(1)

Dne 29. listopadu 2012 přijala Rada rozhodnutí, jímž zmocnila Komisi k zahájení jednání s Japonskem o dohodě o volném obchodu.

(2)

Jednání o Dohodě mezi Evropskou unií a Japonskem o hospodářském partnerství (dále jen „dohoda“) byla úspěšně uzavřena a dohoda byla podepsána dne 17. července 2018.

(3)

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/45/ES (3) stanoví, že výrobky, které jsou v hotovém balení, smějí být uváděny na trh Unie, pouze pokud jsou hotově zabaleny ve jmenovitých množstvích uvedených v bodě 1 přílohy uvedené směrnice. U lihovin je v bodě 1 přílohy směrnice 2007/45/ES uvedeno devět jmenovitých množství v rozpětí od 100 ml do 2 000 ml. Tato jmenovitá množství nezahrnují množství 720 ml a 1 800 ml, tedy jmenovitá množství, v nichž je lahvováno a uváděno na trh v Japonsku jednou destilované šóčú vyráběné v periodicky pracujícím destilačním přístroji.

(5)

(6)

Tuto odchylku od směrnice 2007/45/ES je třeba zavést změnou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 (4), aby se zajistilo, že jednou destilované šóčú vyráběné v periodicky pracujícím destilačním přístroji a lahvované v Japonsku může být uváděno na trh současně ve všech členských státech ihned po vstupu dohody v platnost.

(7)

Nařízení (ES) č. 110/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Aby bylo zajištěno provedení dohody, pokud jde o uvádění jednou destilovaného šóčú vyráběného v periodicky pracujícím destilačním přístroji a lahvovaného v Japonsku na trh Unie, mělo by se toto nařízení použít ode dne vstupu dohody v platnost,

(1)

Unie může na žádost členských států podpořit jejich úsilí o posilování jejich správních kapacit pro provádění práva Unie.

(2)

Program na podporu strukturálních reforem (dále jen „program“) byl vytvořen s cílem posílit kapacitu členských států pro přípravu a provádění správních a prorůstových strukturálních reforem, na nichž má Unie zájem, mimo jiné poskytováním pomoci pro účinné a účelné využívání finančních prostředků Unie. Podpora v rámci programu je poskytována Komisí na základě žádostí členských států a zahrnuje širokou škálu oblastí politiky. Budování odolných ekonomik a odolné společnosti, které se opírají o silné ekonomické, sociální a územní struktury, což členským státům umožňuje účinně absorbovat otřesy a rychle překonávat jejich účinky, přispívá k hospodářské a sociální soudržnosti a uvolňuje potenciál k růstu. Členské státy by v souladu se svými právními řády měly motivovat ke vhodnému přispění a účasti celostátní a regionální veřejné správy a zúčastněných stran. Provádění institucionálních, správních a prorůstových strukturálních reforem, které jsou pro členské státy významné, je spolu s odpovědností na základě strukturálních reforem, na nichž má Unie zájem, důležitým nástrojem pro dosažení takového vývoje.

(3)

Účinný způsob sdělování opatření a činností v rámci programu a jejich výsledků podle potřeby na unijní, státní a regionální úrovni je nezbytný pro zvýšení informovanosti o úspěších programu a rovněž pro zajištění viditelnosti a poskytování informací o jeho konkrétních účincích v praxi.

(4)

Poptávka po podpoře by mohla přesáhnout finanční možnosti programu, a proto by měl dotčený členský stát v rámci řízení o podání žádosti o podporu tyto žádosti seřadit podle priority. V této souvislosti by měla být věnována pozornost žádostem o podporu, které jsou spojeny s evropským semestrem a oblastmi politik vztahujícími se k soudržnosti, inovacím, zaměstnanosti a inteligentnímu a udržitelnému růstu. Program by měl doplňovat další nástroje, aby se zabránilo překrývání.

(5)

Cílem programu není nahradit či zastoupit financování z vnitrostátních rozpočtů vzhledem k tomu, že nemá členským státům poskytovat finanční prostředky, ale pouze technickou podporu.

(6)

Členské státy využívají podporu z programu stále více a nad původní očekávání. Odhadovaná hodnota žádostí o podporu, které Komise obdržela během cyklu pro rok 2017, významně převyšuje dostupné přidělené roční prostředky. Během cyklu pro rok 2018 činila odhadovaná hodnota obdržených žádostí pětinásobek finančních prostředků dostupných pro uvedený rok. O podporu z programu požádaly téměř všechny členské státy a žádosti se týkaly všech oblastí politiky, na které se program vztahuje.

(7)

Posílení hospodářské a sociální a územní soudržnosti strukturálními reformami, které jsou prospěšné pro Unii a jsou v souladu s jejími zásadami a hodnotami, je klíčové pro posílení hospodářské odolnosti a rovněž pro úspěšnou účast a posílenou reálnou konvergenci v hospodářské a měnové unii, jež by Unii zajistily dlouhodobou stabilitu a prosperitu. Je to důležité stejně tak pro členské státy, jejichž měnou není euro, při přípravě na vstup do eurozóny, jako pro státy, které členy eurozóny jsou.

(8)

Je proto vhodné zdůraznit v obecném cíli programu, v rámci jeho příspěvku k reakci na hospodářské a sociální výzvy, že posílení hospodářské a sociální soudržnosti, konkurenceschopnosti, produktivity, udržitelného růstu, tvorby pracovních míst, investic a sociálního začleňování by v případě těch členských států, jejichž měnou není euro, mohlo přispívat i k přípravě na budoucí účast v eurozóně.

(9)

V zájmu naplňování obecných a konkrétních cílů a v rámci způsobilých akcí, které mají být z programu financovány, by mělo být naznačeno, že opatření a činnosti v rámci programu by měly být schopny podpořit také reformy, jež mohou členským státům pomoci při přípravě na jejich vstup do eurozóny, při dodržení zásady rovného zacházení se všemi členskými státy.

(10)

S cílem uspokojit rostoucí poptávku po podpoře od členských států a s ohledem na nutnost podpořit provádění strukturálních reforem, na nichž má Unie zájem, a to i v členských státech, jejichž měnou není euro, při přípravě na jejich vstup do eurozóny, by finanční prostředky přidělené na program měly být zvýšeny na dostatečnou úroveň, která umožní Unii poskytovat podporu, jež splňuje potřeby členských států, které o ni žádají, a jež bude využita v souladu se zásadou řádného finančního řízení. Tento nárůst by neměl mít negativní dopad na další priority politiky soudržnosti. Kromě toho by členské státy neměly být povinny převádět své celostátní a regionální prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů.

(11)

S cílem poskytovat kvalitní podporu s co nejmenším zpožděním by Komise měla mít možnost použít část finančního krytí také na pokrytí nákladů na činnosti podporující provádění programu, jako jsou výdaje spojené s kontrolou kvality a sledováním a hodnocením projektů v terénu. Tyto činnosti jsou důležité pro zajištění účinnosti provádění projektů.

(12)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/825 (4) by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Aby bylo možné začít urychleně uplatňovat opatření stanovená tímto nařízením, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Jednou z priorit Unie je podpora harmonického, udržitelného a inkluzivního rozvoje vnitřního trhu jako prostoru, ve kterém se mohou zboží, osoby, služby a kapitál volně a bezpečně pohybovat.

