(1)

Zelená dohoda pro Evropu, stanovená ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019, je evropská strategie udržitelného růstu a jejím cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderním, konkurenceschopným, klimaticky neutrálním a oběhovým hospodářstvím a se životním prostředím bez toxických látek. Stanoví ambiciózní cíl, kterým je zajistit, aby se Unie stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Uznává výhody investic do konkurenceschopné udržitelnosti Unie budováním spravedlivější, ekologičtější a digitálnější Evropy. V této ekologické transformaci hrají klíčovou úlohu výrobky. S poukazem na skutečnost, že stávající výrobní procesy a spotřební návyky jsou dosud příliš lineární a závislé na spotřebě nových materiálů, které se těží, prodávají a zpracovávají na zboží, jež nakonec končí jako odpad či emise, se v Zelené dohodě pro Evropu zdůrazňuje naléhavá nutnost přechodu na model oběhového hospodářství a upozorňuje se na to, že ještě zbývá dosáhnout značného pokroku. Za prioritu pro dekarbonizaci odvětví energetiky a pro dosažení cílů v oblasti klimatu v letech 2030 a 2050 je v ní rovněž určena energetická účinnost.

(2)

Za účelem urychlení přechodu na model oběhového hospodářství navrhla Komise ve svém sdělení ze dne 11. března 2020 o novém akčním plánu EU pro oběhové hospodářství pro čistou a konkurenceschopnou Evropu program zaměřený na budoucnost s cílem zajistit vhodnost regulačního rámce pro udržitelnou budoucnost. V tomto plánu se zdůrazňuje, že „občanům bude oběhové hospodářství poskytovat kvalitní, funkční a bezpečné výrobky, které budou efektivní a cenově dostupné, déle vydrží a budou navrženy způsobem, jenž umožňuje jejich opětovné použití, opravu a vysoce kvalitní recyklaci“. Jak je uvedeno v tomto plánu, v současné době neexistuje žádný komplexní soubor požadavků, který by zajišťoval stálé zvyšování úrovně udržitelnosti všech výrobků uváděných na trh Unie a dodržování podmínky oběhovosti. Zejména design výrobků nepodporuje dostatečně udržitelnost během celého životního cyklu. V důsledku toho jsou výrobky často nahrazovány novými, což je spojeno se značnou spotřebou energie a zdrojů za účelem výroby a distribuce nových výrobků a likvidace starých. Pro hospodářské subjekty i občany je stále příliš obtížné rozhodovat se v souvislosti s výrobky udržitelně, neboť k tomu nemají dostatek informací a cenově dostupných možností. To vede k promarnění příležitostí v oblasti udržitelnosti a v oblasti činností zaměřených na zachování hodnoty, k omezení poptávky po druhotných materiálech a k překážkám při přijímání modelů oběhového hospodářství.

(3)

Předpokladem pro zavedení oběhového hospodářství v Unii je plně fungující vnitřní trh s udržitelnými výrobky. Společné požadavky na ekodesign na úrovni Unie by umožnily vypracování, zavádění a rozšiřování nových obchodních modelů oběhového hospodářství na celém vnitřním trhu. Tato opatření by rovněž snížila zátěž pro společnosti a poskytla průmyslu a spotřebitelům přístup ke spolehlivým a jasným informacím, což by jim umožnilo činit udržitelnější rozhodnutí.

(4)

Ve sdělení Komise ze dne 10. března 2020 o nové průmyslové strategii pro Evropu je stanoven zastřešující cíl Unie, kterým je podpora souběžné ekologické a digitální transformace ke klimatické neutralitě a vedoucí postavení v digitální oblasti. Podobně jako v Zelené dohodě pro Evropu se v něm poukazuje na vedoucí úlohu, kterou v tomto ohledu musí hrát evropský průmysl snížením své uhlíkové a materiálové stopy a začleněním oběhovosti do celého hospodářství, zdůrazňuje se v něm nutnost odklonit se od tradičních modelů a převratně změnit způsob, jakým navrhujeme, vyrábíme, používáme a likvidujeme výrobky, jakož i potřeba zabezpečit dodávky surovin. Recyklace a využívání druhotných surovin pomohou snížit závislost Unie. Ve sdělení Komise ze dne 5. května 2021 nazvaném „Aktualizace nové průmyslové strategie 2020: budování silnějšího jednotného trhu pro oživení Evropy“ jsou zdůrazněny hlavní myšlenky strategie z roku 2020 a klade se v něm důraz na ponaučení z krize způsobené onemocněním COVID-19, včetně nutnosti podpořit odolnost.

(5)

Vzhledem k neexistenci práva Unie se již objevily rozdílné vnitrostátní přístupy ke zlepšení environmentální udržitelnosti výrobků, od požadavků na informace o době trvání kompatibility softwaru elektronických zařízení až po povinnosti podávat zprávy o nakládání s neprodanými výrobky dlouhodobé spotřeby. Z toho lze vyvodit, že další úsilí jednotlivých členských států o dosažení cílů tohoto nařízení by pravděpodobně vedlo k další roztříštěnosti vnitřního trhu. S cílem přispět k fungování vnitřního trhu a zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí je tedy zapotřebí vytvořit ambiciózní regulační rámec pro postupné zavádění požadavků na ekodesign výrobků. Toto nařízení vytváří takový rámec tím, že zajistí, aby se přístup založený na ekodesignu původně stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (3) uplatnil na co nejširší škálu výrobků.

(6)

Toto nařízení podpoří výrobní a spotřební vzorce, které budou v souladu s celkovými cíli Unie v oblasti udržitelnosti, mimo jiné v oblasti klimatu, životního prostředí, energetiky, využívání zdrojů a biologické rozmanitosti, a zároveň se drží v mezích možností naší planety, a to vytvořením legislativního rámce, který přispěje k tomu, aby byly výrobky vhodné pro klimaticky neutrální oběhové hospodářství účinně využívající zdroje, ke snížení množství odpadu a zajištění toho, aby se výsledky průkopníků v oblasti udržitelnosti postupně staly pravidlem. Mělo by zajistit stanovení nových požadavků na ekodesign s cílem zlepšit trvanlivost výrobků, jejich spolehlivost, opravitelnost, modernizovatelnost, opětovnou použitelnost a recyklovatelnost, zlepšit možnosti renovace a údržby výrobků, řešit přítomnost nebezpečných chemických látek ve výrobcích, zvýšit energetickou účinnost výrobků a účinné využívání zdrojů těmito výrobky, včetně možnosti využít strategické a kritické suroviny, snížit předpokládané množství vyprodukovaného odpadu a zvýšit obsah recyklovaných materiálů ve výrobcích a zároveň zajistit jejich výkonnost a bezpečnost, umožnit repasování a kvalitní recyklaci a snížit uhlíkovou a environmentální stopu.

(7)

Požadavky na ekodesign by se měly rovněž zabývat praktikami spojenými s předčasným zastaráváním výrobků. Tyto praktiky mají celkově negativní dopad na životní prostředí, neboť zvyšují množství odpadu a spotřebu energie a materiálů, které lze prostřednictvím požadavků na ekodesign snížit, a zároveň tak přispět k udržitelné spotřebě.

(8)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 25. listopadu 2020„Směrem k udržitelnějšímu jednotnému trhu pro podniky a spotřebitele“ (4) uvítal podporu trvanlivých výrobků, které lze snadněji opravovat, opětovně používat a recyklovat. Ve svém usnesení ze dne 10. února 2021 o novém akčním plánu pro oběhové hospodářství (5) Evropský parlament zdůraznil, že udržitelné, oběhové, bezpečné a netoxické výrobky a materiály by se měly stát normou na trhu Unie, a nikoli výjimkou, a měly by být považovány za standardní volbu, která je atraktivní, cenově dostupná a přístupná všem spotřebitelům. Evropský parlament rovněž vyzval k tomu, aby byly stanoveny závazné cíle Unie pro výrazné snížení materiálové a spotřební stopy Unie. Vyjádřil názor, že přechod na oběhové hospodářství může poskytnout řešení současných problémů v oblasti životního prostředí a hospodářské krize vyvolané pandemií onemocnění COVID-19. Rada ve svých závěrech o „zajištění oběhového a ekologického oživení“ přijatých dne 11. prosince 2020 rovněž uvítala záměr Komise předložit legislativní návrhy jako součást komplexního a integrovaného rámce udržitelné výrobkové politiky, který podporuje klimatickou neutralitu, energetickou účinnost a účinné využívání zdrojů a netoxické oběhové hospodářství, chrání veřejné zdraví a biologickou rozmanitost a posiluje postavení spotřebitelů a zadavatelů veřejných zakázek a chrání je.

(9)

Toto nařízení přispěje k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky. V souladu s cíli stanovenými v Pařížské dohodě, kterou Unie přijala dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (6) („Pařížská dohoda“) a schválila ji dne 5. října 2016 (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (8) stanoví závazek Unie snížit do roku 2030 domácí čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 % a právně zakotvuje cíl klimatické neutrality celého hospodářství do roku 2050. V roce 2021 přijala Komise balíček „Fit for 55“ s cílem zajistit, aby byla politika Unie v oblasti klimatu a energetiky připravena k dosažení těchto cílů. Za tímto účelem je třeba výrazně zintenzivnit zvyšování energetické účinnosti v souladu se zásadou „energetická účinnost v první řadě“ zakotvenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 (9), aby se konečná spotřeba energie do roku 2030 dostala na přibližně 36 %. Při dosahování tohoto cíle budou hrát významnou roli požadavky na výrobky stanovené tímto nařízením, a to podstatným snížením energetické stopy výrobků. Požadavky na energetickou účinnost rovněž sníží zranitelnost spotřebitelů vůči zvyšování cen energie. Jak uznává Pařížská dohoda, zlepšení udržitelnosti spotřeby a výroby bude hrát důležitou roli i při řešení otázek spojených se změnou klimatu.

(10)

Toto nařízení rovněž přispěje k dosažení širších cílů Unie v oblasti životního prostředí. 8. akční program pro životní prostředí, stanovený rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/591 (10), zakotvuje v právním rámci cíl Unie zůstat v mezích možností naší planety a stanoví podmínky umožňující dosažení prioritních cílů, mezi něž patří přechod k netoxickému oběhovému hospodářství. Zelená dohoda pro Evropu rovněž vyzývá Unii, aby lépe monitorovala znečištění ovzduší, vod, půdy a spotřebních výrobků, podávala o něm zprávy, předcházela jeho vzniku a napravovala stávající situaci. To znamená, že chemické látky, materiály a výrobky musí být bezpečné a udržitelné, a to svou konstrukcí i během svého životního cyklu, aby bylo dosaženo koloběhu netoxických materiálů, jak je stanoveno ve sdělení Komise ze dne 12. května 2021 o akčním plánu EU: „Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy“ a ve sdělení Komise ze dne 14. října 2020 nazvaném „Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek – K životnímu prostředí bez toxických látek“, v němž se vyzývá k přijetí cílů nulového znečištění při výrobě a v rámci spotřeby. Kromě toho Zelená dohoda pro Evropu i akční plán EU pro oběhové hospodářství pro čistou a konkurenceschopnou Evropu uznávají, že vnitřní trh Unie je obrovský, a může proto ovlivnit celosvětové normy týkající se udržitelnosti a designu výrobků. Toto nařízení proto bude hrát významnou roli při dosahování několika cílů stanovených v rámci cílů udržitelného rozvoje OSN na základě Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, a to v Unii i mimo ni, zejména pak cílů v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 12 („Odpovědná spotřeba a výroba“).

(11)

Směrnice 2009/125/ES vytvořila rámec pro stanovení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie. Spolu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 (11) výrazně snížila poptávku po primární energii u výrobků v Unii a odhaduje se, že tyto úspory se budou nadále zvyšovat. Prováděcí opatření přijatá podle směrnice 2009/125/ES rovněž zahrnovala požadavky týkající se aspektů oběhovosti, jako je trvanlivost, opravitelnost a recyklovatelnost. Další nástroje, jako je ekoznačka EU zavedená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 (12) nebo kritéria Unie pro zelené veřejné zakázky stanovená ve sdělení Komise ze dne 16. července 2008 o zadávání veřejných zakázek v zájmu lepšího životního prostředí, mají širší oblast působnosti, ale v důsledku limitů dobrovolných přístupů mají omezený dopad.

(12)

Směrnice 2009/125/ES byla obecně úspěšná při podpoře energetické účinnosti a některých aspektů oběhovosti výrobků spojených se spotřebou energie a její koncepce založená na ekodesignu má potenciál postupně řešit otázky udržitelnosti všech výrobků. Aby bylo možné plnit závazky Zelené dohody pro Evropu, měla by být tato koncepce rozšířena i na další skupiny výrobků a měla by se systematicky zabývat aspekty, které jsou klíčové pro zvýšení environmentální udržitelnosti výrobků, a to prostřednictvím závazných požadavků. Zajištěním toho, aby byly na trh Unie uváděny pouze výrobky, které tyto požadavky splňují, toto nařízení nejenže zlepší volný pohyb těchto výrobků odstraněním rozdílů mezi jednotlivými státy, ale rovněž sníží negativní dopady na životní prostředí během životního cyklu výrobků, pro něž jsou tyto požadavky stanoveny.

(13)

Za účelem vytvoření účinného harmonizovaného regulačního rámce, který obstojí i v budoucnu, je nezbytné umožnit stanovení požadavků na ekodesign pro veškeré fyzické výrobky uváděné na trh nebo do provozu, včetně součástí, jako jsou pneumatiky, a meziproduktů. Do oblasti jeho působnosti by měl být zahrnut i digitální obsah, který je nedílnou součástí fyzického výrobku. To by mělo Komisi umožnit, aby při stanovování priorit pro vytváření požadavků na ekodesign zohlednila co možná nejširší škálu výrobků, a tím maximalizovala účinnost takových požadavků. V případě potřeby by měly být při stanovování požadavků na ekodesign umožněny zvláštní výjimky, zejména pokud požadavky na ekodesign nejsou nezbytné k tomu, aby přispívaly k environmentální udržitelnosti konkrétních výrobků, nebo například u výrobků se zvláštním použitím, výrobků se zvláštním účelem, který by při dodržení požadavků na ekodesign nemohl být splněn, u výrobků vyrobených ve velmi malém množství nebo s přihlédnutím ke specifičnosti a velikosti trhu výrobku. Kromě toho by se toto nařízení nemělo vztahovat na výrobky, u nichž je již zřejmé, že požadavky na ekodesign by nebyly vhodné, nebo v jejichž případě je stanovení těchto požadavků upraveno jinými rámci. Mělo by tomu tak být v případě potravin a krmiv definovaných v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (13), léčivých přípravků definovaných ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES (14), veterinárních léčivých přípravků definovaných v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 (15), živých rostlin, živočichů a mikroorganismů, produktů lidského původu, rostlinných a živočišných produktů, které přímo souvisejí s jejich budoucí reprodukcí, a vozidel uvedených v čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013 (16), čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 (17) a čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 (18), pokud jde o ty aspekty výrobků, pro něž jsou požadavky stanoveny odvětvovými legislativními akty Unie, které se na tato vozidla uplatňují. Na tato vozidla se vztahuje několik požadavků týkajících se konkrétních výrobků a různé harmonizované systémy schvalování typu podle právních aktů Unie, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES (19), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/64/ES (20) a nařízení (EU) 2018/858. Dodatečné harmonizované požadavky na vozidla by měly být omezeny na aspekty, které nejsou v současné době upraveny žádnými předpisy, například environmentální požadavky na pneumatiky. Z oblasti působnosti tohoto nařízení by však měly být vyloučeny elektrokola a elektrické koloběžky.

