2.4.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 102/1

---

POSTOJ RADY (EU) č. 7/2011 V PRVNÍM ČTENÍ K PŘIJETÍ NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnic 87/250/EHS, 90/496/EHS, 1999/10/ES, 2000/13/ES, 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení (ES) č. 608/2004

Přijatý Radou dne 21. února 2011

(Text s významem pro EHP)

2011/C 102 E/01

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 uvedené smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Podle článku 169 Smlouvy o fungování Evropské unie má Unie přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 uvedené smlouvy.

(2)	Volný pohyb bezpečných a plnohodnotných potravin je nezbytnou charakteristikou vnitřního trhu a významně přispívá ke zdraví a blahu občanů a k jejich sociálním a ekonomickým zájmům.

(3)

Pro dosažení vysoké míry ochrany zdraví spotřebitelů a zaručení jejich práva na informace by mělo být zajištěno, aby byli spotřebitelé patřičně informováni o potravinách, které konzumují. Rozhodování spotřebitelů mohou ovlivňovat mimo jiné zdravotní, hospodářské, environmentální, sociální a etické úvahy.

(4)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (3), je obecným cílem potravinového práva poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, které konzumují, a zabránit jakýmkoli praktikám, které je mohou uvést v omyl.

(5)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (4) se vztahuje na některé aspekty poskytování informací spotřebitelům, konkrétně s cílem předcházet klamavému jednání a klamavému opomenutí informací. Obecné zásady týkající se nekalých obchodních praktik by měly být doplněny zvláštními pravidly pro poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

(6)

Pravidla Unie týkající se označování potravin platná pro všechny potraviny jsou stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (5). Většina ustanovení uvedené směrnice pochází z roku 1978, a měla by být proto aktualizována.

(7)

Směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin (6) stanoví pravidla pro obsah a uvádění údajů o výživové hodnotě na balených potravinách. Podle těchto pravidel je uvedení údajů o výživové hodnotě dobrovolné, pokud není uvedeno výživové tvrzení týkající se dané potraviny. Většina ustanovení uvedené směrnice pochází z roku 1990, a měla by být proto aktualizována.

(8)	Obecné požadavky na označování potravin jsou doplněny řadou ustanovení vztahujících se na všechny potraviny za určitých okolností anebo na určité skupiny potravin. Kromě toho existuje řada zvláštních pravidel vztahujících se na konkrétní potraviny.

(9)

Původní cíle a základní součásti současných právních předpisů v oblasti označování potravin jsou stále platné, je však třeba je zjednodušit, aby se zajistilo jejich snadnější dodržování a lepší srozumitelnost pro zúčastněné subjekty, a zmodernizovat je tak, aby zohledňovaly nový vývoj v oblasti informací o potravinách.

(10)

Existuje veřejný zájem o vzájemný vztah mezi stravováním a zdravím, stejně jako o vhodný způsob stravování odpovídající individuálním potřebám. Bílá kniha Komise ze dne 30. května 2007 o strategii pro Evropu týkající se zdravotních problémů souvisejících s výživou, nadváhou a obezitou (dále jen „bílá kniha Komise“) uvádí, že výživové označování potravin je důležitým nástrojem informování spotřebitelů o složení potravin, který jim pomáhá informovaně se rozhodovat při jejich výběru. Sdělení Komise ze dne 13. března 2007 nazvané „Strategie spotřebitelské politiky EU na období 2007–2013 – Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit“ zdůraznilo, že pro účinnou hospodářskou soutěž i pro prospěch spotřebitelů je možnost informovaného výběru potravin zásadní. K takovému výběru by významně přispělo, kdyby spotřebitelé znali základní zásady výživy a příslušné údaje o výživové hodnotě potravin.

(11)	Pro zvýšení právní jistoty a zajištění racionálního a důsledného prosazování práva je vhodné zrušit směrnice 90/496/EHS a 2000/13/ES a nahradit je jediným nařízením zajišťujícím jistotu pro spotřebitele i zástupce výrobního odvětví a snižujícím správní zátěž.

(12)

V zájmu lepší přehlednosti je vhodné zrušit a začlenit do tohoto nařízení jiné horizontální právní předpisy, totiž směrnici Komise 87/250/EHS ze dne 15. dubna 1987 o uvádění obsahu alkoholu v procentech objemových na etiketách alkoholických nápojů určených k prodeji konečnému spotřebiteli (7), směrnici Komise 1999/10/ES ze dne 8. března 1999, kterou se stanoví odchylky od ustanovení článku 7 směrnice Rady 79/112/EHS, pokud jde o označování potravin (8), směrnici Komise 2002/67/ES ze dne 18. července 2002 o označování potravin obsahujících chinin a potravin obsahujících kofein (9), nařízení Komise (ES) č. 608/2004 ze dne 31. března 2004 o označování potravin a složek potravin s přidanými fytosteroly, estery fytosterolů, fytostanoly nebo estery fytostanolů (10) a směrnici Komise 2008/5/ES ze dne 30. ledna 2008 o povinném uvádění jiných údajů, než jsou údaje stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, při označování určitých potravin (11).

(13)	Je nezbytné stanovit společné definice, zásady, požadavky a postupy, aby byl vytvořen jasný rámec a společný základ pro opatření na úrovni Unie a jednotlivých členských států upravující poskytování informací o potravinách.

(14)

Pro zajištění uceleného a vývoj v této oblasti sledujícího přístupu k informacím poskytovaným spotřebitelům o potravinách, které konzumují, by měla být zavedena široká definice právních předpisů o poskytování informací o potravinách zahrnující pravidla obecné i zvláštní povahy, jakož i široká definice informací o potravinách zahrnující údaje poskytované i jinými prostředky než etiketami.

(15)

Pravidla Unie by se měla vztahovat pouze na podniky, z jejichž povahy vyplývá jistá kontinuita činnosti a určitý stupeň organizace. Činnosti jako příležitostná manipulace s potravinami a jejich podávání a prodej soukromými osobami například při dobročinných akcích nebo na místních trzích či při setkáních by do oblasti působnosti tohoto nařízení spadat neměly.

(16)	Právní předpisy o poskytování informací o potravinách by měly zajistit dostatečnou pružnost, aby bylo možno držet krok s novými požadavky spotřebitelů na informace a zajistit rovnováhu mezi ochranou vnitřního trhu a rozdíly ve vnímání spotřebitelů v členských státech.

(17)

Prvotním zřetelem při požadování povinných informací o potravinách by mělo být zajištění možnosti spotřebitelů identifikovat určitou potravinu a vhodně ji použít a vybírat potraviny vyhovující jejich individuálním stravovacím potřebám. S tímto cílem by provozovatelé potravinářských podniků měli tyto informace učinit přístupnější zrakově postiženým osobám.

(18)

Aby se mohly právní předpisy o poskytování informací o potravinách přizpůsobovat měnícím se potřebám spotřebitelů v oblasti informací, měly by veškeré úvahy o potřebě povinných informací o potravinách také přihlédnout k široce projevovanému zájmu většiny spotřebitelů o zveřejňování určitých informací.

(19)	Nové požadavky na poskytování povinných informací o potravinách by však měly být stanoveny pouze v případě potřeby a v souladu se zásadami subsidiarity, proporcionality a udržitelnosti.

(20)

Právní předpisy o poskytování informací o potravinách by měly zakázat používání informací, které by uváděly spotřebitele v omyl, zejména pokud jde o charakteristiky potravin, jejich účinky nebo vlastnosti, nebo které potravinám připisují léčebné vlastnosti. Má-li tento zákaz být účinný, měl by se vztahovat také na obchodní úpravu potravin a na související reklamu.

(21)

Aby nedošlo k roztříštění pravidel odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků za poskytování informací o potravinách, je vhodné upřesnit jejich povinnosti v této oblasti. Toto upřesnění by mělo být v souladu s povinnostmi ve vztahu ke spotřebiteli, které jsou uvedeny v článku 17 nařízení (ES) č. 178/2002.

(22)

Měl by být vypracován seznam všech povinných informací, které by měly být v zásadě uvedeny na všech potravinách určených pro konečného spotřebitele a pro zařízení společného stravování. Uvedený seznam by měl zachovat informace, které jsou již požadovány v rámci stávajících právních předpisů, vzhledem k tomu, že jsou obecně považovány za cenné acquis ve vztahu k informování spotřebitelů.

(23)

Aby mohly být zohledněny změny a vývoj v oblasti poskytování informací o potravinách, měla by být Komise zmocněna zpřístupnit určité údaje alternativními prostředky. Konzultace se zúčastněnými subjekty by měla usnadnit včasné a náležitě zaměřené změny požadavků na poskytování informací o potravinách.

(24)

Některé složky nebo jiné látky či produkty (jako například pomocné látky), pokud jsou použity při výrobě potravin a zůstávají v nich přítomny, vyvolávají u spotřebitelů alergie nebo nesnášenlivost, které mohou v některých případech ohrožovat zdraví dotčených osob. Je důležité, aby byly poskytovány informace o přítomnosti potravinářských přídatných látek, pomocných látek a jiných látek nebo produktů, které mohou vyvolat alergie nebo nesnášenlivost, aby měli spotřebitelé trpící potravinovou alergií nebo nesnášenlivostí možnost bezpečného a informovaného výběru potravin.

(25)

Etikety na potravinách by měly být jasné a srozumitelné, aby pomáhaly spotřebitelům informovaněji vybírat potraviny a stravu. Studie ukazují, že důležitým prvkem pro maximalizaci vlivu informací na etiketě na spotřebitele je čitelnost textu a že drobné písmo je jednou z hlavních příčin nespokojenosti spotřebitelů s etiketami na potravinách. Ke zohlednění všech hledisek týkajících se čitelnosti by však měl být vypracován komplexní přístup.

(26)

Pro zajištění poskytování informací o potravinách je třeba zvážit všechny způsoby dodávání potravin spotřebiteli, včetně prodeje potravin komunikačními prostředky na dálku. Ačkoliv je zřejmé, že by všechny potraviny dodávané prostřednictvím prodeje na dálku měly splňovat stejné informační požadavky jako potraviny prodávané v obchodech, je třeba objasnit, že by v těchto případech příslušné povinné informace o potravinách měly být k dispozici před dokončením nákupu.

