jo īpaši ar paktu tika ieviesta lielāka elastība, piemērojot noteikumus par pārmērīga budžeta deficīta novēršanas procedūru, īpaši attiecībā uz definīciju „ārkārtas apstākļi”, un pārmērīga budžeta deficīta korekcijas termiņu noteikšanu.

Padomes Regulā (EK) Nr. 1466/97 par budžeta stāvokļa uzraudzības un ekonomikas politikas uzraudzības un koordinācijas stiprināšanu OV L 209, 2.8.1997., 1. lpp. Šajā tekstā minētie dokumenti ir pieejami: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm , kas ir Stabilitātes un izaugsmes pakta daļa, paredzēts, ka dalībvalstīm ir jāiesniedz Padomei un Komisijai stabilitātes vai konverģences programmas un to ikgadējie atjauninājumi. Dalībvalstis, kuras jau ir pieņēmušas vienoto valūtu, iesniedz (atjauninātas) stabilitātes programmas, un dalībvalstis, kuras vēl nav to pieņēmušas, iesniedz (atjauninātas) konverģences programmas.[1]

OV L 209, 2.8.1997., 1. lpp. Šajā tekstā minētie dokumenti ir pieejami:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm

Saskaņā ar minēto regulu Padome, pamatojoties uz Komisijas ieteikumu un apspriedusies ar Ekonomikas un finanšu komiteju, 2008. gada 4. martā sniedza atzinumu par pirmo Kipras stabilitātes programmu. Regulā paredzēts, ka Komisija novērtē un iepriekšminētā komiteja pārbauda atjauninātās stabilitātes un konverģences programmas, un atbilstīgi šai iepriekš izklāstītajai procedūrai atjauninātās programmas var pārbaudīt arī Padome.

2. Atjauninātās programmas novērtējuma pamatojums

Komisija ir pārbaudījusi jaunāko Kipras stabilitātes programmas atjauninājumu, kas iesniegts 2010. gada 1. aprīlī, un ir pieņēmusi ieteikumu Padomes atzinumam par to.

Lai radītu priekšstatu par kontekstu, kādā tiek novērtēta atjauninātās stabilitātes programmas budžeta stratēģija, turpmākajos punktos apkopota šāda informācija:

(1) Komisijas 2008. gada 26. novembra paziņojums („Eiropas ekonomikas atveseļošanas plāns”);

(2) Ekonomikas un finanšu padomes 2009. gada 20. oktobra secinājumi par „Izejas stratēģiju”;

(3) jaunākais valsts stāvokļa novērtējums saskaņā ar Stabilitātes un izaugsmes pakta preventīvo daļu (kopsavilkums Padomes atzinumam par pēdējo stabilitātes programmas atjauninājumu).

2.1. Komisijas 2008. gada 26. novembra paziņojums („Eiropas ekonomikas atveseļošanas plāns”)

Ņemot vērā pasaules krīzes bezprecedenta mērogu, kas ietekmēja finanšu tirgus un pasaules ekonomiku 2008.–2009. gadā, Eiropas Komisija aicināja pieņemt Eiropas ekonomikas atveseļošanas plānu (EEAP) Komisijas 2008. gada 26. novembra paziņojums Eiropadomei. . Plānā ierosināti koordinēti makroekonomiski pretpasākumi, kas orientēti uz ciklisko krīžu ietekmes novēršanu, veicot vērienīgu pasākumu kopumu, lai atbalstītu ekonomiku, proti, i) tūlītējs budžeta atbalsts EUR 200 miljardu apmērā (1,5 % no ES IKP), kas sastāv no dalībvalstu budžeta palielinājuma EUR 170 miljardu apmērā (aptuveni 1,2 % no ES IKP) un ES finansējuma tūlītēju darbību atbalstam aptuveni EUR 30 miljardu apmērā (aptuveni 0,3 % no ES IKP); un ii) vairākas prioritārās darbības, kuru pamatā ir Lisabonas stratēģija un kuras paredzētas, lai mūsu tautsaimniecības pielāgotu ilgtermiņa uzdevumiem, turpinot īstenot strukturālās reformas, kuru mērķis ir palielināt potenciālo izaugsmi. Plānā aicināts veikt fiskālo stimulu dažādošanu dalībvalstīs atbilstīgi katras valsts stāvoklim valsts finanšu ilgtspējas un konkurētspējas jomā. Jo īpaši tajās dalībvalstīs, kas atrodas ārpus euro zonas un kurās ir ievērojama ārējā un iekšējā nelīdzsvarotība, budžeta politikas mērķim pamatā ir jābūt vērstam uz minētās nelīdzsvarotības koriģēšanu. Eiropadome plānu atbalstīja 2008. gada 11. decembrī. [2]

Komisijas 2008. gada 26. novembra paziņojums Eiropadomei.

2.2. Ekonomikas un finanšu padomes 2009. gada 20. oktobra secinājumi par „Izejas stratēģiju”

Pēc tam, kad saimnieciskās darbības straujā samazināšanās bija apstājusies un varēja vērot pirmās pazīmes, kas liecināja par atveseļošanos no krīzes, finanšu tirgu nostabilizēšanos un uzticības atjaunošanos, Padome 2009. gada 20. oktobrī secināja, ka atveseļošanās vēl nav stabila un ka vēl nav pienācis laiks atcelt valdību atbalstu ekonomikai un finanšu sektoram, tāpēc bija jāsagatavo koordinēta stratēģija izejai no vispārējas stimulu politikas. Šai stratēģijai vajadzētu līdzsvarot rūpes par stabilizāciju un ilgtspēju, ņemt vērā dažādu politikas instrumentu savstarpējo saikni, kā arī pasaules mēroga apspriedes. Laikus izstrādājot šādu stratēģiju un iepazīstinot ar to sabiedrību, nostiprinātos uzticība vidēja termiņa politikai un rastos pamats cerībām. Lai apturētu parāda palielināšanos un, iespējams, panāktu pretēju tendenci, kā arī lai atjaunotu stabilu fiskālo stāvokli, papildus Eiropas ekonomikas atveseļošanas programmas stimulējošo pasākumu atcelšanai bija vajadzīga būtiska fiskālā konsolidācija. Publisko finanšu efektivitātes un mērķtiecības palielināšana un strukturālo reformu pastiprināšana bija vēlama pat īstermiņā, jo tas veicinātu potenciālā ražošanas apjoma pieaugumu un parāda samazināšanos. Padome vienojās par šādiem izejas stratēģijas principiem fiskālajā jomā: i) stratēģijai valstīs jātiek koordinēti, konsekventi īstenojot Stabilitātes un izaugsmes paktu; ii) ņemot vērā katras valsts konkrētos apstākļus, laicīgi jāatceļ fiskālie stimuli; iii) konsolidācijas tempam jābūt vērienīgam un lielākajā daļā dalībvalstu tam krietni jāpārsniedz 0,5 % no IKP gadā strukturālā izteiksmē; iv) stratēģijas ticamības pamatā jābūt pasākumiem, kas veicina valsts finanšu kvalitāti un vērienīgas strukturālas reformas, lai radītu darba vietas un potenciālo izaugsmi.

2.3. Novērtējums Padomes atzinumā par iepriekšējo programmas atjauninājumu

Padome 2009. gada 3. aprīļa atzinumā apkopoja iepriekšējā stabilitātes programmas atjauninājuma novērtējumu par 2008.–2012. gadu, kā aprakstīts turpmāk. Padome uzskatīja, ka „fiskālā nostādne 2009. gadā būs ekspansīva, jo 2009. gadā tiks pieņemti ievērojami stimulējoši pasākumi saskaņā ar EEAP. Prognozē, ka turpmākajos gados fiskālā bilance aizvien pasliktināsies. Prognoze par fiskālās stingrības mazināšanu nešķiet pamatota, ņemot vērā samērā labās ekonomiskās izaugsmes izredzes un lielo ārējo nelīdzsvarotību. Turklāt, ņemot vērā ekonomisko apstākļu kraso pasliktināšanos visā pasaulē, budžeta stratēģija, kuras izaugsmes prognozes pamatojas uz programmas optimistisko makroekonomisko scenāriju, ir pakļauta ievērojamiem negatīviem riskiem. Ņemot vērā lielo ārējo nelīdzsvarotību, par galveno prioritāti jāizvirza piesardzīga politika un fiskālās ilgtspējas stiprināšana. Tas nozīmē, ka Kipras fiskālās politikas galvenais un grūtākais uzdevums ir ierobežot kārtējos izdevumus un izvairīties no procikliskuma. Bez tam, ņemot vērā esošo nelīdzsvarotību, ir svarīgi uzlabot valsts finanšu kvalitāti, lai panāktu ekonomikas korekcijas bez satricinājumiem.” Ņemot vērā šo novērtējumu, Padome aicināja Kipru: „i)   kā plānots, īstenot fiskālo politiku 2009. gadam saskaņā ar EEAP un atbilstīgi Stabilitātes un izaugsmes paktam, vienlaikus nepieļaujot turpmāku valsts finanšu pasliktināšanos 2009. gadā salīdzinājumā ar mērķi; ii) no 2010. gada apturēt prognozēto fiskālā deficīta pieaugumu, ierobežojot izdevumu palielināšanos, lai nodrošinātu stabilu fiskālo stāvokli vidējā termiņā; iii) ņemot vērā valsts izdevumu prognozēto pieaugumu, kas saistīti ar sabiedrības novecošanos, stiprināt valsts finanšu ilgtermiņa ilgtspēju, turpinot uzsākto veselības aprūpes sistēmas un pensiju sistēmas reformu.”.

Ieteikums

PADOMES ATZINUMS

par atjaunināto Kipras stabilitātes programmu 2009.–2013. gadam

EIROPAS SAVIENĪBAS PADOME,

ņemot vērā Līgumu par Eiropas Savienības darbību,

ņemot vērā Padomes 1997. gada 7. jūlija Regulu (EK) Nr. 1466/97 par budžeta stāvokļa uzraudzības un ekonomikas politikas uzraudzības un koordinācijas stiprināšanu OV L 209, 2.8.1997., 1. lpp. Šajā tekstā minētos dokumentus var atrast šādā tīmekļa vietnē: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm un jo īpaši tās 5. panta 3. punktu (SP),[3]

OV L 209, 2.8.1997., 1. lpp. Šajā tekstā minētos dokumentus var atrast šādā tīmekļa vietnē:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm

ņemot vērā Komisijas ieteikumu,

apspriedusies ar Ekonomikas un finanšu komiteju,

IR PIEŅĒMUSI ŠO ATZINUMU:

(1) Padome [2010. gada mm.dd] izskatīja atjaunināto Kipras stabilitātes programmu laikposmam no 2009. līdz 2013. gadam.

(2) Saimnieciskā darbība 2009. gadā samazinājās par 1,7 %. Tā ir pirmā reize, kad pēdējos trīsdesmit piecos gados Kipra ir piedzīvojusi negatīvu izaugsmi. Zems iekšzemes pieprasījums un negatīva ārējā vide smagi ietekmēja izaugsmi. Jo īpaši mājsaimniecību lielā parādu nasta un neizdevīgie aizdevumu nosacījumi, darba tirgus pasliktināšanās izredzes un uzticības trūkuma ietekme radīja privātā patēriņa kritumu. Ieguldījumi uzrādīja būtisku korekciju, vienlaikus ar ārējā pieprasījuma pēc mājokļiem samazināšanos, zemu jaudas izmantojumu un uzņēmumu bilanču restrukturizāciju. Valdības patēriņš bija vienīgais pieprasījuma virzītājs, kas atbalstīja saimniecisko darbību, daļēji tāpēc, ka saskaņā ar EEAP tika īstenoti stimulēšanas pasākumi 1½ % apmērā no IKP. Kopā ar šiem diskrecionāriem pasākumiem saimnieciskās darbības palēnināšanās, aktīvu kāpuma mazināšanās un nodokļu ieņēmumu kritums ir radījis būtiskas grūtības valsts finanšu sistēmai. Tāpēc izveidojās valsts finanšu deficīts 6,1 % apmērā no IKP pēc 2008. gada IKP pārpalikuma 0,9 % apmērā. Krīze ir arī parādījusi lielas ārējas nelīdzsvarotības uzkrāšanos, kas atspoguļo gan privātā sektora tīrā uzkrājuma nelielo apjomu, gan kopējā valsts stāvokļa un konkurētspējas pasliktināšanos. Sagaidāms, ka zems iekšzemes pieprasījums un gausa ārējā atveseļošanās ietekmēs atveseļošanās izredzes. Prognozēts, ka, lai arī mazākā apmērā, tomēr 2010. gadā IKP pieaugums turpinās samazināties un 2011. gadā gaidāma tā neliela atveseļošanās. Tādējādi Kipra vidējā termiņā saskarsies ar grūtu uzdevumu — izaugsmes veicināšanu pasaules ekonomikas lēnas atveseļošanās apstākļos, vienlaikus cenšoties novērst esošo makroekonomisko nelīdzsvarotību, izmantojot piesardzīgu fiskālo politiku. Ilgtermiņā valstij jāstiprina valsts finanšu ilgtspēja, ņemot vērā sabiedrības novecošanos.

(3) Lai gan saistībā ar krīzi konstatētais faktiskā IKP kritums lielākoties ir ciklisks, negatīva ietekme bijusi arī uz potenciālo ražošanas apjomu. Bez tam krīze var ietekmēt arī potenciālo izaugsmi vidējā termiņā, kas izpaudīsies kā ieguldījumu apjoma samazinājums, kredītu pieejamības ierobežojumi un pieaugošs strukturālais bezdarbs. Turklāt ekonomiskās krīzes ietekme akcentē demogrāfiskās novecošanas negatīvo ietekmi uz potenciālo ražošanas apjomu un valsts finanšu ilgtspēju. Šādos apstākļos būs ļoti svarīgi paātrināt strukturālo reformu tempu, lai atbalstītu potenciālo izaugsmi. Kiprai ir īpaši svarīgi sākt reformas darba tirgus jomā, lai stiprinātu mūžizglītības iespējas, īpaši attiecībā uz mazkvalificētiem, gados vecākiem darba ņēmējiem un bezdarbniekiem, kā arī, lai nodrošinātu laicīgu un efektīvu plānoto reformu īstenošanu tehniskās un arodizglītības jomā. Turklāt ir labāk jāsaskaņo darba samaksas pieaugums ar produktivitāti, nodarbinātības pieaugumu un konkurētspēju.

(4) Makroekonomiskajā scenārijā, kas ir programmas pamatā, paredzēts, ka reālais IKP pieaugums palielināsies no –1,7 % 2009. gadā līdz 0,5 % 2010. gadā, pirms tas atlikušajā programmas laikposmā atgriezīsies līdz vidējam 2,6 % līmenim. Pēc pašlaik pieejamās informācijas Novērtējumā galvenokārt ņemta vērā Komisijas dienestu 2010. gada pavasara prognoze, kā arī cita informācija, kas kļuvusi pieejama pēc tam. , šķiet, ka šā scenārija pamatā ir optimistiskas izaugsmes prognozes visam programmas laikposmam. Konkrētāk, ir sagaidāms, ka privātā patēriņa tendences būs pozitīvas, pamatojoties uz optimistiskām nodarbinātības un atalgojuma pieauguma prognozēm. Programmā prognozēts, ka reālo ieguldījumu pieaugums celtniecībā īstermiņā paliks negatīvs un atveseļošanās sagaidāma programmas laikposma otrajā pusē. Tomēr, kā liecina uz nākotni vērsti rādītāji, ir ieteicams veikt celtniecības nozares nopietnāku korekciju vidējā termiņā, nekā tas prognozēts programmā. Turklāt, neraugoties uz ekonomikas izredžu uzlabošanos, Kipras galveno tirdzniecības partneru nestabilā atveseļošanās rada nozīmīgus negatīvus riskus programmas makroekonomiskajam scenārijam. Saimnieciskās darbības palēnināšanās rezultātā 2009. gadā tika veikta būtiska, tomēr tikai daļēja korekcija ārējam deficītam, kurš arvien vēl ir augsts — 8,5 % no IKP, un programmā ir prognozēts tā straujš pieaugums līdz 12,9 % no IKP līdz 2013. gadam, kad sagaidāms importa pieaugums. Iespējams, ka ārējā nelīdzsvarotība vidējā termiņā ietekmēs ekonomisko izaugsmi. Lielais valsts sektora negatīvais uzkrājums būtu jāfinansē no ārējā parāda vai iekšzemes privātā uzkrājuma. Tādējādi tekošā konta nelīdzsvarotības korekcijai būtu nepieciešama augstākas parādu finansēšanas izmaksas vai lielāks privātā sektora uzkrājumu apjoms. Lielāks privātā sektora uzkrājumu apjoms nozīmētu mazāku ražošanas apjoma pieaugumu, jo privātais patēriņš vai ieguldījums (izspiešanas efekts) būtu mazāks. Programmā paredzētā inflācija šķiet ticama. [4]

Novērtējumā galvenokārt ņemta vērā Komisijas dienestu 2010. gada pavasara prognoze, kā arī cita informācija, kas kļuvusi pieejama pēc tam.

(5) Saskaņā ar programmu kopējā valsts budžeta deficīts ievērojami pasliktinājās 2009. gadā, sasniedzot 6,1 % no IKP pēc 2008. gada IKP pārpalikuma 0,9 % apmērā un atspoguļojot galvenokārt krīzes ietekmi uz valsts finansēm, bet arī stimulējošu pasākumu ieviešanu 1½ % apmērā no IKP, kurus valdība pieņēma saskaņā ar Eiropas ekonomikas atveseļošanas plānu (EEAP). Saskaņā ar programmu tiek plānots, ka fiskālā politika būs ierobežojoša, ņemot vērā pārmērīga budžeta deficīta koriģēšanu līdz 2013. gadam atbilstīgi pieņemtajam izaugsmes scenārijam.

(6) Saskaņā ar atjauninājumu 2010. gada budžeta mērķis ir deficīts 6 % apmērā no IKP. Likumā par 2010. gada budžetu (kuru parlaments apstiprināja 2009. gada 24. decembrī) tika noteikts budžeta mērķis — deficīts 4,5 % apmērā no IKP, pamatojoties uz plānoto 2009. gada deficītu 3 % apmērā no IKP. Ņemot vērā, ka galīgais 2009. gada budžeta deficīts bija 6 % no IKP, likumā par budžetu jāparedz vēl lielāks deficīts. Tomēr programmā ietverti pasākumi, kuru mērķis ir apturēt turpmāku budžeta situācijas pasliktināšanos un stabilizēt deficītu 2009. gada līmenī. Atjauninājumā prognozēts, ka ieņēmumu attiecība pret palielināsies par apmēram 1¼ procentpunktiem 2010. gadā salīdzinājumā ar 2009. gada rezultātu. Sagaidāms, ka valsts izdevumi pieaugs par 1¼ procentpunktiem no IKP. Plānots, ka primāro izdevumu turpmāku palielinājumu veidos galvenokārt sociālo maksājumu, subsīdiju un darba algas pieaugums valsts sektorā. Saskaņā ar atjauninājumu procentu maksājumu krituma tendence turpināsies, samazinoties līdz ¼ procentpunktiem no IKP, lai gan vērojams uzkrājušos parādu pieaugums. Plānots, ka valsts ieguldījumu apjoms saglabāsies 2009. gada līmenī. Kopumā fiskālā politika, kā izriet no strukturālās bilances (t. i., cikliski koriģētā izteiksmē bez vienreizējiem un citiem pagaidu pasākumiem), kura paredzēta programmā, 2010. gadā tiks ierobežota par apmēram ½ % no IKP.

(7) Programmas vidēja termiņa budžeta stratēģijas galvenais mērķis ir valsts bilances deficīta samazināšana zem atsauces vērtības 3 % apmērā no IKP līdz 2013. gadam. Programmā prognozēts, ka 2011. gadā nominālais budžeta deficīts samazināsies līdz 4,5 % no IKP (iepriekšējā gadā tas bija 6,1 %) un 2012. gadā — līdz 3,4 % no IKP, līdz beidzot 2013. gadā tas sasniegs 2,5 % no IKP. Sagaidāms, ka primārā bilance attīstīsies pēc līdzīga modeļa un sasniegs līdzsvarotu stāvokli laikposma beigās, sākot ar deficītu 3,7 % apmērā no IKP 2010. gadā. Strukturālais deficīts, kas aprēķināts atbilstīgi kopīgi saskaņotai metodoloģijai, turpinās uzlaboties pēc 2010. gada, 2011. gadā sasniedzot 3½ % no IKP, 2012. gadā — nedaudz zem 3 % no IKP un 2013. gadā — 2¼ % no IKP. Laikposmā no 2010. līdz 2013. gadam gada fiskālie pasākumi vidēji atbilst 3/4 % no IKP gadā. Šī korekcija paredzēta laikposma sākumā, lai gan 2010. gadā veikto pasākumu ietekme būs pilnībā skaidra tikai 2011. gadā. Turklāt pasākumi saistībā ar EEAP tiks izbeigti tikai 2010. gada beigās. Konsolidāciju ir plānots īstenot galvenokārt no budžeta ieņēmumu daļas, kas prognozēs plānota, ka palielināsies par 2,6 procentpunktiem no IKP starp 2010. un 2013. gadu, kamēr izdevumu samazināšana dotu papildu procentpunktu no IKP. Ieņēmumus veicinoši pasākumi ietver cīņu pret izvairīšanos no nodokļiem, pilsētplānošanas amnestiju, minimālo akcīzes nodevu par naftas produktiem saskaņošanu un samazināta PVN piemērošanu pārtikai un farmaceitiskiem preparātiem, kā arī dividenžu ienākumus no daļēji valstij piederošām organizācijām. Attiecībā uz izdevumu pasākumiem programmas korekcijas lielākā daļa veidojas no darbības izdevumu kontrolēšanas un pašreizējo maksājumu samazināšanas. Programmā uzskaitītas tās izdevumu kategorijas, ko nepieciešams konsolidēt, kad starp sociālajiem partneriem tiks panākta vienošanās, piemēram, sociālo maksājumu novirzīšana un darba algu apjoma un pieauguma tempu ierobežošana valsts sektorā. Atjauninājumā apliecinātas saistības sasniegt katrai valstij īpašu vidēja termiņa budžeta mērķi (VTM), kas ir līdzsvarots budžeta stāvoklis strukturālā izteiksmē (t. i., cikliski koriģētā izteiksmē bez vienreizējiem un citiem pagaidu pasākumiem). VTM pienācīgi atspoguļo pakta mērķus. Strukturālās bilances atbilstoši programmas budžeta deficīta mērķiem nozīmē, ka VTM netiks sasniegts programmas laikposmā.

(8) Budžeta izpildes rezultāti varētu būt sliktāki, nekā paredzēts programmā. Konkrētāk, atjauninājumā prognozētais makroekonomiskais scenārijs šķiet pamatots uz optimistiskām izaugsmes prognozēm visam programmas laikposmam. Runājot par ieņēmumiem, valsts finanses īpaši 2010.–2011. gadā ir vairāk apdraudētas nekā iepriekšējos gados, un tas tiek saistīts ar iespējamu strauju ekonomikas izaugsmes palēnināšanos un tās struktūras maiņu uz mazākiem nodokļu ieņēmumiem. Ņemot vērā gaidāmo ekonomikas lēno atveseļošanos un spiedīgo vajadzību stimulēt iekšzemes pieprasījumu, palielinot valsts izdevumus, ir jārēķinās ar iespējamu izdevumu pārsnieguma risku. Šo risku galvenokārt saista ar praksi gada gaitā iesniegt papildu budžetus, kuros paredzēts izdevumu pieaugums, pārsniedzot iecerēto līdzekļu pārdali, kas nozīmē kārtējo izdevumu pieaugumu. Turklāt sociālie maksājumi varētu kļūt lielāki, nekā gaidīts, ņemot vērā iepriekšējā gada rezultātus un mērķa noteikšanas mehānisma trūkumu, kā arī pārāk optimistiskās nodarbinātības (tātad bezdarba) pieauguma prognozes .

(9) Valsts kopējā parāda attiecība pret IKP 2009. gadā tiek plānota 56,2 % apmērā no IKP, kas nozīmē pieaugumu salīdzinājumā ar 48,4 % iepriekšējā gadā. Papildus tam, ka palielinās budžeta deficīts un samazinās IKP pieaugums, parāda un deficīta korekcija 1 procentpunkta apmērā no IKP veicināja parāda līmeņa pieaugumu. Parāda līmenis atspoguļo valsts aktīvu uzkrāšanos pārmērīga finansējuma piešķiršanas rezultātā 2009. gada beigās, lai izpildītu 2010. gada janvāra sākumā izveidojušās saistības. Prognozēts, ka parāda līmenis pieaugs visā programmas laikposmā, galvenokārt turpmāk saglabājoties primāram budžeta deficītam, kas tomēr samazināsies. Parāda līmenis pārsniegs atsauces vērtību 60 % apmērā no IKP 2010. gadā, un prognozēts, ka atsauces vērtības pārsniegums saglabāsies visā programmas laikposmā. Prognozēts, ka 2011. un 2012. gadā tas pieaugs līdz apmēram 63 % no IKP, bet pēc tam nedaudz samazināsies. Ņemot vērā negatīvos riskus, kas apdraud makroekonomisko scenāriju un budžeta mērķus, parāda līmeņa dinamika var nebūt tik optimistiska, kā paredzēts programmā .

(10) Sabiedrības novecošanās ilgtermiņa ietekme uz budžetu ir krietni lielāka nekā vidēji ES, galvenokārt tāpēc, ka pensiju izdevumi kā daļa no IKP nākamajās desmitgadēs salīdzinoši būtiski palielināsies, jo pensiju sistēma vēl tiek veidota. Programmā tiek apspriesta 2009. gada aprīlī ieviestā pensiju reforma, kurā plānots nedaudz samazināt pensiju izdevumu pieaugumu un jo īpaši palielināt sociālās apdrošināšanas maksājumu likmes. Reformai jāuzlabo pensiju sistēmas ilgtermiņa bilance un jāsamazina apdraudējums ilgtspējai, tomēr nav jāietekmē kopējais novērtējums. Kā plānots programmā, budžeta stāvoklis 2009. gadā pastiprina sabiedrības novecošanās budžeta ietekmi uz ilgtspējas starpību. Primārās bilances uzlabošanai vidējā termiņā un turpmāko pasākumu īstenošanai, kuru mērķis ir ievērojamo ar sabiedrības novecošanos saistīto izdevumu, īpaši pensiju un veselības aprūpes izdevumu, pieauguma ierobežošana, jāsamazina valsts finanšu ilgtspējas apdraudējums, kas Komisijas 2009. gada stabilitātes ziņojumā Padomes 2009. gada 10. novembra secinājumos par valsts finanšu ilgtspēju teikts: „Padome aicina dalībvalstis to gaidāmajās stabilitātes un konverģences programmās pievērsties stratēģijām, kas vērstas uz stabilitāti,” un tālāk, „aicina Komisiju kopā ar Ekonomikas politikas komiteju un Ekonomikas un finanšu komiteju turpināt izstrādāt metodes, lai laikā līdz nākamajam stabilitātes ziņojumam izvērtētu valsts finanšu stabilitāti ilgtermiņā.” Minēto ziņojumu paredzēts izdot 2012. gadā. tika novērtēts kā augsts. Vidēja termiņa parādu prognozes, kurās pieņemts, ka IKP pieauguma koeficienti pakāpeniski atjaunosies līdz vērtībām, kas tika prognozētas pirms krīzes, un nodokļu koeficienti atgriezīsies līdz pirmskrīzes līmenim, un kurās ietverts prognozēto ar sabiedrības novecošanos saistīto izdevumu pieaugums, liecina, ka ar budžeta stratēģiju, kāda tā ir paredzēta programmā, un pieņemot, ka politika turpmāk netiek mainīta, nepietiktu, lai līdz 2020. gadam stabilizētu parāda un IKP attiecību.[5]

Padomes 2009. gada 10. novembra secinājumos par valsts finanšu ilgtspēju teikts: „Padome aicina dalībvalstis to gaidāmajās stabilitātes un konverģences programmās pievērsties stratēģijām, kas vērstas uz stabilitāti,” un tālāk, „aicina Komisiju kopā ar Ekonomikas politikas komiteju un Ekonomikas un finanšu komiteju turpināt izstrādāt metodes, lai laikā līdz nākamajam stabilitātes ziņojumam izvērtētu valsts finanšu stabilitāti ilgtermiņā.” Minēto ziņojumu paredzēts izdot 2012. gadā.

(11) Pēdējos gados Kipra ir pārsniegusi savus budžeta mērķus, lai arī tas notika plaukstošas saimnieciskās darbības un lielu nodokļu ieņēmumu apstākļos. Nesen budžeta sistēma tika pilnveidota, pieņemot Finanšu vadības uzskaites sistēmu ( FIMAS ), pakāpeniski ieviešot vidēja termiņa trīsgadu budžeta plānu ( MTBF ) un ieviešot uz programmām un rezultātiem balstītu budžeta veidošanu ( PPB ). Tomēr līdzšinējā prakse gada gaitā pieņemt papildu budžetus ir nozīmējusi, ka kārtējo izdevumu palielinājums pārsniedz iecerēto līdzekļu pārdali. No programmas izriet, ka tad, kad jaunā budžeta veidošanas sistēma būs pilnībā ieviesta, šādu praksi vairs neīstenos, un tas nodrošinās efektīvāku un lietderīgāku budžeta veidošanas procesu, ierobežojot izdevumus. Tai pat laikā jaunajam budžeta veidošanas procesam jānodrošina pienācīga bāze izdevumu pārdalīšanai par labu darbībām, kas sekmē izaugsmi atbilstīgi valsts reformu programmā noteiktajām prioritātēm. Tomēr jaunās budžeta sistēmas ieviešana ir sākuma stadijā un, domājams, tiks pabeigta 2012. gadā. Tāpēc tās ietekme varētu būt jūtama tikai vidējā termiņā. Jaunās sistēmas laicīgai ieviešanai jābūt izšķirošai, lai veiksmīgi un ilglaicīgi konsolidētu valsts finanses.

(12) Attiecībā uz valsts finanšu kvalitāti programma atzīst tās nozīmi potenciālās izaugsmes atbalstīšanā un valsts finanšu ilgtermiņa ilgtspējas nodrošināšanā. Konkrētāk, programmā norādīts uz ietekmi, kura MTBF un PPB budžeta veidošanai būs pēc tās pilnīgas īstenošanas attiecībā uz augstas prioritātes līdzekļu labāku sadali un izaugsmes veicināšanas jomām kopā ar neproduktīvo izdevumu labāku kontroli. Runājot par izdevumiem, programmā ietverts jaunāko projektu pārskats, kuru mērķis bija uzlabot infrastruktūru, izmantojot Privātā un valsts sektora partnerību ( PPP ), kā arī pasākumus izglītības uzlabošanai, palielinot datoru izmantošanu pamata un vidējās izglītības ieguvē un uzlabojumus pētniecības un akadēmiskās iestādēs. Atjauninājumā paredzēta arī līdzekļu piešķiršana valsts slimnīcu pārstrukturēšanai par autonomām iestādēm un valsts veselības aizsardzības sistēmas pieņemšana, lai uzlabotu efektivitāti, izmantojot konkurences regulēšanu un izmaksu ierobežošanu. Tas šķiet būtisks līdzeklis, lai kontrolētu paredzēto izdevumu pieaugumu, kurus saista ar sabiedrības novecošanos. Runājot par ieņēmumiem, programmā uzsvērta MTBF ieviešanas pozitīvā ietekme uz vidēja termiņa ieņēmumu prognožu precizitātes un jutības uzlabošanu. Iestādes norāda, ka, ņemot vērā nodokļu elastības mainīgumu pēdējos gados aktīvu pieauguma rezultātā, ieņēmumu prognozes tika pielāgotas, lai ņemtu vērā aktīvu cenu ietekmi un IKP pieauguma struktūru. Programmā arī norādīts, ka iestādes pastāvīgi uzrauga nodokļu un pabalstu sistēmu, lai pārliecinātos, ka darba ņēmējiem ir izdevīgi strādāt, vienlaikus nodrošinot atbalstu neaizsargātām sociālajām grupām.

(13) Kopumā, ņemot vērā riskus, kas apdraud iepriekšminētos budžeta mērķus, arī 2010. gadā var tikt apsvērta tāda stratēģija, kas uztur atbalstošu fiskālo politiku saskaņā ar EEAP. Tomēr pēc ekonomiskās krīzes negatīvajām sekām kopējais valsts budžeta deficīts 2010. gadā saglabāsies 6 % apmērā no IKP, vēlāk pakāpeniski samazinoties līdz atsauces vērtībai 3 %. Lai arī programmas stratēģijā prognozēti gada vidējie fiskālie rezultāti ¾ procentpunktu apmērā no IKP laikposmā no 2010. līdz 2013. gadam, uz tiem attiecas negatīvie riski. Tādējādi, ņemot vērā šos riskus, ar fiskāliem rezultātiem var nepietikt, lai budžeta deficītu samazinātu zem atsauces vērtības 3 % no IKP līdz 2013. gadam, kā tas plānots. Turklāt šķiet, ka konsolidācijas stratēģijas struktūra lielā mērā pamatota uz ieņēmumu palielināšanas pasākumiem, minimāli ietverot izdevumu samazināšanu. Faktiski programmā prognozēts, ka izdevumu attiecība pret IKP 2013. gadā stabilizēsies augstākā līmenī, salīdzinot ar 2009. gada rezultātu. Pasākumi, ar kuriem varētu šo situāciju "pagriezt" pretējā virzienā, vēl tiek apspriesti ar sociālajiem partneriem, un tādējādi tie pakļauti riskiem atkarībā no to kārtības un īstenošanas termiņa. Tāpēc parāda līmeņa dinamika, kura, kā plānots, pārsniegs 60 % no IKP, sākot ar 2010. gadu, var arī būt mazāk optimistiska, nekā prognozēts atjauninājumā.

(14) Attiecībā uz prasībām par datiem, kas norādītas rīcības kodeksā par stabilitātes un konverģences programmām, programmā sniegti visi obligātie un fakultatīvie dati.

Kopumā secināms, ka Kipras valsts finanšu stāvoklis ir ievērojami pasliktinājies ekonomiskās lejupslīdes un ekspansīvās fiskālās nostādnes rezultātā sakarā ar ievērojamu stimulējošu pasākumu pieņemšanu saskaņā ar EEAP. Tāpēc 2009. gadā budžeta bilancē radās deficīts 6,1 % apmērā no IKP pēc 2008. gada IKP pārpalikuma 0,9 % apmērā. Programmā izklāstīts konsolidācijas virziens, sākot ar 2010. gadu, kura mērķis ir kopējās valsts bilances deficīta samazināšana zem atsauces vērtības 3 % apmērā no IKP līdz 2013. gadam. Tomēr korekciju tiek plānots īstenot galvenokārt no budžeta ieņēmumu daļas, kamēr izdevumu un IKP attiecība paliek vēsturiski augstā līmenī. Turklāt, ņemot vērā globālās ekonomikas lēno atveseļošanos, budžeta stratēģija ir pakļauta ievērojamiem negatīviem riskiem, jo izaugsmes prognozes, uz kurām pamatots makroekonomiskais scenārijs, ir optimistiskas. Ņemot vērā lielo iekšzemes un ārējo nelīdzsvarotību, par prioritāti jāizvirza piesardzīga politika un fiskālās ilgtspējas stiprināšana. Tādējādi kārtējo izdevumu kontrolei, īstenojot efektīvu daudzgadu budžeta sistēmu, jākļūst par nozīmīgu instrumentu, kas atbalsta konsolidācijas plānu un budžeta mērķu izpildi. Bez tam ir svarīgi uzlabot valsts finanšu kvalitāti, lai panāktu ekonomikas korekcijas bez satricinājumiem, ņemot vērā tās nelīdzsvarotību, proti, palielinot potenciālo IKP, stiprinot konkurētspēju un turpinot novērst ārējo nelīdzsvarotību.

Ievērojot iepriekš minēto novērtējumu, Kipra tiek aicināta:

i) ierobežot budžeta deficītu 2010. gadā līdz ne vairāk kā 6 % no IKP, ja nepieciešams, pastiprinot konsolidācijas pasākumus, proti, ja notikumi makroekonomikas jomā izrādīsies mazāk optimistiski kā programmas scenārijā, un laicīgi rīkoties, lai izstrādātu konsolidācijas stratēģiju, kuras pamatā ir galvenokārt izdevumu samazināšana; izmantot iespējas papildus fiskālajiem rezultātiem, lai paātrinātu fiskālo konsolidāciju un kopējā parāda attiecības samazināšanu atsauces vērtības virzienā;

ii) kā plānots, īstenot efektīvu daudzgadu budžeta sistēmu, lai nodrošinātu, ka tiek ievēroti budžeta mērķi un izdevumi vidējā termiņā tiek stingri ierobežoti;

iii) uzlabot valsts finanšu ilgtermiņa ilgtspēju, īstenojot reformu pasākumus, lai kontrolētu pensiju un veselības aprūpes izdevumus ar nolūku samazināt prognozēto ar sabiedrības novecošanos saistīto izdevumu pieaugumu.

Galveno makroekonomikas un budžeta prognožu salīdzinājums

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Reālais IKP (izmaiņas %)|SP 2010. g. aprīlis|3,6|–1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM 2010. g. maijs|3,6|–1,7|0,4|1,3|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|n.p.|

SPCI inflācija (%)|SP 2010. g. aprīlis|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM 2010. g. maijs|4,4|0,2|2,7|2,5|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|n.p.|

Ražošanas apjoma starpība 1 (% no potenciālā IKP)|SP 2010. g. aprīlis|2,9|–1,3|–2,4|–2,5|–1,6|–0,5|

|COM 2010. g. maijs|3,4|–0,7|– 2,1|– 1,6|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|0,8|–0,1|–0,6|–0,5|–0,2|n.p.|

Tīrais aizdevums/aizņēmums salīdzinājumā ar citām pasaules valstīm (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|–17,7|–8,5|–11,5|–12,2|–12,6|–12,9|

|COM 2010. g. maijs|–17,6|–8,2|– 6,8|– 6,7|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|–12,4|–12,1|–11,5|–10,9|–10,2|n.p.|

Valsts budžeta ieņēmumi (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM 2010. g. maijs|43,5|40,3|41,2|41,3|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|n.p.|

Valsts budžeta izdevumi (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM 2010. g. maijs|42,6|46,4|48,3|49,0|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|n.p.|

Valsts kopbudžeta bilance (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|0,9|–6,1|–6,0|–4,5|–3,4|–2,5|

|COM 2010. g. maijs|0,9|–6,1|– 7,1|– 7,7|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|1,0|–0,8|–1,4|–1,9|–2,2|n.p.|

Primārā bilance (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|3,7|–3,6|–3,7|–2,1|–1,0|0,1|

|COM 2010. g. maijs|3,7|–3,6|– 4,4|– 4,8|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|3,9|1,5|0,8|0,2|–0,2|n.p.|

Cikliski koriģētā bilance 1 (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|–0,2|–5,6|–5,1|–3,5|–2,8|–2,3|

|COM 2010. g. maijs|–0,4|–5,8|– 6,3|– 7,1|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|0,7|–0,8|–1,2|–1,7|–2,1|n.p.|

Strukturālā bilance 3 (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|–0,2|–5,6|–5,2|–3,6|–2,9|–2,3|

|COM 2010. g. maijs|–0,4|–5,8|– 6,3|– 7,1|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|0,7|– 0,8|– 1,2|– 1,7|– 2,1|n.p.|

Valsts kopējais parāds (% no IKP)|SP 2010. g. aprīlis|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM 2010. g. maijs|48,4|56,2|62,3|67,6|n.p.|n.p.|

|SP 2009. g. februāris|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|n.p.|

Piezīmes:|

1  Komisijas dienestu veikts pārrēķins programmā norādītajām ražošanas apjomu starpībām un cikliski koriģētajām bilancēm, pamatojoties uz programmās sniegto informāciju.|

2  Pamatojoties uz plānoto potenciālo izaugsmi attiecīgi 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 %, un 2,8 % apmērā laikposmā no 2009. līdz 2013. gadam.|

3  Cikliski koriģētā bilance, izņemot vienreizējus un citus pagaidu pasākumus. Vienreizēji un citi pagaidu pasākumi ir 0,1 % apmērā 2010., 2011. un 2012. gadā (visi paredzēti budžeta deficīta samazināšanai) saskaņā ar jaunāko programmu. Komisijas dienestu 2010. gada pavasara prognozē nav paredzēti vienreizēji un pagaidu pasākumi.|

Avots :|

Stabilitātes programma (SP); Komisijas dienestu 2010. gada pavasara prognozes (COM); Komisijas dienestu aprēķini.|

[1] OV L 209, 2.8.1997., 1. lpp. Šajā tekstā minētie dokumenti ir pieejami: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm

[2] Komisijas 2008. gada 26. novembra paziņojums Eiropadomei.

[3] OV L 209, 2.8.1997., 1. lpp. Šajā tekstā minētos dokumentus var atrast šādā tīmekļa vietnē: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm

[4] Novērtējumā galvenokārt ņemta vērā Komisijas dienestu 2010. gada pavasara prognoze, kā arī cita informācija, kas kļuvusi pieejama pēc tam.

[5] Padomes 2009. gada 10. novembra secinājumos par valsts finanšu ilgtspēju teikts: „Padome aicina dalībvalstis to gaidāmajās stabilitātes un konverģences programmās pievērsties stratēģijām, kas vērstas uz stabilitāti,” un tālāk, „aicina Komisiju kopā ar Ekonomikas politikas komiteju un Ekonomikas un finanšu komiteju turpināt izstrādāt metodes, lai laikā līdz nākamajam stabilitātes ziņojumam izvērtētu valsts finanšu stabilitāti ilgtermiņā.” Minēto ziņojumu paredzēts izdot 2012. gadā.

MT

(...PICT...)|IL-KUMMISSJONI EWROPEA|

Brussel 12.5.2010

SEG(2010) 595 finali

Rakkomandazzjoni għal

OPINJONI TAL-KUNSILL

dwar il-programm ta' stabbiltà aġġornat ta' Ċipru, 2009-2013

MEMORANDUM TA’ SPJEGAZZJONI

1. L-isfond ġenerali

Il-Patt ta’ Stabbiltà u Tkabbir huwa msejjes fuq l-għan ta’ finanzi sodi tal-gvern bħala mezz kif jissaħħu l-kundizzjonijiet għall-istabbiltà tal-prezzijiet u għat-tkabbir sostenibbli qawwi li jwassal għall-ħolqien tal-impjiegi. Ir-riforma tal-2005 tal-Patt għarfet l-utilità tiegħu biex jistabbilizza d-dixxiplina fiskali, iżda fittxet li ssaħħaħ l-effikaċja u s-sisien ekonomiċi tiegħu kif ukoll li tħares is-sostenibbiltà tal-finanzi pubbliċi fuq medda twila ta’ żmien. B'mod partikolari, hija introduċiet iktar flessibbiltà fl-applikazzjoni tar-regoli li jirregolaw il-proċedura ta' żbilanċ eċċessiv, l-iktar fir-rigward tad-definizzjoni ta' "ċirkustanzi eċċezzjonali" u l-iffissar ta' skadenzi għall-korrezzjoni ta' żbilanċ eċċessiv.

Ir-Regolament tal-Kunsill (KE) Nru 1466/97 dwar it-tisħiħ tas-sorveljanza ta' pożizzjonijiet ta’ budget u s-sorveljanza u l-koordinazzjoni tal-politika ekonomika ĠU L 209, 2.8.1997, p 1. Id-dokumenti msemmija f’dan it-test jinsabu fis-sit: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_mt.htm. , li hu parti mill-Patt ta' Stabbiltà u Tkabbir, jistipula li kull Stat Membru għandu jressaq programm ta' stabbiltà jew konverġenza u aġġornamenti annwali tiegħu, lill-Kunsill u lill-Kummissjoni. L-Istati Membri li diġà adottaw il-valuta unika jissottomettu l-programmi ta’ stabbiltà (aġġornati) u l-Istati Membri li għadhom ma adottawhiex, jissottomettu l-programmi ta’ konverġenza (aġġornati).[1]

ĠU L 209, 2.8.1997, p 1. Id-dokumenti msemmija f’dan it-test jinsabu fis-sit: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_mt.htm.

Skont ir-Regolament, il-Kunsill ta opinjoni dwar l-ewwel programm ta' stabbiltà ta' Ċipru fit-4 ta' Marzu 2008 fuq il-bażi ta' rakkomandazzjoni mill-Kummissjoni u wara li kkonsulta lill-Kumitat Ekonomiku u Finanzjarju. Fir-rigward tal-programmi ta’ stabbiltà u konverġenza aġġornati, ir-Regolament jipprevedi li dawn jiġu vvalutati mill-Kummissjoni u eżaminati mill-Kumitat imsemmi hawn fuq, u bl-istess proċedura stipulata hawn fuq, il-programmi aġġornati jistgħu jiġu analizzati mill-Kunsill.

2. Sfond għall-valutazzjoni tal-programm aġġornat

Il-Kummissjoni investigat l-aktar aġġornament reċenti tal-programm ta' stabbiltà ta' Ċipru li tressaq fl-1 ta' April 2010, u adottat rakkomandazzjoni għal Opinjoni tal-Kunsill dwaru.

Sabiex jiġi stabbilit l-isfond li fuqu għandha ssir il-valutazzjoni tal-istrateġija baġitarja fil-programm ta’ stabbiltà aġġornat, il-paragrafi li ġejjin jispjegaw fil-qosor:

(1) il-Komunikazzjoni tal-Kummissjoni tas-26 ta’ Novembru 2008 (“Pjan Ewropew ta’ Rkupru Ekonomiku”);

(2) il-konklużjonijiet tal-Kunsill tal-Affarijiet Ekonomiċi u Finanzjarji tal-20 ta’ Ottubru 2009 dwar l-“Istrateġija ta' Ħruġ";

(3) l-aħħar valutazzjoni tal-qagħda tal-pajjiż fir-rigward tal-fergħa preventiva tal-Patt ta' Stabbiltà u Tkabbir (spjegazzjoni fil-qosor tal-Opinjoni tal-Kunsill dwar l-aġġornament preċedenti tal-programm ta' stabbiltà).

2.1. Il-Komunikazzjoni tal-Kummissjoni tas-26 ta’ Novembru 2008 ("Pjan Ewropew ta’ Rkupru Ekonomiku")

Fid-dawl tal-iskala mingħajr preċedent tal-kriżi globali li laqtet is-swieq finanazjarji u l-ekonomija tad-dinja bejn l-2008 u l-2009, il-Kummissjoni Ewropea sejħet għal Pjan Ewropew ta’ Rkupru Ekonomiku (PERE) Il-Komunikazzjoni mill-Kummissjoni lill-Kunsill Ewropew tas-26 ta' Novembru 2008. . Il-pjan ippropona reazzjoni makroekonomika kontraċiklika kkoordinata għall-kriżi fl-għamla ta' serje ta' azzjonijiet ambizzjużi biex jappoġġjaw l-ekonomija u li jikkonsistu fi (i) stimolu baġitarju immedjat li jammonta għal EUR 200 biljun (1,5 % tal-PGD tal-UE), li jikkonsisti f'espansjoni baġitarja mill-Istati Membri ta' EUR 170 biljun (madwar 1,2 % tal-PGD tal-UE) u finanzjament tal-UE b’appoġġ għal azzjonijiet immedjati li jammontaw għal EUR 30 biljun (madwar 0,3 % tal-PGD tal-UE); u (ii) għadd ta’ azzjonijiet ta’ prijorità msejsa fuq l-Istrateġija ta’ Lisbona u mfassla biex jadattaw l-ekonomiji tagħna għal sfidi fuq perjodu twil, li jkomplu jimplimentaw ir-riformi strutturali mmirati lejn iż-żieda fit-tkabbir potenzjali. Il-pjan jitlob li jkun iddifferenzjat l-istimolu fiskali skont l-Istat Membru skont il-pożizzjonijiet tagħhom f’termini ta’ sostenibbiltà tal-finanzi tal-gvern u tal-pożizzjonijiet kompetittivi. B'mod partikolari, għall-Istati Membri li mhumiex fiż-żona tal-euro u li għandhom żbilanċi esterni u interni sinifikanti, il-politika baġitarja għandha essenzjalment timmira li tikkoreġi dawn l-iżbilanċi. Il-pjan intlaħaq qbil dwaru fil-Kunsill Ewropew fil-11 ta’ Diċembru 2008. [2]

Il-Komunikazzjoni mill-Kummissjoni lill-Kunsill Ewropew tas-26 ta' Novembru 2008.

2.2. Il-konklużjonijiet tal-Affarijiet Ekonomiċi u Fianzjarji tal-Kunsill tal-20 ta' Ottubru 2009 dwar "Strateġija ta' ħruġ"

Wara l-ewwel sinjali ta' rkurpu mill-kriżi, partikolarment il-waqfa fid-deterjorament qawwi fl-attività ekonomika, l-istabbilizzazzjoni tas-swieq finanzjarji u t-titjib fil-livell ta’ fiduċja, fl-20 ta’ Ottubru 2009, il-Kunsill ikkonkluda li, filwaqt li minħabba l-fraġilità tal-irkupru ma kienx għadu wasal iż-żmien biex jiġi rtirat is-sostenn ipprovdut mill-gvernijiet lill-ekonomija u lis-settur finanzjarju, kien hemm bżonn li titħejja strateġija kkoordinata għall-ħruġ mill-politiki tal-istimulu b'bażi wiesgħa. Din l-istrateġija għandha ssib bilanċ bejn it-tħassib dwar l-istabbilizzazzjoni u s-sostenibbiltà, filwaqt li tqis l-interazzjoni bejn l-istrumenti differenti ta' politika, u d-diskussjoni f'livell globali. Tfassil u komunikazzjoni bikrin ta’ din l-istrateġija għandhom jikkontribwixxu għal fiduċja fil-politiki fuq medda medja ta' żmien u jikkonkretizzaw l-aspettattivi. Lil hinn mit-tneħħija tal-miżuri ta' stimolu tal-Programm Ewropew ta' Rkupru Ekonomiku, kienet meħtieġa konsolidazzjoni fiskali sostanzjali biex twaqqaf u treġġa' lura eventwalment iż-żieda fid-dejn u ġġib lura pożizzjonijiet fiskali sodi. Iż-żieda fl-effiċjenza u l-effettività tal-finanzi pubbliċi u l-intensifikazzjoni tar-riforma strutturali kienu mixtieqa anki fuq medda qasira minħabba li dawn kellhom jikkontribwixxu biex irawmu t-tkabbir potenzjali fil-produzzjoni u t-tnaqqis fid-dejn. Il-Kunsill qabel dwar il-prinċipji li ġejjin dwar l-istrateġija fiskali tal-ħruġ: (i) l-istrateġija għandha tkun ikkoordinata bejn il-pajjiżi fil-qafas ta’ implimentazzjoni konsistenti tal-Patt ta’ Stabbiltà u Tkabbir; (ii) kien hemm il-ħtieġa ta' rtirar f'waqtu tal-istimulu fiskali filwaqt li jitqiesu ċ-ċirkostanzi tal-pajjiż partikulari; (iii) ir-ritmu tal-konsolidazzjoni għandu jkun ambizzjuż b’mod li fil-parti l-kbira tal-pajjiżi jmur lil hinn mil-limitu ta’ 0,5 % tal-PGD kull sena f'termini strutturali; u (iv) il-kredibbiltà tal-istrateġija għandha tkun mirfuda b'miżuri ta' titjib tal-kwalità tal-finanzi pubbliċi u sforzi ta' riforma strutturali ambizzjużi biex jiżdied ix-xogħol u t-tkabbir potenzjali.

