1)

„mikroplastem“ se rozumí malý samostatný předmět, který je pevný, nerozpustný ve vodě a je částečně nebo zcela složen ze syntetických polymerů nebo chemicky modifikovaných přírodních polymerů;

2)

„částicí“ se rozumí velmi malá část hmoty s definovanými fyzikálními hranicemi;

3)

„mikroplastovou částicí“ se rozumí mikroplastový předmět, jehož rozměry odpovídají 5 mm nebo jsou menší a jehož poměr délky k šířce je nejvýše 3;

4)

„mikroplastovým vláknem“ se rozumí mikroplastový předmět, jehož délka odpovídá 15 mm nebo je menší a jehož poměr délky k šířce je větší než 3;

5)

„polymerem“ se rozumí látka, která se skládá z molekul charakterizovaných sekvencí jednoho nebo více typů monomerních jednotek. U těchto molekul musí existovat rozdělení podle molekulové hmotnosti, přičemž rozdíly v molekulové hmotnosti jsou primárně způsobeny rozdíly v počtu monomerních jednotek. Polymer obsahuje:

6)

„monomerní jednotkou“ se rozumí zreagovaná forma monomeru v polymeru;

7)

„syntetickým polymerem“ se rozumí polymer, který je materiálem vyrobeným člověkem a který je výsledkem polymerizačního procesu, jenž neproběhl v přírodě;

8)

„koncentrací mikroplastů“ se rozumí množství mikroplastů přítomných ve vodě, vyjádřené jako počet mikroplastových předmětů (částic a/nebo vláken) na metr krychlový vody;

9)

„přírodním polymerem“ se rozumí polymer, který je výsledkem polymerizačního procesu, který proběhl v přírodě, a který není chemicky modifikován;

10)

„velikostí mikroplastových částic“ se rozumí povrchově ekvivalentní průměr stanovený optickým nebo chemickým obrazem mikroplastů;

11)

„povrchově ekvivalentním průměrem“ se rozumí průměr kružnice, která má stejnou plochu jako dvourozměrný průmět optických nebo hyperspektrálních chemických obrazů částice;

12)

„velikostí mikroplastových vláken“ se rozumí průměrná hodnota promítnuté šířky mikroplastového vlákna;

13)

„nerozpustným polymerem“ se rozumí polymer, jehož rozpustnost ve vodě při tepelných a chemických podmínkách relevantních pro vodu určenou k lidské spotřebě je menší než 2 g/l;

14)

„prioritními polymery“ se rozumí následující polymery, které je třeba zohlednit při identifikaci mikroplastů:

15)

„klasifikací podle polymeru“ se rozumí analýza částic a jejich klasifikace do těchto tří kategorií:

16)

„klasifikací podle velikosti“ se rozumí klasifikace podle povrchově ekvivalentního průměru mikroplastů v jednom z těchto rozmezí:

17)

„kaskádou filtrů“ se rozumí sled filtrů umístěných v řadě za účelem sběru částic z kapaliny proudící filtry;

18)

„procedurálním slepým vzorkem“ se rozumí vzorek, který prošel celým postupem odběru, zpracování a měření a byl analyzován stejným způsobem jako běžný vzorek, aniž by byl vystaven analytu;

19)

„vibrační spektroskopií“ se rozumí technika používaná k měření interakce viditelného a infračerveného záření s látkami prostřednictvím absorpce, rozptylu nebo odrazu;

20)

„Ramanovou spektroskopií“ se rozumí spektroskopická technika používaná k určení vibračních režimů molekul v tuhých, kapalných a plynných látkách, při níž dochází k osvětlení vzorku silným monochromatickým světelným zdrojem a následně k měření části světla, která je z materiálu neelasticky rozptýlena;

21)

„infračervenou (IČ) spektroskopií“ se rozumí spektroskopická technika používaná k určení vibračních režimů molekul v tuhých, kapalných a plynných látkách založená na měření interakce infračerveného záření s látkou prostřednictvím absorpce nebo odrazu;

22)

„infračervenou mikrospektroskopií s Fourierovou transformací (μ-FTIR)“ se rozumí variace infračervené (IČ) spektroskopie, při které se pro získání prostorově rozlišeného IČ spektra a provádění chemického zobrazování kombinuje spektrometr FTIR s mikroskopovým systémem;

23)

„Ramanovou mikrospektroskopií (μ-Raman)“ se rozumí variace Ramanovy spektroskopie, při které se pro získání prostorově rozlišeného spektra a provádění chemického zobrazování kombinuje Ramanův spektrometr s mikroskopovým systémem;

24)

„IČ mikroskopií s kvantovým kaskádovým laserem“ se rozumí variace infračervené (IČ) mikroskopie, při které se pro získání prostorově rozlišeného IČ spektra a provádění chemického zobrazování jako zdroj infračerveného záření využívá nastavitelný kvantový kaskádový laser.