(14)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1275 (21) vyžaduje, aby členské státy stanovily minimální požadavky na energetickou náročnost prvků budov, jež jsou součástí obvodového pláště budovy, a systémové požadavky na celkovou energetickou náročnost, řádnou instalaci a odpovídající dimenzování, úpravu a kontrolu technických systémů budov v nových nebo stávajících budovách. Je v souladu s cíli tohoto nařízení, že tyto minimální požadavky na energetickou náročnost mohou za určitých okolností omezovat instalování výrobků spojených se spotřebou energie, které vyhovují tomuto nařízení a jeho aktům v přenesené pravomoci, za předpokladu, že takové požadavky nepředstavují neodůvodněnou překážku na trhu.

(15)

Za účelem zlepšení environmentální udržitelnosti výrobků a zajištění volného pohybu výrobků na vnitřním trhu by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) akty, kterými doplní toto nařízení stanovením požadavků na ekodesign. Tyto požadavky na ekodesign by se měly zpravidla vztahovat na určité skupiny výrobků, jako jsou pračky pro domácnost nebo kombinované pračky se sušičkou pro domácnost. Aby se maximalizovala účinnost požadavků na ekodesign a účinně zlepšila environmentální udržitelnost výrobků, mělo by rovněž být možné stanovit jeden nebo více horizontálních požadavků na ekodesign pro širší škálu skupin výrobků, jako jsou elektronická zařízení nebo textil. Horizontální požadavky na ekodesign by měly být stanoveny v případech, kdy technická podobnost skupin výrobků umožňuje zlepšení jejich environmentální udržitelnosti na základě stejných požadavků. Je důležité, aby byly horizontální požadavky vypracovány zejména s ohledem na trvanlivost a opravitelnost.

(16)

Požadavky na ekodesign by měly, je-li to vhodné, zahrnovat požadavky na výkonnost, požadavky na informace nebo obojí. Tyto požadavky by měly sloužit ke zlepšení aspektů výrobku důležitých pro environmentální udržitelnost, jako je trvanlivost, opětovná použitelnost, opravitelnost, energetická účinnost, recyklovatelnost a uhlíková a environmentální stopa. Požadavky na ekodesign by měly být transparentní, objektivní, přiměřené a v souladu s pravidly mezinárodního obchodu.

(17)

Odvětví prodeje použitého zboží plní důležitou úlohu při podpoře udržitelné výroby a spotřeby, a to i pokud jde o rozvoj nových oběhových obchodních modelů, přispívá k prodloužení životního cyklu výrobků a zabraňuje tomu, aby se z nich stal odpad. Použité výrobky, zejména ty, které projdou renovací nebo opravou a pocházejí z Unie, nejsou považovány za nové výrobky a mohou se pohybovat na vnitřním trhu, aniž by musely splňovat akty v přenesné pravomoci stanovící požadavky na ekodesign, které vstoupily v platnost po jejich uvedení na trh. Repasované výrobky se však za nové výrobky považují a požadavky na ekodesign se na ně budou vztahovat, pokud spadají do oblasti působnosti aktu v přenesené pravomoci.

(18)

Jakmile Komise přijme akt v přenesené pravomoci, kterým se stanoví požadavky na ekodesign pro danou skupinu výrobků, nemělo by již být členským státům za účelem zajištění fungování vnitřního trhu povoleno, aby stanovovaly vnitrostátní požadavky na výkonnost na základě parametrů výrobku, na které se vztahují požadavky na výkonnost stanovené v uvedeném aktu v přenesené pravomoci, a nemělo by jim být již povoleno stanovovat vnitrostátní požadavky na informace na základě parametrů výrobku, na které se vztahují požadavky na informace stanovené v uvedeném aktu v přenesené pravomoci. Za účelem zlepšení environmentální udržitelnosti výrobků a zajištění jejich volného pohybu v rámci vnitřního trhu by měla být Komise zmocněna stanovit, že ve vztahu ke konkrétnímu parametru výrobku nejsou nutné žádné požadavky na ekodesign ve formě požadavků na výkonnost nebo ve formě požadavků na informace, pokud by požadavek týkající se tohoto konkrétního parametru výrobku měl negativní dopad na požadavky na ekodesign z hlediska dané skupiny výrobků.

(19)

Při stanovování požadavků na ekodesign by Komise měla zohlednit povahu a účel dotčených výrobků, jakož i charakteristiky příslušných trhů. Například u obranného vybavení je třeba, aby bylo schopno fungovat ve zvláštních a někdy drsných podmínkách, což je nutné při stanovování požadavků na ekodesign vzít v úvahu. Některé informace o obranném vybavení se nesmějí zveřejňovat a musí být chráněny. Požadavky na ekodesign by tedy neměly být stanoveny pro výrobky, které jsou určeny výhradně pro účely obrany nebo národní bezpečnosti. Je důležité, aby požadavky na ekodesign jiného vojenského nebo citlivého vybavení zohledňovaly bezpečnostní potřeby a charakteristiky trhu s obranným vybavením definované ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES (22). Stejně tak strategický je pro Evropu a pro její technologickou nezávislost kosmický průmysl. Vzhledem k tomu, že kosmické technologie pracují v extrémních podmínkách, měly by všechny požadavky na ekodesign kosmických výrobků zajišťovat vyváženost hledisek udržitelnosti s odolností a očekávanou výkonností. Dále u zdravotnických prostředků definovaných v čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 (23) a u diagnostických zdravotnických prostředků in vitro definovaných v čl. 2 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 (24) by Komise měla vzít v úvahu, že je nutné, aby nedošlo k negativnímu vlivu na zdraví a bezpečnost pacientů a uživatelů. Komise by měla navíc při posuzování vlastností trhu a přípravě požadavků na ekodesign usilovat o zohlednění zvláštností každého členského státu, jako jsou rozdílné klimatické podmínky a postupy a technologie, které se v členských státech používají a mají prokázané příznivé účinky na životní prostředí.

(20)

S cílem zamezit regulační zátěži by měl být zajištěn soulad mezi tímto nařízením a požadavky stanovenými v jiných právních předpisech Unie nebo v souladu s nimi, zejména týkajících se výrobků, chemických látek, obalů a odpadů. Existence zmocnění podle jiných právních předpisů Unie ke stanovení požadavků se stejnými nebo podobnými účinky, jako jsou požadavky podle tohoto nařízení, by však neměla omezovat zmocnění uvedená v tomto nařízení, pokud to není v tomto nařízení výslovně stanoveno.

(21)

Při přípravě požadavků na ekodesign by Komise měla zohlednit řadu prvků, zejména priority Unie, příslušné unijní a vnitrostátní právo, příslušné mezinárodní dohody a samoregulační opatření a příslušné normy. Komise by měla rovněž zohlednit priority v oblasti klimatu, životního prostředí, energetické účinnosti, účinného využívání zdrojů a jejich zajištění, včetně netoxického oběhového hospodářství, a další související priority a cíle Unie. Je důležité věnovat pozornost cílům 8. akčního programu pro životní prostředí stanoveného v rozhodnutí (EU) 2022/591, mezi něž patří to, aby nejpozději do roku 2050 obyvatelé žili spokojeně v mezích možností naší planety v ekonomice blahobytu, aby byla dodržována zásada „neškodit“ a hierarchie způsobů nakládání s odpady vymezená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (25) a aby Unie plnila své závazky chránit a obnovovat biologickou rozmanitost, jak je uvedeno mimo jiné ve sdělení Komise ze dne 20. května 2020 nazvaném „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – Navrácení přírody do našeho života“ a v celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu přijatém na 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (COP15).

(22)

Akty v přenesené pravomoci, kterými se stanoví požadavky na ekodesign, by podobně jako v případě prováděcích opatření podle směrnice 2009/125/ES měly být podrobeny zvláštnímu posouzení dopadů a konzultaci se zúčastněnými stranami a měly by být vypracovány v souladu s pokyny Komise pro zlepšování právní úpravy a zahrnovat posouzení mezinárodního rozměru a dopadů na třetí země. Komise by měla založit své posouzení dopadů na nejlepších dostupných důkazech a náležitě zohlednit všechny aspekty životního cyklu výrobku. Při přípravě požadavků na ekodesign by Komise měla uplatnit vědecký přístup a zohlednit rovněž příslušné technické informace, využité jako základ pro zejména nařízení (ES) č. 66/2010 a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (26) a vycházející z uvedeného nařízení a uvedené směrnice, technická screeningová kritéria přijatá podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (27) a kritéria Unie pro zelené veřejné zakázky.

(23)

Za účelem zohlednění rozmanitosti výrobků by Komise měla vybrat metody pro posouzení stanovení požadavků na ekodesign a případně je dále rozvíjet. Tyto metody by měly vycházet z povahy výrobku, jeho nejdůležitějších aspektů a jeho dopadů během jeho životního cyklu. Komise by při tom měla vzít v úvahu své zkušenosti s posuzováním stanovení požadavků podle směrnice 2009/125/ES a pokračující úsilí o vývoj a zlepšování nástrojů pro posuzování na základě vědeckých poznatků, včetně aktualizace metodiky pro ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie a metody stanovení environmentální stopy produktu stanovené v doporučení Komise (EU) 2021/2279 (28), a to i pokud jde o dočasné ukládání uhlíku, jakož i vypracování norem mezinárodními a evropskými normalizačními organizacemi, včetně norem týkajících se materiálové účinnosti výrobků spojených se spotřebou energie. V návaznosti na tyto nástroje a v případě potřeby s použitím specializovaných studií by Komise měla při posuzování výrobků, jež je prováděno v souladu se zohledňováním životního cyklu a za účelem přípravy požadavků na ekodesign, dále posílit aspekty oběhovosti, jako je trvanlivost, opravitelnost včetně hodnocení opravitelnosti, recyklovatelnost, opakovaná použitelnost a identifikace chemických látek, které brání opětovnému použití a recyklaci, a v případě potřeby vyvíjet nové metody nebo nástroje. Informace týkající se environmentálních ukazatelů životního cyklu, jako je uhlíková stopa, by měly být vypočteny za pomoci mezinárodně zavedených metod, které se již uplatňují v právu Unie. Je rovněž důležité zohlednit vědecké metody doporučené mezinárodními a evropskými normalizačními organizacemi. Zejména pokud jde o modelování energie používané ve výrobních procesech, je třeba věnovat zvláštní pozornost modelování skladby zdrojů energie, které by rovněž zohlednilo aspekty, jako jsou smlouvy o nákupu elektřiny, záruky původu a vlastní výroba elektřiny. Nové přístupy by mohly být potřebné rovněž pro přípravu povinných kritérií pro zadávání veřejných zakázek a pro zákaz ničení neprodaných spotřebních výrobků.

(24)

Požadavky na výkonnost by se měly týkat vybraného parametru výrobku, který je relevantní pro cílový aspekt výrobku, u nějž byl zjištěn potenciál pro zlepšení environmentální udržitelnosti. Mezi tyto požadavky by mohly patřit minimální nebo maximální úrovně výkonnosti ve vztahu k parametru výrobku, nekvantitativní požadavky, jejichž cílem je zlepšit výkonnost ve vztahu k parametru výrobku, nebo požadavky související s funkční výkonností výrobku za účelem zajištění toho, aby vybrané požadavky na výkonnost neměly negativní dopad na schopnost výrobku vykonávat funkci, pro kterou byl navržen a uveden na trh. Pokud jde o minimální nebo maximální úrovně, mohly by mít podobu například omezení spotřeby energie ve fázi používání nebo omezení množství určitého materiálu zabudovaného do výrobku, požadavku na minimální množství recyklovaného obsahu nebo omezení konkrétní kategorie dopadu na životní prostředí nebo souhrnu všech příslušných dopadů na životní prostředí. Příkladem nekvantitativního požadavku je zákaz určitého technického řešení, které by mělo negativní dopad na opravitelnost výrobku. Požadavky na výkonnost budou využity k tomu, aby byly z trhu odstraněny výrobky s nejhorší výkonností a aby došlo k postupnému přechodu na výrobky s nejlepší výkonností, bude-li to nezbytné v rámci dosažení cílů environmentální udržitelnosti stanovených v tomto nařízení. Požadavky na výkonnost by se rovněž mohly týkat využívání zdrojů, včetně požadavků týkajících se využívání obnovitelných zdrojů nebo materiálů s biologickým obsahem ve výrobku, a mohly by řešit uvolňování nanoplastů a mikroplastů. Pokud Komise plánuje požadavky kombinovat, měla by je posoudit jako celek a stanovit takovou kombinaci požadavků, která bude mít největší přínos pro environmentální udržitelnost.

(25)

Za účelem zajištění souladu by měly požadavky na výkonnost doplňovat provádění práva Unie v oblasti odpadů. Zatímco požadavky na obaly, které jsou na trh uváděny jako konečný výrobek, jsou stanoveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES (29), toto nařízení by mohlo uvedenou směrnici doplnit stanovením požadavků na výrobky, které se zaměří na balení určitých výrobků při jejich uvádění na trh. Tyto vzájemně se doplňující požadavky by měly v příslušných případech přispívat zejména k minimalizaci množství použitých obalů, což by následně přispělo k předcházení vzniku odpadu v Unii.

(26)

Uznávaným prvkem udržitelnosti výrobku je chemická bezpečnost. Vychází z vnitřních rizik chemických látek pro zdraví nebo životní prostředí v kombinaci se specifickou nebo celkovou expozicí a je upravena právem Unie v oblasti chemických látek, jako jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 (30), (ES) č. 1907/2006 (31), (ES) č. 1272/2008 (32), (ES) č. 1223/2009 (33), (EU) 2017/745 a (EU) 2019/1021 (34) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES (35). Toto nařízení by nemělo umožňovat omezení látek primárně na základě chemické bezpečnosti, jako je tomu v jiných oblastech práva Unie. Právní předpisy Unie o chemických látkách již v případě potřeby stanoví omezení látek nebo směsí týkající se jejich bezpečnosti nebo rizik, která se s nimi pojí. Stanovení požadavků na výkonnost by však rovněž případně mělo snížit významná rizika pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Požadavky na informace o přítomnosti látek vzbuzujících obavy rovněž přispějí ke snížení expozice chemickým látkám a doplní opatření k řízení rizik stanovená jinými právními předpisy Unie. Podobně by toto nařízení nemělo umožňovat omezení látek z důvodů souvisejících s bezpečností potravin. Právo Unie o chemických látkách a potravinách však neumožňuje řešit prostřednictvím omezení vztahujících se na určité látky dopady na udržitelnost, které nesouvisí s chemickou bezpečností nebo bezpečností potravin. Aby bylo možné tento nedostatek překonat, mělo by toto nařízení za určitých podmínek umožňovat omezení látek přítomných ve výrobcích nebo používaných v jejich výrobních procesech, které mají negativní vliv na udržitelnost výrobků. Toto nařízení by mělo v nezbytných případech doplňovat omezení látek, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU (36), jejímž cílem je ochrana lidského zdraví a životního prostředí včetně environmentálně šetrného využití a zneškodnění odpadních elektrických a elektronických zařízení, ale nemělo by tato omezení látek zdvojovat nebo nahrazovat

(27)

Komise by při stanovování požadavků na výkonnost měla mít možnost zavést požadavky, které by zabránily tomu, aby byly ve výrobku obsaženy určité látky. Identifikace těchto látek by měla být součástí posouzení Komise před stanovením požadavků na ekodesign pro konkrétní skupinu výrobků a Komise by při tomto posouzení měla například zohlednit, zda látka neztěžuje opětovné použití nebo recyklaci výrobku nebo zda negativně neovlivňuje vlastnosti recyklovaného materiálu, například svou barvou nebo vůní. Pokud již bylo zjištěno, že určitá látka brání oběhovosti některé skupiny výrobků, může to naznačovat, že brání oběhovosti i dalších skupin výrobků. Identifikace a případné omezení používání takové látky by mělo vést rovněž k zavedení požadavku na informace.