2.3. Il-valutazzjoni fl-Opinjoni tal-Kunsill dwar l-aġġornament preċedenti

Fl-opinjoni tiegħu tat-3 ta’ April 2009, il-Kunsill ġabar fil-qosor il-valutazzjoni tiegħu tal-aġġornament preċedenti tal-programm ta' stabbiltà, li jkopri l-perjodu 2008-2012, kif ġej. Il-Kunsill iqis li "il-qagħda fiskali fl-2009 se tkun espansjonista minħabba l-adozzjoni ta' miżuri sinifikanti ta' stimolu fl-2009 f'konformità mal-PERE. Fis-snin ta' wara, il-bilanċ fiskali huwa mistenni jibqa' sejjer għall-agħar. L-illaxkar fiskali implikat ma jidhirx iġġustifikat fid-dawl tal-prospetti ekonomiċi relattivament tajbin u l-eżistenza ta' żbilanċ estern kbir. Barra minn hekk, fl-isfond ta' deterjorament qawwi fl-ambjent ekonomiku globali, l-istrateġija baġitarja hija suġġetta għal riskji negattivi sinifikanti, u s-suppożizzjonijiet tat-tkabbir li huma l-bażi tax-xenarju makroekonomiku huma favorevoli. Fid-dawl tal-iżbilanċi esterni għolja, iż-żamma ta' politiki prudenti u t-tisħiħ tas-sostenibbiltà fiskali għandhom ikunu prijorità ewlenija. Għalhekk, il-kontroll tal-infiq ta' bħalissa u l-evitar tal-proċikliċità jirrappreżentaw sfida kbira għall-politika fiskali f'Ċipru. Barra dan, it-trawwim tal-kwalità tal-finanzi pubbliċi huwa importanti wkoll bil-ħsieb li jservi ta' bażi għall-aġġustament bla xkiel tal-ekonomija fid-dawl tal-iżbilanċi li qed tiffaċċja". Fid-dawl ta' din l-evalwazzjoni, il-Kunsill stieden lil Ċipru biex “(i) jimplimenta l-politika fiskali tal-2009 kif ippjanata f'konformità mal-PERE u fi ħdan il-qafas tal-Patt ta' Stabbiltà u Tkabbir, filwaqt li jevita kull deterjorament ieħor tal-finanzi pubbliċi fl-2009 meta mqabbel mal-mira; (ii) ireġġa' lura ż-żieda mistennija fid-defiċit fiskali fl-2010 u lil hinn, permezz ta' trażżin fl-infiq sabiex tkun żgurata pożizzjoni fiskali soda fuq medda medja ta' żmien; (iii) fid-dawl tal-impatt mistenni tat-tixjiħ fuq l-infiq tal-gvern, isaħħaħ is-sostenibbiltà fit-tul tal-finanzi pubbliċi billi jirriforma s-sistemi tal-pensjonijiet u tas-saħħa”.

Rakkomandazzjoni għal

OPINJONI TAL-KUNSILL

dwar il-programm ta' stabbiltà aġġornat ta' Ċipru, 2009-2013

IL-KUNSILL TAL-UNJONI EWROPEA,

Wara li kkunsidra t-Trattat dwar il-Funzjonament tal-Unjoni Ewropea,

Wara li kkunsidra r-Regolament tal-Kunsill (KE) Nru 1466/97 tas-7 ta’ Lulju 1997 dwar it-tisħiħ tas-sorveljanza ta' pożizzjonijiet ta' budget u s-sorveljanza u l-koordinazzjoni tal-politika ekonomika ĠU L 209, 2.8.1997, p 1. Id-dokumenti msemmija f'dan it-test jinsabu fil-websajt li ġejja: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_mt.htm. , u b’mod partikolari l-Artikolu 5(3) (għall-PS) tiegħu,[3]

ĠU L 209, 2.8.1997, p 1. Id-dokumenti msemmija f'dan it-test jinsabu fil-websajt li ġejja:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_mt.htm.

Wara li kkunsidra r-rakkomandazzjoni tal-Kummissjoni,

Wara li kkonsulta mal-Kumitat Ekonomiku u Finanzjarju,

TA DIN L-OPINJONI:

(1) Fi [JJ Xahar 2010] il-Kunsill eżamina l-programm aġġornat ta' stabbiltà ta' Ċipru, li jkopri l-perjodu bejn l-2009 u l-2013.

(2) Fl-2009, l-attività ekonomika naqqset b'1,7 %. Din hija l-ewwel darba li Ċipru kellu tkabbir negattiv f'dawn l-aħħar ħamsa u tletin sena. Id-domanda domestika dgħajfa u ambjent estern ħażin affettwaw ħafna lit-tkabbir. Partikolarment, il-livell għoli tad-dejn domestiku privat flimkien ma' kundizzjonijiet iebsa tas-self, perspettiva sejra għall-agħar għas-suq tax-xogħol u effetti negattivi fuq il-fiduċja wasslu għal tnaqqis fil-konsum privat. Fl-istess ħin, l-investiment irreġistra korrezzjoni qawwija, fost tnaqqis fid-domanda barranija għall-proprjetà, użu baxx tal-kapaċità u r-ristrutturar tal-karti tal-bilanċ korporattivi. Il-konsum tal-gvern kien l-uniku komponent tad-domanda li sostna l-attività ekonomika, parzjalment minħabba l-pakkett ta’ stimulu ta’ 1½% tal-PGD implimentat f’konformità mal-PERE. Barra minn dawn il-miżuri diskrezzjonarji, it-tnaqqis fl-attività ekonomika, it-tnaqqis gradwali tal-boom fil-prezzijiet tal-assi u xejra tat-tkabbir inqas ibbażata fuq it-taxxi poġġew il-finanzi pubbliċi taħt pressjoni qawwija. B’riżultat ta’ dan, il-finanzi tal-gvern inbidlu f’defiċit ta’ 6.1% tal-PGD minn bilanċ pożittiv ta’ 0.9% tal-PGD fl-2008. Il-kriżi mhux biss tefgħet dawl fuq l-akkumulazzjoni tal-iżbilanċ estern għoli, li tirrifletti mhux biss it-tfaddil nett baxx tas-settur privat iżda wkoll deterjorament tal-pożizzjoni netta tal-amministrazzjoni pubblika u t-telf fil-kompetittivà. Id-domanda domestika dgħajfa u l-irkupru estern b’rata baxxa mistennija jaffettwaw il-prospetti tal-irkupru. It-tkabbir tal-PGD huwa previst li jonqos iktar, għalkemm mhux sal-istess livell, fl-2010 u jirkupra kemxejn fl-2011. Għaldaqstant, fit-terminu l-medju, Ċipru qed jaffaċċja l-isfida li jżid it-tkabbir, fl-isfond ta' rkupru ekonomiku globali dgħajjef, filwaqt li jindirizza l-iżbilanċi makroekonomiċi dgħajfa permezz ta’ politiki fiskali prudenti. Fit-tul, il-pajjiż se jħabbat wiċċu mal-ħtieġa li tissaħħaħ is-sostenibbiltà tal-finanzi pubbliċi, fid-dawl ta’ popolazzjoni li qed tixjieħ.

(3) Għalkemm il-biċċa l-kbira mid-deterjorament li ġie osservat fil-PGD attwali fil-kuntest tal-kriżi huwa ċikliku, il-livell tal-prodott potenzjali ġie affettwat b'mod negattiv ukoll. Barra minn hekk, il-kriżi tista' taffettwa wkoll it-tkabbir potenzjali fuq medda medja ta' żmien permezz ta' livell iktar baxx ta' investiment, restrizzjonijiet fid-disponibilità tal-kreditu u żieda fil-qgħad strutturali. Barra minn hekk, l-impatt tal-kriżi ekonomika se jaffettwa ħażin l-effetti negattivi tat-tixjiħ demografiku fuq il-prodott potenzjali u s-sostenibbiltà tal-finanzi pubbliċi. F’dan l-isfond se jkun essenzjali li jiġi aċċellerat ir-ritmu tar-riformi strutturlai bl-iskop tal-appoġġ tat-tkabbir potenzjali. Partikolarment, għal Ċipru huwa importanti li jwettaq riformi fil-qasam tas-suq tax-xogħol, speċjalment biex isaħħaħ l-opportunitajiet tat-tagħlim tul il-ħajja, speċjalment għall-ħaddiema kbar fl-età u mhux imħarrġa u l-persuni qiegħda, kif ukoll biex tiżgura l-implimentazzjoni f’waqtha u effettiva tar-riformi ppjanati fl-edukazzjoni teknika u vokazzjonali. Barra minn hekk, hemm il-ħtieġa li t-tkabbir fis-salarji jiġi allinjat aħjar mal-produttività, it-tkabbir fl-impjiegi u l-kompetittività.

(4) Ix-xenarju makroekonomiku li fuqu huwa msejjes il-programm jipprevedi li t-tkabbir reali fil-PGD se jiżdied minn -1.7% fl-2009 għal 0,5 % fl-2010 qabel ma jirkupra għal rata medja ta’ madwar 2,6 % matul il-bqija tal-perjodu tal-programm. Evalwat skont l-informazzjoni disponibbli bħalissa L-evalwazzjoni tqis notevolment it-tbassir tar-rebbiegħa tal-2010 tas-servizzi tal-Kummissjoni, iżda wkoll tagħrif ieħor li laħaq sar disponibbli minn dakinhar. , dan ix-xenarju jidher li huwa bbażat fuq suppożizzjonijiet favorevoli matul il-perjodu tal-programm. Partikolarment, il-konsum privat mistenni jsegwi xejra favorevoli, immexxija minn tkabbir pjuttost ottimistiku fl-impjiegi u l-pagi. Il-Programm jipprevedi li tkabbir reali fl-investiment fil-bini se jibqa’ negattiv fit-terminu l-qasir u li jirkupra fit-tieni nofs tal-perjodu tal-programm. Madankollu, indikaturi li jħarsu 'l quddiem jissuġġerixxu triq ta’ korrezzjoni iktar b’saħħitha għas-settur tal-bini fit-terminu l-medju milli dik prevista mill-programm. Barra minn hekk, minkejja l-perspettiva ekonomika iktar pożittiva, il-fraġilità tal-irkupru fis-sħab kummerċjali ewlenin ta’ Ċipru ġġib magħha riskji negattivi li mhumiex negliġibbli għax-xenarju makroekonomiku fil-programm. Minħabba t-tnaqqis fl-attività ekonomika fl-2009 kien hemm korrezzjoni sinifikanti, iżda parzjali, tal-iżbilanċ estern, li madankollu għadu għoli fil-livell ta’ 8,5 % tal-PGD, u skont il-programm mistenni jerga' jiżdied f'daqqa għal 12,9 % tal-PGD qabel l-2013 billi l-importazzjonijiet mistennija jerġgħu jiżdiedu. L-iżbilanċ estern aktarx jaffettwa t-tkabbir ekonomiku fit-terminu l-medju. It-tfaddil negattiv (dissavings) kbir tas-settur pubbliku jkollu jiġi ffinanzjat mid-dejn barrani jew mit-tfaddil privat domestiku. Għalhekk, l-aġġustament tal-iżbilanċ tal-kont kurrenti jkun jeħtieġ jew spiża ogħla tal-finanzjament tad-dejn jew iktar tfaddil mis-settur privat. Dan tal-aħħar ikun jimplika inqas tkabbir tal-prodott minħabba f’inqas konsum privat jew inqas investiment (crowding-out effect). Il-previżjonijiet tal-programm għall-inflazzjoni jidhru li huma realistiċi. [4]

L-evalwazzjoni tqis notevolment it-tbassir tar-rebbiegħa tal-2010 tas-servizzi tal-Kummissjoni, iżda wkoll tagħrif ieħor li laħaq sar disponibbli minn dakinhar.

(5) Skont il-programm, id-defiċit tal-amministrazzjoni pubblika mar lura ħafna fl-2009 u ntlaħaq defiċit ta' 6,1 % tal-PGD minn bilanċ pożittiv ta' 0,9 % tal-PGD fl-2008, u dan jirrifletti primarjament l-impatt tal-kriżi fuq il-finanzi tal-gvern, iżda kien riżultat ukoll tal-miżuri ta’ stimolu li ammontaw għal 1½% tal-PGD li l-gvern adotta f’konformità mal-Pjan Ewropew ta’ Rkupru Ekonomiku (PERE). Skont il-programm, il-politika fiskali hija ppjanata li tkun restrittiva bil-għan li tikkoreġi d-defiċit eċċessiv sal-2013 skont is-suppożizzjonijiet tax-xenarju tat-tkabbir.

(6) Skont l-aġġornament, il-mira baġitarja għall-2010 hija defiċit ta’ 6 % tal-PGD. Il-liġi tal-baġit tal-2010 (approvata mill-Parlament fl-24 ta’ Diċembru 2009) kellha fil-mira defiċit ta’ 4,5 % tal-PGD fuq il-bażi ta’ stima tar-riżultati għad-defiċit fl-2009 ta’ madwar 3 % tal-PGD. Jekk wieħed iqis li r-riżultat finali għall-2009 kien defiċit ta’ 6 % tal-PGD, il-liġi tal-baġit tkun timplika defiċit saħansitra ogħla. Madankollu, il-programm jinkludi miżuri bil-mira li jżommu milli jkun hemm iktar deterjorament tal-baġit u li jistabbilizzaw id-defiċit fl-istess livelli bħal fl-2009. L-aġġornament jipproġetta li l-proporzjon tad-dħul mal-PGD se jiżdied b’madwar 1¼ punti perċentwali fl-2010 meta mqabbel mar-riżultat tal-2009. L-infiq pubbliku mistenni jiżdied b’1¼ punti perċentwali tal-PGD. L-infiq primarju huwa ppjanat li jiżdied iktar, primarjament minħabba żieda oħra fit-trasferimenti soċjali, fis-sussidji u fil-kont tas-salarji pubbliċi. Skont l-aġġornament, il-ħlasijiet tal-interessi għandhom ikomplu jonqsu, b’¼ punt perċentwali tal-PGD, minkejja ż-żieda fl-istock tad-dejn. L-investiment pubbliku mistenni jibqa’ fil-livelli tal-2009. Kollox ma’ kollox, il-Programm jimplika li l-qagħda tal-politika fiskali, kif imkejla mill-bilanċ strutturali (jiġifieri f'termini aġġustati ċiklikament mingħajr miżuri ta’ darba u miżuri temporanji oħra), se tkun tnaqqis fl-2010 b'½% tal-PGD.

(7) L-għan ewlieni tal-istrateġija baġitarja għat-terminu l-medju tal-programm huwa li l-bilanċ tal-amministrazzjoni pubblika jitnaqqas għal taħt il-valur ta’ referenza ta’ 3 % tal-PGD sal-2013. Il-programm jipproġetta li d-defiċit nominali tal-baġit se jonqos għal 4,5 % tal-PGD fl-2011 (minn 6.1% fis-sena ta’ qabel) u għal 3,4 % fl-2012 qabel ma eventwalment jilħaq it-2,5 % fl-2013. Il-bilanċ primarju huwa mistenni jsegwi xejra simili u jilħaq pożizzjoni bbilanċjata sa tmiem il-perjodu, minn defiċit ta’ 3,7 % tal-PGD fl-2010. Id-defiċit strutturali, ikkalkulat skont il-metodoloġija bi qbil komuni dwarha, għandu jkompli jitjieb wara l-2010 biex jilħaq madwar 3½% tal-PGD fl-2011, ftit taħt it-3 % fl-2012 u 2¼% fl-2013. L-isforz fiskali annwali jilħaq medja ta’ 3/4% tal-PGD kull sena fil-perjodu bejn l-2010 u l-2013. L-aġġustament jidher li għandu jseħħ fl-ewwel snin tal-programm, għalkemm l-effett sħiħ tal-miżuri meħuda fl-2010 se jinħass biss fl-2011. Barra minn hekk, il-miżuri meħuda fil-kuntest tal-PERE se jitneħħew gradwalment biss sa tmiem l-2010. Huwa ppjanat li jsir konsolidament primarjament min-naħa tad-dħul tal-baġit, li mistenni jiżdied b’2,6 pp. tal-PGD bejn l-2010 u l-2013, filwaqt li t-tnaqqis tal-infiq għandu jikkontribwixxi punt perċentwali addizzjonali tal-PGD. Il-miżuri li jappoġġaw id-dħul jinkludu l-ġlieda kontra l-evażjoni tat-taxxa, amnestija fuq l-ippjanar urban, armonizzazzjoni tad-dazji minimi tas-sisa fuq il-prodotti tal-fjuwil u applikazzjoni ta' rata mnaqqsa tal-VAT fuq l-ikel u l-prodotti farmaċewtiċi kif ukoll id-dħul minn organizzazzjonijiet semigovernattivi. Fir-rigward tal-miżuri tal-infiq, il-biċċa l-kbira tal-aġġustament tal-programm ġej minn kontroll tal-infiq operattiv u t-tnaqqis tat-trasferimenti kurrenti. Il-programm jelenka l-immirar tat-trasferimenti soċjali u t-trażżin tad-daqs u r-rata tat-tkabbir tal-kont tas-salarji pubbliċi bħala kategoriji ta’ nfiq għall-konsolidament meta jkun jista' jintlaħaq konsensus fost l-imsieħba soċjali. L-aġġornament jikkonferma l-impenn lejn l-għan baġitarju għat-terminu l-medju speċifiku għall-pajjiż li huwa pożizzjoni baġitarja bbilanċjata f’termini strutturali (jiġifieri f'termini aġġustati ċiklikament mingħajr miżuri ta' darba u miżuri temporanji oħrajn). L-għan għat-terminu l-medju jirrifletti sewwa l-għanijiet tal-Patt. Il-bilanċi strutturali li jikkorrispondu mal-miri tal-iżbilanċ tal-programm jimplikaw li l-MTO mhux se jintlaħaq fil-perjodu tal-programm.

(8) Ir-riżultati baġitarji jistgħu jkunu agħar minn dawk immirati fil-programm. B'mod partikolari, ix-xenarju makroekonomiku ppjanat fl-aġġornament jidher li huwa bbażat fuq suppożizzjonijiet favorevoli għat-tkabbir matul il-perjodu kollu tal-programm. Mil-lat ta’ dħul, ir-riskji għall-finanzi pubbliċi, partikolarment fl-2010-2011, huma ogħla milli fi snin preċedenti u huma marbuta mal-possibbiltà ta' tnaqqis aktar qawwi u bbilanċjar mill-ġdid tat-tkabbir ekonomiku lejn tkabbir inqas ibbażat fuq it-taxxi. Fid-dawl tal-irkupru ekonomiku moderat mistenni u tal-pressjoni biex tiġi stimolata d-domanda domestika permezz ta' żieda fin-nefqa pubblika, ir-riskji ta' eċċessi potenzjali mhumiex negliġibbli. Dawn ir-riskji huma primarjament marbuta mal-prassi li jintbagħtu baġits supplimentari li jżidu l-infiq matul is-sena u li, lil hinn mir-riallokazzjoni intiża tal-fondi, irriżultat f’żieda fl-infiq kurrenti. Barra minn hekk, it-trasferimenti soċjali jistgħu jirriżultaw ogħla milli mistennija fid-dawl tal-passat u n-nuqqas ta’ mekkaniżmu ta’ mmirar fis-seħħ, kif ukoll il-projezzjonijiet pjuttost ottimisti tat-tkabbir fl-impjiegi (u għalhekk tal-qgħad).

(9) Il-proporzjon tad-dejn gross tal-gvern mal-PGD huwa stmat li kien 56,2 % tal-PGD fl-2009, żieda mit-48,4 % fis-sena ta’ qabel. Minbarra miż-żieda fid-defiċit u t-tnaqqis fit-tkabbir tal-PGD, aġġustament tal-istokk u l-flussi li jammonta għal 1 pp. tal-PGD kkontribwixa għaż-żieda fil-proporzjon tad-dejn. Dan tal-aħħar jirrifletti akkumulazzjoni tal-assi tal-gvern, minħabba finanzjament żejjed fit-tmiem l-2009 sabiex jintlaħqu l-obbligi li rriżultaw kmieni f’Jannar 2010. Il-proporzjon tad-dejn huwa pprojettat li jiżdied matul il-perjodu tal-programm, primarjament minħabba defiċits primarji ssuktati, għalkemm dawn qegħdin jonqsu. Il-proporzjon tad-dejn se jaqbeż il-valur ta’ referenza ta’ 60 % tal-PGD fl-2010 u huwa mistenni li jibqa’ ogħla mill-valur ta’ referenza matul il-perjodu tal-programm. Huwa mistenni li jiżdied għal madwar 63 % tal-PGD fl-2011 u l-2012, u mbagħad jonqos ftit. Fid-dawl tar-riskji negattivi għax-xenarju makroekonomiku u l-miri baġitarji, l-evoluzzjoni tal-proporzjon tad-dejn tista’ tkun inqas favorevoli milli projettata fil-programm.

(10) L-impatt baġitarju fit-tul tat-tixjiħ huwa sostanzjalment ogħla mill-medja tal-UE, primarjament minħabba ż-żieda relattivament għolja fl-infiq fuq il-pensjonijiet bħala sehem mill-PGD fid-deċennji li ġejjin, parzjalment minħabba l-fatt li l-iskema tal-pensjonijiet għadha f’fażi ta’ maturazzjoni. Il-programm jiddiskuti r-riforma tal-pensjonijiet introdotta f’April 2009 li hija pprojettata li tnaqqas ftit iż-żieda fl-infiq fuq il-pensjonijiet u, iktar importanti minn hekk, iżżid ir-rati tal-kontribuzzjonijiet tas-sigurtà soċjali. Ir-riforma ttejjeb il-bilanċ fit-tul tas-sistema tal-pensjonijiet u tnaqqas ir-riskji lis-sostenibbiltà, madankollu, mingħajr ma jkollha effett fuq il-valutazzjoni kumplessiva. Il-pożizzjoni baġitarja fl-2009 kif stmata fil-programm tkompli tkabbar l-impatt baġitarju ta’ popolazzjoni li qed tixjieħ minħabba l-lakuna li hemm fis-sostenibbiltà. It-titjib tal-bilanċ primarju fit-terminu l-medju u l-implimentazzjoni ta’ iktar miżuri mmirati lejn it-trażżin taż-żieda sostanzjali fl-infiq marbut mal-età, speċjalment il-pensjonijiet u l-kura tas-saħħa, jikkontribwixxu għat-tnaqqis tar-riskji lis-sostenibbiltà tal-finanzi pubbliċi, li fir-Rapport tas-Sostenibbiltà tal-Kummissjoni tal-2009 Fil-konklużjonijiet tal-Kunsill mill-10 ta’ Novembru 2009 dwar is-sostenibbiltà tal-finanzi pubbliċi "il-Kunsill jitlob lill-Istati Membri biex jiffukaw l-attenzjoni tagħhom fuq strateġiji orjentati lejn is-sostenibbiltà fil-programmi ta’ stabbiltà u konverġenza tagħhom li jmiss" u wkoll “jistieden lilll-Kummissjoni biex, flimkien mal-Kumitat tal-Politika Ekonomika u l-Kumitat Ekonomiku u Finanzjarju, jiżviluppa iktar il-metodoloġiji għall-valutazzjoni tas-sostenibbiltà fit-tul tal-finanzi pubbliċi qabel ir-rapport dwar is-Sostenibbiltà li jmiss”, u li huwa previst għall-2012. ġew evalwati bħala għolja. Il-projezzjonijiet tad-dejn għat-terminu l-medju li jassumu li r-rati tat-tkabbir tal-PGD se jirkupraw gradwalment għall-valuri pprojettati qabel il-kriżi, li l-proporzjonijiet tat-taxxi se jirritornaw għal-livelli qabel il-kriżi, u li jinkludu ż-żieda pprojettata fl-infiq marbut mal-età, juru li l-istrateġija baġitarja ppjanata fil-programm, meħuda kif inhi u mingħajr iktar bidliet fil-politika, tkun kważi biżżejjed biex tistabbilizza l-proporzjon tad-dejn mal-PGD sal-2020.[5]

Fil-konklużjonijiet tal-Kunsill mill-10 ta’ Novembru 2009 dwar is-sostenibbiltà tal-finanzi pubbliċi "il-Kunsill jitlob lill-Istati Membri biex jiffukaw l-attenzjoni tagħhom fuq strateġiji orjentati lejn is-sostenibbiltà fil-programmi ta’ stabbiltà u konverġenza tagħhom li jmiss" u wkoll “jistieden lilll-Kummissjoni biex, flimkien mal-Kumitat tal-Politika Ekonomika u l-Kumitat Ekonomiku u Finanzjarju, jiżviluppa iktar il-metodoloġiji għall-valutazzjoni tas-sostenibbiltà fit-tul tal-finanzi pubbliċi qabel ir-rapport dwar is-Sostenibbiltà li jmiss”, u li huwa previst għall-2012.

(11) Fis-snin riċenti, Ċipru iktar milli laħaq il-miri baġitarji tiegħu, minkejja li dan kien f’kuntest ta’ attività ekonomika tajba u tkabbir b'komponent kbir ta' taxxi. Fil-passat riċenti, il-qafas baġitarju tjieb bl-adozzjoni tas-Sistema ta’ Kontabilità tal-Ġestjoni Finanzjarja (FIMAS), l-introduzzjoni gradwali ta’ qafas baġitarju għat-terminu l-medju ta' tliet snin (MTBF - Medium-term Budgetary Framework) u ta’ bbaġitjar ibbażat fuq il-programmi u fuq ir-riżultati (PPB - Programme and Performance Budgeting) Madankollu, il-prassi li jiġu adottati baġits supplimentari matul is-sena rriżultat f’żieda fl-infiq kurrenti lil hinn mir-riallokazzjoni intiża tal-fondi. Skont il-Programm, meta jkun implimentat kollu l-qafas il-ġdid tal-ibbaġitjar huwa mistenni jwaqqaf din il-prassi u għandu jwassal għal proċess ta’ bbaġitjar iktar effettiv u iktar effiċjenti, u dan iwassal għat-trażżin tal-infiq. Fl-istess ħin, il-proċess baġitarju l-ġdid jistabbilixxi bażi soda għar-riallokazzjoni tan-nefqa favur attivitajiet li jtejbu t-tkabbir, b'mod konsistenti mal-prijoritajiet stabbiliti mill-Programm ta' Riforma Nazzjonali. Madankollu, il-qafas il-ġdid għadu fi stadju bikri ta' implimentazzjoni u mhuwiex previst li jkun kompletament fis-seħħ qabel l-2012. Għaldaqstant, l-impatt tiegħu jsir effettiv biss fit-terminu l-medju. L-implimentazzjoni f’waqtha tal-qafas il-ġdid tkun essenzjali għal konsolidament b’suċċess u permanenti tal-finanzi pubbliċi.

(12) Fir-rigward tal-kwalità tal-finanzi pubbliċi, il-programm jagħraf l-importanza tagħha bħala mezz biex jappoġġa t-tkabbir potenzjali u biex jiżgura s-sostenibbiltà fit-tul tal-finanzi pubbliċi. Partikolarment, il-programm jinnota l-impatt li l-ibbaġitjar MTBF u PPG se jkollu fuq l-implimentazzjoni sħiħa tal-allokazzjoni mtejba tar-riżorsi għal oqsma bi prijorità għolja u li jżidu t-tkabbir, flimkien ma' kontroll aħjar fuq l-infiq mhux produttiv. Fuq in-naħa tal-infiq, il-programm jinkludi reviżjoni ta’ proġetti riċenti bil-għan li jtejbu l-infrastruttura, permezz ta’ Sħubiji Pubbliċi-Privati, kif ukoll miżuri li jtejbu l-edukazzjoni, permezz ta' żieda fl-użu tal-kompjuters primarjament fl-edukazzjoni primarja u sekondarja u titjib fl-istituzzjonijiet tar-riċerka u l-oqsma akkademiċi. L-aġġornament jinkludi wkoll l-allokazzjoni tal-fondi għar-ristrutturar tal-isptarijiet pubbliċi f’unitajiet awtonomi u l-adozzjoni ta’ Skema Nazzjonali tas-Saħħa, bil-għan li tittejjeb l-effettività permezz tal-kompetizzjoni regolata u t-trażżin tal-ispejjeż. Dan jidher li huwa essenzjali bħala mezz biex jiġu kkontrollati ż-żidiet antiċipati fl-infiq marbuta ma’ popolazzjoni li qed tixjieħ. Fuq in-naħa tad-dħul, il-programm jenfasizza l-impatt pożittiv li l-introduzzjoni tal-MTBF ikollha fuq it-titjib tal-preċiżjoni u s-sensittività tal-previżjonijiet tad-dħul fit-terminu l-medju. L-awtoritajiet jinnotaw li minħabba l-volatilità tal-elastiċitajiet tat-taxxa fis-snin riċenti minħabba l-boom fil-prezzijiet tal-assi, il-projezzjonijiet tad-dħul ġew adattati biex iqisu l-impatt tal-prezzijiet tal-assi u l-kompożizzjoni tat-tkabbir tal-PGD. Il-programm jinnota wkoll il-monitoraġġ kostanti tas-sistema tal-benefiċċji fiskali mill-awtoritajiet sabiex jiżguraw li x-xogħol iħallas filwaqt li jiżguraw l-appoġġ tal-gruppi soċjali vulnerabbli.

(13) Kollox ma’ kollox, jekk jitqiesu r-riskji lill-miri baġitarji msemmija hawn fuq, l-istrateġija biex il-politiki fiskali ta’ appoġġ jinżammu wkoll fl-2010 tista’ titqies konformi mal-PERE. Madankollu, wara l-effetti negattivi tal-kriżi ekonomika, id-defiċit tal-amministrazzjoni pubblika għandu jibqa’ 6 % tal-PGD fl-2010, u gradwalment jonqos taħt il-valur ta’ referenza ta’ 3 % minn hemm 'il quddiem. Filwaqt li l-istrateġija tal-programm tipprevedi sforz fiskali annwali medju ta’ ¾ punt perċentwali tal-PGD fil-perjodu bejn l-2010 u l-2013, dan huwa soġġett għal riskji negattivi. Għalhekk, fid-dawl tar-riskji, l-isforz fiskali jista’ ma jkunx biżżejjed biex id-defiċit jinġieb taħt il-valur ta’ referenza ta’ 3 % tal-PGD sal-2013 kif ippjanat. Barra minn hekk, il-kompożizzjoni tal-istrateġija ta’ konsolidament tal-programm jidher li hija bbażata l-aktar fuq miżuri li jżidu d-dħul u t-tnaqqis tal-infiq huwa minimu. Fil-fatt, il-programm jipprevedi li l-proporzjon tal-infiq mal-PGD għandu jistabbilizza f’livell ogħla fl-2013 milli r-riżultat tal-2009. Il-miżuri li jistgħu jreġġgħu lura din is-sitwazzjoni għadhom qed jiġu diskussi mal-imsieħba soċjali u, għalhekk, huma soġġetti għal riskji dwar il-modalitajiet u l-waqt tal-implimentazzjoni tagħhom. B’riżultat ta' dan, l-evoluzzjoni tal-proporzjon tad-dejn, li huwa ppjanat li jisboq is-60 % tal-PGD mill-2010 ‘l quddiem, tista’ wkoll tkun inqas favorevoli milli previst fl-aġġornament.

(14) Fir-rigward tar-rekwiżiti tad-dejta speċifikati fil-kodiċi tal-kondotta għall-programmi ta’ stabbiltà u konverġenza, il-programm jipprovdi d-dejta kollha rikjesta u wkoll dik fakultattiva.

Il-konklużjoni globali hija li l-finanzi pubbliċi ta’ Ċipru marru lura sostanzjalment b’riżultat tat-tnaqqis fir-ritmu ekonomiku u l-qagħda fiskali espansjonarja minħabba l-adozzjoni ta’ miżuri ta’ stimolu sinifikanti konformi mal-PERE. B’riżultat ta’ dan, il-bilanċ baġitarju inbidel f’defiċit ta’ 6,1 % tal-PGD fl-2009 minn bilanċ pożittiv ta’ 0,9 % tal-PGD fl-2008. Il-programm jiddeskrivi strateġija ta’ konsolidament li tibda fl-2010 u li għandha l-għan li tniżżel il-bilanċ tal-amministrazzjoni pubblika għal taħt il-valur ta’ referenza tat-3 % tal-PGD sal-2013. Madankollu, l-aġġustament huwa ppjanat li jinkiseb primarjament min-naħa tad-dħul tal-baġit filwaqt li l-proporzjon tal-infiq għadu f’livelli storikament għolja. Barra minn hekk, fl-isfond ta’ rkupru ekonomiku globali fraġli, l-istrateġija baġitarja hija soġġetta għal riskji negattivi sostanzjali, billi s-suppożizzjonijiet tat-tkabbir li fuqhom huwa bbażat ix-xenarju makroekonomiku tal-programm huma favorevoli. Fid-dawl tal-iżbilanċi domestiċi u esterni kbar, bħala prijorità għandhom jinżammu politiki prudenti u għandha tissaħħaħ is-sostenibbiltà fiskali. Għaldaqstant, il-kontroll tal-infiq kurrenti permezz tal-implimentazzjoni ta’ qafas baġitarju multiannwali effettiv għandu jkun strument essenzjali biex jappoġġa l-ksib tal-pjanijiet ta’ konsolidament u l-miri baġitarji. Barra minn hekk, it-tkattir tal-kwalità tal-finanzi pubbliċi huwa importanti wkoll bil-ħsieb li jirfed aġġustament mingħajr problemi tal-ekonomija fid-dawl tal-iżbilanċi li qed tiffaċċja, partikolarment billi jżid il-PGD potenzjali, itejjeb il-kompetittività u jnaqqas iktar l-iżbilanċ estern.

Fid-dawl tal-valutazzjoni ta’ hawn fuq, Ċipru huwa mistieden li:

(i) jillimita d-defiċit tal-2010 għal mhux iktar minn 6 % tal-PGD, jekk ikun hemm bżonn billi jsaħħaħ il-miżuri ta’ konsolidament, partikolarment fil-każ li l-iżviluppi makroekonomiċi jirriżultaw inqas favorevoli mix-xenarju tal-programm, u jieħu azzjoni f’waqtha biex jiddefinixxi strateġija ta’ konsolidament iktar immexxija mill-infiq; jaħtaf l-opportunitajiet lil hinn mill-isforz fiskali mħabbar biex jaċċellera l-konsolidament fiskali u t-tnaqqis tal-proporzjon tad-dejn gross lura għal taħt il-valur ta' referenza;

(ii) jimplimenta, kif ippjanat, qafas baġitarju multiannwali sabiex jiżgura li l-miri baġitarji jinżammu u biex l-infiq jitrażżan tajjeb fit-terminu l-medju;

(iii) itejjeb is-sostenibbiltà fit-tul tal-finanzi pubbliċi billi jimplimenta miżuri ta’ riforma biex jikkontrolla l-infiq fuq il-pensjonijiet u s-saħħa sabiex tiġi kkontrollata ż-żieda mistennija fl-infiq marbut mal-età.

Tqabbil tal-previżjonijiet makroekonomiċi u baġitarji ewlenin

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

PGD reali (bidla f’%)|PS Apr 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM Mejju 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|m.a.|

Inflazzjoni tal-Indiċi Armonizzat tal-Prezzijiet għall-Konsumatur –(IAPK) (%)|PS Apr 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM Mejju 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|m.a.|

Differenza fil-produzzjoni reali u dik potenzjali 1 (% tal-PGD potenzjali)|PS Apr 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|COM Mejju 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|m.a.|

Self nett/dejn meta mqabbel mal-bqija tad-dinja (% tal-PGD)|PS Apr 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|COM Mejju 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|m.a.|

Dħul tal-amministrazzjoni pubblika (% tal-PGD)|PS Apr 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM Mejju 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|m.a.|

Infiq tal-amministrazzjoni pubblika (% tal-PGD)|PS Apr 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM Mejju 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|m.a.|

Bilanċ tal-amministrazzjoni pubblika (% tal-PGD)|PS Apr 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|COM Mejju 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|m.a.|

Bilanċ primarju (% tal-PGD)|PS Apr 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|COM Mejju 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|m.a.|

Bilanċ aġġustat ċiklikament 1 (% tal-PGD)|PS Apr 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|COM Mejju 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|m.a.|

Bilanċ strutturali 3 (% tal-PGD)|PS Apr 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|COM Mejju 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|m.a.|

Dejn gross tal-gvern (% tal-PGD)|PS Apr 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM Mejju 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|m.a.|m.a.|

|PS Frar 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|m.a.|

Noti :|

1 Id-differenzi fil-produzzjoni u l-bilanċi aġġustati ċiklikament mill-programmi kif ikkalkulati mill-ġdid mis-servizzi tal-Kummissjoni abbażi tal-informazzjoni fil-programmi.|

2 Ibbażat fuq it-tkabbir potenzjali stmat ta' 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % u 2,8 % rispettivament fil-perjodu 2009-2013.|

3 Bilanċ aġġustat ċiklikament u jeskludi miżuri ta' darba u miżuri temporanji oħrajn. Il-miżuri ta' darba u miżuri temporanji oħra huma 0,1 % fl-2010, fl-2011 u l-2012 (kollha jnaqqsu d-defiċit) skont l-aktar programm reċenti. M'hemmx miżuri ta' darba jew miżuri temporanji oħrajn fit-tbassir tas-servizzi tal-Kummissjoni tar-rebbiegħa tal-2010.|

Sors:|

Programm ta’ Stabbiltà (SP); It-tbassiriet tas-servizzi tal-Kummissjoni għar-rebbiegħa 2010 (COM); Il-kalkoli tas-servizzi tal-Kummissjoni.|

[1] ĠU L 209, 2.8.1997, p 1. Id-dokumenti msemmija f’dan it-test jinsabu fis-sit: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_mt.htm.

[2] Il-Komunikazzjoni mill-Kummissjoni lill-Kunsill Ewropew tas-26 ta' Novembru 2008.

[3] ĠU L 209, 2.8.1997, p 1. Id-dokumenti msemmija f'dan it-test jinsabu fil-websajt li ġejja: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_mt.htm.

[4] L-evalwazzjoni tqis notevolment it-tbassir tar-rebbiegħa tal-2010 tas-servizzi tal-Kummissjoni, iżda wkoll tagħrif ieħor li laħaq sar disponibbli minn dakinhar.

[5] Fil-konklużjonijiet tal-Kunsill mill-10 ta’ Novembru 2009 dwar is-sostenibbiltà tal-finanzi pubbliċi "il-Kunsill jitlob lill-Istati Membri biex jiffukaw l-attenzjoni tagħhom fuq strateġiji orjentati lejn is-sostenibbiltà fil-programmi ta’ stabbiltà u konverġenza tagħhom li jmiss" u wkoll “jistieden lilll-Kummissjoni biex, flimkien mal-Kumitat tal-Politika Ekonomika u l-Kumitat Ekonomiku u Finanzjarju, jiżviluppa iktar il-metodoloġiji għall-valutazzjoni tas-sostenibbiltà fit-tul tal-finanzi pubbliċi qabel ir-rapport dwar is-Sostenibbiltà li jmiss”, u li huwa previst għall-2012.

SK

(...PICT...)|EURÓPSKA KOMISIA|

Brusel, 12.5.2010

SEK(2010) 595 v konečnom znení

Odporúčanie

STANOVISKO RADY

k aktualizovanému programu stability Cypru na roky 2009 - 2013

DÔVODOVÁ SPRÁVA

1. Všeobecné informácie

Pakt o stabilite a raste vychádza z cieľa zdravých verejných financií, ktoré sú prostriedkom na posilňovanie podmienok na cenovú stabilitu a silný udržateľný rast smerujúci k vytváraniu pracovných miest. V reforme paktu z roku 2005 sa mu priznáva užitočnosť pri upevňovaní fiškálnej disciplíny, ale požaduje sa posilnenie jeho účinnosti a hospodárskych základov, ako aj zabezpečenie dlhodobej udržateľnosti verejných financií. Touto reformou sa zaviedla najmä vyššia flexibilita pri uplatňovaní pravidiel týkajúcich sa postupu pri nadmernom deficite, hlavne pokiaľ ide o vymedzenie pojmu „mimoriadne okolnosti“ a stanovenie lehôt na korekciu nadmerného deficitu.

V nariadení Rady (ES) č. 1466/97 o posilnení dohľadu nad stavmi rozpočtov a o dohľade nad hospodárskymi politikami a ich koordinácii Ú. v. ES L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty uvedené v tomto texte sú dostupné na webovej stránke: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , ktoré je súčasťou Paktu o stabilite a raste, sa ustanovuje, že každý členský štát musí Rade a Komisii predkladať program stability alebo konvergenčný program a ich ročné aktualizácie. Členské štáty, ktoré už prijali jednotnú menu, predkladajú (aktualizované) programy stability a členské štáty, ktoré zatiaľ jednotnú menu neprijali, predkladajú (aktualizované) konvergenčné programy.[1]

Ú. v. ES L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty uvedené v tomto texte sú dostupné na webovej stránke: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Na základe odporúčania Komisie a po porade s Hospodárskym a finančným výborom predložila Rada 4. marca 2008 v súlade s týmto nariadením stanovisko k prvému programu stability Cypru. Pokiaľ ide o aktualizované programy stability a konvergenčné programy, v nariadení sa ustanovuje, že ich bude posudzovať Komisia a skúmať uvedený výbor, pričom v súlade s tým istým uvedeným postupom môže aktualizované programy skúmať aj Rada.

2. Východiská na posúdenie aktualizovaného programu

Komisia preskúmala najnovšiu aktualizáciu programu stability Cypru predloženú 1. apríla 2010 a prijala k nej odporúčanie na stanovisko Rady.

S cieľom vymedziť kontext, v rámci ktorého sa posudzuje rozpočtová stratégia uvedená v aktualizovanom programe stability, obsahujú tieto odseky zhrnutie:

(1) oznámenia Komisie z 26. novembra 2008 („európsky plán na oživenie hospodárstva“);

(2) záverov Rady pre hospodárske a finančné záležitosti z 20. októbra 2009 týkajúcich sa „stratégie ukončenia angažovanosti“;

(3) najnovšieho hodnotenia situácie krajiny v rámci preventívnej časti Paktu o stabilite a raste (zhrnutie stanoviska Rady k predchádzajúcej aktualizácii programu stability).

2.1. Oznámenie Komisie z 26. novembra 2008 („Európsky plán na oživenie hospodárstva“)

Vzhľadom na bezprecedentný rozsah celosvetovej krízy, ktorá zasiahla finančné trhy a svetové hospodárstvo v rokoch 2008 – 2009, Európska komisia predložila Európsky plán na oživenie hospodárstva (EERP) Oznámenie Komisie Európskej rade z 26. novembra 2008. . V pláne sa navrhovala koordinovaná proticyklická makroekonomická reakcia na krízu v podobe ambiciózneho súboru opatrení zameraných na podporu hospodárstva, ktorý pozostával z i) okamžitého rozpočtového impulzu vo výške 200 miliárd EUR (1,5 % HDP EÚ), pozostávajúceho zo zvýšenia rozpočtu zo strany členských štátov o 170 miliárd EUR (približne 1,2 % HDP EÚ) a finančných prostriedkov EÚ určených na podporu okamžitých opatrení vo výške rádovo 30 miliárd EUR (približne 0,3 % HDP EÚ), a ii) z niekoľkých prioritných opatrení, ktoré vychádzajú z lisabonskej stratégie a sú vypracované s cieľom pripraviť naše hospodárstva na riešenie dlhodobých náročných úloh, pričom sa naďalej vykonávajú štrukturálne reformy zamerané na zvyšovanie potenciálneho rastu. V pláne sa odporúčalo rozlišovať fiškálne stimuly v jednotlivých členských štátoch podľa postavenia týchto štátov z hľadiska udržateľnosti verejných financií a konkurenčného postavenia. Najmä členské štáty mimo eurozóny s významnou vonkajšou a vnútornou nerovnováhou by mali svoju rozpočtovú politiku zameriavať hlavne na odstránenie takejto nerovnováhy. Európska rada schválila plán 11. decembra 2008. [2]

Oznámenie Komisie Európskej rade z 26. novembra 2008.

2.2. Závery Rady pre hospodárske a finančné záležitosti z 20. októbra 2009 týkajúce sa „stratégie ukončenia angažovanosti“

Po prvých náznakoch oživenia po kríze, a najmä po zastavení prudkého poklesu hospodárskej činnosti a po stabilizácii finančných trhov a zvýšení dôvery dospela Rada 20. októbra 2009 k záveru, že vzhľadom na krehkosť oživenia zatiaľ nenastal čas na stiahnutie podpory, ktorú vlády poskytli hospodárstvu a finančnému sektoru, pričom je potrebné vypracovať koordinovanú stratégiu ústupu od rozsiahlych stimulačných politík. Takouto stratégiou by sa mala dosiahnuť rovnováha medzi stabilizáciou a udržateľnosťou a malo by sa zohľadňovať vzájomné pôsobenie medzi rôznymi nástrojmi politiky, ako aj diskusia na celosvetovej úrovni. Včasným vypracovaním a oznámením takejto stratégie by sa prispelo k podpore dôvery v strednodobé politiky a k stabilizácii očakávaní. Okrem stiahnutia stimulačných opatrení EERP bola na zastavenie a prípadné zvrátenie zvyšovania dlhu a obnovenie zdravých rozpočtových pozícií potrebná zásadná fiškálna konsolidácia. Zvyšovanie efektivity a účinnosti verejných financií a zintenzívnenie štrukturálnej reformy boli žiaduce dokonca aj v krátkodobom horizonte, pretože by sa tým prispelo k podpore rastu potenciálnej produkcie a znižovaniu dlhu. Rada sa zhodla na týchto zásadách fiškálnej stratégie na ukončenie krízy: i) stratégia by sa mala koordinovať vo všetkých krajinách v rámci jednotného vykonávania Paktu o stabilite a raste; ii) pri zohľadnení okolností špecifických pre jednotlivé krajiny bolo potrebné včasné stiahnutie fiškálnych stimulov; iii) tempo konsolidácie by malo byť ambiciózne, výrazne presahujúc vo väčšine krajín referenčnú hodnotu 0,5 % HDP ročne v štrukturálnom vyjadrení; a iv) dôveryhodnosť stratégie by mala byť posilnená opatreniami na zvýšenie kvality verejných financií a úsilím o ambicióznu reformu s cieľom zvýšiť zamestnanosť a potenciálny rast.

2.3. Hodnotenie v stanovisku Rady k predchádzajúcej aktualizácii

Rada vo svojom stanovisku z 3. apríla 2009 zhrnula svoje hodnotenie predchádzajúcej aktualizácie programu stability, ktorá sa vzťahuje na roky 2008 – 2012, takto: Rada predpokladala, že „fiškálna pozícia bude z dôvodu prijatia značných stimulačných opatrení v roku 2009 v súlade s EERP expanzívna . V nasledujúcich rokoch by sa mala finančná rovnováha naďalej zhoršovať. Z toho vyplývajúce fiškálne uvoľňovanie sa so zreteľom na relatívne dobré hospodárske vyhliadky a existenciu rozsiahlej vonkajšej nerovnováhy nejaví ako odôvodnené. Na pozadí výrazného zhoršovania globálneho hospodárskeho prostredia je okrem toho rozpočtová stratégia vystavená veľkým rizikám poklesu, keďže predpoklady rastu, z ktorých vychádza makroekonomický scenár programu, sú optimistické. Vzhľadom na veľkú vonkajšiu nerovnováhu by mali byť najväčšími prioritami udržanie obozretných politík a posilňovanie fiškálnej udržateľnosti. Vo fiškálnej politike Cypru je teda najdôležitejšou úlohou regulovať bežné výdavky a zabrániť procyklickosti. Okrem toho posilnenie kvality verejných financií je dôležité aj z hľadiska podpory bezproblémovej úpravy hospodárstva vzhľadom na nerovnováhu, ktorej čelí.“ So zreteľom na toto hodnotenie Rada vyzvala Cyprus, aby „i) vykonával fiškálnu politiku za rok 2009 tak, ako sa naplánovala v súlade s EERP a v rámci Paktu o stabilite a raste a zároveň zabránila ďalšiemu zhoršeniu verejných financií v roku 2009 v porovnaní so stanoveným cieľom; ii) prostredníctvom obmedzenia nárastu výdavkov s cieľom zaistiť zdravú fiškálnu pozíciu v strednodobom horizonte zvrátil plánovaný nárast fiškálneho deficitu v roku 2010 a v ďalších rokoch; iii) s ohľadom na predpokladaný vplyv starnutia obyvateľstva na verejné výdavky posilnil dlhodobú udržateľnosť verejných financií tým, že bude pokračovať v reforme dôchodkového systému a systému zdravotnej starostlivosti“.

Odporúčanie na

STANOVISKO RADY

k aktualizovanému programu stability Cypru na roky 2009 - 2013

RADA EURÓPSKEJ ÚNIE,

so zreteľom na Zmluvu o fungovaní Európskej únie,

so zreteľom na nariadenie Rady (ES) č. 1466/97 zo 7. júla 1997 o posilnení dohľadu nad stavmi rozpočtov a o dohľade nad hospodárskymi politikami a ich koordinácii Ú. v. ES L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty uvedené v tomto texte sú dostupné na tejto webovej stránke: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , a najmä na jeho článok 5 ods. 3 (pre PS),[3]

Ú. v. ES L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty uvedené v tomto texte sú dostupné na tejto webovej stránke:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

so zreteľom na odporúčanie Komisie,

po konzultácii s Hospodárskym a finančným výborom,

PREDLOŽILA TOTO STANOVISKO:

(1) Dňa [DD. mesiac 2010] Rada preskúmala aktualizovaný program stability Cypru, ktorý sa vzťahuje na obdobie rokov 2009 až 2013.