(2)

Opětovné zavádění nezákonných výnosů z nezákonné činnosti do ekonomiky a zneužití peněžních prostředků k financování nezákonných činností vedou k narušení a nespravedlivému konkurenčnímu znevýhodnění občanů a podniků dodržujících právní předpisy, a mohou tudíž ohrozit fungování vnitřního trhu. Takové jednání navíc podporuje trestnou a teroristickou činnost, což ohrožuje bezpečnost občanů Unie. Unie proto přijala opatření na svou ochranu.

(3)

Jedním z hlavních pilířů opatření přijatých Unií byla směrnice Rady 91/308/EHS (3), která stanovila řadu opatření a povinností finančních institucí, právnických osob a některých profesí, co se týká mimo jiné transparentnosti a vedení záznamů, jakož i zásady „znej svého zákazníka“, a stanovila povinnost oznamovat podezřelé transakce vnitrostátním finančním zpravodajským jednotkám. Finanční zpravodajské jednotky byly zřízeny jako centra pro posuzování těchto transakcí, jednání s protějšky v ostatních zemích a v případě potřeby kontaktování soudních orgánů. Směrnice 91/308/EHS byla od té doby pozměněna a nahrazena následnými opatřeními. Ustanovení pro předcházení praní peněz jsou v současnosti obsažena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (4).

(4)

Vzhledem k nebezpečí, že uplatňování směrnice 91/308/EHS povede k větším pohybům peněžní hotovosti k nezákonným účelům, což by mohlo představovat hrozbu pro finanční systém a vnitřní trh, byla zmíněná směrnice doplněna nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 (5). Cílem uvedeného nařízení je předcházet praní peněz a financování terorismu a odhalovat je, a to stanovením systému kontrol vztahujících se na fyzické osoby, které vstupují do Unie nebo ji opouštějí a které mají u sebe peněžní hotovost nebo převoditelné nástroje na doručitele v hodnotě 10 000 EUR nebo více, či ekvivalent této hodnoty v jiných měnách. Pojem „vstupující do Unie nebo ji opouštějící“ by měl být definován odkazem na území Unie ve smyslu článku 355 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), s cílem zajistit, aby toto nařízení mělo co nejširší rozsah působnosti a aby žádné oblasti nebyly osvobozeny od jeho uplatňování a nepředstavovaly příležitosti k obcházení příslušných kontrol.

(5)

Nařízení (ES) č. 1889/2005 zavedlo ve Společenství mezinárodní standardy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, které vypracoval Finanční akční výbor (dále jen „FATF“).

(6)

FATF zřízený na summitu G7 konaném v Paříži v roce 1989 je mezivládní orgán, jenž stanoví standardy a prosazuje účinné provádění právních, regulačních a operativních opatření určených k boji proti praní peněz, financování terorismu a dalším souvisejícím hrozbám pro integritu mezinárodního finančního systému. Řada členských států je členy FATF, nebo je ve FATF zastoupena prostřednictvím regionálních orgánů. Unie je ve FATF zastoupena Komisí a zavázala se k účinnému provádění FATF doporučení. FATF doporučení č. 32 o kurýrech přepravujících hotovost stanoví, že je třeba, aby existovala opatření pro přiměřené kontroly přeshraničních pohybů hotovosti.

(7)

Směrnice (EU) 2015/849 identifikuje a popisuje řadu druhů trestné činnosti, jejichž výnosy by mohly být předmětem praní peněz nebo být použity k financování terorismu. Výnosy z této trestné činnosti jsou často přepravovány přes vnější hranice Unie za účelem praní peněz či použití k financování terorismu. Toto nařízení by to mělo vzít v úvahu a stanovit systém pravidel, která kromě toho, že přispívají k předcházení praní peněz a zejména predikativních trestních činů, jako jsou daňové trestné činy, jak jsou definovány ve vnitrostátním právu, a financování terorismu, usnadňují předcházení, odhalování a vyšetřování trestné činnosti vymezené ve směrnici (EU) 2015/849.

(8)

Bylo dosaženo pokroku, pokud jde o poznatky o mechanismech, které se využívají k převodu nezákonně nabyté hodnoty přes hranice. V důsledku toho byla aktualizována doporučení FATF, směrnice (EU) 2015/849 zavedla změny právního rámce Unie a byly vyvinuty nové osvědčené postupy. V souvislosti s tímto vývojem a na základě hodnocení stávajících právních předpisů Unie je třeba pozměnit nařízení (ES) č. 1889/2005. Vzhledem k rozsáhlosti změn, které budou zapotřebí, by však mělo být nařízení (ES) č. 1889/2005 zrušeno a nahrazeno novým nařízením.

(9)

Tímto nařízením není dotčena možnost členských států zavést na základě svého vnitrostátního práva dodatečné vnitrostátní kontroly pohybu peněžní hotovosti uvnitř Unie, jsou-li tyto kontroly v souladu se základními svobodami Unie, zejména články 63 a 65 Smlouvy o fungování EU.

(10)

Soubor pravidel na úrovni Unie umožňujících srovnatelné kontroly pohybu peněžní hotovosti v rámci Unie by výrazně usnadnil úsilí o předcházení praní peněz a financování terorismu.

(11)

Toto nařízení se netýká opatření, která přijaly Unie nebo členské státy podle článku 66 Smlouvy o fungování EU k omezení pohybu kapitálu v případě, že způsobuje nebo hrozí způsobit vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie nebo podle článků 143 a 144 Smlouvy o fungování EU v důsledku náhlé krize platební bilance.

(12)

Vzhledem ke své přítomnosti na vnějších hranicích Unie, svým odborným znalostem týkajícím se provádění kontrol cestujících a nákladu při překračování vnějších hranic a zkušenostem získaným s uplatňováním nařízení (ES) č. 1889/2005 by pro účely tohoto nařízení měly jako příslušné orgány jednat i nadále celní orgány. Členské státy by současně měly mít i nadále možnost určit jiné vnitrostátní orgány, které jsou přítomny na vnějších hranicích, aby jednaly jako příslušné orgány. Členské státy by měly i nadále poskytovat náležitou odbornou přípravu zaměstnancům celních orgánů a jiných vnitrostátních orgánů potřebnou k provádění těchto kontrol, a to i pokud jde o kontroly zaměřené na praní peněz prostřednictvím peněžní hotovosti.

(13)

Jedním z klíčových pojmů použitých v tomto nařízení je „peněžní hotovost“, která by měla být definována tak, aby zahrnovala čtyři kategorie: oběživo, převoditelné nástroje na doručitele, komodity používané jako vysoce likvidní prostředky k uchovávání hodnoty a určité typy předplacených karet. Vzhledem ke svým vlastnostem se budou určité převoditelné nástroje na doručitele, komodity používané jako vysoce likvidní prostředky k uchovávání hodnoty a předplacené karty, které nejsou spojeny s bankovním účtem a jež mohou uchovávat finanční obnosy v obtížně identifikovatelné výši, pravděpodobně používat místo oběživa jako anonymní prostředky převádějící hodnoty přes vnější hranice, způsobem, jež není sledovatelný pomocí klasického systému dohledu ze strany orgánů veřejné moci. Toto nařízení by proto mělo stanovit základní prvky definice „peněžní hotovosti“, přičemž by Komise měla mít současně možnost změnit nepodstatné prvky tohoto nařízení v reakci na pokusy pachatelů trestné činnosti a jejich společníků obejít opatření, které kontroluje pouze jeden druh vysoce likvidního prostředku k uchovávání hodnoty, tím, že přes vnější hranice převážejí jiný druh. Jsou-li zjištěny důkazy o takovémto chování ve značném rozsahu, je nezbytné přijmout rychle opatření k nápravě situace. Navzdory vysoké rizikovosti virtuálních měn, kterou dokládá Komise ve své zprávě ze dne 26. června 2017 o posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh a souvisejí s přeshraničními činnostmi, nemají celní orgány pravomoc je monitorovat.