(27)	Aby spotřebitelé získali informace o potravinách nezbytné pro informovaný výběr, měly by být na alkoholických míchaných nápojích uvedeny též informace o jejich složkách.

(28)

Je též důležité poskytovat spotřebitelům informace o ostatních alkoholických nápojích. Zvláštní pravidla Unie ohledně označování vín již existují. Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (12) stanoví pravidla, která zajišťují ochranu a odpovídající informovanost spotřebitelů. Je tedy vhodné v této fázi vyloučit víno z povinnosti uvádět složky a poskytovat výživové údaje. Podobně je i ochrana spotřebitelů ve vztahu k některým alkoholickým nápojům zaručena nařízením Rady (EHS) č. 1601/91 ze dne 10. června 1991, kterým se stanoví obecná pravidla pro definici, označování a obchodní úpravu aromatizovaných vín, aromatizovaných vinných nápojů a aromatizovaných vinných koktejlů, (13) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin (14). Proto by měla stejná výjimka platit i pro nápoje spadající do oblasti působnosti uvedených dvou nařízení.

(29)

Stejně je třeba přistupovat k nápojům srovnatelným s vínem, aromatizovanými víny, aromatizovanými vinnými nápoji, aromatizovanými vinnými koktejly a lihovinami a zajistit uplatňování stejných požadavků právních předpisů o poskytování informací o potravinách na tyto nápoje. Proto by se vynětí z povinnosti uvádět složení a výživové údaje měla vztahovat i na nápoje s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových získané zkvašením ovoce nebo zeleniny, na medovinu a na všechny druhy piva.

(30)

Komise by však měla do pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost vypracovat zprávu o tom, zda by některé skupiny nápojů měly být vyňaty zejména z povinnosti uvádět informace o energetické hodnotě, a uvádějící důvody pro možná vynětí, při zohlednění potřeby zajistit soulad s jinými příslušnými politikami Unie. Komise může v souvislosti s tímto nařízením rovněž navrhnout zvláštní požadavky, bude-li to nezbytné.

(31)

Země původu nebo místo provenience potraviny by se měla uvádět vždy, pokud by opomenutí této informace mohlo spotřebitele uvést v omyl, co se týče skutečné země původu nebo místa provenience daného výrobku. Ve všech případech by uvedení země původu nebo místa provenience mělo být provedeno tak, aby spotřebitele nemátlo, a na základě jasně stanovených kritérií, která zajišťují stejné podmínky pro zástupce výrobního odvětví a spotřebitelům poskytují srozumitelnější informace o zemi původu nebo místě provenience potraviny. Tato kritéria by se neměla vztahovat na uvedení jména nebo adresy provozovatele potravinářského podniku.

(32)	V některých případech mohou provozovatelé potravinářských podniků chtít dobrovolně uvést původ dané potraviny, aby spotřebitele upozornili na kvality svého výrobku. Tato označení by též měla splňovat harmonizovaná kritéria.

(33)

Označení původu je v Unii v současné době povinné pro hovězí maso a výrobky z hovězího masa (15) v důsledku krizové situace, která vznikla v souvislosti s bovinní spongiformní encefalopatií a vedla k vytvoření spotřebitelských očekávání. Z posouzení dopadu provedeného Komisí je zřejmé, že původ masa má pro spotřebitele prvořadý význam. V Unii je značně rozšířena konzumace i jiného masa, jako je maso vepřové, skopové, kozí nebo drůbeží. Je proto vhodné stanovit pro tyto produkty povinné označení původu. Zvláštní požadavky na označení původu by mohly být pro různé druhy masa odlišné podle charakteristik daných druhů zvířat. Je vhodné umožnit stanovení povinných požadavků, které by se mohly odlišovat pro různé druhy masa, prostřednictvím prováděcích pravidel při zohlednění zásady proporcionality a správní zátěže pro provozovatele potravinářských podniků a donucovací orgány.

(34)

Ustanovení týkající se povinného označení původu byla vyvinuta na základě vertikálních přístupů, jako v případě medu (16), ovoce a zeleniny (17), ryb (18), hovězího masa a výrobků z hovězího masa (19) a olivového oleje (20). Je třeba prověřit možnost rozšíření povinnosti uvádět označení původu i na obalech jiných potravin. Z tohoto důvodu je vhodné požádat Komisi, aby připravila zprávy týkající se těchto potravin: jiné druhy masa než maso hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží; mléko; mléko využívané jako složka v mléčných výrobcích; maso využívané jako složka v potravinách; nezpracované potraviny; produkty s jedinou složkou; složky, které se na potravině podílejí více než 50 %. Jelikož mléko je jedním z produktů, u nichž je označení původu považováno za obzvláště významné, měla by být zpráva Komise o tomto produktu k dispozici co nejdříve. Na základě závěrů těchto zpráv může Komise předložit návrhy na úpravu příslušných předpisů Unie nebo případně předložit nové iniciativy na odvětvovém základě.

(35)

Nepreferenční pravidla Unie týkající se původu jsou stanovena v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (21), a v prováděcích pravidlech k němu obsažených v nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (22). Určení země původu potravin se bude řídit uvedenými pravidly, s nimiž jsou provozovatelé potravinářských podniků i správní orgány dobře obeznámeny, což by mělo usnadňovat jejich provádění.

(36)	Výživové údaje o potravinách se týkají informací o energetické hodnotě a určitých živinách v nich obsažených. Povinné uvedení údajů o výživové hodnotě by mělo pomoci osvětě v oblasti výživy zaměřené na veřejnost a podporovat informovaný výběr potravin.

(37)	V bílé knize Komise jsou zdůrazněny některé živiny důležité z hlediska veřejného zdraví, jako jsou nasycené tuky, cukry nebo sodík. Je proto vhodné, aby požadavky na povinné uvádění údajů o výživové hodnotě vzaly tyto prvky v úvahu.

(38)

Jelikož jedním z cílů tohoto nařízení je poskytnout konečnému spotřebiteli základ, aby mohl učinit informovaný výběr, je v tomto ohledu důležité zajistit, že konečný spotřebitel snadno porozumí informacím uvedeným na označení. Proto je vhodné použít při označování pojem „sůl“ namísto odpovídajícího názvu živiny „sodík“.

(39)	Spotřebitelé si obecně neuvědomují potenciální podíl alkoholických nápojů na svém celkovém příjmu potravy. Proto je vhodné zajistit, aby byly informace o obsahu živin uváděny zejména u míchaných alkoholických nápojů.

(40)	V zájmu důslednosti a jednoty práva Unie by dobrovolné uvádění výživových nebo zdravotních tvrzení na etiketách potravin mělo být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (23).

(41)

Aby se zabránilo zbytečné zátěži pro výrobce, je vhodné určité skupiny potravin, které nejsou zpracovány nebo u nichž nejsou údaje o výživové hodnotě určujícím faktorem výběru spotřebitele, osvobodit od povinného uvádění výživových údajů, pokud není povinnost poskytovat tyto údaje stanovena jinými pravidly Unie.

(42)

Aby při současné úrovni poznatků v oblasti výživy poskytované informace o výživové hodnotě náležitě působily na průměrného spotřebitele a sloužily účelu zajištění informovanosti, pro který byly zavedeny, měly by být jednoduché a srozumitelné. Uvedení informací o výživové hodnotě potravin zčásti na přední a zčásti na zadní straně balení by mohlo vést k matení spotřebitelů. Výživové údaje by se proto měly nacházet ve stejném zorném poli. Některé z informací je navíc možné dobrovolně zopakovat například na přední straně obalu. Ponechání volnosti, pokud jde o uvedení informací, které mohou být opakovány, by mohlo vyústit v matení spotřebitelů. Proto je zapotřebí upřesnit, které informace se mohou opakovat, aby se zajistilo, že spotřebitelé mohou snadno při nákupu potravin spatřit základní výživové informace.

(43)

V zájmu povzbuzení provozovatelů potravinářských podniků k tomu, aby dobrovolně uváděli informace, jež jsou součástí výživových údajů pro potraviny, jako jsou alkoholické nápoje a nebalené potraviny, které mohou být osvobozeny od povinnosti nést výživové údaje, by mělo být možné uvádět pouze omezené prvky výživových údajů. Je však záhodno jasně stanovit, které informace mohou být dobrovolně uváděny, aby se zabránilo uvedení spotřebitelů v omyl neomezenou volbou provozovatele potravinářského podniku.

(44)

V poslední době došlo k vývoji v oblasti vyjadřování výživových údajů nebo v jejich obchodní úpravě, kdy se v některých členských státech a organizacích potravinářského odvětví používá jiný způsob než na 100 g / 100 ml / 1 porci, a to grafické vyjádření nebo symboly. Tyto další způsoby vyjádření a obchodní úpravy mohou spotřebitelům pomoci lépe porozumět výživovým údajům. Dostatečné doklady o tom, jak průměrný spotřebitel chápe a používá alternativní vyjádření a obchodní úpravu informací, však nejsou k dispozici pro celou Unii. Proto je vhodné umožnit vývoj různých způsobů vyjádření a obchodní úpravy na základě kritérií uvedených v tomto nařízení a vyzvat Komisi, aby vypracovala zprávu o používání těchto způsobů vyjádření a obchodní úpravy, jejich vlivu na vnitřní trh a vhodnosti další harmonizace.

(45)

S cílem napomoci Komisi při vypracování této zprávy by členské státy měly Komisi poskytnout příslušné informace o používání dalších způsobů vyjadřování a uvádění výživových údajů na trhu na svém území. Za tímto účelem by členské státy měly mít pravomoc požádat provozovatele potravinářských podniků uvádějící na trh na jejich území potraviny označené pomocí těchto dalších způsobů vyjádření nebo uvedení, aby vnitrostátním orgánům oznámili používání těchto dalších způsobů a příslušná odůvodnění, pokud jde o plnění požadavků stanovených v tomto nařízení.

(46)	Je žádoucí, aby byla zajištěna určitá úroveň soudržnosti při vývoji dalších způsobů vyjadřování a uvádění výživových údajů. Proto je vhodné podporovat neustálé výměny a sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy a s Komisí a podporovat zapojení zúčastněných subjektů do těchto výměn.