(2) V roku 2009 sa hospodárska činnosť spomalila o 1,7 %. Za posledných tridsaťpäť rokov je to po prvýkrát, čo Cyprus zaznamenal záporný rast. Slabý domáci dopyt a nepriaznivé vonkajšie prostredie mali veľký vplyv na rast. Predovšetkým vysoká zadlženosť domácností spolu s prísnymi úverovými podmienkami, zhoršujúci sa výhľad, pokiaľ ide o trh práce a nepriaznivé vplyvy na dôveru, viedli k poklesu v oblasti súkromnej spotreby. Investície zároveň zaznamenali silnú korekciu v čase, kedy došlo k poklesu zahraničného dopytu po bývaní, v dobe malej miery využívania kapacity a reštrukturalizácie účtovných súvah podnikov. Spotreba verejnej správy predstavovala jediný prvok dopytu podporujúci hospodársku činnosť, čiastočne v dôsledku stimulačného balíka vo výške 1,5 % HDP zavedeného v súlade s EERP. Okrem týchto diskrečných opatrení vyvolalo veľký tlak na verejné financie spomalenie hospodárskej činnosti, postupné doznievanie výrazného rastu hodnoty aktív a model rastu s nižšími daňovými príjmami. V dôsledku toho sa verejné financie zmenili a klesli z prebytku 0,9 % HDP v roku 2008 na deficit 6,1% HDP. Kríza zároveň zvýraznila akumulovanie vysokej vonkajšej nerovnováhy, do ktorej sa premietajú nielen nízke čisté úspory súkromného sektora, ale aj zhoršenie čistého salda verejných financií a strata konkurencieschopnosti. Očakáva sa, že slabý domáci dopyt a stagnujúce vonkajšie oživenie budú pre hospodárske oživenie bremenom. Predpokladá sa, že rast HDP sa v roku 2010 ešte viac spomalí, i keď v menšej miere, a že sa mierne zlepší v roku 2011. Zo strednodobého hľadiska teda Cyprus čelí výzve posilniť, napriek krehkému celosvetovému hospodárskemu oživeniu, rast a zároveň prostredníctvom zachovania obozretných fiškálnych politík riešiť existujúcu makroekonomickú nerovnováhu. Z dlhodobého hľadiska sa táto krajina musí vyrovnať s potrebou posilniť udržateľnosť verejných financií so zreteľom na starnutie obyvateľstva.

(3) Hoci väčšina zaznamenaného poklesu skutočného HDP v súvislosti s krízou je cyklická, nepriaznivo ovplyvnená bola aj úroveň potenciálnej produkcie. Kríza môže mať okrem toho vplyv aj na potenciálny rast v strednodobom horizonte v dôsledku nižších investícií, obmedzení v dostupnosti úverov a zvyšujúcej sa štrukturálnej nezamestnanosti. Vplyv hospodárskej krízy sa navyše prekrýva s negatívnymi účinkami demografického starnutia na potenciálnu produkciu a udržateľnosť verejných financií. V takejto situácii bude nevyhnutné zrýchliť tempo štrukturálnych reforiem s cieľom podporiť potenciálny rast. Konkrétne je dôležité, aby Cyprus začal uskutočňovať reformy v oblasti trhu práce, najmä s cieľom posilniť možnosti v celoživotnom vzdelávaní, predovšetkým so zreteľom na starších pracovníkov s nízkou kvalifikáciou a na nezamestnaných ľudí ako aj s cieľom zaistiť včasné a účinné vykonávanie plánovaných reforiem technického a odborného vzdelávania. Navyše je potrebné lepšie zladiť rast miezd s produktivitou, rastom zamestnanosti a konkurencieschopnosťou.

(4) V makroekonomickom scenári, z ktorého program vychádza, sa predpokladá rast reálneho HDP z -1,7 % v roku 2009 na 0,5 % v roku 2010 a potom návrat na priemernú hodnotu okolo 2,6 % v zostávajúcom programovom období. Na základe v súčasnosti dostupných informácií V hodnotení sa zohľadňuje najmä prognóza útvarov Komisie z jari 2010, ale aj iné informácie, ktoré sa odvtedy sprístupnili. sa zdá, že tento scenár vychádza z priaznivých predpokladov rastu počas programového obdobia. Predovšetkým sa očakáva, že priaznivý trend súkromnej spotreby podnecovaný optimistickým rastom zamestnanosti a miezd bude pokračovať. V programe sa predpokladá, že reálny rast investícií v stavebníctve zostane v krátkodobom horizonte záporný a k oživeniu dôjde v druhej polovici programového obdobia. Výhľadové ukazovatele pre sektor stavebníctva v strednodobom horizonte však naznačujú silnejšiu korekciu ako sa predpokladalo v programe. Navyše, aj napriek zlepšujúcemu sa hospodárskemu výhľadu, krehkosť oživenia vzťahov s cyperskými hlavnými obchodnými partnermi predstavuje pre makroekonomický scenár uvedený v programe nezanedbateľné riziká poklesu. V dôsledku spomalenia hospodárskej činnosti v roku 2009 došlo k výraznej, hoci len čiastočnej, korekcii vonkajšieho deficitu, ktorý však napriek tomu ostáva vysoký, na úrovni 8,5 % HDP a v programe sa predpokladá, že do roku 2013 opäť prudko stúpne na 12,9 % HDP. Vonkajšia nerovnováha bude v strednodobom horizonte pravdepodobne záťažou pre hospodársky rast. Spotrebu verejného sektora, ktorá je vyššia ako úspory, bude potrebné financovať zo zahraničného dlhu alebo z domácich súkromných úspor. Úprava súčasnej nerovnováhy by teda vyžadovala buď vyššie náklady na financovanie dlhu alebo vyššie úspory zo súkromného sektora. Takéto úspory by znamenali menší rast produkcie na základe menšej súkromnej spotreby alebo investícií (efekt vytesňovania). Prognózy inflácie uvedené v programe sa javia byť realistické. [4]

V hodnotení sa zohľadňuje najmä prognóza útvarov Komisie z jari 2010, ale aj iné informácie, ktoré sa odvtedy sprístupnili.

(5) Podľa programu sa deficit verejných financií v roku 2009 výrazne zhoršil a z prebytku 0,9 % HDP v roku 2008 dosiahol hodnotu 6,1 % HDP, do čoho sa vo veľkej miere premieta vplyv krízy na verejné financie, ale aj vplyv stimulačných opatrení vo výške 1,5 % HDP, ktoré vláda prijala v súlade s EERP. Podľa programu má byť fiškálna politika reštriktívna, s cieľom korigovať podľa predpokladaného scenára rastu nadmerný deficit do roku 2013.

(6) Podľa aktualizácie je cieľový deficit rozpočtu na rok 2010 stanovený na úrovni 6% HDP. Na základe odhadovaného výsledku deficitu v roku 2009 vo výške približne 3 % HDP sa v zákone o rozpočte na rok 2010 (schválenom parlamentom 24. decembra 2009) stanovil cieľový deficit vo výške 4,5 % HDP. Vzhľadom na to, že konečný výsledok za rok 2009 predstavoval deficit na úrovni 6 % HDP, zo zákona o rozpočte by vyplýval ešte vyšší deficit. Program však zahŕňa opatrenia s cieľom zastaviť ďalšie zhoršovanie rozpočtovej pozície a stabilizovať deficit na rovnakých úrovniach ako v roku 2009. V aktualizácii sa predpokladá, že pomer príjmov k HDP sa v roku 2010 zvýši v porovnaní s výsledkom roku z 2009 približne o 1,25 percentuálneho bodu. Očakáva sa, že verejné výdavky sa zvýšia o 1,25 percentuálneho bodu HDP. Plánuje sa, že primárne výdavky sa budú ďalej zvyšovať a to najmä v dôsledku ďalšieho rastu sociálnych transferov, dotácií a miezd vo verejnom sektore. Podľa aktualizácie sa majú platby úrokov i napriek stúpajúcemu dlhu, naďalej znižovať a klesnúť o 0,25 percentuálneho bodu HDP. Plánuje sa, že verejné investície zostanú na úrovniach z roku 2009. Celkovo sa dá zhrnúť, že fiškálna pozícia meraná štrukturálnym saldom (t. z. cyklicky očistené saldo bez vplyvu jednorazových a iných dočasných opatrení), ktorá vyplýva z programu, sa v roku 2010 sprísni rádovo o 0,5 % HDP.

(7) Hlavným cieľom strednodobej rozpočtovej stratégie programu je znížiť do roku 2013 saldo verejných financií pod referenčnú hodnotu 3 % HDP. V programe je naplánované zníženie nominálneho rozpočtového deficitu na 4,5 % HDP v roku 2011 (zo 6,1 % v predchádzajúcom roku) a na 3,4 % v roku 2012 a predtým, ako konečne dosiahne v roku 2013 hodnotu 2,5 %. Očakáva sa, že primárne saldo sa bude vyvíjať podobne a že do konca obdobia dosiahne z deficitu vo výške 3,7 % HDP v roku 2010 vyrovnaný stav. Štrukturálny deficit, vypočítaný podľa spoločne dohodnutej metodiky, by sa mal po roku 2010 naďalej zlepšovať a v roku 2011 by mal dosiahnuť hodnotu približne 3,5 % HDP, v roku 2012 hodnotu tesne pod úrovňou 3 % a v roku 2013 by mal dosiahnuť 2,25 %. Ročné fiškálne úsilie by malo v období 2010 – 2013 dosahovať v priemere hodnotu 0,75 % HDP za rok. Zdá sa, že úprava sa zameriava na začiatok programového obdobia, hoci účinok opatrení, ktoré sa prijali v roku 2010, sa plne prejaví až v roku 2011. Okrem toho, opatrenia prijaté v súvislosti s EERP sa postupne skončia až koncom roku 2010. Plánuje sa, že konsolidácia sa dosiahne najmä prostredníctvom príjmovej strany rozpočtu, ktorá by sa mala v období medzi rokmi 2010 a 2013 zvýšiť o 2,6 percentuálneho bodu HDP, zatiaľ čo obmedzenie výdavkov by malo priniesť ďalší percentuálny bod HDP. Medzi opatrenia na podporu príjmov patrí boj proti daňovým únikom, amnestii v rámci urbanistického plánovania, zosúladenie minimálnych spotrebných daní na ropné produkty a uplatnenie zníženej sadzby DPH na potraviny a farmaceutické výrobky, ako aj na príjem z dividend z pološtátnych organizácií. Pokiaľ ide o opatrenia týkajúce sa výdavkov, celková úprava programu vychádza z kontroly prevádzkových nákladov a znižovania bežných transferov. V programe sa uvádza, že ak sa dosiahne zhoda medzi sociálnymi partnermi, kategóriami výdavkov na účely konsolidácie bude zacielenie sociálnych transferov a obmedzenie výšky a tempa rastu miezd vo verejnom sektore. Aktualizácia potvrdzuje záväzok k strednodobému rozpočtovému cieľu pre danú krajinu, ktorým je vyrovnaná rozpočtová pozícia v štrukturálnom vyjadrení (t.j. cyklicky očistené saldo bez jednorazových a iných dočasných opatrení). Strednodobý rozpočtový cieľ adekvátne odráža ciele Paktu o stabilite a raste. Zo štrukturálnych sáld zodpovedajúcich cieľom deficitu uvedeným v programe vyplýva, že strednodobý rozpočtový cieľ sa v programovom období nedosiahne.

(8) Rozpočtové výsledky by mohli byť horšie ako sú ciele plánované v programe. Predovšetkým sa zdá, že makroekonomický scenár v aktualizácii vychádza z priaznivých predpokladov rastu počas programového obdobia. Na strane príjmov sú riziká týkajúce sa verejných financií, najmä v rokoch 2010 – 2011, vyššie ako v predchádzajúcich rokoch a sú spojené s možným výraznejším poklesom a hospodárskeho rastu a jeho opätovným vyvážením smerom k skladbe rastu s nižšími daňovými príjmami. Vzhľadom na očakávané mierne oživenie hospodárstva a na tlak na povzbudenie domáceho dopytu prostredníctvom vyšších verejných výdavkov nie sú riziká možného prekročenia výdavkov zanedbateľné. Tieto riziká sú spojené najmä s praxou predkladania dodatočných rozpočtov zvyšujúcich výdavky počas roka, ktoré znamenajú nárast bežných výdavkov nad rámec plánovaného prerozdelenia prostriedkov. Navyše sociálne transfery môžu byť vyššie, ako sa vzhľadom na nedávnu históriu a absenciu zavedeného mechanizmu na stanovenie cieľov, ako aj na mierne optimistické predpoklady rastu zamestnanosti (a tým aj na optimistické predpoklady v oblasti nezamestnanosti), očakávalo.

(9) Pomer hrubého dlhu verejných financií k HDP sa odhaduje na úrovni 56,2 % HDP v roku 2009, t. j. nárast z úrovne 48,4 % v predchádzajúcom roku. K rastu pomeru dlhu prispeli okrem zvýšenia deficitu a poklesu rastu HDP aj vnútorná dynamika dlhu, na ktorú pripadol 1 percentuálny bod HDP. Do tejto dynamiky sa premieta akumulácia štátnych aktív v dôsledku nadmerného financovania na konci roku 2009 s cieľom splniť záväzky pripadajúce na začiatok januára 2010. Predpokladá sa, že v programovom období sa pomer dlhu, ovplyvňovaný najmä trvalými, hoci klesajúcimi primárnymi deficitmi, zvýši. Pomer dlhu prelomí v roku 2010 referenčnú hodnotu 60 % HDP a predpokladá sa, že nad úrovňou tejto referenčnej hodnoty zostane počas celého programového obdobia. Podľa prognóz sa má v rokoch 2011 a 2012 zvýšiť približne na 63 % HDP a potom mierne klesať. Vzhľadom na riziká poklesu týkajúce sa makroekonomického scenára a rozpočtových cieľov môže byť vývoj pomeru dlhu menej priaznivý, ako sa predpokladá v programe.

(10) Dlhodobý vplyv starnutia obyvateľstva na rozpočet je výrazne vyšší ako priemer EÚ, najmä v dôsledku pomerne vysokého nárastu výdavkov na dôchodky ako podielu na HDP v nadchádzajúcich desaťročiach, čo je čiastočne spôsobené tým, že dôchodkový systém je stále vo fáze rozvoja. V programe sa rozoberá dôchodková reforma zavedená v apríli 2009, ktorá má podľa prognóz trochu znížiť výdavky na dôchodky a, čo je dôležitejšie, zvýšiť výšku príspevkov na sociálne zabezpečenie. Reformou by sa malo zlepšiť dlhodobé saldo dôchodkového systému a mali by sa zmenšiť riziká ohrozujúce udržateľnosť, ale Reforma by nemala mať vplyv na celkové hodnotenie. Rozpočtovou pozíciou v roku 2009 sa podľa odhadov v programe zvyšuje rozpočtový vplyv starnutia obyvateľstva na stabilizačný interval. Zlepšenie primárneho salda v strednodobom horizonte a zavedenie ďalších opatrení zameraných na obmedzenie významného zvýšenia výdavkov súvisiacich so starnutím obyvateľstva, najmä výdavkov na dôchodky a na zdravotnú starostlivosť, by sa prispelo k zníženiu rizík ohrozujúcich udržateľnosť verejných financií, ktoré sa v správe Komisie o udržateľnosti verejných financií za rok 2009 V záveroch Rady z 10. novembra 2009 o udržateľnosti verejných financií „Rada vyzýva členské štáty, aby sústredili svoju pozornosť na stratégie orientované na udržateľnosť vo svojich nadchádzajúcich programoch stability a konvergenčných programoch“ a ďalej „vyzýva Komisiu, aby spolu s Výborom pre hospodársku politiku a Hospodárskym a finančným výborom pokračovala v príprave metodík na hodnotenie dlhodobej udržateľnosti verejných financií v čase do ďalšej správy o udržateľnosti“, ktorá sa očakáva v roku 2012. hodnotia ako vysoké. Zo strednodobých prognóz vývoja dlhu, v ktorých sa predpokladá, že miera rastu HDP sa postupne obnoví na hodnoty predpokladané pred krízou a že miera zdanenia sa vrátia na predkrízové úrovne, a ktoré zahŕňajú predpokladané zvýšenie výdavkov súvisiacich so starnutím obyvateľstva, vyplýva, že rozpočtová stratégia plánovaná v programe by pri svojej súčasnej hodnote a bez ďalších zmien politiky takmer stačila na stabilizáciu pomeru dlhu k HDP do roku 2020.[5]

V záveroch Rady z 10. novembra 2009 o udržateľnosti verejných financií „Rada vyzýva členské štáty, aby sústredili svoju pozornosť na stratégie orientované na udržateľnosť vo svojich nadchádzajúcich programoch stability a konvergenčných programoch“ a ďalej „vyzýva Komisiu, aby spolu s Výborom pre hospodársku politiku a Hospodárskym a finančným výborom pokračovala v príprave metodík na hodnotenie dlhodobej udržateľnosti verejných financií v čase do ďalšej správy o udržateľnosti“, ktorá sa očakáva v roku 2012.

(11) V posledných rokoch Cyprus prekonával svoje rozpočtové ciele, hoci v kontexte živej hospodárskej činnosti a skladby rastu s vyššími daňovými príjmami. V nedávnej minulosti sa rozpočtový rámec zlepšil prijatím Účtovného systému pre finančné riadenie (FIMAS) a postupným zavedením trojročného strednodobého rozpočtového rámca (MTBF) a metodiky zostavovania rozpočtov podľa programov a výsledkov (PPB). Prax prijímania dodatočných rozpočtov v priebehu roka však znamenala nárast bežných výdavkov nad rámec plánovaného prerozdelenia prostriedkov. V programe sa uvádza, že nový rozpočtový rámec by mal po úplnom zavedení ukončiť túto prax a mal by viesť k účinnejšiemu a efektívnejšiemu postupu zostavovania rozpočtu, ktorý prispeje k obmedzeniu výdavkov. Novým postupom zostavovania rozpočtu by sa mal zároveň položiť pevný základ pre prerozdelenie výdavkov v prospech činností podporujúcich rast, ktoré sú v súlade s prioritami stanovenými v Národnom programe reforiem. Nový rámec je však stále v počiatočnej fáze zavádzania a predpokladá sa, že v plnom rozsahu sa zavedie až v roku 2012. Jeho vplyv by sa preto mohol prejaviť až v strednodobom horizonte. Včasné zavedenie nového rámca by malo zásadný význam pre úspešnú a trvalú konsolidáciu verejných financií.

(12) Pokiaľ ide o kvalitu verejných financií, v programe sa uznáva jej dôležitosť ako prostriedku na podporu potenciálneho rastu a na zaistenie dlhodobej udržateľnosti verejných financií. V programe sa spomína najmä to, aký vplyv budú mať MTBF a PPB po ich úplnom zavedení spolu s lepšou kontrolou neproduktívnych výdavkov na lepšie prideľovanie zdrojov vysoko prioritným oblastiam podporujúcim rast. Na strane výdavkov program zahŕňa prieskum nedávnych projektov zameraných na posilnenie infraštruktúry prostredníctvom partnerstiev súkromného a verejného sektora (PPP), ako aj opatrenia na zlepšenie vzdelávania a to prostredníctvom zvýšeného využívania počítačov na základných a stredných školách a zlepšením výskumných a akademických inštitúcií. Aktualizácia zahŕňa aj pridelenie finančných prostriedkov na reštrukturalizáciu verejných nemocníc na samostatné jednotky a na prijatie národného systému zdravotnej starostlivosti s cieľom zlepšiť jeho účinnosť regulovanou hospodárskou súťažou a obmedzením nákladov. Zdá sa, že tieto kroky sú veľmi dôležitým nástrojom kontroly očakávaného zvyšovania výdavkov spojených so starnutím obyvateľstva. Na strane príjmov sa v programe zdôrazňuje pozitívny vplyv zavedenia MTBF, ktorý by malo mať na zlepšenie presnosti a citlivosti predpovedí príjmov v strednodobom horizonte. Príslušné orgány poznamenávajú, že vzhľadom na kolísavosť daňovej elasticity v posledných rokoch spôsobenú výrazným rastom hodnoty aktív sa prognózy rastu upravili tak, aby zohľadnili vplyv cien aktív a skladbu rastu HDP. V programe sa tiež poukazuje na to, že príslušné orgány neustále sledujú systém daní a sociálnych dávok, aby zaistili vyplácanie mzdy a zároveň zaistili podporu zraniteľným sociálnym skupinám.

(13) Celkovo sa dá zhrnúť, že so zreteľom na už uvedené riziká týkajúce sa rozpočtových cieľov možno pokladať stratégiu zachovania podporných fiškálnych politík aj v roku 2010 za stratégiu, ktorá je v súlade s EERP. Kvôli nepriaznivým vplyvom hospodárskej krízy však v roku 2010 deficit verejných financií ostane na úrovni 6 % HDP a potom sa bude postupne znižovať pod referenčnú hodnotu 3 %. Hoci sa v stratégii programu počíta na obdobie rokov 2010 – 2013 s priemerným ročným fiškálnym úsilím vo výške 0,75 percentuálneho bodu HDP, táto hodnota podlieha rizikám poklesu. Vzhľadom na tieto riziká preto nemusí byť uvedené úsilie dostatočné na to, aby viedlo podľa plánu k zníženiu deficitu pod referenčnú hodnotu 3 % HDP do roku 2013. Okrem toho sa zdá, že skladba konsolidačnej stratégie programu sa zakladá vo veľkej miere na opatreniach na zvýšenie príjmu, zatiaľ čo obmedzenie výdavkov je minimálne. V programe sa vlastne predpokladá, že pomer výdavkov k HDP sa v roku 2013 ustáli na úrovni, ktorá presahuje výsledok za rok 2009. O opatreniach, ktoré by mohli zvrátiť túto situáciu, sa stále rokuje so sociálnymi partnermi a preto podliehajú rizikám, pokiaľ ide o podmienky a načasovanie ich zavedenia. V dôsledku toho môže byť vývoj miery zadlženia, ktorá má podľa plánu od roku 2010 presiahnuť úroveň 60 % HDP, menej priaznivý, ako sa predpokladá v aktualizácii.

(14) Pokiaľ ide o požiadavky na údaje vymedzené v kódexe pravidiel pre programy stability a konvergenčné programy, v programe sa uvádzajú všetky povinné údaje aj nepovinné údaje.

Celkovo možno zhrnúť, že stav verejných financií Cypru sa v dôsledku hospodárskeho poklesu a expanzívneho smerovania fiškálnej politiky, ktoré vyplynulo z prijatia významných stimulačných opatrení v súlade s EERP, zhoršil. V dôsledku toho sa rozpočtové saldo zmenilo a kleslo z nadbytku 0,9 % HDP v roku 2008 na deficit 6,1% HDP v roku 2009. V programe sa načrtáva proces konsolidácie, ktorý sa začína v roku 2010 a cieľom ktorého je znížiť saldo verejných financií do roku 2013 pod referenčnú hodnotu 3 % HDP. Úprava sa má však podľa plánu dosiahnuť predovšetkým z príjmovej strany rozpočtu, zatiaľ čo pomer výdavkov k HDP zostáva na historicky najvyšších úrovniach. Navyše, na pozadí krehkého celosvetového oživenia je rozpočtová stratégia vystavená významným rizikám poklesu, pretože predpoklady rastu, ktoré predstavujú základ makroekonomického scenára programu, sú optimistické. Vzhľadom na veľkú domácu i externú nerovnováhu by malo byť najväčšou prioritou aj naďalej pokračovať v obozretných politikách a posilňovať fiškálnu udržateľnosť. Kontrolovanie bežných výdavkov prostredníctvom zavedenia účinného viacročného rozpočtového rámca by preto bolo dôležitým nástrojom na podporu dosiahnutia konsolidačných plánov a rozpočtových cieľov. Okrem toho, posilnenie kvality verejných financií je vzhľadom na nerovnováhu, ktorej hospodárstvo čelí, dôležité aj na to, aby sa podporila bezproblémová úprava hospodárstva a to najmä posilnením potenciálneho HDP, podporou konkurencieschopnosti a ďalším obmedzením vonkajšej nerovnováhy.

V zmysle uvedeného hodnotenia sa Cyprus vyzýva, aby:

i) obmedzil deficit za rok 2010 na najviac 6 % HDP, v prípade nutnosti posilnením konsolidačných opatrení, a to najmä v prípade, keď je makroekonomický vývoj menej priaznivý, ako sa predpokladá v programe, a aby prijal včasné opatrenia na vymedzenie konsolidačnej stratégie zameranej viac na stranu výdavkov; využil príležitosti nad rámec oznámeného fiškálneho úsilia na urýchlenie fiškálnej konsolidácie a znižovanie pomeru hrubého dlhu pod úroveň referenčnej hodnoty;

ii) podľa plánu zaviedol účinný viacročný rozpočtový rámec s cieľom zaistiť dodržiavanie rozpočtových cieľov a aby v strednodobom horizonte podstatne obmedzil výdavky;

iii) zlepšil dlhodobú udržateľnosť verejných financií zavedením reformných opatrení na kontrolu výdavkov na dôchodky a zdravotnú starostlivosť s cieľom obmedziť predpokladaný nárast výdavkov súvisiacich so starnutím obyvateľstva.

Porovnanie kľúčových makroekonomických a rozpočtových prognóz

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Reálny HDP (zmena v %)|PS apr. 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM máj 2010 |3,6|-1,7|-0,4|1,3|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|neuv.|

Inflácia HISC (%)|PS apr. 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM máj 2010 |4,4|0,2|2,7|2,5|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|neuv.|

Produkčná medzera 1 (% potenciálneho HDP)|PS apr. 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|KOM máj 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|neuv.|

Čisté poskytnuté úvery/prijaté úvery voči zvyšku sveta (% HDP)|PS apr. 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|KOM máj 2010 |-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|neuv.|

Verejné príjmy (% HDP)|PS apr. 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM máj 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|neuv.|

Verejné výdavky (% HDP)|PS apr. 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM máj 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|neuv.|

Saldo verejných financií (% HDP)|PS apr. 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|KOM máj 2010 |0,9|-6,1|-7,1|-7,7|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|neuv.|

Primárne saldo (% HDP)|PS apr. 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|KOM máj 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|neuv.|

Cyklicky upravené saldo 1 (% HDP)|PS apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|KOM máj 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|neuv.|

Štrukturálne saldo 3 (% HDP)|PS apr. 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|KOM máj 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|neuv.|

Hrubý verejný dlh (% HDP)|PS apr. 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM máj 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|neuv.|neuv.|

|PS feb. 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|neuv.|

Poznámky:|

1 Produkčné medzery a cyklicky upravené saldá podľa programov prepočítané útvarmi Komisie na základe údajov v programoch.|

2 Založené na odhadovanom potenciálnom raste 2,0 %, 2,8 %, 2,8%, 2,8% a 2,8 % v období rokov 2009 – 2013.|

3 Cyklicky upravené saldo bez jednorazových a iných dočasných opatrení. Podľa najnovšieho programu jednorazové a iné dočasné opatrenia predstavujú 0,1 % HDP v rokoch 2010, 2011 a 2012 (všetky znižujú deficit). V predpovedi útvarov Komisie z jari 2010 nie sú žiadne jednorazové a iné dočasné opatrenia.|

Zdroj :|

Program stability (PS); Prognózy útvarov Komisie z jari 2010 (KOM); výpočty útvarov Komisie.|

[1] Ú. v. ES L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty uvedené v tomto texte sú dostupné na webovej stránke: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Oznámenie Komisie Európskej rade z 26. novembra 2008.

[3] Ú. v. ES L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty uvedené v tomto texte sú dostupné na tejto webovej stránke: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] V hodnotení sa zohľadňuje najmä prognóza útvarov Komisie z jari 2010, ale aj iné informácie, ktoré sa odvtedy sprístupnili.

[5] V záveroch Rady z 10. novembra 2009 o udržateľnosti verejných financií „Rada vyzýva členské štáty, aby sústredili svoju pozornosť na stratégie orientované na udržateľnosť vo svojich nadchádzajúcich programoch stability a konvergenčných programoch“ a ďalej „vyzýva Komisiu, aby spolu s Výborom pre hospodársku politiku a Hospodárskym a finančným výborom pokračovala v príprave metodík na hodnotenie dlhodobej udržateľnosti verejných financií v čase do ďalšej správy o udržateľnosti“, ktorá sa očakáva v roku 2012.

SL

(...PICT...)|EVROPSKA KOMISIJA|

Bruselj, 12.5.2010

SEC(2010) 595 konč.

Priporočilo

MNENJE SVETA

o posodobljenem programu Cipra za stabilnost, 2009–2013

OBRAZLOŽITVENI MEMORANDUM

1. Splošno ozadje

Pakt za stabilnost in rast temelji na cilju zdravih javnih financ kot sredstvu za izboljšanje pogojev za stabilnost cen in za močno trajnostno rast, ki prispeva k ustvarjanju delovnih mest. Reforma Pakta iz leta 2005 je sicer potrdila njegovo koristnost pri utrjevanju fiskalne discipline, je pa poskusila tudi okrepiti njegovo učinkovitost in gospodarske temelje ter ohraniti dolgoročno vzdržnost javnih financ. Uvedla je zlasti večjo prožnost pri uporabi pravil, ki urejajo postopek v zvezi s čezmernim primanjkljajem, še zlasti glede opredelitve „izjemnih razmer“ in določitve rokov za zmanjšanje čezmernega primanjkljaja.

Uredba Sveta (ES) št. 1466/97 o okrepitvi nadzora nad proračunskim stanjem ter o nadzoru in usklajevanju gospodarskih politik UL L 209, 2.8.1997, str. 1. Dokumenti, navedeni v tem besedilu, so na voljo na spletni strani: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , ki je del Pakta za stabilnost in rast, določa, da morajo vse države članice Svetu in Komisiji predložiti programe za stabilnost ali konvergenčne programe ter njihove letne posodobitve. Države članice, ki so že uvedle enotno valuto, predložijo (posodobljene) programe za stabilnost, države članice, ki je še niso uvedle, pa predložijo (posodobljene) konvergenčne programe.[1]

UL L 209, 2.8.1997, str. 1. Dokumenti, navedeni v tem besedilu, so na voljo na spletni strani: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

V skladu z Uredbo je Svet na podlagi priporočila Komisije in po posvetovanju z Ekonomsko-finančnim odborom 4. marca 2008 podal mnenje o prvem programu Cipra za stabilnost. Kar zadeva posodobitve programov za stabilnost in konvergenčnih programov Uredba določa, da jih oceni Komisija in preuči zgoraj navedeni Odbor, po potrebi pa jih preuči še Svet po istem postopku, kot je naveden zgoraj.

2. Ozadje ocene posodobljenega programa

Komisija je preučila najnovejšo posodobitev programa Cipra za stabilnost, predloženo 1. aprila 2010, in sprejela priporočilo za zadevno mnenje Sveta.

Kot ozadje za oceno proračunske strategije v posodobljenem programu za stabilnost naslednji odstavki povzemajo:

(1) sporočilo Komisije z dne 26. novembra 2008 („evropski načrt za oživitev gospodarstva“);

(2) sklepe Sveta za ekonomske in finančne zadeve z dne 20. oktobra 2009 o „izhodni strategiji“;

(3) najnovejšo oceno stanja države v okviru preventivnega dela Pakta za stabilnost in rast (povzetek mnenja Sveta o predhodni posodobitvi programa za stabilnost).

2.1. Sporočilo Komisije z dne 26. novembra 2008 („evropski načrt za oživitev gospodarstva“)

Evropska komisija je zaradi do zdaj največje svetovne krize, ki je v obdobju 2008–2009 prizadela finančne trge in svetovno gospodarstvo, pozvala k sprejetju evropskega načrta za oživitev gospodarstva Sporočilo Komisije Evropskemu Svetu z dne 26. novembra 2008. . V načrtu je bil predlagan usklajen proticiklični makroekonomski odziv na krizo, sestavljen iz vrste ambicioznih ukrepov za podporo gospodarstvu, ki vsebujejo (i) takojšnjo proračunsko spodbudo v višini 200 milijard EUR (1,5 % BDP EU), ki vključuje povečanje proračunskih odhodkov držav članic v višini 170 milijard EUR (okoli 1,2 % BDP EU) in sredstva EU za podporo takojšnjim ukrepom v višini približno 30 milijard EUR (okoli 0,3 % BDP EU), ter (ii) več prednostnih ukrepov, ki izhajajo iz lizbonske strategije in so namenjeni prilagajanju naših gospodarstev dolgoročnim izzivom ob nadaljnjem izvajanju strukturnih reform, katerih cilj je povečati potencialno rast. Načrt je zahteval, da se fiskalna spodbuda po državah članicah razlikuje v skladu z njihovim stanjem glede vzdržnosti javnih financ in konkurenčnim položajem. Zlasti v državah članicah zunaj euroobmočja, ki se soočajo z velikimi zunanjimi in notranjimi neravnovesji, mora biti proračunska politika namenjena predvsem odpravljanju teh neravnovesij. Evropski svet je ta načrt sprejel 11. decembra 2008. [2]

Sporočilo Komisije Evropskemu Svetu z dne 26. novembra 2008.

2.2. Sklepi Sveta za ekonomske in finančne zadeve z dne 20. oktobra 2009 o „izhodni strategiji“

Svet je 20. oktobra 2009 na podlagi prvih znakov okrevanja po krizi, zlasti po prenehanju strmega upadanja gospodarske dejavnosti, stabilizaciji finančnih trgov in krepitvi zaupanja sklenil, da je zaradi nestabilnosti okrevanja še prezgodaj za umik podpore, ki so jo vlade zagotovile gospodarstvu in finančnemu sektorju, in da je treba oblikovati usklajeno strategijo za prenehanje izvajanja široko zastavljenih politik spodbud. S takšno strategijo bi bilo treba najti ravnovesje med vprašanji stabilizacije in vzdržnosti ter upoštevati medsebojno vplivanje različnih političnih instrumentov in razprave na svetovni ravni. Zaupanje v srednjeročne politike bi se povečalo in pričakovanja utrdila, če bi bila takšna strategija pravočasno zasnovana in bi se o njej obveščalo. Poleg umika spodbujevalnih ukrepov, ki so navedeni v evropskem načrtu za oživitev gospodarstva, je bila potrebna tudi znatna fiskalna konsolidacija, da bi ustavili rast dolga in ga sčasoma zmanjšali ter ponovno dosegli stabilen fiskalni položaj. Povečanje učinkovitosti in uspešnosti javnih financ ter pospešitev strukturnih reform sta zaželena tudi v kratkoročnem smislu, saj bosta prispevala k potencialni rasti proizvodnje in zmanjšanju dolga. Svet se je dogovoril o naslednjih načelih za fiskalne izhodne strategije: (i) države bi morale strategijo uskladiti, in sicer z doslednim izvajanjem Pakta za stabilnost in rast; (ii) ob upoštevanju specifičnih razmer v posameznih državah je treba fiskalne spodbude pravočasno umakniti; (iii) dinamika konsolidacije bi morala biti ambiciozna, v večini držav bi morala v strukturnem smislu znatno preseči merilo 0,5 % BDP na leto; in (iv) verodostojnost strategije bi morala temeljiti na ukrepih za izboljšanje kakovosti javnih financ ter ambicioznih prizadevanjih strukturnih reform za povečanje zaposlovanja in potencialne rasti.

2.3. Ocena v mnenju Sveta o predhodni posodobitvi programa

Svet je v svojem mnenju z dne 3. aprila 2009 povzel svojo oceno predhodne posodobitve programa za stabilnost, ki obravnava obdobje 2008–2012. Svet je bil mnenja, da „bo fiskalna naravnanost leta 2009 ekspanzivna, ker so bili leta 2009 v skladu z Evropskim načrtom za oživitev gospodarstva sprejeti pomembni spodbujevalni ukrepi. V naslednjih letih naj bi se fiskalni saldo še naprej slabšal. Napovedana omilitev fiskalne politike se glede na razmeroma dobre gospodarske napovedi in veliko zunanje neravnovesje ne zdi upravičena. Glede na bistveno poslabšanje svetovnega gospodarskega okolja je proračunska strategija izpostavljena velikim negativnim tveganjem, pri čemer pa makroekonomski scenarij temelji na ugodnih predpostavkah o rasti. Zaradi velikih zunanjih neravnovesij mora biti ohranjanje preudarnih politik in krepitev fiskalne vzdržnosti glavna prednostna naloga. Omejevanje tekočih odhodkov in izogibanje procikličnim proračunskim politikam je tako velik izziv za fiskalno politiko Cipra. Poleg tega je spodbujanje kakovosti javnih financ pomembno tudi zaradi zagotavljanja podpore ustreznemu prilagajanju gospodarstva zaradi neravnovesij, s katerimi se sooča“. Ob upoštevanju te ocene je Svet Ciper pozval, naj „(i) izvaja fiskalno politiko, kot je načrtovano, v skladu z Evropskim načrtom za oživitev gospodarstva in v okviru programa Pakta stabilnosti in rast, ter si še naprej prizadeva, da bi preprečil nadaljnje slabšanje javnih financ v letu 2009 glede na cilj; (ii) prepreči napovedano povečanje fiskalnega primanjkljaja v obdobju od leta 2010 naprej z omejitvijo povečanja odhodkov, da se zagotovi srednjeročno stabilno fiskalno stanje; (iii) glede na predviden vpliv staranja prebivalstva na javne odhodke okrepi dolgoročno vzdržnost javnih financ, tako da nadaljuje reforme pokojninskega sistema in sistema zdravstvenega varstva“.

Priporočilo

MNENJE SVETA

o posodobljenem programu Cipra za stabilnost, 2009–2013

SVET EVROPSKE UNIJE JE –

ob upoštevanju Pogodbe o delovanju Evropske unije,

ob upoštevanju Uredbe Sveta (ES) št. 1466/97 z dne 7. julija 1997 o okrepitvi nadzora nad proračunskim stanjem ter o nadzoru in usklajevanju gospodarskih politik UL L 209, 2.8.1997, str. 1. Dokumenti, navedeni v tem besedilu, so na voljo na spletni strani: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. in zlasti člena 5(3) (za PS) Uredbe,[3]

UL L 209, 2.8.1997, str. 1. Dokumenti, navedeni v tem besedilu, so na voljo na spletni strani:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

ob upoštevanju priporočila Komisije,

po posvetovanju z Ekonomsko-finančnim odborom –

PODAL NASLEDNJE MNENJE:

(1) Svet je dne [DD. meseca 2010] preučil posodobljeni program Cipra za stabilnost, ki zajema obdobje od leta 2009 do leta 2013.

(2) Leta 2009 se je gospodarska dejavnost zmanjšala za 1,7 %. Ciper je tako prvič v zadnjih petintridesetih letih doživel negativno rast. Slabo domače povpraševanje in poslabšanje zunanjega okolja sta močno otežila rast. Zlasti visoka zadolženost gospodinjstev skupaj z ostrimi kreditnimi pogoji, slabšimi napovedmi za trg dela in učinkom negativnega zaupanja je povzročila zmanjšanje zasebne potrošnje. Hkrati je bilo pri naložbah ugotovljeno močno izboljšanje prav med upadanjem tujega povpraševanja v stanovanjskem sektorju, nizko izkoriščenostjo zmogljivosti in prestrukturiranjem bilanc stanja gospodarskih družb. Javna poraba je bil edini element povpraševanja, ki je podpiral gospodarsko dejavnost, deloma zaradi svežnja spodbud v višini 1,5 % BDP, ki so se izvajale v skladu z evropskim načrtom za oživitev gospodarstva. Poleg teh diskrecijskih ukrepov so bile javne finance pod precejšnjim pritiskom zaradi krčenja gospodarske dejavnosti, upočasnitve močne rasti vrednosti sredstev in vzorca rasti z manj prihodki iz davkov. Zato so javne finance presežek iz leta 2008 v višini 0,9 % BDP spremenile v primanjkljaj v višini 6,1 % BDP. Kriza je izpostavila tudi akumulacijo velikega zunanjega neravnovesja, ki se odraža ne le v nizkih neto prihrankih zasebnega sektorja, temveč tudi v poslabšanju neto položaja javnofinančne izgube in padcu konkurenčnosti. Šibko domače povpraševanje in počasno zunanje okrevanje naj bi po pričakovanjih poslabšala obete za izboljšanje. Predvideva se nadaljnje zmanjšanje rasti BDP v letu 2010, čeprav v manjšem obsegu, in rahlo izboljšanje v letu 2011. Ciper se torej v srednjeročnem obdobju spopada z izzivom povečanja rasti na podlagi rahle oživitve svetovnega gospodarstva, pri čemer obstoječa makroekonomska neravnovesja rešuje z ohranjanjem preudarnih fiskalnih politik. Dolgoročno se država sooča s potrebo po okrepitvi vzdržnosti javnih financ zaradi staranja prebivalstva.

(3) Čeprav je velik del ugotovljenega zmanjšanja dejanskega BDP v okviru krize ciklične narave, se negativne posledice odražajo tudi na ravni potencialne proizvodnje. Kriza lahko vpliva tudi na potencialno rast v srednjeročnem obdobju, in sicer z nižjimi naložbami, omejeno razpoložljivostjo kreditov in vse večjo strukturno brezposelnostjo. Poleg tega učinek gospodarske krize sovpada z negativnimi učinki staranja prebivalstva na proizvodni potencial in vzdržnost javnih financ. Glede na navedeno je ključnega pomena, da se pospešijo strukturne reforme za okrepitev potencialne rasti. Za Ciper je predvsem pomembno, da izvede reforme na trgu dela, zlasti za okrepitev priložnosti za vseživljenjsko učenje, in sicer predvsem za manj kvalificirane in starejše delavce ter brezposelne, pa tudi za zagotovitev pravočasnega in učinkovitega izvajanja načrtovanih reform na področju tehničnega in poklicnega izobraževanja. Poleg tega je potrebna boljša uskladitev rasti plač s produktivnostjo, rastjo zaposlovanja in konkurenčnostjo.

(4) Makroekonomski scenarij v programu predvideva, da se bo realna rast BDP dvignila z –1,7 % v letu 2009 na 0,5 % v letu 2010, preden bo dosegla povprečno stopnjo 2,6 % v preostalem programskem obdobju. Po trenutno razpoložljivih podatkih V oceni so upoštevane zlasti napoved služb Komisije iz pomladi 2010 in tudi druge informacije, ki so od takrat na voljo. se zdi, da ta scenarij temelji na ugodnih predpostavkah o rasti v celotnem programskem obdobju. Ugoden razvoj se pričakuje predvsem pri zasebni potrošnji, ki je spodbujena z nekoliko optimistično rastjo zaposlovanja in plač. Program napoveduje, da bo realna rast naložb v gradbeništvu kratkoročno ostala negativna in se bo v drugi polovici programskega obdobja okrepila. Vendar v prihodnost usmerjeni kazalniki nakazujejo intenzivnejše srednjeročno prilagajanje v gradbenem sektorju v primerjavi z napovedmi v programu. Poleg tega se kljub boljšim gospodarskim obetom v nestabilnosti okrevanja glavnih trgovinskih partnerjev Cipra skrivajo nezanemarljiva negativna tveganja za makroekonomski scenarij v programu. Zaradi krčenja gospodarske dejavnosti v letu 2009 je bil izveden pomemben, čeprav le delen popravek zunanjega primanjkljaja, ki kljub temu še vedno znaša kar 8,5 % BDP, program pa napoveduje, da bo do leta 2013 spet strmo narasel na 12,9 % BDP, saj se pričakuje povečanje uvoza. Zunanje neravnovesje bo verjetno obremenilo gospodarsko rast v srednjeročnem obdobju. Visoko negativno varčevanje v javnem sektorju bi bilo treba financirati z zunanjim zadolževanjem ali iz domačega zasebnega varčevanja. Tako bi prilagoditev neravnovesja tekočega računa zahtevala bodisi višje stroške posojil bodisi višje prihranke iz zasebnega sektorja. Slednje bi pomenilo nižjo rast proizvodnje zaradi nižje zasebne potrošnje ali naložb (t. i. učinek izrinjanja). Napovedi programa glede inflacije se zdijo realne. [4]

V oceni so upoštevane zlasti napoved služb Komisije iz pomladi 2010 in tudi druge informacije, ki so od takrat na voljo.

(5) V skladu s programom se je javnofinančni primanjkljaj v letu 2009 izrazito poslabšal in s presežka v višini 0,9 % BDP v letu 2008 padel na 6,1 % BDP, kar je predvsem posledica vpliva krize na javne finance, pa tudi spodbujevalnih ukrepov v višini 1,5 % BDP, ki jih je vlada sprejela v skladu z evropskim načrtom za oživitev gospodarstva. V skladu s programom se načrtuje restriktivna fiskalna politika z namenom, da se do leta 2013 zmanjša čezmerni primanjkljaj v skladu s predvidenim scenarijem rasti.

(6) Posodobitev programa kot proračunski cilj za leto 2010 določa primanjkljaj v višini 6 % BDP. Zakon o proračunu za leto 2010, ki ga je parlament sprejel 24. decembra 2009, je imel za cilj primanjkljaj v višini 4,5 % BDP na podlagi dejanskega primanjkljaja za leto 2009, ki je po oceni znašal približno 3 % BDP. Glede na to, da je dejanski primanjkljaj ob koncu leta 2009 znašal 6 % BDP, bi zakon o proračunu zahteval še večji primanjkljaj. Vendar program vsebuje ukrepe za zaustavitev nadaljnjega proračunskega poslabševanja in stabilizacijo primanjkljaja na stopnjah iz leta 2009. Posodobitev programa napoveduje, da se bo v letu 2010 v primerjavi z rezultatom iz leta 2009 delež prihodkov v razmerju do BDP povečal za okoli 1,25 odstotne točke. Pričakuje se, da se bodo javni odhodki povečali za 1,25 odstotne točke BDP. Primarni odhodki se bodo po načrtih še naprej povečevali zaradi nadaljnjega zviševanja socialnih transferjev, subvencij in plač v javnem sektorju. V skladu s posodobitvijo programa bodo plačila obresti še naprej padala za približno 0,25 odstotne točke BDP kljub povečevanju dolga. Javne naložbe naj bi ostale na stopnjah iz leta 2009. Na splošno se bo naravnanost fiskalne politike, vsebovana v programu in merjena s strukturnim saldom (tj. v ciklično prilagojenem smislu brez enkratnih in drugih začasnih ukrepov), v letu 2010 zaostrovala do višine 0,5 % BDP.

(7) Glavni cilj srednjeročne proračunske strategije programa je znižati javnofinančni saldo pod referenčno vrednost 3 % BDP do leta 2013. Po programu naj bi se nominalni proračunski primanjkljaj v letu 2011 znižal na 4,5 % BDP (s 6,1 % v prejšnjem letu) in na 3,4 % v letu 2012, dokler ne bi leta 2013 končno dosegel 2,5 % BDP. Pričakovati je, da bo primarni saldo sledil podobnemu vzorcu in od primanjkljaja v višini 3,7 % BDP leta 2010 do konca obdobja dosegel uravnoteženo stanje. Strukturni primanjkljaj, izračunan po skupno dogovorjeni metodologiji, naj bi se po letu 2010 še naprej zmanjševal in dosegel približno 3,5 % BDP v letu 2011, nekaj manj kot 3 % v letu 2012 in 2,25 % v letu 2013. Povprečna letna fiskalna prizadevanja bi v obdobju 2010–2013 znašala 0,75 % BDP na leto. Zdi se, da je prilagoditev izrazitejša na začetku, čeprav bo celoten učinek ukrepov, sprejetih leta 2010, viden šele leta 2011. Poleg tega se bodo ukrepi, sprejeti v okviru evropskega načrta za oživitev gospodarstva, začeli postopno opuščati šele konec leta 2010. Konsolidacija naj bi se dosegla predvsem na prihodkovni strani proračuna, ki naj bi se povečala za 2,6 odstotne točke BDP med letoma 2010 in 2013, medtem ko bi omejevanje odhodkov prispevalo k dodatni odstotni točki BDP. Ukrepi v podporo prihodkom zajemajo boj proti davčnim utajam, amnestijo za prostorsko načrtovanje, uskladitev minimalnih trošarin za naftne proizvode in znižane stopnje DDV za živila in farmacevtske izdelke ter prihodke od dividend iz polvladnih organizacij. Program pri ukrepih v zvezi z odhodki večji del prilagoditev namenja nadzoru nad odhodki iz poslovanja in zmanjšanju tekočih transferjev. Program navaja ciljno usmerjanje socialnih transferjev ter omejitev obsega in stopnje rasti plač v javnem sektorju kot kategorije odhodkov za konsolidacijo, ko bi bil enkrat dosežen sporazum med socialnimi partnerji. Posodobitev potrjuje zavezo za srednjeročni proračunski cilj, specifičen za vsako državo članico, ki je uravnoteženo proračunsko stanje v strukturnem smislu (tj. v ciklično prilagojenem smislu ter brez enkratnih in drugih začasnih ukrepov). Ta srednjeročni proračunski cilj ustrezno odraža cilje Pakta. Strukturni saldo, ki ustreza ciljnemu primanjkljaju programa, nakazuje, da srednjeročni proračunski cilj v tem programskem obdobju ne bo dosežen.

(8) Proračunski rezultati bi lahko bili slabši od načrtovanih v programu. Zdi se, da zlasti makroekonomski scenarij, predviden v posodobitvi programa, temelji na ugodnih predpostavkah o rasti v celotnem programskem obdobju. Na strani prihodkov so tveganja za javne finance zlasti v obdobju 2010–2011 večja kot v preteklih letih ter povezana z morebitnim večjim zmanjšanjem in uravnoteženjem gospodarske rasti v smeri sestave rasti, ki prinaša manj davčnih prihodkov. Glede na pričakovano zmerno oživitev gospodarstva in pritiske za spodbujanje domačega povpraševanja s povečanimi javnimi odhodki, tveganja potencialnih prekoračitev niso zanemarljiva. Ta tveganja so večinoma povezana s prakso predložitve dodatnih proračunov za povečanje odhodkov med letom, ki poleg nameravane prerazporeditve sredstev vodi k povečanju tekočih odhodkov. Prav tako bi lahko bili socialni transferji višji od pričakovanih glede na zadnje dosežene rezultate in odsotnost mehanizma ciljnega usmerjanja ter nekoliko optimistične napovedi rasti zaposlovanja oziroma zmanjševanja brezposelnosti.

(9) Delež bruto državnega dolga v BDP bo po ocenah leta 2009 znašal 56,2 % BDP, kar pomeni povečanje z 48,4 % v preteklem letu. K večjemu deležu dolga je poleg večjega primanjkljaja in manjše rasti BDP prispevalo tudi usklajevanje stanj in tokov, ki znaša eno odstotno točko BDP. Slednje odraža akumulacijo javnofinančnih sredstev zaradi prekomernega financiranja ob koncu leta 2009, ki je omogočalo izpolnjevanje obveznosti z začetka januarja 2010. Delež dolga se bo v programskem obdobju predvidoma povečal, in sicer predvsem zaradi stalnega primarnega primanjkljaja, ki pa se zmanjšuje. Delež dolga bo leta 2010 presegel referenčno vrednost 60 % BDP in bo predvidoma ostal nad referenčno vrednostjo v celotnem programskem obdobju. Napoveduje se, da se bo leta 2011 in leta 2012 povečal na okoli 63 % BDP, nato pa bo rahlo upadal. Glede na negativna tveganja za makroekonomski scenarij in proračunske cilje bi bil razvoj deleža dolga lahko manj ugoden od predvidenega v programu.

