EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 27.4.2022

COM(2022) 650 final

2022/0134(COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (přepracované znění)

{SEC(2022) 200 final} - {SWD(2022) 650 final} - {SWD(2022) 651 final}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.    SOUVISLOSTI NÁVRHU

•    Odůvodnění a cíle návrhu

Tento návrh je součástí balíčku opatření navržených v návaznosti na sdělení Komise o novém paktu o migraci a azylu 1 , které bylo přijato dne 23. září 2020 a v němž byla zdůrazněna potřeba řešit hlavní nedostatky politiky EU v oblasti legální migrace jakožto reakce na obecný cíl přilákat kvalifikované a talentované lidi, které EU potřebuje. Pakt, který je jedním z opatření balíčku opatření týkajících se získávání kvalifikovaných a talentovaných lidí, oznámil přepracování směrnice 2003/109/ES o dlouhodobě pobývajících rezidentech s cílem vytvořit skutečné právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, zejména posílením práva dlouhodobě pobývajících rezidentů na přestěhování a práci v jiných členských státech. Balíček rovněž zahrnuje přepracované znění směrnice 2011/98/EU o jednotném povolení 2 a doprovodné sdělení, které stanoví nový přístup k ambiciózní a udržitelné politice EU v oblasti legální migrace, přilákání talentovaných lidí na naše trhy práce a vytvoření bezpečných cest do Evropy 3 .

Převážná většina migrantů dorazí do Evropy a pobývá v ní legálně. Celkový počet státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU činí 23 milionů, což představuje 5,1 % obyvatelstva EU 4 . Z toho je více než 10 milionů 5 státních příslušníků třetích zemí držiteli povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu. Ti představují cílovou skupinu, na kterou se má vztahovat směrnice 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty 6 (dále jen „směrnice“).

Směrnice stanoví podmínky, za nichž mohou státní příslušníci třetích zemí, kteří oprávněně a nepřetržitě pobývali v některém členském státě po dobu nejméně pěti let, získat „právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU“. Výhody tohoto právního postavení jsou mnohé: je trvalé, přiznává držitelům práva na rovné zacházení v mnoha oblastech (včetně plného přístupu k zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti) a zajišťuje větší ochranu před vyhoštěním. Ačkoli tyto výhody mohou být poskytnuty i na základě právního postavení osoby s trvalým pobytem, jež je upraveno vnitrostátním právem (směrnice tyto paralelní vnitrostátní režimy umožňuje), právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU navíc umožňuje přestěhovat se do jiných členských států a pobývat v nich, a to na základě těchto tří důvodů: zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost; studium a odborné vzdělávání; jiné důvody. Toto právo na mobilitu v rámci EU však není automatickým právem, ale podléhá řadě podmínek.

Hodnocení směrnice v rámci kontroly účelnosti v oblasti legální migrace 7 , které bylo dokončeno v roce 2019, a zprávy o jejím provádění 8 odhalily řadu nedostatků při dosahování cílů, jakož i praktické problémy vyplývající z uplatňování směrnice členskými státy.

Cílem tohoto návrhu je vytvořit účinnější, soudržnější a spravedlivější systém pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. Tento systém by měl být zásadním nástrojem na podporu integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří se v EU legálně a dlouhodobě usadili.

Cílem návrhu je usnadnit získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, zejména tím, že se státním příslušníkům třetích zemí umožní kumulovat doby pobytu v různých členských státech za účelem splnění požadavku týkajícího se délky pobytu, a vyjasněním toho, že by měly být plně započítány všechny doby oprávněného pobytu, včetně dob pobytu získaných jako studenti či osoby požívající dočasné ochrany nebo dob pobytu původně založených na dočasných důvodech. Doby oprávněného pobytu na základě krátkodobého víza se za doby pobytu nepovažují a neměly by se započítávat.

Cílem návrhu je rovněž posílit práva dlouhodobě pobývajících rezidentů a jejich rodinných příslušníků. To zahrnuje právo přestěhovat se do jiných členských států a pracovat tam, které by mělo být do značné míry sladěno s právem občanů EU. Když se státním příslušníkům třetích zemí, kteří již jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty EU v jednom členském státě, umožní změnit zaměstnání a přestěhovat se do jiného členského státu za prací, může to pomoci zlepšit účinnost trhu práce v celé EU, řešit nedostatky v oblasti dovedností a vyrovnat regionální nerovnováhu. Může se tím také zlepšit celková atraktivita EU pro zahraniční talenty.

Návrh dále zavádí mechanismus k zajištění rovných podmínek mezi povolením k dlouhodobému pobytu v EU a vnitrostátními povoleními k trvalému pobytu, pokud jde o postupy, práva na rovné zacházení a přístup k informacím, aby státní příslušníci třetích zemí měli opravdovou možnost volby mezi oběma těmito povoleními. Návrh rovněž usnadňuje cirkulační migraci, jelikož dlouhodobě pobývajícím rezidentům usnadňuje návrat do země původu, aniž by přišli o svá práva, což bude výhodné jak pro země původu, tak pro země pobytu.

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 21. května 2021 o nových způsobech legální migrace pracovních sil 9 uvítal revizi směrnice plánovanou Komisí a uvedl, že tato revize „představuje příležitost k posílení mobility a zjednodušení a harmonizaci postupů“. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 25. listopadu 2021 obsahujícím doporučení Komisi k politice a právním předpisům v oblasti legální migrace 10 požádal Komisi o změnu směrnice tak, aby dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU bylo přiznáno účinné právo na mobilitu v rámci EU a aby se snížil počet let pobytu, které se vyžadují k získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, z pěti let na tři roky.

Od vstupu směrnice v platnost v roce 2003 obdržela Komise značný počet stížností (zejména od žadatelů o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU nebo jeho držitelů) a v návaznosti na některé z těchto stížností byla zahájena řízení o nesplnění povinnosti a řada otázek byla rovněž předmětem rozsudků Soudního dvora Evropské unie. Cílem tohoto přepracování je rovněž řešit hlavní nedostatky, které vyplynuly z řízení o nesplnění povinnosti, a kodifikovat judikaturu Soudního dvora Evropské unie.

•    Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Tento návrh je v souladu s novým paktem o migraci a azylu předloženým Komisí 11 , který byl přijat dne 23. září 2020 a v němž byla zdůrazněna potřeba řešit hlavní nedostatky politiky EU v oblasti legální migrace jakožto reakce na obecný cíl přilákat kvalifikované a talentované lidi, které EU potřebuje.

Tento návrh doplňuje další nástroje EU přijaté v oblasti legální migrace a azylu, a zejména směrnice, které upravují statusy pobytu, které mohou vést k dlouhodobému pobytu: směrnici EU o modré kartě 2009/50/ES týkající se vysoce kvalifikovaných pracovníků 12 , směrnici 2011/98/EU o jednotném povolení 13 , směrnici (EU) 2016/801 o studentech a výzkumných pracovnících 14 a směrnici 2003/86/ES o sloučení rodiny 15 (společně dále jen „směrnice o legální migraci“), směrnici 2008/115/ES 16 o navracení a směrnici 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany 17 .

Tento návrh je v souladu s Akčním plánem pro integraci a začleňování na období 2021–2027 18 , který poskytuje společný politický rámec s cílem pomoci členským státům při dalším rozvoji a posilování jejich vnitrostátních integračních strategií pro státní příslušníky třetích zemí, včetně dlouhodobě pobývajících rezidentů EU.

•    Soulad s ostatními politikami Unie

Tento návrh je v souladu s cíli sdělení Komise ze dne 27. května 2020 nazvaného „Chvíle pro Evropu: náprava škod a příprava na příští generaci“ 19 , které nastiňuje cestu Unie k oživení směrem k ekologičtější, digitálnější a odolnější ekonomice a společnosti, v níž nabývá na důležitosti potřeba zlepšovat a přizpůsobovat dovednosti, znalosti a kompetence. Na opatření ke zlepšení integrace a mobility státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, v rámci EU je třeba nahlížet v tomto širším kontextu.

Tento návrh je rovněž v souladu s Evropskou agendou dovedností 20 , která vyzvala ke strategičtějšímu přístupu k legální migraci zaměřenému na to, jak lépe získat a udržet talenty, a zejména na potřebu lepšího sladění poptávky a nabídky, jasných postupů a uznávání kompetencí státních příslušníků třetích zemí na trhu práce v EU.

2.    PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

•    Právní základ

Právním základem návrhu je čl. 79 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, který zmocňuje Evropský parlament a Radu přijímat řádným legislativním postupem opatření týkající se: a) podmínek vstupu a pobytu a pravidel, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu, a b) vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech.

•    Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

Použije se zásada subsidiarity, jelikož se jedná o oblast sdílené pravomoci 21 . Potřeba společného rámce EU pro legální migraci souvisí se zrušením kontrol na vnitřních hranicích v EU a s vytvořením schengenského prostoru. V této souvislosti se politiky a rozhodnutí jednoho členského státu v souvislosti s migrací dotýkají i jiných členských států, a proto se považuje za nezbytné mít soubor společných pravidel EU, pokud jde o podmínky a postupy pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí v členských státech, a vymezit jejich práva po přijetí 22 .

Z kontroly účelnosti vyplynulo, že směrnice o legální migraci, včetně směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech, měly řadu pozitivních účinků, kterých by členské státy samy o sobě nedosáhly, jako je určitá míra harmonizace podmínek, postupů a práv, což přispělo k vytvoření rovných podmínek ve všech členských státech; zjednodušení administrativních postupů; větší právní jistota a předvídatelnost pro státní příslušníky třetích zemí, zaměstnavatele a správní orgány; lepší uznávání práv státních příslušníků třetích zemí (konkrétně práva na rovné zacházení stejné jako se státními příslušníky daného státu v řadě důležitých oblastí, jako jsou pracovní podmínky, přístup k vzdělávání a dávkám sociálního zabezpečení a procesní práva); lepší mobilita v rámci EU.

Cílem přepracování směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech je další harmonizace a zjednodušení. Konkrétně by ze zajištění lepších práv měli prospěch státní příslušníci třetích zemí a snadnější přístup k právnímu postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU by zajistil bezpečný a stabilní status pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří by jinak nesplňovali podmínky pro získání statusu občanství. Kromě toho mohou být účinná pravidla pro mobilitu v rámci EU stanovena pouze na úrovni EU, jelikož žádná vnitrostátní migrační politika nikdy neumožňovala usnadnění v případě žádostí státních příslušníků třetích zemí pobývajících v jiném členském státě. Kromě toho se výsada členských států spočívající ve stanovení objemu vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci týká pouze státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze zemí mimo EU a nevztahuje se na jejich mobilitu v rámci EU. Pravidla EU proto mají významný vliv na účinnou mobilitu státních příslušníků třetích zemí napříč členskými státy.