(14)

Převoditelné nástroje na doručitele umožňují fyzickému držiteli požadovat vyplacení určité finanční částky, aniž by byl zaregistrován nebo aniž by bylo uvedeno jeho jméno. Tyto nástroje lze snadno použít k převodu značné hodnoty, a pokud jde o likviditu, anonymitu a riziko zneužití vykazují hlavní podobnosti s oběživem.

(15)

Komodity používané jako vysoce likvidní prostředky k uchovávání hodnoty představují vysoký poměr mezi jejich hodnotou a objemem, existuje pro ně snadno dostupný mezinárodní obchodní trh umožňující jejich přeměnu na oběživo, a to s nízkými transakčními náklady. Tyto komodity se většinou vyskytují ve standardizované formě, která umožňuje rychle ověřit jejich hodnotu.

(16)

Předplacenými kartami jsou karty neuvádějící jméno, které uchovávají peněžní hodnoty nebo finanční prostředky nebo které k nim poskytují přístup, jež lze použít k platebním transakcím, k pořízení zboží nebo služeb nebo k výměně za oběživo. Předplacené karty nejsou spojeny s bankovním účtem. Předplacené karty zahrnují anonymní předplacené karty uvedené ve směrnici (EU) 2015/849. Často se používají pro různé zákonné účely a některé z těchto nástrojů také představují jasný společenský zájem. Tyto předplacené karty jsou snadno převoditelné a dají se použít na převod značné hodnoty přes vnější hranice. Je proto třeba předplacené karty zahrnout do definice peněžní hotovosti, zejména pokud je lze zakoupit bez uplatnění postupů hloubkové kontroly klienta. Tak se zajistí možnost rozšířit kontroly na určité typy předplacených karet, s přihlédnutím k dostupné technologii, je-li to odůvodněno důkazy, jsou-li tyto kontroly rozšířeny s náležitým ohledem na proporcionalitu a vymahatelnost v praxi.

(17)

Fyzickým osobám vstupujícím do Unie nebo ji opouštějícím by měla být uložena ohlašovací povinnost peněžní hotovosti za účelem předcházení praní peněz a financování terorismu. Aby nebyl nepatřičně omezen volný pohyb ani nebyla uložena přílišná zátěž občanům a orgánům v souvislosti se správními formalitami, měla by se na tuto povinnost vztahovat prahová hodnota ve výši 10 000 EUR. Tato povinnost by se měla vztahovat na osoby převážející peněžní hotovost, které mají tyto částky u sebe, ve svých zavazadlech nebo ve vozidle, v němž překračují vnější hranice. Mělo by se vyžadovat, aby tyto osoby poskytly a v případě potřeby předložily peněžní hotovost příslušným orgánům ke kontrole. Definice „osoby převážející peněžní hotovost“ by měla být vykládána tak, že nezahrnuje ty převozce, kteří zajišťují profesionální přepravu zboží či osob.

(18)

Co se týká pohybu peněžní hotovosti bez doprovodu, například peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící v poštovních balících, kurýrních zásilkách, v zavazadle bez doprovodu nebo jako náklad v kontejneru, příslušné orgány by měly mít pravomoc požádat odesílatele nebo příjemce či zástupce, aby podali ohlášení za účelem oznámení, přičemž by měly mít pravomoc tak činit systematicky, nebo individuálně, v závislosti na vnitrostátních postupech. Toto oznámení by mělo zahrnovat řadu prvků, které nejsou obsaženy v obvyklé dokumentaci předkládané celním orgánům, jako jsou přepravní doklady a celní prohlášení. Těmito prvky jsou původ, místo určení, ekonomický původ a zamýšlené použití peněžní hotovosti. Oznamovací povinnost peněžní hotovosti bez doprovodu by měla podléhat prahové hodnotě, která je stejná jako v případě peněžní hotovosti převážené osobami převážejícími peněžní hotovost.

(19)

Řada standardizovaných údajů týkajících se pohybu peněžní hotovosti, jako jsou osobní údaje ohlašovatele, vlastníka nebo příjemce, ekonomický původ a zamýšlené použití peněžní hotovosti, by měla být zaznamenána pro dosažení cílů tohoto nařízení. Zejména je nezbytné, aby ohlašovatel, vlastník nebo příjemce poskytli své osobní údaje, jak jsou uvedeny v jejich dokladech totožnosti, aby se snížilo na minimum riziko vzniku chyb ohledně jejich totožností a riziko prodlev v důsledku případné následné potřeby ověření.

(20)

Co se týká ohlašovací povinnosti peněžní hotovosti s doprovodem a oznamovací povinnosti peněžní hotovosti bez doprovodu, příslušným orgánům by měla být svěřena pravomoc provádět veškeré potřebné kontroly osob, jejich zavazadel, dopravních prostředků použitých k překročení vnějších hranic a zásilek nebo schránek bez doprovodu, které překračují hranice a které mohou obsahovat peněžní hotovost, nebo dopravních prostředků, které je přepravují. V případě nesplnění těchto povinností by měly příslušné orgány vyhotovit ohlášení z moci úřední za účelem následného předání příslušných informací ostatním orgánům.

(21)

V zájmu zajištění jednotného uplatňování kontrol příslušnými orgány by tyto kontroly měly vycházet především z analýzy rizik za účelem určení a vyhodnocení rizik a vypracování potřebných protiopatření.

(22)

Zavedení společného rámce pro řízení rizik by nemělo příslušným orgánům bránit v provádění namátkových kontrol nebo spontánních kontrol, kdykoli to považují za nezbytné.

(23)

Pokud příslušné orgány odhalí částky peněžní hotovosti nižší než je prahová hodnota, avšak existují náznaky, že peněžní hotovost může souviset s trestnou činností, na níž se vztahuje toto nařízení, měly by mít v případě peněžní hotovosti s doprovodem možnost zaznamenat informace o osobě převážející peněžní hotovost, jejím vlastníkovi a, jedná-li se o takový případ i informace o zamýšleném příjemci peněžní hotovosti, a to včetně jména a příjmení, kontaktních údajů, údajů o povaze a výši či hodnotě peněžní hotovosti, jejím ekonomickém původu a zamýšleném použití.

(24)

V případě peněžní hotovosti bez doprovodu by měly mít příslušné orgány možnost zaznamenat informace o ohlašovateli, vlastníkovi, odesílateli a příjemci či nebo zamýšleném příjemci peněžní hotovosti, a to včetně jména a příjmení, kontaktních údajů, údajů o povaze a výši či hodnotě peněžní hotovosti, jejím ekonomickém původu a zamýšleném použití.