(28)

Za účelem zlepšení environmentální udržitelnosti výrobků by se měly požadavky na informace vztahovat k vybranému parametru výrobku, který je relevantní pro daný aspekt výrobku, jako je environmentální a uhlíková stopa výrobku a jeho trvanlivost. Tyto požadavky by měly vyžadovat, aby výrobce poskytl informace o výkonnosti výrobku ve vztahu k vybranému parametru výrobku nebo jiné informace, které mohou ovlivnit způsob, jakým je s výrobkem nakládáno jinými stranami než výrobcem za účelem zlepšení výkonnosti ve vztahu k tomuto parametru. Tyto požadavky na informace by měly být stanoveny buď jako doplnění, nebo jako nahrazení požadavků na výkonnost týkajících se stejného parametru výrobku, podle toho, co je vhodné. Pokud se Komise rozhodne, že namísto požadavků na výkonnost stanoví pouze požadavky na informace, je důležité, aby své rozhodnutí řádně odůvodnila. Pokud akt v přenesené pravomoci obsahuje požadavky na informace, měl by uvádět způsob zpřístupnění požadovaných informací, a jak má být dosaženo toho, aby byly snadno přístupné, například prostřednictvím jejich zveřejnění na volně přístupných internetových stránkách, v digitálním pasu výrobku nebo na štítku výrobku. Základní informace týkající se zdraví, bezpečnosti a práv koncových uživatelů by spotřebitelům měly být vždy poskytovány fyzicky a měly by být přístupné prostřednictvím nosiče údajů přiloženého k výrobku. Požadavky na informace jsou nezbytné k tomu, aby došlo ke změně chování, která je nutná k dosažení cílů environmentální udržitelnosti stanovených v tomto nařízení. Informace důležité pro učinění informovaného rozhodnutí o koupi by měly být spotřebitelům poskytnuty před nákupem výrobku. Předpokládá se, že pokud budou mít kupující a orgány veřejné správy díky požadavkům na informace k dispozici vhodné prostředky k porovnání výrobků na základě jejich environmentální udržitelnosti, povede je to k tomu, aby činili udržitelnější rozhodnutí. Požadavky na informace by rovněž měly přispět k tomu, aby členské státy zvýšily míru sběru u příslušných skupin výrobků, zejména u těch, které mají významný potenciál opětovného použití a renovace, jako jsou mobilní telefony, u nichž míra sběru v členských státech nepřesahuje 5 %, například tím, že usnadní poskytování informací o systémech zpětného odběru prostřednictvím finančních pobídek a zálohového systému, záruk týkajících se ochrany údajů, databází sběrných míst a personalizovaných informací o hodnotě výrobku na konci jeho životnosti prostřednictvím digitálního pasu výrobku a o osvědčených postupech při jeho řádné likvidaci.

(29)

Pokud akty v přenesené pravomoci obsahují požadavky na informace, mohly by navíc stanovit výkonnostní třídy ve vztahu k jednomu nebo více příslušným parametrům výrobku, a usnadnit tak porovnání výrobků. Výkonnostní třídy by měly umožňovat rozlišování výrobků na základě jejich relativní udržitelnosti a mohli by je používat spotřebitelé i orgány veřejné správy. Jsou tedy určeny k tomu, aby posouvaly trh směrem k udržitelnějším výrobkům.

(30)

Požadavky na informace o opravitelnosti a trvanlivosti mají zásadní význam pro to, aby se spotřebitelé mohli zapojit do udržitelné spotřeby. Toto nařízení by mělo umožnit vytvoření hodnocení opravitelnosti nebo trvanlivosti výrobků, u nichž by zavedení takového hodnocení mohlo přispět k lepšímu stavu životního prostředí a zajistilo by jasnější informace pro spotřebitele. Aby spotřebitelé mohli výrobky účinně posuzovat a porovnávat, je důležité, aby byl formát takového hodnocení opravitelnosti a trvanlivosti srozumitelný, aby byl jeho obsah formulován srozumitelným jazykem a hodnocení bylo znázorněno jasnými piktogramy a zároveň aby bylo založeno na harmonizované metodice, která by byla stanovena přímo pro daný výrobek nebo skupinu výrobků, a aby každé hodnocení zahrnovalo souhrn různých parametrů, jako je dostupnost a cena náhradních dílů, snadná demontáž a dostupnost nástrojů.

(31)

Klíčovým prvkem pro identifikaci a propagaci udržitelných výrobků jsou informace o tom, zda jsou ve výrobcích přítomny látky, které vzbuzují obavy. Chemické složení výrobků do značné míry určuje jejich funkce a dopady, jakož i možnost jejich opětovného použití nebo využití, jakmile se stanou odpadem. Ve sdělení Komise ze dne 14. října 2020„Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek K životnímu prostředí bez toxických látek“ se vyzývá k tomu, aby byla minimalizována přítomnost látek vzbuzujících obavy ve výrobcích a aby byla zajištěna dostupnost informací o obsahu chemických látek a bezpečném používání, konkrétně zavedením požadavků na informace a sledováním přítomnosti látek vzbuzujících obavy během celého životního cyklu materiálů a výrobků. Nařízení (ES) č. 1272/2008 a další stávající právo v oblasti chemických látek, jako je nařízení (ES) č. 1223/2009, již zajišťují oznamování nebezpečí pro zdraví nebo životní prostředí, které představují určité látky vzbuzující obavy samy o sobě nebo ve směsi. Uživatelům látek a směsí by měly být rovněž poskytnuty relevantní informace. Kromě toho by relevantní informace, včetně informací, které se primárně týkají nebezpečí chemických látek pro zdraví nebo životní prostředí, měli obdržet i uživatelé jiných výrobků než látek nebo směsí a správci odpadu z těchto výrobků. Toto nařízení by proto mělo umožnit stanovení požadavků týkajících se sledování a sdělování informací o udržitelnosti, mimo jiné o přítomnosti látek vzbuzujících obavy ve výrobcích po celou dobu jejich životního cyklu, a to i s ohledem na dekontaminaci těchto výrobků a jejich využití, jakmile se stanou odpadem. Cílem celého rámce by mělo být postupně pokrýt látky, které vzbuzují obavy, ve všech výrobcích, které jsou uvedeny v pracovních plánech, jež má přijmout Komise. Tyto požadavky týkající se sledování látek vzbuzujících obavy by se měly standardně uplatňovat, pokud má být podle tohoto nařízení stanoven požadavek na informace, s výjimkou případů, kdy je tento požadavek na informace součástí horizontálních požadavků na ekodesign. Aby se zohlednila kritéria, která mají požadavky na ekodesign splňovat, a zejména aby se zabránilo nepřiměřené administrativní zátěži pro hospodářské subjekty, měla by mít Komise možnost případně pro dotčenou skupinu výrobků stanovit prahové hodnoty pro koncentraci látek obsažených ve výrobku nebo příslušných součástech, po jejímž překročení se uplatní požadavek na sledování, stanovit diferencované lhůty pro použití a v řádně odůvodněných případech stanovit výjimky z požadavku na sledování. Při stanovování přesných požadovaných informací a prahových hodnot by Komise měla zohlednit stávající požadavky na informace a prahové hodnoty podle práva Unie, zejména podle nařízení (ES) č. 1907/2006 a (ES) č. 1272/2008 a dalších odvětvových právních předpisů týkajících se výrobků. V případech, kdy přítomnost látek ve výrobku nelze ověřit pomocí aktuálně dostupných technologií, mohla by se na základě technické neproveditelnosti uplatnit výjimka.

(32)

Požadavky na informace stanovené tímto nařízením by měly zahrnovat požadavek na zpřístupnění digitálního pasu výrobku. Digitální pas výrobku je důležitým digitálním nástrojem pro zpřístupnění informací subjektům v celém hodnotovém řetězci a očekává se, že dostupnost digitálního pasu výrobku významně zvýší úplnou sledovatelnost výrobku v rámci celého hodnotového řetězce. Rovněž se očekává, že digitální pas výrobku bude pomáhat zákazníkům činit informovaná rozhodnutí zlepšením jejich přístupu k relevantním informacím, umožní hospodářským subjektům, totiž výrobcům, zplnomocněným zástupcům, dovozcům, distributorům, obchodníkům a poskytovatelům služeb kompletního vyřízení objednávek, a jiným aktérům hodnotového řetězce, jako jsou zákazníci, odborní opraváři, nezávislé hospodářské subjekty, subjekty provádějící renovace a repasování, recyklační subjekty, orgány dozoru nad trhem a celní orgány, organizace občanské společnosti, výzkumní pracovníci a odborové svazy, a Komisi nebo jiným organizacím jednajícím jejich jménem, aby měli přístup k relevantním údajům, tyto údaje poskytovali nebo aktualizovali, a umožní příslušným vnitrostátním orgánům plnit své povinnosti, aniž by byla ohrožena ochrana důvěrných obchodních informací. Za tímto účelem je důležité, aby byl digitální pas výrobku uživatelsky vstřícný a aby údaje v něm obsažené byly přesné, úplné a aktuální. Digitální pas výrobku by měl být v nezbytných případech doplněn nedigitálními formami předávání informací, jako jsou informace v návodu k výrobku nebo na štítku. Kromě toho by digitální pas výrobku mělo být možné použít pro poskytnutí informací o příslušné skupině výrobků podle jiných právních předpisů Unie.

(33)

Pro zohlednění povahy výrobku a jeho trhu by mělo být při přípravě pravidel pro jednotlivé výrobky pečlivě a individuálně posouzeno, které informace bude nutné v digitálním pasu výrobku uvádět. Za účelem optimalizace přístupu k výsledným údajům a současně ochrany práv duševního a průmyslového vlastnictví je třeba digitální pas výrobku navrhnout a zavést tak, aby byl umožněn diferencovaný přístup k údajům uvedeným v digitálním pasu výrobku v závislosti na typu údajů a typologii zúčastněných stran. Podobně aby se zabránilo tomu, že by náklady pro podniky i veřejnost byly nepřiměřené širším přínosům, měl by být digitální pas výrobku specifický pro konkrétní výrobek, sérii nebo model výrobku, například v závislosti na složitosti hodnotového řetězce a na velikosti, povaze nebo dopadu zvažovaných výrobků. V posouzeních dopadů provedených při přípravě aktů v přenesené pravomoci, které stanoví požadavky na ekodesign, by rovněž měly být analyzovány náklady a přínosy stanovení požadavků na informace prostřednictvím digitálních pasů výrobků na úrovni modelu, série či konkrétního výrobku. „Modelem“ se obvykle rozumí verze výrobku, jejíž všechny kusy mají stejné technické vlastnosti relevantní z hlediska požadavků na ekodesign a stejný identifikátor modelu, „sérií“ se obvykle rozumí podskupina konkrétního modelu složená ze všech výrobků vyrobených v konkrétním výrobním závodě v určitém okamžiku a „konkrétním výrobkem“ se obvykle rozumí jeden kus daného modelu. V rámci posouzení dopadů by se mělo rovněž zvážit, zda je uvedená závislost vhodná a jak se lze vyhnout nepřiměřeným nákladům pro mikropodniky a malé a střední podniky.

(34)

Vzhledem k tomu, že v jiných právních předpisech Unie jsou stanoveny požadavky na informace o výrobcích a vytvořeny systémy, které informace zpřístupňují hospodářským subjektům a zákazníkům, měla by Komise zvážit možnost provázání požadavků na informace podle tohoto nařízení s těmito jinými požadavky, jako je povinnost poskytovat bezpečnostní listy k látkám a směsím podle nařízení (ES) č. 1907/2006. Komise by měla podle možnosti propojit rovněž digitální pas výrobku se stávajícími databázemi a nástroji Unie, jako je Evropský registr výrobků s energetickým označením (EPREL) nebo databáze informací o látkách vzbuzujících obavy v předmětech jako takových nebo ve složených věcech (výrobcích) (SCIP).

(35)

Aby nebylo zbytečně oddalováno stanovení jiných požadavků na ekodesign, než jsou požadavky týkající se digitálního pasu výrobku, nebo aby bylo zajištěno účinné zavádění digitálních pasů výrobků, měla by mít Komise v případě, že nejsou k dispozici technické specifikace týkající se základních požadavků na technický návrh a fungování digitálního pasu výrobku, možnost vyjmout některé skupiny výrobků z požadavků na digitální pas výrobku. Aby se obdobně zabránilo zbytečné administrativní zátěži pro hospodářské subjekty, měla by mít Komise možnost vyjmout některé skupiny výrobků z požadavků na digitální pas výrobku v případě, že systém pro digitální poskytování informací o výrobku, který subjektům v hodnotovém řetězci umožňuje přístup k příslušným informacím o výrobku a vnitrostátním orgánům usnadňuje ověřování souladu výrobku s předpisy, již obsahují jiné právní předpisy Unie. Tyto výjimky by měly být pravidelně přezkoumávány s ohledem na další dostupnost technických specifikací.

(36)

Jedinečná identifikace výrobků je základním prvkem, který umožňuje sledovatelnost podél celého dodavatelského řetězce. Proto by měl být digitální pas výrobku spojen s jedinečným identifikátorem výrobku. Kromě toho by měl být digitální pas výrobku v příslušných případech propojen s jedinečným identifikátorem subjektu a jedinečným identifikátorem zařízení, což by umožnilo vysledovat subjekty a výrobní zařízení související s tímto výrobkem. Za účelem zajištění interoperability by měl být v souladu s mezinárodně uznávanými normami vydávány nosič údajů, jedinečný identifikátor subjektu a jedinečný identifikátor zařízení, které by umožňovaly sledovatelnost. Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU akty za účelem změny tohoto nařízení nahrazením nebo doplněním norem, podle nichž mohou být vydávány nosič údajů, jedinečný identifikátor subjektu a jedinečný identifikátor zařízení, a to s ohledem na technický nebo vědecký pokrok. Tím by mělo být zajištěno, aby údaje uvedené v digitálním pasu výrobku mohly být zaznamenávány a předávány všemi hospodářskými subjekty, a měla by být zaručena kompatibilita jedinečných identifikátorů s externími složkami, jako jsou skenovací zařízení. Údaje by navíc měly být přenositelné prostřednictvím otevřené interoperabilní sítě pro výměnu údajů bez proprietárního uzamčení.