•    Proporcionalita

Změny směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech zavedené tímto návrhem jsou omezené a cílené a mají účinně řešit zásadní nedostatky zjištěné při provádění a hodnocení směrnice. Podle posouzení dopadů se navrhované změny omezují na aspekty, kterých členské státy nemohou uspokojivě dosáhnout samy o sobě, a administrativní zátěž zúčastněných stran nebude nepřiměřená vzhledem k cílům, jichž má být dosaženo, a to i proto, že uvedenými opatřeními se pouze aktualizují nebo doplní již existující postupy. Zejména požadované úpravy správních postupů ze strany členských států se považují za přiměřené s ohledem na očekávané zlepšení situace státních příslušníků třetích zemí, nárůst příležitostí pro zaměstnavatele a zjednodušení pro vnitrostátní správní orgány.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti nepřekračuje tento návrh rámec toho, co je nezbytné pro dosažení stanovených cílů.

•    Volba nástroje

Cílem tohoto návrhu je stanovit cílené změny směrnice, které mají řešit nedostatky, nesrovnalosti a problémy zjištěné při provádění a hodnocení směrnice. Jelikož cílem tohoto návrhu je přepracovat směrnici o dlouhodobě pobývajících rezidentech, je nejvhodnějším prostředkem tentýž právní nástroj.

3.    VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

•    Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

První zpráva o provádění z roku 2011 posoudila soulad vnitrostátních právních předpisů s ustanoveními směrnice a odhalila obecně nedostatečnou informovanost státních příslušníků třetích zemí o právním postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU a právech s ním spojených, jakož i mnoho nedostatků v provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Druhá zpráva o provádění z roku 2019 poukázala na to, že situace se zlepšila, ale některé nevyřešené otázky nadále ohrožují úplné dosažení hlavních cílů směrnice.

Kontrola účelnosti v oblasti legální migrace z roku 2019 představuje důkladné hodnocení obecného rámce EU pro legální migraci s cílem posoudit, zda je tento rámec stále vhodný pro daný účel. Pokud jde konkrétně o směrnici o dlouhodobě pobývajících rezidentech, kontrola účelnosti ukázala, že existuje řada nesrovnalostí mezi ní a ostatními směrnicemi EU o legální migraci přijatými později, zejména pokud jde o práva přiznaná dlouhodobě pobývajícím rezidentům a jejich rodinným příslušníkům, včetně mobility v rámci EU. Kontrola rovněž zjistila nedostatečnou koordinaci a soudržnost mezi právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU a paralelními vnitrostátními režimy trvalého pobytu a častější používání těchto vnitrostátních režimů ve srovnání s režimem EU.

Na základě zpráv o provádění a kontroly účelnosti byly problémy uvedené v návrhu seskupeny do šesti hlavních oblastí: i) právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU se využívá nedostatečně; ii) podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v EU je příliš obtížné splnit; iii) dlouhodobě pobývající rezidenti čelí řadě překážek při výkonu práv v oblasti mobility v rámci EU; iv) práva dlouhodobě pobývajících rezidentů a jejich rodinných příslušníků nejsou dostatečně jasná a jednotná; v) možnosti cirkulační migrace pro dlouhodobě pobývající rezidenty jsou omezené; vi) hrozí riziko zneužití získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU na základě režimů pobytu pro investory, podle nichž vydání povolení k pobytu nepodléhá požadavku nepřetržité fyzické přítomnosti v daném členském státě nebo je podmíněno požadavkem přítomnosti investora v daném členském státě pouze po omezenou dobu.

•    Konzultace se zúčastněnými stranami

V souvislosti s kontrolou účelnosti v oblasti legální migrace proběhla rozsáhlá konzultace, včetně veřejné konzultace 23 . V období od 23. září do 30. prosince 2020 proběhla další online veřejná konzultace o budoucnosti legální migrace prostřednictvím portálu Komise „Podělte se o svůj názor“ 24 . V první polovině roku 2021 se uskutečnily cílené konzultace, při nichž byly kladeny odbornější otázky týkající se revize směrnice. Některé z těchto konzultací provedla Komise nezávisle a některé v rámci studie zadané externímu dodavateli. V rámci tohoto posouzení dopadů byly rovněž předloženy dotazy ad hoc členům Evropské migrační sítě.

Odpovědi na dvě výše uvedené veřejné konzultace pocházely od občanů EU, organizací a státních příslušníků třetích zemí (pobývajících v EU nebo mimo ni), podnikatelských sdružení a organizací, nevládních organizací, akademických/výzkumných institucí, odborů, ministerstev a subjektů veřejné služby. Cílené konzultace zahrnovaly příslušné orgány v členských státech, podnikatelská sdružení a organizace, nevládní organizace, akademickou obec, právníky, think tanky a subjekty veřejné služby.

Z konzultací obecně vyplynulo, že na migranty, kteří již v EU pobývají nebo o přestěhování do EU uvažují, mají negativní dopad nedostatky stávající směrnice, které vedou k administrativní zátěži, příliš dlouhé čekací době, nejistotě a nejasnostem, pokud jde o platná pravidla a výsledky. To může migranty odrazovat od podání žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. Omezení týkající se souboru práv spojených s právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, zejména pokud jde o sloučení rodiny a mobilitu v rámci EU, mohou snížit přitažlivost EU v očích státních příslušníků třetích zemí a omezit jejich integraci do hostitelských společností. Vzniká tak rovněž nepřímý dopad na země původu, jelikož nedostatečná integrace jejich státních příslušníků v hostitelských zemích může vést k nižší míře převodů remitencí.

Všechny hlavní problémy zjištěné během konzultací byly v návrhu zohledněny a řešeny.

•    Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Posouzení dopadů revize směrnice bylo podpořeno studií externího dodavatele 25 . Kromě toho byla ohledně revize směrnice konzultována řada expertních skupin: odborná skupina pro názory migrantů v oblasti migrace, azylu a integrace dne 2. března 2021, evropská síť veřejných služeb zaměstnanosti dne 10. března 2021, neformální skupina odborníků Komise na ekonomickou migraci dne 14. dubna 2021 a síť odborníků EU na legální migraci dne 29. dubna 2021. Prostřednictvím průzkumu ad hoc 26  byla rovněž konzultována Evropská migrační síť.

•    Posouzení dopadů

Posouzení dopadů provedené za účelem přípravy návrhu hodnotilo čtyři možnosti politiky a představilo řadu ambicióznějších politických opatření:

Možnost č. 1: opatření ke zvýšení účinnosti směrnice. Tato možnost politiky zahrnovala nelegislativní opatření zaměřená na zlepšení provádění směrnice a podporu právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU bez jakékoli legislativní změny.

Možnost č. 2: cílená revize směrnice. Tato možnost politiky zahrnovala řadu cílených změn směrnice, jež měly vytvořit účinnější, soudržnější a spravedlivější systém pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, zejména zajištěním rovných podmínek s paralelními statusy v jednotlivých státech, a zajistit lepší práva dlouhodobě pobývajících rezidentů a jejich rodinných příslušníků, včetně lepšího práva na mobilitu v rámci EU.

Možnost č. 3: širší legislativní revize směrnice. Tato možnost politiky zahrnovala cílené změny možnosti č. 2 a zároveň měla zajistit zjednodušení, pokud jde o podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. Díky této možnosti by členské státy mohly zejména zkrátit dobu pobytu požadovanou pro podání žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU z pěti na tři roky (aniž by se tím občané Unie a jejich rodinní příslušníci, kteří požívají práva volného pohybu v souladu s právem EU, ocitli v méně výhodné situaci než státní příslušníci třetích zemí) a kumulovat doby pobytu v různých členských státech. Rovněž by se vyjasnily podmínky týkající se ekonomických zdrojů a integrace.

Možnost č. 4: významná legislativní revize směrnice, která vytváří jednotný status trvalého pobytu v EU. Tato možnost stanoví plně harmonizovaný status trvalého pobytu v EU, ruší paralelní vnitrostátní režimy, zkracuje dobu pobytu požadovanou pro získání tohoto statusu (kterou by musely uplatňovat všechny členské státy) a stanoví automatické právo přestěhovat se do druhého členského státu a pobývat v něm za podobných podmínek, jaké platí pro občany EU při výkonu jejich práva na volný pohyb.

Na základě posouzení sociálních a hospodářských dopadů, účinnosti a účelnosti je upřednostňovanou možností politiky možnost č. 3 – širší legislativní revize směrnice. Upřednostňovaná možnost obsahuje rozsáhlý soubor politických opatření, která by řešila většinu nedostatků zjištěných ve směrnici.

Očekává se, že upřednostňovaná možnost bude mít velmi pozitivní sociální a hospodářské dopady. Hospodářské dopady jsou založeny na očekávání, že více státních příslušníků třetích zemí bude mít přístup k právnímu postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU se souvisejícími právy a že větší podíl státních příslušníků třetích zemí se přestěhuje do druhého členského státu. To by následně vedlo k celkově vyšším daňovým příjmům, vyšší produktivitě a spotřebě a k intenzivnějšímu hospodářskému růstu. Kromě toho se v důsledku vyšších mezd očekává nárůst remitencí v poměru k příjmům dlouhodobě pobývajících rezidentů.

Kromě toho by upřednostňovaná možnost politiky byla plně v souladu s cíli politiky stanovenými v novém paktu Komise o migraci a azylu. Rovněž by se tím zajistila větší soudržnost s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

Očekává se rovněž, že upřednostňovaná možnost dosáhne nejlepší rovnováhy mezi různorodými očekáváními zúčastněných stran, a je tedy z politického hlediska nejschůdnější. V tomto ohledu posouzení dopadů zdůraznilo konkrétní rozdíly v názorech na přidanou hodnotu zkrácení doby pobytu požadované pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU z pěti na tři roky. Jelikož v této fázi není možné s konečnou platností určit, do jaké míry by takové zkrácení účinně přispělo k posílení integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří se hodlají v EU dlouhodobě usadit, tento návrh požadovanou dobu pobytu nemění, a proto činí i nadále pět let.