(25)

Tyto informace by měly být předány finanční zpravodajské jednotce dotyčného členského státu, který by měl neprodleně zajistit, že daná finanční zpravodajská jednotka veškeré relevantní informace automaticky nebo na vyžádání předá finančním zpravodajským jednotkám ostatních členských států. Tyto jednotky jsou určeny jako ústřední prvky v boji proti praní peněz a financování terorismu, které přijímají a zpracovávají informace z různých zdrojů, například od finančních institucí, a analyzují tyto informace s cílem určit, zda existují důvody pro další vyšetřování, jež nemusí být zřejmé příslušným orgánům, které přijímají ohlášení a provádějí kontroly podle tohoto nařízení. S cílem zajistit účinný tok informací, by měly být finanční zpravodajské jednotky napojeny na celní informační systém (dále jen "CIS"), zřízený nařízením Rady (ES) č. 515/97 (6) a údaje podávané nebo vyměněné mezi příslušnými orgány a finančními zpravodajskými jednotkami by měly být kompatibilní a srovnatelné.

(26)

S ohledem na význam, který má pro úspěšný dopad tohoto nařízení účinná výměna informací mezi příslušnými orgány, včetně finančních zpravodajských jednotek v rámci právního rámce vztahujícího se na tyto subjekty, a s ohledem na potřebu posílit spolupráci mezi finančními zpravodajskými jednotkami uvnitř Unie by měla Komise do 1. června 2019 posoudit možnost zřízení společného mechanismu boje proti praní peněz a financování terorismu.

(27)

Odhalení částky peněžní hotovosti nedosahující prahové hodnoty v případech, kdy existují náznaky trestné činnosti, je v této souvislosti nanejvýš důležité. Mělo by být rovněž možné sdílet informace týkající se částek peněžní hotovosti nedosahujících prahové hodnoty v případech, kdy existují náznaky trestné činnosti, s příslušnými orgány v ostatních členských státech.

(28)

Vzhledem ke skutečnosti, že k pohybům peněžní hotovosti, které podle tohoto nařízení podléhají kontrolám, dochází přes vnější hranice a že je obtížné jednat poté, co peněžní hotovost opustila místo vstupu nebo výstupu, a s ohledem na související riziko i v případě nezákonného použití malých částek, by příslušné orgány měly mít možnost v určitých případech dočasně zadržet peněžní hotovost s výhradou kontrol a posouzení: za prvé toho, zda nebyla splněna ohlašovací nebo oznamovací povinnost peněžní hotovosti, a za druhé, zda existují náznaky trestné činnosti, a to bez ohledu na příslušnou částku a na to, zda je peněžní hotovost s doprovodem nebo bez doprovodu. Vzhledem k povaze tohoto dočasného zadržení a dopadu, který to může mít na volný pohyb a právo na vlastnictví, by doba zadržení měla být omezena na naprosto minimální čas, který ostatní příslušné orgány potřebují k zjištění, zda existují důvody pro další zásah, například vyšetřování či zajištění peněžní hotovosti na základě jiných právních nástrojů. K rozhodnutí o dočasném zadržení peněžní hotovosti podle tohoto nařízení by mělo být připojeno odůvodnění a měly by být přiměřeně popsány konkrétní faktory, které vedly k tomuto opatření. Mělo by být možné prodloužit dobu dočasného zadržení peněžní hotovosti ve zvláštních a řádně posouzených případech, například kdy příslušné orgány obtížně získávají informace o možné trestné činnosti, mimo jiné je-li nutná komunikace s třetí zemí, kdy je nezbytné překládat dokumenty nebo je složité identifikovat a kontaktovat odesílatele nebo příjemce v případě peněžní hotovosti bez doprovodu. Není-li na konci doby zadržení přijato rozhodnutí o dalším zásahu nebo rozhodne-li příslušný orgán o tom, že pro další zadržování peněžní hotovosti není důvod, měla by být peněžní hotovost neprodleně vydána, podle situace, osobě, jejíž peněžní hotovost byla dočasně zadržena, osobě tuto peněžní hotovost převážející nebo jejímu vlastníkovi.

(29)

V zájmu zvýšení informovanosti o tomto nařízení by členské státy ve spolupráci s Komisí měly vypracovat vhodné materiály ohledně ohlašovací nebo oznamovací povinnosti peněžní hotovosti.

(30)

Je nezbytné, aby příslušné orgány včas předávaly informace, které shromažďují podle tohoto nařízení vnitrostátní finanční zpravodajské jednotce, aby je mohla analyzovat a porovnat informace s ostatními údaji, jak je stanoveno ve směrnici (EU) 2015/849.

(31)

Pokud, pro účely tohoto nařízení, příslušné orgány zjistí nesplnění ohlašovací nebo oznamovací povinnosti peněžní hotovosti nebo pokud existují náznaky trestné činnosti, měly by tyto informace neprodleně prostřednictvím vhodných kanálů sdílet s příslušnými orgány ostatních členských států. Tato výměna údajů by byla přiměřená vzhledem ke skutečnosti, že osoby porušující ohlašovací nebo oznamovací povinnost peněžní hotovosti, které byly zadrženy v jednom členském státě, by si pravděpodobně zvolily jiný členský stát vstupu nebo výstupu, jehož příslušné orgány by neměly povědomí o předchozím porušení předpisů. Výměna těchto informací by v zájmu zajištění jednotného uplatňování tohoto nařízení v členských státech měla být povinná. Existují-li náznaky, že peněžní hotovost souvisí s trestnou činností, která by mohla poškodit finanční zájmy Unie, měly by být tyto informace zpřístupněny i Komisi, Úřadu evropského veřejného žalobce zřízenému nařízením Rady (EU) 2017/1939 (7) členskými státy, které se účastní posílené spolupráce podle uvedeného nařízení, a Europolu zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (8). V zájmu dosažení preventivních a odrazujících účinků tohoto nařízení, pokud jde o obcházení ohlašovací a oznamovací povinnosti peněžní hotovosti, mělo by docházet mezi členskými státy a Komisí rovněž k povinné výměně anonymizovaných údajů o rizicích a výsledcích analýzy rizik, a to v souladu s normami stanovenými v prováděcích aktech, které se přijmou podle tohoto nařízení.

(32)

Měla by být možná výměna informací mezi příslušným orgánem jednoho členského státu nebo Komisí a orgány třetí země, pokud existují příslušné záruky. Tato výměna by měla být přípustná pouze tehdy, jsou-li dodrženy příslušné vnitrostátní a unijní předpisy týkající se základních práv a předávání osobních údajů, a po schválení orgány, které informace původně získaly. O tom, že došlo k jakékoli výměně informací se třetími zeměmi podle tohoto nařízení, by měla být informována Komise, která by o tom měla podat zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

(33)

Vzhledem k povaze shromažďovaných informací a oprávněnému očekávání osob převážejících peněžní hotovost a ohlašovatelů, že s jejich osobními údaji a informacemi týkajícími se hodnoty peněžní hotovosti dovážené do Unie nebo vyvážené z Unie bude zacházeno jako s důvěrnými údaji, by příslušné orgány měly poskytnout dostatečné záruky, že pracovníci, kteří vyžadují přístup k informacím, dodržují služební tajemství, a tyto údaje náležitě chrání před neoprávněným přístupem, použitím nebo sdělením. Není-li v tomto nařízení nebo ve vnitrostátních právních předpisech stanoveno jinak, zejména v rámci soudního řízení, neměly by být tyto informace sděleny bez svolení orgánu, který je obdržel.