(10) Dolgoročni proračunski vpliv staranja prebivalstva je precej nad povprečjem EU, kar je predvsem posledica razmeroma velikega povečanja odhodkov za pokojnine kot deleža BDP v prihodnjih desetletjih, na kar delno vpliva dejstvo, da je pokojninski sistem še vedno v fazi razvoja. Program obravnava pokojninsko reformo, uvedeno aprila 2009, za katero se predvideva, da bo nekoliko zaustavila povečevanje odhodkov za pokojnine in, kar je še pomembnejše, povišala stopnje prispevkov za socialno varnost. Reforma bi izboljšala dolgoročni saldo pokojninskega sistema in zmanjšala tveganja za vzdržnost, vendar brez vplivanja na celovito oceno. S proračunskim stanjem leta 2009, kakor je ocenjeno v programu, se povečuje proračunski učinek staranja prebivalstva na vrzel v vzdržnosti. Srednjeročno izboljšanje primarnega salda in izvajanje nadaljnjih ukrepov, katerih cilj je omejitev precejšnjega povečevanja odhodkov zaradi staranja prebivalstva, zlasti odhodkov za pokojnine in zdravstveno varstvo, bi prispevalo k zmanjšanju tveganja za vzdržnost javnih financ, ki ga je Komisija v svojem poročilu o vzdržnosti za leto 2009 Svet v svojih sklepih z dne 10. novembra 2009 o vzdržnosti javnih financ „poziva države članice, naj se v prihodnjih programih za stabilnost in konvergenco posvetijo predvsem strategijam za doseganje vzdržnosti“ in poleg tega „poziva Komisijo, naj skupaj z Odborom za ekonomsko politiko in Ekonomsko-finančnim odborom še pred objavo naslednjega poročila o vzdržnosti dodatno razvije metodologijo za ocenjevanje dolgoročne vzdržnosti javnih financ“. Naslednje poročilo je predvideno za leto 2012. ocenila kot visokega. Srednjeročne napovedi glede dolga, v skladu s katerimi naj bi se stopnje rasti BDP postopoma vrnile na vrednosti, ki so bile predvidene pred krizo, deleži davkov pa na ravni pred krizo, in ki vključujejo načrtovano povečanje odhodkov zaradi staranja prebivalstva kažejo, da bi proračunska strategija, predvidena v programu, v nominalni vrednosti in brez nadaljnje spremembe politike domala zadostovala za stabilizacijo deleža dolga v BDP do leta 2020.[5]

Svet v svojih sklepih z dne 10. novembra 2009 o vzdržnosti javnih financ „poziva države članice, naj se v prihodnjih programih za stabilnost in konvergenco posvetijo predvsem strategijam za doseganje vzdržnosti“ in poleg tega „poziva Komisijo, naj skupaj z Odborom za ekonomsko politiko in Ekonomsko-finančnim odborom še pred objavo naslednjega poročila o vzdržnosti dodatno razvije metodologijo za ocenjevanje dolgoročne vzdržnosti javnih financ“. Naslednje poročilo je predvideno za leto 2012.

(11) V zadnjih letih je Ciper presegel svoje proračunske cilje, čeprav v okviru cvetočega gospodarstva in sestave rasti, ki temelji na obdavčenju. Proračunski okvir je bil nedavno izboljšan s sprejetjem računovodskega sistema za finančno upravljanje (FIMAS), triletnim srednjeročnim proračunskim okvirom, ki se je sprejemal postopoma, ter uvedbo priprave proračuna na podlagi programov in rezultatov. Vendar je praksa sprejemanja dodatnih proračunov med letom povzročila povečanje tekočih odhodkov, ki presega načrtovano prerazporeditev sredstev. V skladu s programom naj bi se z novim proračunskim okvirom, ko bo v celoti izveden, ta praksa končala, postopek načrtovanja proračuna pa z njim postal učinkovitejši in uspešnejši, kar bi prispevalo k omejevanju odhodkov. Hkrati bi nov postopek načrtovanja proračuna zagotovil trdno podlago za prerazporeditev odhodkov v korist dejavnostim za povečanje rasti v skladu s prednostnimi nalogami, opredeljenimi v nacionalnem programu reform. Vendar je novi okvir še vedno v zgodnji fazi izvajanja, v celoti pa naj bi bil vzpostavljen šele leta 2012. Njegov učinek bi bil torej lahko zaznaven šele v srednjeročnem obdobju. Pravočasna izvedba novega okvira bi bila odločilna za uspešno in dolgotrajno konsolidacijo javnih financ.

(12) Kar zadeva kakovost javnih financ, program potrjuje njeno pomembnost kot sredstvo za podporo potencialni rasti in zagotovitev dolgoročne vzdržnosti javnih financ. Program poudarja predvsem vpliv, ki ga bosta imela triletni srednjeročni proračunski okvir in priprava proračuna na podlagi programov in rezultatov na polno uveljavitev boljšega razporejanja sredstev za prednostna področja, ki spodbujajo rast, v povezavi z boljšim nadzorom nad neproduktivnimi odhodki. Na strani odhodkov program vključuje pregled zadnjih projektov, katerih cilj je povečanje infrastrukture v okviru javno-zasebnih partnerstev, in ukrepe za izboljšanje izobraževanja s povečano uporabo računalnikov v osnovnošolskem in srednješolskem izobraževanju ter z izboljšavami v raziskovalnih in akademskih institucijah. Posodobitev programa vsebuje tudi dodelitev sredstev za prestrukturiranje javnih bolnišnic v samostojne enote in sprejetje nacionalne zdravstvene sheme s ciljem izboljšati učinkovitost z urejanjem konkurence in omejitvijo stroškov. Zdi se, da je to bistveno pri nadzoru pričakovanega povečanja odhodkov, povezanih s staranjem prebivalstva. Na strani prihodkov program poudarja pozitiven učinek, ki bi ga imela uvedba triletnega srednjeročnega proračunskega okvira na izboljšanje točnosti in občutljivosti napovedi glede prihodkov v srednjeročnem obdobju. Pristojni organi ugotavljajo, da so bile glede na nestabilnost elastičnosti davkov v zadnjih letih zaradi močne rasti vrednosti sredstev napovedi glede prihodkov prilagojene tako, da sta bila upoštevana vpliv cene sredstev in sestava rasti BDP. Program predvideva tudi stalno spremljanje sistema davčnih olajšav s strani pristojnih organov, da se zagotovi nadaljnje plačilo za delo ob hkratni pomoči ranljivim socialnim skupinam.

(13) Na splošno se lahko ob upoštevanju tveganja za zgoraj navedene proračunske cilje strategija za ohranitev podpornih fiskalnih politik tudi v letu 2010 šteje za skladno z evropskim načrtom za oživitev gospodarstva. Vendar se predvideva, da bo zaradi negativnih vplivov gospodarske krize javnofinančni primanjkljaj v letu 2010 ostal pri 6 % BDP, nato pa se bo postopoma spustil pod referenčno vrednost 3 %. Čeprav strategija programa v obdobju 2010–2013 predvideva povprečna letna fiskalna prizadevanja v višini 0,75 odstotne točke BDP, je to izpostavljeno negativnim tveganjem. Zato je glede na tveganja verjetno, da fiskalna prizadevanja ne bodo zadostovala za zmanjšanje primanjkljaja pod referenčno vrednost 3 % BDP do leta 2013, kot je načrtovano. Poleg tega se zdi, da temelji sestava strategije programa za konsolidacijo predvsem na ukrepih za povečanje prihodkov z minimalnim omejevanjem odhodkov. Program dejansko predvideva, da se bo delež odhodkov v razmerju do BDP v letu 2013 v primerjavi z rezultati iz leta 2009 stabiliziral na višji stopnji. O ukrepih, ki bi lahko spremenili to stanje, še vedno razpravljajo socialni partnerji, zato so izpostavljeni tveganjem glede načinov in časovne uskladitve njihovega izvajanja. Posledično je lahko tudi delež dolga, ki naj bi po letu 2010 predvidoma presegel 60 % BDP, manj ugoden od predvidenega v posodobitvi programa.

(14) Kar zadeva zahteve po podatkih, določene v kodeksu ravnanja za programe stabilnost in konvergenčne programe, vsebuje program vse obvezne in neobvezne podatke.

Splošni zaključek je, da so se javne finance Cipra bistveno poslabšale kot posledica upada gospodarske rasti in ekspanzivne proračunske naravnanosti zaradi sprejetja pomembnih ukrepov spodbud v skladu z evropskim načrtom za oživitev gospodarstva. Zato se je proračunski saldo s presežka v višini 0,9 % BDP leta 2008 obrnil v primanjkljaj v višini 6,1 % BDP v letu 2009. V programu je opisana pot konsolidacije z začetkom leta 2010, njen cilj pa je znižanje javnofinančnega salda pod referenčno vrednost 3 % BDP do leta 2013. Vendar naj bi se prilagoditev po načrtih dosegla v glavnem na strani proračunskih prihodkov, medtem ko bi delež odhodkov v razmerju do BDP ostal na najvišjih vrednostih do zdaj. Glede na rahlo oživitev svetovnega gospodarstva je proračunska strategija izpostavljena velikim negativnim tveganjem, medtem ko makroekonomski scenarij programa temelji na ugodnih predpostavkah o rasti. Zaradi velikih notranjih in zunanjih neravnovesij mora biti ohranjanje preudarnih politik in krepitev fiskalne vzdržnosti glavna prednostna naloga. Zato bi bilo nadzorovanje tekočih odhodkov z izvajanjem učinkovitega večletnega proračunskega okvira bistven instrument za podporo doseganju konsolidacijskih načrtov in proračunskih ciljev. Poleg tega je spodbujanje kakovosti javnih financ pomembno tudi zaradi zagotavljanja podpore nemotenemu prilagajanju gospodarstva zaradi neravnovesij, s katerimi se sooča, zlasti z dviganjem potencialnega BDP, spodbujanjem konkurenčnosti in nadaljnjim zmanjševanjem zunanjega neravnovesja.

Glede na zgornjo oceno naj Ciper:

(i) omeji primanjkljaj v letu 2010 na največ 6 % BDP, po potrebi tudi z okrepitvijo konsolidacijskih ukrepov, zlasti če se izkaže, da je makroekonomski razvoj manj ugoden kot ga predvideva scenarij programa, in pravočasno opredeli konsolidacijsko strategijo, ki bo v večji meri temeljila na odhodkih; izkoristi priložnosti zunaj okvira napovedanih finančnih prizadevanj za pospešitev fiskalne konsolidacije in znižanje bruto javnega dolga pod referenčno vrednost;

(ii) izvaja, kot je načrtovano, učinkovit večletni proračunski okvir, da se zagotovi skladnost s proračunskimi cilji in močno omejijo odhodki v srednjeročnem obdobju;

(iii) izboljša dolgoročno vzdržnost javnih financ z izvajanjem ukrepov reform za nadzor odhodkov za pokojnine in zdravstveno varstvo, da se omeji napovedano povečanje odhodkov zaradi staranja prebivalstva.

Primerjava ključnih makroekonomskih in proračunskih napovedi

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Realni BDP (sprememba v %)|PS apr. 2010|3,6|–1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM maj 2010|3,6|–1,7|–0,4|1,3|/|/|

|PS feb. 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|/|

Inflacija po HICP (v %)|PS apr. 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM maj 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|/|/|

|PS feb. 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|/|

Proizvodna vrzel 1 (v % potencialnega BDP)|PS apr. 2010|2,9|–1,3|–2,4|–2,5|–1,6|–0,5|

|KOM maj 2010|3,4|–0,7|–2,1|–1,6|/|/|

|PS feb. 2009|0,8|–0,1|–0,6|–0,5|–0,2|/|

Neto posojanje/izposojanje glede na preostali svet (v % BDP)|PS apr. 2010|–17,7|–8,5|–11,5|–12,2|–12,6|–12,9|

|KOM maj 2010|–17,6|–8,2|–6,8|–6,7|/|/|

|PS feb. 2009|–12,4|–12,1|–11,5|–10,9|–10,2|/|

Javnofinančni prihodki (v % BDP)|PS apr. 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM maj 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|/|/|

|PS feb. 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|/|

Javnofinančni odhodki (v % BDP)|PS apr. 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM maj 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|/|/|

|PS feb. 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|/|

Javnofinančni saldo (v % BDP)|PS apr. 2010|0,9|–6,1|–6,0|–4,5|–3,4|–2,5|

|KOM maj 2010|0,9|–6,1|–7,1|–7,7|/|/|

|PS feb. 2009|1,0|–0,8|–1,4|–1,9|–2,2|/|

Primarni saldo (v % BDP)|PS apr. 2010|3,7|–3,6|–3,7|–2,1|–1,0|0,1|

|KOM maj 2010|3,7|–3,6|–4,4|–4,8|/|/|

|PS feb. 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|–0,2|/|

Ciklično prilagojeni saldo 1 (v % BDP)|PS apr. 2010|–0,2|–5,6|–5,1|–3,5|–2,8|–2,3|

|KOM maj 2010|–0,4|–5,8|–6,3|–7,1|/|/|

|PS feb. 2009|0,7|–0,8|–1,2|–1,7|–2,1|/|

Strukturni saldo 3 (v % BDP)|PS apr. 2010|–0,2|–5,6|–5,2|–3,6|–2,9|–2,3|

|KOM maj 2010|–0,4|–5,8|–6,3|–7,1|/|/|

|PS feb. 2009|0,7|–0,8|–1,2|–1,7|–2,1|/|

Bruto državni dolg (v % BDP)|PS apr. 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM maj 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|/|/|

|PS feb. 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|/|

Opombe :|

1 Proizvodne vrzeli in ciklično prilagojeni saldi iz programov glede na ponovne izračune služb Komisije na podlagi podatkov v programih.|

2 Na podlagi ocenjene potencialne rasti v višini 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % oziroma 2,8 % v tem zaporedju v obdobju 2009–2013.|

3 Ciklično prilagojeni saldo brez enkratnih in drugih začasnih ukrepov. Glede na najnovejši program znašajo enkratni in drugi začasni ukrepi 0,1 % BDP v letih 2010, 2011 in 2012 (vsi za zmanjšanje primanjkljaja). V napovedi služb Komisije iz pomladi 2010 ni enkratnih in drugih začasnih ukrepov.|

Vir :|

Program za stabilnost (PS); napovedi služb Komisije iz pomladi 2010 (KOM); izračuni služb Komisije.|

[1] UL L 209, 2.8.1997, str. 1. Dokumenti, navedeni v tem besedilu, so na voljo na spletni strani: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Sporočilo Komisije Evropskemu Svetu z dne 26. novembra 2008.

[3] UL L 209, 2.8.1997, str. 1. Dokumenti, navedeni v tem besedilu, so na voljo na spletni strani: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] V oceni so upoštevane zlasti napoved služb Komisije iz pomladi 2010 in tudi druge informacije, ki so od takrat na voljo.

[5] Svet v svojih sklepih z dne 10. novembra 2009 o vzdržnosti javnih financ „poziva države članice, naj se v prihodnjih programih za stabilnost in konvergenco posvetijo predvsem strategijam za doseganje vzdržnosti“ in poleg tega „poziva Komisijo, naj skupaj z Odborom za ekonomsko politiko in Ekonomsko-finančnim odborom še pred objavo naslednjega poročila o vzdržnosti dodatno razvije metodologijo za ocenjevanje dolgoročne vzdržnosti javnih financ“. Naslednje poročilo je predvideno za leto 2012.

RO

(...PICT...)|COMISIA EUROPEANĂ|

Bruxelles, 12.5.2010

SEC(2010) 595 final

Recomandare de

AVIZ AL CONSILIULUI

privind programul de stabilitate actualizat al Ciprului pentru perioada 2009-2013

EXPUNERE DE MOTIVE

1. Contextul general

Pactul de stabilitate și creștere are la bază obiectivul unor finanțe publice solide ca mijloc de consolidare a condițiilor pentru stabilitatea prețurilor și pentru o creștere susținută și durabilă, care să contribuie la crearea de locuri de muncă. Reforma din 2005 a Pactului a recunoscut utilitatea acestuia în întărirea disciplinei fiscale și a căutat să-i întărească eficacitatea și bazele economice, precum și să protejeze sustenabilitatea finanțelor publice pe termen lung. Îndeosebi, această reformă a introdus o mai mare flexibilitate în aplicarea regulilor care guvernează procedura de deficit excesiv, în special în ceea ce privește definiția „împrejurărilor excepționale” și stabilirea termenelor de corectare a unui deficit excesiv.

Regulamentul (CE) nr. 1466/97 al Consiliului privind consolidarea supravegherii pozițiilor bugetare și supravegherea și coordonarea politicilor economice JO L 209, 2.8.1997, p. 1. Documentele la care se face trimitere în textul de față sunt disponibile la adresa: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , care face parte din Pactul de stabilitate și creștere, stipulează că statele membre trebuie să prezinte Consiliului și Comisiei programe de stabilitate sau de convergență, precum și actualizări anuale ale acestora. Statele membre care au adoptat deja moneda unică prezintă programe de stabilitate (actualizate), iar cele care nu au adoptat-o încă prezintă programe de convergență (actualizate).[1]

JO L 209, 2.8.1997, p. 1. Documentele la care se face trimitere în textul de față sunt disponibile la adresa: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

În conformitate cu regulamentul menționat anterior, Consiliul a emis, la 4 martie 2008, un aviz cu privire la primul program de stabilitate al Ciprului, pe baza unei recomandări din partea Comisiei și după consultarea Comitetului economic și financiar. În ceea ce privește programele de stabilitate și de convergență actualizate, regulamentul prevede ca acestea să fie evaluate de Comisie și examinate de Comitetul economic și financiar; programele actualizate pot fi examinate de către Consiliu, pe baza aceleiași proceduri menționate anterior.

2. Contextul evaluării noului program

Comisia a examinat cea mai recentă actualizare a programului de stabilitate al Ciprului, prezentată pe 1 aprilie 2010, și a adoptat o recomandare în vederea obținerii unui aviz din partea Consiliului cu privire la aceasta.

Pentru a defini contextul în care strategia bugetară este evaluată în cadrul programului de stabilitate actualizat, următoarele puncte rezumă:

(1) Comunicarea Comisiei din 26 noiembrie 2008 („Un plan european de redresare economică”);

(2) concluziile Consiliului Afaceri Economice și Financiare din 20 octombrie 2009 referitoare la „Strategia de retragere”;

(3) cea mai recentă evaluare a poziției țării din perspectiva componentei preventive a Pactului de stabilitate și creștere (rezumat al avizului Consiliului cu privire la actualizarea precedentă a programului de stabilitate).

2.1. Comunicarea Comisiei din 26 noiembrie 2008 („Un plan european de redresare economică”)

Având în vedere amploarea fără precedent a crizei care a lovit piețele financiare și economia mondială în perioada 2008-2009, Comisia Europeană a propus un Plan european de redresare economică (PERE) Comunicarea Comisiei către Consiliul European din 26 noiembrie 2008. . Planul propunea o reacție macroeconomică contraciclică coordonată în fața crizei, sub forma unui ansamblu ambițios de acțiuni de susținere a economiei incluzând (i) un impuls bugetar imediat în valoare de 200 miliarde EUR (1,5% din PIB-ul UE), constituit dintr-o contribuție majorată a statelor membre, în valoare de 170 miliarde EUR (aproximativ 1,2% din PIB-ul UE) și din finanțare UE în sprijinul acțiunilor imediate, în valoare de 30 miliarde EUR (aproximativ 0,3 % din PIB-ul UE); și (ii) o serie de acțiuni prioritare, bazate pe Strategia de la Lisabona și concepute astfel încât să adapteze economiile statelor membre la provocările pe termen lung, continuând implementarea reformelor structurale destinate majorării creșterii potențiale. Planul preconiza o diferențiere a măsurilor de stimulare fiscală de la un stat membru la altul, în funcție de poziția fiecăruia în ceea ce privește sustenabilitatea finanțelor publice și poziția concurențială. În speță, pentru statele membre din afara zonei euro care se confruntă cu dezechilibre interne și externe semnificative, politica bugetară trebuie, în esență, să aibă ca obiectiv corectarea acestor dezechilibre. Planul a fost aprobat de Consiliul European la 11 decembrie 2008. [2]

Comunicarea Comisiei către Consiliul European din 26 noiembrie 2008.

2.2. Concluziile Consiliul Afaceri Economice și Financiare din 20 octombrie 2009 referitoare la „Strategia de retragere”

Constatând apariția primelor semne ale redresării economice, în special în condițiile unei atenuări a declinului vertiginos al activității economice, ale stabilizării piețelor financiare și creșterii nivelului de încredere, Consiliul a concluzionat la 20 octombrie 2009 că, deși încă nu era momentul potrivit pentru retragerea sprijinului guvernamental în favoarea economiei și a sectorului financiar, dată fiind fragilitatea acestei redresări, era necesară elaborarea unei strategii coordonate de renunțare la politicile generalizate de stimulare. Această strategie ar trebui să găsească un echilibru între preocupările legate de stabilizarea economiei și cele legate de sustenabilitatea finanțelor publice, să țină seama de interacțiunea dintre diversele instrumente strategice și de discuțiile purtate la nivel mondial. Elaborarea și comunicarea cât mai rapid posibil a acestei strategii vor contribui la întărirea încrederii în politicile pe termen mediu și la satisfacerea așteptărilor. Pe lângă retragerea măsurilor de stimulare fiscală prevăzute în Planul european de redresare economică, Consiliul a constatat nevoia unei puternice consolidări fiscale pentru a stopa și în cele din urmă a inversa procesul de creștere a datoriei și a reveni la poziții bugetare solide. Creșterea eficienței finanțelor publice și intensificarea reformelor structurale sunt considerate de dorit chiar și pe termen scurt, deoarece ele pot contribui la impulsionarea creșterii producției potențiale și a reducerii datoriei. Consiliul a aprobat următoarele principii pentru strategia fiscală de retragere: (i) strategia să fie coordonată la nivel internațional în cadrul unei aplicări coerente a Pactului de stabilitate și creștere; (ii) retragerea măsurilor de stimulare fiscală să se facă în timp util, ținând cont de circumstanțele specifice fiecărei țări; (iii) ritmul consolidării să fie ambițios și chiar să depășească, în majoritatea țărilor, valoarea de referință de 0,5% din PIB pe an în termeni structurali; și (iv) credibilitatea strategiei de retragere să fie sprijinită de măsuri pentru creșterea calității finanțelor publice și de eforturi de reformă structurală ambițioase pentru stimularea gradului de ocupare a forței de muncă și a creșterii potențiale.

2.3. Evaluarea din avizul Consiliului privind actualizarea precedentă a programului

În avizul emis la 3 aprilie 2009, Consiliul a rezumat evaluarea versiunii actualizate precedente a programului de stabilitate, care cuprinde perioada 2008-2012, după cum urmează: Consiliul era de părere că „în 2009 orientarea fiscală va fi expansionistă ca urmare a adoptării în acest an a unor măsuri de stimulare semnificative, conform PERE. În anii următori, se estimează că soldul fiscal se va deteriora în continuare. Relaxarea fiscală implicită nu pare justificată având în vedere perspectivele economice relativ favorabile și existența unui dezechilibru extern considerabil. În plus, în contextul unei deteriorări acute a mediului economic mondial, strategia bugetară prezintă riscuri semnificative, ipotezele privind creșterea economică aflate la baza scenariului macroeconomic al programului fiind optimiste. Având în vedere dezechilibrele externe semnificative, menținerea unor politici prudente și consolidarea sustenabilității fiscale ar trebui să constituie o prioritate majoră. Prin urmare, controlul cheltuielilor curente și evitarea unei tendințe prociclice reprezintă o provocare majoră pentru Cipru în domeniul politicii fiscale. În plus, îmbunătățirea calității finanțelor publice este importantă și din punctul de vedere al susținerii unei ajustări line a economiei în lumina dezechilibrelor sale actuale.” Având în vedere evaluarea sa, Consiliul a invitat Cipru: „(i) să implementeze politica fiscală pentru 2009, astfel cum a fost planificată în concordanță cu PERE și în cadrul PSC (Pactul de stabilitate și de creștere), evitând în același timp deteriorarea suplimentară a finanțelor publice în 2009 comparativ cu obiectivul; (ii) să inverseze creșterea deficitului fiscal prevăzută începând cu 2010 prin limitarea creșterii cheltuielilor, în vederea asigurării unei poziții fiscale solide pe termen mediu; (iii) având în vedere impactul previzionat al îmbătrânirii populației asupra cheltuielilor publice, să consolideze sustenabilitatea pe termen lung a finanțelor publice prin realizarea reformei sistemului de pensii și a sistemului de sănătate”.

Recomandare de

AVIZ AL CONSILIULUI

privind programul de stabilitate actualizat al Ciprului pentru perioada 2009-2013

CONSILIUL UNIUNII EUROPENE,

având în vedere Tratatul privind funcționarea Uniunii Europene,

având în vedere Regulamentul (CE) nr. 1466/97 al Consiliului din 7 iulie 1997 privind consolidarea supravegherii pozițiilor bugetare și supravegherea și coordonarea politicilor economice JO L 209, 2.8.1997, p. 1. Documentele la care se face trimitere în textul de față se găsesc pe internet, la adresa: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm . , în special articolul 5 alineatul (3) (pentru programe de stabilitate),[3]

JO L 209, 2.8.1997, p. 1. Documentele la care se face trimitere în textul de față se găsesc pe internet, la adresa:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm .

având în vedere recomandarea Comisiei,

după consultarea Comitetului economic și financiar,

EMITE PREZENTUL AVIZ:

(1) La [ZZ luna 2010], Consiliul a examinat programul de stabilitate actualizat al Ciprului pentru perioada 2009-2013.

(2) În 2009 activitatea economică s-a contractat cu 1,7%. Cipru înregistrează o creștere negativă pentru prima oara în ultimii treizeci și cinci de ani. Cererea internă slabă și conjunctura externă nefavorabilă au afectat puternic creșterea. În special, îndatorarea mare a gospodăriilor împreună cu condițiile stricte de acordare a creditelor, înrăutățirea perspectivelor de pe piața muncii și manifestarea unor efecte negative asupra/la nivelul? încrederii au condus la scăderea consumului privat. În paralel, investițiile au înregistrat o ajustare drastică, în contextul scăderii cererii externe pentru locuințe, al utilizării slabe a capacităților și al restructurării bilanțurilor întreprinderilor. Consumul sectorului public a fost singura componentă a cererii care a sprijinit activitatea economică, în parte datorită pachetului de stimulare de 1½ % din PIB, implementat în conformitate cu PERE. Pe lângă aceste măsuri discreționare, contractarea activității economice, dispariția treptată a boom-ului activelor și un model de creștere bazat mai puțin pe venituri fiscale au exercitat o presiune importantă asupra finanțelor publice. Drept rezultat, țara a înregistrat un deficit public de 6,1% din PIB, față de un surplus de 0,9% din PIB în 2008. Criza a pus în evidență și acumularea unor importante dezechilibre externe, care reflectă nu doar economiile nete scăzute din sectorul privat, ci și deteriorarea poziției nete a administrației publice și pierderea competitivității. Se așteaptă ca cererea internă scăzută și redresarea externă lentă să afecteze perspectivele de redresare. Conform previziunilor, creșterea PIB va continua să scadă, deși într-o măsură mai mică, în 2010 și să se redreseze ușor în 2011. Pe termen mediu, Cipru se află astfel în situația de a stimula creșterea într-un context de redresare economică globală fragilă și de a soluționa în paralel dezechilibrele macroeconomice existente prin menținerea unor politici fiscale prudente. Pe termen lung, țara se confruntă cu necesitatea de a îmbunătăți sustenabilitatea finanțelor publice în contextul îmbătrânirii populației.

(3) Deși declinul constatat al PIB-ului efectiv în contextul crizei este în mare măsură ciclic, nivelul producției potențiale este, de asemenea, influențat negativ. În plus, criza ar putea afecta și creșterea potențială pe termen mediu din cauza reducerii investițiilor, a înăspririi condițiilor de creditare și a creșterii șomajului structural. În plus, impactul crizei economice se adaugă efectelor negative ale îmbătrânirii populației asupra producției potențiale și a sustenabilității finanțelor publice. În acest context, este esențial să se accelereze ritmul reformelor structurale vizând sprijinirea creșterii potențiale. În cazul Ciprului este important să se întreprindă reforme în domeniul pieței muncii, în special în vederea îmbunătățirii oportunităților de învățare pe parcursul vieții, mai precis pentru persoanele slab calificate, muncitorii mai în vârstă și șomeri în vederea asigurării implementării efective și la timp a reformelor planificate în domeniul formării tehnice și profesionale. În plus, trebuie corelate mai bine creșterea salariilor cu productivitatea și creșterea numărului de locuri de muncă cu competitivitatea.

(4) Scenariul macroeconomic care stă la baza programului preconizează o evoluție a creșterii PIB-ului real de la -1,7% în 2009 la 0,5% în 2010, urmată de o redresare până la o medie de aproape 2,6% în restul perioadei acoperite de program. Evaluat pe baza informațiilor disponibile în prezent Evaluarea ia în calcul în special previziunile serviciilor Comisiei din primăvara anului 2010, dar și alte informații care au devenit disponibile ulterior. , acest scenariu pare să se bazeze pe ipoteze de creștere optimiste pentru întreaga perioadă analizată. Conform previziunilor, consumul privat ar urma să intre pe o traiectorie favorabilă, determinată de creșterea (un pic optimistă a) numărului de locuri de muncă și a salariilor care pare optimistă. Conform programului, creșterea reală a investițiilor în sectorul imobiliar va rămâne negativă pe termen scurt, pentru a se redresa în a doua jumătate a perioadei analizate. Indicatorii prospectivi sugerează însă o traiectorie pe termen mediu de corectare a deficitului din sectorul construcțiilor mai accentuată decât cea din program. Mai mult, în ciuda îmbunătățirii perspectivelor economice, fragilitatea redresării principalilor parteneri comerciali ai Ciprului supune scenariul macroeconomic din program unor riscuri ce nu pot fi neglijate. Datorită contractării activității economice în 2009, a avut loc o corecție importantă, deși parțială, a deficitului extern, care, în ciuda acestui fapt, rămâne ridicat, reprezentând 8,5% din PIB, și, conform programului, va crește vertiginos pentru a ajunge la 12,9% din PIB până în 2013, ținând seama de creșterea așteptată a importurilor. Dezechilibrele externe riscă să influențeze negativ creșterea economică pe termen mediu. Cheltuielile din sectorul public, mult mai mari decât veniturile, vor trebui finanțate prin îndatorare externă sau din economii ale sectorului privat din Cipru. Prin urmare, ajustarea dezechilibrului actual al contului curent va impune fie costuri mai mari de finanțare a datoriei, fie realizarea de economii mai mari de către sectorul public. Acest din urmă caz ar implica o creștere mai mică a producției datorată consumului privat mai redus sau investițiilor mai scăzute (efectul de evicțiune). Previziunile programului în materie de inflație par a fi realiste. [4]

Evaluarea ia în calcul în special previziunile serviciilor Comisiei din primăvara anului 2010, dar și alte informații care au devenit disponibile ulterior.

(5) Conform programului, deficitul bugetului general s-a deteriorat simțitor în 2009, ajungându-se la un deficit de 6,1 % din PIB de la un excedent de 0,9 % din PIB în 2008, reflectând într-o mare măsură impactul crizei asupra finanțelor publice, dar printre cauze s-au numărat și măsurile de stimulare în valoare de 1½% din PIB adoptate de guvern în conformitate cu Planul european de redresare economică (PERE). Conform programului, politica fiscală va rămâne restrictivă în vederea corectării deficitului excesiv până în 2013, ținând seama de ipotezele scenariului de creștere economică.

(6) Conform actualizării, obiectivul bugetar pentru 2010 este un deficit de 6% din PIB. Legea bugetului pe 2010 (aprobată de Parlament la 24 decembrie 2009) viza un deficit de 4,5% din PIB pe baza valorii estimate a deficitului pe 2009, de aproximativ 3% din PIB. Având în vedere că deficitul final pe 2009 a fost de 6% din PIB, deficitul rezultând din legea bugetului ar trebui să fie și mai mare. Programul conține însă măsuri care vizează stoparea (continuării) deteriorării bugetare și stabilizarea deficitului la nivelul din 2009. Conform actualizării, în 2010 ponderea veniturilor în PIB va crește cu aproximativ 1¼ puncte procentuale comparativ cu 2009. Cheltuielile publice vor crește cu 1¼ puncte procentuale din PIB. Se așteaptă continuarea creșterii cheltuielilor primare, în principal datorită continuării creșterii transferurilor sociale, a subvențiilor și a cheltuielilor salariale din sectorul public. Conform actualizării, plata dobânzilor se află pe o pantă descendentă, scăzând cu ¼ puncte procentuale din PIB, în ciuda creșterii datoriei. Investițiile publice vor rămâne la nivelul din 2009. Per global, conform programului, orientarea politicii fiscale, măsurată cu ajutorul soldului structural (ajustat ciclic excluzând măsurile one-off și alte măsuri temporare) se va înăspri în 2010 cu aproximativ ½% din PIB.

(7) Principalul obiectiv al strategiei bugetare pe termen mediu a programului constă în a reduce soldul bugetului general sub valoarea de referință de 3 % din PIB până în 2013. Programul previzionează o scădere a deficitului bugetar nominal la 4,5% din PIB în 2011 (raportat la 6,1% în anul precedent) și la 3,4% în 2012 înainte de a ajunge, în cele din urmă, la nivelul de 2,5% în 2013. Soldul primar ar trebui să urmeze o traiectorie similară și să ajungă în poziție de echilibru până la sfârșitul perioadei acoperite de program, raportat la un deficit de 3,7% din PIB în 2010. Deficitul structural, calculat conform metodologiei stabilite de comun acord, va continua să se amelioreze după 2010, pentru a ajunge în jurul valorii de 3½% din PIB în 2011, ușor sub 3 % în 2012 și 2¼ % în 2013. În perioada 2010-2013, efortul fiscal anual va avea o valoare medie anuală de 3/4% din PIB. S-a părea că ajustarea va avea loc în prima parte a perioadei, deși măsurile luate în 2010 își vor face simțite efectele pe deplin de abia în 2011. În plus, măsurile luate în contextul PERE vor fi retrase doar la sfârșitul anului 2010. Conform programului, consolidarea se va realiza în principal pe partea de venituri a bugetului, care ar trebui să crească cu aproximativ 2,6 pp din PIB în perioada 2010-2013, în timp ce scăderea cheltuielilor va contribui cu un punct procentual suplimentar din PIB. Printre măsurile de creștere a veniturilor se numără lupta împotriva evaziunii fiscale, o amnistie în materie de plan de urbanizare, armonizarea accizelor minime pe produsele petroliere și aplicarea unei rate reduse a TVA-ului la alimente și produse farmaceutice, precum și venituri din dividendele de la organizații semi-guvernamentale. În ceea ce privește măsurile referitoare la cheltuieli, ajustarea prevăzută de program rezultă în principal din frânarea cheltuielilor operaționale și reducerea transferurilor curente. Programul consideră că raționalizarea transferurilor sociale și limitarea mărimii și ratei creșterii cheltuielilor salariale din sectorul public reprezintă categoriile de cheltuieli care vor contribui la consolidare în momentul în care partenerii sociali vor ajunge la un acord. Actualizarea confirmă angajamentul în favoarea obiectivului bugetar pe termen mediu al țării (OTM), reprezentat de o poziție bugetară echilibrată în termeni structurali (ajustată ciclic excluzând măsurile one-off și alte măsuri temporare). OTM reflectă în mod corespunzător obiectivele pactului. Dacă se iau în considerare soldurile structurale corespunzătoare țintelor de deficit din program, OTM nu va fi atins în cursul perioadei analizate.

(8) Rezultatele bugetare ar putea fi mai slabe decât cele prevăzute în program. Mai exact, scenariul macroeconomic prevăzut în programul actualizat pare să se bazeze pe ipoteze de creștere favorabile pentru întreaga perioadă analizată. În ceea ce privește veniturile, riscurile pentru finanțele publice, în special în perioada 2010-2011, sunt mai mari decât în anii anteriori și sunt asociate unei posibile reduceri mai accentuate și unei reechilibrări a creșterii economice în direcția unei creșteri mai puțin bazate pe venituri fiscale. Având în vedere redresarea economică moderată previzionată și presiunile de stimulare a cererii interne prin creșterea cheltuielilor publice, riscurile unor potențiale depășiri ale plafoanelor de cheltuieli nu sunt neglijabile. Riscurile sunt asociate în principal obiceiului de a prezenta în cursul anului rectificări bugetare de creștere a cheltuielilor care, pe lângă realocarea prevăzută a fondurilor, implică și o creștere a cheltuielilor curente. Mai mult, transferurile sociale s-ar putea dovedi mai importante decât se aștepta, ținând seama de antecedente recente și de absența unui mecanism de identificare a țintelor, precum și de previziunile destul de optimiste de creștere a numărului de locuri de muncă (și, prin urmare, a șomajului).

(9) Ponderea datoriei publice brute din PIB este estimată la 56,2% din PIB în 2009, în creștere față de nivelul de 48,4% din anul precedent. Pe lângă creșterea deficitului și reducerea creșterii PIB-ului, la creșterea nivelului datoriei a contribuit și o ajustare stoc-flux, în valoare de un punct procentual din PIB. Aceasta reflectă acumularea de active publice, datorită supra-finanțării de la sfârșitul anului 2009 pentru a face față obligațiilor apărute la începutul lunii ianuarie 2010. Se previzionează o creștere a nivelului datoriei pe întreaga perioadă a programului, determinată în principal de menținerea, deși la un nivel mai scăzut, a deficitelor primare. Rata datoriei va depăși valoarea de referință de 60 % din PIB în 2010 și se așteaptă menținerea ei peste valoarea de referință în întreaga perioadă analizată. Aceasta ar trebui să atingă aproximativ 63% din PIB în 2011 și 2012, pentru a scădea ușor după aceea. Având în vedere riscurile care amenință scenariul macroeconomic și țintele bugetare, evoluția nivelului datoriei ar putea fi mai nefavorabilă decât s-a prevăzut în program.

(10) Impactul bugetar pe termen lung al îmbătrânirii populației se situează cu mult peste media din UE, fiind influențat în mare măsură de o creștere relativ accentuată a cheltuielilor din sectorul pensiilor, ca pondere din PIB, în deceniile următoare, parțial ca o consecință a faptului că sistemul de pensii este încă în curs de maturizare. Programul analizează reforma sistemului de pensii, introdusă în aprilie 2009, de la care se așteaptă scăderea ușoară a cheltuielilor cu pensiile și, mult mai important, creșterea ratei contribuției la asigurările sociale. Reforma va îmbunătăți soldul pe termen lung al sistemului de pensii și va reduce riscurile care amenință sustenabilitatea, fără a avea însă un efect asupra evaluării generale. Poziția bugetară din 2009 estimată în program accentuează impactul bugetar al îmbătrânirii populației asupra deviației de la sustenabilitate. Îmbunătățirea soldului primar pe termen mediu și implementarea unor măsuri suplimentare vizând atenuarea creșterii considerabile a cheltuielilor datorate îmbătrânirii populației, în special a cheltuielilor cu pensiile și cu asistența medicală, ar contribui la reducerea riscurilor care amenință sustenabilitatea finanțelor publice, evaluate ca fiind ridicate în Raportul de sustenabilitate pe 2009 al Comisiei În concluziile din 10 noiembrie 2009 referitoare la sustenabilitatea finanțelor publice, „Consiliul solicită statelor membre să își canalizeze atenția asupra strategiilor orientate spre sustenabilitate în programele privind stabilitatea și convergența pe care urmează să le elaboreze” și „invită Comisia, alături de Comitetul pentru politică economică si de Comitetul economic si financiar, să continue elaborarea de metodologii pentru evaluarea sustenabilității pe termen lung a finanțelor publice în timp util pentru următorul raport privind sustenabilitatea”, care este prevăzut pentru 2012. . Previziunile pe termen mediu privind datoriile, care anunță o redresare treptată a ratelor de creștere a PIB-ului până la valorile previzionate înainte de criză și o revenire a presiunii fiscale la nivelurile anterioare crizei, incluzând creșterea prevăzută a cheltuielilor cu îmbătrânirea demografică, indică faptul că strategia bugetară prevăzută în program, considerată în forma în care se prezintă și fără altă modificare a politicilor, nu ar fi suficientă pentru stabilizarea nivelului datoriilor raportat la PIB până în 2020.[5]

În concluziile din 10 noiembrie 2009 referitoare la sustenabilitatea finanțelor publice, „Consiliul solicită statelor membre să își canalizeze atenția asupra strategiilor orientate spre sustenabilitate în programele privind stabilitatea și convergența pe care urmează să le elaboreze” și „invită Comisia, alături de Comitetul pentru politică economică si de Comitetul economic si financiar, să continue elaborarea de metodologii pentru evaluarea sustenabilității pe termen lung a finanțelor publice în timp util pentru următorul raport privind sustenabilitatea”, care este prevăzut pentru 2012.

(11) În ultimii ani Cipru și-a depășit țintele bugetare, deși în contextul unei activități economice efervescente și al unei creșteri bogate în venituri fiscale. În ultima perioadă, cadrul bugetar a fost îmbunătățit prin adoptarea Sistemului contabil de gestiune financiară (FIMAS), introducerea progresivă a unui cadru bugetar pe termen mediu de 3 ani (MTBF) și a unui sistem de bugetare bazat pe programe și pe rezultate (PPB). Practica anterioară de adoptare a unor bugete suplimentare în cursul anului implica însă o creștere a cheltuielilor curente peste nivelul inițial de realocare a fondurilor. Conform programului, se prevede ca noul cadru bugetar să pună capăt acestei practici în momentul în care va fi integral implementat, având drept rezultat un proces bugetar mai eficient care să contribuie la limitarea cheltuielilor. În același timp, noul proces bugetar ar crea o bază solidă pentru realocarea cheltuielilor în favoarea activităților de stimulare a creșterii, conform priorităților stabilite în programul național de reformă. Cu toate acestea, noul cadru se află încă într-un stadiu incipient de implementare și se prevede că va fi complet operațional abia în 2012. Prin urmare, impactul acestuia se va face simțit doar pe termen mediu. Implementarea la timp a noului cadru va fi esențială pentru o consolidare reușită și de durată a finanțelor publice.

(12) În ceea ce privește calitatea finanțelor publice, programul recunoaște importanța acesteia ca mijloc de sprijinire a creșterii potențiale și de asigurare a sustenabilității pe termen lung a finanțelor publice. Programul menționează impactul pe care MTBF și PPB îl vor avea, după implementarea lor integrală, asupra mai bunei alocări a resurselor în domenii prioritare, de stimulare a creșterii, în paralel cu o mai bună gestionare a cheltuielilor neproductive. În ceea ce privește cheltuielile, programul include o analiză a proiectelor recente vizând îmbunătățirea infrastructurii prin parteneriate public-privat, precum și măsuri de îmbunătățire a sistemului educațional prin utilizarea mai intensivă a calculatoarelor în ciclul primar și secundar și ameliorarea activității de cercetare și a funcționării instituțiilor academice. Actualizarea cuprinde și alocarea fondurilor pentru restructurarea spitalelor publice în unități autonome și adoptarea regimului național de asistență medicală care urmărește îmbunătățirea eficienței printr-o concurență reglementată și limitarea costurilor. Aceste măsuri par indispensabile pentru controlul creșterii așteptate a cheltuielilor asociată îmbătrânirii populației. În ceea ce privește veniturile, programul subliniază efectul pozitiv pe care introducerea MTBF îl va avea pe termen mediu asupra îmbunătățirii preciziei și sensibilității prognozelor de venituri. Autoritățile precizează că, având în vedere volatilitatea elasticității impozitelor în ultimii ani datorată boom-ului activelor, prognozele de venituri au fost adaptate pentru a ține seama de impactul prețului activelor și de compoziția creșterii PIB-ului. Programul semnalează, de asemenea, monitorizarea constantă de către autorități a sistemului impozite-alocații pentru a garanta că munca este remunerată la valoarea sa, acordând în același timp sprijin grupurilor sociale vulnerabile.

(13) Per global, având în vedere riscurile care amenință obiectivele bugetare sus-menționate, strategia de menținere și în 2010 a politicilor fiscale de sprijin poate fi considerată conformă cu PERE. Ca urmare însă a efectelor negative ale crizei economice, se previzionează o menținere a deficitului public de 6% din PIB în 2010, după care acesta se va reduce treptat sub nivelul valorii de referință de 3% din PIB. Deși programul prevede pentru perioada 2010-2013 un efort fiscal anual mediu de ¾ puncte procentuale din PIB, asupra acestuia planează anumite riscuri. Prin urmare, ținând seama de riscuri, s-ar putea ca efortul fiscal să nu fie suficient pentru a aduce deficitul sub valoarea de referință de 3% din PIB până în 2013, conform planului. Mai mult, compoziția strategiei de consolidare din program pare să se bazeze în mare parte pe măsuri de creștere a veniturilor, scăderea cheltuielilor fiind minimă. De fapt, conform programului, ponderea cheltuielilor în PIB se va stabiliza în 2013 la un nivel mai mare decât cel din 2009. Măsurile care ar putea duce la schimbarea acestei situații sunt încă discutate cu partenerii sociali și, prin urmare, sunt supuse unor riscuri privind modalitatea și momentul implementării lor. Drept rezultat, evoluția ratei datoriei, care ar trebui să depășească 60% din PIB începând cu anul 2010, ar putea fi și ea mai puțin favorabilă decât în actualizare.

(14) În ceea ce privește datele necesare specificate în codul de conduită pentru programele de stabilitate și de convergență, programul furnizează toate informațiile obligatorii și opționale.

Concluzia generală este că finanțele publice ale Ciprului s-au deteriorat în mod semnificativ ca rezultat al crizei economice și orientării bugetare expansioniste datorate adoptării unui set important de măsuri de stimulare, în conformitate cu PERE. Drept rezultat, soldul bugetar s-a transformat într-un deficit de 6,1% din PIB în 2009, față de un surplus de 0,9% din PIB în 2008. Programul descrie o traiectorie de consolidare cu începere din 2010 care vizează aducerea soldului bugetului general sub valoarea de referință de 3% din PIB până în 2013. Se preconizează însă obținerea ajustării în principal prin creșterea veniturilor la buget, în timp ce ponderea cheltuielilor în PIB rămâne la un nivel nemaiîntâlnit de înalt. În plus, în contextul unei redresări economice fragile la nivel mondial, strategia bugetară prezintă riscuri semnificative, deoarece ipotezele privind creșterea economică aflate la baza scenariului macroeconomic al programului sunt optimiste. Având în vedere dezechilibrele interne și externe semnificative, menținerea unor politici prudente și consolidarea sustenabilității fiscale ar trebui să constituie o prioritate. Prin urmare, controlul cheltuielilor curente prin implementarea unui cadru bugetar multianual eficient ar constitui un instrument esențial pentru sprijinirea realizării planurilor de consolidare și a țintelor bugetare. În plus, stimularea calității finanțelor publice este importantă și în vederea susținerii unei ajustări fără obstacole a economiei, având în vedere dezechilibrele cu care aceasta se confruntă, în special prin creșterea PIB-ului potențial, îmbunătățirea competitivității și corectarea în continuare a dezechilibrelor externe.

Având în vedere evaluarea de mai sus, Cipru(l) este invitat:

(i) să limiteze deficitul pe 2010 la cel mult 6% din PIB, dacă este necesar prin întărirea măsurilor de consolidare, în special în cazul în care evoluțiile macroeconomice se dovedesc mai puțin favorabile decât în scenariul din program și să ia măsuri la timp în vederea definirii unei strategii de consolidare bazate mai mult pe cheltuieli; să valorifice și alte posibilități de accelerare a consolidării fiscale, pe lângă efortul fiscal anunțat și reducerea ratei datoriei brute sub nivelul de referință;

(ii) să implementeze, conform planului, un cadru bugetar multianual eficient pentru a asigura atingerea țintelor bugetare și pentru a limita ferm cheltuielile pe termen mediu;

(iii) să îmbunătățească sustenabilitatea pe termen lung a finanțelor publice prin implementarea unor măsuri de reformă vizând controlul cheltuielilor cu pensiile și cu asistența medicală, în vederea limitării creșterii așteptate a cheltuielilor legate de îmbătrânirea populației.

Tabel comparativ al principalelor previziuni macroeconomice și bugetare

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

PIB real (variație %)|PS apr 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM mai 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|n.a.|

Inflație IAPC (%)|PS apr 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM mai 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|n.a.|

Output gap 1 (% din PIB potențial)|PS apr 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|COM mai 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|n.a.|

Soldul net față de restul lumii (% din PIB)|PS apr 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|COM mai 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|n.a.|

Venituri la bugetul general (% din PIB)|PS apr 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM mai 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|n.a.|

Cheltuieli din bugetul general (% din PIB)|PS apr 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM mai 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|n.a.|

Soldul bugetului general (% din PIB)|PS apr 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|COM mai 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|n.a.|

Sold primar (% din PIB)|PS apr 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|COM mai 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|n.a.|

Sold ajustat ciclic 1 (% din PIB)|PS apr 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|COM mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.a.|

Sold structural 3 (% din PIB)|PS apr 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|COM mai 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|n.a.|

Datorie publică brută (% din PIB)|PS apr 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM mai 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|n.a.|n.a.|

|PS feb 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|n.a.|

Observații:|

1 Output gaps (deviațiile PIB) și soldurile ajustate ciclic din programe, recalculate de serviciile Comisiei pe baza informațiilor din programe.|

2 Pe baza unei creșteri potențiale estimate de 2,0%, 2,8%, 2,8%, 2,8% și, respectiv, 2,8% în perioada 2009-2013.|

3 Sold ajustat ciclic, excluzând măsurile one-off și alte măsuri temporare. Potrivit celui mai recent program, măsurile one-off și alte măsuri temporare reprezintă 0,1% în 2010, 2011 și 2012 (toate cu efect de reducere a deficitului). În previziunile din primăvara anului 2010 ale serviciilor Comisiei nu există măsuri one-off și alte măsuri temporare.|

Surse :|

Programul de stabilitate (PS); previziunile serviciilor Comisiei din primăvara anului 2010 (COM); calculele serviciilor Comisiei.|

[1] JO L 209, 2.8.1997, p. 1. Documentele la care se face trimitere în textul de față sunt disponibile la adresa: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Comunicarea Comisiei către Consiliul European din 26 noiembrie 2008.

[3] JO L 209, 2.8.1997, p. 1. Documentele la care se face trimitere în textul de față se găsesc pe internet, la adresa: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm .

[4] Evaluarea ia în calcul în special previziunile serviciilor Comisiei din primăvara anului 2010, dar și alte informații care au devenit disponibile ulterior.

[5] În concluziile din 10 noiembrie 2009 referitoare la sustenabilitatea finanțelor publice, „Consiliul solicită statelor membre să își canalizeze atenția asupra strategiilor orientate spre sustenabilitate în programele privind stabilitatea și convergența pe care urmează să le elaboreze” și „invită Comisia, alături de Comitetul pentru politică economică si de Comitetul economic si financiar, să continue elaborarea de metodologii pentru evaluarea sustenabilității pe termen lung a finanțelor publice în timp util pentru următorul raport privind sustenabilitatea”, care este prevăzut pentru 2012.

FI

(...PICT...)|EUROOPAN KOMISSIO|

Bryssel 12.5.2010

SEK(2010) 595 lopullinen

Suositus

NEUVOSTON LAUSUNTO

Kyproksen tarkistetusta vakausohjelmasta vuosiksi 2009-2013

PERUSTELUT

1. Yleinen tausta

Vakaus- ja kasvusopimuksen tavoitteena on terve julkinen talous, jolla pyritään vahvistamaan hintavakauden edellytyksiä ja saavuttamaan uusien työpaikkojen syntyä edistävä vahva ja kestävä kasvu. Kun sopimusta vuonna 2005 uudistettiin, todettiin, että sopimuksesta on ollut hyötyä kurinalaisen finanssipolitiikan varmistamisessa. Muutoksilla pyrittiinkin lähinnä lisäämään sopimuksen vaikuttavuutta ja vahvistamaan sen talousteoreettista perustaa sekä turvaamaan julkisen talouden kestävyys pitkällä aikavälillä. Erityisesti joustavoitettiin liiallista alijäämää koskevaan menettelyyn liittyvien sääntöjen soveltamista varsinkin poikkeuksellisten olosuhteiden määritelmän ja liiallisen alijäämän korjaamisen määräajan asettamisen osalta.