Zejména je zřejmé, že státní příslušníci třetích zemí se v rámci procesu integrace v jednotlivých členských státech stále potýkají s různými problémy, a to v závislosti na tom, jakým způsobem se do daného státu dostali, na úrovni svých dovedností, jazykových znalostech a zázemí, ale také v závislosti na úrovni podpůrných opatření zavedených členskými státy 27 . Z tohoto důvodu v současné době neexistují rovné podmínky ve všech členských státech EU, pokud jde o integraci státních příslušníků třetích zemí, které by vyžadovaly harmonizovaný přístup ke zkrácení požadované doby pobytu pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. V posouzení dopadů se sice zvažovalo, že se členským státům umožní zkrátit dobu pobytu na tři roky na základě volitelného přístupu, ale Komise tuto možnost zamítla, aby se zabránilo roztříštěnosti při provádění směrnice, k níž by mohlo v tomto případě dojít.

S podporou rámce stanoveného na úrovni EU akčním plánem pro integraci a začleňování na období 2021–2027 provádějí EU a její členské státy řadu opatření k usnadnění a urychlení integrace a začleňování státních příslušníků třetích zemí a Komise sleduje pokrok, jehož bylo v tomto ohledu dosaženo 28 . Na základě zmíněného sledování a důkladného posouzení toho, jaký dopad mají práva spojená s povolením k pobytu na integraci státních příslušníků třetích zemí ve všech členských státech, přezkoumá Komise otázku doby pobytu požadované pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, aby měla více podkladů k úvahám o možném zkrácení pětiletého limitu. Toto posouzení bude předloženo v první zprávě o uplatňování přepracované směrnice, která má být přijata do dvou let od skončení lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu.

Návrh sice obecně zachovává požadovanou dobu pobytu v délce pěti let, avšak zavádí dvě důležité změny, které by zajistily evropskou přidanou hodnotu, jelikož by výrazně usnadnily získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v situacích souvisejících s mobilitou mezi členskými státy. Zaprvé Komise navrhuje umožnit kumulaci dob pobytu v různých členských státech, aby bylo požadované doby pěti let dosaženo. Zadruhé osoby, které již získaly právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v jednom členském státě, by měly potřebovat pouze tři roky, aby toto postavení získaly ve druhém členském státě.

Stanovisko Výboru pro kontrolu regulace

Dne 22. září 2021 bylo posouzení dopadů předloženo Výboru pro kontrolu regulace a dne 20. října 2021 se konalo zasedání. Výbor vydal dne 25. října 2021 kladné stanovisko s výhradami. Výbor poukázal na řadu prvků posouzení dopadů, které by se měly řešit. Výbor konkrétně požádal o další objasnění, pokud jde o oblast působnosti této iniciativy a způsob, jakým je sladěna s iniciativou, kterou se reviduje směrnice o jednotném povolení. Výbor dále požádal, aby byly lépe popsány hlavní rozdíly v politickém rozhodování mezi jednotlivými možnostmi, a lepší analýzu toho, zda k navrhovaným opatřením existují alternativní přístupy. Výbor rovněž požádal o objasnění toho, jaký dopad budou mít volitelná opatření pro členské státy na účinnost směrnice. V neposlední řadě výbor požádal o další analýzu a důkazy týkající se možných dopadů zrušení testu trhu práce při přestěhování do druhého členského státu.

Těmito a dalšími podrobnějšími připomínkami výboru se zabývala konečná verze posouzení dopadů, která zejména jasněji popisuje definici problémů, cíle iniciativy a způsoby, jak by jednotlivé možnosti politiky tyto problémy a cíle řešily. Připomínky výboru byly v navrhované směrnici rovněž zohledněny.

•    Účelnost právních předpisů a zjednodušení

Tato iniciativa byla zahrnuta do přílohy II pracovního programu Komise na rok 2021 29 , a proto je součástí Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT).

Uváděné částky představují průměrnou hodnotu všech průměrných ročních úspor nákladů plynoucích ze všech opatření zahrnutých v upřednostňované možnosti.

•    Základní práva

Tato iniciativa je v souladu s Listinou základních práv a posiluje některá z práv v ní zakotvených. Přispívá k posílení konkrétních základních práv, jako je zejména: zákaz diskriminace (článek 21), rodinný a pracovní život (článek 33) a sociální zabezpečení a sociální pomoc (článek 34).

4.    ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Neexistují žádné důsledky pro rozpočet Evropské unie.

5.    OSTATNÍ PRVKY

•    Plány provádění a monitorování, hodnocení a podávání zpráv

Komise ověří správné a účinné provedení přepracované směrnice ve vnitrostátním právu všech zúčastněných členských států. Během celé fáze provádění bude Komise organizovat pravidelné schůzky kontaktního výboru se všemi členskými státy. Komise bude pravidelně předkládat Evropskému parlamentu a Radě zprávu hodnotící provádění, fungování a dopad směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech.

Uplatňování směrnice bude sledováno na základě hlavních operačních cílů za použití řady relevantních a měřitelných ukazatelů, které budou založeny na snadno dostupných, akceptovaných a důvěryhodných zdrojích údajů. Sdělování více typů informací se v revidované směrnici stává závazným, aby se zlepšilo jejich včasné poskytování a spolehlivost. Ke sledování počtu vydaných povolení k dlouhodobému pobytu v EU (rovněž ve vztahu k vnitrostátním povolením k dlouhodobému pobytu) a pokud možno ke sledování počtu státních příslušníků třetích zemí využívajících mobilitu v rámci EU a cirkulační migraci by měly být co nejvíce využívány oficiální evropské a vnitrostátní statistiky zveřejňované Eurostatem a příslušnými vnitrostátními statistickými úřady. Kromě toho bude Komise i nadále usilovat o podporu stávajících agentur a sítí EU, jako je Agentura pro základní práva a Evropská migrační síť. Komise bude rovněž nadále využívat stávající expertní skupiny, které přispěly k posouzení dopadů.

•    Informativní dokumenty (u směrnic)

Vzhledem k tomu, že návrh obsahuje ve srovnání se stávající směrnicí větší počet právních povinností, budou zapotřebí informativní dokumenty, včetně srovnávací tabulky mezi vnitrostátními předpisy a směrnicí, doprovázející oznámení prováděcích opatření, aby bylo možné jasně identifikovat prováděcí opatření, která členské státy doplnily do stávajících právních předpisů.

•    Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

KAPITOLA I – OBECNÁ USTANOVENÍ

Články 1–3

Tato kapitola stanoví předmět, definice a oblast působnosti návrhu. Hlavní změna v návrhu přepracovaného znění se týká oblasti působnosti směrnice, neboť vyloučení týkající se „případů, kdy bylo povolení k pobytu formálně omezeno“, bylo odstraněno, jelikož jeho výklad vedl k právní nejistotě při provádění a uplatňování ze strany členských států.

KAPITOLA II    – PRÁVNÍ POSTAVENÍ DLOUHODOBĚ POBÝVAJÍCÍHO REZIDENTA V ČLENSKÉM STÁTĚ

Článek 4

Tento článek stanoví pravidla pro výpočet doby pobytu požadované pro podání žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. Návrh přepracovaného znění zavádí důležitou změnu, jejímž cílem je umožnit státním příslušníkům třetích zemí kumulovat doby pobytu v různých členských státech za předpokladu, že splnili podmínku dvou let oprávněného a nepřetržitého pobytu na území členského státu, v němž žádost podávají. Toto nové ustanovení podpoří mobilitu státních příslušníků třetích zemí v rámci EU, kteří budou moci započítat svůj pobyt v různých členských státech a získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v kratší době.

Návrh objasňuje, že pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU by měla být plně započítána jakákoli doba pobytu, kterou daná osoba v daném státě strávila jako držitel dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu vydaného podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, včetně dob pobytu v postavení nebo se statusem, které jsou v současnosti z oblasti působnosti směrnice vyňaty, jako je pobyt za účelem studia nebo odborného vzdělávání, pobyt osoby požívající vnitrostátní nebo dočasné ochrany nebo pobyt původně založený pouze na dočasných důvodech. Toto ustanovení má zahrnovat případy, kdy státní příslušník třetí země, který v daném státě dříve pobýval v postavení nebo se statusem, které jsou z oblasti působnosti směrnice vyloučeny (např. jako student), v něm poté pobývá v postavení nebo se statusem, které do oblasti působnosti směrnice spadají (např. jako pracovník). V uvedených případech bude možné do splnění doby pěti let plně započítat tyto doby pobytu, např. v postavení studenta, pokud byl celkový pobyt oprávněný a nepřetržitý.

Pobyt musí být oprávněný a nepřetržitý. Aby se zabránilo riziku zneužití získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, měly by členské státy zajistit, aby byl požadavek oprávněného a nepřetržitého pobytu řádně sledován u všech kategorií státních příslušníků třetích zemí. Toto riziko je zvlášť relevantní u těch státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou držiteli povolení k pobytu uděleného na základě jakéhokoli typu investic v některém členském státě, jelikož udělování těchto povolení k pobytu ne vždy podléhá požadavku nepřetržité fyzické přítomnosti v daném členském státě nebo je podmíněno požadavkem přítomnosti investorů v daném členském státě pouze po omezenou dobu.

Aby se tomuto riziku zabránilo, měly by členské státy posílit kontroly požadavku na pobyt, zejména pokud jde o žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU podané státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou a/nebo byli držiteli povolení k pobytu uděleného na základě investice, v případech, kdy vydání takových povolení nepodléhalo požadavku nepřetržité fyzické přítomnosti v dotčeném členském státě nebo podléhalo požadavku na přítomnost investora v dotčeném členském státě pouze po omezenou dobu. Návrh rovněž obsahuje ustanovení, které členským státům neumožňuje zohlednit doby pobytu v případě držitele povolení k pobytu uděleného na základě jakéhokoli typu investic v jiném členském státě za účelem kumulace dob pobytu v různých členských státech. Toto ustanovení se zavádí proto, aby se omezila atraktivita těchto režimů, a řeší skutečnost, že ne všechny členské státy tuto kategorii povolení k pobytu regulují 30 .

Článek 5

Tento článek stanoví podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. Žadatelé musí prokázat, že mají dostatečné prostředky a zdravotní pojištění, aby se nestali pro daný členský stát zátěží, a může se od nich požadovat, aby dodržovali integrační opatření. Návrh zavádí dodatečná ustanovení, jejichž cílem je uvedené podmínky vyjasnit a omezit volnost rozhodování členských států, a to kodifikací judikatury Soudního dvora Evropské unie.