1)

Vzorky se odebírají filtrací protékající vody určené k lidské spotřebě přes kaskádu čtyř filtrů. Filtry by měly být upevněny do držáků filtrů vhodných k použití při přetlaku. První filtr, označený jako a), má velikost ok 100 μm a druhý filtr, označený jako b), má velikost ok 20 μm. Třetí filtr, označený jako c), má velikost ok 100 μm a čtvrtý filtr, označený jako d), má velikost ok 20 μm. Filtry a) a b) slouží k odběru suspendovaných částic z vody určené k lidské spotřebě. Filtry c) a d) se v případě potřeby použijí k vytvoření procedurálních slepých vzorků pro posouzení úrovní kontaminace mikroplasty, zejména z laboratorního vybavení, činidel a okolní atmosféry, k níž dochází během fází odběru, zpracování a analýzy vzorků. Aby se minimalizovala atmosférická kontaminace vzorků, měl by být požadovaný objem vody přiváděn z místa odběru vzorků přímo potrubím přes kaskádu filtrů, bez použití záchytné nebo sběrné nádoby. Záchytné nebo sběrné nádoby lze použít pouze tehdy, je-li okamžitá přímá kaskádová filtrace v místě odběru vzorků nemožná nebo neproveditelná, zejména z technických nebo bezpečnostních důvodů.

2)

Během všech fází odběru, zpracování, skladování a analýzy vzorků musí být přijata veškerá přiměřená preventivní opatření, aby se zabránilo kontaminaci vzorků cizími plastovými částicemi z okolního prostředí, osobních ochranných prostředků nebo laboratorního vybavení. Všechny kapaliny použité při zpracování vzorků se před použitím filtrují (0,45 μm nebo méně).

3)

Vzorek by měl zahrnovat minimální objem 1 000 (tisíc) litrů vody. Celkový objem vody procházející kaskádou filtrů se změří a zaznamená.

4)

Analýza vzorku pomocí vibrační mikrospektroskopie může být provedena přímo na původních sběrných filtrech, pokud jsou slučitelné s použitou analytickou metodou. Neslučitelnost původního sběrného filtru může být způsobena nedostatečnou hladkostí povrchu filtru, interferencí rozptýlených signálů z filtru, fluorescencí nebo absorpcí optických signálů při přenosu.

5)

Pokud analýzu vzorku nelze provést přímo na sběrném filtru, mohou být částice znovu suspendovány v kapalině a přemístěny na alternativní podporu pro následné analýzy. V případě potřeby lze ke snížení přítomnosti neplastových materiálů, jako jsou minerály, oxidy kovů a přírodní organická hmota, použít opatření pro separaci podle hustoty a/nebo chemickou/enzymatickou úpravu.

6)

Při použití metodiky zavedené uživatelem se provedou experimentální ověření za účelem posouzení výtěžku na filtrech a) a b). To lze provést obohacením vody protékající vzorkem v kaskádovém filtru známým množstvím jasně identifikovatelných mikroplastů a ověřením množství získaného po provedení analýzy. Přidané mikroplasty musí obsahovat částice o rozměrech, hustotě a počtu vhodných pro posouzení výtěžku na filtrech a) a b). Pro posouzení výtěžku na filtru a) se k obohacení doporučuje použít částice o velikosti od 120 do 200 μm. Pro posouzení výtěžku na filtru b) se doporučuje použít částice o velikosti od 30 μm do 70 μm. Výtěžek se posuzuje za použití částic alespoň dvou prioritních polymerů. Použité polymery musí obsahovat alespoň jeden polymer s vyšší hustotou než voda (např. PET) a alespoň jeden polymer s nižší hustotou než voda (např. PE). V každém případě musí být počet částic použitých k obohacení v rozmezí 50 až 150. Postup analýzy se považuje za přijatelný, je-li výtěžnost v rozmezí 100 % až ± 40 %.

7)

Pokud se materiál přemisťuje ze sběrných filtrů a) nebo b) na alternativní analytickou podporu (sekundární filtr nebo jiný vhodný povrch), doporučuje se neodebírat dílčí vzorky. Pokud postup analýzy zahrnuje odběr dílčích vzorků, musí konečný analyzovaný vzorek představovat nejméně 10 % materiálu získaného z původního objemu odebrané vody. Analýza se provede zvlášť u materiálů zachycených na filtru a) a zvlášť u materiálů zachycených na filtru b).

8)

Filtry c) a d) se použijí k vytvoření procedurálních slepých vzorků. Procedurální slepý vzorek získaný použitím filtru c) se skládá z filtru o velikosti ok 100 μm a podrobí se stejným fázím zpracování a analýzy jako sběrný filtr a). Procedurální slepý vzorek získaný použitím filtru d) se skládá z filtru o velikosti ok 20 μm a podrobí se stejným fázím zpracování a analýzy jako sběrný filtr b). Pro kvantifikaci typických úrovní kontaminace pozadí, k nimž dojde během provádění analytických postupů, se doporučuje shromáždit, zpracovat a analyzovat nejméně deset procedurálních slepých vzorků z každého typu filtru. Tyto hodnoty se použijí k výpočtu střední hodnoty (μ) a směrodatné odchylky (σ) kontaminace pozadí mikroplasty. Následně se periodicky odebírají další procedurální slepé vzorky, které se analyzují za účelem sledování rozdílů v úrovni kontaminace pozadí. Pokud některý z periodicky odebraných slepých vzorků překročí střední hodnotu kontaminace pozadí (μ) o více než trojnásobek směrodatné odchylky (σ), prošetří laboratoř zdroj zvýšené kontaminace a přijme opatření k jejímu snížení.