Julkisyhteisöjen rahoitusaseman valvonnan sekä talouspolitiikan valvonnan ja yhteensovittamisen tehostamisesta annetussa neuvoston asetuksessa (EY) N:o 1466/97 EYVL L 209, 2.8.1997, s. 1. Tässä tekstissä mainitut asiakirjat löytyvät seuraavilta verkkosivuilta: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , joka on osa vakaus- ja kasvusopimusta, säädetään, että jäsenvaltioiden on toimitettava neuvostolle ja komissiolle vakaus- tai lähentymisohjelma ja niiden vuotuiset tarkistukset. Jäsenvaltiot, jotka ovat ottaneet käyttöön yhteisen rahan, toimittavat (tarkistetun) vakausohjelman, ja jäsenvaltiot, jotka eivät vielä ole ottaneet käyttöön yhteistä rahaa, toimittavat (tarkistetun) lähentymisohjelman.[1]

EYVL L 209, 2.8.1997, s. 1. Tässä tekstissä mainitut asiakirjat löytyvät seuraavilta verkkosivuilta: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Neuvosto antoi asetuksen mukaisesti 4. maaliskuuta 2008 lausunnon Kyproksen ensimmäisestä vakausohjelmasta komission suosituksen perusteella ja talous- ja rahoituskomiteaa kuultuaan. Asetuksen mukaan komissio arvioi ja komitea tutkii tarkistetut vakaus- ja lähentymisohjelmat. Tarvittaessa myös neuvosto voi tutkia ohjelmat edellä esitettyä menettelyä noudattaen.

2. Tausta tarkistetun ohjelman arvioinnille

Komissio on tutkinut Kyproksen uusimman tarkistetun vakausohjelman, joka toimitettiin sille 1. huhtikuuta 2010, ja antanut suosituksen ohjelmaa koskevaksi neuvoston lausunnoksi.

Jotta voitaisiin saada kuva siitä, millaisessa kehyksessä tarkistetussa vakausohjelmassa esitettyä julkisen talouden strategiaa arvioidaan, jäljempänä esitetään tiivistelmä seuraavista seikoista:

(1) 26. marraskuuta 2008 annettu komission tiedonanto (Euroopan talouden elvytyssuunnitelma);

(2) talous- ja rahoitusasioiden neuvoston 20. lokakuuta 2009 tekemät päätelmät nk. irtautumisstrategiasta;

(3) viimeisin arvio maan tilanteesta vakaus- ja kasvusopimuksen ennalta ehkäisevien säännösten perusteella (tiivistelmä edellistä tarkistettua vakausohjelmaa koskevasta neuvoston lausunnosta).

2.1. Komission 26. marraskuuta 2008 antama tiedonanto (Euroopan talouden elvytyssuunnitelma)

Euroopan komissio esitti rahoitusmarkkinoihin ja maailmantalouteen vuosina 2008–2009 iskeneen maailmanlaajuisen kriisin ennennäkemättömän laajuuden vuoksi Euroopan talouden elvytyssuunnitelman Komission tiedonanto Eurooppa-neuvostolle, 26. marraskuuta 2008. . Suunnitelmassa ehdotettiin, että kriisiin reagoidaan suhdanteita tasaavalla makroekonomisella lähestymistavalla taloutta tukevan kunnianhimoisen toimenpidekokonaisuuden muodossa. Kokonaisuus sisältää seuraavat osat: i) viipymätön 200 miljardin euron elvytyspaketti (1,5 prosenttia suhteessa EU:n BKT:hen), joka koostuu jäsenvaltioiden finanssipoliittisista elvytystoimista, joiden määrä on 170 miljardia euroa (noin 1,2 prosenttia suhteessa EU:n BKT:hen), ja välittömiin toimiin myönnettävästä EU:n rahoituksesta, jonka suuruusluokka on 30 miljardia euroa (noin 0,3 prosenttia suhteessa EU:n BKT:hen), ja ii) joukko ensisijaisia toimia, jotka perustuvat Lissabonin strategiaan ja jotka on suunniteltu mukauttamaan taloutta pitkän aikavälin haasteisiin siten, että jatketaan rakenneuudistuksia, joiden tavoitteena on kiihdyttää potentiaalista kasvua. Suunnitelmassa kehotettiin eriyttämään finanssipoliittiset elvytystoimet eri jäsenvaltioissa sen mukaan, millainen julkisen talouden kestävyys sekä kilpailuasema ovat kussakin jäsenvaltiossa. Niissä euroalueen ulkopuolisissa jäsenvaltioissa, joissa on merkittävä ulkoinen ja sisäinen epätasapaino, finanssipolitiikalla olisi ensisijaisesti pyrittävä tällaisen epätasapainon korjaamiseen. Eurooppa-neuvosto hyväksyi suunnitelman 11. joulukuuta 2008. [2]

Komission tiedonanto Eurooppa-neuvostolle, 26. marraskuuta 2008.

2.2. Talous- ja rahoitusasioiden neuvoston 20. lokakuuta 2009 tekemät päätelmät irtautumisstrategiasta

Varhaisten elpymisen merkkien ilmaannuttua ja erityisesti taloudellisen toiminnan jyrkän hidastumisen pysähdyttyä, rahoitusmarkkinoiden vakauduttua ja luottamuksen vahvistuttua neuvosto totesi 20. lokakuuta 2009, että olisi tarpeen laatia koordinoitu strategia laajapohjaisesta elvytyspolitiikasta irtautumiseksi, vaikka hallitusten antamaa tukea taloudelle ja rahoitusalalle ei vielä ollutkaan aika lopettaa elpymisen epävakauden vuoksi. Strategiassa olisi pyrittävä tasapainoon vakautus- ja kestävyysnäkökohtien välillä ja otettava huomioon niin politiikan eri välineiden vuorovaikutukset kuin maailmanlaajuisella tasolla käytävät keskustelut. Strategian varhainen suunnittelu ja julkistaminen lujittaisi osaltaan luottamusta keskipitkän aikavälin politiikkaan ja ankkuroisi odotuksia. Euroopan talouden elvytysohjelmaan sisältyvien elvytystoimenpiteiden lopettamisen lisäksi tarvittaisiin tuntuvaa julkisen talouden vakauttamista, jotta velan kasvu saataisiin pysäytettyä ja velkaantumisen suunta lopulta käännettyä sekä julkistalouden rahoitusasemien vakaus palautettua. Julkisen talouden tehokkuuden ja vaikuttavuuden lisääminen ja rakenneuudistusten tehostaminen on toivottavaa jopa lyhyellä aikavälillä, sillä ne edistävät potentiaalista tuotannon kasvua ja velan alentumista. Neuvosto sopi seuraavista finanssipoliittista irtautumisstrategiaa koskevista periaatteista: i) Irtautumisstrategiaa olisi koordinoitava maiden välillä vakaus- ja kasvusopimuksen johdonmukaisen täytäntöönpanon puitteissa. ii) Finanssipoliittiset elvytystoimet olisi lopetettava oikeaan aikaan kunkin maan olosuhteet huomioon ottaen. iii) Vakauttamisen aikataulun olisi oltava kunnianhimoinen, ja useimmissa jäsenvaltioissa rakenteellisten toimien olisi selkeästi ylitettävä viitearvo, joka on 0,5 prosenttia suhteessa BKT:hen vuosittain. iv) Strategian uskottavuutta olisi vahvistettava julkisen talouden laadun parantamiseksi toteutettavilla toimenpiteillä sekä työllisyyden ja potentiaalisen kasvun lisäämiseksi toteutettavilla kunnianhimoisilla rakenneuudistuksilla.

2.3. Neuvoston lausunto edellisestä tarkistetusta ohjelmasta

Neuvosto antoi 3. huhtikuuta 2009 lausunnon edellisestä tarkistetusta vakausohjelmasta, joka kattoi vuodet 2008–2012. Se tiivisti arvionsa seuraavasti: ”Finanssipolitiikan viritys on vuonna 2009 elvyttävä, sillä vuonna 2009 hyväksytään mittavia elvytystoimenpiteitä Euroopan talouden elvytyssuunnitelman mukaisesti. Seuraavina vuosina julkisen talouden tasapainon ennakoidaan heikkenevän heikkenemistään. Kaavailtu finanssipolitiikan löysentäminen ei vaikuta perustellulta, kun otetaan huomioon suhteellisen hyvät talouden näkymät sekä suuri ulkoinen epätasapaino. Koska maailmantalouden tilanne on heikentynyt jyrkästi, julkisen talouden strategiaan kohdistuu lisäksi huomattavia riskejä, sillä ohjelman sisältämän makrotalouden skenaarion perustana olevat kasvuoletukset ovat optimistisia. Suuri ulkoinen epätasapaino edellyttää, että ensisijaisena tavoitteena pitäisi olla varovaisen politiikan harjoittaminen ja julkisen talouden kestävyyden vahvistaminen. Juoksevien menojen hillitseminen ja myötäsyklisyyden välttäminen ovat siksi suuri haaste Kyproksen finanssipolitiikalle. Myös julkisen talouden laadun parantaminen on tärkeää, sillä se tukee epätasapainossa olevan talouden kitkatonta sopeutusta”. Edellä esitetyn arvion perusteella neuvosto kehotti Kyprosta ”i) toteuttamaan vuoden 2009 finanssipolitiikkaa suunnitellulla tavalla Euroopan talouden elvytyssuunnitelman mukaisesti ja vakaus- ja kasvusopimuksen puitteissa pyrkien samalla välttämään julkisen talouden heikkenemistä ja loittonemista tavoitteista vuonna 2009; ii) estämään julkisen talouden vajeen ennakoitu kasvu vuonna 2010 ja sen jälkeen rajoittamalla menojen kasvua sen varmistamiseksi, että julkisen talouden rahoitusasema pysyy terveenä keskipitkällä aikavälillä; iii) vahvistamaan julkisen talouden pitkän aikavälin kestävyyttä jatkamalla eläke- ja terveydenhuoltojärjestelmien uudistusta ottaen huomioon ikääntymisen ennakoidut vaikutukset julkisiin menoihin”.

Suositus

NEUVOSTON LAUSUNTO

Kyproksen tarkistetusta vakausohjelmasta vuosiksi 2009-2013

EUROOPAN UNIONIN NEUVOSTO, joka

ottaa huomioon Euroopan unionin toiminnasta tehdyn sopimuksen,

ottaa huomioon julkisyhteisöjen rahoitusaseman valvonnan sekä talouspolitiikan valvonnan ja yhteensovittamisen tehostamisesta 7 päivänä heinäkuuta 1997 annetun neuvoston asetuksen (EY) N:o 1466/97 EYVL L 209, 2.8.1997, s. 1. Tässä tekstissä mainitut asiakirjat löytyvät seuraavilta verkkosivuilta: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. ja erityisesti sen 5 artiklan 3 kohdan,[3]

EYVL L 209, 2.8.1997, s. 1. Tässä tekstissä mainitut asiakirjat löytyvät seuraavilta verkkosivuilta:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

ottaa huomioon komission suosituksen,

on kuullut talous- ja rahoituskomiteaa,

ON ANTANUT SEURAAVAN LAUSUNNON:

(1) Neuvosto tutki [.. päivänä ….kuuta 2010] Kyproksen tarkistetun vakausohjelman, joka kattaa vuodet 2009–2013.

(2) Vuonna 2009 talouden toiminta supistui 1,7 prosenttia. Tämä on ensimmäinen kerta 35 vuoteen kun Kyproksen talouskasvu on ollut negatiivista. Heikko kotimaankysyntä ja epäsuotuisa ulkoinen ympäristö vaikuttivat kasvuun merkittävästi. Erityisesti vaikutukset, jotka johtuivat kotitalouksien korkeasta velkaantumisesta sekä tiukoista lainaehdoista, heikkenevistä työllisyysnäkymistä ja luottamuksen puuttumisesta, vähensivät yksityistä kulutusta. Samalla investoinneissa tapahtui suurta korjaantumista, kun asuntojen ulkomaankysyntä laski, kapasiteetin käyttöaste oli alhainen ja yritysten taseita uudistettiin. Julkinen kulutus oli ainoa taloudellista toimintaa tukeva kysyntätekijä. Osasyynä tähän oli Euroopan talouden elvytyssuunnitelman mukaisesti toteutettu elvytyspaketti, jonka suuruus oli 1½ prosenttia suhteessa BKT:hen. Julkiselle taloudelle ovat aiheuttaneet huomattavia paineita näiden harkinnanvaraisten toimenpiteiden lisäksi taloudellisen toiminnan supistuminen, voimakkaasti kasvaneiden varallisuusmarkkinoiden hiipuminen ja kasvumallin muuttuminen vähemmän veroja tuovaksi. Tämän vuoksi julkinen talous suhteessa BKT:hen kääntyi 6,1 prosenttia alijäämäiseksi, kun se vuonna 2008 oli ollut 0,9 prosenttia ylijäämäinen. Kriisi on korostanut myös ulkoisen epätasapainon nopeata kasvua, joka kuvastaa yksityisen sektorin alhaisen nettosäästämisen lisäksi julkisen talouden nettoaseman heikentymistä ja kilpailukyvyn menetystä. Heikko kotimaankysyntä ja ulkoisen kysynnän vaisu toipuminen vaikuttanevat elpymisnäkymiin. BKT:n kasvun ennustetaan supistuvan edelleen vuonna 2010, vaikkakin aiempaa hitaammin, ja elpyvän hieman vuonna 2011. Sen vuoksi Kyproksen haasteena keskipitkällä aikavälillä onkin kasvun tukeminen maailmanlaajuisen talouden hitaasti elpyessä, kun samalla pitäisi korjata makrotalouden epätasapainoa harjoittamalla edelleen varovaista finanssipolitiikkaa. Pitkällä aikavälillä maan on pystyttävä vahvistamaan julkisen talouden kestävyyttä väestön ikääntymisen vuoksi.

(3) Vaikka toteutuneen BKT:n supistuminen kriisitilanteessa on paljolti syklistä, potentiaaliseen tuotantoon on lisäksi kohdistunut negatiivisia vaikutuksia. Kriisi voi lisäksi vaikuttaa potentiaaliseen kasvuun keskipitkällä aikavälillä, kun investoinnit vähenevät, luotonsaanti tiukentuu ja rakennetyöttömyys lisääntyy. Talouskriisin vaikutukset lisäävät väestön ikääntymisen kielteisiä vaikutuksia potentiaaliseen tuotantoon ja julkisen talouden kestävyyteen. Tätä taustaa vasten on olennaisen tärkeää kiihdyttää rakenneuudistusten vauhtia potentiaalisen kasvun tukemiseksi. Kyprokselle on erityisen tärkeää toteuttaa työmarkkinoiden uudistuksia ja parantaa erityisesti matalan osaamistason, ikääntyneiden ja työttömien työntekijöiden mahdollisuuksia elinikäiseen oppimiseen sekä varmistaa teknillisen ja ammatillisen koulutuksen alalla suunniteltujen uudistusten täytäntöönpano oikeaan aikaan ja tehokkaasti. Lisäksi palkkojen kasvun olisi vastattava paremmin tuottavuutta, työllisyyden kasvua ja kilpailukykyä.

(4) Ohjelman perustana olevan makrotalouden skenaarion mukaan kokonaistuotannon kasvu nousee vuoden 2009 -1,7 prosentista 0,5 prosenttiin vuonna 2010 ja elpyy sen jälkeen keskimäärin noin 2,6 prosenttiin jäljellä olevalla ohjelmakaudella. Tämänhetkisten tietojen perusteella Arvioinnissa otetaan huomioon komission yksiköiden kevään 2010 talousennuste mutta myös muita sittemmin käyttöön tulleita tietoja. skenaario näyttää perustuvan optimistisiin kasvuoletuksiin koko ohjelmakauden ajan. Erityisesti yksityisen kulutuksen ennakoidaan jatkuvan suotuisaan suuntaan työllisyyden ja palkkojen verrattain optimistisesti arvioidun nousun myötä. Ohjelmassa ennustetaan rakennusinvestointien reaalikasvun säilyvän negatiivisena lyhyellä aikavälillä ja elpyvän ohjelmakauden jälkipuoliskolla. Tulevaisuutta ennustavien indikaattorien mukaan rakennusalalla tapahtuu keskipitkällä aikavälillä kuitenkin ohjelmassa ennakoitua suurempi korjausliike. Vaikka talouden näkymät ovat parantumassa, Kyproksen tärkeimpien kauppakumppanien talouksien elpymisen haurauteen liittyy lisäksi melko tuntuva riski siitä, että ohjelmassa ennustettu makrotalouden skenaario heikkenee. Koska taloudellinen toiminta supistui vuonna 2009, ulkoinen vaje korjaantui merkittävästi, vaikkakin vain osittain. Vaje on edelleen suuri, 8,5 prosenttia suhteessa BKT:hen, ja sen ennustetaan kasvavan jyrkästi 12,9 prosenttiin suhteessa BKT:hen vuoteen 2013 mennessä, koska tuonnin ennakoidaan kasvavan. Ulkoinen epätasapaino vaikuttanee talouden kasvuun keskipitkällä aikavälillä. Julkisen sektorin suuret negatiiviset säästöt olisi rahoitettava ulkomaisella velalla tai kotimaisilla yksityisillä säästöillä. Näin ollen vaihtotaseen epätasapainon sopeutus edellyttäisi joko kasvavaa velkarahoitusta tai yksityisen sektorin suurempia säästöjä. Viimeksi mainittu merkitsisi alhaisempaa tuotannon kasvua, koska yksityinen kulutus tai investoinnit olisivat alhaisempia (syrjäytymisvaikutus). Ohjelman inflaatioennusteet vaikuttavat realistisilta. [4]

Arvioinnissa otetaan huomioon komission yksiköiden kevään 2010 talousennuste mutta myös muita sittemmin käyttöön tulleita tietoja.

(5) Ohjelman mukaan julkisen talouden alijäämä kasvoi voimakkaasti vuoden 2008 0,9 prosentin ylijäämästä suhteessa BKT:hen 6,1 prosentin alijäämään suhteessa BKT:hen vuonna 2009, mikä johtui suurelta osin kriisin vaikutuksesta julkiseen talouteen mutta myös elvytystoimista, joiden vaikutus on 1½ prosenttia suhteessa BKT:hen ja jotka hallitus hyväksyi Euroopan talouden elvytyssuunnitelman mukaisesti. Ohjelman mukaan finanssipolitiikka on tarkoitus pitää rajoittavana liiallisen alijäämän korjaamiseksi viimeistään vuonna 2013, jos oletettu kasvuskenaario toteutuu.

(6) Tarkistetun ohjelman mukaan vuoden 2010 alijäämätavoite on 6 prosenttia suhteessa BKT:hen. Parlamentin 24 päivänä joulukuuta 2009 hyväksymän vuoden 2010 talousarvion tavoitteena oli 4,5 prosentin alijäämä suhteessa BKT:hen, koska vuoden 2009 alijäämäksi arvioitiin noin 3 prosenttia suhteessa BKT:hen. Koska vuoden 2009 alijäämä oli lopulta 6 prosenttia suhteessa BKT:hen, talousarviolaki merkitsisi vieläkin suurempaa alijäämää. Ohjelmaan sisältyy kuitenkin toimenpiteitä, joilla pyritään pysäyttämään julkisen talouden heikkeneminen entisestään ja vakauttamaan alijäämä samalla tasolle kuin vuonna 2009. Ohjelman tarkistuksessa ennustetaan, että tulot suhteessa BKT:hen kasvavat noin 1¼ prosenttiyksikköä vuonna 2010 verrattuna vuoden 2009 toteutumaan. Julkisten menojen ennakoidaan kasvavan 1¼ prosenttiyksikköä suhteessa BKT:hen. Perusmenojen ennakoidaan kasvavan edelleen lähinnä sen vuoksi, että sosiaaliset tulonsiirrot, tuet ja julkisen sektorin palkkamenot kasvavat yhä. Tarkistuksen mukaan korkomaksut pienenevät yhä ja laskevat ¼ prosenttiyksikköä suhteessa BKT:hen kasvavasta velkakannasta huolimatta. Julkisten investointien ennakoidaan säilyvän vuoden 2009 tasolla. Kaiken kaikkiaan finanssipolitiikan viritys mitattuna rakenteellisella rahoitusasemalla (suhdannetasoitettu julkisen talouden rahoitusasema ilman kertaluonteisia ja muita tilapäisiä toimenpiteitä) kiristyy ohjelman mukaan vuonna 2010 noin ½ prosenttia suhteessa BKT:hen.

(7) Ohjelmaan sisältyvän julkisen talouden keskipitkän aikavälin strategian päätavoitteena on saada julkisen talouden rahoitusasema alle 3 prosentin viitearvon suhteessa BKT:hen viimeistään vuonna 2013. Ohjelmassa ennakoidaan, että julkisen talouden nimellinen alijäämä pienenee 4,5 prosenttiin suhteessa BKT:hen vuonna 2011 (edellisen vuoden 6,1 prosentista) ja 3,4 prosenttiin vuonna 2012 sekä lopulta 2,5 prosenttiin vuonna 2013. Perusjäämän odotetaan noudattelevan suunnilleen samanlaista uraa ja saavuttavan tasapainon ohjelmakauden lopussa, kun alijäämä vuonna 2010 on 3,7 prosenttia suhteessa BKT:hen. Yhteisesti sovittujen menetelmien mukaisesti laskettu rakenteellinen alijäämä kohenisi edelleen vuoden 2010 jälkeen siten, että se olisi noin 3½ prosenttia suhteessa BKT:hen vuonna 2011, hieman alle 3 prosenttia vuonna 2012 ja 2¼ prosenttia vuonna 2013. Vuotuiset julkisen talouden vakauttamistoimet olisivat keskimäärin ¾ prosenttia suhteessa BKT:hen vuosina 2011−2013. Sopeutus näyttää sijoittuvan ohjelmakauden alkuun, vaikka vuonna 2010 toteutettavat toimet alkavat vaikuttaa täysin vasta vuonna 2011. Lisäksi Euroopan talouden elvytyssuunnitelman yhteydessä toteutetuista toimenpiteistä luovutaan vähitellen vasta vuoden 2010 loppuun mennessä. Vakautus aiotaan saavuttaa lähinnä talousarvion tulopuolelta, jonka ennustetaan kasvavan 2,6 prosenttiyksikköä suhteessa BKT:hen vuosina 2010–2013, kun menojen supistaminen aiheuttaisi osaltaan lisäprosenttiyksikön suhteessa BKT:hen. Tuloja kasvattaviin toimenpiteisiin sisältyisivät veronkierron torjunta, kaupunkikaavoitusta koskeva vapautus, öljytuotteiden vähimmäisvalmisteverojen yhdenmukaistaminen, alennetun alv:n soveltaminen elintarvikkeisiin ja farmaseuttisiin tuotteisiin sekä valtion osittain omistamien organisaatioiden osinkotulot. Menotoimenpiteiden osalta ohjelman sopeutus koskee pääasiassa toimintamenojen valvontaa ja tulonsiirtojen vähentämistä. Ohjelman mukaan tavoitteena on tiettyjen menoluokkien vakauttaminen, kunhan työmarkkinaosapuolten välillä saavutetaan yksimielisyys eli sosiaalisten tulonsiirtojen kohdentaminen sekä julkisen sektorin palkkamenojen suuruuden ja kasvuvauhdin hillitseminen. Ohjelman tarkistuksessa vahvistetaan sitoutuminen maakohtaiseen julkisen talouden keskipitkän aikavälin tavoitteeseen, joka on rakenteellisesti tasapainoinen julkisen talouden rahoitusasema (eli suhdannetasoitettu rahoitusasema ilman kertaluonteisia ja muita väliaikaisia toimenpiteitä). Keskipitkän aikavälin tavoite vastaa riittävästi vakaus- ja kasvusopimuksen päämääriä. Ohjelman alijäämätavoitteita vastaavat rakenteelliset rahoitusasemat ennakoivat, ettei keskipitkän aikavälin tavoitetta saavuteta ohjelmakaudella.

(8) Julkisen talouden toteutumat voivat olla ohjelmassa tavoiteltuja heikompia. Erityisesti tarkistetussa ohjelmassa käytetty makrotalouden skenaario näyttää perustuvan optimistisiin kasvuoletuksiin koko ohjelmakauden ajan. Tulopuolella julkiseen talouteen kohdistuu etenkin vuosina 2010 ja 2011 aiempia vuosia suurempia riskejä, jotka liittyvät talouskasvun mahdollisesti vielä jyrkempään supistumiseen ja kasvurakenteen muuttumiseen vähemmän veroja tuovaksi. Mahdollisten menoylitysten riskikin on olemassa, kun otetaan huomioon odotettu talouskasvun maltillinen elpyminen ja paineet piristää kotimaankysyntää lisäämällä julkisia menoja. Riskit liittyvät pääasiassa siihen, että käytäntönä on ollut menoja kasvattavien lisätalousarvioiden hyväksyminen pitkin vuotta, minkä seurauksena juoksevat menot ovat kasvaneet alun perin kaavailtua budjettivarojen uudelleenjakoa suuremmiksi. Viimeaikaisen kehityksen perusteella ja koska käytössä ei ole kohdentamismekanismia ja työllisyyden kasvuennusteet ovat melko optimistisia (eli työttömyys kasvanee) sosiaaliset tulonsiirrot saattavat lisäksi olla ennakoitua suurempia.

(9) Julkinen bruttovelka suhteessa BKT:hen arvioidaan 56,2 prosentiksi suhteessa BKT:hen vuonna 2009, mikä merkitsee kasvua edellisvuoden 48,4 prosentista. Alijäämän syvenemisen ja BKT:n kasvun supistumisen ohella 1 prosenttiyksikön suuruinen virta-varanto-korjauserä suhteessa BKT:hen, kasvatti velkasuhdetta. Viimeksi mainittu kuvaa julkisen talouden varojen kertymistä, mikä johtuu ylirahoituksesta vuoden 2009 lopussa vuoden 2010 tammikuun alkuun sijoittuvien velvollisuuksien täyttämiseksi. Velkasuhteen odotetaan kasvavan ohjelmakaudella. Pääasiallisena syynä ovat jatkuvat, joskin pienenevät perusalijäämät. Velkasuhde rikkoo viitearvona olevan 60 prosenttia suhteessa BKT:hen vuonna 2010, ja sen ennakoidaan pysyttelevän viitearvon yläpuolella koko ohjelmakauden. Sen ennustetaan kasvavan noin 63 prosenttiin suhteessa BKT:hen vuosina 2011 ja 2012 ja sen jälkeen hieman pienenevän. Makrotalouden skenaarioon ja julkisen talouden tavoitteisiin kohdistuvien riskien vuoksi velkasuhde saattaa kehittyä ohjelmassa ennakoitua epäsuotuisammin.

(10) Väestön ikääntymisestä julkiseen talouteen aiheutuvat pitkän aikavälin vaikutukset ovat huomattavasti EU:n keskiarvoa suuremmat, mikä johtuu pääasiassa eläkemenojen suhteellisen voimakkaasta kasvusta suhteessa BKT:hen tulevina vuosikymmeninä. Tämä taas johtuu osin siitä, että eläkejärjestelmä on vasta kehitteillä. Ohjelmassa käsitellään huhtikuussa 2009 käyttöön otettua eläkeuudistusta, jonka ennustetaan vähentävän eläkemenoja hieman ja ennen kaikkea lisäävän sosiaaliturvamaksuja. Uudistuksella parannettaisiin eläkejärjestelmän pitkän aikavälin tasapainoa ja vähennettäisiin kestävyyteen kohdistuvia riskejä, mutta se ei vaikuta kuitenkaan yleisarvioon. Ohjelmassa arvioitu vuoden 2009 rahoitusasema kärjistää vaikutuksia, joita väestön ikääntymisellä on julkisen talouden kestävyyskuiluun. Perusjäämän parantaminen keskipitkällä aikavälillä ja ikääntymiseen liittyvien menojen, erityisesti eläke- ja terveydenhuoltomenojen, huomattavaa kasvua hillitsevien lisätoimenpiteiden toteuttaminen vähentäisivät osaltaan julkisen talouden kestävyydelle aiheutuvia riskejä, jotka komissio arvioi julkisen talouden kestävyyttä koskeneessa vuoden 2009 kertomuksessa Julkisen talouden kestävyyttä koskevissa 10 päivänä marraskuuta 2009 antamissaan päätelmissä ”neuvosto kehottaa jäsenvaltioita kiinnittämään huomiota kestävyyteen tähtääviin strategioihin tulevissa vakaus- ja lähentymisohjelmissaan” ja ”pyytää komissiota yhdessä talouspoliittisen komitean ja talous- ja rahoituskomitean kanssa kehittämään edelleen menetelmiä julkisen talouden pitkän aikavälin kestävyyden arvioimiseksi hyvissä ajoin ennen julkisen talouden kestävyyttä koskevan seuraavan kertomuksen laatimista”. Kyseinen kertomus on määrä laatia vuonna 2012. suuriksi. Keskipitkän aikavälin velkaennusteiden mukaan BKT:n kasvu palautunee vähitellen tasolle, jota ennakoitiin ennen kriisiä. Nämä ennusteet sisältävät väestön ikääntymiseen liittyvien menojen ennustetun kasvun. Samoin verosuhteen oletetaan palautuvan kriisiä edeltäneelle tasolle. Siten ohjelmassa kaavailtu nimellismääräinen julkisen talouden strategia olisi lähestulkoon riittävä vakauttamaan velan suhteessa BKT:hen vuoteen 2020 mennessä, jos politiikka säilyy ennallaan.[5]

Julkisen talouden kestävyyttä koskevissa 10 päivänä marraskuuta 2009 antamissaan päätelmissä ”neuvosto kehottaa jäsenvaltioita kiinnittämään huomiota kestävyyteen tähtääviin strategioihin tulevissa vakaus- ja lähentymisohjelmissaan” ja ”pyytää komissiota yhdessä talouspoliittisen komitean ja talous- ja rahoituskomitean kanssa kehittämään edelleen menetelmiä julkisen talouden pitkän aikavälin kestävyyden arvioimiseksi hyvissä ajoin ennen julkisen talouden kestävyyttä koskevan seuraavan kertomuksen laatimista”. Kyseinen kertomus on määrä laatia vuonna 2012.

(11) Kypros on viime vuosina saavuttanut julkisen talouden tavoitteet paremmin kuin hyvin, tosin taloudellinen toiminta on ollut vilkasta ja kasvun rakenne veroja tuovaa. Talousarviokehystä on hiljattain paranneltu ottamalla käyttöön varainhoito- ja kirjanpitojärjestelmä (FIMAS), omaksumalla asteittain kolmivuotinen keskipitkän aikavälin talousarviokehys ja ottamalla käyttöön ohjelma- ja tulosbudjetointi. Tähänastisena käytäntönä on kuitenkin ollut lisätalousarvioiden hyväksyminen pitkin vuotta, minkä seurauksena juoksevat menot ovat kasvaneet alun perin kaavailtua varojen uudelleenjakoa suuremmiksi. Ohjelman mukaan tämä käytäntö loppuu, kun on pantu kokonaisuudessaan täytäntöön uusi talousarviokehys, joka johtaa tehokkaampaan ja tuloksellisempaan budjetointiprosessiin ja hillitsee osaltaan menojen kasvua. Uusi budjetointiprosessi luo samalla vakaan perustan, jossa menoja voidaan kohdentaa uudelleen kansallisen uudistusohjelman painopisteiden mukaisiin kasvua tukeviin toimiin. Uutta kehystä on kuitenkin vasta alettu panna täytäntöön, ja sen on määrä toteutua kokonaisuudessaan vasta vuonna 2012. Näin ollen sen vaikutukset näkyvät vasta keskipitkällä aikavälillä. Uuden kehyksen oikein ajoitettu täytäntöönpano olisi erityisen tärkeää julkisen talouden vakauttamisen onnistumisen ja kestävyyden kannalta.

(12) Ohjelmassa tunnustetaan julkisen talouden laadun merkitys potentiaalisen kasvun tukemiseksi ja julkisen talouden pitkä aikavälin kestävyyden varmistamiseksi. Erityisesti ohjelmassa huomioidaan se, miten kolmivuotisen keskipitkän aikavälin talousarviokehys sekä ohjelma- ja tulosbudjetointi vaikuttavat varojen täysimääräiseen ja parempaan kohdentamiseen ensisijaisen tärkeisiin, kasvua edistäviin aloihin yhdessä tuottamattomien menojen paremman valvonnan kanssa. Menopuolella ohjelmaan sisältyy katsaus viimeaikaisiin hankkeisiin, joilla pyritään tehostamaan infrastruktuuria julkisen ja yksityisen sektorin kumppanuusjärjestelyillä, sekä toimenpiteitä koulutuksen parantamiseksi lisäämällä tietokoneiden käyttöä ensimmäisen ja keskiasteen koulutuksessa, sekä tutkimusta ja akateemisia oppilaitoksia koskevia parannuksia. Ohjelman tarkistukseen sisältyy myös varoja julkisten sairaaloiden muuttamiseksi itsenäisiksi yksiköiksi sekä kansallisen terveysjärjestelmän käyttöönotto. Pyrkimyksenä on tehokkuuden parantaminen sääntelemällä kilpailua ja hillitsemällä kustannuksia. Tämä vaikuttaa erityisen tärkeältä ikääntyvään väestöön liittyvien menojen ennakoidun kasvun hillitsemiseksi. Tulopuolella ohjelmassa korostetaan vaikutuksia, joita kolmivuotisen keskipitkän aikavälin talousarviokehyksen käyttöönotolla olisi tuloennusteiden tarkkuuden ja herkkyyden parantamiseen keskipitkällä aikavälillä. Viranomaiset toteavat, että koska verojoustossa on viime vuosina ollut heilahteluja voimakkaasti kasvaneiden varallisuusmarkkinoiden vuoksi, tuloennusteita mukautettiin, jotta voitaisiin ottaa huomioon varallisuushintojen vaikutus ja BKT:n kasvurakenne. Ohjelmassa todetaan myös, että viranomaiset seuraavat jatkuvasti vero- ja etuusjärjestelmää sen varmistamiseksi, että työnteko on kannattavaa samalla kun varmistetaan haavoittuvien sosiaaliryhmien tukeminen.

(13) Kun kaiken kaikkiaan otetaan huomioon edellä mainitut julkisen talouden tavoitteisiin kohdistuvat riskit, strategiaa, jonka mukaan finanssipolitiikka säilytetään kannustavana myös vuonna 2010, voidaan pitää Euroopan talouden elvytyssuunnitelman mukaisena. Julkisen talouden alijäämän ennakoidaan talouskriisistä aiheutuvien kielteisten vaikutusten vuoksi kuitenkin pysyttelevän 6 prosentissa suhteessa BKT:hen vuonna 2010 ja supistuvan asteittain 3 prosentin viitearvon alapuolelle sen jälkeen. Vaikka ohjelman strategian mukaan keskimääräiset vuotuiset julkisen talouden toimet ovat vuosina 2010–2013 noin ¾ prosenttiyksikköä suhteessa BKT:hen, siihen liittyy heikkenemisriskejä. Riskien vuoksi julkisen talouden toimet eivät näin ollen ehkä ole riittäviä alijäämän supistamiseksi alle 3 prosentin viitearvon suhteessa BKT:hen vuoteen 2013 mennessä, kuten on kaavailtu. Lisäksi ohjelman vakauttamisstrategian rakenne näyttää perustuvan pitkälti tuloja kasvattaviin toimenpiteisiin, ja menojen supistaminen on vähäistä. Ohjelmassa ennustetaan itse asiassa, että menot vakiintuvat suhteessa BKT:hen korkeammalle tasolle vuonna 2013 kuin vuoden 2009 toteutumassa. Työmarkkinaosapuolet käyvät edelleen keskusteluja toimenpiteistä, joilla tämä tilanne voitaisiin kääntää päinvastaiseksi, ja näin ollen toimenpiteiden toteuttamisen ajoitukseen ja yksityiskohtaisiin sääntöihin liittyy riskejä. Tämän seurauksena velkasuhteen, (jonka ennakoidaan ylittävän 60 prosenttia suhteessa BKT:hen vuodesta 2010 eteenpäin), kehitys saattaa olla tarkistuksessa ennakoitua epäsuotuisampaa.

(14) Vakaus- ja lähentymisohjelmia koskevissa käytännesäännöissä täsmennetyistä tietovaatimuksista voidaan todeta, että ohjelmassa esitetään kaikki pakolliset ja vapaaehtoiset tiedot.

Yleispäätelmä on, että Kyproksen julkinen talous heikkeni huomattavasti. Syynä ovat talouden laskusuhdanne sekä elvyttävä finanssipolitiikan viritys, sillä mittavia elvytystoimenpiteitä on hyväksytty Euroopan talouden elvytyssuunnitelman mukaisesti. Tämän vuoksi julkisen talouden rahoitusasema suhteessa BKT:hen kääntyi 6,1 prosenttia alijäämäiseksi vuonna 2009, kun se vuonna 2008 oli ollut 0,9 prosenttia ylijäämäinen suhteessa BKT:hen. Ohjelmassa kaavaillaan vuonna 2010 alkavaa vakauttamisuraa, jolla pyritään saamaan julkisen talouden rahoitusasema alle 3 prosentin viitearvon suhteessa BKT:hen viimeistään vuonna 2013. Sopeutus pyritään kuitenkin saavuttamaan pääasiassa talousarvion menopuolelta samalla kun menot suhteessa BKT:hen pysyttelevät korkeammalla kuin koskaan. Koska maailmantalouden elpyminen on haurasta, julkisen talouden strategiaan kohdistuu lisäksi huomattavia riskejä, sillä ohjelman sisältämän makrotalouden skenaarion perustana olevat kasvuoletukset ovat optimistisia. Suuri kotimainen ja ulkoinen epätasapaino edellyttävät, että tavoitteena pitäisi olla varovaisen politiikan harjoittaminen ja julkisen talouden kestävyyden vahvistaminen. Sen vuoksi juoksevien menojen valvonta panemalla täytäntöön tehokas monivuotinen talousarviokehys olisi erityisen tärkeä väline vakauttamissuunnitelmien ja julkisen talouden tavoitteiden saavuttamisen tukemiseksi. Lisäksi julkisen talouden laadun parantaminen on tärkeää, sillä se tukee epätasapainosta kärsivän talouden kitkatonta sopeutusta erityisesti kasvattamalla potentiaalista BKT:tä, parantamalla kilpailukykyä ja supistamalla ulkoista epätasapainoa.

Edellä olevan arvion perusteella Kyprosta kehotetaan

i) rajoittamaan vuoden 2010 alijäämä enintään 6 prosenttiin suhteessa BKT:hen, tarvittaessa tehostamalla vakauttamistoimenpiteitä, erityisesti jos makrotalouden kehitys osoittautuu vähemmän suotuisaksi kuin ohjelman skenaario, sekä toteuttamaan oikeaan aikaan toimenpiteitä enemmän menoperusteisen vakauttamisstrategian määrittelemiseksi; hyödyntämään tilaisuudet mennä ilmoitettuja julkisen talouden toimia pidemmälle, jotta nopeutetaan julkisen talouden vakauttamista ja supistetaan bruttovelkasuhde takaisin viitearvon alapuolelle;

ii) panemaan suunnitelmien mukaan täytäntöön tehokas monivuotinen talousarviokehys, jotta varmistettaisiin, että julkisen talouden tavoitteissa pysytään, ja hillitsemään menoja tiukasti keskipitkällä aikavälillä;

iii) parantamaan julkisen talouden kestävyyttä toteuttamalla uudistustoimenpiteitä eläke- ja terveydenhuoltomenojen valvomiseksi, jotta ikääntymiseen liittyvien menojen kasvu saataisiin pysäytettyä.

Keskeisten makrotaloutta ja julkista taloutta koskevien ennusteiden vertailu

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

BKT:n määrä (%-muutos)|VO huhtikuu 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM toukokuu 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|tieto puuttuu|

YKHI-inflaatio (%)|VO huhtikuu 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM toukokuu 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|tieto puuttuu|

Tuotantokuilu 1 (% suhteessa potentiaaliseen BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|KOM toukokuu 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|tieto puuttuu|

Nettoluotonanto ulkomaille / nettoluotonotto ulkomailta (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|KOM toukokuu 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|tieto puuttuu|

Julkisen talouden tulot (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM toukokuu 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|tieto puuttuu|

Julkisen talouden menot (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM toukokuu 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|tieto puuttuu|

Julkisen talouden rahoitusasema (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|KOM toukokuu 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|tieto puuttuu|

Perusjäämä (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|KOM toukokuu 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|tieto puuttuu|

Suhdannetasoitettu rahoitusasema 1 (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|KOM toukokuu 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|tieto puuttuu|

Rakenteellinen rahoitusasema 3 (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|KOM toukokuu 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|tieto puuttuu|

Julkinen bruttovelka (% suhteessa BKT:hen)|VO huhtikuu 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM toukokuu 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|tieto puuttuu|tieto puuttuu|

|VO helmikuu 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|tieto puuttuu|

Huom :|

1 Ohjelmien mukaiset tuotantokuilut ja suhdannetasoitetut rahoitusasemat, jotka komission yksiköt ovat laskeneet uudelleen ohjelmien tietojen perusteella.|

2 Perustuu ennusteisiin, joiden mukaan potentiaalinen kasvu on 2,0 % vuonna 2009 ja 2,8 % vuosina 2010-2013.|

3 Suhdannetasoitettu rahoitusasema, jossa ei ole otettu huomioon kertaluonteisia eikä muita väliaikaisia toimenpiteitä. Kertaluonteiset ja muut väliaikaiset toimenpiteet ovat viimeisimmän ohjelman mukaan 0,1 % suhteessa BKT:hen vuosina 2010, 2011 ja 2012 (alijäämää supistavia). Komission yksiköiden kevään 2010 talousennusteessa ei ole kertaluonteisia eikä muita väliaikaisia toimenpiteitä.|

Lähde :|

Vakausohjelma (VO), komission yksiköiden kevään 2010 talousennusteet (KOM) ja komission yksiköiden laskelmat.|

[1] EYVL L 209, 2.8.1997, s. 1. Tässä tekstissä mainitut asiakirjat löytyvät seuraavilta verkkosivuilta: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Komission tiedonanto Eurooppa-neuvostolle, 26. marraskuuta 2008.

[3] EYVL L 209, 2.8.1997, s. 1. Tässä tekstissä mainitut asiakirjat löytyvät seuraavilta verkkosivuilta: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] Arvioinnissa otetaan huomioon komission yksiköiden kevään 2010 talousennuste mutta myös muita sittemmin käyttöön tulleita tietoja.

[5] Julkisen talouden kestävyyttä koskevissa 10 päivänä marraskuuta 2009 antamissaan päätelmissä ”neuvosto kehottaa jäsenvaltioita kiinnittämään huomiota kestävyyteen tähtääviin strategioihin tulevissa vakaus- ja lähentymisohjelmissaan” ja ”pyytää komissiota yhdessä talouspoliittisen komitean ja talous- ja rahoituskomitean kanssa kehittämään edelleen menetelmiä julkisen talouden pitkän aikavälin kestävyyden arvioimiseksi hyvissä ajoin ennen julkisen talouden kestävyyttä koskevan seuraavan kertomuksen laatimista”. Kyseinen kertomus on määrä laatia vuonna 2012.

PT

(...PICT...)|COMISSÃO EUROPEIA|

Bruxelas, 12.5.2010

SEC(2010) 595 final

Recomendação de

PARECER DO CONSELHO

sobre o programa de estabilidade actualizado de Chipre para 2009-2013

EXPOSIÇÃO DE MOTIVOS

1. Contexto geral

O Pacto de Estabilidade e Crescimento tem por objectivo assegurar a solidez das finanças públicas como meio de reforçar as condições para a estabilidade dos preços e para um crescimento robusto e sustentável, conducente à criação de emprego. Reconhecendo o papel do Pacto como estabilizador da disciplina orçamental, a reforma do Pacto de Estabilidade e Crescimento em 2005 procurou reforçar a sua eficácia e os seus fundamentos económicos, bem como assegurar a sustentabilidade a longo prazo das finanças públicas. Em especial, introduziu uma maior flexibilidade na aplicação das regras que regem o procedimento relativo aos défices excessivos, nomeadamente no que se refere à definição de «circunstâncias excepcionais» e à fixação de prazos para a correcção de um défice excessivo.

O Regulamento (CE) n.º 1466/97 do Conselho relativo ao reforço da supervisão das situações orçamentais e à supervisão e coordenação das políticas económicas JO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Os documentos referidos no presente texto podem ser consultados no seguinte endereço: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , que faz parte integrante do Pacto de Estabilidade e Crescimento, estabelece que os Estados-Membros devem apresentar ao Conselho e à Comissão programas de estabilidade ou de convergência, bem como actualizações anuais dos mesmos. Os Estados-Membros que já adoptaram a moeda única apresentam programas de estabilidade (actualizados) e os que ainda não a adoptaram apresentam programas de convergência (actualizados).[1]

JO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Os documentos referidos no presente texto podem ser consultados no seguinte endereço: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Em 4 Março de 2008, o Conselho emitiu, em conformidade com o regulamento, um parecer sobre o primeiro programa de estabilidade de Chipre, com base numa recomendação da Comissão e após consulta do Comité Económico e Financeiro. O regulamento prevê que os programas de estabilidade e de convergência actualizados sejam avaliados pela Comissão e analisados pelo Comité acima mencionado, podendo, se necessário, ser igualmente examinados pelo Conselho de acordo com o mesmo procedimento.

2. Contexto da avaliação do programa actualizado

A Comissão examinou a última actualização do programa de estabilidade de Chipre, apresentada em 1 Abril 2010, sobre a qual adoptou uma recomendação de parecer do Conselho.

A fim de explicar o contexto em que é avaliada a estratégia orçamental apresentada no programa de estabilidade actualizado, os pontos que se seguem resumem:

(1) a Comunicação da Comissão de 26 de Novembro de 2008 («Plano de Relançamento da Economia Europeia»);

(2) as conclusões do Conselho Assuntos Económicos e Financeiros de 20 de Outubro de 2009 sobre a «Estratégia de saída da crise»;

(3) a avaliação mais recente da situação do país no que respeita à vertente preventiva do Pacto de Estabilidade e Crescimento (resumo do parecer do Conselho sobre a anterior actualização do programa de estabilidade).

2.1. Comunicação da Comissão de 26 de Novembro de 2008 («Plano de Relançamento da Economia Europeia»)

Face à dimensão sem precedentes da crise mundial que afectou os mercados financeiros e a economia em 2008-2009, a Comissão Europeia apresentou um Plano de Relançamento da Economia Europeia (PREE) Comunicação da Comissão ao Conselho Europeu de 26 de Novembro de 2008. . O plano propunha uma resposta macroeconómica, anti-cíclica e coordenada à situação de crise, sob a forma de um conjunto ambicioso de acções destinadas a apoiar a economia: i) um estímulo orçamental imediato no montante de 200 mil milhões de EUR. (1,5% do PIB da UE), constituído por uma expansão orçamental dos Estados-Membros de 170 mil milhões de EUR (cerca de 1,2% do PIB da UE) e por um financiamento da UE destinado a apoiar acções imediatas, da ordem dos 30 mil milhões de EUR (cerca de 0,3 % do PIB da UE); e ii) um conjunto de acções prioritárias baseadas na Estratégia de Lisboa e concebidas para adaptar as economias europeias aos desafios de longo prazo, prosseguindo a aplicação das reformas estruturais destinadas a aumentar o crescimento potencial. O plano preconizava que o estímulo orçamental fosse diferenciado em função dos Estados-Membros, em conformidade com as suas situações em termos de sustentabilidade das finanças públicas e de competitividade. No que respeita, em especial, aos Estados-Membros fora da área do euro que se confrontam com desequilíbrios internos e externos significativos, a política orçamental deveria ter essencialmente como objectivo corrigir esses desequilíbrios. O plano foi aprovado pelo Conselho Europeu em 11 de Dezembro de 2008. [2]

Comunicação da Comissão ao Conselho Europeu de 26 de Novembro de 2008.

2.2. Conclusões do Conselho Assuntos Económicos e Financeiros de 20 de Outubro de 2009 sobre a «Estratégia de saída da crise»

Com o fim do acentuado declínio da actividade económica na UE e os primeiros sinais de recuperação, a estabilização dos mercados financeiros e o aumento da confiança, em 20 de Outubro de 2009, o Conselho concluiu que, embora não fosse ainda chegado o momento de retirar o apoio que os governos prestaram à economia e ao sector financeiro, atendendo à fragilidade da recuperação, era necessário definir uma estratégia coordenada para o abandono progressivo de políticas alargadas de estímulo da economia. A estratégia deveria assegurar o equilíbrio entre os interesses de estabilização e de sustentabilidade, ter em conta as interacções entre os diversos instrumentos, assim como os debates a nível mundial. A elaboração e divulgação atempadas dessa estratégia contribuiriam para alicerçar a confiança nas políticas a médio prazo e consolidar as expectativas criadas. Para além da supressão das medidas de incentivo previstas no Plano de Relançamento da Economia Europeia, impunha-se uma profunda consolidação orçamental para travar e inverter o aumento de dívida e restabelecer situações orçamentais sólidas. Era conveniente aumentar a eficácia e a eficiência das finanças públicas e intensificar a reforma estrutural mesmo a curto prazo, na medida em que contribuiriam para impulsionar o crescimento do produto potencial e a redução da dívida. O Conselho aprovou os seguintes princípios para a estratégia de saída da crise: (i) a estratégia de saída deverá ser coordenada entre os países, no contexto de uma implementação coerente do Pacto de Estabilidade e Crescimento; (ii) ter em conta as especificidades nacionais e suprimir oportunamente os estímulos orçamentais; (iii) o ritmo da consolidação orçamental deve ser ambicioso e ir bastante além do valor de referência de 0,5% do PIB por ano, em termos estruturais; e iv) a credibilidade da estratégia deve ser impulsionada por medidas destinadas a melhorar a qualidade das finanças públicas e reformas estruturais ambiciosas para aumentar o emprego e o crescimento potencial.

