DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.SOUVISLOSTI AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Obecné souvislosti a cíle
Nařízení (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků (dále jen „nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků“) vstoupilo v platnost dne 19. července 2024.
Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků plní závazky, které Komise přijala v rámci Zelené dohody pro Evropu stanovené ve sdělení ze dne 11. prosince 2019 a ve sdělení ze dne 11. března 2020 o novém
akčním plánu pro oběhové hospodářství
pro čistší a konkurenceschopnější Evropu. Tyto závazky se týkají přípravy regulačního rámce EU na udržitelnou budoucnost a zajištění toho, aby výrobky uváděné na trh EU byly stále udržitelnější. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je také klíčovým příspěvkem k dosažení cílů Dohody o čistém průmyslu předložené Komisí, a to zajistit, aby se EU stala do roku 2030 světovým lídrem v oblasti oběhového hospodářství, jak je uvedeno ve sdělení Komise ze dne 26. února 2025.
Vedle stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign se v nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků uvádí, že ničení neprodaných spotřebních výrobků podniky představuje v celé EU ekologický problém, a zavádí se opatření, která mají této praxi zabránit. To je rovněž v souladu se
strategií EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky
stanovenou ve sdělení Komise ze dne 30. března 2022, která oznámila opatření k zastavení ničení neprodaných textilních výrobků. Před použitím je zničeno 4 až 9 % všech textilních výrobků na trhu EU.
Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků vyžaduje, aby podniky přijaly nezbytná opatření, u nichž lze důvodně předpokládat, že zabrání potřebě neprodané spotřební výrobky zničit. Zakazuje také ničení neprodaných oděvů a oděvních doplňků, jakož i obuvnických výrobků. Aby se zajistilo, že toto opatření bude uplatňováno přiměřeným způsobem, vyžaduje čl. 25 odst. 5 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, aby Komise, je-li to vhodné, přijala akt v přenesené pravomoci, kterým stanoví výjimky z tohoto zákazu. Tyto výjimky mohou být stanoveny z některého z těchto důvodů:
a)zdravotní, hygienické a bezpečnostní důvody;
b)poškození výrobků způsobené v důsledku manipulace s nimi nebo zjištěné po vrácení výrobků, které nelze opravit nákladově efektivním způsobem;
c)nevhodnost výrobků pro účely, ke kterým jsou určeny, případně s přihlédnutím k unijnímu a vnitrostátnímu právu a technickým normám;
d) nepřijetí výrobků nabízených k darování;
e)nevhodnost výrobků k přípravě na opětovné použití nebo repasování;
f)neprodejnost výrobků v důsledku porušení práv duševního a průmyslového vlastnictví, včetně padělaných výrobků;
g)skutečnost, že zničení je možností s nejmenšími negativními dopady na životní prostředí.
Na základě těchto výjimek budou moci hospodářské subjekty neprodané oděvy a obuv zničit. Podmínky pro ničení jsou formulovány tak, aby bylo možné ověřit jejich splnění. Stanovení podmínek, za kterých mohou podniky výjimku z tohoto zákazu využít, má pomoci zákaz provádět tak, že bude zajištěno, aby se zákaz uplatňoval v míře, v jaké je to nutné a přiměřené, a tím se budou minimalizovat negativní dopady na podniky a zároveň se zabraní možnému obcházení tohoto zákazu.
Akt v přenesené pravomoci zohledňuje nová pravidla pro nakládání s textilním odpadem navržená směrnicí 2008/98/ES o odpadech ze dne 19. listopadu 2008 (rámcová směrnice o odpadech). Akt v přenesené pravomoci je rovněž v souladu s povinností hospodářských subjektů podle nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků zveřejňovat informace o neprodaných spotřebitelských výrobcích, které vyřazují, například informace o důvodech pro vyřazení výrobků, včetně případné příslušné výjimky podle čl. 25 odst. 5 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.
Právní souvislosti
Právním základem nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (vnitřní trh). Ustanovení čl. 25 odst. 5 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků vyžaduje, aby Komise přijala akt v přenesené pravomoci, kterým stanoví výjimky ze zákazu ničení neprodaných spotřebních výrobků uvedených v příloze VII uvedeného nařízení, které se týkají textilních a kožených oděvů a oděvních doplňků, jakož i obuvnických výrobků. Zásada subsidiarity je splněna, neboť o těchto výjimkách nemohou rozhodovat jednotlivé členské státy.