(47)	Údaje o množství jednotlivých živin a srovnávací ukazatele uvedené ve stejném zorném poli ve snadno rozpoznatelné podobě umožňující posouzení výživových vlastností potraviny by měly být posuzovány komplexně jako součást výživových údajů, a nikoli jako skupina samostatných tvrzení.

(48)

Zkušenosti ukazují, že v mnoha případech jsou dobrovolné informace o potravinách uvedeny na úkor přehlednosti informací povinných. Proto je třeba na pomoc provozovatelům potravinářských podniků a dozorovým orgánům stanovit kritéria pro zajištění rovnováhy mezi poskytováním povinných a dobrovolných informací o potravinách.

(49)

Členské státy by si měly ponechat právo stanovit v závislosti na místních podmínkách a okolnostech pravidla poskytování informací týkajících se nebalených potravin. Ačkoliv v těchto případech je poptávka spotřebitelů po dalších informacích omezená, za velmi důležité jsou považovány informace o případných alergenech. Existují důkazy, že příčinou většiny projevů potravinové alergie jsou nebalené potraviny. Proto by informace o případných alergenech měly být spotřebiteli poskytnuty vždy.

(50)

Pokud jde o otázky výslovně harmonizované tímto nařízením, neměly by mít členské státy možnost přijímat vnitrostátní předpisy, pokud by to nebylo povoleno právem Unie. Toto nařízení by nemělo členským státům bránit v přijímání vnitrostátních předpisů ve věcech, které jím nejsou výslovně harmonizovány.

(51)	Pravidla o poskytování informací o potravinách by měla být schopna přizpůsobovat se rychle se měnícímu společenskému, hospodářskému a technologickému prostředí.

(52)

Členské státy by měly provádět úřední kontroly pro zajištění dodržování tohoto nařízení v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (24).

(53)

Měla by být provedena aktualizace odkazů na směrnici 90/496/EHS v nařízení (ES) č. 1924/2006 a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin (25) s cílem zohlednit toto nařízení. Nařízení (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 by proto měla být odpovídajícím způsobem pozměněna.

(54)

Nepravidelná a častá aktualizace požadavků na poskytování informací o potravinách může pro potravinářské podniky představovat značnou správní zátěž, zejména v případě malých a středních podniků. Je proto vhodné zajistit, aby se opatření, která Komise může přijmout v rámci výkonu pravomocí svěřených jí tímto nařízením, použila vždy téhož dne kalendářního roku po uplynutí přiměřeného přechodného období. V naléhavých případech by měly být od této zásady povoleny odchylky, je-li účelem dotyčných opatření ochrana lidského zdraví.

(55)	Aby mohli provozovatelé potravinářských podniků přizpůsobit označování svých výrobků novým požadavkům stanoveným v tomto nařízení, je důležité stanovit pro použití tohoto nařízení přiměřená přechodná období.

(56)	Vzhledem k podstatným změnám požadavků na výživové označování zavedeným tímto nařízením, zejména vzhledem ke změnám v souvislosti s obsahem výživových údajů, je vhodné umožnit provozovatelům potravinářských podniků, aby se připravili na použití tohoto nařízení s předstihem.

(57)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(58)

Komise by měla být zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, mimo jiné pokud jde o zprostředkování určitých povinných údajů jiným způsobem, než jejich uvedením na obalu nebo etiketě, o seznam potravin, u nichž se nevyžaduje uvedení seznamu složek, o opětovný přezkum seznamu látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost nebo o seznam živin, který lze uvádět dobrovolně. Je zvláště důležité, aby Komise v průběhu příprav vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni.

(59)

S cílem zajistit jednotné podmínky pro provádění tohoto nařízení by Komise měla být pověřena přijímat prováděcí pravidla týkající se mimo jiné způsobů vyjádření jednoho nebo více údajů prostřednictvím piktogramů nebo symbolů namísto slov nebo čísel, kontrastu mezi tiskem a pozadím, způsobu uvádění data minimální trvanlivosti, způsobu uvádění země původu nebo místa provenience v případě masa, přesnosti uvedených hodnot, pokud jde o výživové údaje, nebo vyjadřování výživových údajů na jednu porci nebo jednotku spotřeby. V souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování Evropské unie se formou nařízení předem přijatého řádným legislativním postupem přijmou pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. Do přijetí takového nového nařízení se i nadále použije rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (26), s výjimkou regulativního postupu s kontrolou, který se nepoužije,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení stanoví základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich informačních potřebách při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu.

2.   Toto nařízení stanoví obecné zásady, požadavky a povinnosti v oblasti informací o potravinách, a zejména označování potravin. Stanoví prostředky pro zajištění práva spotřebitelů na informace a postupy pro poskytování informací o potravinách s přihlédnutím k potřebě zajistit dostatečnou pružnost pro reagování na budoucí vývoj a nové požadavky na poskytování informací.

3.   Toto nařízení se vztahuje na provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích potravinového řetězce, kde se jejich činnosti týkají poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Použije se na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně potravin dodávaných zařízeními společného stravování a potravin určených k dodání do těchto zařízení.

4.   Toto nařízení se použije, aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie týkajících se určitých potravin.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

a)	definice „potraviny“, „potravinového práva“, „potravinářského podniku“, „provozovatele potravinářského podniku“, „maloobchodu“, „uvádění na trh“ a „konečného spotřebitele“ v článku 2 a v čl. 3 bodech 1, 2, 3, 7, 8 a 18 nařízení (ES) č. 178/2002;

b)	definice „zpracování“, „nezpracovaných produktů“ a „zpracovaných produktů“ v čl. 2 odst. 1 písm. m), n) a o) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (27);

c)	definice „potravinářského enzymu“ v čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1332/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských enzymech (28);

d)	definice „potravinářské přídatné látky“, „pomocné látky“ a „nosiče“ v čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) a v bodě 5 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských přídatných látkách (29);

e)	definice „aromatu“ v čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 ze dne 16. prosince 2008 o aromatech a některých složkách potravin s aromatickými vlastnostmi pro použití v potravinách nebo na jejich povrchu (30);

f)	definice „masa“ a „strojně odděleného masa“ v bodech 1.1 a 1.14 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (31);

g)	definice „komunikačních prostředků na dálku“ v čl. 2 bodě 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (32);

h)	definice „reklamy“ v čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (33);

i)	definice „umělých nanomateriálů“ v čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2011 ze dne … o nových potravinách (34)  (35).

2.   Dále se rozumí:

a)	„informacemi o potravinách“ informace týkající se potravin zpřístupněné konečnému spotřebiteli prostřednictvím etikety, jiného průvodního materiálu nebo jinými prostředky, včetně nástrojů moderních technologií nebo slovního sdělení;

b)

„právními předpisy o poskytování informací o potravinách“ předpisy Unie upravující poskytování informací o potravinách, zejména jejich označování, včetně pravidel obecné povahy vztahujících se na všechny potraviny za zvláštních okolností nebo na určité skupiny potravin a pravidel vztahujících se pouze na konkrétní potraviny;

c)	„povinnými informacemi o potravinách“ údaje, které musí být konečnému spotřebiteli poskytnuty na základě předpisů Unie;

d)

„zařízením společného stravování“ jakékoli zařízení (včetně vozidel, stánků s pevným stanovištěm a přenosných stánků), jako jsou například restaurace, závodní jídelny, školy a nemocnice, kde se v rámci běžné činnosti připravují potraviny pro dodání končenému spotřebiteli a jsou připraveny ke spotřebě bez další přípravy;

e)

„balenou potravinou“ samostatná prodejní jednotka v obchodní úpravě v nezměněném stavu určená konečnému spotřebiteli a zařízením společného stravování, která se skládá z potraviny a obalu, do něhož byla potravina vložena před uvedením do prodeje, a to bez ohledu na to, zda je potravina v obalu uzavřena zcela nebo pouze zčásti, avšak v každém případě takovým způsobem, že bez otevření nebo výměny obalu nelze změnit jeho obsah;

f)

„složkou“ jakákoli látka nebo produkt, včetně aromat, potravinářských přídatných látek a potravinářských enzymů, a jakákoli součást směsné složky, která je použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomná, i když případně ve změněné formě; za složky se nepovažují rezidua;

g)	„místem provenience“ místo, o němž je uvedeno, že z něj potravina pochází, a které není „zemí původu“ ve smyslu článků 23 až 26 nařízení (EHS) č. 2913/92;

h)	„směsnou složkou“ složka, která je sama vyrobena z více než jedné složky;

i)	„etiketou“ jakýkoli štítek, značka, známka, obrazový nebo jiný popis, které jsou napsané, vytištěné, natištěné pomocí šablony, vyznačené, provedené jako reliéf nebo vytlačené na obalu nebo nádobě potraviny nebo k nim připojené;

j)	„označením“ jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu, etiketě, krčkové nebo rukávové etiketě, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují;

k)	„zorným polem“ všechny povrchy na balení, které lze přečíst z jednoho zorného úhlu, umožňující rychlý a snadný přístup k informacím obsaženým v označení, kdy si spotřebitel může přečíst tyto informace, aniž by musel otáčet balení vzad a zpět;

l)	„zákonným názvem“ název potraviny stanovený v předpisech Unie, které se na ni vztahují, nebo při neexistenci těchto předpisů Unie název uvedený v právních a správních předpisech platných v členském státě, kde se daná potravina prodává konečnému spotřebiteli nebo zařízením společného stravování;

m)	„vžitým názvem“ název, který je v členském státě, kde se daná potravina prodává, přijat spotřebiteli jako název potraviny, aniž by potřeboval další vysvětlení;

n)	„popisným názvem“ název obsahující popis potraviny, popřípadě rovněž popis jejího použití, který je dostatečně přesný, aby spotřebitelům umožnil poznat skutečnou podstatu potraviny a odlišit ji od jiných produktů, se kterými by mohla být zaměněna;

o)	„primární složkou“ jedna nebo více složek potraviny, které tvoří více než 50 % této potraviny nebo které jsou pro spotřebitele obvykle spojeny s názvem potraviny a u nichž je ve většině případů vyžadován údaj o množství;

p)	„datem minimální trvanlivosti potraviny“ datum, do kterého si potravina uchovává své specifické vlastnosti při správném způsobu uchovávání;

q)	„živinou“ bílkoviny, sacharidy, tuky, vláknina, sodík, vitamíny a minerální látky uvedené v příloze XIII tohoto nařízení a látky, které náleží do těchto kategorií nebo jsou složkami některé z nich.