Zpracovávání údajů podle tohoto nařízení se může týkat rovněž osobních údajů a mělo by být prováděno v souladu s právem Unie. Členské státy a Komise by měly zpracovávat osobní údaje pouze způsobem slučitelným s účelem s tohoto nařízení. Na veškeré shromažďování, oznamování, předávání, sdělování a jiné zpracovávání osobních údajů spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení by se měly vztahovat požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (9) a (EU) 2016/679 (10). Při zpracování osobních údajů pro účely tohoto nařízení by mělo být dodržováno základní právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, jakož i právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené článkem 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 8 Listiny.

(34)

Pro účely analýzy prováděné finančními zpravodajskými jednotkami a s cílem umožnit orgánům v ostatních členských státech kontrolu a prosazování ohlašovací povinnosti peněžní hotovosti, zejména s ohledem na osoby, které dříve porušily tuto povinnost, je nutné, aby byly údaje obsažené v ohlášeních podle tohoto nařízení uchovávány dostatečně dlouhou dobu. Mají-li finanční zpravodajské jednotky provádět svou analýzu efektivně a příslušné orgány účinně kontrolovat a prosazovat ohlašovací nebo oznamovací povinnost peněžní hotovosti, neměla by být doba uchovávání údajů obsažených v ohlášeních podle tohoto nařízení delší než pět let s možností dalšího prodloužení, a to po důkladném posouzení nutnosti a přiměřenosti tohoto dalšího uchovávání, které by nemělo být delší než tři dodatečné roky.

(35)

Na podporu dodržování předpisů a s cílem odrazovat od jejich obcházení by členské státy měly zavést sankce za nedodržení ohlašovací nebo oznamovací povinnosti peněžní hotovosti. Tyto sankce by se měly použít pouze v případě nesplnění ohlašovací nebo oznamovací povinnosti peněžní hotovosti podle tohoto nařízení a neměly by brát v potaz případnou trestnou činnost, která může s peněžní hotovostí souviset, což může být předmětem dalšího vyšetřování a opatření, jež do oblasti působnosti tohoto nařízení nespadají. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující a neměly by jít nad rámec toho, co je nezbytné na podporu dodržování předpisů. Sankce zavedené členskými státy by měly v celé Unii odrazovat od porušování tohoto nařízení rovnocenným způsobem.

(36)

Ačkoli většina členských států již na dobrovolném základě používá harmonizovaný formulář ohlášení (formulář EU pro ohlášení peněžní hotovosti), v zájmu zajištění jednotného uplatňování kontrol a účinného zpracování, předávání a analýzy ohlášení ze strany příslušných orgánů by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijetí šablony formuláře pro ohlášení a šablony formuláře pro oznámení, určení kritérií společného rámce pro řízení rizik, stanovení technických pravidel pro výměnu informací a šablony formuláře, který se má používat k předávání informací s ohledem na ohlášení, a stanovení pravidel a formátu pro poskytování statistických údajů Komisi. Tyto pravomoci by se měly vykonávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11).

(37)

Má-li se zlepšit stávající situace, kdy existuje jen omezený přístup ke statistickým informacím a pouze náznaky o tom, v jakém rozsahu pachatelé trestné činnosti nezákonně převážejí peněžní hotovost přes vnější hranice Unie, je třeba nastolit účinnější spolupráci mezi příslušnými orgány a s Komisí na základě výměny informací. Aby tato výměna informací byla účinná a účelná, měla by Komise přezkoumat, zda zavedený systém plní svůj účel, nebo zda pro včasnou a přímou výměnu informací existují překážky. Komise by měla navíc statistické informace zveřejňovat na svých internetových stránkách.

(38)

Za účelem rychlého zohlednění budoucích změn mezinárodních standardů, jako jsou standardy stanovené FATF nebo řešení obcházení tohoto nařízení využíváním komodit používaných jako likvidní prostředky k uchovávání hodnoty nebo využíváním předplacených karet, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny přílohy I tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (12). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(39)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu nadnárodního rozsahu praní peněz a financování terorismu a specifik vnitřního trhu a jeho základních svobod, jež lze plně uplatňovat pouze tehdy, je-li zajištěno, že s ohledem na peněžní hotovost překračující vnější hranice Unie není na základě vnitrostátních právních předpisů uloženo příliš rozdílné zacházení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(40)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady zaručené článkem 6 Smlouvy o EU a převzaté Listinou, zejména její hlavou II.

(41)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001,

(1)

Praní peněz a s tím spojené financování terorismu a organizované trestné činnosti představují nadále závažné problémy na úrovni Unie, a poškozují tak integritu, stabilitu a pověst finančního sektoru a ohrožují vnitřní trh a vnitřní bezpečnost Unie. V zájmu řešení těchto problémů i v zájmu doplnění a důslednějšího uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (2) je cílem této směrnice bojovat trestněprávní cestou proti praní peněz a umožnit účinnější a rychlejší přeshraniční spolupráci příslušných orgánů.

(2)

Opatření přijatá pouze na vnitrostátní úrovni nebo i na úrovni Unie by bez mezinárodní koordinace a spolupráce měla velmi omezené účinky. Opatření přijatá v oblasti boje proti praní peněz Unií by proto měla být slučitelná s dalšími opatřeními přijatými na mezinárodních fórech a přinejmenším stejně přísná.

(3)

Opatření Unie by měla i nadále brát v úvahu zejména doporučení Finančního akčního výboru (FATF) a nástroje dalších mezinárodních organizací a orgánů činných v boji proti praní peněz a financování terorismu. Příslušné právní akty Unie by měly být tam, kde je to vhodné, dále sladěny s mezinárodními standardy pro boj proti praní peněz a financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení, které v únoru 2012 přijal FATF (dále jen „revidovaná doporučení FATF“). Jako signatář Úmluvy Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a o financování terorismu by Unie měla požadavky této úmluvy provést ve svém právním řádu.

(4)

Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV (3) stanoví požadavky týkající se kriminalizace praní peněz. Toto rámcové rozhodnutí však není dosti komplexní a stávající kriminalizace praní peněz není dostatečně soudržná, aby bylo možno účinně bojovat proti praní peněz v Unii, a vede k nedostatkům ve vymáhání práva a překážkám ve spolupráci příslušných orgánů v různých členských státech.

(5)

Definice trestných činností, jež představují predikativní trestné činy pro praní peněz, by ve všech členských státech měla být dostatečně jednotná. Členské státy by měly zajistit, aby všechny trestné činy, které lze postihnout uložením trestu odnětí svobody podle této směrnice, byly považovány za predikativní trestné činy pro praní peněz. Kromě toho by členské státy měly, pokud toho již není dosaženo uplatňováním uvedených trestních sazeb, zahrnout okruh trestných činů v rámci každé z kategorií trestných činů uvedených v této směrnici. V takovém případě by měly mít členské státy možnost rozhodnout o tom, jakým způsobem bude daný okruh trestných činů v rámci každé z kategorií vymezen. Tam, kde kategorie trestných činů, jako jsou terorismus nebo trestné činy proti životnímu prostředí, zahrnují trestné činy, které jsou již v právních aktech Unie stanoveny, měla by tato směrnice na tyto právní akty odkazovat. Členské státy by nicméně měly považovat každý trestný čin stanovený v těchto právních aktech za predikativní trestný čin pro praní peněz. Jakoukoli trestnou účast na spáchání predikativního trestného činu podle vnitrostátního práva je třeba pro účely této směrnice rovněž považovat za trestnou činnost. V případech, kdy právo Unie umožňuje, aby členské státy stanovily jiné sankce než trestní sankce, by tato směrnice neměla od členských států vyžadovat, aby pro účely této směrnice tyto trestné činy kvalifikovaly jako predikativní trestné činy.