Pokud jde o podmínku týkající se příjmů, mohou členské státy v souladu s judikaturou Soudního dvora EU (Chakroun, C-578/08, a X v. Belgische Staat, C-302/18) uvést určitou částku jako referenční výši, ale nesmí stanovit výši minimálního příjmu, při jehož nedosažení budou všechny žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU zamítnuty, bez ohledu na skutečné posouzení situace každého žadatele. Při posuzování stálosti a pravidelnosti příjmů mohou členské státy přihlížet k takovým faktorům, jako je přispívání do systému důchodového zabezpečení a plnění daňových povinností. Pojem „příjmy“ se netýká pouze „vlastních příjmů“ žadatele o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, ale může zahrnovat i prostředky poskytnuté tomuto žadateli třetí stranou, pokud jsou s ohledem na individuální situaci dotčeného žadatele považovány za stálé, pravidelné a dostatečné.

Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby žadatelé o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU dodržovali integrační opatření, například tím, že budou muset složit zkoušku občanské integrace nebo jazykovou zkoušku. V souladu s judikaturou Soudního dvora EU (P & S, C-579/13) by však prováděcí pravidla k tomuto požadavku neměla ohrozit cíl podpory integrace státních příslušníků třetích zemí, zejména s ohledem na úroveň znalostí požadovaných pro složení zkoušky občanské integrace, dostupnost kurzů a materiálů nezbytných k přípravě na tuto zkoušku, výši poplatků požadovaných od státních příslušníků třetích zemí jakožto poplatků za zápis k uvedené zkoušce nebo zohlednění zvláštních individuálních okolností, jako jsou věk, negramotnost nebo úroveň vzdělání.

Článek 6

Tento článek stanoví, že členské státy mohou zamítnout přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU z důvodu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, jak je již stanoveno ve směrnici 2003/109/ES.

Článek 7

Tento článek stanoví správní postupy pro získání daného právního postavení podobné těm, které jsou již stanoveny ve směrnici 2003/109/ES. Návrh přepracovaného znění zavádí ustanovení, které podrobněji upravuje situace, kdy předložené dokumenty nebo poskytnuté informace na podporu žádosti jsou nedostatečné nebo neúplné, podobně jako je již stanoveno v jiných novějších směrnicích EU o legální migraci.

Článek 8

Tento článek stanoví pravidla pro vydávání povolení k pobytu prokazujícího právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. Návrh přepracovaného znění mění název tohoto povolení na „povolení k dlouhodobému pobytu v EU“.

Článek 9

Tento článek stanoví povinné a volitelné důvody pro odnětí a ztrátu právního postavení, jak je již stanoveno ve směrnici 2003/109/ES. Návrh přepracovaného znění rozšiřuje možnost, aby se dlouhodobě pobývající rezidenti EU mohli zdržovat mimo území Unie, aniž by přišli o své právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, ze současných 12 měsíců na 24 měsíců. Cílem této změny je podpořit cirkulační migraci dlouhodobě pobývajících rezidentů EU, zejména umožnit jim investovat ve své zemi původu a sdílet znalosti a dovednosti získané v Unii a dočasně se vrátit do své země z důvodu osobní a rodinné situace.

V případě delší nepřítomnosti by členské státy měly zavést zjednodušený postup pro opětovné získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. V zájmu zvýšení právní jistoty a podpory cirkulační migrace upravuje návrh přepracovaného znění hlavní podmínky tohoto postupu, které jsou podle směrnice 2003/109/ES upraveny vnitrostátním právem. Podle návrhu se členské státy mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat splnění podmínek týkajících se délky pobytu, příjmů a zdravotního pojištění. Členské státy by ovšem neměly vyžadovat, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří žádají o opětovné získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, dodržovali integrační opatření.

V neposlední řadě návrh mění znění tohoto článku s cílem zajistit soulad se směrnicí 2008/115/ES o navracení.

Článek 10

Tento článek stanoví procesní záruky týkající se zamítnutí, odnětí nebo ztráty právního postavení, jak je již stanoveno ve směrnici 2003/109/ES.

Článek 11

Tento článek zavádí nové ustanovení v souladu s nejnovějšími směrnicemi EU o legální migraci a s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (Komise v. Nizozemsko, C-508/10), podle něhož mohou členské státy vybírat poplatky za zpracování žádostí a výše těchto poplatků nesmí mít za cíl ani za následek vytvoření překážky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta přiznaného směrnicí, čímž by byl ohrožen cíl a duch této směrnice.

Článek 12

Tento článek stanoví práva na rovné zacházení pro dlouhodobě pobývající rezidenty EU podobná právům, která jsou již stanovena ve směrnici 2003/109/ES. Návrh přepracovaného znění zavádí tři hlavní změny, jejichž cílem je posílit práva a zlepšit proces integrace pro dlouhodobě pobývající rezidenty EU.

Zaprvé se objasňuje, že dlouhodobě pobývající rezidenti EU by měli mít stejné právo jako státní příslušníci daného státu, pokud jde o nabývání soukromého bydlení. Právo nabývat soukromé bydlení je obzvláště důležité s ohledem na hlavní cíl této směrnice, kterým je integrace dlouhodobě pobývajících rezidentů EU do hostitelské společnosti. Možnost vlastnit vlastní bydlení je prvkem, který může přispět k integraci státních příslušníků třetích zemí, kteří se rozhodli v členském státě EU usadit.

Zadruhé tento článek uvádí definici sociálního zabezpečení a práva na převoditelnost důchodů a rodinných dávek do souladu s ustanoveními nejnovějších směrnic o legální migraci. Odkazuje se zejména na nařízení (ES) č. 883/2004, pokud jde o definici sociálního zabezpečení (odst. 1 písm. d); dlouhodobě pobývající rezidenti EU nebo jejich pozůstalí, kteří se stěhují do třetí země, by měli pobírat zákonné důchody za stejných podmínek a ve stejné výši jako státní příslušníci dotčených členských států, pokud se tito státní příslušníci stěhují do třetí země, což je v souladu s jinými směrnicemi o legální migraci (odstavec 6).

V neposlední řadě návrh rozšiřuje rovný přístup dlouhodobě pobývajících rezidentů EU k sociální ochraně a sociální pomoci tím, že ruší možnost členských států omezit tento přístup na „základní dávky“.

Článek 13

Tento článek stanoví pravidla zaručující posílenou ochranu proti rozhodnutím o ukončení oprávněného pobytu dlouhodobě pobývajících rezidentů EU. Znění tohoto článku musí být změněno s ohledem na skutečnost, že od přijetí směrnice 2008/115/ES existují společná pravidla týkající se norem a postupů v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Tato posílená ochrana spočívá v omezení možnosti ukončit oprávněný pobyt dlouhodobě pobývajících rezidentů EU pouze v případě, že představují skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo veřejnou bezpečnost. Kromě toho je stanoveno, že rozhodnutí o ukončení oprávněného pobytu dlouhodobě pobývajících rezidentů EU by neměla být založena na ekonomických důvodech.

Článek 14

Tento článek stanoví, že členské státy jsou oprávněny vydávat vnitrostátní povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností souběžně s povolením k dlouhodobému pobytu v EU. Návrh přepracovaného znění však zavádí nová ustanovení, jejichž cílem je zajistit rovné podmínky mezi povolením k dlouhodobému pobytu v EU a vnitrostátními povoleními k trvalému pobytu, aby státní příslušníci třetích zemí měli opravdovou možnost volby mezi oběma těmito povoleními. Členské státy by měly zejména zajistit: aby požadavky týkající se integrace a příjmů pro získání právního postavení EU nebyly přísnější než požadavky na získání vnitrostátního právního postavení (čl. 5 odst. 3); aby žadatelé o povolení EU platili za zpracování své žádosti stejnou výši poplatků jako žadatelé o vnitrostátní povolení (článek 11); aby držitelé právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU nepožívali nižší úrovně procesních záruk a práv než držitelé vnitrostátních povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností (čl. 10 odst. 3, čl. 12 odst. 8, čl. 15 odst. 6); členské státy by měly zajistit stejnou míru informačních, propagačních a reklamních činností týkajících se povolení k dlouhodobému pobytu v EU jako u vnitrostátních povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností (článek 27); aby držitelé vnitrostátních povolení s trvalou nebo neomezenou platností, kteří žádají o povolení k dlouhodobému pobytu v EU, mohli využít zjednodušeného postupu (čl. 7 odst. 4).

Článek 15

Tento článek zavádí nová ustanovení, která mají dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU usnadnit sloučení rodiny a která se odchylují od obecných pravidel směrnice 2003/86/ES. Členské státy by zejména neměly uplatňovat podmínky týkající se integrace pro účely sloučení rodiny, jelikož dlouhodobě pobývající rezidenti EU a jejich rodiny jsou považováni za integrované do hostitelské společnosti, a nemělo by se uplatňovat žádné časové omezení, pokud jde o přístup rodinných příslušníků na trh práce.

Tento článek dále stanoví zvláštní pravidla pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU dětmi dlouhodobě pobývajících rezidentů EU narozenými nebo osvojenými na území členského státu, který vydal povolení k dlouhodobému pobytu v EU, které v současné době není upraveno žádným právním nástrojem EU. Jelikož rodinný život by měl být respektován a jeho ochrana je základním prvkem integrace dlouhodobě pobývajících rezidentů EU, jejich děti narozené nebo osvojené na území členského státu EU, který vydal povolení k dlouhodobému pobytu v EU, by měly získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v uvedeném členském státě automaticky, aniž by podléhaly požadavku předchozího pobytu.

KAPITOLA III – POBYT V OSTATNÍCH ČLENSKÝCH STÁTECH

Články 16–18

Tyto články stanoví hlavní pravidla a podmínky pro dlouhodobě pobývající rezidenty EU a jejich rodinné příslušníky týkající se využívání mobility v rámci EU. Cílem tohoto návrhu přepracovaného znění je usnadnit mobilitu v rámci EU tím, že se odstraní řada překážek, které jí dosud bránily. Zejména by druhý členský stát již neměl být oprávněn provádět kontrolu situace na trhu práce při posuzování žádostí podaných dlouhodobě pobývajícími rezidenty EU za účelem výkonu hospodářské činnosti v podobě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti a měly by být zrušeny veškeré již existující kvóty pro dlouhodobě pobývající rezidenty EU pobývající v jiných členských státech. Dlouhodobě pobývající rezidenti EU by dále měli být oprávněni podat žádost ještě během svého pobytu v prvním členském státě a začít pracovat nebo studovat nejpozději 30 dnů po podání své žádosti. Kromě toho, když dlouhodobě pobývající rezidenti EU požádají o povolení k pobytu ve druhém členském státě za účelem výkonu regulovaného povolání, jejich odborná kvalifikace by jim měla být v souladu se směrnicí 2005/36/ES a jiným platným unijním a vnitrostátním právem uznána stejně jako občanům Unie, kteří uplatňují právo volného pohybu.