3.   Pro účely tohoto nařízení označuje země původu potraviny původ potraviny stanovený v souladu s články 23 až 26 nařízení (EHS) č. 2913/92.

4.   Použijí se rovněž zvláštní definice uvedené v příloze I.

KAPITOLA II

OBECNÉ ZÁSADY POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O POTRAVINÁCH

Článek 3

Obecné cíle

1.   Poskytování informací o potravinách usiluje o vysokou úroveň ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů poskytnutím základu, který konečnému spotřebiteli umožní informovaný výběr potravin a jejich bezpečné použití, se zvláštním ohledem na zdravotní, hospodářská, environmentální, sociální a etická hlediska.

2.   Cílem právních předpisů o poskytování informací o potravinách je dosáhnout volného pohybu legálně vyráběných a na trh uváděných potravin v Unii, s přihlédnutím, kde je to vhodné, k potřebě ochrany legitimních zájmů výrobců a podporu výroby kvalitních produktů.

3.   Tam, kde právní předpisy o poskytování informací o potravinách zavádějí nové požadavky, se zváží potřeba přechodného období po vstupu nových požadavků v platnost, po které lze potraviny s etiketami nedodržujícími nové požadavky uvádět na trh a po jehož uplynutí lze potraviny s takovými etiketami, které byly uvedeny na trh před koncem přechodného období, prodávat až do vyčerpání zásob.

Článek 4

Zásady pro povinné informace o potravinách

1.   Stanoví-li právní předpisy o poskytování informací o potravinách požadavek uvádění povinných informací o potravině, týká se zejména informací, které spadají do jedné z těchto kategorií:

a)	informace o označení a složení, vlastnostech nebo jiných charakteristikách dané potraviny;

b)

informace o ochraně zdraví spotřebitelů a bezpečném použití dané potraviny. Zejména se jedná o informace o: i) složení, které může být škodlivé pro zdraví určité skupiny spotřebitelů, ii) trvanlivosti, uchovávání a bezpečném použití, iii) dopadu na zdraví, včetně rizik a důsledků vyplývajících ze škodlivé a nebezpečné konzumace určité potraviny;

c)	informace o výživových vlastnostech umožňující spotřebitelům, včetně spotřebitelů se zvláštními požadavky na výživu, provádět informovaný výběr potravin.

2.   Při posuzování potřeby povinných informací o potravinách a s cílem umožnit spotřebitelům informovaný výběr se přihlíží ke všeobecně rozšířené potřebě určitých informací ze strany většiny spotřebitelů, jimž přikládají značný význam, nebo ke všem obecně uznávanému přínosu pro ně.

Článek 5

Konzultace s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin

Veškerá opatření Unie v oblasti právních předpisů o poskytování informací o potravinách, která mohou mít vliv na lidské zdraví, se přijímají po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“).

KAPITOLA III

OBECNÉ POŽADAVKY NA INFORMACE O POTRAVINÁCH A POVINNOSTI PROVOZOVATELŮ POTRAVINÁŘSKÝCH PODNIKŮ

Článek 6

Základní požadavek

Všechny potraviny určené k dodání konečnému spotřebiteli nebo do zařízení společného stravování musí být opatřeny informacemi o potravinách v souladu s tímto nařízením.

Článek 7

Uvádění nezavádějících informací

1.   Informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména:

a)	pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání;

b)	připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá;

c)	vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky;

d)	vyvoláváním dojmu na základě popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.

2.   Informace o potravině musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné.

3.   S výhradou odchylek stanovených v právních předpisech Unie, které se vztahují na přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, nesmějí informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat.

4.   Odstavce 1, 2 a 3 se rovněž použijí na:

a)	související reklamu;

b)	obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení.

Článek 8

Povinnosti

1.   Za informace o potravině odpovídá provozovatel potravinářského podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh, a není-li usazen v Unii, dovozce potraviny na trh Unie.

2.   Provozovatel potravinářského podniku odpovídající za informace o potravině zajistí jejich uvedení a přesnost v souladu s platnými právními předpisy o poskytování informací o potravinách a požadavky příslušných vnitrostátních předpisů.

3.   Provozovatelé potravinářských podniků, kteří nemají vliv na informace o potravinách, nesmějí dodávat potraviny, o nichž na základě informací, které mají k dispozici jako odborníci, vědí nebo předpokládají, že nejsou v souladu s platnými právními předpisy o poskytování informací o potravinách a nesplňují požadavky příslušných vnitrostátních předpisů.

4.   Provozovatelé potravinářských podniků nesmějí v podnicích, které řídí, upravovat informace připojené k potravině, pokud by tyto úpravy mohly uvádět konečného spotřebitele v omyl či jinak snížit úroveň ochrany spotřebitelů a možnost konečného spotřebitele rozhodovat se při informovaném výběru potravin. Provozovatelé potravinářských podniků odpovídají za veškeré změny informací o potravině, které jsou k ní připojeny, jež učiní.

5.   Aniž jsou dotčeny odstavce 2, 3 a 4, zajistí provozovatelé potravinářských podniků, aby v podnicích, které řídí, splňovaly potraviny požadavky právních předpisů o poskytování informací o potravinách a příslušných vnitrostátních předpisů týkajících se jejich činnosti a kontrolují plnění těchto požadavků.

6.   Provozovatelé potravinářských podniků zajistí v podnicích, které řídí, aby informace týkající se nebalených potravin určených pro konečného spotřebitele nebo k dodání do zařízení společného stravování byly předány provozovateli potravinářského podniku, který potraviny přebírá, aby bylo podle potřeby možno poskytnout povinné informace o potravinách konečnému spotřebiteli.

7.   Provozovatelé potravinářských podniků zajistí v podnicích, které řídí, aby povinné údaje požadované podle článků 9 a 10 byly uvedeny na balení nebo na etiketě, která je k němu připojena, nebo na obchodních dokladech týkajících se daných potravin, lze-li zaručit, že tyto doklady jsou buď přiloženy k příslušné potravině, nebo byly zaslány před dodávkou nebo současně s dodávkou, a to v těchto případech:

a)	pokud jsou balené potraviny určeny konečnému spotřebiteli, avšak jsou uváděny na trh ve fázi, která předchází prodeji konečnému spotřebiteli a při které nejsou prodávány zařízením společného stravování;

b)	pokud jsou balené potraviny určeny k dodání do zařízení společného stravování za účelem přípravy, zpracování, dělení nebo porcování.

Bez ohledu na první pododstavec zajistí provozovatelé potravinářských podniků, aby byly údaje podle čl. 9 odst. 1 písm. a), f), g) a h) uvedeny také na vnějším obalu, v němž je balená potravina uváděna na trh.

8.   Provozovatelé potravinářských podniků dodávající jiným provozovatelům potravinářských podniků potraviny, které nejsou určeny konečnému spotřebiteli nebo zařízením společného stravování, zajistí, že těmto jiným provozovatelům potravinářských podniků jsou poskytnuty dostatečné informace k tomu, aby mohli případně splnit své povinnosti uložené odstavcem 2.

KAPITOLA IV

POVINNÉ INFORMACE O POTRAVINÁCH

ODDÍL 1

Obsah a způsob uvádění údajů

Článek 9

Seznam povinných údajů

1.   V souladu s články 10 až 34 a s výhradou odchylek obsažených v této kapitole se povinně uvádějí tyto údaje:

a)	název potraviny;

b)	seznam složek;

c)	každá látka nebo pomocná látka uvedená na seznamu v příloze II nebo odvozená z látky či produktu uvedených na seznamu v příloze II způsobující alergie nebo nesnášenlivost, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, byť v pozměněné podobě;

d)	množství určitých složek nebo skupin složek;

e)	čisté množství potraviny;

f)	datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti;

g)	zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití;

h)	jméno nebo obchodní název a adresa provozovatele potravinářského podniku uvedeného v čl. 8 odst. 1;

i)	země původu nebo místo provenience v případech, které určuje článek 25;

j)	návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít;

k)	u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v % objemových;

l)	výživové údaje.

2.   Údaje stanovené v odstavci 1 se uvádějí slovy a čísly. Pokud Komise přijme prováděcí opatření podle odstavce 3, mohou být rovněž vyjádřeny prostřednictvím piktogramů nebo symbolů namísto slov a čísel v souladu s těmito prováděcími opatřeními.

3.   Komise může regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout prováděcí pravidla týkající se způsobů vyjadřování jednoho nebo více údajů prostřednictvím piktogramů nebo symbolů namísto slov a čísel, přičemž vezme v úvahu, zda je doloženo jednotné chápání spotřebiteli.

Článek 10

Další povinné údaje u určitých druhů nebo skupin potravin

1.   Kromě údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 jsou v příloze III stanoveny další povinné údaje pro určité druhy nebo skupiny potravin.

2.   K zajištění informovanosti spotřebitelů o určitých druzích nebo skupinách potravin a s cílem zohlednit technický pokrok, vědecký vývoj, ochranu zdraví spotřebitelů nebo s cílem zohlednit bezpečné použití určité potraviny může Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50, 51 a 52 měnit přílohu III.

Článek 11

Váhy a míry

Článkem 9 nejsou dotčeny zvláštní předpisy Unie o vahách a mírách.

Článek 12

Dostupnost a umístění povinných informací o potravinách

1.   V souladu s tímto nařízením musí být u všech potravin povinné informace o potravinách k dispozici a snadno dostupné.

2.   V případě balených potravin musí být povinné informace o dané potravině uvedeny přímo na obalu nebo na etiketě k němu připevněné.

3.   K zajištění toho, aby spotřebitelé mohli mít užitek z povinných informací o potravině poskytnutých jiným způsobem, lépe uzpůsobeným určitým povinným prvkům, může Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 stanovit pravidla týkající se zpřístupnění určitých povinných údajů jinak než uvedením na obalu nebo etiketě.

4.   V případě nebalených potravin se použije článek 42.

Článek 13

Způsob uvádění povinných údajů

1.   Aniž jsou dotčena pravidla přijatá podle čl. 42 odst. 2, vyznačují se povinné informace o potravině na viditelném místě tak, aby byly dobře viditelné, snadno čitelné, a je-li to vhodné, nesmazatelné. Nesmějí být žádným způsobem skryty, zastřeny ani přerušeny jiným textem nebo vyobrazením či jiným zasahujícím materiálem ani od nich nesmí být odváděna pozornost.

