17.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/13

(1)

Navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt v členských státech, při plném dodržování jejich základních práv, zejména zásady nenavracení, a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (2) je důležitou součástí komplexního úsilí o zajištění důvěryhodnosti a řádného a efektivního fungování migrační politiky Unie a o snížení a potírání nelegální migrace.

(2)

Vnitrostátní orgány členských států se setkávají s obtížemi při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, kteří nemají platné cestovní doklady.

(3)

Zlepšení spolupráce v oblasti navracení a zpětného přebírání osob s hlavními zeměmi původu a tranzitu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí má zásadní význam pro zvýšení dosud nevyhovující míry navracení. Zdokonalený evropský cestovní doklad pro navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí je v tomto ohledu důležitý.

(4)

Stávající standardní cestovní doklad pro návrat státních příslušníků třetích zemí, zavedený doporučením Rady ze dne 30. listopadu 1994 (3), není obecně přijímán orgány třetích zemí z důvodů mimo jiné z důvodu nedostatečných bezpečnostních norem.

(5)

Je proto nutné prosazovat, aby třetí země přijímaly zdokonalený a jednotný evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí jako referenční doklad pro účely navracení osob.

(6)

Bezpečnější a jednotný evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí by měl být zaveden k usnadnění navracení a zpětného přebírání státních příslušníků třetích zemí, kteří neoprávněně pobývají na území členských států. Posílené bezpečnostní prvky a technické specifikace evropského cestovního dokladu pro návrat by měly usnadnit jeho uznávání třetími zeměmi. Tento doklad by měl proto usnadnit navracení osob zejména v rámci dohod o zpětném přebírání osob či jiných ujednání uzavřených Unií nebo členskými státy se třetími zeměmi, jakož i v rámci spolupráce se třetími zeměmi v oblasti navracení osob, která není upravena formálními dohodami.

(7)

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků je podle mezinárodního obyčejového práva povinností, kterou mají plnit všechny státy. Identifikace neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a vydávání dokladů, včetně evropského cestovního dokladu pro návrat, by v příslušných případech měla být předmětem spolupráce s diplomatickými zastoupeními a předmětem jednání se třetími zeměmi uzavírajícími dohody o zpětném přebírání osob, a to buď s Unií, anebo s členskými státy.

(8)

Dohody o zpětném přebírání osob uzavřené Unií se třetími zeměmi by měly usilovat o uznání evropského cestovního dokladu pro návrat. Členské státy by měly usilovat o uznání evropského cestovního dokladu pro návrat v dvoustranných dohodách a jiných ujednáních, jakož i v rámci spolupráce se třetími zeměmi v oblasti navracení osob, která není upravena formálními dohodami. Členské státy by měly usilovat o zajištění účinného využívání evropského cestovního dokladu pro návrat.

(9)

Evropský cestovní doklad pro návrat by měl přispět ke snížení administrativní a byrokratické zátěže správních útvarů členských států a třetích zemí, včetně konzulárních úřadů, a ke zkrácení délky správního řízení nezbytného pro zajištění návratu a zpětného převzetí neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

(10)

Toto nařízení by mělo pouze harmonizovat formát, bezpečnostní prvky a technické specifikace evropského cestovního dokladu pro návrat a nemělo by harmonizovat pravidla pro jeho vydávání.

(11)

Obsah a technické specifikace evropského cestovního dokladu pro návrat by měly být harmonizovány za účelem zajištění vysokých technických a bezpečnostních norem, zejména pokud jde o ochranu proti padělání a pozměňování. Evropský cestovní doklad pro návrat by měl mít rozpoznatelné harmonizované bezpečnostní prvky. Měly by se proto na něj vztahovat bezpečnostní prvky a technické specifikace obsažené v nařízení Rady (ES) č. 333/2002 (4).

(12)

Za účelem změny některých jiných než podstatných prvků vzoru evropského cestovního dokladu pro návrat by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (5). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(13)

Pokud jde o zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení, plní příslušné orgány své úkoly pro účely tohoto nařízení v souladu s vnitrostátními právními a správními předpisy, kterými se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (6).

(14)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení v rozsahu, ve kterém se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 (7), navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu se článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(15)

V rozsahu, ve kterém se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle nařízení (EU) 2016/399, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (8); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Dále v souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(16)

V rozsahu, ve kterém se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle nařízení (EU) 2016/399, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (9); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Dále v souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného k Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(17)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení v rozsahu, ve kterém se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu podle nařízení (EU) 2016/399, ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (10), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí Rady 1999/437/ES (11).

(18)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení v rozsahu, ve kterém se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu v souladu s nařízením (EU) 2016/399, ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (12), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (13).

(19)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení v rozsahu, ve kterém se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu v souladu s nařízením (EU) 2016/399, ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (14), která spadají do oblasti uvedené v článku 1 rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (15).

(20)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu účinků zamýšlené činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(21)

Za účelem stanovení jednotných podmínek a zajištění jasnosti pojmů je vhodné přijmout tento akt ve formě nařízení.

(22)

Členské státy by měly dodržovat své příslušné závazky vyplývající z mezinárodního práva a práva Unie, především z Listiny základních práv Evropské unie, konkrétně právo na ochranu v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání podle článku 19 Listiny a povinnost uvedenou v čl. 24 odst. 2 Listiny.

(23)

Doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994 by proto mělo být zrušeno,

1)

„státním příslušníkem třetí země“ státní příslušník třetí země ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/115/ES;

2)

„návratem“ navrácení ve smyslu čl. 3 bodu 3 směrnice 2008/115/ES;

3)

„rozhodnutím o navrácení“ rozhodnutí o navrácení ve smyslu čl. 3 bodu 4 směrnice 2008/115/ES.

a)

jméno, příjmení, datum narození, pohlaví, státní příslušnost, zvláštní znamení a adresu státního příslušníka třetí země ve třetí zemi návratu, je-li známa;

b)

fotografii státního příslušníka třetí země;

c)

vydávající orgán, datum a místo vydání a dobu platnosti;

d)

informace o odjezdu a příjezdu.