2.KONZULTACE PŘED PŘIJETÍM PRÁVNÍHO AKTU
Tento akt v přenesené pravomoci vychází z doporučení podpůrné studie, která poskytla technickou pomoc ohledně výjimek, pokud jde o zákaz ničení neprodaných oděvů a obuvi. Cílem této studie bylo zjistit použitelnost jednotlivých potenciálních výjimek a také to, jak by bylo možné výjimky upřesnit a prakticky provádět. Aby bylo těchto cílů dosaženo, byl kladen velký důraz na konzultace se zúčastněnými stranami.
V červnu 2024 byl poprvé proveden online průzkum zahrnující otázky týkající se upřesnění, provádění a potenciálního ekonomického dopadu jednotlivých výjimek. Tento průzkum shromáždil informace od 56 respondentů, včetně obchodních a podnikatelských sdružení, nevládních organizací a odborníků z členských států. Zpětná vazba obdržená na základě této konzultace spolu s přehledem literatury byla použita k upřesnění, v jakých případech by mohly být jednotlivé výjimky potřebné a jak by mohly být používány.
Za účelem ověření počátečního návrhu výjimek se v září 2024 konalo pracovní setkání se zúčastněnými stranami, jehož cílem bylo shromáždit názory na to, jak by měly být jednotlivé výjimky formulovány a jak by hospodářské subjekty mohly výjimky provádět, včetně způsobu, jak odůvodnit jejich použitelnost. Další konkrétní informace z oděvního a obuvnického odvětví poskytly následné hloubkové rozhovory a písemná zpětná vazba obdržená od zúčastněných stran.
Kvalitativní vhled do očekávaných hospodářských dopadů výjimek na hospodářské subjekty poskytla rovněž podpůrná studie. Ačkoli výjimky zavedené tímto aktem v přenesené pravomoci přinášejí omezené náklady, pokud jde o níže uvedené odůvodnění jejich použitelnosti, je jejich celkový účinek ve srovnání se situací, kdy by nebyly žádné výjimky ze zákazu ničení stanoveny, pozitivní.
Obecným závěrem podpůrné studie bylo, že dopady výjimek jsou zakotveny v širším balíčku ustanovení v rámci jiných právních nástrojů a zejména nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků: i) článek 23 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, které vyžaduje, aby hospodářské subjekty přijaly nezbytná opatření, u nichž lze důvodně předpokládat, že zabrání potřebě neprodané spotřební výrobky zničit, a ii) čl. 24 odst. 1 písm. a) a b) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, který vyžaduje, aby hospodářské subjekty zveřejňovaly informace o množství vyřazených výrobků a důvodech jejich vyřazení. Podle tohoto ustanovení se od hospodářských subjektů již očekává, že budou sledovat důvody ničení výrobků, které mohou odůvodnit uplatnění výjimek.
Dopady na hospodářské subjekty posuzované v rámci podpůrné studie, které jsou relevantní pro tento akt v přenesené pravomoci, se týkají především nákladů na odůvodnění použitelnosti konkrétních typů výjimek. Tyto dopady úzce souvisejí se stávajícími postupy týkajícími se zabezpečování kvality výrobků prováděnými hospodářskými subjekty a nákladů na dodržování předpisů, mimo jiné s ohledem na: i) nařízení (EU) 2023/988 (nařízení o obecné bezpečnosti výrobků), ii) nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH), iii) nařízení (EU) 2019/1020 (nařízení o dozoru nad trhem) a iv) práva duševního vlastnictví. Sladění s těmito postupy a rámci zajišťuje právní soudržnost a umožňuje podnikům využívat stávající informační systémy, například ty, které jsou výsledkem posouzení toho, zda je výrobek bezpečný podle nařízení o obecné bezpečnosti výrobků. Tím se minimalizuje administrativní zátěž spojená s výjimkami podle tohoto aktu v přenesené pravomoci.
Podpůrná studie navrhla, aby byly pro každou výjimku stanoveny požadavky na informace o opatřeních přijatých s cílem zabránit používání těchto výjimek v budoucnu. To je dostatečně pokryto čl. 24 odst. 1 písm. d) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, který již požaduje, aby hospodářské subjekty do svých informací o vyřazených neprodaných spotřebních výrobcích zahrnovaly informace o přijatých opatřeních a opatřeních plánovaných za účelem předcházení zničení neprodaných spotřebních výrobků.