(6)

Využívání virtuálních měn představuje nová rizika a výzvy z pohledu boje proti praní peněz. Členské státy by měly zajistit, aby byla tato rizika řádně řešena.

(7)

Vzhledem k dopadu trestných činů souvisejících s praním peněz, jež byly spáchány osobou zastávající veřejnou funkci, na veřejnou sféru a na integritu veřejných institucí, by měly mít členské státy možnost v souladu se svými právními zvyklostmi zvážit zavedení přísnějších trestů pro osoby zastávající veřejnou funkci do svých vnitrostátních rámců.

(8)

V souladu s revidovanými doporučeními FATF by do definice trestné činnosti měly být zahrnuty i daňové trestné činy související s přímými a nepřímými daněmi. Vzhledem k tomu, že v každém z členských států mohou trestnou činnost, za niž lze ukládat sankce uvedené v této směrnici, představovat různé daňové trestné činy, mohou se definice daňových trestných činů ve vnitrostátním právu lišit. Záměrem této směrnice však není harmonizace definic daňových trestných činů ve vnitrostátním právu.

(9)

V trestních řízeních týkajících se praní peněz by si členské státy měly navzájem poskytovat co nejširší pomoc a zajistit, že si budou vyměňovat informace účinným a včasným způsobem v souladu s vnitrostátním právem a se stávajícím právním rámcem Unie. Rozdíly v definicích predikativních trestných činů ve vnitrostátním právu by neměly bránit mezinárodní spolupráci v oblasti trestních řízení týkajících se praní peněz. Je třeba posílit spolupráci se třetími zeměmi, a to zejména podněcováním a podporováním zavádění účinných opatření a mechanismů pro boj proti praní peněz a zajištěním lepší mezinárodní spolupráce v této oblasti.

(10)

Tato směrnice se nevztahuje na praní peněz, pokud jde o majetek pocházející z trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, na které se vztahují zvláštní pravidla stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (4). Tím není dotčena možnost členských států provést tuto směrnici a směrnici (EU) 2017/1371 na vnitrostátní úrovni prostřednictvím jediného komplexního právního rámce. V souladu s čl. 325 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) mají členské státy k zamezení podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie přijmout stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů poškozujících či ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy.

(11)

Členské státy by měly zajistit, aby určité druhy činností v oblasti praní peněz bylo možné trestat i tehdy, pokud se jich dopustí pachatel trestné činnosti, z níž tento majetek pochází (tzv. „samopraní“). V takových případech, kdy činnost praní peněz nespočívá pouze v držení nebo užívání majetku, nýbrž zahrnuje také převod, přeměnu, zatajení nebo zastření majetku, a v důsledku toho dojde k další škodě kromě té, která byla již způsobena trestnou činností, například tím, že je majetek pocházející z trestné činnosti uveden do oběhu, čímž dojde k zatajení jeho nezákonného původu, by měla být taková činnost v oblasti praní peněz trestná.

(12)

Aby mohla být trestněprávní opatření v oblasti boje proti praní peněz účinná, odsouzení by mělo být možné, aniž by bylo nezbytné přesně určit, ze které trestné činnosti majetek pochází, či zda došlo k dřívějšímu nebo současnému odsouzení za tuto trestnou činnost, přičemž se zohlední veškeré relevantní okolnosti a důkazy. Členské státy by měly mít možnost toto v souladu se svými vnitrostátními právními systémy zajistit pomocí jiných než legislativních prostředků. Trestnímu stíhání praní peněz by rovněž neměla bránit pouhá skutečnost, že trestná činnost byla spáchána v jiném členském státě nebo třetí zemi, pokud jsou dodrženy podmínky této směrnice.

(13)

Cílem této směrnice je kriminalizovat praní peněz, je-li spácháno úmyslně a s vědomím, že majetek pochází z trestné činnosti. V této souvislosti by tato směrnice neměla rozlišovat případy, kdy majetek pochází z takové trestné činnosti přímo, nebo nepřímo, v souladu s obecnou definicí „výnosů“ uvedenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU (5). V každém případě by se při posuzování toho, zda majetek pochází z trestné činnosti a zda o tom dotčená osoba věděla, měly zohledňovat zvláštní okolnosti případu, například že je hodnota majetku neúměrná zákonnému příjmu obviněného a že k trestné činnosti a k nabytí majetku došlo ve stejném období. Úmysl a vědomí mohou být vyvozeny z objektivních, skutkových okolností. Jelikož tato směrnice stanoví minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblasti praní peněz, mohou členské státy dle svého uvážení přijímat nebo ponechat v platnosti přísnější trestněprávní předpisy v této oblasti. Členské státy by měly mít možnost například stanovit, že trestný čin představuje i praní peněz spáchané následkem vědomé nedbalosti nebo hrubé nedbalosti. Odkazy na praní peněz spáchané následkem nedbalosti v této směrnici by měly být chápány jako takové v těch členských státech, které toto jednání kriminalizují.

(14)

Aby se zamezilo praní peněz v celé Unii, měly by členské státy zajistit, že za něj bude možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyř let. Touto povinností nejsou dotčeny individualizace a uplatňování trestů, ani výkon trestů podle konkrétních okolností v každém jednotlivém případě. Členské státy by rovněž měly zavést další sankce či opatření, jako jsou například pokuty, dočasný či trvalý zákaz přístupu k veřejnému financování, a to včetně postupů zadávání zakázek, poskytování grantů a udělování koncesí, dočasný zákaz provozování obchodní činnosti nebo dočasný zákaz ucházet se o volenou či veřejnou funkci. Touto povinností není dotčena diskreční pravomoc soudce nebo soudu při rozhodování o tom, zda s ohledem na všechny konkrétní okolnosti daného případu uloží další sankce či opatření, nebo nikoli.

(15)

Členské státy by měly zajistit, aby soudce nebo soud měli při vyměřování trestů pro pachatele trestných činů možnost vzít v úvahu přitěžující okolnosti uvedené v této směrnici, třebaže nemají povinnost trest zpřísnit. Zůstává na uvážení soudce nebo soudu, zda s ohledem na všechny skutečnosti daného případu vzhledem ke konkrétní přitěžující okolnosti trest zpřísní. Členské státy by neměly být povinny přitěžující okolnosti stanovit, pokud vnitrostátní právo stanoví, že trestné činy uvedené v rámcovém rozhodnutí Rady 2008/841/SVV (6) nebo trestné činy spáchané fyzickou osobou, která je osobou povinnou a jedná v rámci své profesní činnosti, jsou trestné jako samostatné trestné činy a mohou být za ně uloženy přísnější sankce.