(37)

Digitalizované informace o výrobku a jeho životním cyklu nebo případně jeho pas by měly být snadno dostupné naskenováním nosiče údajů, jako je vodoznak nebo kód rychlé odezvy (QR). Je-li to možné, měl by být nosič údajů na samotném výrobku, aby bylo zajištěno, že příslušné údaje budou dostupné po celou dobu jeho životního cyklu. V závislosti na povaze, velikosti nebo použití dotčených výrobků by však měly být možné výjimky.

(38)

Aby byl zajištěn přístup k digitálnímu pasu výrobku po dobu stanovenou v aktech v přenesené pravomoci, a to i v případě, že se hospodářský subjekt, který uvádí výrobek na trh, ocitl v platební neschopnosti, prošel likvidací nebo ukončil v Unii svou činnost, měl by poskytnout záložní kopii digitálního pasu výrobku prostřednictvím poskytovatele služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku, který je nezávislou třetí stranou.

(39)

Za účelem účinného zavedení digitálního pasu výrobku by se měl jeho technický návrh, požadavky na údaje a fungování pasu výrobku řídit souborem základních technických požadavků, které jsou základem jednotného zavádění digitálního pasu výrobků napříč odvětvími. Měly by být stanoveny technické specifikace, které by zajistily účinné uplatňování těchto základních požadavků, a to buď ve formě harmonizovaných norem, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, nebo alternativně ve formě společných specifikací přijatých Komisí prostřednictvím prováděcích aktů. Technický návrh by měl zajistit, aby byly údaje v digitálním pase výrobku zabezpečeny s ohledem na zásady ochrany údajů. Je nutné, aby byl digitální pas výrobku vyvinut v otevřeném dialogu s mezinárodními partnery s cílem zohlednit jejich názory při vytváření technických specifikací a zajistit jejich příspěvek k odstranění obchodních překážek pro ekologičtější výrobky s delší životností a oběhovostí, ke snížení nákladů na udržitelné investice, marketing a dodržování předpisů a k podpoře inovací. Technické specifikace a požadavky týkající se sledovatelnosti v celém hodnotovém řetězci by za účelem svého účinného uplatňování měly být v maximální možné míře vypracovány na základě konsensuálního přístupu a zapojení, podpory a účinné spolupráce rozmanitého souboru subjektů, mimo jiné normalizačních subjektů, průmyslových sdružení, začínajících podniků, spotřebitelských organizací, odborníků, nevládních organizací a mezinárodních partnerů, včetně rozvojových ekonomik.

(40)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem doplnění tohoto nařízení tím, že jasně vymezí úlohu a povinnosti různých aktérů, jako jsou vydávající agentury a poskytovatelé služeb, kteří se budou podílet na vytváření, ověřování, zpracování, uchovávání údajů a na případném odstraňování důležitých prvků digitálního pasu výrobku, jako jsou jedinečné identifikátory a nosiče dat. Komise by za tímto účelem mohla provést posouzení dopadů s cílem zjistit, zda by bylo vhodné vytvořit systém certifikace pro poskytovatele služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku.

(41)

Aby se zajistilo, že digitální pas výrobku je flexibilní, rychle použitelný a tržně orientovaný a vyvíjí se v souladu s obchodními modely, trhy a inovacemi, měl by vycházet z decentralizovaného datového systému a měly by jej zřídit a spravovat hospodářské subjekty. Pro účely vymáhání a monitorování však je nezbytné, aby příslušné vnitrostátní orgány a Komise měly přímý přístup k záznamům o všech jedinečných identifikátorech spojených s výrobky uváděnými na trh nebo do provozu. Komise by proto měla zřídit a spravovat digitální registr pasů výrobků, v němž by byly tyto údaje uchovávány (dále jen „registr“). Bude-li to třeba za účelem dalšího usnadnění vymáhání, měla by Komise specifikovat další údaje uvedené v digitálním pasu výrobku, které je třeba do registru uložit.

(42)

Komise by měla zřídit a udržovat uživatelsky vstřícný, veřejně přístupný internetový portál, na němž by měly mít zúčastněné strany, jako jsou zákazníci, hospodářské subjekty a další relevantní subjekty, přístup k údajům obsaženým v digitálních pasech výrobků a možnost vyhledávat a porovnávat údaje obsažené v těchto pasech v souladu se svými přístupovými právy uvedenými v aktech v přenesené pravomoci, v nichž jsou stanoveny požadavky na ekodesign. Tento internetový portál by měl obsahovat odkazy na údaje, které už hospodářský subjekt uchovává ve svém decentralizovaném digitálním pasu výrobku.

(43)

Veškeré zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení má být v souladu s příslušnými pravidly na ochranu osobních údajů. Osobní údaje mají být zpracovávány příslušnými vnitrostátními orgány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (37) se zvláštním důrazem na zásady záměrné a standardní ochrany údajů. Komise má osobní údaje, zejména údaje uchovávané v registru, zpracovávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (38). V digitálním pasu výrobku by neměly být uchovávány osobní údaje zákazníků.

(44)

K dosažení cílů tohoto nařízení je nezbytné zajistit účinné vymáhání tohoto nařízení ve vztahu k výrobkům uváděným na trh Unie, ať již vyráběným na domácím trhu nebo dováženým. Proto jakmile Komise zřídí registr, měly by k němu mít přímý přístup celní orgány prostřednictvím jednotného portálu EU pro oblast celnictví zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2399 (39). Úlohou celních orgánů by mělo být přinejmenším ověřit, zda jedinečný registrační identifikátor výrobku, který je jim povinně poskytován nebo zpřístupňován, a příslušný zbožový kód odpovídají údajům uloženým v registru. To by celním orgánům umožnilo ověřit, zda pro dovážené výrobky existuje digitální pas výrobku. Komise by měla ve vhodných případech ve svém prováděcím aktu o registru stanovit nezbytné povinnosti hospodářských subjektů, pokud jde o aktualizaci údajů uložených v registru.

(45)

Údaje uvedené v digitálním pasu výrobku mají celním orgánům poskytnout více podkladů pro řízení rizik, a tím ho usnadnit a umožnit lepší zaměření kontrol na hranicích. Celní orgány by proto měly mít pro plnění svých úkolů v souladu s právem Unie, mimo jiné pro řízení rizik v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (40), možnost získávat a používat údaje uvedené v digitálním pasu výrobku a souvisejícím registru.

(46)

Za účelem směrování spotřebitelů k výběru udržitelných možností by měly štítky, vyžadují-li to akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto nařízení, poskytovat jasné a snadno srozumitelné informace umožňující účinné srovnávání výrobků, například uváděním výkonnostních tříd. Konkrétně pro spotřebitele mohou být fyzické štítky dalším zdrojem informací v místě prodeje. Měly by se pro ně stát vizuálním základem pro rychlé rozlišení mezi výrobky na základě jejich výkonnosti ve vztahu k určitému parametru výrobku nebo souboru parametrů výrobku. V případě potřeby by měly rovněž umožňovat přístup k dalším informacím tím, že budou obsahovat konkrétní odkazy, jako jsou adresy internetových stránek, dynamické kódy QR, odkazy na on-line štítky nebo jakékoli vhodné prostředky orientované na spotřebitele. Komise by měla v příslušném aktu v přenesené pravomoci stanovit nejúčinnější způsob zobrazení těchto štítků, a to i v případě on-line prodeje na dálku, s přihlédnutím k důsledkům pro zákazníky a hospodářské subjekty a k vlastnostem dotčených výrobků. Komise by měla mít rovněž možnost požadovat, aby byl štítek vytištěn na obalu výrobku.

(47)

Na výrobky spojené se spotřebou energie se souběžně s tímto nařízením vztahuje nařízení (EU) 2017/1369, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky. Energetické štítky jsou úspěšným nástrojem, který spotřebitelům poskytuje vhodné informace o výrobcích spojených se spotřebou energie. Na energetickém štítku by měly být případně jako doplňující informace podle článku 16 nařízení (EU) 2017/1369 uvedeny výkonnostní třídy stanovené tímto nařízením. V případech, kdy příslušné informace o výkonnosti výrobku ve vztahu k parametru výrobku nelze uvést jako doplňující informace na energetickém štítku, by měla Komise mít případně možnost požadovat místo energetického štítku vytvoření štítku v souladu s tímto nařízením, do něž lze takto začlenit příslušné informace z energetického štítku.

(48)

Spotřebitelé potřebují ochranu před zavádějícími informacemi, které by jim bránily ve výběru udržitelnějších výrobků. Z tohoto důvodu by mělo být zakázáno uvádět na trh nebo do provozu výrobky opatřené či doprovázené štítky, které by mohly být pro zákazníky zavádějící nebo matoucí tím, že napodobují štítky stanovené tímto nařízením, nebo výrobky, k nimž jsou přiloženy jiné informace, které by mohly být pro zákazníky zavádějící nebo matoucí, pokud jde o štítky stanovené tímto nařízením. Ekoznačka EU nebo jiné státem nebo regionálně úředně uznávané ekoznačky EN ISO 14024 typu I se nepovažují za zavádějící nebo matoucí, pokud jsou kritéria vypracovaná v rámci tohoto štítkování alespoň stejně přísná jako požadavky na ekodesign.

(49)

Za účelem co nejúčinnějšího plnění cílů Zelené dohody pro Evropu a s cílem zaměřit právní úpravu nejprve na výrobky s největším dopadem by Komise měla stanovit pořadí důležitosti výrobků, které mají být tímto nařízením upraveny, a požadavků, které se na ně budou vztahovat. Komise by měla v rámci postupu stanovení priorit podle směrnice 2009/125/ES přijmout pracovní plán, který by pokrýval období nejméně tří let a kterým by stanovila seznam skupin výrobků, pro něž hodlá přijmout akty v přenesené pravomoci, jakož i seznam aspektů výrobků, pro něž hodlá přijmout akty v přenesené pravomoci s horizontální působností. Při stanovování priorit by Komise měla vycházet ze souboru kritérií, která se týkají zejména možného přínosu aktů v přenesené pravomoci k plnění cílů Unie v oblasti klimatu, životního prostředí a energetiky a jejich potenciálu pro zlepšení aspektů vybraných výrobků bez nepřiměřených nákladů pro veřejnost a hospodářské subjekty. Rovněž by měly být konzultovány členské státy a zúčastněné strany, a to prostřednictvím fóra o ekodesignu, jež má být zřízeno Komisí. Vzhledem k doplňkovosti tohoto nařízení a nařízení (EU) 2017/1369 týkajícího se výrobků spojených se spotřebou energie by měl být časový harmonogram pro pracovní plán podle tohoto nařízení sladěn s harmonogramem stanoveným podle článku 15 nařízení (EU) 2017/1369. Při stanovování priorit, pokud jde o meziprodukty, by Komise měla zohlednit rovněž jejich důsledky pro konečné výrobky, které jsou vyrobeny z těchto meziproduktů. Vzhledem k jejich významu pro plnění energetických cílů Unie by pracovní plán měl zahrnovat přiměřený podíl opatření souvisejících s výrobky spojenými se spotřebou energie. Na vozidla uvedená v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 167/2013, čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 168/2013 a čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858 se už vztahují komplexní ustanovení, včetně konkrétních environmentálních požadavků, a proto u nich není nutné určovat prioritu pro stanovení požadavků na ekodesign. V prvním pracovním plánu by Komise měla upřednostnit železo, ocel, hliník, textilní výrobky, zejména oděvy a obuv, nábytek včetně matrací, pneumatiky, čisticí prostředky, barvy, maziva, chemické látky, výrobky z oblasti informačních a komunikačních technologií a další elektronické výrobky a výrobky související se spotřebou energie, u nichž se mají poprvé stanovovat požadavky na ekodesign nebo u nichž se mají stávající opatření přijatá na základě směrnice 2009/125/ES revidovat podle tohoto nařízení. Komise by v případě, že se rozhodne tento seznam změnit, měla poskytnout náležité odůvodnění.

(50)

Cementářský průmysl jako jedno z energeticky, materiálově a uhlíkově nejnáročnějších odvětví je v současné době odpovědný přibližně za 7 % celosvětových emisí CO2 a 4 % emisí CO2 v Unii, a proto jde o odvětví, u něhož je obzvláště nutné dosáhnout co nejdříve souladu s Pařížskou dohodou a s cíli Unie v oblasti klimatu. Ačkoli stavební výrobky, včetně cementu, mají být zahrnuty do nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanovují harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (dále jen „nařízení o stavebních výrobcích“), spadají i nadále do oblasti působnosti tohoto nařízení. Aby se vzhledem k absenci odpovídajících požadavků na výkonnost a požadavků na informace u takovýchto výrobků podle nařízení o stavebních výrobcích zabránilo tomu, že u výrobků nebudou stanoveny požadavky, které jsou naléhavě zapotřebí k dosažení našich cílů v oblasti klimatu a životního prostředí, měla by Komise nejdříve dne 31. prosince 2028 a nejpozději dne 1. ledna 2030 přijmout akty v přenesené pravomoci, kterými by byly stanoveny požadavky na ekodesign týkající se cementu.

(51)

V případě stavebních výrobků by měly být v tomto nařízení stanoveny požadavky na konečné výrobky pouze tehdy, pokud není pravděpodobné, že povinnosti vzniklé na základě nařízení o stavebních výrobcích a jeho provádění povedou k uspokojivému dosažení cílů environmentální udržitelnosti stanovených tímto nařízením. Kromě toho by měla Komise při vytváření pracovních plánů vzít v úvahu, že v souladu se stávající praxí nařízení o stavebních výrobcích u výrobků spojených se spotřebou energie, které jsou zároveň stavebními výrobky, upřednostňuje požadavky na udržitelnost stanovené tímto nařízením. To by se mělo týkat například ohřívačů, kotlů, tepelných čerpadel, zařízení pro ohřev vody a vytápění vnitřních prostor, ventilátorů, chladicích a ventilačních systémů a fotovoltaických výrobků (kromě fotovoltaických panelů integrovaných do budov). Nařízení o stavebních výrobcích se může na tyto výrobky vztahovat v případě potřeby doplňujícím způsobem, zejména pokud jde o aspekty bezpečnosti, rovněž s ohledem na jiné právní předpisy Unie týkající se výrobků, jako jsou plynové spotřebiče, zařízení nízkého napětí a strojní zařízení.