2.3. Avaliação constante do parecer do Conselho sobre a anterior actualização

No seu parecer de 3 Abril 2009, o Conselho resumiu do seguinte modo a sua avaliação da anterior actualização do programa de estabilidade, relativa ao período de 2008-2012. O Conselho considera que a «orientação orçamental em 2009 será expansionista graças à adopção neste ano de medidas de estímulo significativas, em linha com o plano de relançamento da economia europeia. Nos anos subsequentes, o saldo orçamental deverá continuar a agravar-se. O afrouxamento implícito do rigor orçamental não parece justificar-se tendo em conta as perspectivas económicas relativamente favoráveis e a existência de um desequilíbrio externo importante. Acresce que, no contexto de uma forte deterioração da conjuntura económica global, a estratégia orçamental está sujeita a uma significativa revisão em baixa, uma vez que as perspectivas de crescimento subjacentes ao cenário macroeconómico do programa são favoráveis. À luz dos elevados desequilíbrios externos, as prioridades deverão ser a manutenção de políticas prudentes e o reforço da viabilidade orçamental. Por conseguinte, controlar as despesas correntes e evitar uma tendência pró-cíclica são desafios cruciais para a política orçamental de Chipre. Além disso, é importante promover a qualidade das finanças públicas, a fim de criar condições para um ajustamento harmonioso da economia à luz dos desequilíbrios actuais.» Tendo em conta esta avaliação, o Conselho convidou Chipre a «i) implementar a política orçamental prevista para 2009 de acordo com o Plano de Relançamento da Economia Europeia e no âmbito do Pacto de Estabilidade e Crescimento, evitando uma nova deterioração das finanças públicas em 2009 relativamente ao objectivo; ii) Inverter o aumento do défice orçamental previsto em 2010 e nos anos seguintes, graças a uma limitação do aumento das despesas, a fim de garantir a solidez da situação orçamental a médio prazo; iii) tendo em conta o impacto projectado das despesas ligadas ao envelhecimento demográfico, reforçar a sustentabilidade a longo prazo das finanças públicas, prosseguindo a reforma dos sistemas de saúde e de pensões.»

Recomendação de

PARECER DO CONSELHO

sobre o programa de estabilidade actualizado de Chipre para 2009-2013

O CONSELHO DA UNIÃO EUROPEIA,

Tendo em conta o Tratado sobre o Funcionamento da União Europeia,

Tendo em conta o Regulamento (CE) n.º 1466/97 do Conselho, de 7 de Julho de 1997, relativo ao reforço da supervisão das situações orçamentais e à supervisão e coordenação das políticas económicas JO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Os documentos referidos no presente texto podem ser consultados no seguinte endereço: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , e, nomeadamente, o n.º 3 do seu artigo 5.º,[3]

JO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Os documentos referidos no presente texto podem ser consultados no seguinte endereço:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

Tendo em conta a recomendação da Comissão,

Após consulta do Comité Económico e Financeiro,

EMITIU O SEGUINTE PARECER:

(1) Em [xx de xx de 2010], o Conselho examinou o programa de estabilidade actualizado de Chipre para o período de 2009-2013.

(2) Em 2009 a actividade económica diminuiu 1,7%, sendo a primeira vez nos últimos 35 anos que Chipre regista um crescimento negativo. A fraca procura interna e o contexto externo desfavorável afectaram fortemente o crescimento. Em especial, o elevado endividamento das famílias, juntamente com condições rigorosas de acesso ao crédito, perspectivas desfavoráveis do mercado de trabalho e as repercussões dos efeitos negativos na confiança, conduziram a um declínio do consumo privado. Paralelamente, o investimento registou uma forte correcção, num contexto marcado pela quebra da procura de habitação por parte de estrangeiros, pela reduzida utilização da capacidade e pela reestruturação dos balanços das empresas. O consumo público foi a única componente da procura a apoiar a actividade económica, graças, em parte, ao conjunto de medidas de estímulo da economia, correspondente a 1½% do PIB, aplicadas em conformidade com o PREE. Para além destas medidas discricionárias, a contracção da actividade económica, o abrandamento do «boom» dos activos e um padrão de crescimento menos rico em receitas fiscais colocaram as finanças públicas sob forte pressão. Por conseguinte, o saldo destas últimas passou de um excedente de 0,9% do PIB em 2008 para um défice de 6,1% do PIB. A actual crise também pôs a nu a acumulação de grandes desequilíbrios externos, o que reflecte não só o nível reduzido das poupanças líquidas do sector privado, como uma deterioração da situação líquida das administrações públicas e perdas de competitividade. A fraca procura, tanto interna como externa, e a morosidade da retoma da actividade a nível mundial deverão pesar nas perspectivas de recuperação. Em 2010, o crescimento do PIB deverá registar nova contracção, embora em menor escala, para recuperar ligeiramente em 2011. Assim, a médio prazo, Chipre tem de enfrentar o desafio de promover o crescimento num contexto de fragilidade da retoma económica a nível mundial, devendo, simultaneamente, corrigir os desequilíbrios macroeconómicos existentes, através da manutenção de políticas financeiras prudentes. A longo prazo, o país terá também de fazer face à necessidade de reforçar a sustentabilidade das finanças públicas em virtude do envelhecimento da população.

(3) Apesar de grande parte da diminuição do PIB real observada no contexto da crise ser de carácter cíclico, o nível do produto potencial também foi afectado. Além disso, a crise pode também afectar o crescimento potencial a médio prazo, devido à quebra do investimento, a limitações à disponibilidade de crédito e ao aumento do desemprego estrutural. Por outro lado, o impacto da crise económica acentua os efeitos negativos do envelhecimento demográfico no produto potencial e na sustentabilidade das finanças públicas. Neste contexto, será necessário acelerar o ritmo das reformas estruturais com vista a apoiar o crescimento potencial. Nomeadamente, é importante que Chipre proceda a reformas do mercado do trabalho, designadamente para desenvolver as oportunidades de aprendizagem ao longo da vida, visando em especial as pessoas pouco qualificadas, os trabalhadores mais idosos e os desempregados, bem como para assegurar a execução eficaz e atempada das reformas previstas no ensino técnico e profissional. Importa, ainda, proceder a um melhor alinhamento entre a progressão dos salários e a produtividade, e entre o aumento do emprego e a competitividade.

(4) O cenário macroeconómico subjacente ao programa prevê um aumento do PIB real de -1,7% em 2009 para 0,5% em 2010, antes de recuperar para uma taxa média de 2,6%, aproximadamente, durante o resto do período de programação. Tendo em conta os dados actualmente disponíveis A avaliação tem em conta, nomeadamente, as previsões da Primavera de 2009 dos serviços da Comissão, bem como outras informações disponibilizadas desde então. , este cenário parece basear-se em pressupostos de crescimento optimistas ao longo do período em análise. Em especial, o consumo privado deverá seguir uma tendência favorável, sob o efeito do crescimento relativamente optimista do emprego e dos salários. Segundo o programa, o crescimento real dos investimentos no sector da construção deverá manter-se negativo a curto prazo e recuperar na segunda metade do período de programação. Contudo, os indicadores apontam para este sector uma correcção a médio prazo superior ao previsto no programa. Além disso, não obstante a melhoria das perspectivas económicas, a fragilidade da retoma dos principais parceiros de Chipre faz pesar riscos consideráveis de abrandamento sobre o cenário macroeconómico do programa. A contracção da actividade económica em 2009, deu origem a uma correcção significativa, embora parcial, do défice externo que, contudo, continua elevado, em 8,5% do PIB, e, de acordo com as projecções do programa, deverá registar uma nova subida acentuada para 12,9% do PIB até 2013, tendo em conta as perspectivas de aumento das importações. Prevê-se que os desequilíbrios externos venham a pesar no crescimento económico a médio prazo. A elevada despoupança no sector público terá de ser financiada pela dívida externa ou pela poupança privada. Por conseguinte, o reequilíbrio da balança das transacções correntes necessitaria um aumento do custo global da dívida ou um aumento da poupança do sector privado. Este último cenário afectaria o crescimento do produto, reduzindo o consumo privado e o investimento (efeito de evicção). As projecções do programa em matéria de inflação afiguram-se realistas. [4]

A avaliação tem em conta, nomeadamente, as previsões da Primavera de 2009 dos serviços da Comissão, bem como outras informações disponibilizadas desde então.

(5) Segundo o programa, o défice das administrações públicas deteriorou-se acentuadamente em 2009, ascendendo a 6,1% do PIB, contra um excedente de 0,9% do PIB em 2008, situação que se explica, sobretudo, pelo impacto da crise sobre as finanças públicas, mas também pelas medidas de estímulo da economia, correspondentes a 1½% do PIB, adoptadas pelas autoridades no âmbito do Plano de Relançamento da Economia Europeia (PREE). Segundo o programa, tendo em conta os actuais pressupostos crescimento, a política orçamental deverá ser restritiva, tendo em vista a correcção do défice excessivo até 2013.

(6) Segundo a actualização, o objectivo orçamental para 2010 consiste em atingir um défice correspondente a 6% do PIB. O Lei do Orçamento do Estado para 2010 (aprovada pelo Parlamento em 24 de Dezembro de 2009) visava um défice de 4,5% do PIB com base num défice estimado para 2009 correspondente a cerca de 3% do PIB. Dado que o resultado final para 2009 foi um défice de 6% do PIB, a Lei do Orçamento do Estado implicaria um défice superior. Contudo, o programa inclui medidas destinadas a impedir o agravamento da situação orçamental e a estabilizar o défice ao nível de 2009. A actualização aponta para um rácio das despesas em relação ao PIB em torno de 1¼ pontos percentuais em 2010, comparativamente ao exercício de 2009. A despesa pública deverá aumentar 1 ¼ pontos percentuais do PIB. Prevê-se que a despesa primária aumente, impulsionada principalmente pelo aumento das transferências sociais, subsídios e salários da função pública. Segundo a actualização, os pagamentos de juros deverão continuar numa trajectória descendente, diminuindo cerca de ¼ de ponto percentual do PIB, não obstante a progressão do volume da dívida O investimento público deverá manter-se aos níveis de 2009. De um modo geral, a orientação orçamental constante do programa, avaliada pelo saldo estrutural (isto é, o saldo corrigido das variações cíclicas e líquido de medidas extraordinárias e temporárias), traduzir-se-á numa contracção de cerca de ½% do PIB em 2010.

(7) O principal objectivo da estratégia orçamental a médio prazo definida no programa consiste em reconduzir o saldo das administrações públicas para um nível inferior a 3% do PIB até 2013. O programa prevê que o défice orçamental nominal diminua para 4,5% do PIB em 2011 (contra 6,1% no ano anterior) e 3,4% em 2012, antes de atingir 2,5% em 2013. O saldo primário deverá seguir um padrão semelhante e alcançar uma situação de equilíbrio até ao final do período de programação, tendo como ponto de partida um défice de 3,7% do PIB em 2010. O défice estrutural, calculado de acordo com a metodologia comum, continuará a melhorar depois de 2010, para se situar em cerca de 3 ½% do PIB em 2011, ligeiramente abaixo dos 3% em 2012 e 2 ¼% em 2013. O esforço orçamental médio anual será de 3/4% do PIB por ano no período de 2010-2013. O ajustamento está concentrado no início do período, embora as medidas adoptadas em 2010, só produzam pleno efeito em 2011. Por outro lado, as medidas adoptadas no contexto do PREE só serão progressivamente abandonadas até ao final de 2010. Prevê-se que a consolidação orçamental incida sobretudo no lado das receitas, que aumentariam 2,6% p.p. do PIB entre 2010 e 2013 e a que se viria juntar um ponto percentual do PIB. As medidas destinadas a aumentar a receita incluem o combate à evasão fiscal, uma amnistia urbanística, a harmonização do imposto especial de consumo mínimo sobre os produtos petrolíferos e a aplicação de uma taxa reduzida do IVA aos produtos alimentares e farmacêuticos, assim como aos rendimentos dos dividendos das organizações semi-públicas. Em matéria de despesas, a maior parte do ajustamento previsto no programa resulta do controlo das despesas de funcionamento e da redução das transferências correntes. O programa considera os objectivos das transferências sociais, a sua redução, bem como da taxa de crescimento da massa salarial da função pública, como despesas de consolidação logo que seja alcançado o consenso entre os parceiros sociais. A actualização confirma o compromisso de Chipre em atingir o seu objectivo de médio prazo (OMP), isto é, em obter uma situação orçamental equilibrada em termos estruturais (ou seja, o saldo corrigido das variações cíclicas e líquido de medidas extraordinárias e temporárias). O OMP reflecte adequadamente os objectivos do Pacto. Atendendo aos saldos estruturais correspondentes aos objectivos do programa em matéria de défice, o OMP não será alcançado durante o período em análise.

(8) Os resultados orçamentais poderiam ser inferiores ao previsto no programa. Em especial, o cenário macroeconómico projectado na actualização parece assentar em pressupostos de crescimento optimistas durante o período de vigência do programa. No que se refere às receitas, os riscos para as finanças públicas são maiores do que em anos anteriores, designadamente em 2010-2011, e estão associados a uma possível contracção ainda mais drástica e a um reequilíbrio do crescimento económico na via de um crescimento menos rico em receitas fiscais. Tendo em conta as previsões de uma recuperação económica moderada e as pressões para estimular a procura interna através de um aumento da despesa pública, não é de negligenciar o risco de possíveis derrapagens. Estes riscos prendem-se na sua maioria com a prática de apresentar ao longo do ano orçamentos suplementares para aumentar as despesas o que, para além da pretendida reafectação de verbas, implica um aumento das despesas correntes. Acresce que as transferências sociais poderão ser superiores ao previsto, tendo em conta a experiência do passado, a ausência de um mecanismo de definição de objectivos, assim como perspectivas relativamente optimistas de crescimento do emprego (por conseguinte, de desemprego).

(9) Em 2009, o rácio da dívida bruta das administrações públicas em relação ao PIB está estimado em 56,2% do PIB, contra 48,4% no ano anterior. Para além do aumento do défice e do declínio do crescimento do PIB, um ajustamento dívida fluxo, correspondente a 1% do PIB, contribuiu para o aumento do rácio da dívida. Este último reflecte uma acumulação de activos públicos, fruto do sobrefinanciamento no final de 2009, a fim de fazer face às obrigações surgidas no início de Janeiro de 2010. O rácio da dívida irá aumentar ao longo do período abrangido pelo programa, devido sobretudo à persistência de elevados défices primários, embora em diminuição. O rácio da dívida deverá ultrapassar o valor de referência de 60% do PIB em 2010, e prevê-se que se mantenha acima deste valor durante o período de programação, aumentando para cerca de 63% do PIB em 2011 e 2012, para depois diminuir ligeiramente. Atendendo aos riscos que pesam sobre os objectivos orçamentais e as perspectivas macroeconómicas, a evolução do rácio da dívida poderá ser menos optimista do que o previsto no programa.

(10) O impacto orçamental a longo prazo do envelhecimento demográfico é muito superior à média da UE, devido sobretudo ao aumento relativamente importante das despesas com pensões em percentagem do PIB nas próximas décadas, em parte porque o regime de pensões ainda se encontra numa fase de maturação. O programa aborda a reforma do sistema de pensões, introduzida em Abril de 2009, que deverá diminuir ligeiramente o aumento das despesas neste sector e, acima de tudo, as contribuições para a segurança social. A reforma melhorará o equilíbrio a longo prazo do regime de pensões e reduzirá os riscos que pesam sobre a sustentabilidade sem, no entanto, afectar a avaliação global. A situação orçamental em 2009, tal como estimada no programa, agrava o impacto orçamental do envelhecimento demográfico no nível de sustentabilidade. A melhoria do saldo primário a médio prazo e a aplicação de novas medidas destinadas a reduzir o aumento substancial das despesas ligadas ao envelhecimento demográfico, em especial no que respeita às pensões e aos cuidados de saúde, contribuiria para atenuar os riscos que ameaçam a sustentabilidade das finanças públicas, considerados elevados no relatório da Comissão de 2009 sobre a sustentabilidade Nas suas conclusões de 10 de Novembro de 2009 sobre a sustentabilidade das finanças públicas «o Conselho convida os Estados-Membros a concentrar a atenção nas estratégias orientadas para a sustentabilidade nos seus próximos programas de estabilidade e convergência» e «convida a Comissão, juntamente com o Comité de Política Económica e o Comité Económico e Financeiro, a aprofundar o desenvolvimento de metodologias para avaliar a sustentabilidade das finanças públicas a longo prazo em tempo útil antes do próximo relatório de sustentabilidade», previsto para 2012. . As previsões a médio prazo, segundo as quais deverá registar-se uma recuperação progressiva das taxas de crescimento do PIB para os valores previstos antes da crise, bem como o retorno do rácio fiscal aos níveis anteriores a esta, e incluem o aumento previsto das despesas relacionadas com o envelhecimento demográfico, mostram que, em termos nominais e sem uma nova alteração de políticas, a estratégia orçamental prevista no programa não é suficiente para estabilizar o rácio dívida pública/PIB até 2020[5]

Nas suas conclusões de 10 de Novembro de 2009 sobre a sustentabilidade das finanças públicas «o Conselho convida os Estados-Membros a concentrar a atenção nas estratégias orientadas para a sustentabilidade nos seus próximos programas de estabilidade e convergência» e «convida a Comissão, juntamente com o Comité de Política Económica e o Comité Económico e Financeiro, a aprofundar o desenvolvimento de metodologias para avaliar a sustentabilidade das finanças públicas a longo prazo em tempo útil antes do próximo relatório de sustentabilidade», previsto para 2012.

(11) Nos últimos anos, Chipre ultrapassou os seus objectivos orçamentais, no contexto de uma actividade económica dinâmica e de crescimento rico em receitas fiscais. Num passado recente, assistiu-se a uma melhoria do quadro orçamental, na sequência da adopção do sistema contabilístico de gestão financeira (FIMAS), da introdução progressiva de um quadro orçamental a médio prazo de três anos (MTBF) e de uma orçamentação com base nos programas e nos resultados (PPB). Contudo, a prática de adoptar orçamentos suplementares ao longo do ano implicou um aumento das despesas correntes para lá da pretendida reafectação de verbas. Em conformidade com o programa, o novo quadro orçamental, quando plenamente aplicado, deverá pôr termo a esta prática e reforçar a eficácia do processo de orçamentação, contribuindo assim para conter a despesa. Ao mesmo tempo, o novo processo de orçamentação estabeleceria uma base sólida que permitiria reorientar as despesas para actividades susceptíveis de promover o crescimento, de acordo com as prioridades definidas no programa nacional de reformas. Contudo, o novo quadro ainda se encontra numa fase inicial de aplicação e só deverá estar totalmente operacional em 2012. Consequentemente, o seu impacto só poderá produzir efeitos a médio prazo. Uma execução atempada do novo quadro será fundamental para uma consolidação bem sucedida e sustentável das finanças públicas.

(12) O programa reconhece a importância da qualidade das finanças públicas como meio para apoiar o crescimento potencial e assegurar a sustentabilidade a longo prazo das finanças públicas. Em particular, o programa destaca o impacto que a plena execução do MTBF e da orçamentação PPB, juntamente com um melhor controlo das despesas não produtivas, terão numa melhor reorientação dos recursos para áreas de elevada prioridade, susceptíveis de promover o crescimento. Do lado das despesas, o programa prevê uma avaliação de projectos recentes destinados a reforçar as infra-estruturas através de parcerias entre os sectores público e privado (PPP), bem como medidas destinadas a melhorar o ensino, graças a uma maior utilização da informática nos ensinos básico e secundário e à introdução de melhorias a nível dos organismos de investigação e das instituições académicas. A actualização inclui também a atribuição de verbas para a transformação dos hospitais públicos em unidades autónomas e a adopção de um sistema nacional de saúde, com vista a aumentar a sua eficácia através de uma concorrência regulada e da limitação de despesas. Estas medidas são fundamentais para controlar o aumento previsto das despesas associadas ao envelhecimento da população. Do lado das receitas, o programa sublinha os efeitos positivos da introdução do MTBF na melhoria da precisão e acuidade das previsões a médio prazo em matéria de receitas. As autoridades referem que, devido à volatilidade das flexibilidades fiscais nos últimos anos, na sequência do «boom» dos activos, as projecções em matéria de receitas foram adaptadas para ter em conta o impacto dos preços dos activos e a composição do crescimento do PIB. O programa refere também que os sistemas fiscais e de prestações são objecto de vigilância constante, a fim preservar a remuneração do trabalho, não deixando de garantir o apoio aos grupos sociais vulneráveis.

(13) De um modo geral, tendo em conta os riscos que pesam sobre os objectivos orçamentais mencionados anteriormente, a estratégia de manter, em 2010, as políticas orçamentais expansionistas, pode ser considerada conforme com o Plano de Relançamento da Economia Europeia. Contudo, na sequência dos efeitos dos negativos da crise económica, o défice das administrações públicas deverá manter-se em 6% do PIB em 2010, diminuindo depois progressivamente para um nível inferior ao valor de referência de 3% do PIB. A estratégia subjacente ao programa que prevê um esforço orçamental anual médio de ¾ de ponto percentual do PIB durante o período de 2010-2013, está sujeita a uma revisão no sentido da baixa. Por conseguinte, tendo em conta os riscos, o esforço orçamental pode não ser suficiente para reconduzir o défice para um nível inferior a 3% do PIB até 2013, tal como previsto. Além disso, a composição da estratégia de consolidação orçamental do programa parece basear-se principalmente nas medidas de aumento das receitas, com uma contenção mínima das despesas. De facto, o programa prevê que, em 2013, o rácio despesas/PIB se estabilize a um nível mais alto do que em 2009. As medidas susceptíveis de inverter esta situação ainda estão a ser debatidas com os parceiros sociais e, por conseguinte, sujeitas a riscos quanto às modalidades e calendário de execução. Assim, a evolução do rácio da dívida pública, que deverá ultrapassar os 60% do PIB em 2010, poderá também ser menos favorável do que o previsto na actualização.

(14) No respeitante aos requisitos em matéria de dados especificados no código de conduta para os programas de estabilidade e de convergência, o programa apresenta todos os dados obrigatórios e facultativos.

A conclusão geral é que a situação das finanças públicas de Chipre se deteriorou consideravelmente sob o efeito da recessão económica e de uma orientação orçamental expansionista, resultante das importantes medidas de estímulo da economia, adoptadas no âmbito do PREE. Assim, o saldo orçamental passou de um excedente de 0,9% do PIB em 2008 para um défice de 6,1% do PIB em 2009. O programa define uma trajectória de consolidação a partir de 2010, com vista a reconduzir o défice das administrações públicas para um nível inferior ao valor de referência de 3% do PIB até 2013. Todavia, esse ajustamento centra-se sobretudo no lado das receitas orçamentais, enquanto o rácio despesas/PIB se manteria a níveis historicamente elevados. Além disso, tendo em conta a fragilidade da retoma económica a nível mundial, a estratégia orçamental está sujeita a consideráveis riscos de revisão no sentido da baixa, atendendo aos pressupostos de crescimento favoráveis subjacentes ao cenário macroeconómico do programa. Tendo em conta os elevados desequilíbrios internos e externos, as prioridades deverão ser a manutenção de políticas prudentes e o reforço da viabilidade orçamental. Por conseguinte, o controlo das despesas correntes através da aplicação de um quadro orçamental plurianual constituirá um instrumento essencial para apoiar a execução dos planos de consolidação e dos objectivos orçamentais. Além disso, importa igualmente promover a qualidade das finanças públicas, a fim de facilitar o ajustamento da economia, tendo em conta os desequilíbrios com que se defronta, graças, nomeadamente, ao aumento de PIB potencial, ao reforço da competitividade e à redução dos desequilíbrios externos.

Atendendo à avaliação supra, convida-se Chipre a:

i) limitar o défice em 2010, a fim de não ultrapassar 6% do PIB, se necessário através do reforço das medidas de consolidação, em particular no caso de se verificar uma evolução macroeconómica menos favorável do que o cenário do programa, e da adopção de medidas oportunas para definir uma estratégia de consolidação centrada nas despesas; aproveitar todas as oportunidades para além do esforço anunciado para acelerar a consolidação orçamental e reduzir o rácio da dívida bruta para um nível inferior ao valor de referência;

ii) aplicar, como previsto, um quadro orçamental plurianual, com vista a assegurar o cumprimento das metas orçamentais, bem como o controlo rigoroso das despesas a médio prazo;

iii) melhorar a sustentabilidade das finanças públicas a longo prazo, através da aplicação de reformas do sistema de pensões e de saúde, tendo em vista conter o aumento previsto das despesas associadas ao envelhecimento demográfico.

Comparação das principais projecções macroeconómicas e orçamentais

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

PIB real (variação em %)|PE Abril de 2010|3.6|-1.7|0.5|1.5|3.0|3.2|

|COM Maio de 2010|3.6|-1.7|-0.4|1.3|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|3.8|2.1|2.4|3.0|3.2|n.d.|

Inflação IHPC (%) (%)|PE Abril de 2010|4.4|0.2|2.7|2.0|2.0|2.0|

|COM Maio de 2010|4.4|0.2|2.7|2.5|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|4.4|2.0|2.5|2.5|2.5|n.d.|

Hiato do produto 1 (% do PIB potencial)|PE Abril de 2010|2.9|-1.3|-2.4|-2.5|-1.6|-0.5|

|COM Maio de 2010|3.4|-0.7|-2.1|-1.6|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|0.8|-0.1|-0.6|-0.5|-0.2|n.d.|

Capacidade/necessidade líquida de financiamento em relação ao resto do mundo (% do PIB)|PE Abril de 2010|-17.7|-8.5|-11.5|-12.2|-12.6|-12.9|

|COM Maio de 2010|-17.6|-8.2|-6.8|-6.7|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|-12.4|-12.1|-11.5|-10.9|-10.2|n.d.|

Receitas das administrações públicas (% do PIB)|PE Abril de 2010|43.5|40.3|41.6|42.8|43.6|44.2|

|COM Maio de 2010|43.5|40.3|41.2|41.3|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|45.3|43.8|44.0|44.4|44.8|n.d.|

Despesas das administrações públicas (% do PIB)|PE Abril de 2010|42.6|46.4|47.6|47.2|47.0|46.7|

|COM Maio de 2010|42.6|46.4|48.3|49.0|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|44.3|44.6|45.5|46.3|47.1|n.d.|

Saldo das administrações públicas (% do PIB)|PE Abril de 2010|0.9|-6.1|-6.0|-4.5|-3.4|-2.5|

|COM Maio de 2010|0.9|-6.1|-7.1|-7.7|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|1.0|-0.8|-1.4|-1.9|-2.2|n.d.|

Saldo primário (% do PIB)|PE Abril de 2010|3.7|-3.6|-3.7|-2.1|-1.0|0.1|

|COM Maio de 2010|3.7|-3.6|-4.4|-4.8|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|3.9|1.5|0.8|0.2|-0.2|n.d.|

Saldo corrigido das variações cíclicas 1 (% do PIB)|PE Abril de 2010|-0.2|-5.6|-5.1|-3.5|-2.8|-2.3|

|COM Maio de 2010|-0.4|-5.8|-6.3|-7.1|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|0.7|-0.8|-1.2|-1.7|-2.1|n.d.|

Saldo estrutural 3 (% do PIB)|PE Abril de 2010|-0.2|-5.6|-5.2|-3.6|-2.9|-2.3|

|COM Maio de 2010|-0.4|-5.8|-6.3|-7.1|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|0.7|-0.8|-1.2|-1.7|-2.1|n.d.|

Dívida bruta das administrações públicas (% do PIB)|PE Abril de 2010|48.4|56.2|61.0|63.2|63.1|62.3|

|COM Maio de 2010|48.4|56.2|62.3|67.6|n.d.|n.d.|

|PE Jan., de 2009|49.3|46.8|45.4|44.2|44.2|n.d.|

Notas :|

1 Hiatos do produto e saldos corrigidos das variações cíclicas de acordo com os programas, recalculados pelos serviços da Comissão com base nas informações contidas nos mesmos.|

2 Com base num crescimento potencial estimado de 2,0%, 2,8%, 2,8%, 2,8% e 2,8%, respectivamente, no período 2009-2013.|

3 Saldo corrigido das variações cíclicas, com exclusão de medidas extraordinárias e temporárias. Medidas extraordinárias e outras medidas temporárias de 0,1% do PIB em 2010, 2011 e 2012 (com efeito de redução do défice) de acordo com o programa mais recente. As previsões estabelecidas pelos serviços da Comissão da Primavera de 2010 não incluem medidas extraordinárias nem quaisquer outras medidas temporárias.|

Fonte :|

Programa de Estabilidade (PE); Previsões da Primavera de 2010 dos serviços da Comissão (COM); Cálculos dos serviços da Comissão.|

[1] JO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Os documentos referidos no presente texto podem ser consultados no seguinte endereço: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Comunicação da Comissão ao Conselho Europeu de 26 de Novembro de 2008.

[3] JO L 209 de 2.8.1997, p. 1. Os documentos referidos no presente texto podem ser consultados no seguinte endereço: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[4] A avaliação tem em conta, nomeadamente, as previsões da Primavera de 2009 dos serviços da Comissão, bem como outras informações disponibilizadas desde então.

[5] Nas suas conclusões de 10 de Novembro de 2009 sobre a sustentabilidade das finanças públicas «o Conselho convida os Estados-Membros a concentrar a atenção nas estratégias orientadas para a sustentabilidade nos seus próximos programas de estabilidade e convergência» e «convida a Comissão, juntamente com o Comité de Política Económica e o Comité Económico e Financeiro, a aprofundar o desenvolvimento de metodologias para avaliar a sustentabilidade das finanças públicas a longo prazo em tempo útil antes do próximo relatório de sustentabilidade», previsto para 2012.

EL

(...PICT...)|ΕΥΡΩΠΑΪΚΗ ΕΠΙΤΡΟΠΗ|

Βρυξέλλες, 12.5.2010

SEC(2010) 595 τελικό

Σύσταση για

ΓΝΩΜΗ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ

σχετικά με το επικαιροποιημένο πρόγραμμα σταθερότητας της Κύπρου, 2009-2013

ΑΙΤΙΟΛΟΓΙΚΗ ΕΚΘΕΣΗ

1. Γενικό πλαίσιο

Το Σύμφωνο Σταθερότητας και Ανάπτυξης βασίζεται στον στόχο της επίτευξης υγιών δημοσίων οικονομικών, ως μέσου ενίσχυσης των συνθηκών για σταθερότητα τιμών και ισχυρή διατηρήσιμη ανάπτυξη που ευνοούν τη δημιουργία απασχόλησης. Η μεταρρύθμιση του Συμφώνου Σταθερότητας και Ανάπτυξης το 2005, αναγνωρίζοντας τη χρησιμότητά του για την εδραίωση της δημοσιονομικής πειθαρχίας, επεδίωξε την ενίσχυση της αποτελεσματικότητάς του και των οικονομικών του ερεισμάτων, καθώς επίσης και τη διασφάλιση της μακροπρόθεσμης διατηρησιμότητας των δημόσιων οικονομικών. Ειδικότερα, δόθηκε μεγαλύτερη ευελιξία στην εφαρμογή των κανόνων που διέπουν τη διαδικασία υπερβολικού ελλείμματος, ιδίως όσον αφορά τον ορισμό των «εξαιρετικών περιστάσεων» και τον καθορισμό των προθεσμιών για τη διόρθωση του υπερβολικού ελλείμματος.

Ο κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 1466/97 του Συμβουλίου για την ενίσχυση της εποπτείας της δημοσιονομικής κατάστασης και την εποπτεία και τον συντονισμό των οικονομικών πολιτικών ΕΕ L 209 της 2.8.1997, σ. 1. Τα έγγραφα που αναφέρονται στο παρόν κείμενο διατίθενται στην εξής διεύθυνση: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_el.htm , ο οποίος αποτελεί μέρος του Συμφώνου Σταθερότητας και Ανάπτυξης, ορίζει ότι κάθε κράτος μέλος υποβάλλει στο Συμβούλιο και την Επιτροπή πρόγραμμα σταθερότητας ή σύγκλισης και ετήσιες αναπροσαρμογές αυτών. Τα κράτη μέλη που έχουν ήδη υιοθετήσει το ενιαίο νόμισμα υποβάλλουν (επικαιροποιημένα) προγράμματα σταθερότητας, ενώ τα κράτη μέλη που δεν το έχουν υιοθετήσει ακόμη υποβάλλουν (επικαιροποιημένα) προγράμματα σύγκλισης.[1]

ΕΕ L 209 της 2.8.1997, σ. 1. Τα έγγραφα που αναφέρονται στο παρόν κείμενο διατίθενται στην εξής διεύθυνση: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_el.htm

Κατ’ εφαρμογή του κανονισμού, το Συμβούλιο εξέδωσε γνώμη σχετικά με το πρώτο πρόγραμμα σταθερότητας της Κύπρου στις 4 Μαρτίου 2008, με βάση σύσταση της Επιτροπής και μετά από διαβουλεύσεις με την Οικονομική και Δημοσιονομική Επιτροπή. Όσον αφορά τα επικαιροποιημένα προγράμματα σταθερότητας και σύγκλισης, ο κανονισμός προβλέπει ότι αυτά εκτιμώνται από την Επιτροπή και εξετάζονται από την προαναφερόμενη Οικονομική και Δημοσιονομική Επιτροπή και ότι, με βάση την ίδια διαδικασία με την προαναφερόμενη, τα επικαιροποιημένα προγράμματα μπορούν να εξετασθούν από το Συμβούλιο.

2. Πλαίσιο για την εκτίμηση του επικαιροποιημένου προγράμματος

Η Επιτροπή εξέτασε την πλέον πρόσφατη επικαιροποίηση του προγράμματος σταθερότητας της Κύπρου, που υποβλήθηκε την 1η Απριλίου 2010, και εξέδωσε σύσταση για την έκδοση σχετικής γνώμης του Συμβουλίου.

Προκειμένου να καθοριστεί το πλαίσιο εντός του οποίου εκτιμάται η δημοσιονομική στρατηγική στο επικαιροποιημένο πρόγραμμα σταθερότητας, στις παραγράφους που ακολουθούν παρουσιάζονται συνοπτικά τα εξής:

(1) η ανακοίνωση της Επιτροπής της 26ης Νοεμβρίου 2008 («Ένα Ευρωπαϊκό σχέδιο για την ανάκαμψη της οικονομίας»),

(2) τα συμπεράσματα του Συμβουλίου Οικονομικών και Δημοσιονομικών Υποθέσεων της 20ής Οκτωβρίου 2009 σχετικά με τη «στρατηγική εξόδου»,

(3) η πλέον πρόσφατη αξιολόγηση της κατάστασης της χώρας βάσει του προληπτικού σκέλους του Συμφώνου Σταθερότητας και Ανάπτυξης (σύνοψη της γνώμης του Συμβουλίου σχετικά με την προηγούμενη επικαιροποίηση του προγράμματος σταθερότητας).

2.1. Η ανακοίνωση της Επιτροπής της 26ης Νοεμβρίου 2008 («Ένα ευρωπαϊκό σχέδιο για την ανάκαμψη της οικονομίας»)

Λόγω της πρωτοφανούς παγκόσμιας κρίσης που έπληξε τις χρηματοπιστωτικές αγορές και την παγκόσμια οικονομία την περίοδο 2008-2009, η Ευρωπαϊκή Επιτροπή ζήτησε την κατάρτιση ενός ευρωπαϊκού σχεδίου για την ανάκαμψη της οικονομίας («ΕΣΑΟ») Ανακοίνωση της Επιτροπής προς το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο της 26ης Νοεμβρίου 2008. . Το σχέδιο πρότεινε μια συντονισμένη αντικυκλική μακροοικονομική αντιμετώπιση της κρίσης με τη μορφή μιας φιλόδοξης δέσμης δράσεων για τη στήριξη της οικονομίας, η οποία περιλαμβάνει (i) άμεση παροχή δημοσιονομικής ώθησης ύψους 200 δισ. ευρώ (1,5% του ΑΕΠ της ΕΕ), αποτελούμενης από αύξηση του προϋπολογισμού των κρατών μελών κατά 170 δισ. ευρώ (περίπου 1,2% του ΑΕΠ της EE), και χρηματοδότηση της ΕΕ για άμεσες δράσεις της τάξης των 30 δισ. ευρώ (περίπου 0,3% του ΑΕΠ της ΕΕ)· και (ii) μια σειρά δράσεων προτεραιότητας που στηρίζονται στη στρατηγική της Λισαβόνας και αποβλέπουν στην προσαρμογή των οικονομιών μας σε μακροπρόθεσμες προκλήσεις, συνεχίζοντας την υλοποίηση των διαρθρωτικών μεταρρυθμίσεων που αποσκοπούν στην αύξηση της δυνητικής ανάπτυξης Το σχέδιο προέβλεπε τη διαφοροποίηση της δημοσιονομικής ώθησης στα διάφορα κράτη μέλη ανάλογα με την κατάστασή τους από άποψη διατηρησιμότητας των δημοσίων οικονομικών τους και της ανταγωνιστικής τους θέσης. Ειδικότερα, για τα κράτη μέλη εκτός της ζώνης του ευρώ τα οποία αντιμετωπίζουν σημαντικές εξωτερικές και εσωτερικές ανισορροπίες, η δημοσιονομική πολιτική πρέπει ουσιαστικά να αποσκοπεί στη διόρθωση των εν λόγω ανισορροπιών. Το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο ενέκρινε το σχέδιο στις 11 Δεκεμβρίου 2008. [2]

Ανακοίνωση της Επιτροπής προς το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο της 26ης Νοεμβρίου 2008.

2.2. Τα συμπεράσματα του Συμβουλίου Οικονομικών και Δημοσιονομικών Υποθέσεων της 20ής Οκτωβρίου 2009 σχετικά με τη «στρατηγική εξόδου»

Μετά τις πρώτες ενδείξεις ανάκαμψης από την κρίση, και ιδίως την αναχαίτιση της κατακόρυφης υποχώρησης της οικονομικής δραστηριότητας, τη σταθεροποίηση των χρηματοπιστωτικών αγορών και τη βελτίωση της εμπιστοσύνης, το Συμβούλιο συμπέρανε, στις 20 Οκτωβρίου 2009, ότι ενώ η ανάκαμψη παρέμενε εύθραυστη και θα ήταν πρόωρο να τερματιστεί η στήριξη που παρείχαν οι κυβερνήσεις στην οικονομία και στον χρηματοπιστωτικό τομέα, ήταν απαραίτητο να εκπονηθεί μία συντονισμένη στρατηγική για έξοδο από τις ευρείας εφαρμογής πολιτικές τόνωσης της οικονομίας. Μία τέτοια στρατηγική θα πρέπει να επιτυγχάνει ισορροπία μεταξύ της μέριμνας για σταθερότητα και της μέριμνας για διατηρησιμότητα, να λαμβάνει υπόψη τις διαδράσεις μεταξύ των διαφόρων μέσων πολιτικής, καθώς και τις συζητήσεις σε παγκόσμιο επίπεδο. Ο έγκαιρος σχεδιασμός και η εξαγγελία μιας τέτοιας στρατηγικής θα συνέβαλλαν στην ενίσχυση της εμπιστοσύνης στις μεσοπρόθεσμες πολιτικές και στη στήριξη των προσδοκιών. Πέρα από την απόσυρση των μέτρων ώθησης που προβλέπει το ευρωπαϊκό σχέδιο για την ανάκαμψη της οικονομίας, ήταν αναγκαία σημαντική δημοσιονομική εξυγίανση ούτως ώστε να σταματήσει και τελικά να αντιστραφεί η αύξηση του χρέους και να αποκατασταθούν υγιείς δημοσιονομικές θέσεις. Το ζητούμενο ήταν να αυξηθεί η αποτελεσματικότητα και η αποδοτικότητα των δημόσιων οικονομικών και να ενταθούν οι διαρθρωτικές μεταρρυθμίσεις έστω και βραχυπρόθεσμα, δεδομένου ότι θα συνέβαλλαν στη βελτίωση των δυνατοτήτων αύξησης της παραγωγής και μείωσης του χρέους. Το Συμβούλιο συμφώνησε ως προς τις ακόλουθες αρχές όσον αφορά τη δημοσιονομική στρατηγική εξόδου: (i) η στρατηγική εξόδου θα πρέπει να συντονιστεί στις διάφορες χώρες στο πλαίσιο συνεκτικής εφαρμογής του Συμφώνου Σταθερότητας και Ανάπτυξης· (ii) απαιτείται η έγκαιρη απόσυρση των δημοσιονομικών μέτρων ώθησης, λαμβάνοντας υπόψη τις ιδιαιτερότητες κάθε χώρας· (iii) ο ρυθμός της δημοσιονομικής εξυγίανσης θα πρέπει να είναι φιλόδοξος, και να υπερβαίνει το όριο του 0,5% του ΑΕΠ ετησίως σε διαρθρωτικούς όρους στα περισσότερα κράτη μέλη· και (iv) η αξιοπιστία της στρατηγικής πρέπει να ενισχυθεί με μέτρα για τη βελτίωση της ποιότητας των δημόσιων οικονομικών και με φιλόδοξες προσπάθειες διαρθρωτικών μεταρρυθμίσεων για την αύξηση της απασχόλησης και του δυναμικού ανάπτυξης.

2.3. Αξιολόγηση του προηγούμενου επικαιροποιημένου προγράμματος στη γνώμη του Συμβουλίου

Στη γνώμη που εξέδωσε στις 3 Απριλίου 2009, το Συμβούλιο συνόψισε την εκτίμησή του σχετικά με το προηγούμενο επικαιροποιημένο πρόγραμμα σταθερότητας για την περίοδο 2008-2012, ως εξής. Το Συμβούλιο έκρινε ότι ο δημοσιονομικός προσανατολισμός το 2009 θα είναι επεκτατικός λόγω της υιοθέτησης σημαντικών μέτρων τόνωσης το 2009, σύμφωνα με το ΕΣΑΟ. Τα επόμενα έτη, προβλέπεται ότι το δημοσιονομικό ισοζύγιο θα συνεχίσει να επιδεινώνεται. Η υποδηλούμενη δημοσιονομική χαλάρωση δεν φαίνεται να είναι αιτιολογημένη ενόψει των σχετικά καλών οικονομικών προοπτικών και της ύπαρξης μεγάλης εξωτερικής ανισορροπίας. Επιπλέον, λόγω της δριμείας επιδείνωσης του παγκόσμιου οικονομικού περιβάλλοντος, η δημοσιονομική στρατηγική υπόκειται σε μεγάλους καθοδικούς κινδύνους, με τις υποκείμενες παραδοχές ανάπτυξης στο μακροοικονομικό σενάριο του προγράμματος να είναι ευνοϊκές. Δεδομένων των μεγάλων εξωτερικών ανισορροπιών, η διατήρηση συνετών πολιτικών και η ενίσχυση της δημοσιονομικής διατηρησιμότητας πρέπει να αποτελούν ύψιστη προτεραιότητα. Συνεπώς, ο έλεγχος των τρεχουσών δαπανών και η αποφυγή προκυκλικών μέτρων αποτελούν μεγάλη πρόκληση για τη δημοσιονομική πολιτική της Κύπρου. Επίσης, η βελτίωση της ποιότητας των δημοσίων οικονομικών είναι σημαντική και για την στήριξη της ομαλής προσαρμογής της οικονομίας, λόγω των ανισορροπιών που αντιμετωπίζει η Κύπρος. Εν όψει αυτής της εκτίμησης, το Συμβούλιο κάλεσε την Κύπρο «i) να εφαρμόσει το 2009 τη δημοσιονομική πολιτική όπως είναι προγραμματισμένη σύμφωνα με το ΕΣΑΟ και εντός του πλαισίου του Συμφώνου Σταθερότητας και Ανάπτυξης, αποφεύγοντας παράλληλα την περαιτέρω επιδείνωση των δημοσίων οικονομικών το 2009 σε σύγκριση με τον στόχο· (ii) να αντιστρέψει την προβλεπόμενη αύξηση του δημοσιονομικού ελλείμματος από το 2010 και μετά, περιορίζοντας την αύξηση των δαπανών προκειμένου να εξασφαλίσει υγιή δημοσιονομική θέση μεσοπρόθεσμα· iii) λόγω του προβλεπόμενου αντίκτυπου της δημογραφικής γήρανσης στις δημόσιες δαπάνες, να ενισχύσει τη μακροπρόθεσμη διατηρησιμότητα των δημοσίων οικονομικών, επιδιώκοντας τη μεταρρύθμιση του συνταξιοδοτικού συστήματος και του συστήματος υγειονομικής περίθαλψης».

Σύσταση για

ΓΝΩΜΗ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ

σχετικά με το επικαιροποιημένο πρόγραμμα σταθερότητας της Κύπρου, 2009-2013

ΤΟ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟ ΤΗΣ ΕΥΡΩΠΑΪΚΗΣ ΕΝΩΣΗΣ,

Έχοντας υπόψη:

τη συνθήκη για τη λειτουργία της Ευρωπαϊκής Ένωσης,

τον κανονισμό (ΕΚ) αριθ. 1466/97 του Συμβουλίου, της 7ης Ιουλίου 1997, για την ενίσχυση της εποπτείας της δημοσιονομικής κατάστασης και την εποπτεία και το συντονισμό των οικονομικών πολιτικών ΕΕ L 209 της 2.8.1997, σ. 1. Τα έγγραφα που αναφέρονται στο παρόν κείμενο διατίθενται στον ακόλουθο δικτυακό τόπο: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_el.htm. , και ιδίως το άρθρο 5 παράγραφος 3 (για τα προγράμματα σταθερότητας),[3]

ΕΕ L 209 της 2.8.1997, σ. 1. Τα έγγραφα που αναφέρονται στο παρόν κείμενο διατίθενται στον ακόλουθο δικτυακό τόπο:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_el.htm.

τη σύσταση της Επιτροπής,

Έπειτα από διαβουλεύσεις με την Οικονομική και Δημοσιονομική Επιτροπή,

ΕΞΕΔΩΣΕ ΤΗΝ ΠΑΡΟΥΣΑ ΓΝΩΜΗ:

(1) Στις [ΗΗ Μήνας 2010], το Συμβούλιο εξέτασε το επικαιροποιημένο πρόγραμμα σταθερότητας της Κύπρου, που καλύπτει την περίοδο 2009 έως 2013.

(2) Το 2009, η οικονομική δραστηριότητα συρρικνώθηκε κατά 1,7%. Είναι η πρώτη φορά εδώ και τριάντα πέντε χρόνια που η Κύπρος σημειώνει αρνητικό ρυθμό ανάπτυξης. Η χαμηλή εγχώρια ζήτηση και το αντίξοο εξωτερικό περιβάλλον επιβράδυναν έντονα την ανάπτυξη. Ειδικότερα, η υψηλή δανειακή επιβάρυνση των νοικοκυριών σε συνδυασμό με τους αυστηρούς όρους χορήγησης δανείων, οι επιδεινούμενες προοπτικές στην αγορά εργασίας και η κάμψη της εμπιστοσύνης, οδήγησαν σε μείωση της ιδιωτικής κατανάλωσης. Ταυτόχρονα, οι επενδύσεις κατέγραψαν ισχυρή διόρθωση, στο πλαίσιο της πτώσης της ζήτησης στέγης από το εξωτερικό, της χαμηλής χρήσης της παραγωγικής ικανότητας και της αναδιάρθρωσης των εταιρικών ισολογισμών. Η δημόσια κατανάλωση ήταν η μόνη συνιστώσα της ζήτησης που στήριξε την οικονομική δραστηριότητα, κυρίως λόγω της δέσμης μέτρων τόνωσης της οικονομικής δραστηριότητας, που αντιπροσωπεύουν το 1% του ΑΕΠ, τα οποία εφαρμόστηκαν σύμφωνα με το ΕΣΑΟ. Πέρα από αυτά τα μέτρα κατά διακριτική ευχέρεια, η συρρίκνωση της οικονομικής δραστηριότητας, η βαθμιαία υποχώρηση στην αγορά περιουσιακών στοιχείων και ένα μοντέλο ανάπτυξης με λιγότερους φόρους ασκεί έντονη πίεση στα δημόσια οικονομικά. Το αποτέλεσμα ήταν να παρουσιαστεί έλλειμμα 6,1% του ΑΕΠ στα δημόσια οικονομικά από πλεόνασμα 0,9% το 2008. Η κρίση κατέστησε επίσης αισθητή τη συσσώρευση υψηλής εξωτερικής ανισορροπίας, που αντικατοπτρίζει όχι μόνο το χαμηλό επίπεδο καθαρών αποταμιεύσεων στον ιδιωτικό τομέα αλλά επίσης την επιδείνωση της καθαρή θέσης της γενικής κυβέρνησης καθώς και απώλειες από την άποψη της ανταγωνιστικότητας. Η χαμηλή εγχώρια ζήτηση και η βραδεία εξωτερική ανάκαμψη αναμένεται να επηρεάσουν δυσμενώς τις προοπτικές ανάκαμψης. Η αύξηση του ΑΕΠ προβλέπεται να υποχωρήσει ακόμη περισσότερο, αν και σε μικρότερο βαθμό, το 2010 και να σημειωθεί ελαφρά ανάκαμψη το 2011. Κατά συνέπεια, μεσοπρόθεσμα, η Κύπρος αντιμετωπίζει την πρόκληση της τόνωσης της ανάπτυξής της εν μέσω της εύθραυστης ανάκαμψης της παγκόσμιας οικονομίας, ενώ ταυτόχρονα θα πρέπει να αντιμετωπίσει τις υπάρχουσες μακροοικονομικές ανισορροπίες μέσω της διατήρησης συνετών δημοσιονομικών πολιτικών. Μακροπρόθεσμα, η χώρα είναι αντιμέτωπη με την ανάγκη ενίσχυσης της διατηρησιμότητας των δημοσίων οικονομικών ενόψει της δημογραφικής γήρανσης .

(3) Μολονότι η παρατηρούμενη μείωση του πραγματικού ΑΕΠ στο πλαίσιο της κρίσης είναι κυκλικού χαρακτήρα, το επίπεδο δυνητικής παραγωγής έχει επίσης επηρεαστεί αρνητικά. Επιπλέον, η κρίση μπορεί να επηρεάσει μεσοπρόθεσμα τη δυνητική ανάπτυξη λόγω χαμηλότερων επενδύσεων, πιστοδοτικών περιορισμών και αύξησης της διαρθρωτικής ανεργίας. Ακόμη, ο αντίκτυπος της οικονομικής κρίσης επιδεινώνει τις αρνητικές συνέπειες της δημογραφικής γήρανσης στη δυνητική παραγωγή και στη διατηρησιμότητα των δημοσίων οικονομικών. Στη βάση αυτή, είναι σημαντικό να επιταχυνθεί ο ρυθμός των διαρθρωτικών μεταρρυθμίσεων, με σκοπό τη στήριξη της δυνητικής ανάπτυξης. Πιο συγκεκριμένα, είναι σημαντικό για την Κύπρο να δρομολογήσει μεταρρυθμίσεις στον τομέα της αγοράς εργασίας, κυρίως όσον αφορά την ενίσχυση των ευκαιριών διά βίου μάθησης, ιδίως για τους εργαζομένους χαμηλού επιπέδου προσόντων και μεγαλύτερης ηλικίας, καθώς επίσης να διασφαλίσει την έγκαιρη και αποτελεσματική υλοποίηση των σχεδιαζόμενων μεταρρυθμίσεων στην τεχνική και επαγγελματική εκπαίδευση. Επιπλέον, πρέπει να εναρμονιστούν αποτελεσματικότερα οι αυξήσεις των μισθών με την παραγωγικότητα, την αύξηση της απασχόλησης και την ανταγωνιστικότητα.