Pokud jde o pozitivní dopady ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, podpůrná studie uvedla, že výjimky a související požadavky na odůvodnění a zveřejňování mohou hospodářské subjekty motivovat k přijetí posílených a zdokonalených interních opatření k zabezpečení kvality, aby se minimalizoval nesoulad neprodaných výrobků. Tato opatření by mohla přispět ke zvýšení výrobních standardů a kvality výrobků.
Na základě podpůrné studie vypracovala Komise diskusní dokument s předběžnými návrhy týkajícími se jednotlivých výjimek. Komise tento dokument představila na prvním zasedání Fóra o ekodesignu dne 20. února 2025. Tohoto zasedání se osobně i online zúčastnilo více než 200 účastníků, včetně zástupců různých průmyslových odvětví, nevládních organizací, akademických pracovníků, mezinárodních partnerů a také účastníků z členských států a zemí EHP. Další diskuse proběhla na zasedání Skupiny odborníků z členských států dne 21. února 2025.
Členové Fóra o ekodesignu byli rovněž vyzváni, aby se k diskusnímu dokumentu vyjádřili prostřednictvím online průzkumu EU. Odpovědělo čtrnáct obchodních a podnikatelských sdružení, čtyři nevládní organizace a sedm členských států. Z odpovědí vyplynulo, že většina zúčastněných stran obecně podporuje přístup přijatý k výjimkám, ale také uvedla body, v nichž bylo považováno za nutné výjimky upřesnit. Tato zpětná vazba byla spolu s výsledky podpůrné studie důkladně posouzena, aby bylo možné akt v přenesené pravomoci dokončit.
Pokud jde o ničení výrobků ze zdravotních, hygienických a bezpečnostních důvodů, jak je uvedeno v čl. 25 odst. 5 písm. a) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, více než 70 % respondentů neuvedlo k navrhovanému přístupu žádné připomínky nebo uvedlo pouze okrajové připomínky. Tyto připomínky zahrnovaly požadavky na: i) větší vyjasnění vzájemného vztahu s právními předpisy EU o bezpečnosti výrobků a ii) formulování této výjimky v souladu s ostatními výjimkami.
Pokud jde o ničení výrobků z některého z důvodů uvedených v čl. 25 odst. 5 písm. b) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, zejména z důvodu poškození výrobků při manipulaci s nimi nebo poškození zjištěného po jejich vrácení, které nelze nákladově efektivním způsobem opravit, více než 65 % respondentů neuvedlo k navrhovanému přístupu žádné připomínky nebo uvedlo pouze okrajové připomínky. Zúčastněné strany v předložených připomínkách požadovaly, aby bylo hledisko nákladové efektivity vyloučeno nebo aby bylo omezeno jeho uplatňování s tím, že by to motivovalo k ničení namísto k opravám, zejména u výrobků rychlé módy s nízkou hodnotou. Vzhledem k tomu, že nákladová efektivita je v nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků výslovně uvedena, nemohla být z výjimky vyloučena. Aby se však předešlo tomu, že tyto výrobky budou z důvodu nákladové efektivity ničeny, vyžaduje akt v přenesené pravomoci, aby výrobky, na které se tato výjimka vztahuje, prošly postupem hodnocení kvality, včetně případných technických zkoušek, praktických hodnocení nebo třídění, při němž se upřednostňují doplňování skladových zásob a opravy. Tyto postupy účinně brání tomu, aby byly výrobky vrácené spotřebiteli ničeny, a hospodářské subjekty požadovaly, aby byly tyto postupy uznány za účelem odůvodnění použitelnosti této výjimky, a nikoli za účelem dokumentování a uchovávání záznamů o posouzeních týkajících se jednotlivých výrobků zaslaných ke zničení.