(52)

Za účelem zajištění řádných konzultací se všemi zúčastněnými stranami by Komise měla zřídit fórum o ekodesignu složené z odborníků jmenovaných členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami, jako jsou zástupci průmyslu, včetně malých a středních podniků a řemeslníků, sociální podniky, odborové organizace, obchodníci, maloobchodníci, dovozci, spotřebitelské a environmentální organizace, subjekty zapojené do oběhové činnosti, evropské normalizační organizace a výzkumní pracovníci. V rámci fóra o ekodesignu by Komise měla vytvořit skupinu odborníků členských států, která by měla přispívat k vypracování nových požadavků na ekodesign, k posuzování samoregulačních opatření, k výměně informací a osvědčených postupů mezi členskými státy ohledně opatření ke zlepšení souladu s tímto nařízením, jako jsou vzdělávací a informační kampaně nebo poskytování podpory malým a středním podnikům, jakož i stanovení priorit.

(53)

V rámci podpory samoregulace jako platné alternativy k regulačním přístupům by mělo toto nařízení v návaznosti na směrnici 2009/125/ES obsahovat možnost, aby mohla průmyslová odvětví předkládat samoregulační opatření, pokud tyto výrobky nebo skupiny výrobků nejsou začleněny do pracovního plánu pro ekodesign. Samoregulační opatření by měla být sladěna s cíli tohoto nařízení. Komise by měla samoregulační opatření navržená průmyslovými odvětvími posoudit společně s informacemi a důkazy předloženými signatáři s ohledem mimo jiné na mezinárodní obchodní závazky Unie a potřebu zajistit soulad s právem Unie. Bylo by rovněž vhodné, například s ohledem na relevantní vývoj na trhu nebo technický vývoj v rámci dotčené skupiny výrobků, aby Komise mohla požádat o revidovanou verzi samoregulačního opatření, kdykoli to bude považovat za nezbytné. Jakmile bude samoregulační opatření uvedeno na seznamu samoregulačních opatření, která splňují požadavky tohoto nařízení, obsaženém v prováděcím aktu, budou hospodářské subjekty oprávněně očekávat, že Komise předtím, než navrhne akt v přenesené pravomoci, kterým se stanoví požadavky na ekodesign u této konkrétní skupiny výrobků, nejprve zváží obsah takového opatření. Komise by však měla mít možnost přijmout požadavky na ekodesign, které se budou vztahovat rovněž na některé nebo všechny výrobky, jichž se týká uznané samoregulační opatření, pokud jde o aspekty výrobků, na něž se toto samoregulační opatření nevztahuje. Bude-li se Komise domnívat, že některé samoregulační opatření již nesplňuje kritéria stanovená v tomto nařízení, měla by je odstranit z tohoto prováděcího aktu. Následně by mělo být možné stanovit požadavky na ekodesign i pro skupiny výrobků, na něž se předtím vztahovalo uvedené samoregulační opatření.

(54)

Malé a střední podniky by mohly mít ze zvýšení poptávky po udržitelných výrobcích značný prospěch, ale v souvislosti s některými požadavky by se mohly potýkat rovněž s náklady a obtížemi. Komise by při stanovování požadavků na ekodesign měla zohlednit jejich dopad na malé a střední podniky působící v příslušném odvětví výrobků, zejména na mikropodniky. Členské státy a Komise by měly v příslušných oblastech své odpovědnosti poskytovat malým a středním podnikům zabývajícím se výrobou výrobků, pro které jsou požadavky na ekodesign stanoveny, odpovídající informace včetně pokynů, zajistit cílená a specializovaná školení a poskytovat zvláštní pomoc a podporu, včetně finanční. Tato opatření jsou důležitá zejména u těch skupin výrobků, u kterých je relevantní zastoupení malých a středních podniků. Komise by měla ve vhodných případech podpořit výpočet environmentální stopy produktu tím, že poskytne digitální nástroje, jako jsou nástroje k výpočtu životního cyklu, a podpořit zavedení digitálního pasu výrobku. Je důležité, aby Komise poskytovala finanční podporu zástupcům malých a středních podniků, zejména mikropodniků, s cílem umožnit jejich účinnou účast na fóru o ekodesignu a aby malým a středním podnikům poskytla snadno dostupné informace o možné finanční podpoře a programech. Členské státy by měly přijímat opatření v souladu s platnými pravidly státní podpory. Při vypracovávání a provádění těchto opatření se členské státy mohou spolehnout na podporu, která je malým a středním podnikům poskytována na základě programů a iniciativ Unie.

(55)

Ničení neprodaných spotřebních výrobků, jako je textil a obuv, hospodářskými subjekty se v celé Unii stává rozšířeným ekologickým problémem, zejména z důvodu rychlého růstu prodeje on-line. Dochází tak ke ztrátě cenných hospodářských zdrojů, neboť výrobky jsou vyráběny, přepravovány a následně ničeny, aniž by byly použity k účelu, k němuž byly vyrobeny. V zájmu ochrany životního prostředí je proto nezbytné, aby byl v tomto nařízení stanoven rámec, který by zabránil ničení neprodaných výrobků primárně určených pro spotřebitele, včetně výrobků, které nebyly nabídnuty k prodeji, nebo výrobků, které spotřebitel vrátil na základě svého práva na odstoupení od smlouvy stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (41) nebo případně během jakékoli delší lhůty pro odstoupení od smlouvy poskytnuté obchodníkem. Pojem „zničení“ uvedený v tomto nařízení by se měl vztahovat na poslední tři činnosti v hierarchii způsobů nakládání s odpadem, totiž na jeho recyklaci, jiné využití a odstranění. Za zničení by neměla být považována příprava k opětovnému použití výrobku, včetně jeho renovace a repasování. Zabránění ničení sníží dopad těchto výrobků na životní prostředí snížením produkce odpadu a motivací ke snížení nadměrné produkce. Hospodářské subjekty by měly přijmout opatření nezbytná k tomu, aby zabránily nutnosti zničit neprodané spotřební výrobky. Navíc vzhledem k tomu, že několik členských států zavedlo vnitrostátní právní předpisy týkající se ničení neprodaných spotřebních výrobků, čímž došlo k narušení trhu, je nezbytné přijmout harmonizovaná pravidla týkající se ničení neprodaných spotřebních výrobků, která by zajistila, aby distributoři, maloobchodníci i další hospodářské subjekty podléhali stejným pravidlům a pobídkám ve všech členských státech.

(56)

S cílem odradit od ničení neprodaných spotřebních výrobků a získat další údaje o výskytu této praxe by mělo toto nařízení pro hospodářské subjekty v Unii disponující spotřebními výrobky, s výjimkou mikropodniků a malých podniků, zavést povinnost transparentnosti a požadovat, aby zveřejňovaly informace o počtu a hmotnosti vyřazených neprodaných spotřebních výrobků za rok alespoň na snadno přístupné stránce na svých internetových stránkách. Měly by mít případně rovněž možnost zahrnout tyto informace do svých zpráv o řízení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (42). Tato povinnost by se měla začít vztahovat na střední podniky šest let po vstupu tohoto nařízení v platnost. Hospodářský subjekt by měl uvést typ nebo kategorii výrobků, důvody jejich vyřazení a jejich dodání k následnému zpracování odpadu, jakož i opatření, která přijal a která plánuje za účelem zničení neprodaných spotřebních výrobků.

(57)

Jak je popsáno ve sdělení Komise ze dne 30. března 2022 nazvaném „Strategie EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky“, mají zbytečně vysoké objemy výroby a krátkodobé používání textilních výrobků, v jejichž rámci tvoří největší podíl spotřeby v Unii oblečení, významný dopad na životní prostředí. Mezi výrobky, které jsou uváděny jako ničené, patří nově vyrobené, avšak neprodané textilní výrobky, zejména oblečení. Lidé by si měli oblečení více vážit, nosit ho déle a pečovat o ně více, než jak je tomu v dnešní kultuře rychlé módy. Z hlediska oběhového hospodářství je takové plýtvání cennými zdroji v jasném rozporu s cíli tohoto nařízení. Je proto odůvodněné zakázat ničení neprodaných spotřebitelských oděvů a oděvních doplňků, jakož i obuvi.

(58)

S cílem zohlednit ekologický dopad ničení jiných typů neprodaných spotřebních výrobků, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, kterými změní toto nařízení tím, že doplní seznam spotřebních výrobků, jejichž ničení hospodářskými subjekty je zakázáno, o nové výrobky. Vzhledem k široké škále výrobků, které mohou být potenciálně zničeny, aniž by byly někdy prodány nebo použity, je nezbytné, aby Komise posoudila rozsah, v jakém ničení těchto výrobků probíhá v praxi, ve vhodných případech se zohledněním informací, které poskytnou hospodářské subjekty. Za účelem zajištění přiměřenosti této povinnosti by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU akty, kterými by doplnila toto nařízení stanovením zvláštních výjimek, na jejichž základě může být ničení neprodaných spotřebních výrobků přesto povoleno, například s ohledem na otázky bezpečnosti a ochrany zdraví. S cílem monitorovat účinnost tohoto zákazu a snížit motivaci k jeho obcházení by mělo být požadováno, aby hospodářské subjekty zveřejňovaly počet a hmotnost vyřazených neprodaných spotřebních výrobků, důvody jejich vyřazení a použitelné výjimky. A konečně aby se zabránilo nepřiměřené administrativní zátěži mikropodniků a malých podniků, měly by být tyto podniky od zákazu ničit konkrétní výrobky stanoveného v tomto nařízení osvobozeny. Na střední podniky by se měl tento zákaz začít vztahovat šest let po vstupu tohoto nařízení v platnost. Pokud však existují dostatečné důkazy o tom, že by mohly být mikropodniky a malé podniky využívány k obcházení tohoto zákazu, měla by mít Komise možnost požadovat v uvedených aktech v přenesené pravomoci, aby se tento zákaz ničit neprodané spotřební výrobky nebo povinnost poskytnout příslušné informace vztahovaly u konkrétních výrobků i na tyto podniky.

(59)

Členským státům by se nemělo bránit v tom, aby zavedly nebo zachovaly vnitrostátní opatření týkající se ničení neprodaných spotřebních výrobků v případě výrobků, na něž se nevztahuje zákaz podle tohoto nařízení, pokud jsou tato opatření v souladu s právem Unie.

(60)

Na základě informací zveřejněných hospodářskými subjekty a dalších dostupných důkazů by Komise měla na svých internetových stránkách zveřejnit konsolidované informace o ničení neprodaných spotřebních výrobků a měla by v pracovním plánu určit výrobky, u nichž by měl být zvážen zákaz ničení. Mělo by se zvážit zahrnutí elektrických a elektronických zařízení do prvního pracovního plánu.

(61)

Hospodářské subjekty by podle své role, kterou mají v dodavatelském řetězci, měly být podle tohoto nařízení odpovědné za soulad výrobků s požadavky na ekodesign, aby byl zajištěn volný pohyb těchto výrobků na vnitřním trhu a aby se zlepšila jejich udržitelnost. Hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce by měly přijmout vhodná opatření, která by zajistila, aby na trh dodávaly pouze výrobky, které jsou ve shodě s tímto nařízením a s akty v přenesené pravomoci přijatými podle tohoto nařízení.

(62)

Vzhledem k tomu, že výrobci znají podrobně proces navrhování a výroby, měli by odpovídat za provádění příslušného posuzování shody nebo za to, že si jej nechají provést.

(63)

Za účelem zabezpečení fungování vnitřního trhu je nezbytné zajistit, aby výrobky ze třetích zemí vstupující na trh Unie byly v souladu s tímto nařízením a s akty v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě bez ohledu na to, zda jsou dováženy jako výrobky, součásti nebo meziprodukty. Zejména je nezbytné zajistit, aby výrobci u těchto výrobků prováděli vhodné postupy posuzování shody. Od dovozců by tedy mělo být vyžadováno, aby zajistili, aby výrobky, které uvádějí na trh, byly ve shodě s uvedenými požadavky a aby označení CE a dokumentace vypracovaná výrobcem byly k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům ke kontrole. Rovněž by mělo být od dovozců vyžadováno, aby v příslušných případech zajistili, aby byl u těchto výrobků k dispozici digitální pas výrobku.

(64)

Při uvádění výrobku na trh by měli dovozci na výrobku uvést své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku i poštovní adresu, na které je lze kontaktovat, a elektronické komunikační prostředky, jejichž prostřednictvím je lze kontaktovat. Výjimky by měly platit, pokud rozměr výrobku toto uvedení neumožňuje, nebo pokud by dovozci museli otevřít obal, aby mohli uvést jméno a adresu na výrobek, nebo kdy je výrobek na umístění těchto informací příliš malý.

(65)

Vzhledem k tomu, že distributoři dodávají výrobky na trh poté, co je tam uvedl výrobce nebo dovozce, měli by řádně dbát na jejich soulad s použitelnými požadavky na ekodesign. Distributoři by měli rovněž zajistit, aby jejich nakládání s výrobky nemělo nepříznivý vliv na soulad těchto výrobků s tímto nařízením nebo s akty v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě.

(66)

Vzhledem k tomu, že distributoři a dovozci jsou blízko trhu a hrají důležitou roli při zajišťování shody výrobku s předpisy, měli by být zapojeni do úkolů dozoru nad trhem, které provádějí příslušné vnitrostátní orgány, a měli by být připraveni aktivně se zúčastnit a poskytovat těmto orgánům všechny nezbytné informace týkající se dotčeného výrobku.

(67)

Vzhledem k tomu, že obchodníci nabízejí výrobky ke koupi, pronájmu či koupi na splátky nebo předvádějí výrobky zákazníkům či osobám provádějícím instalaci, je nezbytné, aby svým zákazníkům, včetně potenciálních zákazníků, zajistili účinný přístup k informacím požadovaným podle tohoto nařízení, a to i v případě prodeje na dálku. Toto nařízení by mělo zejména vyžadovat, aby obchodníci zajistili, aby byl jejich zákazníkům, včetně potenciálních zákazníků, přístupný digitální pas výrobku a aby byly zřetelně zobrazeny štítky v souladu s platnými požadavky. Tuto povinnost by měli obchodníci splnit při každém nabízení výrobku ke koupi, k pronájmu či koupi na splátky.

(68)

Za účelem snazšího výběru udržitelnějších výrobků by měly být štítky v příslušných případech zobrazeny tak, aby byly jasně viditelné a identifikovatelné. Měly by být identifikovatelné jako štítky patřící k danému výrobku, aniž by si zákazníci včetně potenciálních zákazníků museli přečíst značku a číslo modelu na štítku. Štítky by měly upoutat pozornost zákazníků, kteří si prohlížejí vystavené výrobky. Aby byly štítky přístupné zákazníkům při zvažování nákupu, měl by je obchodník i odpovědný hospodářský subjekt zobrazovat při každé propagaci výrobku, a to i v případě prodeje na dálku, včetně prodeje on-line.

(69)

Dovozci nebo distributoři, kteří buď uvádějí na trh výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle tohoto nařízení, pod svým vlastním jménem nebo ochrannou známkou, nebo takový výrobek před jeho uvedením do provozu změní tak, že by to mohlo mít vliv na soulad s tímto nařízením nebo s příslušným aktem v přenesené pravomoci, by měli být považováni za výrobce a měli by převzít povinnosti výrobce.