Články 19–20

Tyto články stanoví, že druhý členský stát může zamítnout žádosti o povolení k pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví, jak je již stanoveno ve směrnici 2003/109/ES. Článek 20 uvádí definici ohrožení veřejného zdraví do souladu s ustanoveními nejnovějších směrnic o legální migraci prostřednictvím odkazu na Schengenský hraniční kodex.

Článek 21

Tento článek stanoví správní postupy pro získání práva na pobyt v druhém členském státě podobné těm, které jsou již stanoveny ve směrnici 2003/109/ES. Návrh přepracovaného znění zavádí kratší lhůtu (90 dnů + 30 dnů za výjimečných okolností) v souladu s nejnovějšími směrnicemi o legální migraci a umožňuje rodinným příslušníkům kumulovat doby pobytu v různých členských státech za účelem získání samostatného povolení k pobytu, což představuje odchylku od směrnice 2003/86/ES.

Články 22–23

Tyto články stanoví pravidla pro změny povolení k dlouhodobému pobytu v EU pro osoby požívající mezinárodní ochrany a pro procesní záruky související s mobilitou, jak je již stanoveno ve směrnici 2003/109/ES ve znění směrnice 2011/51/EU.

Článek 24

Tento článek stanoví, že jakmile dlouhodobě pobývající rezidenti EU a jejich rodinní příslušníci získají právo pobytu ve druhém členském státě, měli by mít nárok na rovné zacházení jako státní příslušníci druhého členského státu ve stejných oblastech a za stejných podmínek, které jsou uvedeny v článku 12 návrhu. Směrnice zlepšuje přístup dlouhodobě pobývajících rezidentů EU a jejich rodinných příslušníků pobývajících v druhém členském státě na trh práce tohoto druhého členského státu, jelikož ruší možnost, aby členské státy tento přístup během prvních dvanácti měsíců omezily. Aby se však zajistilo, že kritéria pro pobyt v druhém členském státě budou nadále splněna, měl by mít druhý členský stát možnost požadovat, aby dlouhodobě pobývající rezidenti EU a jejich rodinní příslušníci oznámili příslušným orgánům jakoukoli změnu zaměstnavatele nebo hospodářské činnosti.

Článek 25

Tento článek stanoví pravidla pro odnětí statusu pobytu ve druhém členském státě a povinnost přijmout danou osobu zpět v prvním členském státě, jak je již stanoveno ve směrnici 2003/109/ES, s řadou změn, jejichž cílem je zajistit soulad se směrnicí 2008/115/ES o navracení, která stanoví společné normy a postupy, které se mají v členských státech uplatňovat při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

Článek 26

Tento článek stanoví, že dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU, kteří pobývají ve druhém členském státě, by měla být poskytnuta možnost získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v uvedeném druhém členském státě za stejných podmínek, jaké jsou vyžadovány pro jeho získání v prvním členském státě. V zájmu urychlení integrace ve druhém členském státě u osob, které se již integrovaly v jiném členském státě EU, stanoví návrh přepracovaného znění, že požadovaná doba pobytu ve druhém členském státě by měla činit tři roky. Pro účely získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU ve druhém členském státě by nemělo být možné kumulovat doby pobytu v různých členských státech.

Druhý členský stát by však měl mít možnost rozhodnout, zda přizná sociální pomoc nebo podporu při studiu, včetně odborné přípravy, spočívající ve stipendiích nebo studentských půjčkách, dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU, jiným než zaměstnancům nebo osobám samostatně výdělečně činným, nebo jejich rodinným příslušníkům před uplynutím pěti let oprávněného a nepřetržitého pobytu na svém území, s přihlédnutím k tomu, že občanům Unie, kteří využili práva na volný pohyb v jiné situaci, než je situace zaměstnanců nebo osob samostatně výdělečně činných v souladu se směrnicí 2004/38/ES nebo článkem 21 Smlouvy o fungování EU, nebo jejich rodinným příslušníkům mohou být tyto dávky rovněž odepřeny před nabytím práva trvalého pobytu po pěti letech oprávněného a nepřetržitého pobytu.

Druhý členský stát se může rozhodnout přiznat takovou pomoc dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU před dokončením pětiletého oprávněného a nepřetržitého pobytu za předpokladu, že zajistí stejné zacházení s občany Unie vykonávajícími práva na volný pohyb v souladu se směrnicí 2004/38/ES nebo článkem 21 Smlouvy o fungování EU (jinými než zaměstnanci, osobami samostatně výdělečně činnými nebo osobami, které si toto postavení ponechávají), jejich rodinnými příslušníky, jakož i státními příslušníky třetích zemí požívajícími práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetími zeměmi na straně druhé, a jejich rodinnými příslušníky.

V neposlední řadě před uplynutím pěti let oprávněného a nepřetržitého pobytu v uvedeném členském státě, pokud dlouhodobě pobývající rezident EU ukončil zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost a nemá pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné příjmy a zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, aby se nestal nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci druhého členského státu, může být jeho oprávněný pobyt z tohoto důvodu ukončen, s přihlédnutím k tomu, že občané Unie, kteří využili práva na volný pohyb, a jejich rodinní příslušníci mohou být v takové situaci vyhoštěni před nabytím práva trvalého pobytu po pěti letech oprávněného a nepřetržitého pobytu.

KAPITOLA IV – ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 27

Tento nový článek zavádí povinnost členských států usnadnit žadatelům přístup k informacím o získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU a s ním spojených práv v souladu s nejnovějšími směrnicemi o legální migraci.

Články 28–33

Tyto články stanoví pravidla pro podávání zpráv, kontaktní místa, provedení ve vnitrostátním právu, vstup v platnost a určení, jak již stanoví směrnice 2003/109/ES. Článek 31 stanoví, že po uplynutí lhůty pro provedení přepracované směrnice ve vnitrostátním právu se směrnice 2003/109/ES zrušuje.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

2022/0134 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (přepracované znění)

⌦ EVROPSKÝ PARLAMENT A ⌫ RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o ⌦ fungování Evropské unie ⌫ založení Evropského společenství, a zejména na čl. ⌦ 79 odst. 2 písm. a) a b) ⌫ 63 odst. 3 a 4) uvedené této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

⇩ nový

(1)Směrnice Rady 2003/109/ES 31 byla podstatně změněna 32 . Vzhledem k tomu, že je třeba provést další změny, měla by být uvedená směrnice z důvodu přehlednosti přepracována.

🡻 2003/109/ES 1. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Za účelem postupného vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva Smlouva o založení Evropského společenství stanoví jednak přijetí opatření, jejichž cílem je zajistit volný pohyb osob, ve spojení s doprovodnými opatřeními týkajícími se kontrol na vnějších hranicích, azylu a přistěhovalectví, jednak přijetí opatření týkajících se azylu a přistěhovalectví a ochrany práv státních příslušníků třetích zemí.

🡻 2003/109/ES 2. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Evropská rada na svém zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 prohlásila, že právní postavení státních příslušníků třetích zemí by se mělo sbližovat s právním postavením státních příslušníků členských států a že by osobě, která pobývala oprávněně v členském státě po dobu, kterou je třeba stanovit, a je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu, měl být v uvedeném členském státě přiznán soubor jednotných práv, která se co nejvíce přibližují právům přiznávaných občanům Evropské unie.

🡻 2003/109/ES 3. bod odůvodnění

(2)Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznané zejména Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv Evropské unie.

🡻 2003/109/ES 4. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(3)Integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří ⌦ jsou ⌫ dlouhodobě pobývajícími ⌦ rezidenty EU ⌫ v členských státech, je rozhodující pro podporu hospodářské a sociální soudržnosti, základního cíle Společenství ⌦ Unie ⌫ stanoveného Smlouvou.

🡻 2003/109/ES 5. bod odůvodnění

(4)Členské státy by měly provádět tuto směrnici bez diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických vlastností, jazyka, náboženského vyznání nebo světového názoru, politických nebo jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

🡻 2011/51/EU 2. a 4. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(5)Možnost získat po určité době právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ v členském státě má významný dopad na plnou integraci osob, které v členském státě svého pobytu požívají mezinárodní ochrany. Osoby požívající mezinárodní ochrany by proto měly mít možnost získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ v tom členském státě, který jim poskytl mezinárodní ochranu, za stejných podmínek jako ostatní státní příslušníci třetích zemí.

⇩ nový

(6)Státním příslušníkům třetích zemí, kteří požívají práva volného pohybu v souladu s právem EU, by měl být umožněn přístup k právnímu postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v souladu se stejnými pravidly jako u všech ostatních státních příslušníků třetích zemí, kteří spadají do oblasti působnosti této směrnice. Právy, která tito státní příslušníci třetích zemí získávají jako držitelé právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, by neměla být dotčena práva, kterých mohou požívat podle směrnice 2004/38/ES 33 . Veškerá ustanovení v této směrnici týkající se osob požívajících práva volného pohybu by měla platit i pro státní příslušníky třetích zemí, kteří požívají práva volného pohybu rovnocenného právu občanů Unie podle dohod uzavřených buď mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetími zeměmi na straně druhé, nebo mezi Unií a třetími zeměmi.

🡻 2003/109/ES 6. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(7)Hlavním kritériem pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ by měla být délka pobytu na území členského státu. Pobyt by měl být oprávněný a nepřetržitý, aby bylo možno prokázat, že se dotyčná osoba se v zemi usídlila. Zajištěna by měla být také určitá pružnost s ohledem na okolnosti, za nichž může být osoba nucena území dočasně opustit.