Pokud jde o ničení výrobků z důvodů uvedených v čl. 25 odst. 5 písm. c) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, zejména z důvodu, že výrobky nejsou vhodné pro účely, ke kterým jsou určeny, více než 60 % respondentů neuvedlo k navrhovanému přístupu žádné připomínky nebo uvedlo pouze okrajové připomínky. Předložené připomínky se týkaly především návrhu zahrnout do této výjimky ničení výrobků z důvodu nedodržení dobrovolných požadavků. Zúčastněné strany se vyslovily proti této výjimce, neboť dotčené výrobky jsou plně v souladu s právem Unie, a vyjádřily obavy, že by mohla poskytnout společnostem příležitost vypracovat přísnější interní politiky pouze za účelem odůvodnění ničení výrobků. Vzhledem k těmto připomínkám nebyla tato výjimka nakonec zachována. Pokud jde o ničení výrobků z důvodů uvedených v čl. 25 odst. 5 písm. d) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, tj. z důvodu nepřijetí výrobků nabízených k darování, 45 % respondentů mělo k navrhovanému přístupu zásadní připomínky. Většina respondentů začlenění této výjimky podporuje, avšak mnozí vyjádřili obavy, že je formulována příliš přísně, například požadavek, aby byl neprodaný výrobek nabídnut k darování nejméně třem vhodným příjemcům. Jiní zase požadovali přísnější formulaci, konkrétně více požadavků ohledně podmínek, za nichž jsou výrobky nabízeny k darování, a ohledně míry úsilí, které hospodářské subjekty vynakládají na nalezení vhodného příjemce. Na základě těchto připomínek byla výjimka revidována prodloužením období, během něhož jsou produkty veřejně nabízeny k darování. Aby se předešlo nepřiměřeným negativním dopadům na subjekty sociální ekonomiky, byla doplněna výjimka, která řeší případy, kdy tyto subjekty obdržely neprodané výrobky jako dar, ale nepodařilo se pro ně nalézt žádného příjemce.
Pokud jde o ničení výrobků z důvodů uvedených v čl. 25 odst. 5 písm. e) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, zejména pokud jsou tyto výrobky nevhodné k přípravě na opětovné použití nebo repasování, 45 % respondentů mělo k navrhovanému přístupu zásadní připomínky. Mezi ně patřila výzva různých zúčastněných stran, aby byly z výjimky vyřazeny výrobky, které zahrnují prvky, jež jsou v rozporu s obecně uznávanými společenskými normami a citlivými oblastmi, u nichž nejsou technicky proveditelná nápravná opatření. Tato výjimka však zůstane zachována, aby se zabránilo nezamýšleným negativním dopadům na hospodářské subjekty, a zabránit tomu, aby byla tato výjimka neoprávněně využívána, by měl požadavek přijmout nápravná opatření, pokud je to technicky proveditelné.
V rámci úvah týkajících se nevhodnosti výrobku k přípravě na opětovné použití nebo repasování by se v zájmu zajištění souladu s rámcovou směrnicí o odpadech, zejména s navrhovanými změnami týkajícími se textilního odpadu, na výrobky, které byly po přípravě na opětovné použití dodány na trh (a které následně nemohou být prodány), již neměl vztahovat zákaz zničení. Tato výjimka je obsažena v samostatném bodě.
Pokud jde o ničení výrobků z důvodů uvedených v čl. 25 odst. 5 písm. f) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, tj. z důvodu porušení práv duševního vlastnictví, včetně padělaných výrobků, 57 % respondentů nevyjádřilo k navrhovanému přístupu žádné připomínky nebo vyjádřilo pouze okrajové připomínky. Někteří respondenti před začleněním této výjimky varovali, protože umožní ničení výrobků, které jsou v zásadě vhodné k použití. Konkrétně nesouhlasili s tím, aby byla výjimka začleněna v případě licenčních smluv, podle níž výrobky, které jsou předmětem těchto smluv, nejsou ani padělky, ani nejsou vyráběny za účelem porušování práv duševního vlastnictví, a jejich ničení by nemělo být povoleno. Navzdory těmto připomínkám byla tato výjimka považována za nezbytnou, neboť porušení práv duševního vlastnictví, jakož i zvláštní licence nebo smluvní ujednání omezující prodej nebo distribuci výrobku mohou odůvodňovat ničení neprodaných spotřebních výrobků.
Výjimka založená na důvodech uvedených v čl. 25 odst. 5 písm. g) nařízení v přenesené pravomoci, tj. pokud je zničení možností s nejmenšími negativními dopady na životní prostředí, není v aktu v přenesené pravomoci obsažena. Na základě aktuálního seznamu výrobků uvedeného v příloze VII nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků podpůrná studie poukázala na to, že opětovné použití těchto výrobků je vždy nejlepším environmentálním řešením ve srovnání s recyklací nebo jinými formami zničení. K tomu nemělo žádné připomínky nebo mělo jen okrajové připomínky 77 % respondentů. Recyklace může probíhat i v případech, kdy výrobky nejsou vhodné k použití, a vztahují se na ně tedy jiné výjimky, což je v souladu s upřednostňováním předcházení vzniku odpadů a přípravy k opětovnému použití v rámci hierarchie způsobů nakládání s odpady, jak je stanoveno v článku 4 rámcové směrnice o odpadech.