(16)

Zajišťování a konfiskace nástrojů a výnosů z trestné činnosti odstraňují finanční motivaci, která je pro trestnou činnost stěžejní. Směrnice 2014/42/EU stanoví v trestních věcech minimální pravidla pro zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti. Tato směrnice rovněž Komisi ukládá povinnost předkládat Evropskému parlamentu a Radě zprávy o jejím provádění a v případě potřeby také odpovídající návrhy. Členské státy by měly ve všech případech stanovených ve směrnici 2014/42/EU přinejmenším zaručit zajištění a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti. Členské státy by rovněž měly důkladně zvážit, zda by nebylo vhodné zavést konfiskaci ve všech případech, kdy není možné zahájit, či dokončit trestní řízení, včetně případů, kdy pachatel zemřel. Jak požadovaly Evropský parlament a Rada v prohlášení přiloženém ke směrnici 2014/42/EU, Komise předloží zprávu, v níž analyzuje proveditelnost a případné přínosy zavedení dalších společných pravidel pro konfiskaci majetku pocházejícího z trestné činnosti, a to i v případě, že konkrétní osoba či osoby nebyly za tyto činnosti odsouzeny. Tato analýza přihlédne k rozdílům mezi právními tradicemi a systémy členských států.

(17)

Vzhledem k mobilitě pachatelů a výnosů pocházejících z trestné činnosti a vzhledem ke složitému přeshraničnímu vyšetřování, jež boj proti praní peněz vyžaduje, by měly všechny členské státy stanovit soudní příslušnost svých soudů tak, aby to příslušným orgánům umožnilo takové činnosti vyšetřovat a trestně stíhat. Členské státy by proto měly zajistit, aby soudní příslušnost jejich soudů zahrnovala situace, kdy je trestný čin spáchán prostřednictvím informační a komunikační technologie z jejich území, ať již se tato technologie nachází na jejich území, či nikoli.

(18)

Podle rámcového rozhodnutí Rady 2009/948/SVV (7) a rozhodnutí Rady 2002/187/SVV (8) mají příslušné orgány dvou či více členských států, které vedou souběžná trestní řízení ve věci stejných skutečností týkající se totožné osoby, zahájit mezi sebou navzájem přímé konzultace s pomocí Eurojustu, zejména s cílem zajistit, aby byly všechny trestné činy spadající do oblasti působnosti této směrnice trestně stíhány.

(19)

K zajištění úspěšného vyšetřování a stíhání trestných činů praní peněz by orgány příslušné k vyšetřování nebo stíhání těchto trestných činů měly mít možnost využívat účinné vyšetřovací nástroje, jako jsou nástroje používané v boji proti organizované trestné činnosti nebo jiné závažné trestné činnosti. Mělo by tak být zajištěno, že budou k dispozici dostatečný počet pracovníků, cílená odborná příprava, zdroje a nejnovější technologická kapacita. Používání těchto nástrojů v souladu s vnitrostátním právem by mělo být cílené a mělo by zohledňovat zásadu proporcionality a povahu a závažnost vyšetřovaných trestných činů a dodržovat právo na ochranu osobních údajů.

(20)

Tato směrnice nahrazuje určitá ustanovení rámcového rozhodnutí 2001/500/SVV ve vztahu k členským státům, které jsou touto směrnicí vázány.

(21)

Tato směrnice dodržuje zásady uznané v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), dodržuje základní práva a svobody a ctí zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie, včetně zásad stanovených v hlavách II, III, V a VI této Listiny, mezi které patří mimo jiné právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů, zásada zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů, jež se vztahuje i na požadavek přesnosti, srozumitelnosti a předvídatelnosti v trestním právu, presumpce neviny, jakož i práva podezřelých a obviněných osob na obhajobu, právo neobviňovat sám sebe a právo na spravedlivý proces. Tato směrnice musí být prováděna v souladu s uvedenými právy a zásadami a s přihlédnutím k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a dalším závazkům v oblasti lidských práv podle mezinárodního práva.

(22)

Jelikož cíle této směrnice, totiž postihovat praní peněz ve všech členských státech účinnými, přiměřenými a odrazujícími trestními sankcemi, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu či účinků této směrnice, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(23)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(24)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná. Rámcové rozhodnutí 2001/500/SVV je pro Dánsko i nadále závazné a použitelné,

(1)

Rozhodnutí Rady 2003/17/ES (3) stanoví, že za určitých podmínek se mají přehlídky porostu prováděné ve třetích zemích uvedených na seznamu u určitého množitelského porostu pro produkci osiva považovat za rovnocenné přehlídkám porostu prováděným podle práva Unie a že za určitých podmínek se má osivo určitých druhů pícnin, obilovin, řepy a olejnin a přadných rostlin vyprodukované v uvedených zemích považovat za rovnocenné osivu vyprodukovanému podle práva Unie.

(2)

Brazilská federativní republika (dále jen „Brazílie“) předložila Komisi žádost o uznání rovnocennosti svého systému přehlídek množitelského porostu pro produkci osiva pícnin a množitelského porostu pro produkci osiva obilovin a o uznání rovnocennosti osiva pícnin a osiva obilovin vyprodukovaného a certifikovaného v Brazílii.

(3)

Komise přezkoumala příslušné právní předpisy Brazílie a na základě auditu provedeného v roce 2016, který se týkal systému úředních kontrol a certifikace osiva pícnin a obilovin v Brazílii a jeho rovnocennosti s požadavky Unie, zveřejnila svá zjištění ve zprávě nazvané „Závěrečná zpráva o auditu provedeném v Brazílii v období od 11. dubna 2016 do 19. dubna 2016 za účelem zhodnocení systému úředních kontrol a certifikace osiva a jeho rovnocennosti s požadavky Evropské unie“.

(4)

Na základě uvedeného auditu byl vyvozen závěr, že přehlídky porostu týkající se množitelského porostu pro produkci osiva, vzorkování, zkoušky a úřední následné kontroly osiva pícnin a obilovin jsou prováděny náležitě a splňují podmínky stanovené v příloze II rozhodnutí 2003/17/ES a příslušné požadavky stanovené ve směrnicích Rady 66/401/EHS (4) a 66/402/EHS (5). Dále byl vyvozen závěr, že vnitrostátní orgány odpovědné za provádění certifikace osiva v Brazílii jsou kompetentní a fungují náležitě.

(5)

Moldavská republika předložila Komisi žádost o uznání rovnocennosti svého systému přehlídek množitelského porostu pro produkci osiva obilovin, množitelského porostu pro produkci osiva zeleniny a množitelského porostu pro produkci osiva olejnin a přadných rostlin o uznání rovnocennosti osiva obilovin, osiva zeleniny a osiva olejnin a přadných rostlin vyprodukovaného a certifikovaného v Moldavské republice.

(6)

Komise přezkoumala příslušné právní předpisy Moldavské republiky a na základě auditu provedeného v roce 2016, který se týkal systému úředních kontrol a certifikace osiva obilovin, zeleniny a olejnin a přadných rostlin v Moldavské republice a jeho rovnocennosti s požadavky Unie, zveřejnila svá zjištění ve zprávě nazvané „Závěrečná zpráva o auditu provedeném v Moldavské republice v období od 14. do 21. června 2016 za účelem zhodnocení systému úředních kontrol a certifikace osiva a jeho rovnocennosti s požadavky Unie“.