(4) Το μακροοικονομικό σενάριο στο οποίο βασίζεται το πρόγραμμα προβλέπει αύξηση του πραγματικού ΑΕΠ από -1.7% το 2009 σε 0,5 % το 2010, και στη συνέχεια ανάκαμψη με μέσο ρυθμό σχεδόν 2,6% για το υπόλοιπο της προγραμματικής περιόδου. Αξιολογούμενο με βάση τα στοιχεία που είναι διαθέσιμα σήμερα Η αξιολόγηση λαμβάνει ιδίως υπόψη τις προβλέψεις των υπηρεσιών της Επιτροπής της άνοιξης 2010, αλλά και άλλες πληροφορίες που έγιναν γνωστές στη συνέχεια. , το εν λόγω σενάριο φαίνεται να βασίζεται σε ευνοϊκές αναπτυξιακές παραδοχές καθ’ όλη τη διάρκεια της προγραμματικής περιόδου. Πιο συγκεκριμένα, η ιδιωτική κατανάλωση αναμένεται να ακολουθήσει ευνοϊκή πορεία, ωθούμενη από τη σχετικά αισιόδοξη αύξηση της απασχόλησης και των μισθών. Το πρόγραμμα προβλέπει ότι η πραγματική αύξηση των επενδύσεων στον κατασκευαστικό κλάδο θα παραμείνει αρνητική βραχυπρόθεσμα και στη συνέχεια θα ανακάμψει στο δεύτερο μισό της προγραμματικής περιόδου. Ωστόσο, οι μελλοντικοί δείκτες υποδηλώνουν μια ισχυρότερη διορθωτική τάση στον κατασκευαστικό κλάδο μεσοπρόθεσμα, σε σχέση με αυτή που προβλέπει το πρόγραμμα. Επίσης, παρά τη βελτίωση των οικονομικών προοπτικών, ο ευάλωτος χαρακτήρας της ανάκαμψης στους βασικούς εμπορικούς εταίρους της Κύπρου έχει ως αποτέλεσμα μη αμελητέους καθοδικούς κινδύνους στο μακροοικονομικό σενάριο που προβλέπει το πρόγραμμα. Λόγω της συρρίκνωσης της οικονομικής δραστηριότητας το 2009 υπήρξε σημαντική, αν και μερική, διόρθωση του εξωτερικού ελλείμματος, το οποίο παραμένει ωστόσο υψηλό, στο 8,5% του ΑΕΠ, και σύμφωνα με το πρόγραμμα αναμένεται να αυξηθεί εκ νέου φτάνοντας στο 12,9% του ΑΕΠ έως το 2013 λόγω της αναμενόμενης αύξησης των εισαγωγών. Η εξωτερική ανισορροπία θα επηρεάσει κατά πάσα πιθανότητα αρνητικά την οικονομική ανάπτυξη μεσοπρόθεσμα. Το υψηλό δημοσιονομικό έλλειμμα θα πρέπει να χρηματοδοτηθεί μέσω εξωτερικού δανεισμού ή εγχώριας ιδιωτικής αποταμίευσης. Συνεπώς, η προσαρμογή της ανισορροπίας που παρατηρείται στο ισοζύγιο τρεχουσών συναλλαγών θα απαιτήσει είτε υψηλότερο κόστος χρηματοδότησης μέσω δανεισμού είτε υψηλότερη αποταμίευση από τον ιδιωτικό τομέα. Στη δεύτερη περίπτωση το αποτέλεσμα θα είναι η μικρότερη αύξηση της παραγωγής λόγω της μείωσης της ιδιωτικής κατανάλωσης και επένδυσης (εκτόπιση του ιδιωτικού τομέα). Οι προβλέψεις του προγράμματος σχετικά με τον πληθωρισμό φαίνονται ρεαλιστικές. [4]

Η αξιολόγηση λαμβάνει ιδίως υπόψη τις προβλέψεις των υπηρεσιών της Επιτροπής της άνοιξης 2010, αλλά και άλλες πληροφορίες που έγιναν γνωστές στη συνέχεια.

(5) Σύμφωνα με το πρόγραμμα, το έλλειμμα γενικής κυβέρνησης παρουσίασε σοβαρή επιδείνωση, από πλεόνασμα 0,9% του ΑΕΠ το 2008 σε έλλειμμα 6,1% του ΑΕΠ το 2009, αντανακλώντας σε μεγάλο βαθμό τον αντίκτυπο της κρίσης στα δημόσια οικονομικά, αλλά και λόγω των μέτρων ανάκαμψης που αντιπροσωπεύουν το 1½% του ΑΕΠ, τα οποία έλαβε η κυβέρνηση σύμφωνα με το ευρωπαϊκό σχέδιο για την ανάκαμψη της οικονομίας (ΕΣΑΟ). Σύμφωνα με το πρόγραμμα, η δημοσιονομική πολιτική αναμένεται να είναι περιοριστική με στόχο τη διόρθωση του υπερβολικού ελλείμματος έως το 2013 στο πλαίσιο του σεναρίου προσδοκώμενης ανάπτυξης.

(6) Σύμφωνα με το επικαιροποιημένο πρόγραμμα, ο δημοσιονομικός στόχος για το έλλειμμα το 2010 καθορίζεται στο 6% του ΑΕΠ. Ο προϋπολογισμός του 2010 (που ψηφίστηκε από το Κοινοβούλιο στις 24 Δεκεμβρίου 2009) έθεσε ως στόχο έλλειμμα ύψους 4,5% του ΑΕΠ βάσει προβλεπόμενου ελλείμματος για το 2009 ίσου με περίπου 3% του ΑΕΠ. Δεδομένου ότι τελικά το έλλειμμα για το 2009 ήταν 6% του ΑΕΠ, ο ψηφισθείς προϋπολογισμός εμπεριέχει υψηλότερα επίπεδα ελλείμματος. Ωστόσο, το πρόγραμμα περιλαμβάνει μέτρα που αποσκοπούν στην ανάσχεση της δημοσιονομικής επιδείνωσης και στη σταθεροποίηση του ελλείμματος στα επίπεδα του 2009. Το επικαιροποιημένο πρόγραμμα προβλέπει ότι ο δείκτης των εσόδων προς το ΑΕΠ θα αυξηθεί κατά περίπου 1¼ ποσοστιαία μονάδα το 2010 σε σύγκριση με την τελική τιμή του 2009. Οι δημόσιες δαπάνες αναμένεται να αυξηθούν κατά 1¼ ποσοστιαία μονάδα του ΑΕΠ. Οι πρωτογενείς δαπάνες πρόκειται να αυξηθούν περαιτέρω κυρίως λόγω της περαιτέρω ανόδου στις κοινωνικές μεταβιβάσεις, τις επιδοτήσεις και το μισθολογικό κόστος του δημοσίου. Σύμφωνα με το επικαιροποιημένο πρόγραμμα, οι πληρωμές τόκων θα διατηρήσουν την πτωτική τους τάση, μειούμενες κατά ¼ ποσοστιαίας μονάδας του ΑΕΠ, παρά το αυξανόμενο χρέος. Οι δημόσιες επενδύσεις προγραμματίζεται να παραμείνουν στα επίπεδα του 2009. Συνολικά, ο προσανατολισμός της δημοσιονομικής πολιτικής, όπως προκύπτει από το διαρθρωτικό ισοζύγιο (δηλαδή κυκλικά προσαρμοσμένο αποτέλεσμα μείον έκτακτα και προσωρινά μέτρα) και όπως διαφαίνεται στο πρόγραμμα, θα είναι περιοριστικός το 2010 κατά περίπου ½% του ΑΕΠ.

(7) Ο κύριος στόχος της μεσοπρόθεσμης δημοσιονομικής στρατηγικής του προγράμματος είναι να μειωθεί το έλλειμμα της γενικής κυβέρνησης κάτω από την τιμή αναφοράς του 3% του ΑΕΠ μέχρι το 2013. Το πρόγραμμα προβλέπει ότι το ονομαστικό έλλειμμα του προϋπολογισμού θα μειωθεί στο 4,5% το ΑΕΠ το 2011 (από 6,1% το προηγούμενο έτος) και στο 3,4% το 2012, προτού τελικά φτάσει το 2,5% το 2013. Το πρωτογενές ισοζύγιο αναμένεται να ακολουθήσει ανάλογη πορεία και να ισοσκελιστεί στο τέλος της περιόδου, από έλλειμμα 3,7% του ΑΕΠ το 2010. Το διαρθρωτικό έλλειμμα, το οποίο υπολογίζεται σύμφωνα με την από κοινού συμφωνηθείσα μέθοδο, θα συνεχίσει να βελτιώνεται μετά το 2010, φτάνοντας το 3½% περίπου του ΑΕΠ το 2011, ελάχιστα κάτω από 3% το 2012 και 2¼% το 2013. Η ετήσια δημοσιονομική προσπάθεια αναμένεται ότι θα φτάσει κατά μέσο όρο το 3/4% του ΑΕΠ ετησίως στο διάστημα 2010-2013. Η προσαρμογή φαίνεται ότι συγκεντρώνεται στην αρχή της περιόδου, αν και τα μέτρα που λαμβάνονται στο 2010 θα παραγάγουν πλήρως το αποτέλεσμά τους το 2011. Επίσης, τα μέτρα που λαμβάνονται στο πλαίσιο του ΕΣΑΟ δεν θα έχουν ολοκληρωθεί πριν από το τέλος του 2010. Η δημοσιονομική εξυγίανση αναμένεται να επιτευχθεί κυρίως από το σκέλος των εσόδων του προϋπολογισμού, που προβλέπεται να αυξηθεί κατά 2,6 ποσοστιαίες μονάδες του ΑΕΠ μεταξύ 2010 και 2013, ενώ μέσω της περικοπής των δαπανών αναμένεται να εξασφαλιστεί μία επιπλέον ποσοστιαία μονάδα του ΑΕΠ. Τα μέτρα στήριξης των εσόδων περιλαμβάνουν την καταπολέμηση της φοροδιαφυγής, τη νομιμοποίηση παράνομων κτισμάτων, την εναρμόνιση των ελάχιστων ειδικών φόρων κατανάλωσης σε πετρελαιοειδή και την εφαρμογή μειωμένου ΦΠΑ σε τρόφιμα και φαρμακευτικά προϊόντα καθώς και σε μερισματικό εισόδημα από ημικρατικούς οργανισμούς. Όσον αφορά τα μέτρα στο σκέλος των δαπανών, ο κύριος όγκος των προσαρμογών του προγράμματος προέρχεται από τον έλεγχο των λειτουργικών δαπανών και τη μείωση των τρεχουσών μεταβιβάσεων. Το πρόγραμμα στοχεύει τις κοινωνικές μεταβιβάσεις και τον περιορισμό του μεγέθους και του ρυθμού αύξησης του μισθολογικού κόστους στο δημόσιο τομέα ως κατηγορίες δαπανών στο πλαίσιο της δημοσιονομικής εξυγίανσης, εφόσον επιτευχθεί συναίνεση μεταξύ των κοινωνικών εταίρων. Το επικαιροποιημένο πρόγραμμα επιβεβαιώνει την προσήλωση στον μεσοπρόθεσμο δημοσιονομικό στόχο (ΜΔΣ) της χώρας, ήτοι την ισοσκελισμένη δημοσιονομική θέση από διαρθρωτικής άποψης (δηλαδή κυκλικά προσαρμοσμένο αποτέλεσμα μείον έκτακτα και προσωρινά μέτρα). Ο ΜΔΣ αντικατοπτρίζει επαρκώς τους στόχους του Συμφώνου. Τα διαρθρωτικά ισοζύγια που αντιστοιχούν στους στόχους του προγράμματος όσον αφορά το έλλειμμα υποδηλώνουν ότι ο ΜΔΣ δεν θα επιτευχθεί εντός της προγραμματικής περιόδου.

(8) Τα δημοσιονομικά αποτελέσματα ενδέχεται να αποδειχθούν χειρότερα από αυτά που τίθενται ως στόχος στο πρόγραμμα· ειδικότερα, το μακροοικονομικό σενάριο το οποίο προβλέπεται στο επικαιροποιημένο πρόγραμμα φαίνεται να βασίζεται σε ευνοϊκές παραδοχές ανάπτυξης καθ’ όλη τη διάρκεια του προγράμματος. Όσον αφορά τα έσοδα, οι κίνδυνοι για τα δημόσια οικονομικά, ιδίως τα έτη 2010-2011, είναι υψηλότεροι απ’ ό,τι τα προηγούμενα έτη και σχετίζονται με μια πιθανή δριμύτερη κάμψη της οικονομικής δραστηριότητας και εκ νέου εξισορρόπηση της οικονομικής ανάπτυξης προς την κατεύθυνση ανάπτυξης με μικρότερη φορολογική συνιστώσα. Με γνώμονα την αναμενόμενη μέτρια οικονομική ανάκαμψη και την πίεση για τόνωση της εγχώριας ζήτησης μέσω αυξημένων δημοσίων δαπανών, οι κίνδυνοι πιθανών υπερβάσεων δεν είναι αμελητέοι. Αυτοί οι κίνδυνοι συνδέονται κυρίως με την πρακτική της υποβολής συμπληρωματικών προϋπολογισμών με αυξημένες δαπάνες κατά τη διάρκεια του έτους, που συνεπάγονται αύξηση των τρεχουσών δαπανών πέρα από τη σκοπούμενη ανακατανομή των κονδυλίων. Επίσης, οι κοινωνικές μεταβιβάσεις ενδέχεται να αποδειχθούν υψηλότερες από τις αναμενόμενες, δεδομένων των επιδόσεων του πρόσφατου παρελθόντος και της απουσίας μηχανισμού καθορισμού στόχων, καθώς και των σχετικά αισιόδοξων προβλέψεων για την αύξηση της απασχόλησης (και άρα αύξησης της ανεργίας).

(9) Το ακαθάριστο δημόσιο χρέος υπολογίζεται σε 56,2% του ΑΕΠ το 2009, από 48,4% το προηγούμενο έτος. Πέρα από την αύξηση του ελλείμματος και τη μείωση του ρυθμού αύξησης του ΑΕΠ, μια σημαντική προσαρμογή των αποθεμάτων-ροών που αντιστοιχεί σε 1 ποσοστιαία μονάδα του ΑΕΠ συνέβαλε στην αύξηση του δείκτη του χρέους. Το δεύτερο στοιχείο αντικατοπτρίζει τη συσσώρευση περιουσιακών στοιχείων του δημοσίου λόγω υπερχρηματοδότησης στα τέλη του 2009 προκειμένου να εκπληρωθούν υποχρεώσεις του κράτους που έληγαν στις αρχές Ιανουαρίου 2010. Ο δείκτης χρέους αναμένεται να αυξηθεί κατά τη διάρκεια της περιόδου του προγράμματος, κυρίως λόγω των συνεχιζόμενων, αν και με πτωτικές τάσεις, πρωτογενών ελλειμμάτων. Ο δείκτης χρέους θα ξεπεράσει την τιμή αναφοράς του 60% του ΑΕΠ το 2010 και προβλέπεται ότι θα παραμείνει πάνω από την τιμή αναφοράς καθ’ όλη τη διάρκεια της προγραμματικής περιόδου. Προβλέπεται ότι θα αυξηθεί σε περίπου 63% του ΑΕΠ το 2011 και το 2012, σημειώνοντας στη συνέχεια μικρή πτώση. Δεδομένων των καθοδικών κινδύνων που ενέχονται στο μακροοικονομικό σενάριο και των δημοσιονομικών στόχων, η εξέλιξη του δείκτη του χρέους μπορεί να είναι λιγότερο ευνοϊκή από όσο προβλέπεται στο πρόγραμμα.

(10) Ο μακροπρόθεσμος αντίκτυπος της δημογραφικής γήρανσης στον προϋπολογισμό είναι αρκετά υψηλότερος από τον μέσο όρο της ΕΕ, κυρίως λόγω της σχετικά υψηλής αύξησης των συνταξιοδοτικών δαπανών ως ποσοστού του ΑΕΠ κατά τις προσεχείς δεκαετίες, κάτι που εν μέρει οφείλεται στο γεγονός ότι το συνταξιοδοτικό σύστημα εξακολουθεί να βρίσκεται σε στάδιο ωρίμανσης. Το πρόγραμμα αναλύει μια μεταρρύθμιση του συνταξιοδοτικού συστήματος που τέθηκε σε εφαρμογή τον Απρίλιο του 2009 και η οποία προβλέπεται ότι θα μειώσει ελαφρώς την αύξηση των συνταξιοδοτικών δαπανών και, κυρίως, ότι θα αυξήσει τις εισφορές κοινωνικής ασφάλισης. Η μεταρρύθμιση αναμένεται να βελτιώσει το μακροπρόθεσμο ισοζύγιο του συνταξιοδοτικού συστήματος και να μειώσει τους κινδύνους για τη διατηρησιμότητα, χωρίς ωστόσο να επηρεάσει τη συνολική αξιολόγηση. Η δημοσιονομική θέση το 2009, όπως εκτιμάται στο πρόγραμμα, επιτείνει τις δημοσιονομικές επιπτώσεις της δημογραφικής γήρανσης στο κενό διατηρησιμότητας. Η βελτίωση του πρωτογενούς ισοζυγίου μεσοπρόθεσμα και η εφαρμογή περαιτέρω μέτρων με στόχο την κάμψη της σημαντικής αύξησης των σχετικών με τη γήρανση δαπανών, κυρίως για συντάξεις και περίθαλψη, αναμένεται ότι θα συμβάλουν στη μείωση των κινδύνων για τη διατηρησιμότητα των δημόσιων οικονομικών, οι οποίοι θεωρήθηκαν υψηλοί στην έκθεση της Επιτροπής του 2009 για τη διατηρησιμότητα. Στα συμπεράσματα του Συμβουλίου της 10ης Νοεμβρίου 2009 σχετικά με τη διατηρησιμότητα των δημόσιων οικονομικών «το Συμβούλιο καλεί τα κράτη μέλη να εστιάσουν την προσοχή τους σε στρατηγικές με γνώμονα τη διατηρησιμότητα στα προσεχή προγράμματά τους σταθερότητας και σύγκλισης» και περαιτέρω «καλεί την Επιτροπή, από κοινού με την Επιτροπή Οικονομικής Πολιτικής και την Οικονομική και Δημοσιονομική Επιτροπή, να αναπτύξουν περαιτέρω μεθοδολογίες για την εκτίμηση της μακροπρόθεσμης βιωσιμότητας των δημόσιων οικονομικών εγκαίρως για την επόμενη έκθεση για τη βιωσιμότητα», που προβλέπεται για το 2012. Από τις μεσοπρόθεσμες προβλέψεις για το χρέος, που βασίζονται στην παραδοχή ότι οι ρυθμοί αύξησης του ΑΕΠ θα επιστρέψουν βαθμιαία στις τιμές οι οποίες προβλέπονταν πριν από την κρίση και ότι οι δείκτες φορολογικών εσόδων θα επανέλθουν στα επίπεδα πριν από την κρίση, και οι οποίες περιλαμβάνουν την προβλεπόμενη αύξηση στις σχετικές με τη γήρανση δαπάνες, συνάγεται ότι η δημοσιονομική στρατηγική που προβλέπει το πρόγραμμα, εκ πρώτης όψεως, και χωρίς να υπάρξει αλλαγή πολιτικής, θα είναι οριακά αρκετή για να σταθεροποιηθεί ο δείκτης του χρέους προς το ΑΕΠ μέχρι το 2020.[5]

Στα συμπεράσματα του Συμβουλίου της 10ης Νοεμβρίου 2009 σχετικά με τη διατηρησιμότητα των δημόσιων οικονομικών «το Συμβούλιο καλεί τα κράτη μέλη να εστιάσουν την προσοχή τους σε στρατηγικές με γνώμονα τη διατηρησιμότητα στα προσεχή προγράμματά τους σταθερότητας και σύγκλισης» και περαιτέρω «καλεί την Επιτροπή, από κοινού με την Επιτροπή Οικονομικής Πολιτικής και την Οικονομική και Δημοσιονομική Επιτροπή, να αναπτύξουν περαιτέρω μεθοδολογίες για την εκτίμηση της μακροπρόθεσμης βιωσιμότητας των δημόσιων οικονομικών εγκαίρως για την επόμενη έκθεση για τη βιωσιμότητα», που προβλέπεται για το 2012.

(11) Τα τελευταία χρόνια η Κύπρος έχει υπερκαλύψει τους δημοσιονομικούς της στόχους, αν και αυτό συνέβη σε ένα πλαίσιο έντονης οικονομικής δραστηριότητας, με μεγάλη συμμετοχή της φορολογικής συνιστώσας. Κατά το πρόσφατο παρελθόν, το πλαίσιο βελτιώθηκε με την υιοθέτηση του Λογιστικού Συστήματος Δημοσιονομικής Διαχείρισης (FIMAS - Financial Management Accounting System), τη σταδιακή υιοθέτηση ενός τριετούς μεσοπρόθεσμου δημοσιονομικού πλαισίου (ΜΔΠ) και την καθιέρωση της κατάρτισης προϋπολογισμού βάσει επιδόσεων και προγραμμάτων (Programme and Performance Budgeting-PPB). Ωστόσο, η πρακτική της έγκρισης συμπληρωματικών προϋπολογισμών κατά τη διάρκεια του έτους οδήγησε σε αύξηση των τρεχουσών δαπανών πέρα από τη σκοπούμενη ανακατανομή των κονδυλίων. Σύμφωνα με το πρόγραμμα, το νέο δημοσιονομικό πλαίσιο αναμένεται να θέσει τέλος σε αυτήν την πρακτική, όταν εφαρμοστεί πλήρως, και να οδηγήσει στην πιο αποτελεσματική και αποδοτική διαδικασία κατάρτισης του προϋπολογισμού, συμβάλλοντας στη συγκράτηση των δαπανών. Παράλληλα, η νέα διαδικασία κατάρτισης του προϋπολογισμού θα θέσει υγιή βάση για την ανακατανομή των δαπανών υπέρ της ανάπτυξης, προωθώντας δραστηριότητες συνεπείς με τις προτεραιότητες του Εθνικού Προγράμματος Μεταρρυθμίσεων. Ωστόσο, το νέο πλαίσιο βρίσκεται ακόμη σε πρώιμο στάδιο εφαρμογής και δεν προβλέπεται να έχει τεθεί πλήρως σε λειτουργία πριν από το 2012. Κατά συνέπεια, ο αντίκτυπός του θα γίνει αισθητός μόνο μεσοπρόθεσμα. Η έγκαιρη εφαρμογή του νέου πλαισίου είναι κρίσιμης σημασίας για την επιτυχή και διαρκή εξυγίανση των δημόσιων οικονομικών.

(12) Όσον αφορά την ποιότητα των δημόσιων οικονομικών, το πρόγραμμα αναγνωρίζει τη σημασία της ως μέσου για τη στήριξη της δυνητικής ανάπτυξης και τη διασφάλιση της μακροπρόθεσμης διατηρησιμότητας των δημόσιων οικονομικών. Ειδικότερα, το πρόγραμμα σημειώνει τον αντίκτυπο του ΜΔΠ και του ΚΠΕΠ στην πλήρη εφαρμογή της αρτιότερης κατανομής των πόρων σε τομείς υψηλής προτεραιότητας που προάγουν την ανάπτυξη παράλληλα με τον αποτελεσματικότερο έλεγχο των μη παραγωγικών δαπανών. Ως προς το σκέλος των δαπανών, το πρόγραμμα περιλαμβάνει επισκόπηση των πρόσφατων έργων που έχουν ως στόχο τη βελτίωση των υποδομών μέσω συμπράξεων δημόσιου και ιδιωτικού τομέα (ΣΔΙΤ), καθώς και των μέτρων για τη βελτίωση της εκπαίδευσης μέσω της αύξησης της χρήσης ηλεκτρονικών υπολογιστών στην πρωτοβάθμια και τη δευτεροβάθμια εκπαίδευση και της λήψης μέτρων προς όφελος της έρευνας και των ακαδημαϊκών ιδρυμάτων. Το επικαιροποιημένο πρόγραμμα προβλέπει επίσης τη διάθεση κονδυλίων για την αναδιοργάνωση των δημόσιων νοσοκομείων ως αυτόνομων μονάδων και τη θέσπιση ενός εθνικού συστήματος υγείας, με στόχο τη βελτίωση της αποτελεσματικότητας μέσω ρυθμιζόμενου ανταγωνισμού και περιστολής του κόστους. Αυτό θεωρείται αναγκαίο ως μέσο για τον έλεγχο των αναμενόμενων αυξήσεων των δαπανών που συνδέονται με τη γήρανση του πληθυσμού. Από την άποψη των εσόδων, το πρόγραμμα δίνει έμφαση στον θετικό αντίκτυπο που θα έχει το ΜΔΠ στη βελτίωση της ακρίβειας και της ευαισθησίας των προβλέψεων των εσόδων μεσοπρόθεσμα. Οι αρχές σημειώνουν ότι δεδομένης της μεταβλητότητας που παρατηρήθηκε τα τελευταία χρόνια στην ελαστικότητα της φορολογίας λόγω της έκρηξης που σημειώθηκε στην αγορά περιουσιακών στοιχείων , οι προβλέψεις των εσόδων προσαρμόστηκαν ώστε να ληφθεί υπόψη ο αντίκτυπος των τιμών των περιουσιακών στοιχείων και η σύνθεση της αύξησης του ΑΕΠ. Το πρόγραμμα σημειώνει επίσης τη διαρκή παρακολούθηση του συστήματος φορολόγησης-παροχών από τις αρχές, προκειμένου να διασφαλιστεί ότι υπάρχει οικονομικό κίνητρο για εργασία, διασφαλίζοντας ταυτόχρονα τη στήριξη των ευάλωτων κοινωνικών ομάδων.

(13) Συνολικά, αν ληφθούν υπόψη οι προαναφερθέντες κίνδυνοι για τους δημοσιονομικούς στόχους, η στρατηγική για τη διατήρηση υποστηρικτικών δημοσιονομικών πολιτικών μπορεί να θεωρηθεί και το 2010 σύμφωνη με το ΕΣΑΟ. Ωστόσο, μετά τις αρνητικές συνέπειες της οικονομικής κρίσης, το έλλειμμα της γενικής κυβέρνησης θα παραμείνει στο 6% του ΑΕΠ το 2010, πέφτοντας σταδιακά κάτω από την τιμή αναφοράς του 3% στη συνέχεια. Αν και η στρατηγική του προγράμματος προβλέπει μέση ετήσια δημοσιονομική προσπάθεια ¾ της ποσοστιαίας μονάδας του ΑΕΠ στο διάστημα 2010-2013, αυτό υπόκειται σε καθοδικούς κινδύνους. Κατά συνέπεια, ενόψει των κινδύνων, η δημοσιονομική προσπάθεια ενδέχεται να μην είναι αρκετή για τη μείωση του ελλείμματος σε επίπεδα κάτω από την τιμή αναφοράς του 3% του ΑΕΠ έως το 2013, όπως έχει προβλεφθεί. Επιπλέον, η σύνθεση της στρατηγικής εξυγίανσης του προγράμματος φαίνεται να βασίζεται σε μεγάλο βαθμό σε εισπρακτικά μέσα αύξησης των εσόδων, με την περικοπή των δαπανών να είναι ελάχιστη. Πράγματι, το πρόγραμμα προβλέπει ότι ο δείκτης των δαπανών προς το ΑΕΠ θα σταθεροποιηθεί σε υψηλότερο επίπεδο το 2013 από ό,τι το 2009. Τα μέτρα που θα μπορούσαν να αντιστρέψουν αυτή την κατάσταση είναι ακόμη υπό συζήτηση με τους κοινωνικούς εταίρους και, άρα, υφίστανται κίνδυνοι όσον αφορά τις μεθόδους και το χρονοδιάγραμμα εφαρμογής τους. Ως αποτέλεσμα, η εξέλιξη του δείκτη του χρέους, που προβλέπεται να υπερβεί το 60% του ΑΕΠ από το 2010 και μετά, ενδέχεται επίσης να είναι λιγότερο ευνοϊκή από ό,τι προβλέπεται στο επικαιροποιημένο πρόγραμμα.

(14) Όσον αφορά τις απαιτήσεις δεδομένων οι οποίες καθορίζονται στον κώδικα δεοντολογίας για τα προγράμματα σταθερότητας και σύγκλισης, το πρόγραμμα παρέχει όλα τα απαιτούμενα και τα προαιρετικά στοιχεία.

Το γενικό συμπέρασμα είναι ότι τα δημόσια οικονομικά της Κύπρου επιδεινώθηκαν σημαντικά ως αποτέλεσμα της οικονομικής ύφεσης και του επεκτατικού δημοσιονομικού προσανατολισμού, λόγω της εφαρμογής μέτρων τόνωσης της οικονομίας σε συμμόρφωση με το ΕΣΑΟ. Ως αποτέλεσμα, το δημοσιονομικό ισοζύγιο εμφάνισε έλλειμμα ύψους 6,1% του ΑΕΠ το 2009, από πλεόνασμα 0,9% του ΑΕΠ το 2008. Το πρόγραμμα περιγράφει συνοπτικά μια διαδικασία εξυγίανσης που θα ξεκινήσει το 2010 και αποσκοπεί στη μείωση του ελλείμματος κάτω από την τιμή αναφοράς του 3% του ΑΕΠ έως το 2013. Ωστόσο, η προσαρμογή σχεδιάζεται να επιτευχθεί κυρίως στο σκέλος των εσόδων του προϋπολογισμού, ενώ ο δείκτης δαπανών προς ΑΕΠ παραμένει σε ιστορικά υψηλά επίπεδα. Επιπλέον, λόγω της εύθραυστης ανάκαμψης της παγκόσμιας οικονομίας, η δημοσιονομική στρατηγική υπόκειται σε μεγάλους καθοδικούς κινδύνους, καθώς οι υποκείμενες παραδοχές ανάπτυξης στο μακροοικονομικό σενάριο του προγράμματος να είναι ευνοϊκές. Με δεδομένες τις μεγάλες εγχώριες και εξωτερικές ανισορροπίες, η διατήρηση συνετών πολιτικών και η ενίσχυση της δημοσιονομικής διατηρησιμότητας πρέπει να αποτελέσουν προτεραιότητα. Κατά συνέπεια, ο έλεγχος των τρεχουσών δαπανών μέσω της εφαρμογής ενός αποτελεσματικού πολυετούς δημοσιονομικού πλαισίου θα συνέβαλε ουσιαστικά στην επίτευξη των σχεδίων εξυγίανσης και των δημοσιονομικών στόχων. Επίσης, η βελτίωση της ποιότητας των δημοσίων οικονομικών είναι σημαντική και για την στήριξη της ομαλής προσαρμογής της οικονομίας, δεδομένων των ανισορροπιών που αντιμετωπίζει , κυρίως μέσω της αύξησης του δυνητικού ΑΕΠ, της προαγωγής της ανταγωνιστικότητας και της μείωσης της εξωτερικής ανισορροπίας.

Με βάση την ανωτέρω αξιολόγηση, η Κύπρος καλείται:

(i) να περιορίσει το έλλειμμά της για το 2010 σε 6% του ΑΕΠ κατά μέγιστο, μεταξύ άλλων με την ενίσχυση των μέτρων εξυγίανσης, ιδίως εάν οι μακροοικονομικές εξελίξεις αποδειχθούν λιγότερο ευνοϊκές από το σενάριο του προγράμματος, και να λάβει εγκαίρως μέτρα για την εκπόνηση μιας στρατηγικής εξυγίανσης που θα εστιάζει περισσότερο στις δαπάνες· να αξιοποιήσει τις ευκαιρίες, πέραν της ανακοινωθείσας δημοσιονομικής προσπάθειας, για την επιτάχυνση της δημοσιονομικής εξυγίανσης και τη μείωση του δείκτη ακαθάριστου δημόσιου χρέους κάτω από την τιμή αναφοράς·

(ii) να εφαρμόσει, κατά τα προβλεπόμενα, ένα αποτελεσματικό πολυετές δημοσιονομικό πλαίσιο προκειμένου να διασφαλιστεί η τήρηση των δημοσιονομικών στόχων και η δραστική περιστολή των δαπανών μεσοπρόθεσμα·

(iii) να βελτιώσει τη μακροπρόθεσμη διατηρησιμότητα των δημόσιων οικονομικών, εφαρμόζοντας μεταρρυθμιστικά μέτρα για τον έλεγχο των δαπανών για συντάξεις και περίθαλψη, προκειμένου να περιοριστεί η προβλεπόμενη αύξηση στις δαπάνες λόγω γήρανσης.

Σύγκριση βασικών μακροοικονομικών και δημοσιονομικών προβλέψεων

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Πραγματικό ΑΕΠ (% μεταβολή)|ΠΣ Απρ, 2010|3,6|-1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|COM Μάι. 2010|3,6|-1,7|-0,4|1,3|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|μ.δ.σ.|

Πληθωρισμός ΕνΔΤΚ (%)|ΠΣ Απρ. 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|COM Μάι. 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|μ.δ.σ.|

Κενό παραγωγής 1 (% του δυνητικού ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|2,9|-1,3|-2,4|-2,5|-1,6|-0,5|

|COM Μάι. 2010|3,4|-0,7|-2,1|-1,6|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|0,8|-0,1|-0,6|-0,5|-0,2|μ.δ.σ.|

Καθαρός δανεισμός έναντι της αλλοδαπής (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|-17,7|-8,5|-11,5|-12,2|-12,6|-12,9|

|COM Μάι. 2010|-17,6|-8,2|-6,8|-6,7|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|-12,4|-12,1|-11,5|-10,9|-10,2|μ.δ.σ.|

Έσοδα γενικής κυβέρνησης (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|COM Μάι. 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|μ.δ.σ.|

Δαπάνες γενικής κυβέρνησης (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|COM Μάι. 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|μ.δ.σ.|

Ισοζύγιο γενικής κυβέρνησης (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|0,9|-6,1|-6,0|-4,5|-3,4|-2,5|

|COM Μάι. 2010|0,9|-6,1|-7,1|-7,7|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|1,0|-0,8|-1,4|-1,9|-2,2|μ.δ.σ.|

Πρωτογενές ισοζύγιο (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|3,7|-3,6|-3,7|-2,1|-1,0|0,1|

|COM Μάι. 2010|3,7|-3,6|-4,4|-4,8|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|-0,2|μ.δ.σ.|

Κυκλικά προσαρμοσμένο ισοζύγιο 1 (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|-0,2|-5,6|-5,1|-3,5|-2,8|-2,3|

|COM Μάι. 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|μ.δ.σ.|

Διαρθρωτικό ισοζύγιο 3 (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|-0,2|-5,6|-5,2|-3,6|-2,9|-2,3|

|COM Μάι. 2010|-0,4|-5,8|-6,3|-7,1|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|0,7|-0,8|-1,2|-1,7|-2,1|μ.δ.σ.|

Ακαθάριστο δημόσιο χρέος (% του ΑΕΠ)|ΠΣ Απρ. 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|COM Μάι. 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|μ.δ.σ.|μ.δ.σ.|

|ΠΣ Φεβ. 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|μ.δ.σ.|

Σημειώσεις:|

1 Κενά παραγωγής και κυκλικά προσαρμοσμένα ισοζύγια βάσει των προγραμμάτων, όπως έχουν υπολογιστεί εκ νέου από τις υπηρεσίες της Επιτροπής βάσει των πληροφοριών που περιέχονται στα προγράμματα.|

2 Βάσει εκτιμώμενης δυνητικής ανάπτυξης 2,0%, 2,8%, 2,8%, 2,8% και 2,8% αντιστοίχως την περίοδο 2009-2013.|

3 Κυκλικά προσαρμοσμένο ισοζύγιο πλην εκτάκτων και λοιπών προσωρινών μέτρων. Τα έκτακτα και λοιπά προσωρινά μέτρα ανέρχονται σε 0,1% στα έτη 2010, 2011 και 2012 (και συνεπάγονται μείωση του ελλείμματος) σύμφωνα με το πλέον πρόσφατο πρόγραμμα. Δεν υπάρχουν έκτακτα και λοιπά προσωρινά μέτρα στις εαρινές προβλέψεις του 2010 των υπηρεσιών της Επιτροπής.|

Πηγή:|

Πρόγραμμα σταθερότητας (ΠΣ)· εαρινές προβλέψεις 2010 των υπηρεσιών της Επιτροπής (COM)· υπολογισμοί των υπηρεσιών της Επιτροπής.|

[1] ΕΕ L 209 της 2.8.1997, σ. 1. Τα έγγραφα που αναφέρονται στο παρόν κείμενο διατίθενται στην εξής διεύθυνση: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_el.htm

[2] Ανακοίνωση της Επιτροπής προς το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο της 26ης Νοεμβρίου 2008.

[3] ΕΕ L 209 της 2.8.1997, σ. 1. Τα έγγραφα που αναφέρονται στο παρόν κείμενο διατίθενται στον ακόλουθο δικτυακό τόπο: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_el.htm.

[4] Η αξιολόγηση λαμβάνει ιδίως υπόψη τις προβλέψεις των υπηρεσιών της Επιτροπής της άνοιξης 2010, αλλά και άλλες πληροφορίες που έγιναν γνωστές στη συνέχεια.

[5] Στα συμπεράσματα του Συμβουλίου της 10ης Νοεμβρίου 2009 σχετικά με τη διατηρησιμότητα των δημόσιων οικονομικών «το Συμβούλιο καλεί τα κράτη μέλη να εστιάσουν την προσοχή τους σε στρατηγικές με γνώμονα τη διατηρησιμότητα στα προσεχή προγράμματά τους σταθερότητας και σύγκλισης» και περαιτέρω «καλεί την Επιτροπή, από κοινού με την Επιτροπή Οικονομικής Πολιτικής και την Οικονομική και Δημοσιονομική Επιτροπή, να αναπτύξουν περαιτέρω μεθοδολογίες για την εκτίμηση της μακροπρόθεσμης βιωσιμότητας των δημόσιων οικονομικών εγκαίρως για την επόμενη έκθεση για τη βιωσιμότητα», που προβλέπεται για το 2012.

EN

(...PICT...)|EUROPEAN COMMISSION|

Brussels, 12.5.2010

SEC(2010) 595 final

Recommendation for a

COUNCIL OPINION

on the updated stability programme of Cyprus, 2009-2013

EXPLANATORY MEMORANDUM

1. General background

The Stability and Growth Pact is based on the objective of sound government finances as a means of strengthening the conditions for price stability and for strong sustainable growth conducive to employment creation. The 2005 reform of the Pact acknowledged its usefulness in anchoring fiscal discipline but sought to strengthen its effectiveness and economic underpinnings as well as to safeguard the sustainability of the public finances in the long run. In particular, it introduced greater flexibility in the application of the rules governing the excessive deficit procedure, notably with regard to the definition of "exceptional circumstances" and the setting of deadlines for the correction of an excessive deficit.

Council Regulation (EC) No 1466/97 on the strengthening of the surveillance of budgetary positions and the surveillance and coordination of economic policies OJ L 209, 2.8.1997, p. 1. The documents referred to in this text are available at: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm. , which is part of the Stability and Growth Pact, stipulates that each Member State has to submit, to the Council and the Commission, a stability or convergence programme and annual updates thereof. Member States that have already adopted the single currency submit (updated) stability programmes and Member States that have not yet adopted it submit (updated) convergence programmes.[1]

OJ L 209, 2.8.1997, p. 1. The documents referred to in this text are available at: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

In accordance with the Regulation, the Council delivered an opinion on the first stability programme of Cyprus on 4 March 2008 on the basis of a recommendation from the Commission and after having consulted the Economic and Financial Committee. As regards updated stability and convergence programmes, the Regulation foresees that these are assessed by the Commission and examined by the Committee mentioned above and, following the same procedure as set out above, the updated programmes may be examined by the Council.

2. Background for the assessment of the updated programme

The Commission has examined the most recent update of the stability programme of Cyprus, submitted on 1 April 2010, and has adopted a recommendation for a Council Opinion on it.

In order to set the scene against which the budgetary strategy in the updated stability programme is assessed, the following paragraphs summarise:

(1) the Commission Communication of 26 November 2008 (“ A European Economic Recovery Plan”);

(2) the conclusions of the Economic and Financial Affairs Council of 20 October 2009 on the “Exit strategy”;

(3) the most recent assessment of the country’s position under the preventive arm of the Stability and Growth Pact (summary of the Council Opinion on the previous update of the stability programme).

2.1. The Commission Communication of 26 November 2008 (“A European Economic Recovery Plan”)

In view of the unprecedented scale of the global crisis that hit financial markets and the world economy in 2008-2009, the European Commission had called for a European Economic Recovery Plan (EERP) Communication from the Commission to the European Council of 26 November 2008. . The plan proposed a co-ordinated counter-cyclical macro-economic response to the crisis in the form of an ambitious set of actions to support the economy consisting of (i) an immediate budgetary impulse amounting to € 200 bn. (1.5% of EU GDP), made up of a budgetary expansion by Member States of € 170 bn. (around 1.2% of EU GDP) and EU funding in support of immediate actions of the order of € 30 bn. (around 0.3 % of EU GDP); and (ii) a number of priority actions grounded in the Lisbon Strategy and designed to adapt our economies to long-term challenges, continuing to implement structural reforms aimed at raising potential growth. The plan called for the fiscal stimulus to be differentiated across Member States in accordance with their positions in terms of sustainability of government finances and competitive positions. In particular, for Member States outside the euro area with significant external and internal imbalances, budgetary policy should essentially aim at correcting such imbalances. The plan was agreed by the European Council on 11 December 2008. [2]

Communication from the Commission to the European Council of 26 November 2008.

2.2. The conclusions of the Economic and Financial Affairs Council of 20 October 2009 on the “Exit strategy”

Following first signs of a recovery from the crisis, particularly the halt of the sharp decline in economic activity, the stabilisation of financial markets and the improvement in confidence, the Council concluded on 20 October 2009 that, while in view of the fragility of the recovery it was not yet time to withdraw the support governments provided to the economy and the financial sector, preparing a coordinated strategy for exiting from the broad-based policies of stimulus was needed. Such a strategy should strike a balance between stabilisation and sustainability concerns, take into account the interaction between the different policy instruments, as well as the discussion at global level. Early design and communication of such a strategy would contribute to underpinning confidence in medium-term policies and anchor expectations. Beyond the withdrawal of the stimulus measures of the European Economic Recovery Programme, substantial fiscal consolidation was required in order to halt and eventually reverse the increase in debt and restore sound fiscal positions. Increasing the efficiency and effectiveness of public finances and the intensification of structural reform were desirable even in the short term as they would contribute to fostering potential output growth and debt reductions. The Council agreed on the following principles of the fiscal exit strategy: (i) the strategy should be coordinated across countries in the framework of a consistent implementation of the Stability and Growth Pact; (ii) timely withdrawal of fiscal stimulus was needed, taking country-specific circumstances into account; (iii) the pace of consolidation should be ambitious, in most countries going well beyond the benchmark of 0.5% of GDP per annum in structural terms; and (iv) the credibility of the strategy should be underpinned by measures to enhance the quality of public finances and ambitious structural reform efforts to raise employment and potential growth.

2.3. The assessment in the Council Opinion on the previous update

In its opinion of 3 April 2009, the Council summarised its assessment of the previous update of the stability programme, covering the period 2008-2012, as follows. The Council considered that "fiscal stance in 2009 will be expansionary due to the adoption of significant stimulus measures in 2009 in line with the EERP. In the subsequent years, the fiscal balance is projected to continue worsening. The implied fiscal loosening does not appear justified in view of the relatively good economic prospects and the existence of a large external imbalance. Moreover, against the background of a sharp deterioration in the global economic environment, the budgetary strategy is subject to significant downside risks, with the growth assumptions underlying the macroeconomic scenario of the programme being favourable. In the light of the high external imbalances, maintaining prudent policies and strengthening fiscal sustainability should be a major priority. Therefore, controlling current expenditure and avoiding procyclicality represents a major challenge for the fiscal policy in Cyprus. In addition, fostering the quality of public finances is important also with a view to underpinning a smooth adjustment of the economy in the light of the imbalances it is faced with". In view of this assessment, the Council invited Cyprus to "(i) implement the 2009 fiscal policy as planned in line with the EERP and within the framework of the SGP, while avoiding further deterioration of public finances in 2009 compared to the target; (ii) reverse the projected increase of the fiscal deficit in 2010 and beyond, by limiting the increase in expenditures in order to ensure a sound fiscal position in the medium term; (iii) in view of the projected impact of ageing on government expenditure, strengthen the long-term sustainability of public finances by pursuing the reform of the pension and health care systems".

Recommendation for a

COUNCIL OPINION

on the updated stability programme of Cyprus, 2009-2013

THE COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION,

Having regard to the Treaty on the Functioning of the European Union,

Having regard to Council Regulation (EC) No 1466/97 of 7 July 1997 on the strengthening of the surveillance of budgetary positions and the surveillance and coordination of economic policies OJ L 209, 2.8.1997, p. 1. The documents referred to in this text can be found at the following website: http://ec.europa.eu/econ o my_finance/sgp/index_en.htm. , and in particular Article 5(3) (for SP) thereof,[3]

OJ L 209, 2.8.1997, p. 1. The documents referred to in this text can be found at the following website:

http://ec.europa.eu/econ o my_finance/sgp/index_en.htm.

Having regard to the recommendation of the Commission,

After consulting the Economic and Financial Committee,

HAS DELIVERED THIS OPINION:

(1) On [DD Month 2010] the Council examined the updated stability programme of Cyprus, which covers the period 2009 to 2013.

(2) In 2009 economic activity contracted by 1.7%. This is the first time Cyprus has experienced negative growth in the last thirty-five years. Weak domestic demand and an adverse external environment weighed strongly on growth . In particular, high household indebtedness together with tight lending conditions, a worsening labour market outlook and negative confidence effects led to a decline in private consumption. In parallel, investment recorded a strong correction, amidst a fall in foreign demand for housing, low capacity utilisation and the restructuring of corporate balance sheets . Government consumption was the only demand component supporting economic activity, partly due to the 1½% of GDP stimulus package implemented in line with the EERP. In addition to these discretionary measures, the contraction of economic activity, the fading out of the asset boom and a less tax-rich growth pattern has put public finances under significant pressure. As a result, government finances turned into a deficit of 6.1% of GDP from a surplus of 0.9% of GDP in 2008. The crisis has also highlighted the accumulation of a high external imbalance, which reflects not only the low private sector net savings but also a deterioration of the net position of general government and competitiveness losses. A weak domestic demand and a sluggish external recovery are expected to weigh on recovery prospects. GDP growth is forecast to shrink further, although to a lesser extent, in 2010 and to recover mildly in 2011. Therefore, in the medium term, Cyprus is facing the challenge of enhancing growth, against the backdrop of a frail global economic recovery, while addressing the existing macroeconomic imbalances through maintaining prudent fiscal policies. In the long term, the country is confronted with the need to strengthen the sustainability of public finances, in view of an ageing population.

(3) Although much of the observed decline in actual GDP in the context of the crisis is cyclical, the level of potential output has also been negatively affected. In addition, the crisis may also affect potential growth in the medium term through lower investment, constraints in credit availability and increasing structural unemployment. Moreover, the impact of the economic crisis compounds the negative effects of demographic ageing on potential output and the sustainability of public finances. Against this background it will be essential to accelerate the pace of structural reforms with the aim of supporting potential growth. In particular, for Cyprus it is important to undertake reforms in the area of the labour market, especially to strengthen lifelong learning opportunities, in particular, with regard to the low-skilled, older workers and unemployed people as well as to ensure the timely and effective implementation of the planned reforms in technical and vocational education. Moreover, there is a need to better align wage growth with productivity, employment growth and competitiveness.

(4) The macroeconomic scenario underlying the programme envisages that real GDP growth will rise from -1.7% in 2009 to 0.5% in 2010, before recovering to an average rate of about 2.6% over the rest of the programme period. Assessed against currently available information The assessment notably takes into account the Commission services' spring 2010 forecast, but also other information that has become available since then. , this scenario appears to be based on favourable growth assumptions throughout the programme period. In particular, private consumption is expected to follow a favourable trend, driven by a somewhat optimistic employment and wage growth. The Programme projects real construction investment growth to remain negative in the short-term and to recover in the second half of the programme period. However, forward-looking indicators suggest a stronger correction path for the construction sector in the medium-term than the one projected by the programme. Moreover, despite the improving economic outlook, the fragility of recovery in Cyprus' main trading partners entails non-negligible downside risks to the macroeconomic scenario in the programme. Due to the contraction of economic activity in 2009 there was a significant, yet partial, correction of the external deficit, which nevertheless remains high, at 8.5% of GDP, and is projected in the programme to rise again sharply to 12.9% of GDP by 2013 as imports are expected to pick up. The external imbalance is likely to weigh on economic growth over the medium-term. High public sector dissavings would need to be financed by foreign debt or domestic private savings. Thus, the adjustment of the current account imbalance would require either higher cost of debt-financing or higher savings from the private sector. The latter would imply lower output growth through lower private consumption or investment (crowding-out effect). The programme's inflation projections appear realistic. [4]

The assessment notably takes into account the Commission services' spring 2010 forecast, but also other information that has become available since then.

(5) According to the programme, the general government deficit deteriorated strongly in 2009, reaching a deficit of 6.1% of GDP from a surplus of 0.9% of GDP in 2008, reflecting mainly the impact of the crisis on government finances but was also brought about by stimulus measures amounting to 1½% of GDP which the government adopted in line with the European Economic Recovery Plan (EERP) . According to the programme, fiscal policy is planned to be restrictive with a view to correcting the excessive deficit by 2013 under the assumed growth scenario.

(6) According to the update, the budgetary target for 2010 is a deficit of 6% of GDP. The 2010 budget law (approved by the Parliament on 24 December 2009) targeted a deficit of 4.5% of GDP on the basis of an estimated outturn for the deficit in 2009 of about 3% of GDP. Given that the final outturn for 2009 was a deficit of 6% of GDP, the budget law would imply an even higher deficit. However, the programme includes measures which aim to stop further budgetary deterioration and stabilise the deficit at the same levels as in 2009. The update projects the revenue-to-GDP ratio to rise by about 1¼ percentage points in 2010 compared with the outturn of 2009. Public expenditure is expected to increase by 1¼ percentage points of GDP. Primary expenditure is planned to rise further mainly driven by a further rise in social transfers, subsidies and in the public wage bill. According to the update, interest payments are set to continue their declining trend, falling by a ¼ percentage point of GDP, despite the rising stock of debt. Public investment is planned to remain at 2009 levels. Overall, the fiscal policy stance, as measured by the structural balance (i.e. in cyclically-adjusted terms net of one-off and other temporary measures), implied by the Programme will be tightening in 2010 of an order of ½% of GDP.