3.PRÁVNÍ STRÁNKA AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Zmocnění k přijímání aktů v přenesené pravomoci je stanoveno v čl. 25 odst. 5 nařízení (EU) 2024/1781.
Článek 1 stanoví definice, které se na akt v přenesené pravomoci vztahují.
Článek 2 stanoví výjimky ze zákazu ničení neprodaných spotřebních výrobků.
Článek 3 upřesňuje důkazy, které mají hospodářské subjekty předložit, aby bylo možné ověřit, že zničení neprodaného výrobku je odůvodněné.
Článek 4 vyžaduje, aby hospodářské subjekty poskytovaly informace o použitelné výjimce subjektům zpracovávajícím odpady.
Článek 5 obsahuje ustanovení o přezkumu.
Článek 6 upřesňuje datum vstupu v platnost a použitelnosti aktu v přenesené pravomoci.
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) …/...
ze dne 9.2.2026,
kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 stanovením výjimek ze zákazu ničení neprodaných spotřebních výrobků
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES, a zejména na čl. 25 odst. 5 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)Ustanovení čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1781 zakazuje ode dne 19. července 2026 ničení některých neprodaných spotřebních výrobků hospodářským subjektem.
(2)Aby bylo hospodářským subjektům umožněno ničit neprodané spotřební výrobky, pokud je to odůvodněné a vhodné z některého z důvodů uvedených v čl. 25 odst. 5 nařízení (EU) 2024/1781, je nezbytné stanovit výjimky ze zákazu ničení neprodaných spotřebních výrobků uvedených v příloze VII uvedeného nařízení.
(3)V závislosti na okolnostech odůvodňujících zničení mohou hospodářské subjekty příslušné neprodané spotřební výrobky repasovat, renovovat nebo darovat, jakož i vyřadit za účelem přípravy k opětovnému použití v souladu s definicí „zničení“ uvedenou v čl. 2 bodu 34 nařízení (EU) 2024/1781. Použije-li se výjimka, musí být zničení neprodaných spotřebních výrobků provedeno v souladu s pořadím priorit hierarchie způsobů nakládání s odpady, jak je stanoveno v článku 4 směrnice 2008/98/ES, přičemž se upřednostňuje recyklace před jiným využitím, včetně energetického využití, a odstraněním.
(4)Cílem nařízení (EU) 2024/1781 je zlepšit environmentální udržitelnost výrobků. Zákaz stanovený v čl. 25 odst. 1 uvedeného nařízení by však neměl bránit hospodářským subjektům v přijímání nezbytných opatření k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti a k ničení neprodaných spotřebních výrobků, pokud představují nebezpečí pro zdraví nebo bezpečnost a pokud není možné přijmout jiná zmírňující opatření.
(5)Spotřební výrobky mohou být v rozporu s právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy i z jiných důvodů, než jsou ty, které se týkají zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, například z etických důvodů, jako je nucená práce. V takových případech může být zničení vyžadováno těmito právními předpisy nebo může být vhodným zmírňujícím opatřením, a proto by mělo být povoleno.
(6)Ochrana práv duševního vlastnictví má zásadní význam pro zachování integrity vnitřního trhu a pro podporu vývoje a komercializace nových výrobků a technologií. V případech, kdy se zjistí, že neprodané spotřební výrobky porušují práva duševního vlastnictví, může být nezbytné jejich zničení, aby se zabránilo dalšímu porušování práv.
(7)Práva duševního vlastnictví mohou být rovněž spojena s platnými a vymahatelnými smluvními závazky, jako jsou licence omezující prodej nebo distribuci výrobku po určitém datu. Po uplynutí tohoto data může být zničení nezbytné k zajištění účinného výkonu těchto práv.
(8)Některé spotřební výrobky mohou být nevhodné k opětovnému použití nebo repasování z důvodu technické neproveditelnosti odstranění nebo trvalého znepřístupnění štítků, log nebo konstrukčních charakteristik výrobku. Takové odstranění může být nezbytné pro zajištění respektování práv duševního vlastnictví. Spotřební výrobky mohou být rovněž nevhodné k opětovnému použití nebo repasování z důvodu jejich nepatřičnosti v konkrétním kulturním, etickém nebo společenském kontextu. Ačkoli mohou být takové výrobky v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním právem, mohou být kontroverzní a mohou vyvolat morální diskusi, vzbudit obavy etické povahy nebo být v rozporu s převládajícími společensky uznávanými normami respektu, rovnosti nebo lidské důstojnosti. Patří sem zejména, nikoli však výlučně, výrobky, které přispívají k udržování diskriminace a zneužívání stereotypů, nebo jsou založené na štvavé rétorice či vulgárních obrázcích. V takových případech by mělo být možné zničení, pokud je to nejúčinnější a nejpřiměřenější řešení těchto technických problémů. Technickou neproveditelností se rozumí situace, kdy jsou stávající technologie, zavedené technické znalosti nebo odborné znalosti, které má hospodářský subjekt k dispozici, nedostatečné nebo nespolehlivé k provedení účinných nápravných opatření.