2.   Aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy Unie týkající se určitých potravin s ohledem na požadavky stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. a) až k), jsou-li povinné údaje stanovené v čl. 9 odst. 1 uvedeny na obalu nebo na etiketě k němu připevněné, vytisknou se na nich písmem, jehož výška malého písmene „x“, jak je definována v příloze IV, činí nejméně 1,2 mm. Povinné údaje se uvádějí způsobem zajišťujícím výrazný kontrast mezi tiskem a pozadím.

3.   V případě obalů nebo nádob, jejichž největší plocha je menší než 60 cm2, činí výška malého písmene „x“ písma uvedeného v odstavci 2 nejméně 0,9 mm.

4.   S cílem zajistit jednotné provedení odstavce 2 tohoto článku může Komise regulatorním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout prováděcí pravidla upravující kontrast mezi tiskem a pozadím.

5.   K dosažení cílů tohoto nařízení stanoví Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 kritéria čitelnosti, která doplní kritéria uvedená v odstavci 2 tohoto článku.

Za účelem uvedeným v prvním pododstavci může Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 rozšířit požadavky uvedené v odstavci 6 tohoto článku na další povinné údaje pro určité druhy nebo skupiny potravin.

6.   Údaje uvedené v čl. 9 odst. 1 písm. a), e), f) a k) se uvádějí ve stejném zorném poli.

7.   Odstavec 6 tohoto článku se nevztahuje na případy uvedené v čl. 16 odst. 1 a 2.

Článek 14

Prodej na dálku

1.   Aniž jsou dotčeny požadavky na informace stanovené v článku 9, v případě balených potravin nabízených k prodeji komunikačními prostředky na dálku:

a)

povinné informace o potravinách, s výjimkou údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. f), musí být k dispozici před dokončením nákupu a uvedeny na materiálu podporujícím prodej na dálku nebo musí být poskytnuty prostřednictvím jiných vhodných prostředků, jasně určených provozovatelem potravinářského podniku. V případě využití jiných vhodných prostředků musí být povinné informace o potravinách poskytnuty, aniž by provozovatel potravinářského podniku přenášel na spotřebitele dodatečné náklady;

b)	veškeré povinné údaje musí být k dispozici v okamžiku doručení.

2.   V případě nebalených potravin nabízených k prodeji komunikačními prostředky na dálku musí být údaje vyžadované podle článku 42 dány k dispozici podle odstavce 1 tohoto článku.

3.   Ustanovení odst. 1 písm. a) se nevztahuje na potraviny nabízené k prodeji prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních prostor.

Článek 15

Jazykové požadavky

1.   Aniž je dotčen čl. 9 odst. 2, uvádějí se povinné informace o potravině v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům v členských státech, kde je potravina uváděna na trh.

2.   Členské státy, v nichž je potravina uváděna na trh, mohou na svém území stanovit, že údaje musí být uvedeny v jednom nebo více jazycích z úředních jazyků Unie.

3.   Odstavce 1 a 2 nebrání tomu, aby údaje byly uvedeny v několika jazycích.

Článek 16

Vypuštění určitých povinných údajů

1.   V případě skleněných lahví určených k opakovanému použití, které jsou nesmazatelně označeny, a proto nejsou opatřeny etiketou, krčkovou ani rukávovou etiketou, je povinné uvádět pouze údaje stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. a), c), e), f) a l).

2.   V případě obalů nebo nádob, jejichž největší plocha je menší než 10 cm2, je povinné uvádět na obalu nebo etiketě pouze údaje stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. a), c), e) a f). Údaje uvedené v čl. 9 odst. 1 písm. b) se uvedou jinými prostředky nebo se poskytnou na žádost spotřebitele.

3.   Aniž jsou dotčeny jiné předpisy Unie vyžadující povinné uvedení výživových údajů, nejsou údaje podle čl. 9 odst. 1 písm. l) povinné u potravin uvedených na seznamu v příloze V.

4.   Aniž jsou dotčeny jiné předpisy Unie vyžadující uvedení seznamu složek nebo povinných výživových údajů, nejsou údaje podle čl. 9 odst. 1 písm. b) a l) povinné v případě:

a)	vín, na něž se vztahuje příloha XIb nařízení (ES) č. 1234/2007;

b)	produktů, na něž se vztahuje nařízení (EHS) č. 1601/91;

c)	nápojů podobných těm uvedeným v písmenech a) a b) tohoto odstavce, jejichž obsah alkoholu získaný zkvašením ovoce nebo zeleniny je vyšší než 1,2 % objemových;

d)

medoviny;

e)	všech druhů piva a

f)	lihovin ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 110/2008.

Komise do … (36) vypracuje zprávu o uplatňování článku 18 a čl. 29 odst. 1 na produkty uvedené v tomto odstavci a zaměří se na to, zda by některé skupiny nápojů měly být osvobozeny, zejména od požadavku na uvádění informací o energetické hodnotě, a na důvody pro možné osvobození, s ohledem na potřebu zajistit soulad s jinými příslušnými politikami Unie.

Komise může tuto zprávu doplnit legislativním návrhem určujícím pravidla pro seznam složek nebo povinné výživové údaje pro tyto produkty.

ODDÍL 2

Podrobná ustanovení o povinných údajích

Článek 17

Název potraviny

1.   Názvem potraviny je její zákonný název. Pokud takový název neexistuje, je názvem potraviny její vžitý název a v případě, že neexistuje nebo se nepoužívá, uvede se popisný název dané potraviny.

2.   V členském státě prodeje je povoleno použití názvu potraviny, pod kterým je výrobek vyráběn v souladu s právními předpisy a uváděn na trh v členském státě výroby. Neumožňuje-li však použití jiných ustanovení tohoto nařízení, zejména článku 9, aby spotřebitelé v členském státě prodeje zjistili skutečnou povahu potraviny a odlišili ji od potravin, s nimiž by mohla být zaměněna, připojí se k názvu potraviny další popisné informace, které se uvedou v blízkosti názvu potraviny.

3.   Ve výjimečných případech se název potraviny používaný v členském státě výroby nepoužije v členském státě prodeje, pokud se potravina, kterou v členském státě výroby označuje, liší svým složením nebo výrobou od potraviny známé pod daným názvem v členském státě prodeje natolik, že by odstavec 2 nezajistil v členském státě prodeje správné informování spotřebitelů.

4.   Název potraviny nesmí být nahrazen názvem chráněným jako duševní vlastnictví, obchodní značkou nebo smyšleným názvem.

5.   Zvláštní ustanovení o názvu potraviny a údajích, které k němu musí být připojeny, jsou obsažena v příloze VI.

Článek 18

Seznam složek

1.   Seznam složek se nadepíše nebo uvede patřičným nadpisem obsahujícím slovo „složení“. Seznam složek obsahuje všechny složky potraviny seřazené sestupně podle hmotnosti, stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny.

2.   Složky se označují svým specifickým názvem, popřípadě podle pravidel stanovených v článku 17 a v příloze VI.

3.   Všechny složky vyskytující se v podobě umělých nanomateriálů musí být jasně uvedeny v seznamu složek. Za názvy těchto složek se v závorce uvede slovo „nano“.

4.   Technická pravidla použití odstavců 1 a 2 tohoto článku jsou stanovena v příloze VII.

Článek 19

Vypuštění seznamu složek

1.   U níže uvedených potravin se nevyžaduje uvedení seznamu složek:

a)	čerstvé ovoce a zelenina včetně brambor, kromě loupaného, krájeného nebo podobně upraveného čerstvého ovoce a zeleniny;

b)	sycené vody, v jejichž označení je uvedeno, že jsou sycené;

c)	kvasné octy, pokud pocházejí výhradně z jediné základní suroviny a pokud do nich nebyly přidány žádné jiné složky;

d)	sýry, máslo, kysané mléko a smetana, do nichž nebyly přidány žádné jiné složky kromě mléčných produktů, enzymů a mikrobiálních kultur nezbytných k výrobě, nebo v případě sýrů jiných než čerstvých a tavených sůl nezbytná k jejich výrobě;

e)	potraviny sestávající z jediné složky, pokud i) je název potraviny totožný s názvem složky nebo ii) název potraviny umožňuje určit povahu složky bez rizika záměny.

2.   S cílem zohlednit význam seznamu složek u určitých druhů nebo skupin potravin pro spotřebitele může Komise ve výjimečných případech prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 doplnit odstavec 1 tohoto článku za předpokladu, že vypuštění seznamu složek nebude na úkor náležité informovanosti konečného spotřebitele nebo zařízení společného stravování.

Článek 20

Vypuštění součástí potravin ze seznamu složek

Aniž je dotčen článek 21, není nutné do seznamu složek zařazovat tyto součásti potravin:

a)	součásti složky, které jsou během výroby přechodně odděleny a poté jsou do potraviny opět přidány v množství nepřekračujícím původní podíl;

b)

potravinářské přídatné látky a potravinářské enzymy: i) které jsou v dané potravině obsaženy pouze proto, že byly obsaženy v jedné nebo více složkách této potraviny, v souladu se zásadou přenosu uvedenou v čl. 18 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 1333/2008, pokud v konečném výrobku již neplní technologickou funkci, nebo ii) které se používají jako pomocné látky;

c)	nosiče a látky, které nejsou potravinářskými přídatnými látkami, avšak jsou používány stejným způsobem a ke stejnému účelu jako nosiče, a které jsou použity v nezbytně nutném množství;

d)	látky, které nejsou potravinářskými přídatnými látkami, avšak jsou používány stejným způsobem a ke stejnému účelu jako pomocné látky a jsou nadále přítomny v konečném výrobku, třebaže ve změněné formě;

e)	voda: i) pokud se během výrobního procesu používá výhradně k tomu, aby složka použitá v koncentrovaném nebo sušeném stavu byla rekonstituována do svého původního stavu, nebo ii) v případě nálevu, který se běžně nekonzumuje.

