Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnice 2008/99/ES

(COM(2021) 851 final – 2021/0422 (COD))

(2022/C 290/23)

Zpravodaj:	Arnaud SCHWARTZ
Spoluzpravodajka:	Ozlem YILDIRIM

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 02/05/2022
Právní základ	čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	08/03/2022
Přijato na plenárním zasedání	23/03/2022
Plenární zasedání č.	568
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	215/3/6

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá návrh Komise, jehož cílem je revize směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a nahrazení směrnice 2008/99/ES (směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí), protože reaguje na hlavní nedostatky aktuální směrnice a účelem je řešit nárůst trestné činnosti proti životnímu prostředí v Evropě.

1.2.

EHSV zdůrazňuje, že návrh zachovává původní oblast působnosti, jež je vymezena v seznamu trestných činů, a neobsahuje definici samostatného obecného trestného činu poškození nebo ohrožení životního prostředí. EHSV se domnívá, že by seznam trestných činů měl být co nejvíce rozšířen tak, aby nebylo nutno směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí znovu revidovat krátce po jejím vstupu v platnost a aby určitá trestná činnost proti životnímu prostředí nezůstávala nepotrestána.

1.3.

EHSV uznává naléhavou nutnost zlepšit provádění trestněprávních opatření na ochranu životního prostředí v Evropě a souhlasí, že jasněji formulovaná směrnice bude v tomto směru přínosem. EHSV se domnívá, že prvky, které je třeba vzít v úvahu při zjišťování, zda se jedná o podstatné zhoršení/podstatnou škodu, nepostačují, může být zapotřebí podrobnějších pokynů a samostatná definice „podstatného zhoršení/podstatné škody“ by byla jasnější.

1.4.

EHSV vítá zařazení pojmu „ekocida“ v bodech odůvodnění. Domnívá se však, že by bylo vhodné tento pojem zařadit do normativní části směrnice.

1.5.

EHSV schvaluje zařazení minimálních norem pro stanovení horních hranic sankcí ukládaných fyzickým osobám a horních hranic sankcí ukládaných osobám právnickým. Mají-li však sankce být skutečně účinné, přiměřené a odrazující, měly by být jejich horní hranice dle mínění EHSV podstatně zvýšeny.

1.6.

EHSV vyzývá Komisi ke zvážení možnosti rozšířit pravomoc Úřadu evropského veřejného žalobce o trestné činy proti životnímu prostředí formou zřízení Zeleného úřadu evropského veřejného žalobce, který by byl schopen podpořit boj proti trestným činům proti životnímu prostředí se známými vazbami na organizovanou trestnou činnost.

1.7.

EHSV zdůrazňuje, že je nutné posílit řetězec prosazování práva a zlepšit provádění trestněprávních opatření na ochranu životního prostředí v Evropě. Připomíná své doporučení z informační zprávy NAT/767 Hodnocení směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí (1) zřídit v členských státech EU specializované policejní jednotky, státní zástupce, soudce a soudy pro trestnou činnost proti životnímu prostředí. EHSV se domnívá, že směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí bude účinná pouze ve spojení s odpovídajícími prostředky a odbornou přípravou na úrovni členských států.

2.   Souvislosti návrhu

2.1.

Trestná činnost proti životnímu prostředí je čtvrtou nejvýnosnější kategorií trestné činnosti na světě a Eurojust zaznamenal v Evropské unii její nárůst (2). Přestože nedošlo k podstatnému zvýšení počtu přeshraničních odsouzení za trestnou činnost proti životnímu prostředí, výskyt těchto trestných činů v Evropě vzrostl.

2.2.

Dne 15. prosince 2021 zveřejnila Evropská komise návrh revize směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnice 2008/99/ES.

2.3.

Cílem směrnice je stanovit společná minimální pravidla pro kriminalizaci trestné činnosti proti životnímu prostředí nápravou nedostatků aktuálně platné směrnice 2008/99/ES.

2.4.