⇩ nový

(8)Aby se zabránilo riziku podvodného získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, měly by členské státy zajistit, aby byl požadavek oprávněného a nepřetržitého pobytu řádně sledován u všech kategorií státních příslušníků třetích zemí. Toto riziko je zvlášť relevantní u těch státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou držiteli povolení k pobytu uděleného na základě jakéhokoli typu investic v některém členském státě, jelikož vydávání těchto povolení k pobytu ne vždy podléhá požadavku nepřetržité fyzické přítomnosti v daném členském státě nebo je podmíněno požadavkem přítomnosti investorů v daném členském státě pouze po omezenou dobu. Aby se tomuto riziku zabránilo, měly by členské státy posílit kontroly požadavku oprávněného a nepřetržitého pobytu, zejména pokud jde o žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU podané státními příslušníky třetích zemí, kteří pobývají v některém členském státě výměnou za jakýkoli typ investic, jako jsou kapitálové převody, nákup nebo pronájem nemovitosti, investice do státních dluhopisů, investice do společností, dary nebo dotace činnosti přispívající k veřejnému blahu a příspěvky do státního rozpočtu.

(9)Požadovaná doba pobytu pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU by měla být dovršena ve stejném členském státě, kde byla žádost podána. V zájmu podpory mobility státních příslušníků třetích zemí v rámci EU by však členské státy měly státním příslušníkům třetích zemí umožnit kumulovat doby pobytu v různých členských státech. S cílem omezit přitažlivost režimů pobytu pro investory a s ohledem na skutečnost, že ne všechny členské státy tuto kategorii povolení k pobytu regulují, by členské státy neměly pro účely kumulace dob započítávat doby pobytu získané v postavení držitele povolení k pobytu uděleného na základě jakéhokoli typu investic v jiném členském státě.

(10)Pro účely získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU by měla být započítána jakákoli doba pobytu, kterou držitel dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu vydaného podle práva Unie nebo vnitrostátního práva strávil v daném státě, včetně dob pobytu se statusem nebo v postavení, které jsou z oblasti působnosti směrnice vyňaty, jako je pobyt za účelem studia nebo odborného vzdělávání, pobyt osoby požívající vnitrostátní nebo dočasné ochrany nebo pobyt původně založený pouze na dočasných důvodech. Pokud dotčený státní příslušník třetí země získal právní nárok na pobyt, jenž mu umožní získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, měly by být tyto doby plně započítány při výpočtu doby požadované k získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, pokud byl celkový pobyt oprávněný a nepřetržitý.

🡻 2003/109/ES 7. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(11)K získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ by měli státní příslušníci třetích zemí prokázat, že mají přiměřené příjmy a zdravotní pojištění, aby pro členský stát nepředstavovali zatížení. ⇨ Členské státy mohou určit určitou částku jako referenční výši, ale nesmí stanovit výši minimálního příjmu, při jehož nedosažení budou všechny žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU zamítnuty, bez ohledu na skutečné posouzení situace každého žadatele. ⇦ Při posuzování stálosti a pravidelnosti příjmů mohou členské státy přihlížet k takovým faktorům, jako je přispívání do systému důchodového zabezpečení a plnění daňových povinností. ⇨ Pojem „příjmy“ by se neměl týkat pouze „vlastních příjmů“ žadatele o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, ale může zahrnovat i prostředky poskytnuté tomuto žadateli třetí stranou, pokud jsou s ohledem na individuální situaci dotčeného žadatele považovány za stálé, pravidelné a dostatečné. ⇦

⇩ nový

(12)Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby žadatelé o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU dodržovali integrační opatření, například tím, že budou muset složit zkoušku občanské integrace nebo jazykovou zkoušku. Prováděcí pravidla k tomuto požadavku by však neměla ohrozit cíl podpory integrace státních příslušníků třetích zemí, zejména s ohledem na úroveň znalostí požadovaných pro složení zkoušky občanské integrace, dostupnost kurzů a materiálů nezbytných k přípravě na tuto zkoušku, výši poplatků požadovaných od státních příslušníků třetích zemí jakožto poplatků za zápis k uvedené zkoušce nebo zohlednění zvláštních individuálních okolností, jako jsou věk, negramotnost nebo úroveň vzdělání.

🡻 2003/109/ES 8. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(13)Kromě toho by státní příslušníci třetích zemí, kteří si přejí získat a udržet právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫, neměli představovat ohrožení veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. Pojem veřejný pořádek může zahrnovat odsouzení za spáchání závažného trestného činu.

🡻 2003/109/ES 9. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(14)Ekonomické důvody by neměly být důvodem pro nepřiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ a nesmějí ⌦ neměly by ⌫ být chápány jako nesplnění příslušných podmínek.

🡻 2003/109/ES 10. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(15)Je třeba stanovit procesní pravidla pro posuzování žádostí o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫. Tyto postupy by měly být s ohledem na běžné pracovní zatížení správních orgánů členských států účinné a snadno zvládnutelné, jakož i průhledné a spravedlivé, aby dotyčným osobám nabízely dostatečnou právní jistotu. Neměly by se stát prostředkem k omezování výkonu práva pobytu.

🡻 2003/109/ES 11. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(16)Získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ by mělo být potvrzeno vydáním povolení k ⌦ dlouhodobému ⌫ pobytu ⌦ v EU ⌫, které dotyčným osobám umožní snadno a neprodleně prokázat jejich právní postavení. Uvedené povolení k pobytu by také mělo splňovat náročné technické normy, zejména pokud jde o ochranu proti pozměňování a padělání, aby nedocházelo ke zneužívání v členském státě, v němž je právní postavení získáno, a v členských státech, v nichž je právo pobytu vykonáváno.

⇩ nový

(17)V zájmu podpory cirkulační migrace dlouhodobě pobývajících rezidentů EU, zejména s cílem umožnit jim investovat ve svých zemích původu a sdílet znalosti a dovednosti získané v Unii a dočasně se vrátit do svých zemí původu z důvodu osobní a rodinné situace, by mělo být dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU umožněno zdržovat se mimo území Unie po dobu až 24 po sobě následujících měsíců, aniž by přišli o své právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU. V případě delší nepřítomnosti by členské státy měly zavést zjednodušený postup pro opětovné získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU.

🡻 2003/109/ES 12. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(18)K vytvoření skutečného nástroje integrace dlouhodobě pobývajících rezidentů ⌦ EU ⌫ do společnosti, ve které žijí, je důležité, aby s dlouhodobě pobývajícími rezidenty ⌦ EU ⌫ bylo v široké řadě hospodářských a sociálních oblastí zacházeno stejně jako s občany členského státu za podmínek stanovených touto směrnicí.

🡻 2011/51/EU 7. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(19)Rovným zacházením s osobami, které požívají mezinárodní ochrany v členském státě, který jim mezinárodní ochranu poskytl, by neměla být dotčena práva a výhody zaručené směrnicí ⌦ Evropského parlamentu a Rady ⌫ 2011/95/EU 34 a Úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, ve znění protokolu podepsaného v New Yorku dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“).

🡻 2003/109/ES 13. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V oblasti sociální podpory je třeba možnost omezení dávek pro dlouhodobě pobývající rezidenty na dávky základní chápat v tom smyslu, že tento pojem zahrnuje alespoň podporu ve formě životního minima, podporu v případě nemoci, těhotenství, rodičovskou podporu a podporu v rámci dlouhodobé péče. Způsob poskytování uvedených dávek by měl být stanoven vnitrostátními právními předpisy.

🡻 2003/109/ES 14. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Členské státy by měly i nadále dodržovat závazek zajištění přístupu nezletilých ke vzdělání za podobných podmínek, jaké jsou stanoveny pro jejich státní příslušníky.

🡻 2003/109/ES 15. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Pojem stipendií v oblasti odborného vzdělávání nezahrnuje opatření financovaná v rámci programů sociální podpory. Přístup ke stipendiím může být kromě toho podmíněn skutečností, že osoba, která o stipendium žádá, musí sama splňovat podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Při poskytování stipendií mohou členské státy vzít v úvahu skutečnost, že občané Unie mohou využít stejné výhody v zemi původu.

⇩ nový

(20)Odborná kvalifikace získaná státním příslušníkem třetí země v jiném členském státě by měla být uznávána stejně jako v případě občanů Unie. Kvalifikace získaná v třetí zemi by měla být zohledněna v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES 35 . Touto směrnicí by neměly být dotčeny podmínky stanovené vnitrostátním právem pro výkon regulovaných povolání.

(21)Tato směrnice by měla zohlednit společné normy a postupy v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí zavedené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES 36 .

🡻 2003/109/ES 16. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(22)Dlouhodobě pobývajícím rezidentům ⌦ EU ⌫ by měla být přiznána zesílená ochrana proti vyhoštění ⌦ rozhodnutí o ukončení jejich oprávněného pobytu ⌫. Tato ochrana je založena na kritériích stanovených rozhodnutími Evropského soudního dvora pro lidská práva. K zajištění ochrany proti vyhoštění by čČlenské státy by měly stanovit účinné postupy pro zjednávání soudní nápravy ⌦ vůči takovým rozhodnutím ⌫.

⇩ nový

(23)Rozhodnutí o ukončení oprávněného pobytu dlouhodobě pobývajících rezidentů EU by neměla být založena na ekonomických důvodech.

🡻 2011/51/EU 10. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(24)Pokud chce členský stát vyhostit ⌦ ukončit ⌫ na základě důvodu stanoveného v této směrnici ⌦ oprávněný pobyt ⌫ osobuy, která požívá mezinárodní ochrany a získala v tomto členském státě právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫, ⌦ a tuto osobu navrátit, ⌫ měla by mít daná osoba nárok na ochranu před navracením zaručenou směrnicí 2011/95/EU a článkem 33 Ženevské úmluvy. Pro tento účel je nutné stanovit, že osoba, která požívá mezinárodní ochrany v jiném členském státě než ve státě, jehož je dlouhodobě pobývajícím rezidentem, může být vyhoštěna ⌦ povinna odejít ⌫ pouze do členského státu, který jí poskytl mezinárodní ochranu a tento členský stát má povinnost ji přijmout zpět, s výjimkou případů, kdy je vyhoštění povoleno v souladu se směrnicí 2011/95/ES. Tytéž záruky by se měly vztahovat na osobu požívající mezinárodní ochrany, která pobývá v druhém členském státě, ale dosud v něm nezískala právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫.

🡻 2011/51/EU 11. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(25)Pokud je vyhoštění ⌦ navrácení ⌫ osoby požívající mezinárodní ochrany mimo území Unie povoleno v souladu se směrnicí 2011/95/EU, měly by být členské státy povinny zajistit, aby byly získány veškeré informace z příslušných zdrojů, včetně – ve vhodných případech – členského státu, který mezinárodní ochranu poskytl, a byly důkladně posouzeny s cílem zajistit, aby rozhodnutí o vyhoštění ⌦ navrácení ⌫ dotyčné osoby bylo v souladu s článkem 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie.