Článek 21

Označování určitých látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost

1.   Aniž jsou dotčena pravidla přijatá podle čl. 42 odst. 2, uvádějí se údaje podle čl. 9 odst. 1 písm. c) v seznamu složek v souladu s pravidly stanovenými v čl. 18 odst. 1 s jasným odkazem na název látky nebo produktu ze seznamu v příloze II.

Není-li seznam složek uveden, musí být součástí údajů podle čl. 9 odst. 1 písm. c) slovo „obsahuje“ a následně název látky nebo produktu ze seznamu v příloze II.

Pochází-li více složek nebo pomocných látek obsažených v potravině z jediné látky nebo jediného produktu ze seznamu v příloze II, musí to být v označení jasně uvedeno pro každou danou složku nebo pomocnou látku.

Uvedení údajů podle čl. 9 odst. 1 písm. c) se nevyžaduje v případech, kdy název potraviny jasně odkazuje na danou látku nebo produkt.

2.   K zajištění lepší informovanosti spotřebitelů a s cílem zohlednit nejnovější vědecký pokrok a technické poznatky provádí Komise systematický přezkum a případně aktualizaci seznamu v příloze II prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50, 51 a 52.

Článek 22

Uvádění údajů o množství složek

1.   Množství složky nebo skupiny složek použité při výrobě nebo přípravě potraviny se uvede, pokud je dotčená složka nebo skupina složek:

a)	uvedena v názvu potraviny nebo ji spotřebitelé s tímto názvem obvykle spojují;

b)	na etiketě zdůrazněna slovy, vyobrazením nebo grafickým znázorněním nebo

c)	důležitá pro charakterizaci potraviny a pro její odlišení od výrobků, s nimiž by mohla být zaměněna kvůli svému názvu nebo vzhledu.

2.   Technická pravidla pro použití odstavce 1, včetně zvláštních případů, kdy se u určitých složek údaj o množství nevyžaduje, jsou stanovena v příloze VIII.

Článek 23

Čisté množství

1.   Čisté množství potravin se vyjadřuje v litrech, centilitrech, mililitrech, kilogramech nebo gramech, jak je to vhodné:

a)	u tekutých produktů v objemových jednotkách;

b)	u ostatních produktů v hmotnostních jednotkách.

2.   K zajištění lepšího pochopení informací o potravinách uvedených v označení spotřebiteli může Komise pro některé konkrétní potraviny prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 stanovit jiný způsob vyjádření čistého množství, než jaký je stanoven v odstavci 1 tohoto článku.

3.   Technická pravidla pro použití odstavce 1, včetně zvláštních případů, kdy se údaj o čistém množství nevyžaduje, jsou stanovena v příloze IX.

Článek 24

Datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti

1.   V případě potravin, které z mikrobiologického hlediska snadno podléhají zkáze, a mohou tedy po krátké době představovat bezprostřední nebezpečí pro lidské zdraví, se datum minimální trvanlivosti nahradí datem použitelnosti („spotřebujte do“). Po uplynutí data použitelnosti se potravina nepovažuje za bezpečnou v souladu s čl. 14 odst. 2 až 5 nařízení (ES) č. 178/2002.

2.   Příslušné datum se vyjadřuje v souladu s přílohou X.

3.   S cílem zajistit jednotné uplatňování způsobu uvedení data minimální trvanlivosti podle bodu 1 písm. c) přílohy X může Komise regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout za tímto účelem prováděcí pravidla.

Článek 25

Země původu nebo místo provenience

1.   Tento článek se použije, aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie, zejména požadavky stanovené nařízením Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality (37), a nařízením Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (38).

2.   Uvedení země původu nebo místa provenience je povinné:

a)	pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience;

b)	v případě masa kódů kombinované nomenklatury (KN) uvedených na seznamu v příloze XI. Použití tohoto písmene závisí na přijetí prováděcích pravidel uvedených v odstavci 6.

3.   Je-li uváděna země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka:

a)	uvede se rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky nebo

b)	uvede se, že se země původu nebo místo provenience primární složky liší od země původu nebo místa provenience potraviny.

Použití tohoto odstavce závisí na přijetí prováděcích pravidel uvedených v odstavci 6.

4.   Komise do pěti let ode dne použitelnosti odst. 2 písm. b) předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí povinné uvádění země původu nebo místa provenience u produktů uvedených v uvedeném písmenu.

5.   Komise do … (39) předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávy o povinném uvádění země původu nebo místa provenience pro:

a)	jiné druhy masa než hovězí a než ty, které jsou uvedeny v odst. 2 písm. b);

b)

mléko;

c)	mléko použité jako složka v mléčných výrobcích;

d)	maso užité jako složka;

e)	nezpracované potraviny;

f)	jednosložkové produkty;

g)	složky, které tvoří více než 50 % potraviny.

Tyto zprávy zohlední potřebu spotřebitelů být informováni, proveditelnost povinného uvádění údajů podle prvního pododstavce a analýzu nákladů a přínosů zavedení takových opatření, včetně právního dopadu na vnitřní trh a dopadu na mezinárodní obchod.

Komise může tyto zprávy doplnit návrhy na úpravu příslušných předpisů Unie.

6.   Do … (40) přijme Komise regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 prováděcí pravidla k použití odst. 2 písm. b) a odstavce 3 tohoto článku.

Článek 26

Návod k použití

1.   Návod k použití potraviny musí být uveden takovým způsobem, aby umožnil její náležité použití.

2.   Komise může pro určité potraviny regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout prováděcí opatření k odstavci 1 tohoto článku.

Článek 27

Obsah alkoholu

1.   Pravidla pro uvádění obsahu alkoholu v procentech objemových v případě výrobků zařazených pod kódem KN 2204 stanoví zvláštní předpisy Unie, které se na tyto výrobky vztahují.

2.   Skutečný obsah alkoholu v procentech objemových u nápojů o obsahu alkoholu vyšším než 1,2 % objemových kromě nápojů uvedených v odstavci 1 se uvádí v souladu s přílohou XII.

ODDÍL 3

Výživové údaje

Článek 28

Vztah k ostatním právním předpisům

1.   Tento oddíl se nevztahuje na potraviny v oblasti působnosti těchto právních předpisů:

a)	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (41);

b)	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/54/ES ze dne 18. června 2009 o využívání a prodeji přírodních minerálních vod (42).

2.   Tento oddíl se použije, aniž jsou dotčeny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES ze dne 6. května 2009 o potravinách určených pro zvláštní výživu (43) a zvláštní směrnice uvedené v čl. 4 odst. 1 zmíněné směrnice.

Článek 29

Obsah

1.   Povinné výživové údaje obsahují informace:

a)	o energetické hodnotě a

b)	o množství tuku, nasycených mastných kyselin, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli.

Ve vhodných případech se v těsné blízkosti výživových údajů může nacházet formulace uvádějící, že sůl je v potravině obsažena výlučně v důsledku přirozeně se vyskytujícího sodíku.

2.   Obsah povinných výživových údajů podle odstavce 1 je možné doplnit o uvedení množství jedné nebo více z těchto živin:

a)	transmastné kyseliny;

b)	mononenasycené mastné kyseliny (monoenové mastné kyseliny);

c)	polynenasycené mastné kyseliny (polyenové mastné kyseliny);

d)	polyalkoholy;

e)

škrob;

f)

vláknina;

g)	veškeré vitaminy nebo minerální látky uvedené na seznamu v bodě 1 části A přílohy XIII, které jsou přítomné ve významných množstvích vymezených v bodě 2 části A přílohy XIII.

3.   Pokud označení balené potraviny uvádí povinné výživové údaje podle odstavce 1, mohou se v něm opakovat informace o energetické hodnotě a množství tuku, nasycených mastných kyselin, cukrů a soli.

4.   Odchylně od čl. 35 odst. 1, uvádějí-li se výživové údaje na označení produktů podle čl. 16 odst. 4, lze tyto údaje omezit na uvedení energetické hodnoty.

5.   Aniž je dotčen článek 42 a odchylně od čl. 35 odst. 1, uvádějí-li se výživové údaje na označení produktů podle čl. 42 odst. 1, lze tyto údaje omezit na uvedení:

a)	energetické hodnoty nebo

b)	energetické hodnoty a množství tuku, nasycených mastných kyselin, cukrů a soli.

6.   S cílem zohlednit význam údajů uvedených v odstavcích 2 až 5 tohoto článku pro informovanost spotřebitele může Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 změnit seznamy uvedené v odstavcích 2 až 5 tohoto článku doplněním nebo odstraněním jednotlivých údajů.

Článek 30

Výpočet

1.   Energetická hodnota se vypočítá pomocí převodních faktorů uvedených v příloze XIV.

2.   Komise může prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 přijmout převodní faktory pro vitaminy a minerální látky uvedené v části A bodě 1 přílohy XIII pro účely přesnějšího výpočtu obsahu těchto vitaminů a minerálních látek v potravinách. Tyto převodní faktory se doplní do přílohy XIV.

3.   Údaje o energetické hodnotě a obsahu živin uvedené v čl. 29 odst. 1 až 5 se vztahují na potravinu ve stavu, v němž je prodávána.

Kde je to vhodné, mohou se tyto informace vztahovat na potravinu po úpravě, pokud jsou připojeny podrobné pokyny pro tuto úpravu a informace se týkají potraviny připravené ke spotřebě.

4.   Uvedené hodnoty jsou průměrné hodnoty vycházející v jednotlivých případech z výsledků:

a)	analýzy výrobce dané potraviny;

b)	výpočtu s použitím známých nebo skutečných průměrných hodnot použitých složek nebo

c)	výpočtu s použitím obecně zjištěných a přijímaných údajů.

Komise může regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmou prováděcí pravidla pro jednotné provádění tohoto odstavce, pokud jde o přesnost uvedených hodnot, jako například rozdíly mezi uváděnými hodnotami a hodnotami zjištěnými při úřední kontrole.

Článek 31

Vyjádření v jednotkách na 100 g nebo 100 ml

1.   Údaje o energetické hodnotě a obsahu živin podle čl. 29 odst. 1 až 5 se vyjadřují v měrných jednotkách uvedených v příloze XV.

2.   Údaje o energetické hodnotě a obsahu živin podle čl. 29 odst. 1 až 5 se vyjadřují na 100 g nebo 100 ml.