9)

Před provedením analýz pomocí vibrační spektroskopie se k měření nebo odhadu počtu generických částic (≥ 20 μm) na celém filtru nebo podpoře vzorku použije optická mikroskopie nebo chemické mapování. Je-li celkový počet generických částic na filtru příliš vysoký na to, aby ho bylo možné v praxi změřit, může provozovatel omezit analýzu na jednu nebo více menších dílčích ploch filtru: výběr této plochy se řídí vhodnými strategiemi odběru dílčích vzorků, které zaručují reprezentativnost vzorku. Odběr dílčích vzorků musí být proveden na nejméně 20 % plochy podpory vzorku nebo filtru. Jsou-li použity dílčí plochy filtru, musí provozovatel analyzovat všechny částice a vlákna ve velikostním rozmezí ≥ 20 μm.

10)

Analýza složení mikroplastových částic a vláken se provádí pomocí vibračních spektroskopických metod, jako je μ-FTIR, μ-Raman, nebo rovnocenné varianty, jako je IČ mikroskopie s kvantovým kaskádovým laserem. Přístroje musí být schopny získat IČ/Ramanova spektra z částic o velikostním rozmezí 20 μm nebo méně. K určení velikosti mikroplastových částic a vláken se použijí optické snímky nebo chemické mapy. Optické snímky se získávají za použití objektivu s nejméně čtyřnásobným zvětšením. Klasifikace velikosti částic je založena na povrchově ekvivalentním průměru, má-li provozovatel přístroje tuto možnost k dispozici. Alternativní měřítka průměru se použijí pouze v případě, že tato možnost k dispozici není. V takovém případě se uvede druh alternativního průměru.

11)

Identifikace částic a vláken ze získaného spektra se provádí porovnáním se spektrem známých materiálů obsažených v knihovně spekter. Knihovna spekter používaná k identifikaci musí obsahovat příklady všech prioritních polymerů a navíc příklady bílkovin a minerálů a přírodních polymerů, jako je celulóza, které se mohou běžně vyskytovat ve vodě určené k lidské spotřebě.

12)

Pokud se používají automatizované identifikační postupy, provede se experimentální ověření za účelem posouzení vhodných pozitivních kritérií přijatelnosti pro přiřazení spektra. Při ověřování se zohlední specifické vlastnosti použitých nástrojů, knihovny spekter a identifikační strategie. To lze provést použitím čistých polymerních mikročástic, ale hodnocení musí zahrnovat příslušná velikostní rozmezí, která mají být zachována odběrnými filtry, zejména a) > 100 μm a b) 20–100 μm. Jakmile je stanovena minimální úroveň kvality použitá pro pozitivní spektrální identifikaci, zůstane tato úroveň stanovena pro protokol použitý analytickou laboratoří.

13)

Údaje o materiálech zachycených na každém ze dvou sběrných filtrů (s oky o velikosti 100 μm a 20 μm) se zaznamenávají zvlášť. Jsou-li použity procedurální slepé vzorky, jsou údaje o materiálech zachycených na každém ze dvou slepých filtrů (s oky o velikosti 20 μm nebo 100 μm) zaznamenávány zvlášť.

14)

Požadavky na měření: filtr nebo dílčí plocha filtru se analyzují tak, aby byly zkoumány všechny mikroplastové částice a vlákna, jak jsou definovány ve velikostních rozmezích uvedených v oddíle 1 bodech 3 a 4.

15)

Získané údaje o mikroplastových částicích a vláknech se rozpracují za účelem kategorizace každého předmětu na základě jeho velikosti, počtu, tvaru a složení takto:

16)

Pokud se analýza materiálů na filtrech nebo podpoře vzorků nezabývá všemi zachycenými částicemi (např. v důsledku odběru dílčích vzorků) v příslušném velikostním rozmezí, musí být údaje vhodně přizpůsobeny tak, aby správně reprezentovaly koncentraci mikroplastů v původním vzorku vody určené k lidské spotřebě. Obsah mikroplastů ve vodě určené k lidské spotřebě se vyjádří jako počet částic mikroplastů nebo vláken na metr krychlový.

17)

Uživatelé této metodiky zajistí, aby byly ke každému odebranému a měřenému vzorku zaznamenány všechny tyto doplňující informace:

18)

Při používání této metodiky se použijí standardní laboratorní a environmentální bezpečnostní pravidla.