⇩ nový

(26)V zájmu podpory lepší integrace dlouhodobě pobývajících rezidentů EU by měla být zavedena pravidla týkající se příznivých podmínek pro sloučení rodiny a přístup manželů k práci. Proto by měly být stanoveny zvláštní odchylky od směrnice Rady 2003/86/ES. Sloučení rodiny by nemělo podléhat podmínkám týkajícím se integrace, jelikož dlouhodobě pobývající rezidenti EU a jejich rodiny jsou považováni za integrované do hostitelské společnosti.

(27)Jelikož rodinný život by měl být respektován a jeho ochrana je základním prvkem integrace dlouhodobě pobývajících rezidentů EU, děti dlouhodobě pobývajících rezidentů EU narozené nebo osvojené na území členského státu EU, který jim vydal povolení k dlouhodobému pobytu v EU, by měly získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v uvedeném členském státě automaticky, zejména aniž by podléhaly požadavku předchozího pobytu.

🡻 2003/109/ES 17. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(28)Harmonizace podmínek pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ podporuje vzájemnou důvěru mezi členskými státy. ⇨ Touto směrnicí by však nemělo být dotčeno právo členských států vydávat jiná povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností než povolení k dlouhodobému pobytu v EU. ⇦ Některé členské státy vydávají povolení s trvalou nebo neomezenou platností za výhodnějších podmínek, než jsou podmínky stanovené touto směrnicí. Smlouva nevylučuje možnost uplatňování výhodnějších vnitrostátních předpisů. Pro účely této směrnice by však mělo být stanoveno, že povolení vydaná na základě výhodnějších podmínek nezakládají ⇨ Taková vnitrostátní povolení k pobytu by neměla zakládat ⇦ právo pobytu v jiných členských státech.

⇩ nový

(29) Členské státy by měly zajistit rovné podmínky mezi povoleními k dlouhodobému pobytu v EU a vnitrostátními povoleními k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností, pokud jde o procesní práva a rovné zacházení, postupy a přístup k informacím. Členské státy by zejména měly zajistit, aby úroveň procesních záruk a práv přiznaných dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU a jejich rodinným příslušníkům nebyla nižší než úroveň procesních záruk a práv, kterých požívají držitelé vnitrostátních povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby žadatelé o povolení k dlouhodobému pobytu v EU nemuseli za zpracování své žádosti platit vyšší poplatky než žadatelé o vnitrostátní povolení k pobytu. V neposlední řadě by členské státy měly zajistit stejnou míru informačních, propagačních a reklamních činností, pokud jde o povolení k dlouhodobému pobytu v EU, jako u vnitrostátních povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností, například pokud jde o informace na vnitrostátních internetových stránkách o legální migraci a informační kampaně a vzdělávací programy poskytované příslušným migračním orgánům.

🡻 2003/109/ES 18. bod odůvodnění

⇨ nový

(30)⇨ Pobyt dlouhodobě pobývajících rezidentů EU v jiných členských státech by měl být usnadněn. ⇦ Vytvoření podmínek, na jejichž základě mohou státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, získat právo pobytu v jiném členském státě, by mělo přispět k účinnému dosažení vnitřního trhu jako oblasti, ve které je zajištěn volný pohyb osob. Mohl by se také stát hlavním faktorem mobility, zejména na trhu práce Unie. ⇨ Profesní a geografická mobilita státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou již dlouhodobě pobývajícími rezidenty EU v jednom členském státě, by měla být uznána jako významný příspěvek ke zlepšení účinnosti trhu práce v celé Unii, k řešení nedostatků v oblasti dovedností a k vyrovnání regionální nerovnováhy. ⇦ 

🡻 2011/51/EU 5. bod odůvodnění

(31)Vzhledem k tomu, že osoby požívající mezinárodní ochrany mají právo pobývat v jiných členských státech než v tom, který jim poskytl mezinárodní ochranu, je nutné zajistit, že tyto jiné členské státy obdrží informace o ochraně dotyčných osob, aby mohly plnit své povinnosti týkající se zásady nenavracení.

🡻 2011/51/EU 9. bod odůvodnění

(32)Přenos odpovědnosti za ochranu osob, které požívají mezinárodní ochrany, nespadá do oblasti působnosti této směrnice.

🡻 2003/109/ES 19. bod odůvodnění

(33) Mělo by být stanoveno, že právo pobytu v jiném členském státě může být vykonáváno za účelem výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, studia nebo i pouhého usídlení bez výkonu jakékoli hospodářské činnosti.

⇩ nový

(34)Aby se usnadnila mobilita dlouhodobě pobývajících rezidentů EU v rámci EU za účelem výkonu hospodářské činnosti v podobě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, neměla by se při posuzování žádostí o povolení k pobytu ve druhém členském státě provádět žádná kontrola situace na trhu práce.

(35)Jakmile dlouhodobě pobývající rezident EU podá úplnou žádost o povolení k pobytu ve druhém členském státě ve lhůtě stanovené touto směrnicí, měl by mít uvedený členský stát možnost dovolit dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi EU začít pracovat nebo studovat. Dlouhodobě pobývající rezidenti EU by měli mít nárok začít pracovat nebo studovat nejpozději 30 dnů po podání žádosti o povolení k pobytu ve druhém členském státě.

(36)Když dlouhodobě pobývající rezidenti EU hodlají požádat o povolení k pobytu ve druhém členském státě za účelem výkonu regulovaného povolání, jejich odborná kvalifikace by jim měla být v souladu se směrnicí 2005/36/ES a jiným platným unijním a vnitrostátním právem uznána stejně jako občanům Unie, kteří vykonávají právo volného pohybu.

🡻 2003/109/ES 20. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(37)Také rodinní příslušníci by měli mít možnost usídlit se s dlouhodobě pobývajícím rezidentem ⌦ EU ⌫ v ⇨ druhém ⇦ jiném členském státě, aby byla zachována celistvost rodiny a aby nedocházelo k omezování výkonu práva pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫. Pokud jde o rodinné příslušníky, kteří mohou mít povolení doprovázet dlouhodobě pobývající rezidenty ⌦ EU ⌫ nebo se k nim připojit, měly by členské státy věnovat zvláštní pozornost situaci zdravotně postižených zletilých dětí a vyživovaných osob v nejbližším přímém příbuzenském vztahu po vzestupné linii.

🡻 2003/109/ES 21. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(38)Členský stát, v němž dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ zamýšlí vykonávat své právo pobytu, by měl být schopen prověřit, zda dotyčná osoba splňuje podmínky pro pobyt na jeho území. Měl by být rovněž schopen prověřit, zda dotyčná osoba nepředstavuje ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.

🡻 2003/109/ES 22. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(39)Aby právo pobytu nezůstalo bez účinku, mělo by být dlouhodobě pobývajícím rezidentům ⌦ EU ⌫ přiznáno podle podmínek této směrnice ve druhém členském státě stejné zacházení jako v členském státě, v němž získali právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Poskytování dávek sociální podpory je stanoveno, aniž je dotčena možnost členských států zrušit povolení k pobytu, přestane-li dotyčná osoba plnit požadavky stanovené touto směrnicí.

⇩ nový

(40)Aby se zajistilo, že kritéria pro pobyt v druhém členském státě budou nadále splněna, měl by mít druhý členský stát možnost požadovat, aby dlouhodobě pobývající rezidenti EU a jejich rodinní příslušníci oznámili příslušným orgánům jakoukoli změnu zaměstnavatele nebo hospodářské činnosti. Postupem tohoto oznámení by se nemělo pozastavit právo dotčených osob vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost a neměla by se provádět žádná kontrola situace na trhu práce.

🡻 2003/109/ES 23. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(41)Státním příslušníkům třetích zemí by měla být dána možnost získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ v členském státě, do něhož se přestěhovali a v němž se rozhodli usadit, za srovnatelných ⇨ stejných ⇦ podmínek, jaké je třeba splnit k získání uvedeného právního postavení v prvním členském státě. ⇨ Požadovaná doba pobytu ve druhém členském státě by však měla činit tři roky a nemělo by být možné kumulovat doby pobytu v různých členských státech. V uvedeném případě by měl mít druhý členský stát možnost rozhodnout, zda přizná sociální pomoc nebo podporu při studiu, včetně odborné přípravy, dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU, jiným než zaměstnancům nebo osobám samostatně výdělečně činným, nebo jejich rodinným příslušníkům před uplynutím pěti let oprávněného a nepřetržitého pobytu na jeho území, s přihlédnutím k tomu, že občanům Unie, kteří využili práva na volný pohyb v jiné situaci, než je situace zaměstnanců nebo osob samostatně výdělečně činných v souladu se směrnicí 2004/38/ES nebo článkem 21 Smlouvy o fungování EU, nebo jejich rodinným příslušníkům mohou být tyto dávky rovněž odepřeny před dokončením pětiletého oprávněného a nepřetržitého pobytu. Druhý členský stát se může rozhodnout přiznat takovou pomoc dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU před dokončením pětiletého oprávněného a nepřetržitého pobytu za předpokladu, že zajistí stejné zacházení i s občany Unie vykonávajícími práva na volný pohyb v souladu se směrnicí 2004/38/ES nebo článkem 21 Smlouvy o fungování EU, jinými než zaměstnanci, osobami samostatně výdělečně činnými nebo osobami, které si toto postavení ponechávají, a s jejich rodinnými příslušníky, jakož i se státními příslušníky třetích zemí požívajícími práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetími zeměmi na straně druhé, a s jejich rodinnými příslušníky. V neposlední řadě před dokončením pěti let oprávněného a nepřetržitého pobytu v uvedeném členském státě, pokud dlouhodobě pobývající rezident EU ukončil zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost a nemá pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné příjmy a zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, aby se nestal nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci druhého členského státu, může být jeho oprávněný pobyt z tohoto důvodu ukončen, s přihlédnutím k tomu, že občané Unie, kteří využili práva na volný pohyb, a jejich rodinní příslušníci mohou být v takové situaci vyhoštěni. ⇦

🡻 2003/109/ES 24. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(42)Protože cíle navrhované akce ⌦ této směrnice ⌫, totiž stanovení podmínek pro přiznání a odejmutí právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ a souvisejících práv a podmínek pro výkon práva pobytu dlouhodobě pobývajících rezidentů ⌦ EU ⌫ v jiných členských státech, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto, z důvodu rozsahu a účinků navrhované činnosti, lépe dosaženo na úrovni Společenství ⌦ Unie ⌫, může Společenství ⌦ Unie ⌫ přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy ⌦ o Evropské unii ⌫ . V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení výše uvedeného cíle.