3.   Pokud se uvádějí údaje o vitaminech a minerálních látkách, vyjadřují se způsobem podle odstavce 2 a rovněž jako procentní podíl referenčních hodnot příjmu stanovených v části A bodě 1 přílohy XIII na 100 g nebo 100 ml.

4.   Kromě způsobu vyjádření uvedeného v odstavci 2 tohoto článku lze energetickou hodnotu a obsah živin podle čl. 29 odst. 1, 3, 4 a 5 podle okolností vyjádřit jako procentní podíl referenčních hodnot příjmu stanovených v části B přílohy XIII na 100 g nebo 100 ml.

Článek 32

Vyjádření údajů v přepočtu na jednu porci nebo na jednotku spotřeby

1.   Energetickou hodnotu a obsah živin podle čl. 29 odst. 1 až 5 lze vyjádřit na jednu porci nebo jednotku spotřeby, pokud je to snadno srozumitelné pro spotřebitele a pokud je na etiketě vyznačena velikost porce nebo jednotky spotřeby a je na ní uveden počet porcí nebo jednotek obsažených v balení, v těchto případech:

a)	navíc k vyjádření na 100 g nebo 100 ml, jak je uvedeno v čl. 31 odst. 2;

b)	navíc k vyjádření na 100 g nebo 100 ml, jak je uvedeno v čl. 31 odst. 3, pokud jde o obsah vitaminů a minerálů;

c)	navíc k vyjádření na 100 g nebo 100 ml, jak je uvedeno v čl. 31 odst. 4, nebo místo něho.

2.   Odchylně od čl. 31 odst. 2 je v případech uvedených v čl. 29 odst. 3, 4 a 5 možné energetickou hodnotu a obsah živin nebo procentní podíl referenčních hodnot příjmu uvedené v části B přílohy XIII vyjádřit jen na jednu porci nebo jednotku spotřeby.

3.   Porce nebo jednotka spotřeby se uvádějí v těsné blízkosti výživových údajů.

4.   S cílem zajistit jednotné provádění, pokud jde o vyjadřování výživových údajů na jednu porci nebo jednotku spotřeby, a s cílem stanovit pro spotřebitele jednotný základ srovnání může Komise se zohledněním skutečného spotřebního chování spotřebitelů a výživových doporučení regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout pravidla pro vyjadřování na jednu porci nebo jednotku spotřeby pro určité skupiny potravin.

Článek 33

Uvádění údajů

1.   Jednotlivé údaje uvedené v čl. 29 odst. 1 a 2 se musí nacházet ve stejném zorném poli. Uvádějí se společně ve srozumitelném formátu a tam, kde je to vhodné, v pořadí stanoveném v příloze XV.

2.   Údaje uvedené v čl. 29 odst. 1 a 2 se uvádějí v tabulce s přiřazenými číselnými hodnotami, je-li dostatek místa. Při nedostatku místa se údaje uvedou v řadě za sebou.

3.   Údaje uvedené v čl. 29 odst. 3 mohou být uváděny společně:

a)	v jiném zorném poli, než jaké je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku, a

b)	v jiném formátu, než jak určuje odstavec 2 tohoto článku.

4.   Údaje podle čl. 29 odst. 4 a 5 mohou být uvedeny v jiném formátu, než jak určuje odstavec 2 tohoto článku.

5.   Jsou-li energetická hodnota nebo obsah živin ve výrobku zanedbatelné, lze informace o nich nahradit například prohlášením „Obsahuje zanedbatelné množství …“ umístěným v těsné blízkosti výživových údajů, pokud jsou uvedeny.

S cílem zajistit jednotné provádění tohoto odstavce může Komise regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout pravidla týkající se energetické hodnoty a obsahu živin podle čl. 29 odst. 1 až 5, které lze považovat za zanedbatelné.

6.   S cílem zajistit jednotné provádění, pokud jde o způsob uvádění výživových údajů ve formátu uvedeném v odstavcích 1 až 4 tohoto článku, může Komise regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout odpovídající prováděcí pravidla.

Článek 34

Další způsoby vyjadřování a uvádění údajů

1.   Vedle způsobu vyjadřování údajů uvedených v čl. 31 odst. 2 a 4 a článku 32 a obchodní úpravy podle čl. 33 odst. 2 lze energetickou hodnotu a obsah živin podle čl. 29 odst. 1 až 5 vyjádřit jinými způsoby za využití grafického znázornění nebo symbolů doplňujících slovní nebo číselné vyjádření, jsou-li splněny tyto požadavky:

a)	neuvádějí spotřebitele v omyl, jak stanoví článek 7;

b)	jejich cílem je usnadnit spotřebitelům pochopení příspěvku nebo významnosti potraviny pro obsah energie a živin v jejich stravě;

c)	je prokázáno, že průměrný spotřebitel těmto způsobům vyjadřování nebo uvádění údajů rozumí, a

d)	pokud jde o jiné způsoby vyjadřování, vycházejí z harmonizovaných referenčních hodnot příjmu, nebo nejsou-li k dispozici, z obecně přijatých vědeckých doporučení o příjmu týkajících se energetické hodnoty a živin.

2.   Členské státy mohou provozovatelům potravinářských podniků doporučit, aby používali jeden nebo více dalších způsobů vyjadřování nebo uvádění výživových údajů, o nichž se domnívají, že nejlépe splňují požadavky stanovené v odst. 1 písm. a) až d). Členské státy sdělí Komisi podrobnosti těchto dalších způsobů vyjadřování a uvádění údajů.

3.   Členské státy zajistí vhodné sledování dalších způsobů vyjadřování nebo uvádění výživových údajů, které se používají na trhu na jejich území.

S cílem usnadnit sledování používání dalších způsobů vyjadřování nebo uvádění údajů mohou členské státy vyžadovat od provozovatelů potravinářských podniků, kteří na trh na jejich území uvádějí potraviny takto označené, aby příslušnému orgánu oznámili používání dalšího způsobu vyjadřování nebo uvádění údajů a poskytli mu příslušná odůvodnění týkající se splnění požadavků stanovených v odst. 1 písm. a) až d). V těchto případech lze rovněž vyžadovat informace o ukončení používání těchto dalších způsobů vyjadřování nebo uvádění údajů.

4.   Komise usnadňuje a organizuje výměnu informací mezi členskými státy, Komisí a zúčastněnými subjekty o záležitostech týkajících se používání jakýchkoli dalších způsobů vyjadřování nebo uvádění výživových údajů.

5.   S ohledem na získané zkušenosti Komise do … (44) předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o využívání dalších způsobů vyjadřování a uvádění údajů, o jejich vlivu na vnitřní trh a vhodnosti další harmonizace těchto způsobů vyjadřování a uvádění údajů. Členské státy za tímto účelem Komisi poskytnou důležité informace o používání těchto dalších způsobů vyjadřování a uvádění údajů na trhu na jejich území. Komise může k této zprávě připojit návrhy na úpravu příslušných předpisů Unie.

6.   S cílem zajistit jednotné uplatňování tohoto článku přijme Komise regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 prováděcí pravidla k odstavcům 1, 3 a 4 tohoto článku.

KAPITOLA V

DOBROVOLNĚ POSKYTOVANÉ INFORMACE O POTRAVINÁCH

Článek 35

Platné požadavky

1.   Jsou-li informace o potravinách uvedené v článcích 9 a 10 poskytovány dobrovolně, musí splňovat požadavky stanovené v kapitole IV oddílech 2 a 3 tohoto nařízení.

2.   Pro informace o potravinách poskytované dobrovolně platí tyto požadavky:

a)	nesmějí uvádět spotřebitele v omyl, jak stanoví článek 7;

b)	nesmějí být nejednoznačné ani matoucí pro spotřebitele;

c)	musí být tam, kde je to vhodné, podloženy příslušnými vědeckými údaji.

3.   Komise může regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 přijmout prováděcí pravidla o použití požadavků uvedených v odstavci 2 tohoto článku, pokud jde o dobrovolné informace o možném a nezáměrném výskytu látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost v potravinách.

4.   S cílem zajistit náležitou informovanost spotřebitelů v případech, kdy provozovatelé potravinářských podniků poskytují dobrovolné informace o potravinách různými způsoby, jež by mohly spotřebitele uvádět v omyl nebo vést k nejasnostem, může Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 stanovit další případy poskytování dobrovolných informací o potravinách doplňující případ uvedený v odstavci 3 tohoto článku.

Článek 36

Způsob uvádění dobrovolně poskytovaných informací

Dobrovolně poskytované informace o potravinách nesmějí být uvedeny na úkor prostoru pro povinné informace o potravinách.

KAPITOLA VI

VNITROSTÁTNÍ OPATŘENÍ

Článek 37

Vnitrostátní opatření

1.   V otázkách výslovně harmonizovaných tímto nařízením nesmějí členské státy přijímat ani zachovávat vnitrostátní opatření, pokud to právo Unie nepovoluje. Tato vnitrostátní opatření nesmějí působit překážky volného pohybu zboží.

2.   Aniž je dotčen článek 38, mohou členské státy přijímat vnitrostátní opatření v otázkách, které nejsou výslovně harmonizovány tímto nařízením, za předpokladu, že jimi nezakáží, neztíží ani neomezí volný pohyb zboží, které je v souladu s tímto nařízením.

Článek 38

Vnitrostátní opatření pro další povinné údaje

1.   Vedle povinných údajů stanovených v čl. 9 odst. 1 a v článku 10 mohou členské státy postupem podle článku 43 přijmout opatření ukládající pro určité druhy nebo skupiny potravin povinnost uvádět další povinné údaje, je-li to opodstatněné alespoň jedním z těchto důvodů:

a)	ochrana veřejného zdraví;

b)	ochrana spotřebitele;

c)	předcházení podvodům;

d)	ochrana práv průmyslového a obchodního vlastnictví, uvádění provenience, chráněného označení původu a předcházení nekalé soutěži.

2.   Členské státy mohou použít odstavec 1 k zavedení opatření týkajících se povinného uvádění země původu nebo místa provenience potravin, pouze je-li prokázána spojitost mezi určitými vlastnostmi dané potraviny a jejím původem nebo proveniencí. Členské státy spolu s oznámením těchto opatření Komisi rovněž doloží, že většina spotřebitelů přikládá poskytnutí této informace značný význam.