Komise zveřejnila hodnocení směrnice 2008/99/ES v roce 2020 (3). Z hodnocení vyplynuly značné nedostatky spojené s prosazováním v praxi, omezenou působností, vymezením trestných činů, výší sankcí, nedostatečně jasnou právní terminologií, nedostatečnou přeshraniční spoluprací, systémem odpovědnosti právnických osob a dalšími oblastmi směrnice.

2.5.

Cílem návrhu směrnice je zvýšit účinnost vyšetřování a stíhání aktualizací oblasti působnosti směrnice a upřesněním nebo odstraněním neurčitých pojmů použitých k vymezení trestných činů proti životnímu prostředí. Smyslem je tak zajistit účinné, odrazující a přiměřené druhy a výše sankcí za trestnou činnost proti životnímu prostředí, podporovat přeshraniční vyšetřování a stíhání, podpořit informované rozhodování o trestné činnosti proti životnímu prostředí prostřednictvím lepšího shromažďování a šíření statistických údajů a zvýšit provozní efektivitu vnitrostátních řetězců prosazování práva s cílem podpořit vyšetřování, stíhání a ukládání sankcí.

2.6.

Návrh vychází z čl. 83 odst. 2 SFEU, který na rozdíl od předchozího právního základu z doby před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost podstatně více zohledňuje přeshraniční povahu trestné činnosti proti životnímu prostředí a propůjčuje EU pravomoc určit minimální pravidla, pokud jde o vymezení trestných činů a sankcí.

2.7.

Cílem tohoto návrhu je tudíž harmonizovat použití trestního práva jako poslední možnosti, jak prosazovat celé acquis EU v oblasti životního prostředí včetně Zelené dohody pro Evropu a současně se držet cílů EU v oblasti udržitelného rozvoje, zvyšování kvality životního prostředí a zásady „znečišťovatel platí“.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV vítá návrh Komise, jehož cílem je revize směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a nahrazení směrnice 2008/99/ES, protože reaguje na hlavní nedostatky aktuální směrnice a účelem je řešit nárůst trestné činnosti proti životnímu prostředí v Evropě.

3.2.

EHSV poukazuje na vedoucí úlohu Evropské unie v celosvětovém boji proti změně klimatu a v ochraně životního prostředí. EHSV soudí, že boj proti trestné činnosti proti životnímu prostředí, včetně její organizované podoby, na evropské úrovni je klíčovou součástí této vedoucí úlohy. Poukazuje též na nutnost posílit spolupráci se zeměmi sousedícími s EU a dalšími třetími zeměmi.

3.3.

EHSV revizi vítá jako krok k řešení nárůstu jednotlivé i organizované trestné činnosti proti životnímu prostředí v Evropě. Výbor oceňuje rozhodnutí plně nahradit původní nefunkční směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí namísto její novelizace.

3.4.

EHSV uznává naléhavou nutnost zlepšit provádění trestněprávních opatření na ochranu životního prostředí v Evropě a souhlasí, že jasněji formulovaná směrnice bude v tomto směru přínosem. Pevně též podporuje konkrétní povinnosti týkající se provádění vnitrostátních strategií, ohlašování a minimálních požadavků na zdroje, odbornou přípravu a vyšetřovací nástroje.

3.5.

EHSV vítá navržené rozšíření oblasti působnosti směrnice. Výbor konstatuje, že navržená revidovaná definice pojmu „protiprávní“ odstraňuje hlavní příčinu nejednoznačnosti a navržené výrazné rozšíření seznamu trestných činů umožňuje mnohem lepší ochranu acquis EU v oblasti životního prostředí.

3.6.

EHSV zdůrazňuje, že návrh neobsahuje definici samostatného obecného trestného činu poškození nebo ohrožení životního prostředí. Přestože návrh výrazně rozšiřuje oblast působnosti směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, zároveň ji napojuje na několik dalších právních oblastí a sekundární právní předpisy EU, čímž zakládá její závislost mimo jiné na správním právu a podlamuje její životaschopnost do budoucna. EHSV konstatuje, že navrhovaný taxativní výčet trestných činů může v budoucnu v případě nutných změn vyžadovat další legislativní postupy.