(9)Mělo by být možné zničit poškozené výrobky, které byly fyzicky poškozeny, kontaminovány nebo znehodnoceny během činností a procesů probíhajících v celém dodavatelském řetězci. To by zahrnovalo manipulaci, skladování, přepravu, maloobchodní prodej nebo vrácení spotřebitelem, pokud byly tyto výrobky vráceny na základě práva odstoupit od smlouvy podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU nebo případně během delší lhůty pro odstoupení od smlouvy poskytnuté obchodníkem, pokud oprava není technicky proveditelná nebo nákladově efektivní.
(10)Mělo by být umožněno ničit výrobky, které jsou nevhodné pro zamýšlený účel z důvodu konstrukčních nebo výrobních vad, které způsobují nefunkčnost výrobku. Výrobek by měl být považován za nefunkční, pokud postrádá základní vlastnosti, které spotřebitelé rozumně očekávají, nebo pokud vada narušuje hlavní účel výrobku. Zničení by mělo být povoleno pouze v případě, že tyto výrobky nelze opravit.
(11)Hospodářské subjekty mohou neprodané spotřební výrobky za účelem jejich použití nebo opětovného použití darovat vhodným partnerům, včetně subjektů sociální ekonomiky, které na základě svých stanov nebo v rámci běžné praxe přijímají dary v podobě příslušných spotřebních výrobků, přičemž se upřednostňují místní dary s cílem minimalizovat dopady na životní prostředí a podpořit vytváření udržitelných, participativních a inkluzivních obchodních modelů a kvalitních pracovních míst v Unii. Pokud jsou výrobky takto nabídnuty k darování buď přímo alespoň třem vhodným subjektům sociální ekonomiky v Unii, nebo na snadno přístupné části internetových stránek hospodářského subjektu po dobu nejméně osmi týdnů, a nikdo nabídku nepřijme, mohou být zničeny. Subjekty sociální ekonomiky, které přijímají neprodané spotřební výrobky jako dar, by měly mít možnost tyto výrobky zničit, pokud pro ně nemohou nalézt žádného příjemce, ledaže tyto výrobky podléhají požadavkům na tříděný sběr a přípravu k opětovnému použití vyřazených neprodaných textilních výrobků stanoveným ve směrnici 2008/98/ES nebo rovnocenným požadavkům pro jiné skupiny výrobků.
(12)Aby se předešlo nezamýšleným negativním důsledkům pro oběhové obchodní modely, které zahrnují prodej výrobků po jejich přípravě k opětovnému použití, mělo by být možné zničit neprodané spotřební výrobky, které byly zpřístupněny na trhu po činnostech provedených subjekty zpracovávajícími odpady v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES. Aby odpad přestal být odpadem, musí podle této směrnice pro využitý výrobek existovat trh nebo poptávka. Pokud tento trh neexistuje, mělo by být možné výrobek zničit.
(13)Aby se předešlo zneužívání a aby se zajistilo, že výjimky uplatňované hospodářskými subjekty jsou odůvodněné, takže zničení zůstane krajním opatřením, měly by existovat odpovídající mechanismy ověřování, které by případně vycházely ze stávajících postupů zabezpečování kvality výrobků. Aby mohly příslušné vnitrostátní orgány provádět odpovídající kontroly, měly by hospodářské subjekty po dobu pěti let uchovávat veškerou příslušnou dokumentaci, kterou používají k ověřování. Pokud se stejné okolnosti odůvodňující zničení týkají více výrobků, může být dokumentace vyhotovena společně pro všechny tyto výrobky.