(7) The main goal of the programme's medium-term budgetary strategy is to bring the general government balance below the 3% of GDP reference value by 2013. The programme projects the nominal budget deficit to decline to 4.5% of GDP in 2011 (from 6.1% in the previous year) and 3.4% in 2012 before it eventually reaches 2.5% in 2013. The primary balance is expected to follow a similar pattern and reach a balanced position by the end of the period, from a deficit of 3.7% of GDP in 2010. The structural deficit, calculated according to the commonly agreed methodology, would continue to improve after 2010, to reach around 3½% of GDP in 2011, just below 3% in 2012 and 2¼% in 2013. The annual fiscal effort would average at 3/4% of GDP per year over the period 2010-2013. The adjustment appears front-loaded, although measures taken in 2010 will have their full effect only in 2011. Moreover, measures taken within the context of the EERP will only be phased out by the end of 2010. Consolidation is planned to be achieved mainly from the revenue side of the budget, which is projected to increase by 2.6 pp. of GDP between 2010 and 2013, while expenditure retrenchment would contribute an additional percentage point of GDP. Revenue supporting measures include the fight against tax evasion, a town planning amnesty, harmonisation of the minimum excise duties on petroleum products and application of the reduced VAT on foodstuff and pharmaceutical products as well as dividend income from semi-governmental organisations. As regards expenditure measures, the bulk of the programme's adjustment comes from controlling operational expenditure and reducing current transfers. The programme lists the targeting of social transfers and the containment of size and the rate of growth of public wage bill as expenditure categories for consolidation when consensus would be reached among social partners. The update confirms the commitment to the country-specific medium-term budgetary objective (MTO), which is a balanced budgetary position in structural terms (i.e. in cyclically-adjusted terms net of one-off and other temporary measures). The MTO adequately reflects the objectives of the Pact. The structural balances corresponding to the programme’s deficit targets imply that the MTO will not be reached within the programme period.

(8) The budgetary outcomes could be worse than targeted in the programme. In particular, the macroeconomic scenario projected in the update appears to be based on favourable growth assumptions throughout the programme period. On the revenue side, risks for public finances, particularly in 2010-2011, are higher than in previous years and are associated with a possible sharper contraction and rebalancing of economic growth towards a less-tax rich composition of growth. In view of the expected moderate economic recovery and the pressure to stimulate domestic demand through increased public expenditure, the risks of potential overruns are non negligible. These risks are mainly associated to the practise of submitting expenditure-increasing supplementary budgets during the course of the year which, beyond the intended reallocation of funds, has implied an increase in current expenditure. Moreover, social transfers might turn higher than expected in view of the recent past track record and the absence of a targeting mechanism at place as well as of the somewhat optimistic employment (thus unemployment) growth projections.

(9) The government gross debt-to-GDP ratio is estimated at 56.2% of GDP in 2009, up from 48.4% in the year before. Apart from the increase in the deficit and the decline in GDP growth, a stock-flow adjustment accounting for 1 percentage point of GDP contributed to the rise in the debt ratio. The latter reflects an accumulation of government assets, due to over-financing at the end of 2009 in order to meet obligations arising early in January of 2010. The debt ratio is projected to increase over the programme period, mainly driven by continued although declining primary deficits. The debt ratio will breach the reference value of 60% of GDP in 2010 and is projected to remain above the reference value throughout the programme period. It is projected to increase to around 63% of GDP in 2011 and 2012, thereafter slightly declining. In view of the downward risks to the macroeconomic scenario and the budgetary targets, the evolution of the debt ratio may be less favourable than projected in the programme.

(10) The long-term budgetary impact of ageing is significantly above the EU average, mainly as a result of a relatively high increase in pension expenditure as a share of GDP over the coming decades partly due to the fact that the pension scheme is still in a maturing phase. The programme discusses a pension reform introduced in April 2009 that is projected to slightly reduce the increase in pension expenditure and, more significantly, increase the social security contribution rates. The reform would improve the long-term balance of the pension system and reduce risks to sustainability, however without having an effect on the overall assessment. The budgetary position in 2009 as estimated in the programme compounds the budgetary impact of population ageing on the sustainability gap . Improving the primary balance over the medium term and implementing further measures aimed at curbing the substantial increase in age-related expenditure, especially pension and healthcare expenditure, would contribute to reducing the risks to the sustainability of public finances, which were assessed in the Commission 2009 Sustainability Report In the Council conclusions from 10 November 2009 on sustainability of public finances "the Council calls on Member States to focus attention to sustainability-oriented strategies in their upcoming stability and convergence programmes" and further "invites the Commission, together with the Economic Policy Committee and the Economic and Financial Committee, to further develop methodologies for assessing the long-term sustainability of public finances in time for the next Sustainability report", which is foreseen in 2012. as high . Medium-term debt projections that assume GDP growth rates to gradually recover to the values projected before the crisis, tax ratios to return to pre-crisis levels, and include the projected increase in age-related expenditure show that the budgetary strategy envisaged in the programme, taken at face value and with no further policy change, would almost be enough to stabilise the debt-to-GDP ratio by 2020.[5]

In the Council conclusions from 10 November 2009 on sustainability of public finances "the Council calls on Member States to focus attention to sustainability-oriented strategies in their upcoming stability and convergence programmes" and further "invites the Commission, together with the Economic Policy Committee and the Economic and Financial Committee, to further develop methodologies for assessing the long-term sustainability of public finances in time for the next Sustainability report", which is foreseen in 2012.

(11) In recent years, Cyprus has over-achieved its budgetary targets, albeit in a context of buoyant economic activity and tax-rich composition of growth. In the recent past, the budgetary framework has been improved by the adoption of the Financial Management Accounting System (FIMAS), the gradual introduction of a three-year medium-term budgetary framework (MTBF) and of Programme and Performance Budgeting (PPB). However, the practice of adopting supplementary budgets during the course of the year has implied an increase in current expenditure beyond the intended reallocation of funds. According to the Programme, the new budgeting framework is expected to cease this practice when fully implemented and lead to a more effective and efficient budgeting process, contributing to containing expenditure. At the same time, the new budgeting process would set a sound basis for reallocating expenditure in favour of growth-enhancing activities consistent with the priorities set by the National Reform Programme. However, the new framework is still at an early stage of implementation and is only foreseen to be fully in place in 2012. Therefore, its impact could become effective only in the medium-term. The new framework's timely implementation would be critical for a successful and lasting consolidation of the public finances.

(12) As regards the quality of public finances, the programme acknowledges its importance as a means to support potential growth and to ensure the long-term sustainability of public finances. In particular, the programme notes the impact the MTBF and PPB budgeting will have upon full implementation on the better allocation of resources to high-priority, growth enhancing areas in tandem with better control of non-productive expenditure. On the expenditure side, the programme includes a review of recent projects aimed at enhancing infrastructure, through Private Public Partnerships (PPP), as well as measures to improve education, through the increased use of computers in primary and secondary education and improvements in research and academic institutions. The update also includes the allocation of funds to restructure public hospitals into autonomous units and the adoption of a National Health Scheme, with the aim of improving effectiveness via regulated competition and cost containment. This seems essential as a means to control the anticipated expenditure increases associated to an ageing population. On the revenue side, the programme emphasizes the positive impact the introduction of the MTBF would have on improving the accuracy and sensitivity of revenue forecasts over the medium-term. The authorities note that given the volatility of tax elasticities in recent years due to the asset boom, revenue projections were adapted to take into account the impact of asset prices and the composition of GDP growth. The programme also notes the constant monitoring of the tax-benefit system by the authorities in order to endure that work pays while ensuring the support to vulnerable social groups.

(13) Overall, taking into account the risks to the budgetary targets mentioned above, the strategy to maintain supportive fiscal policies also in 2010 can be considered in line with the EERP. However, following the negative effects of the economic crisis, the general government deficit is to remain at 6% of GDP in 2010, gradually abating below the 3% reference value thereafter. While the programme's strategy foresees an average annual fiscal effort of ¾ percentage points of GDP over the period 2010-2013, this is subject to downside risks. Therefore, in view of the risks, the fiscal effort may not be sufficient to bring the deficit below the 3% of GDP reference value by 2013 as planned. Moreover, the composition of the consolidation strategy of the programme appears to be based largely on revenue-increasing measures with expenditure retrenchment being minimal. In fact, the programme projects the expenditure-to-GDP ratio to stabilise at a higher level in 2013 than the 2009 outturn. Measures that could reverse this situation are still under discussion with the social partners and, thus, subject to risks regarding the modalities and the timing of their implementation. As a result, the evolution of the debt ratio, which is planned to exceed 60% of GDP from 2010 onward, may also be less favourable than projected in the update.

(14) As regards the data requirements specified in the code of conduct for stability and convergence programmes, the programme provides all required and optional data.

The overall conclusion is that Cyprus' public finances deteriorated significantly as a result of the economic downturn and an expansionary fiscal stance due to the adoption of significant stimulus measures in line with the EERP. As a result, the budgetary balance turned to a deficit of 6.1% of GDP in 2009 from a surplus of 0.9% of GDP in 2008. The programme outlines a consolidation path starting in 2010 which aims to bring the general government balance below the 3% of GDP reference value by 2013. However, the adjustment is planned to be achieved mainly from the revenue side of the budget while the expenditure-to-GDP ratio remains at historically high levels. Moreover, against the background of a frail global economic recovery, the budgetary strategy is subject to significant downside risks, as the growth assumptions underlying the macroeconomic scenario of the programme are favourable. In the light of the high domestic and external imbalances, maintaining prudent policies and strengthening fiscal sustainability should be a priority. Therefore, controlling current expenditure through the implementation of an effective multi-annual budgetary framework would be an essential instrument to support the achievement of the consolidation plans and budgetary targets. In addition, fostering the quality of public finances is important also with a view to underpinning a smooth adjustment of the economy in the light of the imbalances it is faced with, notably by lifting potential GDP, enhancing competitiveness and further narrowing the external imbalance.

In view of the above assessment, Cyprus is invited to:

(i) limit the 2010 deficit to at most 6% of GDP, if necessary by reinforcing the consolidation measures, notably in case macroeconomic developments proves less favourable than the programme scenario, and take timely action to define a more expenditure-driven consolidation strategy; seize opportunities beyond the announced fiscal effort to accelerate fiscal consolidation and the reduction of the gross debt ratio back below the reference value;

(ii) implement, as envisaged, an effective multi-annual budgetary framework in order to ensure the adherence to the budgetary targets and to firmly contain expenditure over the medium-term;

(iii) improve the long-term sustainability of public finances by implementing reform measures to control pension and health care expenditure in order to curb the projected increase in age-related expenditure.

Comparison of key macroeconomic and budgetary projections

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Real GDP (% change)|SP Apr 2010|3.6|-1.7|0.5|1.5|3.0|3.2|

|COM May 2010|3.6|-1.7|-0.4|1.3|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|3.8|2.1|2.4|3.0|3.2|n.a.|

HICP inflation (%)|SP Apr 2010|4.4|0.2|2.7|2.0|2.0|2.0|

|COM May 2010|4.4|0.2|2.7|2.5|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|4.4|2.0|2.5|2.5|2.5|n.a.|

Output gap 1 (% of potential GDP)|SP Apr 2010|2.9|-1.3|-2.4|-2.5|-1.6|-0.5|

|COM May 2010|3.4|-0.7|-2.1|-1.6|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|0.8|-0.1|-0.6|-0.5|-0.2|n.a.|

Net lending/borrowing vis-à-vis the rest of the world (% of GDP)|SP Apr 2010|-17.7|-8.5|-11.5|-12.2|-12.6|-12.9|

|COM May 2010|-17.6|-8.2|-6.8|-6.7|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|-12.4|-12.1|-11.5|-10.9|-10.2|n.a.|

General government revenue (% of GDP)|SP Apr 2010|43.5|40.3|41.6|42.8|43.6|44.2|

|COM May 2010|43.5|40.3|41.2|41.3|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|45.3|43.8|44.0|44.4|44.8|n.a.|

General government expenditure (% of GDP)|SP Apr 2010|42.6|46.4|47.6|47.2|47.0|46.7|

|COM May 2010|42.6|46.4|48.3|49.0|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|44.3|44.6|45.5|46.3|47.1|n.a.|

General government balance (% of GDP)|SP Apr 2010|0.9|-6.1|-6.0|-4.5|-3.4|-2.5|

|COM May 2010|0.9|-6.1|-7.1|-7.7|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|1.0|-0.8|-1.4|-1.9|-2.2|n.a.|

Primary balance (% of GDP)|SP Apr 2010|3.7|-3.6|-3.7|-2.1|-1.0|0.1|

|COM May 2010|3.7|-3.6|-4.4|-4.8|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|3.9|1.5|0.8|0.2|-0.2|n.a.|

Cyclically-adjusted balance 1 (% of GDP)|SP Apr 2010|-0.2|-5.6|-5.1|-3.5|-2.8|-2.3|

|COM May 2010|-0.4|-5.8|-6.3|-7.1|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|0.7|-0.8|-1.2|-1.7|-2.1|n.a.|

Structural balance 3 (% of GDP)|SP Apr 2010|-0.2|-5.6|-5.2|-3.6|-2.9|-2.3|

|COM May 2010|-0.4|-5.8|-6.3|-7.1|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|0.7|-0.8|-1.2|-1.7|-2.1|n.a.|

Government gross debt (% of GDP)|SP Apr 2010|48.4|56.2|61.0|63.2|63.1|62.3|

|COM May 2010|48.4|56.2|62.3|67.6|n.a.|n.a.|

|SP Feb 2009|49.3|46.8|45.4|44.2|44.2|n.a.|

Notes :|

1 Output gaps and cyclically-adjusted balances from the programmes as recalculated by Commission services on the basis of the information in the programmes.|

2 Based on estimated potential growth of 2.0%, 2.8%, 2.8%, 2.8% and 2.8% respectively in the period 2009-2013.|

3 Cyclically-adjusted balance excluding one-off and other temporary measures. One-off and other temporary measures are 0.1% in years 2010, 2011 and 2012(all deficit reducing) according to the most recent programme. There are no one-off and other temporary measures in the Commission services' spring 2010 forecast.|

Source :|

Stability programme (SP); Commission services’ spring 2010 forecasts (COM); Commission services’ calculations.|

[1] OJ L 209, 2.8.1997, p. 1. The documents referred to in this text are available at: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_en.htm.

[2] Communication from the Commission to the European Council of 26 November 2008.

[3] OJ L 209, 2.8.1997, p. 1. The documents referred to in this text can be found at the following website: http://ec.europa.eu/econ o my_finance/sgp/index_en.htm.

[4] The assessment notably takes into account the Commission services' spring 2010 forecast, but also other information that has become available since then.

[5] In the Council conclusions from 10 November 2009 on sustainability of public finances "the Council calls on Member States to focus attention to sustainability-oriented strategies in their upcoming stability and convergence programmes" and further "invites the Commission, together with the Economic Policy Committee and the Economic and Financial Committee, to further develop methodologies for assessing the long-term sustainability of public finances in time for the next Sustainability report", which is foreseen in 2012.

CS

(...PICT...)|EVROPSKÁ KOMISE|

V Bruselu dne 12.5.2010

SEK(2010) 595 v konečném znění

Doporučení pro

STANOVISKO RADY

k aktualizovanému programu stability Kypru na období 2009 až 2013

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Obecné souvislosti

Pakt o stabilitě a růstu vychází z cíle zdravých veřejných financí, které jsou prostředkem pro posílení podmínek pro cenovou stabilitu a pro silný udržitelný růst, jenž bude přispívat k vytváření nových pracovních míst. V roce 2005 došlo k reformě paktu, která potvrdila, že je užitečný pro upevňování fiskální disciplíny, a pokusila se posílit jeho účinnost a ekonomické základy a zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Zejména přinesla větší flexibilitu v uplatňování pravidel pro postup při nadměrném schodku, především pokud jde o definici „výjimečných okolností“ a stanovení lhůt pro nápravu nadměrného schodku.

Nařízení Rady (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik Úř. věst. L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty, na něž se v tomto textu odkazuje, lze nalézt na této internetové stránce: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_cs.htm. , které je součástí Paktu o stabilitě a růstu, stanoví, že každý členský stát musí Radě a Komisi předložit program stability nebo konvergenční program a každý rok musí předkládat aktualizace tohoto programu. Členské státy, které již zavedly jednotnou měnu, předkládají (aktualizované) programy stability a členské státy, které jednotnou měnu zatím nezavedly, předkládají (aktualizované) konvergenční programy.[1]

Úř. věst. L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty, na něž se v tomto textu odkazuje, lze nalézt na této internetové stránce: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_cs.htm.

V souladu s uvedeným nařízením vydala Rada na základě doporučení Komise a po konzultaci s Hospodářským a finančním výborem dne 4. března 2008 k prvnímu programu stability Kypru své stanovisko. Pokud jde o aktualizované programy stability a konvergenční programy, nařízení stanoví, že jsou hodnoceny Komisí a přezkoumávány výše zmíněným výborem a že stejným postupem může aktualizované programy přezkoumávat také Rada.

2. Východiska pro hodnocení aktualizovaného programu

Komise posoudila nejnovější aktualizaci programu stability Kypru, která byla předložena 1. dubna 2010, a přijala doporučení pro stanovisko Rady k tomuto programu.

Aby bylo zřejmé, za jakých okolností se hodnotí rozpočtová strategie obsažená v aktualizovaném programu stability, jsou v následujících odstavcích shrnuty:

1) sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2008 („Plán evropské hospodářské obnovy“);

2) závěry Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci ze dne 20. října 2009 o strategii ústupu od fiskální angažovanosti;

3) nejnovější hodnocení pozice státu podle preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu (shrnutí stanoviska Rady k předchozí aktualizaci programu stability).

2.1. Sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2008 („Plán evropské hospodářské obnovy“)

Vzhledem k bezprecedentnímu rozsahu celosvětové krize, která v letech 2008–2009 zasáhla finanční trhy a světové hospodářství, vyzvala Evropská komise k přijetí Plánu evropské hospodářské obnovy (European Economic Recovery Plan – EERP) Sdělení Komise Evropské radě ze dne 26. listopadu 2008. . Tento plán navrhl koordinovaný proticyklický makroekonomický přístup k řešení krize v podobě ambiciózního souboru opatření na podporu ekonomiky, jenž spočívá i) v okamžitém rozpočtovém stimulu ve výši 200 mld. EUR (1,5 % HDP EU), který zahrnuje expanzi financovanou z rozpočtů členských států v celkové výši 170 mld. EUR (přibližně 1,2 % HDP EU) a prostředky EU na podporu bezprostředních opatření řádově ve výši 30 mld. EUR (přibližně 0,3 % HDP EU); a ii) v několika prioritních opatřeních, jež vycházejí z Lisabonské strategie a byla navržena tak, aby naše ekonomiky připravila na řešení dlouhodobých cílů, a která pokračují v provádění strukturálních reforem, jejichž cílem je zvyšování potenciálního růstu. Tento plán navrhl, aby byl fiskální stimul pro jednotlivé členské státy diferencován podle jejich individuální situace, pokud jde o udržitelnost veřejných financí a konkurenční pozici. Zejména v případě členských států mimo eurozónu, které vykazují značnou vnější a vnitřní nerovnováhu, by rozpočtová politika měla především usilovat o nápravu této nerovnováhy. Plán schválila Evropská rada dne 11. prosince 2008. [2]

Sdělení Komise Evropské radě ze dne 26. listopadu 2008.

2.2. Závěry Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci ze dne 20. října 2009 o strategii ústupu od fiskální angažovanosti

Po prvních známkách hospodářského oživení, zejména po zastavení prudkého poklesu hospodářské aktivity, stabilizaci finančních trhů a zvýšení důvěry dospěla Rada dne 20. října 2009 k závěru, že ačkoliv je oživení prozatím křehké, a zatím tedy nenadešel čas stáhnout podporu, kterou vlády ekonomice a finančnímu sektoru poskytly, je třeba připravit koordinovanou strategii ústupu od rozsáhlých stimulačních politik. Tato strategie by měla zajistit rovnováhu, pokud jde o aspekty stabilizace a udržitelnosti, a měla by zohlednit vzájemné působení jednotlivých politických nástrojů, stejně jako diskusi probíhající na celosvětové úrovni. Včasné navržení a oznámení této strategie by pomohlo podpořit důvěru ve střednědobé politiky a ukotvit očekávání. Vedle odbourání stimulačních opatření přijatých v rámci Plánu evropské hospodářské obnovy byla nezbytná značná fiskální konsolidace, která by zastavila a případně zvrátila nárůst zadlužení a obnovila zdravé fiskální pozice. Zvyšování účinnosti a účelnosti veřejných financí a intenzity strukturálních reforem byly žádoucí i v krátkodobém horizontu, jelikož by přispěly k posílení růstu potenciálního produktu a snižování dluhu. Rada se dohodla na těchto zásadách strategie ústupu od fiskální angažovanosti: i) strategie by měla být mezi zeměmi koordinována v rámci důsledného plnění Paktu o stabilitě a růstu; ii) s ohledem na okolnosti v jednotlivých zemích je třeba včas odbourat fiskální stimul; iii) tempo konsolidace by mělo být ambiciózní a ve většině zemí by mělo výrazně překročit referenční hodnotu 0,5 % HDP ročně ve strukturálním vyjádření; a iv) důvěryhodnost strategie by měla být podpořena opatřeními na zvýšení kvality veřejných financí a úsilím o ambiciózní strukturální reformu, jež by zvýšila zaměstnanost a potenciální růst.

2.3. Hodnocení ve stanovisku Rady k předchozí aktualizaci

Ve svém stanovisku ze dne 3. dubna 2009 shrnula Rada své hodnocení předchozí aktualizace programu stability, který se vztahuje na období 2008–2012, následovně. Celkově lze shrnout, že „fiskální politika bude v roce 2009 orientována expanzivně z důvodu přijetí významných stimulačních opatření v tomto roce v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy. V dalších letech je projektováno další zhoršování fiskálního salda. Z toho vyplývající fiskální uvolnění se vzhledem k relativně dobrým hospodářským vyhlídkám a vzhledem ke stávající velké vnější nerovnováze nejeví jako odůvodněné. Navíc vzhledem k výraznému zhoršování globálního ekonomického prostředí je rozpočtová strategie vystavena značným rizikům nepříznivého vývoje, neboť předpoklady růstu, z nichž vychází makroekonomický scénář programu, jsou optimistické. V kontextu velké vnější nerovnováhy by mělo být prioritou pokračovat v provádění obezřetné politiky a posílit fiskální udržitelnost. Hlavním úkolem fiskální politiky Kypru je proto držet běžné výdaje pod kontrolou a vyhýbat se procyklickým krokům. Zlepšení kvality veřejných financí je kromě toho důležité i z hlediska podpory bezproblémové korekce hospodářství vzhledem k nerovnováze, která ho zatěžuje“. S ohledem na toto hodnocení Rada Kypr vyzvala, aby „i) prováděl v roce 2009 plánovanou fiskální politiku v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy a v rámci Paktu o stabilitě a růstu a zároveň nedopustil další zhoršování stavu veřejných financí v roce 2009 v porovnání s příslušným cílem; ii) dosáhl snížení namísto očekávaného zvýšení fiskálního schodku v roce 2010 a v dalších letech omezením zvyšování výdajů s cílem zajistit zdravou fiskální pozici ve střednědobém výhledu; a iii) s ohledem na projektovaný dopad stárnutí populace na veřejné výdaje posílil dlouhodobou udržitelnost veřejných financí prováděním reformy penzijních a zdravotních systémů“.

Doporučení pro

STANOVISKO RADY

k aktualizovanému programu stability Kypru na období 2009 až 2013

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1466/97 ze dne 7. července 1997 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik Úř. věst. L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty, na něž se v tomto textu odkazuje, lze nalézt na této internetové adrese: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_cs.htm. , a zejména na čl. 5 odst. 3 (pro PS) uvedeného nařízení,[3]

Úř. věst. L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty, na něž se v tomto textu odkazuje, lze nalézt na této internetové adrese:

http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_cs.htm.

s ohledem na doporučení Komise,

po konzultaci s Hospodářským a finančním výborem,

VYDALA TOTO STANOVISKO:

(1) Dne [DD. měsíc 2010] Rada přezkoumala aktualizovaný program stability Kypru, který se vztahuje na období 2009 až 2013.

(2) V roce 2009 hospodářská aktivita zpomalila o 1,7 %. Bylo to poprvé za posledních třicet pět let, kdy Kypr zaznamenal záporný růst. Na růst silně dolehla slabá domácí poptávka a nepříznivé vnější prostředí. Zejména vysoká zadluženost domácností spolu s přísnými úvěrovými podmínkami, zhoršujícím se výhledem na trhu práce a nepříznivými vlivy na důvěru občanů vedly k poklesu soukromé spotřeby. Současně došlo k silné korekci v oblasti investic v době, kdy byl zaznamenán pokles zahraniční poptávky po bydlení, malá míra využívání kapacit a restrukturalizace bilancí firem. Veřejná spotřeba byla jedinou složkou poptávky, která povzbuzovala hospodářskou aktivitu, částečně díky stimulačnímu balíčku ve výši 1½ % HDP, zavedenému v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy. Kromě těchto diskrečních opatření vyvolalo zpomalení hospodářské aktivity, postupné odeznění výrazného růstu cen aktiv a skladba růstu generující nižší daňové příjmy značný tlak na veřejné finance. V důsledku toho veřejné finance zaznamenaly pokles z přebytku 0,9 % HDP v roce 2008 na schodek ve výši 6,1 % HDP. Krize rovněž přispěla k výraznější akumulaci vysoké vnější nerovnováhy, v čemž se odráží nejen nízké čisté úspory soukromého sektoru, ale i zhoršení čistého salda veřejných financí a ztráta konkurenceschopnosti. Očekává se, že vyhlídky na hospodářské oživení nepříznivě ovlivní slabá domácí poptávka a stagnující vnější oživení. Růst HDP se v roce 2010 podle předpokladů ještě zpomalí, i když spíše v menší míře, a v roce 2011 se mírně zlepší. Ve střednědobém horizontu tak Kypr stojí před úkolem posílit růst i navzdory křehké povaze celosvětového hospodářského oživení a zároveň vyřešit stávající makroekonomickou nerovnováhu zachováním obezřetné fiskální politiky. V horizontu dlouhodobém země čelí nutnosti posílit udržitelnost veřejných financí s ohledem na stárnutí obyvatelstva.

(3) Ačkoliv je velká část poklesu skutečného HDP pozorovaného v souvislosti s krizí cyklická, byla nepříznivě ovlivněna i úroveň potenciálního produktu. Kromě toho může krize také ovlivnit potenciální růst ve střednědobém horizontu prostřednictvím nižších investic, omezení dostupnosti úvěrů a zvýšení strukturální nezaměstnanosti. Dopad hospodářské krize navíc zesílí nepříznivé účinky demografického stárnutí na potenciální produkt a udržitelnost veřejných financí. V tomto kontextu bude nezbytné zrychlit tempo strukturálních reforem s cílem podpořit potenciální růst. Konkrétně je důležité, aby Kypr podnikl reformy v oblasti pracovního trhu, především s cílem posílit možnosti celoživotního vzdělávání, a to zejména s ohledem na starší pracovníky s nízkou kvalifikací a nezaměstnané a dále zajistit včasné a účinné provedení plánovaných reforem v oblasti technického a odborného vzdělávání. Navíc je třeba lépe sladit růst mezd s produktivitou, růstem zaměstnanosti a konkurenceschopností.

(4) Makroekonomický scénář, z něhož program vychází, předpokládá, že reálný HDP vzroste z −1,7 % v roce 2009 na 0,5 % v roce 2010 a poté se vrátí na průměrné tempo ve výši téměř 2,6 % ve zbývající části programového období. Na základě vyhodnocení informací, které jsou v současné době k dispozici Hodnocení zohledňuje zejména prognózy útvarů Komise z jara 2010, avšak i další informace, jež jsou od uvedené doby k dispozici. , se zdá, že tento scénář je založen na příznivých předpokladech růstu během programového období. Konkrétně se očekává, že soukromá spotřeba se bude vyvíjet příznivě, čemuž má napomoci poněkud optimistický růst zaměstnanosti a mezd. Program předpokládá, že reálný růst investic ve stavebnictví bude v krátkodobém horizontu nadále záporný a že ve druhé polovině programového období zaznamená oživení. Výhledové ukazatele však pro odvětví stavebnictví naznačují ve střednědobém horizontu silnější korekci, než jakou program předpokládá. I přes zlepšující se hospodářský výhled navíc křehkost hospodářského oživení hlavních obchodních partnerů Kypru znamená pro makroekonomický scénář uvedený v programu nezanedbatelná rizika nepříznivého vývoje. V důsledku zpomalení hospodářské aktivity v roce 2009 došlo k výrazné, byť jen částečné korekci vnějšího schodku, který je na úrovni 8,5 % HDP i nadále vysoký a který má podle projekcí v programu znovu prudce vzrůst na 12,9 % HDP do roku 2013, neboť se očekává, že se bude postupně zvyšovat dovoz. Je pravděpodobné, že vnější nerovnováha nepříznivě dolehne ve střednědobém horizontu na hospodářský růst. Vysoké záporné úspory veřejného sektoru by musely být financovány ze zahraničního dluhu nebo z úspor domácího soukromého sektoru. Korekce nerovnováhy běžného účtu by si proto vyžádala buď vyšší náklady na financování dluhu, nebo vyšší úspory soukromého sektoru. Druhé řešení by znamenalo menší růst produktu na základě menší soukromé spotřeby nebo menších investic (efekt vytěsňování). Projekce míry inflace uvedené v programu se jeví realistické. [4]

Hodnocení zohledňuje zejména prognózy útvarů Komise z jara 2010, avšak i další informace, jež jsou od uvedené doby k dispozici.

(5) Podle programu se schodek veřejných financí v roce 2009 výrazně zhoršil, kdy z přebytku 0,9 % HDP v roce 2008 klesl na úroveň 6,1 % HDP, v čemž se především odrazil dopad krize na stav veřejných financí, ale přispěla k tomu také stimulační opatření ve výši 1½ % HDP, která vláda přijala v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy. V programu je uvedeno, že fiskální politika má být podle plánu restriktivní, aby bylo podle předpokládaného scénáře růstu možné napravit nadměrný schodek do roku 2013.

(6) Podle aktualizace je rozpočtovým cílem na rok 2010 schodek ve výši 6 % HDP. Zákon o rozpočtu na rok 2010 (schválený parlamentem dne 24. prosince 2009) stanovil schodek ve výši 4,5 % HDP na základě odhadu výsledného schodku v roce 2009, který se pohyboval kolem 3 % HDP. Vzhledem k tomu, že výsledný schodek za rok 2009 se zastavil na úrovni 6 % HDP, ze zákona o rozpočtu vlastně vyplývá schodek vyšší. Do programu jsou však zahrnuta opatření, jejichž cílem je zastavit další zhoršování stavu rozpočtu a schodek stabilizovat na stejné úrovni jako v roce 2009. Aktualizace předpokládá, že poměr příjmů k HDP vzroste v roce 2010 v porovnání s výsledkem za rok 2009 asi o 1¼ procentního bodu. Očekává se, že veřejné výdaje vzrostou o 1¼ procentního bodu HDP. Plánuje se, že primární výdaje se budou nadále zvyšovat především v důsledku dalšího růstu sociálních transferů, dotací a mezd ve veřejném sektoru. Platby úroků se mají podle aktualizace i navzdory zvyšujícímu se dluhu nadále snižovat a klesnout o ¼ procentního bodu HDP. Veřejné investice mají podle plánu zůstat na úrovni roku 2009. Celkově lze shrnout, že orientace fiskální politiky měřená změnou strukturálního salda (tj. cyklicky očištěného salda bez vlivu jednorázových a jiných dočasných opatření), jež vyplývá z programu, se v roce 2010 zpřísní řádově o ½ % HDP.

(7) Hlavním cílem střednědobé rozpočtové strategie programu je snížit do roku 2013 saldo veřejných financí pod referenční hodnotu 3 % HDP. Program předpokládá, že nominální schodek rozpočtu se sníží na 4,5 % HDP v roce 2011 (z 6,1 % v předchozím roce), dále na 3,4 % v roce 2012 a konečně na 2,5 % v roce 2013. Očekává se, že primární saldo se bude vyvíjet obdobně a že do konce období dosáhne ze schodku ve výši 3,7 % HDP v roce 2010 vyrovnaného stavu. Strukturální schodek vypočítaný podle společně dohodnuté metodiky by se po roce 2010 měl nadále zlepšovat, takže v roce 2011 by měl dosahovat hodnoty kolem 3½ % HDP, v roce 2012 hodnoty těsně pod hranicí 3 % a v roce 2013 hodnoty 2¼ %. Roční fiskální úsilí v období 2010–2013 by mělo v průměru dosahovat hodnoty ¾ % HDP za rok. Zdá se, že korekce je soustředěna na počátek programového období, ačkoliv účinek opatření přijatých v roce 2010 se plně projeví až v roce 2011. Navíc opatření přijatá v souvislosti s Plánem evropské hospodářské obnovy budou postupně ukončena až koncem roku 2010. Plánuje, se že konsolidace bude dosaženo zejména prostřednictvím příjmové strany rozpočtu, jež by se podle předpokladu měla v letech 2010 až 2013 zvýšit o 2,6 procentního bodu HDP, a omezení výdajů by mělo přinést další procentní bod HDP. Opatření na podporu příjmů zahrnují boj proti daňovým únikům, amnestii v rámci kolaudačního řízení, harmonizaci minimálních spotřebních daní uvalených na ropné produkty a uplatnění snížené sazby DPH na potraviny a farmaceutické produkty, jakož i příjem z dividend z polostátních organizací. Pokud jde o výdajová opatření, vychází celková korekce programu z kontroly provozních výdajů a snižování běžných transferů. Program uvádí, že bude-li dosaženo shody mezi sociálními partnery, předmětem konsolidace budou tyto kategorie výdajů: stanovení cílů pro sociální transfery a omezení výše a tempa růstu mezd ve veřejném sektoru. Aktualizace potvrzuje závazek ke střednědobému rozpočtovému cíli pro danou zemi, kterým je vyrovnaný strukturální rozpočet (tj. cyklicky očištěné saldo bez vlivu jednorázových a jiných dočasných opatření). Střednědobý cíl přiměřeně odráží cíle Paktu o stabilitě a růstu. Ze strukturálních sald odpovídajících cílům schodku uvedeným v programu vyplývá, že střednědobého cíle nebude v programovém období dosaženo.

(8) Rozpočtové výsledky by mohly být horší, než program předpokládá. Především se zdá, že makroekonomický scénář, s nímž aktualizace pracuje, vychází z příznivých předpokladů růstu po celé programové období. Na straně příjmů jsou rizika pro veřejné finance zejména v letech 2010 a 2011 vyšší než v letech předchozích a jsou spojena s možným prudším poklesem hospodářského růstu a se změnou ve vyvážení jeho složek ve výsledku generujícím nižší daňové příjmy. Vzhledem k tomu, že se očekává mírné hospodářské oživení, a vzhledem k tlaku na povzbuzení domácí poptávky prostřednictvím vyšších veřejných výdajů nejsou rizika možného překročení výdajů zanedbatelná. Tato rizika jsou především spojena s praxí spočívající v předkládání dodatečných rozpočtů zvyšujících výdaje v průběhu roku, která znamenala růst běžných výdajů nad plánované přerozdělení prostředků. Kromě toho se může ukázat, že sociální transfery budou vyšší, než se očekává, a to vzhledem k nedávné historii a absenci zavedeného mechanismu pro stanovení jejich cílů, jakož i k poněkud optimistickým projekcím růstu zaměstnanosti (a tím i nezaměstnanosti).

(9) Poměr hrubého veřejného dluhu k HDP se v roce 2009 odhaduje na 56,2 % HDP, což je vyšší hodnota než 48,4 % v roce předchozím. Kromě prohloubení schodku a poklesu růstu HDP přispěla k rostoucí míře zadlužení i vnitřní dynamika dluhu, na niž připadl 1 procentní bod HDP. Tato dynamika odráží akumulaci státních aktiv v důsledku nadměrného financování na konci roku 2009 s cílem splnit závazky připadající na začátek ledna 2010. Předpokládá se, že míra zadlužení, vyplývající převážně z trvalých, byť klesajících primárních schodků, v průběhu programového období vzroste. Míra zadlužení v roce 2010 prolomí referenční hodnotu 60 % HDP a předpokládá se, že nad úrovní této referenční hodnoty zůstane po celé programové období. Podle projekcí se má v letech 2011 a 2012 zvýšit přibližně na 63 % HDP a následně začít mírně klesat. Vzhledem k rizikům nepříznivého vývoje ohrožujícím makroekonomický scénář a plnění rozpočtových cílů je možné, že vývoj míry zadlužení by mohl být méně příznivý, než se v programu předpokládá.

(10) Dlouhodobý dopad stárnutí obyvatelstva na rozpočet výrazně převyšuje průměr EU, což je dáno především relativně vysokým růstem výdajů na důchody v poměru k HDP v nadcházejících desetiletích částečně v důsledku toho, že důchodový systém je stále ve fázi rozvoje. Program rozebírá důchodovou reformu zahájenou v dubnu 2009, která má podle projekcí růst výdajů na důchody mírně snížit, a především zvýšit výši příspěvků na sociální zabezpečení. Reforma by měla zlepšit dlouhodobé saldo důchodového systému a zmenšit rizika ohrožující udržitelnost, neměla by však mít vliv na celkové hodnocení. Rozpočtová pozice v roce 2009 odhadovaná v programu zesiluje rozpočtový dopad stárnutí obyvatelstva na mezeru udržitelnosti. Ke snížení rizik ohrožujících udržitelnost veřejných financí, jež byla v roce 2009 ve zprávě Komise o udržitelnosti V závěrech Rady ze dne 10. listopadu 2009 o udržitelnosti veřejných financí „Rada vyzývá členské státy, aby ve svých budoucích programech stability a konvergenčních programech zaměřily pozornost na strategie orientované na udržitelnost“ a dále „vyzývá Komisi spolu s Výborem pro hospodářskou politiku a Hospodářským a finančním výborem, aby dále vyvíjely metodiku hodnocení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, jež by měla být včas k dispozici pro účely nadcházející zprávy o udržitelnosti“, která se plánuje na rok 2012. hodnocena jako vysoká, by přispělo zlepšení primárního salda ve střednědobém horizontu a zavedení dalších opatření zaměřených na omezování významného růstu výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva, zejména výdajů na důchody a zdravotnictví. Střednědobé projekce vývoje dluhu, které očekávají, že tempo růstu HDP se bude postupně vracet na hodnoty předpokládané před krizí a že se míra zdanění vrátí na úroveň před vypuknutím krize, a které zahrnují předpokládané zvýšení výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva, ukazují, že rozpočtová strategie plánovaná v programu by ve své současné podobě a bez další změny politiky téměř postačovala ke stabilizaci poměru dluhu k HDP do roku 2020. [5]

V závěrech Rady ze dne 10. listopadu 2009 o udržitelnosti veřejných financí „Rada vyzývá členské státy, aby ve svých budoucích programech stability a konvergenčních programech zaměřily pozornost na strategie orientované na udržitelnost“ a dále „vyzývá Komisi spolu s Výborem pro hospodářskou politiku a Hospodářským a finančním výborem, aby dále vyvíjely metodiku hodnocení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, jež by měla být včas k dispozici pro účely nadcházející zprávy o udržitelnosti“, která se plánuje na rok 2012.

(11) V posledních letech Kypr překonával své rozpočtové cíle, třebaže na pozadí živé hospodářské aktivity a skladby růstu generující vyšší daňové příjmy. V nedávné minulosti byl rozpočtový rámec zlepšen přijetím účetního systému pro finanční řízení (FIMAS) a postupným zavedením tříletého střednědobého rozpočtového rámce a metodiky sestavování rozpočtu podle programů a výsledků (PPB). Praxe spočívající v přijímání dodatečných rozpočtů v průběhu roku však znamenala růst běžných výdajů nad plánované přerozdělení prostředků. Program uvádí, že nový rozpočtový rámec by měl po úplném zavedení tuto praxi ukončit a měl by vést k efektivnějšímu a účinnějšímu procesu sestavování rozpočtu, který přispěje k omezení výdajů. Zároveň by nový proces sestavování rozpočtu měl položit pevný základ pro přerozdělení výdajů ve prospěch aktivit podporujících hospodářský růst, které jsou v souladu s prioritami stanovenými národním programem reforem. Nový rámec je však stále v počáteční fázi zavádění a předpokládá se, že v plném rozsahu bude zaveden až v roce 2012. Jeho dopad by se proto mohl projevit až ve střednědobém horizontu. Včasné zavedení nového rámce by mělo zásadní význam pro úspěšnou a trvalou konsolidaci veřejných financí.

(12) Pokud jde o kvalitu veřejných financí, program uznává její důležitost jako prostředku podpory potenciálního růstu a zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Program se konkrétně zmiňuje o dopadu, jaký budou mít střednědobý rozpočtový rámec a metodika sestavování rozpočtu podle programů a výsledků po úplném zavedení na lepší přidělování zdrojů vysoce prioritním oblastem podporujícím růst a na lepší kontrolu neproduktivních výdajů. Na straně výdajů program zahrnuje přezkum nedávných projektů zaměřených na posílení infrastruktury prostřednictvím partnerství soukromého a veřejného sektoru, jakož i opatření ke zlepšení vzdělávání zvýšeným využíváním počítačů v primárním a sekundárním vzdělávání a zlepšením výzkumných a akademických institucí. Aktualizace rovněž zahrnuje přidělení finančních prostředků na přeměnu veřejných nemocnic v samostatné jednotky a přijetí národního systému zdravotní péče s cílem zlepšit jeho účinnost regulovanou hospodářskou soutěží a omezením nákladů. Zdá se, že tyto kroky jsou velmi důležitým nástrojem kontroly očekávaného zvyšování výdajů souvisejícího se stárnoucí populací. Na straně příjmů program zdůrazňuje, že zavedení střednědobého rozpočtového rámce by mělo mít pozitivní dopad na zlepšení přesnosti a citlivosti projekcí příjmů ve střednědobém horizontu. Příslušné orgány poznamenávají, že vzhledem ke kolísavosti daňových elasticit v posledních letech dané výrazným růstem cen aktiv byly projekce příjmů upraveny tak, aby zohledňovaly dopad cen aktiv a skladbu růstu HDP. Program rovněž poukazuje na to, že příslušné orgány neustále sledují systém daní a sociálních dávek, aby zajistily, že se vyplatí pracovat a že je zabezpečena podpora zranitelným sociálním skupinám.

(13) Celkově lze shrnout, že vzhledem k výše zmíněným rizikům ohrožujícím rozpočtové cíle je možné mít za to, že strategie zachovat podpůrné fiskální politiky i v roce 2010 je v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy. Kvůli nepříznivým dopadům hospodářské krize však schodek veřejných financí má v roce 2010 zůstat na úrovni 6 % HDP a následně se postupně snížit pod referenční hodnotu 3 %. Přestože strategie programu počítá v období 2010–2013 s průměrným ročním fiskálním úsilím ve výši ¾ procentního bodu HDP, tato hodnota podléhá rizikům nepříznivého vývoje. Vzhledem k těmto rizikům proto uvedené fiskální úsilí nemusí postačovat k tomu, aby ke snížení schodku pod referenční hodnotu 3 % HDP došlo podle plánu do roku 2013. Navíc se zdá, že skladba konsolidační strategie uvedené v programu se zakládá převážně na opatřeních ke zvýšení příjmů, zatímco omezení výdajů je minimální. Program vlastně předpokládá, že poměr výdajů k HDP se v roce 2013 ustálí na úrovni, která překračuje výsledek za rok 2009. Opatření, jež by tuto situaci mohla zvrátit, se stále projednávají se sociálními partnery, a proto podléhají rizikům, pokud jde o způsoby a načasování jejich zavedení. V důsledku toho může být vývoj míry zadlužení, která má podle plánu počínaje rokem 2010 překročit hranici 60 % HDP, méně příznivý, než jak aktualizace předpokládá.

(14) Pokud jde o požadavky na údaje stanovené v souboru pravidel pro programy stability a konvergenční programy, program poskytuje všechny požadované a nepovinné údaje.

Celkově lze shrnout, že stav veřejných financí Kypru se výrazně zhoršil v důsledku hospodářského poklesu a expanzivní orientace fiskální politiky, jež vyplynula z přijetí významných stimulačních opatření v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy. V důsledku toho rozpočtové saldo zaznamenalo pokles z přebytku 0,9 % HDP v roce 2008 na schodek ve výši 6,1 % HDP v roce 2009. Program popisuje proces konsolidace počínaje rokem 2010, jehož cílem je snížit saldo veřejných financí pod referenční hodnotu 3 % HDP do roku 2013. Korekce má však být podle plánu dosaženo především prostřednictvím příjmové strany rozpočtu, zatímco poměr výdajů k HDP zůstává na historicky nejvyšší úrovni. Navíc vzhledem ke křehkosti celosvětového hospodářského oživení je rozpočtová strategie vystavena značným rizikům nepříznivého vývoje, neboť předpoklady růstu, z nichž vychází makroekonomický scénář programu, jsou optimistické. V kontextu velké domácí a vnější nerovnováhy by mělo být prioritou pokračovat v provádění obezřetné politiky a posílit fiskální udržitelnost. Kontrola běžných výdajů zavedením efektivního víceletého rozpočtového rámce by proto byla důležitým nástrojem, který by napomohl dosažení konsolidačních plánů a rozpočtových cílů. Zlepšení kvality veřejných financí je kromě toho důležité i z hlediska podpory bezproblémové korekce hospodářství vzhledem k nerovnováze, která ho zatěžuje, zejména zvýšením růstu potenciálního HDP, posílením konkurenceschopnosti a dalším omezením vnější nerovnováhy.

S ohledem na výše uvedené hodnocení se Kypr vyzývá, aby:

i) omezil schodek za rok 2010 na nejvýše 6 % HDP, v případě nutnosti posílením konsolidačních opatření, a to zejména v případě, kdy by makroekonomický vývoj byl méně příznivý, než jak předpokládá programový scénář, a přijal včasná opatření k vymezení konsolidační strategie více zaměřené na stranu výdajů; využil příležitostí nad rámec oznámeného fiskálního úsilí s cílem urychlit fiskální konsolidaci a snižování poměru hrubého veřejného dluhu k HDP pod úroveň referenční hodnoty;

ii) podle plánu zavedl efektivní víceletý rozpočtový rámec s cílem zajistit dodržování rozpočtových cílů a ve střednědobém horizontu podstatně omezit výdaje;

iii) zlepšil dlouhodobou udržitelnost veřejných financí zavedením reformních opatření ke kontrole výdajů na důchody a zdravotní péči s cílem omezit předpokládaný růst výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva.

Srovnání základních makroekonomických a rozpočtových projekcí

 | |2008|2009|2010|2011|2012|2013|

Reálný HDP (změna v %)|PS duben 2010|3,6|−1,7|0,5|1,5|3,0|3,2|

|KOM květen 2010|3,6|−1,7|−0,4|1,3|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|3,8|2,1|2,4|3,0|3,2|neuv.|

Inflace HISC (%)|PS duben 2010|4,4|0,2|2,7|2,0|2,0|2,0|

|KOM květen 2010|4,4|0,2|2,7|2,5|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|4,4|2,0|2,5|2,5|2,5|neuv.|

Mezera výstupu 1 (% potenciálního HDP)|PS duben 2010|2,9|−1,3|−2,4|−2,5|−1,6|−0,5|

|KOM květen 2010|3,4|−0,7|−2,1|−1,6|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|0,8|−0,1|−0,6|−0,5|−0,2|neuv.|

Čisté půjčky/úvěry vůči zbytku světa (% HDP)|PS duben 2010|−17,7|−8,5|−11,5|−12,2|−12,6|−12,9|

|KOM květen 2010|−17,6|−8,2|−6,8|−6,7|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|−12,4|−12,1|−11,5|−10,9|−10,2|neuv.|

Veřejné příjmy (% HDP)|PS duben 2010|43,5|40,3|41,6|42,8|43,6|44,2|

|KOM květen 2010|43,5|40,3|41,2|41,3|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|45,3|43,8|44,0|44,4|44,8|neuv.|

Veřejné výdaje (% HDP)|PS duben 2010|42,6|46,4|47,6|47,2|47,0|46,7|

|KOM květen 2010|42,6|46,4|48,3|49,0|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|44,3|44,6|45,5|46,3|47,1|neuv.|

Saldo veřejných financí (% HDP)|PS duben 2010|0,9|−6,1|−6,0|−4,5|−3,4|−2,5|

|KOM květen 2010|0,9|−6,1|−7,1|−7,7|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|1,0|−0,8|−1,4|−1,9|−2,2|neuv.|

Primární saldo (% HDP)|PS duben 2010|3,7|−3,6|−3,7|−2,1|−1,0|0,1|

|KOM květen 2010|3,7|−3,6|−4,4|−4,8|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|3,9|1,5|0,8|0,2|−0,2|neuv.|

Cyklicky očištěné saldo 1 (% HDP)|PS duben 2010|−0,2|−5,6|−5,1|−3,5|−2,8|−2,3|

|KOM květen 2010|−0,4|−5,8|−6,3|−7,1|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|0,7|−0,8|−1,2|−1,7|−2,1|neuv.|

Strukturální saldo 3 (% HDP)|PS duben 2010|−0,2|−5,6|−5,2|−3,6|−2,9|−2,3|

|KOM květen 2010|−0,4|−5,8|−6,3|−7,1|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|0,7|−0,8|−1,2|−1,7|−2,1|neuv.|

Hrubý veřejný dluh (% HDP)|PS duben 2010|48,4|56,2|61,0|63,2|63,1|62,3|

|KOM květen 2010|48,4|56,2|62,3|67,6|neuv.|neuv.|

|PS únor 2009|49,3|46,8|45,4|44,2|44,2|neuv.|

Poznámky:|

1 Mezery výstupu a cyklicky očištěná salda podle programů přepočítávají útvary Komise na základě údajů obsažených v programech.|

2 Na základě odhadovaného potenciálního růstu v jednotlivých letech období 2009–2013 ve výši 2,0 %, 2,8 %, 2,8 %, 2,8 % a 2,8 %.|

3 Cyklicky očištěné saldo bez jednorázových a jiných dočasných opatření. Jednorázová a jiná dočasná opatření činí podle posledního programu 0,1 % HDP v letech 2010, 2011 a 2012 (a všechna zvyšují schodek). Prognóza útvarů Komise z jara 2010 neobsahuje žádná jednorázová a jiná dočasná opatření.|

Zdroj:|

Program stability (PS), prognózy útvarů Komise z jara 2010 (KOM); výpočty útvarů Komise.|

[1] Úř. věst. L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty, na něž se v tomto textu odkazuje, lze nalézt na této internetové stránce: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_cs.htm.

[2] Sdělení Komise Evropské radě ze dne 26. listopadu 2008.

[3] Úř. věst. L 209, 2.8.1997, s. 1. Dokumenty, na něž se v tomto textu odkazuje, lze nalézt na této internetové adrese: http://ec.europa.eu/economy_finance/sgp/index_cs.htm.

[4] Hodnocení zohledňuje zejména prognózy útvarů Komise z jara 2010, avšak i další informace, jež jsou od uvedené doby k dispozici.

[5] V závěrech Rady ze dne 10. listopadu 2009 o udržitelnosti veřejných financí „Rada vyzývá členské státy, aby ve svých budoucích programech stability a konvergenčních programech zaměřily pozornost na strategie orientované na udržitelnost“ a dále „vyzývá Komisi spolu s Výborem pro hospodářskou politiku a Hospodářským a finančním výborem, aby dále vyvíjely metodiku hodnocení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, jež by měla být včas k dispozici pro účely nadcházející zprávy o udržitelnosti“, která se plánuje na rok 2012.