3.7.

EHSV vítá zařazení pojmu „ekocida“ v bodech odůvodnění. Domnívá se však, že by bylo vhodné ekocidu zařadit do normativní části směrnice. EHSV navíc poukazuje na nutnost sladit plošně užití pojmu ekocidy s definicí navrženou v červnu 2021 nezávislým panelem odborníků pro právní definici ekocidy (4). EHSV doporučuje definovat ekocidu jako protiprávní nebo bezohledný čin spáchaný při plném vědomí vysoké pravděpodobnosti závažné a rozsáhlé nebo dlouhodobé škody na životním prostředí v důsledku tohoto činu. EHSV by uvítal, kdyby se v bodech odůvodnění objevila zmínka o ozbrojených konfliktech, a konstatuje, že se v těchto případech prakticky vždy z podstaty věci jedná o ekocidu. EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že v těchto případech nebylo použito žádné z navržených opatření ani rozsudků.

3.8.

Výbor svá doporučení k revizi směrnice vyložil v informační zprávě NAT/767 Hodnocení směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí. S ohledem na zveřejněný návrh EHSV připomíná svá dřívější doporučení využít revizi směrnice k zavedení obecného trestného činu ohrožení životního prostředí, navázat stálý dialog mezi veřejnými orgány a organizacemi občanské společnosti a rozšířit oblast působnosti trestního práva v oblasti životního prostředí o kybernetickou kriminalitu proti životnímu prostředí.

3.9.

Z řady vyšetřování vyplynulo, že trestná činnost proti životnímu prostředí je stále častěji využívána jako prostředek ke korupci či s ní souvisí, nebo jako predikativní trestný čin praní peněz. Vzhledem k tomu, že na ekologickou transformaci je v rozpočtu EU vyčleněno více prostředků, očekáváme rovněž, že v souvislosti s jejich čerpáním bude hrozit větší riziko této trestné činnosti. Je pravda, že jedním z vysoce rizikových odvětví je nakládání s odpady, ale korupce, praní peněz či podvody mohou bujet i v řadě jiných oblastí, které mají dopad na ochranu životního prostředí. EHSV vítá, že tato rizika byla v bodech odůvodnění zmíněna, upozorňuje však na to, že je na zjišťování a vyšetřování těchto trestných činů třeba vyčlenit více prostředků, stejně jako na školení pracovníků donucovacích orgánů nebo na přístup občanské společnosti a novinářů k informacím, jež mohou takovéto praktiky odhalit.

3.10.

V informační zprávě NAT/824 Ochrana životního prostředí jako předpoklad dodržování základních práv (5) Výbor zdůraznil, že EU musí v zájmu ochrany ochránců životního prostředí, novinářů a oznamovatelů naléhavě předložit návrh směrnice o udržitelné správě a řízení společností a právní předpisy EU, jež by zamezily strategickým žalobám proti účasti veřejnosti. EHSV tato doporučení připomíná a vítá zařazení ustanovení o ochraně osob, které oznamují trestné činy proti životnímu prostředí nebo jsou nápomocny při vyšetřování.

3.11.

EHSV vítá harmonizaci minimálních norem pro sankce i rozšíření trestných činů o hrubou nedbalost a trestný čin představující ohrožení, zařazení přitěžujících a polehčujících okolností a odkaz na další sankce.

3.12.

EHSV podporuje výzvu Parlamentu uvedenou v usnesení 2020/2027(INI) o odpovědnosti společností za škody na životním prostředí a vyzývá Komisi ke zvážení možnosti rozšířit pravomoc Úřadu evropského veřejného žalobce o trestné činy proti životnímu prostředí formou zřízení Zeleného úřadu evropského veřejného žalobce, který by byl schopen podpořit boj proti trestným činům proti životnímu prostředí se známými vazbami na organizovanou trestnou činnost. EHSV dále vyzývá Komisi ke zvážení možnosti rozšířit mandát Evropského úřadu pro boj proti podvodům tak, aby úřad mohl provádět správní vyšetřování trestných činů proti životnímu prostředí.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.   Sankce

4.1.1.