(14)Hospodářské subjekty, které si jsou vědomy okolností určujících použitelnost některé z výjimek stanovených v tomto nařízení na neprodané výrobky, by měly subjektům zpracovávajícím odpady poskytovat prohlášení informující o použitelné výjimce, a tím podpořit účinnější procesy třídění, zvýšit míru opětovného použití a recyklace a snížit zbytečné náklady na zpracování odpadu,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „subjektem sociální ekonomiky“ subjekt sociální ekonomiky ve smyslu čl. 3 bodu 4i směrnice 2008/98/ES;
2) „nákladově efektivními“ náklady na opravu nebo renovaci výrobku, které nepřevyšují celkové náklady na zničení tohoto výrobku a na materiály, výrobu, balení, přepravu, skladování a jakékoli jiné administrativní nebo logistické výdaje spojené s nahrazením téhož výrobku.
Článek 2
Výjimky ze zákazu ničení neprodaných spotřebních výrobků
Neprodané spotřební výrobky uvedené v příloze VII nařízení (EU) 2024/1781 mohou být za předpokladu, že lze předložit dokumentaci uvedenou v článku 3, zničeny za následujících okolností:
a)výrobek je nebezpečným výrobkem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/988;
b)výrobek je nevhodný pro daný účel z důvodu, že není v souladu s právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy, z jiných důvodů, než jsou uvedeny v písmenu a), a jeho zničení je vyžadováno právními předpisy nebo je vhodným a přiměřeným nápravným opatřením;
c)je zjištěno, že výrobek porušuje práva duševního vlastnictví na základě pravomocného soudního rozhodnutí, rozhodnutí vzešlého z procesu mimosoudního řešení sporů, oznámení držitele práv, příslušného orgánu nebo subjektu oprávněného jednat jménem držitele práv nebo interního šetření provedeného hospodářským subjektem, pokud může hospodářský subjekt porušení řádně doložit;
d)výrobek podléhá platné a vymahatelné licenci nebo podobnému smluvnímu požadavku na ochranu práv duševního vlastnictví, podle kterých prodej, distribuce nebo jakákoli jiná forma převodu výrobku po uplynutí stanovené doby představuje porušení těchto práv duševního vlastnictví, a tato stanovená doba uplynula, pokud hospodářský subjekt může porušení řádně doložit a prokázat, že zničení je vhodným a přiměřeným nápravným opatřením;
e)výrobek není vhodný k přípravě na opětovné použití nebo repasování, protože není technicky proveditelné buď odstranění nebo trvalé znepřístupnění štítků, log nebo rozpoznatelné konstrukce výrobku či jeho jiných charakteristik, které jsou:
i)chráněny právy duševního vlastnictví nebo
ii)považovány za nevhodné;
f)výrobek lze důvodně považovat za nepřijatelný pro použití spotřebitelem z důvodu poškození, včetně fyzického poškození, znehodnocení nebo kontaminace, včetně hygienických problémů, ať už je způsobeno spotřebiteli, nebo k němu dojde při manipulaci s výrobkem ze strany hospodářských subjektů nebo jiných subjektů zapojených do dodavatelského řetězce, přepravy, maloobchodu nebo skladování, a oprava a renovace není technicky proveditelná nebo nákladově efektivní;
g)výrobek je nevhodný pro účely, ke kterým byl určen, z důvodu konstrukčních nebo výrobních vad a oprava není technicky proveditelná;
h)pouze pokud neplatí žádná z okolností uvedených v písmenech a) až g), výrobek byl nabídnut k darování buď přímo alespoň třem vhodným subjektům sociální ekonomiky v Unii, nebo na snadno přístupné části internetových stránek hospodářského subjektu po dobu nejméně osmi týdnů a nabídku nikdo nepřijal;
i)výrobek přijal subjekt sociální ekonomiky nacházející se v Unii jako dar, ale nepodařilo se pro něj nalézt žádného příjemce;
j)výrobek byl zpřístupněn na trhu poté, co byl subjektem zpracovávajícím odpady připraven k opětovnému použití, ale nepodařilo se pro něj nalézt žádného příjemce.