(70)

Klíčovou roli v dodavatelském řetězci hrají poskytovatelé on-line tržišť, která hospodářským subjektům umožňují oslovit velký počet zákazníků. Vzhledem k jejich významné zprostředkující úloze mezi hospodářskými subjekty a zákazníky v prodeji výrobků by měli poskytovatelé on-line tržišť převzít odpovědnost za řešení prodeje výrobků, které nesplňují požadavky na ekodesign, a měla by spolupracovat s orgány dozoru nad trhem. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (43) poskytuje obecný rámec pro elektronický obchod a stanovuje určité povinnosti on-line platforem. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 (44) upravuje odpovědnost a povinnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb on-line, pokud jde o nezákonný obsah, včetně výrobků, které nesplňují požadavky na ekodesign. Na základě tohoto obecného rámce by měly být stanoveny zvláštní požadavky, které by účinně řešily prodej nevyhovujících výrobků online.

(71)

Je nezbytné, aby poskytovatelé on-line tržišť úzce spolupracovali s orgány dozoru nad trhem. Povinnost spolupráce s orgány dozoru nad trhem je uložena poskytovatelům služeb informační společnosti podle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (45) ve vztahu k výrobkům, na něž se vztahuje uvedené nařízení, včetně výrobků, pro něž jsou stanoveny požadavky na ekodesign podle tohoto nařízení. Za tímto účelem by se měly použít obecné povinnosti stanovené v kapitole IV nařízení (EU) 2022/2065, zejména povinnost poskytovatelů on-line tržišť týkající se souladu již od návrhu stanovená v článku 31 nařízení (EU) 2022/2065. Pro účely čl. 31 odst. 3 nařízení (EU) 2022/2065 by poskytovatelé on-line tržišť měli využívat mimo jiné informace dostupné v rámci veřejného rozhraní pro uživatele, které je součástí informačního a komunikačního systému uvedeného v nařízení (EU) 2019/1020. Poskytovatelé on-line tržišť by měli spolupracovat s orgány dozoru nad trhem rovněž při potírání nezákonného obsahu souvisejícího s nevyhovujícími výrobky. Opatření v rámci této spolupráce by měla zahrnovat zavedení pravidelné strukturované výměny informací o opatřeních přijatých poskytovateli on-line tržišť, včetně odstraňování nabídek. Poskytovatelé on-line tržišť by rovněž měli poskytovat přístup k jejich rozhraním, aby orgánům dozoru nad trhem pomohla vyhledávat nevyhovující výrobky prodávané on-line. Navíc je možné, že orgány dozoru nad trhem by rovněž mohly potřebovat extrahovat údaje z on-line tržišť.

(72)

Článek 14 nařízení (EU) 2019/1020 uděluje orgánům dozoru nad trhem pravomoc požadovat odstranění obsahu odkazujícího na nevyhovující výrobky z on-line rozhraní, jestliže neexistují žádné jiné dostupné účinné prostředky, jak vyloučit vážné riziko. Pravomoci svěřené orgánům dozoru nad trhem podle uvedeného nařízení by se měly používat i s ohledem na toto nařízení. Aby však byl zajištěn účinný dozor nad trhem podle tohoto nařízení a předešlo se přítomnosti nevyhovujících výrobků na trhu v Unii, měla by se tato pravomoc použít v nezbytných a přiměřených případech, mimo jiné v případě výrobků, které představují menší než vážné riziko. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s článkem 9 nařízení (EU) 2022/2065.

(73)

Zajištění sledovatelnosti výrobku v celém dodavatelském řetězci usnadňuje orgánům dozoru nad trhem jejich úkol vysledovat hospodářské subjekty, které na trh uvedly nebo dodaly nevyhovující výrobky. Od hospodářských subjektů by proto mělo být vyžadováno, aby po určitou dobu uchovávaly informace o svých transakcích.

(74)

Za účelem urychlení a usnadnění ověřování souladu výrobků uváděných na trh by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením požadavku, aby hospodářské subjekty v případě potřeby digitálně zpřístupnily určité části technické dokumentace příslušným vnitrostátním orgánům i Komisi. To by příslušným vnitrostátním orgánům umožnilo přístup k těmto informacím bez vyžádání a současně i nadále zaručovalo ochranu obchodního tajemství a práv duševního a průmyslového vlastnictví. K možným způsobům digitálního zpřístupnění těchto informací by měly v zásadě patřit digitální pas výrobku nebo jejich uvedení v části databáze výrobků věnované souladu podle nařízení (EU) 2017/1369 či na internetové stránce hospodářského subjektu. Touto povinností by nemělo být dotčeno právo příslušných vnitrostátních orgánů na přístup k jiným částem technické dokumentace na vyžádání.

(75)

Za účelem umožnění lepšího odhadu pronikání příslušných výrobků na trh, získání lepších informací pro studie, které se stanou podkladem pro vypracování nebo aktualizaci požadavků na ekodesign a pracovních plánů, a s cílem přispět ke stanovení podílu určitých skupin výrobků na trhu s cílem urychlit formulaci nebo přezkum požadavků na ekodesign by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU akty za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením požadavku na shromažďování přiměřených a spolehlivých údajů o prodeji výrobků a na umožnění shromažďování těchto údajů Komisí nebo jejím jménem přímo od výrobců nebo maloobchodníků. Při přijímání pravidel pro monitorování a podávání zpráv by Komise měla zohlednit nutnost maximalizovat dostupné údaje o pronikání výrobků na trh a nutnost minimalizovat administrativní zátěž hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků.

(76)

Za účelem zlepšení budoucích požadavků na ekodesign a zvýšení důvěry konečných uživatelů při stanovení a nápravě odchylek mezi spotřebou energie při použití výrobků a jinými výkonnostními parametry při měření za zkušebních podmínek a při jejich skutečném fungování by Komise měla mít přístup k informacím o skutečné spotřebě energie u výrobků při použití, které nejsou osobními údaji, a případně k jiným výkonnostním parametrům. Za tímto účelem by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením požadavku, aby byla u jednotlivých výrobků, podobně jako u silničních vozidel, zaznamenávána spotřeba energie při použití i další příslušné výkonnostní parametry a aby byly příslušné údaje zobrazeny konečnému uživateli. U výrobků připojených k internetu by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci s cílem doplnit toto nařízení stanovením požadavku, aby hospodářské subjekty tyto údaje o výkonnosti výrobku při použití, které nejsou osobními údaji, shromažďovaly na dálku a oznamovaly je Komisi, protože je nezbytné zjistit, jakou mají výrobky výkonnost, a informovat o tom veřejnost. U výrobků, jejichž výkonnost při použití do značné míry závisí rovněž na klimatických nebo zeměpisných podmínkách, by měly být shromažďovány a vykazovány rovněž obecné klimatické nebo zeměpisné informace, a to způsobem, který by neumožňoval zjistit konkrétní umístění jednotlivých spotřebičů. Koncoví uživatelé by měli výslovně souhlasit se shromažďováním informací, které považují za vhodné sdílet. Nemělo by být povoleno shromažďovat informace o chování spotřebičů, k němuž dochází v situaci, kdy jednotlivec může důvodně očekávat, že nedochází k žádnému pozorování ani záznamu ani ke shromažďování informací, nebo která by mohla zajistit či umožnit identifikaci jednotlivců nebo vyvození závěru o jejich chování.

(77)

S cílem usnadnit ověřování souladu s požadavky na ekodesign, včetně snadnějšího posuzování shody a dozoru nad trhem, by měla být Komisi svěřena pravomoc požadovat v řádně odůvodněných případech, aby účastníci dodavatelského řetězce zdarma poskytovali informace o tom, co dodávají, jako je množství a typ nebo chemické složení použitých materiálů či použitý výrobní proces, nebo informace o podmínkách poskytování jejich služeb. Mělo by být rovněž možné umožnit výrobcům přístup k dokumentům obsahujícím tyto informace nebo k samotným zařízením účastníků dodavatelského řetězce, aby se mohli dostat přímo k potřebným informacím, pokud tito účastníci požadované informace v přiměřené lhůtě neposkytnou. Komise by měla být zmocněna rovněž k tomu, aby umožnila oznámeným subjektům a vnitrostátním orgánům ověřovat přesnost informací týkajících se činnosti účastníků dodavatelského řetězce.

(78)

Za účelem zajištění účinného a harmonizovaného uplatňování požadavků na ekodesign stanovených tímto nařízením, včetně požadavků týkajících se takových aspektů, jako je využívání energie nebo účinnost, trvanlivost a spolehlivost a obsah recyklovaných materiálů, by mělo být dodržování těchto požadavků měřeno pomocí spolehlivých, přesných a reprodukovatelných metod, které zohledňují nejmodernější obecně uznávané vědecké poznatky. Akty v přenesené pravomoci, kterými se stanovují požadavky na ekodesign výrobků, by měly zpravidla obsahovat specifikace zkoušek, měření nebo výpočtů potřebných ke stanovení nebo ověření souladu s předpisy. Kromě toho by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením požadavku na používání digitálních nástrojů zohledňujících příslušné požadavky na výpočet, aby bylo zajištěno jejich harmonizované uplatňování.

(79)

Za účelem zajištění toho, aby bylo požadavky na ekodesign dosaženo zamýšlených účinků, by měla být v tomto nařízení stanovena komplexní a zastřešující ustanovení, která jsou použitelná u všech výrobků, na něž se vztahují požadavky na ekodesign, a zakazují obcházení těchto požadavků. Proto by měly být zakázány veškeré praktiky vedoucí k neoprávněné změně výkonnosti výrobku během ověřování shody nebo krátce po jeho uvedení do provozu, které by vedly k deklarované výkonnosti, jež zkresluje skutečnou výkonnost výrobku během jeho používání.

(80)

V případě potřeby by mělo být možné, aby akty v přenesené pravomoci, v nichž budou stanoveny požadavky na ekodesign, odkazovaly na použití norem pro stanovení nebo ověření souladu. S cílem zajistit, aby neexistovaly žádné překážky obchodu na vnitřním trhu, měly by být tyto normy harmonizovány na úrovni Unie. Po přijetí odkazu na tyto normy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (46) a jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie by měly být výrobky vyhovující těmto normám považovány za vyhovující požadavkům na ekodesign přijatým podle tohoto nařízení v rozsahu, v jakém se na ně vztahují příslušné harmonizované normy. Obdobně by měly být metody zkoušení, měření nebo výpočtů vyhovující harmonizovaným normám považovány za vyhovující požadavkům na metody zkoušení, měření nebo výpočtů stanovené v příslušných aktech v přenesené pravomoci, kterými se stanoví požadavky na ekodesign, a to v rozsahu, v jakém se na ně vztahují příslušné harmonizované normy.

(81)

Stávající normalizační rámec Unie, který je založen na zásadách nového přístupu stanovených v usnesení Rady ze dne 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám (47) a na nařízení (EU) č. 1025/2012, představuje standardní rámec pro vypracování norem, které zakládají předpoklad shody s příslušnými požadavky stanovenými v tomto nařízení. Nejsou-li k dispozici relevantní odkazy na harmonizované normy, měla by Komise přijmout prováděcí akty stanovící společné specifikace jako výjimečné záložní řešení, aby se výrobcům usnadnilo dodržování požadavků na ekodesign, například v případě, že proces normalizace je blokován z důvodu chybějícího konsenzu mezi zúčastněnými stranami, nebo v případě, že dojde k prodlevám při stanovování harmonizované normy a že předepsanou lhůtu nelze dodržet. Tyto prodlevy by například mohly nastat, pokud není dosaženo požadované kvality. Kromě toho by mělo být možné toto řešení využít v případě, že by Komise omezila nebo zrušila odkazy na příslušné harmonizované normy v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012. Soulad se společnými specifikacemi by měl rovněž vést k předpokladu shody. Za účelem zajištění účinnosti by měla Komise příslušné zúčastněné strany zapojit do procesu vytváření společných specifikací, které zahrnují požadavky na ekodesign přijaté podle tohoto nařízení.

(82)

Aby mohly hospodářské subjekty prokázat a příslušné orgány ověřit, že výrobky dodávané na trh splňují požadavky na ekodesign přijaté na základě tohoto nařízení, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením postupů posuzování shody, které jsou vhodné a přiměřené povaze dotčeného výrobku a regulovaných parametrů výrobku. Za účelem zajištění soulad s jinými právními předpisy Unie by měly být postupy posuzování shody vybrány z modulu interního řízení výroby uvedeného v tomto nařízení a z modulů uvedených v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES (48), a to od nejmírnějšího po nejpřísnější. Dále aby se zajistilo, že příslušný modul je přiměřený a úměrný povaze dotčeného výrobku a regulovaným parametrům výrobku, měla by Komise v případě nutnosti vybraný modul odpovídajícím způsobem upravit.

(83)

Výrobci by měli vypracovat EU prohlášení o shodě s cílem poskytnout informace o shodě výrobků s tímto nařízením. Vypracování EU prohlášení o shodě by mohly od výrobců vyžadovat i jiné právní předpisy Unie. Aby se pro účely dozoru nad trhem zajistil účinný přístup k informacím, mělo by být vypracováno jediné EU prohlášení o shodě s ohledem na všechny právní předpisy Unie. S cílem snížit administrativní zátěž hospodářských subjektů by mělo být možné, aby mělo toto jediné EU prohlášení o shodě podobu složky tvořené příslušnými jednotlivými EU prohlášeními o shodě.

(84)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (49) stanoví pravidla pro akreditaci subjektů posuzování shody a stanoví obecné zásady, kterými se řídí označení CE a jeho vztah k jiným označením. Uvedené nařízení by mělo být použitelné na výrobky, na něž se vztahuje toto nařízení, s cílem zajistit, aby výrobky, na které se vztahuje volný pohyb zboží v rámci Unie, splňovaly požadavky na vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů, jako jsou lidské zdraví, bezpečnost a životní prostředí. Pokud byly u výrobku přijaty požadavky na ekodesign, mělo by označení CE označovat, že výrobek je v souladu s tímto nařízením a požadavky na ekodesign přijatými na jeho základě, pokud se výrobku týkají. Vzhledem k tomu, že toto nařízení upravuje stanovení požadavků na ekodesign u široké škály výrobků, měly by akty v přenesené pravomoci, které tyto požadavky stanoví, určovat pravidla pro označení shody v souvislosti s požadavky na ekodesign, aby byl zajištěn soulad s požadavky podle práva Unie použitelnými u výrobků, na něž se vztahuje, zabránilo se záměně s jinými označeními a minimalizovala se administrativní zátěž hospodářských subjektů.

(85)

Některé moduly posuzování shody stanovené v rozhodnutí č. 768/2008/ES vyžadují zapojení subjektů posuzování shody. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění tohoto nařízení by orgány členských států měly tyto subjekty oznámit Komisi.