Článek 39

Mléko a mléčné výrobky

Členské státy mohou přijmout opatření odchylující se od čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 v případě mléka a mléčných výrobků v obchodní úpravě v podobě skleněných lahví určených k opakovanému použití.

Znění těchto opatření sdělí bez odkladu Komisi.

Článek 40

Alkoholické nápoje

Až do přijetí předpisů Unie uvedených v čl. 16 odst. 4 mohou členské státy zachovat vnitrostátní opatření pro uvádění složek v případě nápojů obsahujících více než 1,2 % objemových alkoholu.

Článek 41

Vyjádření čistého množství

Neexistují-li předpisy Unie podle čl. 23 odst. 2 pro vyjadřování čistého množství určitých potravin jinak než způsobem uvedeným v čl. 23 odst. 1, mohou členské státy zachovat vnitrostátní opatření přijatá před … (45).

Členské státy uvědomí Komisi o těchto opatřeních do … (46). Komise na ně upozorní ostatní členské státy.

Článek 42

Vnitrostátní opatření pro nebalené potraviny

1.   Jsou-li potraviny nabízeny k prodeji konečnému spotřebiteli nebo zařízením společného stravování nebalené nebo jsou-li baleny v místě prodeje na žádost spotřebitele nebo baleny do hotového balení pro přímý prodej,

a)	je poskytnutí údajů stanovených v čl. 9 odst. 1 písm. c) povinné;

b)	není poskytnutí dalších údajů uvedených v článcích 9 a 10 povinné, pokud členské státy nepřijmou opatření vyžadující uvedení některých nebo všech těchto údajů nebo jejich částí.

2.   Členské státy mohou přijmout opatření pro způsob poskytování údajů nebo jejich částí podle odstavce 1 a případně pro způsob jejich vyjadřování a uvádění.

3.   Členské státy bez odkladu sdělí Komisi znění opatření uvedených v odst. 1 písm. b) a odstavci 2.

Článek 43

Postup oznamování

1.   Odkazuje-li se na tento článek, oznámí členský stát, který považuje za nezbytné přijmout nové právní předpisy o poskytování informací o potravinách, předem Komisi a ostatním členským státům zamýšlená opatření a odůvodní je.

2.   Komise konzultuje Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat zřízený čl. 58 odst. 1 nařízení (ES) č. 178/2002, pokud považuje tyto konzultace za užitečné nebo pokud o to požádá některý členský stát.

3.   Členský stát, který považuje za nezbytné přijmout nové právní předpisy o poskytování informací o potravinách, může zamýšlená opatření přijmout až po uplynutí tří měsíců od oznámení uvedeného v odstavci 1 za předpokladu, že neobdržel záporné stanovisko Komise.

4.   Je-li stanovisko Komise záporné, zahájí Komise před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku regulativní postup podle čl. 46 odst. 2 s cílem stanovit, zda zamýšlená opatření mohou být provedena, pokud je to třeba, po provedení vhodných změn.

5.   Na opatření, která podléhají postupu oznamování podle tohoto článku, se nevztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (47).

KAPITOLA VII

PROVÁDĚCÍ, POZMĚŇOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 44

Změny příloh

K zohlednění technického pokroku, vědeckého vývoje, zdraví spotřebitelů nebo potřeby spotřebitelů být informováni a s výhradou ustanovení čl. 10 odst. 2 a čl. 21 odst. 2 o změnách příloh II a III může Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 a za podmínek stanovených v článcích 50 a 51 měnit přílohy tohoto nařízení.

Článek 45

Přechodné období a den použitelnosti prováděcích opatření nebo aktů v přenesené pravomoci

1.   Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, Komise při výkonu pravomocí svěřených jí na základě tohoto nařízení k přijímání opatření regulativním postupem podle čl. 46 odst. 2 nebo prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s články 49 až 52:

a)	stanoví přiměřené přechodné období pro použití nových opatření, během něhož je možné uvádět na trh potraviny s etiketami, které nová opatření nedodržují, a po němž se zásoby těchto potravin, které byly uvedeny na trh před skončením přechodného období, mohou nadále prodávat až do vyčerpání zásob, a

b)	zajistí, aby se tato opatření použila vždy od 1. dubna kalendářního roku.

2.   Odstavec 1 se nepoužije v naléhavých případech, v nichž je účelem opatření uvedených ve zmíněném odstavci ochrana lidského zdraví.

Článek 46

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 47

Změny nařízení (ES) č. 1924/2006

V článku 7 nařízení (ES) č. 1924/2006 se první a druhý pododstavec nahrazují tímto:

Článek 48

Změny nařízení (ES) č. 1925/2006

V článku 7 nařízení (ES) č. 1925/2006 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

Článek 49

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 3, čl. 13 odst. 5, čl. 19 odst. 2, čl. 21 odst. 2, čl. 23 odst. 2, čl. 29 odst. 6, čl. 30 odst. 2, čl. 35 odst. 4 a v článku 44 je svěřena Komisi na dobu pěti let od … (50). Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději šest měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhé období, pokud je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 50.

2.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise bez odkladu oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

3.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v článcích 50 a 51.

4.   V naléhavých případech, kdy je to z důvodu vzniku nového vážného rizika pro lidské zdraví nezbytné, se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 52 použije postup stanovený v čl. 10 odst. 2 a čl. 21 odst. 2.

Článek 50

Zrušení přenesení pravomoci

1.   Evropský parlament nebo Rada mohou pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 3, čl. 13 odst. 5, čl. 19 odst. 2, čl. 21 odst. 2, čl. 23 odst. 2, čl. 29 odst. 6, čl. 30 odst. 2, čl. 35 odst. 4 a v článku 44 kdykoli zrušit.

2.   Orgán, který zahájil vnitřní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo být zrušeno, a možné důvody tohoto zrušení.

3.   Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 51

Námitky proti aktům v přenesené pravomoci

1.   Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení.

Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

2.   Pokud Evropský parlament ani Rada ve lhůtě uvedené v odstavci 1 námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví, bude akt zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost dnem v něm stanoveným.

Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před uplynutím této lhůty, pokud Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o svém úmyslu námitky nevyslovit.

3.   Akt v přenesené pravomoci nestoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Orgán, který vyslovuje proti aktu v přenesené pravomoci námitky, je odůvodní.

Článek 52

Postup pro naléhavé případy

1.   Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a použijí se, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 3.

2.   V oznámení aktu v přenesené pravomoci přijatém podle tohoto článku zaslaném Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci přijatém podle tohoto článku vyslovit námitky postupem uvedeným v článku 51. V takovém případě není akt nadále použitelný. Orgán, který vyslovuje námitku proti aktu v přenesené pravomoci, ji odůvodní.

Článek 53

Zrušení

1.   Směrnice 87/250/EHS, 90/496/EHS, 1999/10/ES, 2000/13/ES, 2002/67/ES, 2008/5/ES a nařízení (ES) č. 608/2004 se zrušují s účinkem ode dne … (51).

2.   Odkazy na zrušené právní předpisy se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 54

Přechodná opatření

1.   Potraviny uvedené na trh nebo opatřené etiketou před … (52), které nejsou v souladu s požadavky tohoto nařízení, smějí být uváděny na trh do vyčerpání zásob.

Potraviny uvedené na trh nebo opatřené etiketou před … (53), které nejsou v souladu s požadavkem stanoveným v čl. 9 odst. 1 písm. l) tohoto nařízení, smějí být uváděny na trh do vyčerpání zásob.

2.   V období mezi … (52) a … (53) musí být dobrovolně uváděné výživové údaje v souladu s články 29 až 34.

3.   Odchylně od směrnice 90/496/EHS, od článku 7 nařízení (ES) č. 1924/2006 a od čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1925/2006 mohou být potraviny opatřené etiketou podle článků 29 až 34 tohoto nařízení uváděny na trh do … (52).

Článek 55

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne … (54), s výjimkou čl. 9 odst. 1 písm. l), jenž se použije ode dne … (55).

---

(1)  Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 81.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. června 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 21. února 2011. Postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne ….

(3)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

(5)  Úř. věst. L 109, 6.5.2000, s. 29.

(6)  Úř. věst. L 276, 6.10.1990, s. 40.

(7)  Úř. věst. L 113, 30.4.1987, s. 57.

(8)  Úř. věst. L 69, 16.3.1999, s. 22.

(9)  Úř. věst. L 191, 19.7.2002, s. 20.

(10)  Úř. věst. L 97, 1.4.2004, s. 44.

(11)  Úř. věst. L 27, 31.1.2008, s. 12.

(12)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 149, 14.6.1991, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 39, 13.2.2008, s. 16.

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa (Úř. věst. L 204, 11.8.2000, s. 1).

(16)  Směrnice Rady 2001/110/ES ze dne 20. prosince 2001 o medu (Úř. věst. L 10, 12.1.2002, s. 47).

(17)  Nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízením Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (Úř. věst. L 350, 31.12.2007, s. 1).

(18)  Nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22).

(19)  Nařízení (ES) č. 1760/2000.

(20)  Nařízení Komise (ES) č. 1019/2002 ze dne 13. června 2002 o obchodních normách pro olivový olej (Úř. věst. L 155, 14.6.2002, s. 27).

(21)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

(22)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.

(23)  Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 9.

(24)  Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.

(25)  Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 26.

(26)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(27)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1.

(28)  Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 7.

(29)  Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 16.

(30)  Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 34.

(31)  Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55.

(32)  Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.

(33)  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21.

(34)  Dok. 2008/0002 (COD).

(35)  Úř. věst. L …

(36)  Pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(37)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 1.

(38)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.

(39)  Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(40)  Dva roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(41)  Úř. věst. L 183, 12.7.2002, s. 51.

(42)  Úř. věst. L 164, 26.6.2009, s. 45.

(43)  Úř. věst. L 124, 20.5.2009, s. 21.

(44)  Osm let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

(45)  Den vstupu tohoto nařízení v platnost.

(46)  Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(47)  Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

(48)  Úř. věst. L …“

(49)  Úř. věst. L …“

(50)  Den vstupu tohoto nařízení v platnost.

(51)  Tři roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

(52)  První den měsíce po uplynutí tří let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

(53)  První den měsíce po uplynutí pěti let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

(54)  První den měsíce po uplynutí tří let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

(55)  První den měsíce po uplynutí pěti let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---