EHSV schvaluje zařazení minimálních norem pro stanovení horních hranic sankcí ukládaných fyzickým osobám a horních hranic sankcí ukládaných osobám právnickým. EHSV dále oceňuje uznání nutnosti umožnit souběh pokut ve správním a pokut v trestním řízení i zmrazování a konfiskace, přičemž musí být dodržována základní zásada proti dvojímu stíhání téhož trestného činu. Mají-li však sankce být skutečně účinné, přiměřené a odrazující, měly by být jejich horní hranice dle mínění EHSV podstatně zvýšeny. Stanovení výše sankcí za porušení právních předpisů v oblasti životního prostředí pod úroveň jiných oblastí práva EU, např. soutěžního, vysílá nesprávný signál o prioritě acquis EU v oblasti životního prostředí včetně Zelené dohody pro Evropu a klimatických cílů do roku 2030.

4.2.   Trestné činy proti životnímu prostředí

4.2.1.

EHSV podporuje výzvu Parlamentu uvedenou v usnesení 2020/2027(INI) o odpovědnosti společností za škody na životním prostředí, aby Komise posoudila možnost zahrnout trestné činy proti životnímu prostředí do taxativního výčtu deseti kategorií trestných činů uvedených v čl. 83 odst. 1 SFEU (6).

4.2.2.

EHSV vítá rozšíření seznamu trestných činů dle návrhu směrnice, zejména doplnění porušení směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.

4.2.3.

EHSV se domnívá, že by seznam trestných činů měl být co nejvíce rozšířen tak, aby nebylo nutno směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí znovu revidovat krátce po jejím vstupu v platnost a aby určitá trestná činnost proti životnímu prostředí nezůstávala nepotrestána. EHSV vyzývá spolunormotvůrce, aby navrhli rozšíření seznamu jednání, která představují trestný čin, pokud jsou protiprávní a byla spáchána úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

4.3.   Definice podstatného zhoršení/podstatné škody

4.3.1.

Vzhledem k tomu, že nejednoznačnost pojmu „podstatné zhoršení/podstatná škoda“ ve staré směrnici byla označena za jednu z hlavních překážek účinného vyšetřování a stíhání, domnívá se EHSV, že navržené prvky, které je třeba vzít v úvahu při zjišťování, zda se jedná o podstatné zhoršení/podstatnou škodu, nepostačují, může být zapotřebí podrobnějších pokynů a samostatná definice „podstatného zhoršení/podstatné škody“ by byla jasnější. Mohlo by to výrazně pomoci tolik potřebné harmonizaci definic, parametrů a koncepcí ve směrnici.

4.4.   Trestní odpovědnost právnických osob

4.4.1.

EHSV uznává, že se právní úprava odpovědnosti společností a mateřských společností v právních systémech jednotlivých členských států značně liší, nicméně s politováním konstatuje, že návrh nereviduje původní vymezení odpovědnosti právnických osob s cílem zajistit větší harmonizaci.

4.4.2.

EHSV se staví za přesvědčení Evropského parlamentu vyjádřené v usnesení 2020/2027(INI) o odpovědnosti společností za škody na životním prostředí, že v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ by společnosti měly nést veškeré náklady spojené se škodami na životním prostředí, které přímo způsobily, aby byly motivovány internalizovat své vnější environmentální náklady a vyhýbaly se externalizaci nákladů.

4.4.3.

EHSV vyjadřuje znepokojení nad výslovným vyloučením odpovědnosti státních orgánů a domnívá se, že stíhání osob, které se dopustí trestných činů proti životnímu prostředí, by nemělo nic bránit, zejména pak v případech získání povolení a licencí korupcí veřejných orgánů.

4.5.   Interakce s veřejností

4.5.1.