(86)

Za účelem zajištění jednotné úrovně kvality posuzování shody je nutné stanovit požadavky, které musí splnit oznamující orgány zapojené do posuzování, oznamování a monitorování oznámených subjektů. Členské státy by zejména měly zajistit, aby oznamující orgán byl ve své činnosti objektivní a nestranný. Od oznamujících orgánů by se dále mělo vyžadovat, aby zajistily důvěrnost informací, jež obdržely, ale měly by nicméně být schopny vyměňovat si informace o oznámených subjektech s vnitrostátními orgány, oznamujícími orgány jiných členských států a Komisí, což zajistí jednotnost při posuzování shody. Za účelem účinného stanovení a monitorování způsobilosti a nezávislosti žádajících subjektů by měly oznamující orgány posuzovat výhradně právnický subjekt žádající o oznámení a nezohledňovat doklady mateřských nebo sesterských společností. Ze stejného důvodu by oznamující orgány měly žádající subjekty posuzovat podle všech příslušných požadavků a úkolů posuzování shody a vycházet z harmonizovaných norem pro požadavky a úkoly, na něž se tyto normy vztahují.

(87)

Vzhledem k ústřední roli oznamujících orgánů při zajišťování spolehlivosti posuzování shody v souvislosti s požadavky na ekodesign je nezbytné, aby měly k dispozici dostatečný počet způsobilých zaměstnanců a dostatek finančních prostředků pro řádné plnění svých úkolů.

(88)

Je nezbytné, aby všechny oznámené subjekty vykonávaly své povinnosti na stejné úrovni a za podmínek rovné hospodářské soutěže a autonomie. K tomu by měly být stanoveny požadavky na subjekty posuzování shody, které si přejí získat status oznámeného subjektu za účelem zajišťování činností posuzování shody. Tyto požadavky by měly být i nadále uplatňovány s cílem zachovat způsobilost oznámeného subjektu. K zajištění jeho autonomie by mělo být vyžadováno, aby si oznámený subjekt a pracovníci, jež zaměstnává, zachovali nezávislost na hospodářských subjektech v hodnotovém řetězci výrobků, v souvislosti s nimiž byl oznámen, a na jiných společnostech včetně sdružení podniků a mateřských, sesterských a dceřiných společností a subdodavatelů.

(89)

Pokud subjekt posuzování shody prokáže, že splňuje kritéria stanovená harmonizovanými normami, mělo by se předpokládat, že splňuje odpovídající požadavky stanovené v tomto nařízení.

(90)

Subjekty posuzování shody často zadávají část svých činností souvisejících s posuzováním shody subdodavateli nebo dceřiné společnosti. Za účelem zajištění toho, aby výrobky uváděné na trh Unie splňovaly požadavky na ekodesign, je třeba, aby subdodavatelé a dceřiné společnosti provádějící posuzování shody splňovali při plnění úkolů posuzování shody podle tohoto nařízení stejné požadavky jako oznámené subjekty. Aby bylo možné toto zajistit, měly by příslušné oznámené subjekty zavést postupy pro průběžné monitorování způsobilosti, činností a výkonnosti svých subdodavatelů nebo dceřiných společností, například prostřednictvím kvalifikační matice.

(91)

Aby mohly oznamující orgány stanovit a monitorovat způsobilost a nezávislost žádajících subjektů účinně, měly by oznámené subjekty být a zůstat nezávislé. Určité činnosti a rozhodovací procesy, a to pokud jde o posuzování shody výrobků i o další, vnitřní, činnosti oznámeného subjektu, by proto měl provádět výhradně sám oznámený subjekt.

(92)

Za účelem usnadnění procesu stanovení a monitorování způsobilosti a nezávislosti žádajících subjektů by měly žádající subjekty poskytnout popis toho, jak jejich příslušní pracovníci a postavení a úkoly těchto pracovníků odpovídají úkolům posuzování shody, v souvislosti s nimiž mají být tyto subjekty oznámeny, a to například formou kvalifikační matice, čímž oznamujícímu orgánu umožní, aby mohl účinněji posoudit přiměřenost pracovníků a přetrvávající nezávislost oznámených subjektů. Oznámené subjekty by měly zajistit, aby se pracovníci provádějící různé úkoly posuzování shody střídali.

(93)

Vzhledem k tomu, že se služby nabízené oznámenými subjekty v členském státě mohou týkat výrobků dodávaných na trh v celé Unii, je vhodné dát ostatním členským státům a Komisi možnost vznést námitky týkající se oznámeného subjektu.

(94)

V zájmu usnadnění a urychlení postupu posuzování shody a zajištění rovného zacházení s hospodářskými subjekty je nezbytné, aby oznámené subjekty uplatňovaly postupy posuzování shody jednotně a bez vytváření zbytečné zátěže pro hospodářské subjekty.

(95)

Před přijetím konečného rozhodnutí, zda lze výrobku udělit osvědčení o shodě, by hospodářskému subjektu, který si přeje uvést výrobek na trh, mělo být povoleno doplnit příslušnou dokumentaci pouze jednou. Toto omezení je nezbytné k zajištění toho, aby oznámené subjekty nemohly výrobcům pomáhat při provádění změn až do dosažení shody, protože v takovém případě by se poskytovaná služba podobala konzultační službě, a v praxi by tak mohlo dojít k oslabení povahy veřejného zájmu úkolů oznámených subjektů. V případě potřeby by oznámené subjekty měly mít rovněž možnost veškerá osvědčení nebo rozhodnutí o schválení omezit, pozastavit nebo odejmout.

(96)

S cílem usnadnit zjišťování a řešení případů nesouladu oznámených subjektů, výrobců nebo výrobků by měly oznámené subjekty aktivně předávat příslušné informace, které mají k dispozici, oznamujícím orgánům nebo orgánům dozoru nad trhem.

(97)

Je nezbytné zajistit účinnou výměnu informací mezi oznámenými subjekty a orgány dozoru nad trhem, a to i z jiných členských států. Proto by měly oznamující orgány a oznámené subjekty zajistit reakci na žádosti o informace od orgánů dozoru nad trhem.

(98)

Komise by měla umožnit vhodnou koordinaci a spolupráci mezi oznámenými subjekty. V rámci zajištění harmonizovaného uplatňování požadavků na ekodesign by měly oznámené subjekty jednat o otázkách, na něž by mohly mít různé názory, a koordinovat svůj přístup. Přitom by měly zohlednit veškeré relevantní pokyny a doporučení vydané příslušnými technickými výbory evropských normalizačních orgánů.

(99)

Za účelem motivování spotřebitelů k tomu, aby činili udržitelná rozhodnutí, zejména nejsou-li nejudržitelnější výrobky dostatečně cenově dostupné, by mohly být stanoveny mechanismy, jako jsou ekopoukázky a ekologické zdaňování. Pokud se členské státy rozhodnou využít pobídek k odměně nejlepších výrobků, měly by tak učinit tím, že tyto pobídky zacílí na dvě nejvyšší zastoupené výkonnostní třídy, které byly stanoveny akty v přenesené pravomoci přijatými podle tohoto nařízení, ne nutně bráno kumulativně, pro případ, že jsou výkonnostní třídy stanoveny podle více než jednoho parametru. V případě výrobků spojených se spotřebou energie, na které se vztahuje nařízení (EU) 2017/1369, nebo v případě pneumatik, na které se vztahují požadavky na označování s ohledem na palivovou účinnost a jiné parametry podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/740 (50), by se měla uplatnit kritéria stanovená v těchto dvou nástrojích namísto kritérií podle tohoto nařízení. Členské státy by však neměly mít možnost zakázat uvedení výrobku na trh na základě jeho výkonnostní třídy. Zavedením pobídek členských států by nemělo být dotčeno uplatňování pravidel Unie pro státní podporu.

(100)

Veřejné zakázky představují 14 % HDP Unie. V rámci přispění k plnění cíle dosažení klimatické neutrality, zlepšení energetické účinnosti a účinnosti při využívání zdrojů a přechodu na oběhové hospodářství, které chrání veřejné zdraví a biologickou rozmanitost, zajišťování toho, aby existovala dostatečná poptávka po environmentálně udržitelnějších výrobcích, by veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé případně měli sladit své zadávání zakázek se specifickými požadavky na zelené veřejné zakázky. Na rozdíl od dobrovolného přístupu zajistí povinné požadavky na zelené veřejné zakázky maximální využití veřejných výdajů na podporu poptávky po výrobcích s lepší výkonností. Je důležité, aby členské státy poskytly vnitrostátním veřejným zadavatelům pomoc při zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci pracovníků odpovědných za zelené veřejné zakázky. Tyto požadavky na zelené veřejné zakázky by měly být minimální požadavky, což znamená, že veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé by měli mít možnost stanovit další a přísnější požadavky. Tyto požadavky by měly být transparentní, objektivní a nediskriminační. Zadávací řízení by měli provádět veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (51) a 2014/25/EU (52) a platnými odvětvovými právními předpisy, jakož i s mezinárodními závazky Unie, včetně Dohody o vládních zakázkách a dalších mezinárodních dohod, kterými je Unie vázána. Těmito požadavky není dotčena možnost veřejných zadavatelů a jiných zadavatelů využít odchylek či výjimek pro veřejné zakázky stanovených v právu Unie, zejména směrnicích 2014/24/EU a 2014/25/EU. Požadavky stanovené pro konkrétní skupiny výrobků by měly být splněny nejen při přímém nákupu těchto výrobků v rámci veřejných zakázek na dodávky, ale i v rámci veřejných zakázek na stavební práce nebo veřejné služby, budou-li tyto výrobky použity pro činnosti, které jsou předmětem těchto zakázek. Tyto požadavky by měly být stanoveny v závislosti na aspektech výrobku, kterými se zabývá akt v přenesené pravomoci upravující dotčené výrobky. V rámci těchto požadavků by Komise mohla stanovit minimální povinné technické specifikace vyžadující, aby výrobky splňovaly nejlepší možné úrovně výkonnosti stanovené v příslušných aktech v přenesené pravomoci, případně včetně dvou nejvyšších výkonnostních tříd nebo hodnocení. V důsledku toho by například veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé museli povinně požadovat, aby výrobky uchazečů splňovaly konkrétní požadavky na uhlíkovou stopu. V souladu s rámcem pro zadávání veřejných zakázek by tyto minimální povinné technické specifikace měly zabránit tomu, aby se uměle omezila konkurence a aby se upřednostnil konkrétní hospodářský subjekt. Komise by rovněž mohla stanovit minimální povinná kritéria pro zadání zakázky, včetně přidělení zvláštní váhy mezi 15 % a 30 % těmto kritériím s cílem zajistit, aby mohla významně ovlivnit výběr výrobků ve prospěch těch, které jsou z hlediska životního prostředí nejudržitelnější. V důsledku toho by například veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé museli povinně přidělit obsahu recyklovaného materiálu u dotčených výrobků nejméně váhu mezi 20 % a 30 %. Veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé by tudíž měli v konkrétním udělovacím řízení možnost přidělit obsahu recyklovaného materiálu váhu vyšší než 30 %, ale nikoliv nižší než 20 %. V případě nejistoty ohledně dostupnosti nebo ceny nejvýkonnějších výrobků na trhu Unie by měla být upřednostněna kritéria pro zadání zakázky před technickými specifikacemi. Komise by rovněž mohla stanovit podmínky a cíle plnění zakázky, podle nichž by například veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé měli zadat alespoň 50 % svých ročních zakázek na určité výrobky těm, které mají více než 70 % recyklovatelného materiálu. V důsledku toho by členské státy mohly stále stanovit vyšší cíle pro zadávání veřejných zakázek na tyto výrobky. Při vypracovávání prováděcích aktů, a zejména při zvažování ekonomické proveditelnosti pro veřejné zadavatele a zadavatele, by Komise měla vzít v úvahu nejlepší možné environmentální výrobky a řešení dostupné na trhu, dopady požadavků na hospodářskou soutěž a skutečnost, že různí veřejní zadavatelé a zadavatelé v různých členských státech mohou mít různé rozpočtové kapacity nebo jiná omezení, jako jsou omezení spojená s klimatickými podmínkami nebo síťovou infrastrukturou.

(101)

Členským státům by nemělo být bráněno v zavádění nebo zachování vnitrostátních opatření týkajících se zelených veřejných zakázek, pokud jde o skupiny výrobků, pro něž dosud nebyly stanoveny požadavky na zadávání veřejných zakázek podle tohoto nařízení, nebo v zavádění přísnějších vnitrostátních požadavků na výrobky, které spadají do oblasti působnosti prováděcích aktů, jež stanoví požadavky na zelené veřejné zakázky, za předpokladu, že jsou tato opatření a požadavky v souladu s právem Unie.

(102)

Účinné prosazování požadavků na ekodesign má zásadní význam pro zajištění rovné hospodářské soutěže na trhu Unie a pro zajištění dosažení očekávaných přínosů a přispění tohoto nařízení k dosahování cílů Unie v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství. Nařízení (EU) 2019/1020, kterým se stanoví horizontální rámec pro dozor nad trhem a kontrolu výrobků vstupujících na trh Unie, by se proto mělo vztahovat na výrobky, u nichž jsou požadavky na ekodesign stanoveny podle tohoto nařízení, pokud v rámci tohoto nařízení neexistují zvláštní ustanovení se stejným cílem, povahou nebo účinkem. Navíc za účelem snížení problematických úrovní nesouladu výrobků, na něž se vztahují prováděcí opatření přijatá podle směrnice 2009/125/ES, v zájmu účinnějšího předcházení nesouladu s budoucími požadavky na ekodesign a s ohledem na širší oblast působnosti a větší ambice tohoto nařízení ve srovnání se směrnicí 2009/125/ES by toto nařízení mělo obsahovat zvláštní doplňující pravidla, která doplní rámec vytvořený nařízením (EU) 2019/1020. Tato pravidla by měla být zaměřena na další posílení plánování, koordinace a podpory úsilí členských států a měla by Komisi poskytnout další nástroje, které pomohou zajistit, aby orgány dozoru nad trhem přijaly dostatečná opatření s cílem zabránit nesouladu s požadavky na ekodesign.

(103)

Kromě orgánů dozoru nad trhem mají důležitou úlohu při prosazování tohoto nařízení rovněž celní orgány, pokud jde o dovážené zboží, které pro tyto účely mohou vycházet z nařízení Rady (ES) č. 515/97 (53).

(104)

Za účelem zajištění toho, aby byly příslušné kontroly týkající se požadavků na ekodesign prováděny v přiměřeném rozsahu, ve své vnitrostátní strategii dozoru nad trhem stanovené v článku 13 nařízení (EU) 2019/1020 by měly členské státy vypracovat zvláštní oddíl obsahující seznam výrobků nebo požadavků, které označily jako prioritní v oblasti dozoru nad trhem podle tohoto nařízení, a činnosti, jejichž cílem je snížit nebo ukončit nesoulad příslušných výrobků s příslušnými požadavky na ekodesign.

(105)

Priority v oblasti dozoru nad trhem podle tohoto nařízení by měly být stanoveny na základě objektivních kritérií, jako jsou pozorované míry nesouladu s předpisy nebo dopady nedodržování předpisů na životní prostředí. Činnosti plánované pro řešení těchto priorit by měly být úměrné skutečnostem, které vedly ke stanovení priorit.