Článek 3
Dokumentace pro ověření souladu
Hospodářské subjekty po dobu pěti let od zničení neprodaného spotřebního výrobku, na který se vztahuje výjimka podle článku 2, uchovávají a v elektronické podobě na požádání předkládají příslušným orgánům do 30 dnů od obdržení žádosti, s výjimkou případů, kdy má příslušný vnitrostátní orgán informace k dispozici na základě jiného právního předpisu, následující dokumentaci:
a)pro nebezpečný výrobek uvedený v čl. 2 písm. a) kteroukoli z následujících položek:
i) popis zdravotního nebo bezpečnostního problému, který ohrožuje soulad s požadavkem na obecnou bezpečnost uvedeným v článku 5 nařízení (EU) 2023/988, včetně posuzování bezpečnosti výrobku v souladu s články 6, 7 a 8 uvedeného nařízení;
ii) protokol o zkoušce, který uvádí přítomnost nevyhovujících chemických látek ve výrobku spolu s údajem o příslušném právním předpise Unie nebo vnitrostátním právním předpise;
b)pro výrobek uvedený v čl. 2 písm. b) prohlášení o vlastním posouzení, které uvádí druh nesouladu a příslušné právní předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy;
c)v případě uvedeném v čl. 2 písm. c) pravomocné soudní rozhodnutí, rozhodnutí mimosoudního řešení sporů nebo oznámení uvedené v tomto písmenu nebo dokumentaci z interního šetření dokládající protiprávní jednání;
d)v případě uvedeném v čl. 2 písm. d) licenci, smlouvu nebo dohodu, která byla uzavřena s držitelem práv a která výslovně stanoví omezení distribuce nebo jiných forem převodu výrobku po uplynutí stanovené doby, spolu s odůvodněním, že zničení je vhodné a přiměřené;
e)v případě uvedeném v čl. 2 písm. e) inspekční zprávu nebo podpůrnou dokumentaci prokazující, že byly posouzeny technické možnosti přípravy výrobku k opětovnému použití nebo repasování a že byly shledány neproveditelnými, případně včetně vizuálních důkazů, technické analýzy nebo znaleckých posudků, které dokládají technickou neproveditelnost odstranění nebo trvalého znepřístupnění štítků, log nebo rozpoznatelných charakteristik, které jsou chráněny právy duševního vlastnictví nebo které jsou považovány za nevhodné;
f)v případě poškozeného výrobku podle čl. 2 písm. f) nebo výrobku nevhodného k použití podle písm. g) uvedeného článku kteroukoli z následujících dokumentací:
i) důkaz, že výrobek byl podroben postupům hodnocení kvality, včetně vizuální kontroly a třídění, které upřednostňují doplňování skladových zásob a opravy, včetně popisu postupu hodnocení kvality, standardizovaných plánů nápravy pro konkrétní typy poškození a popisu konkrétních případů, kdy oprava a renovace není možná z technických důvodů nebo z důvodů nákladové efektivity u výrobku uvedeného v čl. 2 písm. f) nebo z technických důvodů u výrobku uvedeného v písm. g) uvedeného článku;
ii) záznam o kontrole ve formě technické zkoušky, výsledků příslušných praktických hodnocení nebo jiných odborných posudků, který dokumentuje druh a závažnost poškození zjištěného u dotčených položek nebo šarží a neproveditelnost nápravných opatření z technických důvodů nebo z důvodů nákladové efektivity u výrobku uvedeného v čl. 2 písm. f) nebo z technických důvodů u výrobku uvedeného v písm. g) uvedeného článku;
g)v případě uvedeném v čl. 2 písm. h) doklad o nabídce daru;
h)v případě uvedeném v čl. 2 písm. i) prohlášení, které potvrzuje, že výrobek byl přijat jako dar a nepodařilo se pro něj nalézt žádného příjemce;
i)v případě uvedeném v čl. 2 písm. j) dokumentaci prokazující, že výrobek byl přijat od subjektu zpracovávajícího odpady a nepodařilo se pro něj nalézt žádného příjemce.
Článek 4
Prohlášení předkládané subjektům zpracovávajícím odpady
Hospodářské subjekty předkládají prohlášení o použitelné výjimce subjektu zpracovávajícímu odpady, kterému dodávají neprodané spotřební výrobky, na něž se vztahuje některá z výjimek uvedených v článku 2.
Článek 5
Přezkum
Komise toto nařízení přezkoumá, přičemž zohlední nové výrobky doplněné do přílohy VII nařízení (EU) 2024/1781 nebo přiměřenost výjimek a zejména zváží, zda nové vědecké poznatky nebo vývoj současného stavu technologií odůvodňují výjimku v případě uplatňování vysoce kvalitních technologií recyklace jako možnosti s nejmenšími negativními dopady na životní prostředí. Komise předloží výsledky tohoto přezkumu, případně včetně předlohy návrhu na revizi, pokaždé, když bude do přílohy VII uvedeného nařízení doplněn nový výrobek, a v každém případě nejpozději [Úřad pro publikace, vložte prosím datum pět let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].
Článek 6
Vstup v platnost a použitelnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 19. července 2026.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 9.2.2026
Za Komisi,
předsedkyně
Ursula VON DER LEYEN