EHSV vítá zařazení ustanovení o ochraně oznamovatelů a osob, které oznamují trestné činy proti životnímu prostředí nebo jsou nápomocny při vyšetřování. Výbor poukazuje na úlohu široké veřejnosti a organizací občanské společnosti při odhalování a oznamování trestné činnosti proti životnímu prostředí a zdůrazňuje, že veřejné orgány musí posílit ochranu poskytovanou ochráncům životního prostředí a dialog s nimi. Výbor zdůrazňuje, že ochranu osob, které oznamují trestné činy proti životnímu prostředí nebo jsou nápomocny při vyšetřování, je třeba rozšířit na fyzické i právnické osoby.

4.5.2.

EHSV vítá, že se v návrhu věnuje pozornost ochraně osob, které oznamují trestné činy proti životnímu prostředí nebo jsou nápomocny při vyšetřování. V posledních letech se však nejen oznamovatelé, ale také ekologičtí aktivisté a investigativní novináři, kteří informují o trestných činech proti životnímu prostředí, stávají terčem vážného nátlaku, či dokonce oběťmi násilí. EHSV proto vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila, že ve všech členských státech bude poskytována odpovídající ochrana oznamovatelům i těm, kteří by jim mohli pomáhat s šířením informací, například aktivistům nebo novinářům.

4.5.3.

EHSV vítá uznání práv dotčené veřejnosti účastnit se řízení. Výbor zdůrazňuje, že toto právo je nutno uplatňovat a vykládat v duchu čl. 2 odst. 5 Aarhuské úmluvy (7). Navíc s přihlédnutím ke skutečnosti, že životní prostředí se nemůže samo hájit ani zastupovat u soudu, EHSV zdůrazňuje nutnost zajistit dostatečný přístup veřejnosti ke spravedlnosti dle čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy.

4.5.4.

EHSV vyzývá evropské orgány a instituce i členské státy, aby silněji podpořily též ochránce životního prostředí mimo Evropskou unii, a to diplomatickou cestou a prostřednictvím Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) a kanálů občanské společnosti.

4.5.5.

EHSV doporučuje zapojení občanské společnosti do uplatňování nové směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí.

4.5.6.

EHSV připomíná, že „řetězec prosazování“ je pouze druhou polovinou celého „dodavatelského řetězce“ problematiky trestné činnosti proti životnímu prostředí a jejího řešení (viz spáchání-odhalení-oznámení-stíhání-sankce). Studie provedené před vydáním informační zprávy NAT/767 odhalily propastné rozdíly zejména v první polovině řetězce, především v důsledku různé míry znalostí a odlišného vnímání trestných činů proti životnímu prostředí ve společnosti. Klíčovým předpokladem rozvoje sociální odpovědnosti je tak přiblížení této otázky společnosti jako celku a zvyšování obecného povědomí o ní, neboť v opačném případě je ohrožena účinnost řetězce prosazování. Tam, kde má občanská společnost zásadní podíl, je zapotřebí odborné přípravy a komunikace s veřejností.

4.6.   Řetězec prosazování

4.6.1.

EHSV vítá ustanovení o předcházení trestným činům, zdrojích, odborné přípravě, vyšetřovacích nástrojích, přeshraniční spolupráci a vnitrostátních strategiích. Výbor připomíná své doporučení z informační zprávy NAT/767 zřídit v členských státech EU specializované policejní jednotky, státní zástupce, soudce a soudy pro trestnou činnost proti životnímu prostředí. Jak vyšlo najevo z konzultací zúčastněných stran a akademické obce v rámci hodnocení aktuální směrnice, nízká úroveň odbornosti a prostředků dostupných v členských státech k boji proti jednotlivé i organizované trestné činnosti proti životnímu prostředí jsou značnou překážkou odhalování, stíhání a prosazování. EHSV se domnívá, že směrnice bude účinná pouze ve spojení s odpovídajícími prostředky a odbornou přípravou na úrovni členských států. Považuje doporučené vnitrostátní strategie v duchu návrhu směrnice v tomto ohledu za krok správným směrem.

4.6.2.