(7)

Na základě uvedeného auditu byl vyvozen závěr, že přehlídky porostu týkající se množitelského porostu pro produkci osiva, vzorkování, zkoušky a úřední následné kontroly osiva obilovin, zeleniny a olejnin a přadných rostlin jsou prováděny náležitě a splňují podmínky stanovené v příloze II rozhodnutí 2003/17/ES a příslušné požadavky stanovené ve směrnicích Rady 66/402/EHS, 2002/55/ES (6) a 2002/57/ES (7). Dále byl vyvozen závěr, že vnitrostátní orgány odpovědné za provádění certifikace osiva v Moldavské republice jsou kompetentní a fungují náležitě.

(8)

Proto je vhodné uznat rovnocennost, pokud jde o přehlídky porostu prováděné u množitelského porostu pro produkci pícnin a množitelského porostu pro produkci obilovin v Brazílii a pokud jde o osivo pícnin a obilovin vyprodukované v Brazílii a úředně certifikované orgány této země.

(9)

Rovněž je vhodné uznat rovnocennost, pokud jde o přehlídky porostu prováděné u množitelského porostu pro produkci obilovin, množitelského porostu pro produkci zeleniny a množitelského porostu pro produkci olejnin a přadných rostlin v Moldavské republice a pokud jde o osivo obilovin, zeleniny a olejnin a přadných rostlin vyprodukované v Moldavské republice a úředně certifikované orgány této země.

(10)

V Unii je poptávka po dovozu osiva zeleniny ze třetích zemí včetně Moldavské republiky. Rozhodnutí 2003/17/ES by se proto mělo vztahovat na úředně certifikované osivo zeleniny uvedené ve směrnici 2002/55/ES, aby byla zohledněna poptávka po uvedeném osivu pocházejícím z Moldavské republiky, jakož i v budoucnu z jiných třetích zemí.

(11)

S ohledem na platná pravidla Mezinárodní asociace pro zkoušení osiva (ISTA) je vhodné, aby dotčená třetí země vydala úřední prohlášení o tom, že osivo bylo vzorkováno a zkoušeno v souladu s ustanoveními obsaženými v mezinárodních pravidlech pro zkoušení osiva ISTA (dále jen „pravidla ISTA“), pokud jde o oranžové mezinárodní certifikáty partií osiva, a tento certifikát by měl partie osiva provázet.

(12)

Vzhledem k tomu, že končí platnost „pokusu na zjištění odchylky při odběru vzorků a analýze osiva“ stanoveného v bodě A přílohy V rozhodnutí přijatého radou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dne 28. září 2000 o schématech OECD pro odrůdovou certifikaci osiv určených pro mezinárodní obchod, měly by být všechny odkazy na tento pokus vypuštěny.

(13)

Veškeré odkazy na Chorvatsko jako na třetí zemi by s ohledem na přistoupení země k Unii v roce 2013 měly být vypuštěny.

(14)

Rozhodnutí 2003/17/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“) má za cíl poskytovat podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni, a osobám samostatně výdělečně činným, které přestaly vykonávat svou činnost v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací, v důsledku pokračující celosvětové finanční a hospodářské krize nebo v důsledku nové celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat těmto osobám při jejich opětovném začleňování na trh práce.

(2)

EFG nepřekročí maximální roční částku 150 milionů EUR (v cenách roku 2011), jak je stanoveno v článku 12 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (3).

(3)

Dne 23. února 2018 podalo Nizozemsko žádost o uvolnění prostředků z EFG v souvislosti s propouštěním ve 20 podnicích působících v odvětví finančních služeb v těchto provinciích: Frísko, Drenthe a Overijssel v Nizozemsku. Tato žádost byla doplněna o další informace poskytnuté v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení (EU) č. 1309/2013. Žádost splňuje požadavky na stanovení výše finančního příspěvku z EFG podle článku 13 nařízení (EU) č. 1309/2013.

(4)

V souvislosti s uvedenou žádostí Nizozemska by proto měly být z EFG uvolněny prostředky na poskytnutí finančního příspěvku ve výši 1 192 500 EUR.

(5)

Aby byly příspěvky z EFG uvolněny co nejdříve, mělo by být toto rozhodnutí použitelné ode dne jeho přijetí,

„b)

odstavec 4 se mění takto:“,

„b)

bod 4 se mění takto:“.

„b)

údaje uvedené v čl. 9 odst. 4 písm. a);

c)

údaje na cestovním dokladu podle čl. 9 odst. 4 písm. c);

d)

příjmení, jméno a adresa fyzické osoby nebo název a adresa společnosti nebo jiné organizace podle čl. 9 odst. 4 písm. f);“,

„b)

údaje uvedené v čl. 9 bodě 4 písm. a);

c)

údaje na cestovním dokladu podle čl. 9 bodu 4 písm. c);

d)

příjmení, jméno a adresa fyzické osoby nebo název a adresa společnosti nebo jiné organizace podle čl. 9 bodu 4 písm. f);“.

„12)

případy, kdy údaje podle čl. 9 odst. 6 nemohou být prakticky poskytnuty, v souladu s čl. 8 odst. 5 druhou větou;

13)

případy, kdy poskytnutí údajů podle čl. 9 odst. 6 není vyžadováno z právních důvodů, v souladu s čl. 8 odst. 5 druhou větou;

14)

případy, kdy osobě, která prakticky nemohla poskytnout údaje podle čl. 9 odst. 6, nebylo vízum uděleno, v souladu s čl. 8 odst. 5 druhou větou.“,

„12)

případy, kdy údaje podle čl. 9 bodu 6 nemohou být prakticky poskytnuty, v souladu s čl. 8 odst. 5 druhou větou;

13)

případy, kdy poskytnutí údajů podle čl. 9 bodu 6 není vyžadováno z právních důvodů, v souladu s čl. 8 odst. 5 druhou větou;

14)

případy, kdy osobě, která prakticky nemohla poskytnout údaje podle čl. 9 bodu 6, nebylo vízum uděleno, v souladu s čl. 8 odst. 5 druhou větou.“

„a)

informace o statusu a údaje převzaté z formuláře žádosti podle čl. 9 odst. 2 a 4;“,

„a)

informace o statusu a údaje převzaté z formuláře žádosti podle čl. 9 bodů 2 a 4;“.

„a)

informací o statusu a údajů převzatých z formuláře žádosti uvedené v čl. 9 odst. 2 a 4;“,

„a)

informací o statusu a údajů převzatých z formuláře žádosti podle čl. 9 bodů 2 a 4;“.

„b)

údaje převzaté z formuláře žádosti podle čl. 9 odst. 4;“,

„b)

údaje převzaté z formuláře žádosti podle čl. 9 bodu 4;“.

„b)

údaje převzaté z formuláře žádosti podle čl. 9 odst. 4 písm. a), b) a c);“,

„b)

údaje převzaté z formuláře žádosti podle čl. 9 bodu 4 písm. a), b) a c);“.

„e)

údaje uvedené v čl. 9 odst. 4 písm. a) a b) v propojených souborech manžela či manželky a dětí.“,

„e)

údaje podle čl. 9 bodu 4 písm. a) a b) v propojených souborech manžela či manželky a dětí.“