(106)

Na základě údajů zadaných do informačního a komunikačního systému uvedeného v nařízení (EU) 2019/1020 by měla Komise vypracovat zprávu obsahující informace o povaze a počtu provedených kontrol, o mírách zjištěného nesouladu a o povaze a přísnosti sankcí uložených v souvislosti s nedodržením požadavků na ekodesign během čtyř předchozích kalendářních let. Tato zpráva by měla obsahovat srovnání činností členských států s plánovanými činnostmi, orientačními referenčními hodnotami a seznamem priorit pro orgány dozoru nad trhem. Při zvažování přijetí prováděcích aktů v souladu s čl. 11 odst. 4 nařízení (EU) 2019/1020 by Komise měla zohlednit výsledky zpráv, které vypracovala podle tohoto nařízení na základě informací, jež do informačního a komunikačního systému uvedeného v nařízení (EU) 2019/1020 zadaly orgány dozoru nad trhem, a případně by se měla zabývat výrobky nebo skupinami výrobků, na něž se vztahují akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto nařízení, v souvislosti se kterými byla průběžně identifikována konkrétní rizika nebo závažná porušení, aby byla zajištěna vysoká úroveň souladu s tímto nařízením.

(107)

Za účelem dalšího posílení koordinace orgánů dozoru nad trhem by se měla skupina pro správní spolupráci zřízená podle nařízení (EU) 2019/1020 za účelem stanovení výrobků nebo požadavků určených jako priority v oblasti dozoru nad trhem podle tohoto nařízení a činností plánovaných ke snížení či ukončení nesouladu s tímto nařízením pravidelně scházet a určovat společné priority v oblasti dozoru nad trhem, které mají být zohledněny ve vnitrostátních strategiích členských států pro dozor nad trhem, priority v oblasti poskytování podpory Unie a požadavky přijaté na základě tohoto nařízení, které jsou uplatňovány nebo vykládány odlišně, a tedy vedou k narušení trhu.

(108)

V rámci podpory členských států v jejich úsilí o zajištění přijetí dostatečných opatření, která by zabránila nesouladu s požadavky na ekodesign, by Komise měla v případě potřeby využít podpůrných opatření stanovených v nařízení (EU) 2019/1020. Komise by měla organizovat a případně financovat společné projekty dozoru nad trhem a zkušební projekty v oblastech společného zájmu, společné investice do kapacit dozoru nad trhem a společné školicí programy pro pracovníky orgánů dozoru nad trhem, celních orgánů, oznamujících orgánů a oznámených subjektů. Kromě toho by Komise měla vypracovat pokyny, jak v příslušných případech požadavky přijaté na základě tohoto nařízení uplatňovat a vymáhat, aby bylo zajištěno jejich harmonizované uplatňování.

(109)

Výrobky by měly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud nepředstavují riziko. Za účelem lepšího sladění se zvláštní povahou požadavků na ekodesign a zajištění toho, aby se úsilí v oblasti dozoru nad trhem zaměřilo na nesoulad s těmito požadavky, by měl být výrobek představující riziko pro účely tohoto nařízení definován jako výrobek, který by při nedodržení požadavku na ekodesign nebo proto, že požadavek na ekodesign nedodržuje odpovědný hospodářský subjekt, mohl nepříznivě ovlivnit životní prostředí nebo jiné veřejné zájmy chráněné uvedeným požadavkem. Toto konkrétnější vymezení by mělo být použito při uplatňování článků 19 a 20 nařízení (EU) 2019/1020.

(110)

Měl by existovat postup, na jehož základě jsou zúčastněné strany informovány o opatřeních, jež mají být přijata ve vztahu k výrobkům představujícím riziko. Měl by rovněž orgánům dozoru nad trhem v členských státech umožňovat, aby ve spolupráci s příslušnými hospodářskými subjekty začaly jednat v souvislosti s těmito výrobky co nejdříve. Proto by měla být ochranná doložka, která je v současné době začleněna do směrnice 2009/125/ES, aktualizována a sladěna s ochrannými postupy začleněnými do jiných harmonizačních právních předpisů Unie a do rozhodnutí č. 768/2008/ES.

(111)

Orgány dozoru nad trhem by měly mít právo vyžadovat od hospodářských subjektů, aby přijaly nápravné opatření na základě zjištění, že výrobek není v souladu s požadavky na ekodesign, nebo že hospodářský subjekt porušil pravidla týkající se uvedení nebo dodání výrobků na trh nebo jiná pravidla, která se na něj vztahují.

(112)

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (54). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(113)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k uplatňování tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci týkající se: a) stanovení postupů při vydávání a ověřování digitálních certifikátů zajišťujících přístup hospodářských subjektů a dalších relevantních subjektů k údajům uloženým v digitálním pasu výrobku na základě jejich příslušných práv; b) vymezení prováděcích opatření týkajících se propojení registru a jednotného celního portálu EU pro výměnu certifikátů včetně sdělení jedinečného registračního identifikátoru; c) stanovení společných požadavků na podobu štítků; d) přijetí a aktualizace seznamu samoregulačních opatření stanovených jako platná alternativa k aktu v přenesené pravomoci přijatému podle tohoto nařízení; e) stanovení podrobností a formátu pro zveřejňování informací o neprodaných spotřebních výrobcích, které byly vyřazeny; f) stanovení, změny nebo zrušení společných specifikací zahrnujících požadavky na ekodesign, základních požadavků na digitální pasy výrobků nebo požadavky na metody zkoušení, měření a výpočtů; g) stanovení minimálních požadavků pro zadání veřejných zakázek na nákup výrobků, na něž se vztahují požadavky na ekodesign, nebo na stavební práce či služby, pokud jsou tyto výrobky používány pro činnosti, které jsou předmětem těchto zakázek, a h) rozhodnutí v souladu s ochranným postupem Unie, zda je vnitrostátní opatření odůvodněné, či nikoli. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (55).

(114)

Za účelem zvýšení důvěry ve výrobky uváděné na trh, zejména pokud jde o soulad výrobků s požadavky na ekodesign, musí mít veřejnost jistotu, že hospodářské subjekty, které uvádějí na trh nevyhovující výrobky, budou podléhat sankcím. Je proto nutné, aby členské státy stanovily pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a zajistily, aby byla uplatňována. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující a měly by zahrnovat alespoň pokuty a časově omezené vyloučení z postupů zadávání veřejných zakázek. Aniž je dotčena procesní autonomie členských států a možnost příslušných orgánů a soudců ukládat přiměřené sankce v jednotlivých případech, měla by být stanovena společná nevyčerpávající kritéria pro určení druhů a výše sankcí, které mají být uloženy v případě porušení tohoto nařízení, aby se usnadnilo jednotnější uplatňování sankcí. Tato kritéria by měla mimo jiné zahrnovat povahu, závažnost a dobu trvání porušení, finanční situaci fyzické nebo právnické osoby považované za odpovědnou, kterou ukazuje například celkový obrat nebo roční příjem, a ekonomické přínosy, které z tohoto porušení nařízení vyplynuly nebo jím byly způsobeny, pokud lze tyto přínosy stanovit.

(115)

Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. Podle bodu 22 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů by toto hodnocení mělo být založeno na pěti kritériích, a to na účinnosti, účelnosti, relevanci, soudržnosti a přidané hodnotě, a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích opatření. Komise by měla Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů předložit zprávu o provádění tohoto nařízení a jeho dopadu na environmentální udržitelnost výrobků a fungování vnitřního trhu. Ke zprávě by případně měl být přiložen návrh na změnu tohoto nařízení.

(116)

Je vhodné, aby Komise posoudila případné přínosy stanovení požadavků i ve vztahu k sociálním aspektům výrobků. V rámci tohoto posouzení by měla Komise zvážit, do jaké míry by mohly tyto požadavky doplňovat právo Unie, a tak řešit negativní dopady provozu společností a výrobků na lidská a sociální práva. Komise by tudíž měla do … [čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] provést hodnocení případných přínosů zahrnutí požadavků na sociální udržitelnost do rozsahu působnosti tohoto nařízení. Komise by měla Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů předložit zprávu o tomto hodnocení. Ke zprávě by případně měl být připojen legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

(117)

S cílem usnadnit soukromoprávní prosazování tohoto nařízení by měli mít spotřebitelé, kteří utrpěli škodu v důsledku nesouladu výrobku s požadavky na ekodesign, právo požadovat náhradu této škody od výrobce výrobku, nebo v případě, že výrobce není usazen v Unii, od dovozce nebo zplnomocněného zástupce výrobce, nebo v případě, že žádný z těchto hospodářských subjektů není usazen v Unii, od poskytovatele služeb kompletního vyřízení objednávek. Tímto právem na náhradu škody by neměly být dotčeny jiné prostředky nápravy, které mají spotřebitelé k dispozici podle práva Unie, jako jsou prostředky nápravy vůči prodávajícímu v případě nesouladu zboží prodávaného podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 (56). Členským státům by dále nemělo být bráněno v zachování nebo zavedení práv spotřebitelů na jiné prostředky nápravy v souladu s vnitrostátním právem, jako je oprava nebo výměna výrobků porušujících požadavky na ekodesign.

(118)

Spotřebitelé by měli být oprávněni vymáhat svá práva v souvislosti s povinnostmi uloženými výrobcům a případně dovozcům, zplnomocněným zástupcům a poskytovatelům služeb kompletního vyřízení objednávek podle tohoto nařízení prostřednictvím zástupných žalob v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 (57). Za tímto účelem by toto nařízení mělo stanovit, že směrnice (EU) 2020/1828 se použije na zástupné žaloby týkající se porušení tohoto nařízení výrobci a případně dovozci, zplnomocněnými zástupci a poskytovateli služeb kompletního vyřízení objednávek, kteří jsou považováni za obchodníky podle čl. 3 bodu 2 uvedené směrnice, pokud tato porušení poškozují nebo mohou poškodit kolektivní zájmy spotřebitelů. Proto je zapotřebí změnit odpovídajícím způsobem přílohu I uvedené směrnice. Členské státy by měly zajistit zohlednění uvedené změny ve svých předpisech provádějících uvedenou směrnici ve vnitrostátním právu, i když přijetí vnitrostátních prováděcích opatření v tomto ohledu není podmínkou pro použitelnost uvedené směrnice na zmíněné zástupné žaloby. Použitelnost uvedené směrnice na zástupné žaloby týkající se porušení tohoto nařízení výrobci a případně dovozci, zplnomocněnými zástupci a poskytovateli služeb kompletního vyřízení objednávek, která poškozují nebo mohou poškodit kolektivní zájmy spotřebitelů, by měla začít dnem vstupu tohoto nařízení v platnost.

(119)

Je nezbytné, aby se požadavky na ekodesign vztahovaly na co nejširší škálu výrobků, a nikoli pouze na výrobky spojené se spotřebou energie, a aby se definice požadavků na ekodesign rozšířila tak, aby zahrnovala všechny aspekty oběhovosti. Rovněž je nezbytné uvést toto nařízení do souladu s novým legislativním rámcem stanoveným v nařízení (ES) č. 765/2008 a v rozhodnutí č. 768/2008/ES a zlepšit ustanovení týkající se dozoru nad trhem. Směrnice 2009/125/ES by proto měla být nahrazena. Aby byla zajištěna právní jistota pro všechny hospodářské subjekty ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost a zaručeny rovné podmínky pro podniky působící na vnitřním trhu, ustanovení upravující povinnosti transparentnosti týkající se vyřazování neprodaných spotřebních výrobků, obcházení a dozoru nad trhem by měla platit jednotně pro všechny hospodářské subjekty v celé Unii. Směrnice 2009/125/ES by proto měla být nahrazena nařízením.

(120)

Pracovní plán na období 2022–2024 týkající se ekodesignu a označování energetickými štítky, stanovený ve sdělení Komise ze dne 4. května 2022, určil politické priority pro práci na výrobcích spojených se spotřebou energie. Poté, co ustanovení tohoto nařízení nabudou účinku, budou přípravné práce na posouzení proveditelnosti požadavků na ekodesign podle směrnice 2009/125/ES u fotovoltaických panelů, ohřívačů vnitřních prostor a kombinovaných ohřívačů, ohřívačů vody, lokálních topidel na tuhá paliva, klimatizátorů vzduchu včetně tepelných čerpadel vzduch-vzduch a komfortních ventilátorů, kotlů na tuhá paliva, ohřívačů vzduchu a chladicích zařízení, větracích jednotek, vysavačů, kuchyňských spotřebičů, vodních čerpadel, průmyslových ventilátorů, oběhových čerpadel, vnějších napájecích zdrojů, počítačů, serverů a datových úložišť, výkonových transformátorů, profesionálních chladicích zařízení a zobrazovacích zařízení výrazně pokročilejší. Díky této přípravné práci byla identifikována řada oblastí, v nichž může dojít k úsporám energie a materiálu, a proběhly rozsáhlé konzultace s občany a zúčastněnými stranami. Opětovné zahájení této přípravné práce podle tohoto nařízení by vedlo ke značnému zpoždění v přijímání požadavků na úspory energie a materiálu u těchto výrobků. S cílem zajistit, aby tato přípravná práce nebyla zbytečná, je tudíž nezbytné stanovit přechodná pravidla, která umožní, aby mohla být prováděcí opatření k těmto uvedeným výrobkům přijata podle směrnice 2009/125/ES do 31. prosince 2026. Kromě toho a za účelem zajištění řádného fungování prováděcích opatření přijatých podle článku 15 směrnice 2009/125/ES by měly být do 31. prosince 2030 v příslušných případech v souladu s příslušnými ustanoveními uvedené směrnice přijaty nezbytné změny, které řeší technické otázky.

(121)

Aby byla zajištěna právní jistota a kontinuita výrobků uváděných na trh nebo do provozu v souladu s prováděcími opatřeními přijatými podle směrnice 2009/125/ES ve znění platném ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost, měla by tato opatření zůstat v platnosti i po tomto dni, a to až do zrušení aktem v přenesené pravomoci přijatým podle tohoto nařízení. Ze stejných důvodů by měla mít i nadále plný účinek řada ustanovení směrnice 2009/125/ES v souvislosti s uplatňováním těchto prováděcích opatření. To se týká zejména ustanovení směrnice 2009/125/ES, která vylučují dopravní prostředky určené k přepravě osob nebo zboží z její oblasti působnosti, která stanoví definice důležité pro prováděcí opatření, stanoví povinnosti hospodářských subjektů ve vztahu k výrobkům uváděným na trh, stanoví podrobnosti příslušných postupů posuzování shody a ES prohlášení o shodě, stanoví předpoklad shody u výrobků, kterým byla udělena ekoznačka EU, a která umožňují nezbytná opatření ve vztahu k harmonizovaným normám. Vzhledem k důležitosti zajištění volného pohybu zboží, zákazu praktik nezákonné změny výkonnosti výrobků s cílem dosáhnout příznivějšího výsledku a zajištění řádného prosazování požadavků na ekodesign by se příslušná ustanovení tohoto nařízení měla vztahovat na výrobky spojené se spotřebou energie uváděné na trh podle prováděcích opatření na základě směrnice 2009/125/ES.

(122)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zlepšení environmentální udržitelnosti výrobků a zajištění volného pohybu výrobků, u nichž jsou stanoveny požadavky na ekodesign, na vnitřním trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,