EHSV se domnívá, že zařazení informací o životním prostředí včetně spáchání trestných činů právnickými osobami do nefinanční části výročních zpráv společností by se mohlo stát důležitou součástí sociální odpovědnosti podniků.

4.7.   Odborná příprava a vzdělávání

4.7.1.

EHSV zdůrazňuje, že vzdělávání musí zahrnovat jak odbornou přípravu úředníků v členských státech, tak zvyšování povědomí u široké veřejnosti. EHSV vítá záměr Komise posílit boj proti trestné činnosti proti životnímu prostředí a vyzývá ji, aby členským státům poskytla další podporu v podobě profesních sítí, nových nástrojů k odhalování a prosazování a revize vzdělávacích programů pro soudce a státní zástupce. EHSV se nicméně domnívá, že by se programy odborné přípravy a vzdělávání neměly omezovat pouze na zapojení úředníků členských států do řetězce prosazování, a měly by se naopak zaměřit na širší publikum.

4.8.   Podávání zpráv a statistické údaje o trestné činnosti

4.8.1.

EHSV vítá část návrhu věnovanou shromažďování údajů a podávání zpráv. Poukazuje však na zprávu Eurojustu, jež konstatuje a dokládá, že absence všeobecně přijaté definice trestného činu proti životnímu prostředí ztěžuje shromažďování smysluplných údajů a statistik o trestné činnosti (8).

4.8.2.

EHSV vítá závazek Komise vydávat jednou za dva roky zprávu o údajích předaných členskými státy a podotýká, že výroční statistiky trestné činnosti v členských státech by měly být jako významná součást zařazeny do dvouletého přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí.

5.   Provedení do vnitrostátního práva a finanční náklady uplatňování

5.1.

Trestná činnost proti životnímu prostředí škodí primárně vedle prostředí samého také zdraví, narušuje však též hospodářskou soutěž a oběhovost, mrhá veřejnými prostředky externalizací nákladů na obnovu a sanaci a daňové poplatníky připravuje o peníze obcházením zásady „znečišťovatel platí“. Bez náležitého prosazování a sankcí za poškozování životního prostředí, včetně postihů trestněprávních, podrývá trestná činnost proti životnímu prostředí efektivitu Zelené dohody pro Evropu jako celku. EHSV proto věří, že prostředky, které bude nutno vynaložit na provedení a uplatňování směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, vyváží pozitivní dopad tohoto postupu na veřejné zdroje EU i členských států.

6.   Regionalita a subsidiarita

6.1.

EHSV konstatuje, že nedodržení předpisů na ochranu životního prostředí má prakticky vždy původ na místní nebo nižší regionální úrovni, a to i v případě, že může mít rozsáhlé dopady – např. zdroje znečištění mohou být nejen konkrétní, intenzivní nebo rozptýlené, ale také aditivní a kumulativní.

6.2.

Jednotlivé kroky v postupech odhalování a oznamování by měly být posíleny a rovněž by měly vycházet z místních podmínek. Příslušný regionální problém by se tak měl odrazit ve volbě technického vybavení, lidských zdrojů a dovedností, funkční odpovědnosti, rozpočtu a financování.

---

(1)  NAT/767 – Hodnocení směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí (informační zpráva).

(2)  Zpráva o případech Eurojustu týkajících se trestné činnosti proti životnímu prostředí – leden 2021.

(3)  SWD(2020) 259 final ze dne 28. října 2020.

(4)  Stop Ecocide Foundation (Nadace Stop ekocidě), červen 2021, Independent Expert Panel for the Legal Definition of Ecocide, Commentary and Core Text (Nezávislá skupina odborníků pro právní definici ekocidy, komentář a výchozí text).

(5)  NAT/824 – Ochrana životního prostředí jako předpoklad dodržování základních práv (informační zpráva).

(6)  Usnesení Evropského parlamentu 2020/2027(INI).

(7)  Úmluva Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

(8)  Zpráva o případech Eurojustu týkajících se trestné činnosti proti životnímu prostředí – leden 2021.