🡻 2003/109/ES 25. bod odůvodnění (přizpůsobený)

⇨ nový

(43)V souladu s články 1 a 2 Protokolu ⌦ č. 21 ⌫ o postavení Spojeného království a Irska ⌦ s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva ⌫, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek ⇨ jsou dotčeny články 3 a ⇦ 4 uvedeného protokolu, se ⇨ Irsko ⇦ tyto členské státy nepodílejí ⇨ nepodílí ⇦ na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

[NEBO]

[V souladu s ⌦ článkem ⌫ články ⇨ 4a ⇦ 1 and 2 Protokolu ⌦ č. 21 ⌫ o postavení Spojeného království a Irska ⌦ s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva ⌫, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy nepodílejí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná ⇨ Irsko oznámilo [dopisem ze dne …] své přání účastnit se přijímání a uplatňování směrnice. ⇦]

🡻 2003/109/ES 26. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(44)V souladu s články 1 a 2 Protokolu ⌦ č. 22 ⌫ o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o ⌦ fungování Evropské unie ⌫ založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná,.

⇩ nový

(45)Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezit na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z uvedené předchozí směrnice.

(46)Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze I části B ve vnitrostátním právu,

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

PŘIJALA ⌦ PŘIJALY ⌫ TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I    

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví

a)podmínky, za kterých členský stát přiznává a odnímá právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ a související práva státním příslušníkům třetích zemí oprávněně ⇨ a nepřetržitě ⇦ pobývajícím na jeho území, a

b)podmínky ⇨ vstupu a ⇦ pobytu ⇨ a práva státních příslušníků třetích zemí uvedených v písmeni a) a jejich rodinných příslušníků ⇦ státních příslušníků třetích zemí, kterým bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, v jiných členských státech, než je členský stát, který jim uvedené právní postavení přiznal ⇨ jako první přiznal právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU ⇦.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 ⌦ 20 ⌫ odst. 1 Smlouvy;

b)„dlouhodobě pobývajícím rezidentem ⌦ EU ⌫“ státní příslušník třetí země, kterému bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ stanovené v článcích 4 až 7;

c)„prvním členským státem“ členský stát, který poprvé přiznal státnímu příslušníkovi třetí země právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫;

d)„druhým členským státem“ každý jiný členský stát než ten, který poprvé přiznal státnímu příslušníkovi třetí země právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ a v němž uvedený dlouhodobě pobývající rezident vykonává právo pobytu;

e)„rodinnými příslušníky“ státní příslušníci třetích zemí, kteří pobývají v dotyčném členském státě v souladu se směrnicí Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny 37 ;

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 1

f)„mezinárodní ochranou“ mezinárodní ochrana ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany 38 ;

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

g)„povolením k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫“ povolení k pobytu vydané dotyčným členským státem poté, co daná osoba získala právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫.

Článek 3

Oblast působnosti

1.    Tato směrnice se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající na území členského státu.

2.    Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí,

a)kteří pobývají na území členského státu za účelem studia nebo odborného vzdělávání;

b)kteří jsou oprávněni pobývat v členském státě na základě dočasné ochrany nebo zažádali o povolení k pobytu z tohoto důvodu a vyčkávají rozhodnutí o svém právním postavení;

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 2 písm. a)

c)kteří jsou oprávněni pobývat v členském státě na základě jiné formy ochrany než mezinárodní ochrany nebo kteří požádali o povolení k pobytu na tomto základě a čekají na rozhodnutí o svém právním postavení;

d)kteří požádali o mezinárodní ochranu a dosud neobdrželi konečné rozhodnutí;

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

e)kteří pobývají v členském státě výhradně po přechodnou dobu, např. jako au pair nebo sezónní pracovník nebo jako pracovníci vyslaní poskytovatelem služeb za účelem přeshraničního poskytování služeb nebo jako přeshraniční poskytovatelé služeb nebo tehdy, byla-li jejich povolení k pobytu formálně omezena;

f)jejichž právní postavení se řídí Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích z roku 1961, Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích z roku 1963, Úmluvou z roku 1969 o zvláštních misích nebo Vídeňskou úmluvou o zastoupení států v mezinárodních organizacích univerzálního zaměření z roku 1975.

3.    Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčena výhodnější ustanovení

a)dvoustranných a vícestranných dohod mezi Společenstvím ⌦ Unií ⌫ nebo Společenstvím ⌦ Unií ⌫ a jeho ⌦ jejími ⌫ členskými státy na jedné straně a třetími zeměmi na straně druhé;

b)dvoustranných dohod mezi členským státem a třetí zemí uzavřených před vstupem této směrnice v platnost;

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 2 písm. b)

c)Evropské úmluvy o usazování ze dne 13. prosince 1955, Evropské sociální charty ze dne 18. října 1961, novelizované Evropské sociální charty ze dne 3. května 1987, Evropské úmluvy o právním postavení migrujících pracovníků ze dne 24. listopadu 1977, odstavce 11 dodatku k Úmluvě o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, ve znění protokolu podepsaného v New Yorku dne 31. ledna 1967, a Evropské dohody o převodu odpovědnosti za uprchlíky ze dne 16. října 1980.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

KAPITOLA II    

PRÁVNÍ POSTAVENÍ DLOUHODOBĚ POBÝVAJÍCÍHO REZIDENTA V ČLENSKÉM STÁTĚ

Článek 4

Délka pobytu

1.    ⇨ Aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, ⇦ Ččlenské státy přiznávají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ státním příslušníkům třetích zemí, kteří bezprostředně před podáním příslušné žádosti pobývali oprávněně a nepřetržitě na jejich území po dobu pěti let.

⇩ nový

2.    Členské státy zavedou vhodné kontrolní mechanismy, aby zajistily řádné monitorování požadavku oprávněného a nepřetržitého pobytu, se zvláštním ohledem na žádosti podané státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou a/nebo byli držiteli povolení k pobytu uděleného na základě jakéhokoli typu investic v některém členském státě.

3.    Členské státy umožní státním příslušníkům třetích zemí kumulovat doby pobytu v různých členských státech za účelem splnění požadavku týkajícího se délky pobytu za předpokladu, že bezprostředně před podáním žádosti dva roky oprávněně a nepřetržitě pobývali na území členského státu, v němž byla žádost o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU podána. Pro účely kumulace dob pobytu v různých členských státech nezohlední členské státy doby pobytu držitele povolení k pobytu uděleného na základě jakéhokoli typu investic v jiném členském státě.

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 3 písm. a) (přizpůsobený)

1a4.    Členské státy nepřiznají neudělí právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ na základě mezinárodní ochrany v případě odnětí, ukončení platnosti nebo zamítnutí prodloužení mezinárodní ochrany podle čl. 14 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 směrnice 2011/95/EU2004/83/ES.

⇩ nový

5. Pro účely výpočtu doby uvedené v odstavci 1 se zohlední jakákoli doba pobytu držitele dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu vydaného podle unijního nebo vnitrostátního práva, včetně případů uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a), b), c) a e), pokud dotčený státní příslušník třetí země získal právní nárok na pobyt, jenž mu umožní získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU.

🡻 2003/109/ES

2. Do výpočtu doby uvedené v odstavci 1 se nezapočítávají doby pobytu z důvodů uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. e) a f).

Získá-li v případech zahrnutých v čl. 3 odst. 2 písm. a) státní příslušník třetí země právní nárok na pobyt, jenž mu umožní získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, může být pro výpočet doby uvedené v odstavci 1 vzata v úvahu pouze poloviční délka pobytů za účelem studia nebo odborného vzdělání.

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 3 písm. b)

V případě osob, kterým byla poskytnuta mezinárodní ochrana, se při výpočtu doby uvedené v odstavci 1 vezme v úvahu alespoň polovina doby mezi dnem podání žádosti o mezinárodní ochranu, na základě které byla tato mezinárodní ochrana poskytnuta, a dnem udělení povolení k pobytu podle článku 24 směrnice 2004/83/ES2011/95/EU, nebo celá doba, jestliže její délka přesáhla 18 měsíců.

🡻 2003/109/ES

36.    Období nepřítomnosti na území dotyčného členského státu nepřerušují běh doby uvedené v odstavci 1 a budou zahrnuta do jejího výpočtu, nedosahuje-li délka uvedených období nepřítomnosti šesti po sobě jdoucích měsíců a nepřekračuje-li úhrnem délku deseti měsíců v rámci doby uvedené v odstavci 1.

Ve zvláštních nebo výjimečných případech dočasné povahy a v souladu s vnitrostátními právními předpisy mohou členské státy připustit, že delší období nepřítomnosti, než je uvedeno v prvním pododstavci, neznamená přerušení doby uvedené v odstavci 1. V těchto případech nevezmou členské státy dané období nepřítomnosti při výpočtu doby uvedené v odstavci 1 v úvahu.

Odchylně od druhého pododstavce mohou členské státy vzít v úvahu pro výpočet celkové doby uvedené v odstavci 1 období nepřítomnosti z důvodu dočasného přeložení osob za účelem výkonu zaměstnání, včetně poskytování přeshraničních služeb.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 5

Podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫

1.    Členské státy požadují od státních příslušníků třetích zemí, aby prokázali, že pro potřeby vlastní a vyživovaných rodinných příslušníků mají

a)stálé a pravidelné příjmy, ⇨ které mohou být rovněž poskytnuty třetí stranou a ⇦ které jsou dostatečné k zajištění jejich výživy a výživy jejich rodinných příslušníků, aniž by využívali systému sociální podpory dotčeného členského státu. Členské státy posoudí tyto příjmy z hlediska jejich povahy a pravidelnosti a před podáním žádosti o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a minimálního důchodu;

b)zdravotní pojištění, které kryje všechna rizika běžně krytá státním příslušníkům dotyčného členského státu.

⇩ nový

2.Pro účely odst. 1 písm. a) členské státy posoudí stálé a pravidelné příjmy z hlediska jejich povahy a pravidelnosti a před podáním žádosti o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a minimálního důchodu. Členské státy mohou určit určitou částku jako referenční výši, ale nesmí stanovit výši minimálního příjmu, při jehož nedosažení budou všechny žádosti o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU zamítnuty, bez ohledu na skutečné posouzení situace každého žadatele.

🡻 2003/109/ES

32.    Členské státy mohou požadovat, aby státní příslušníci třetích zemí dodržovali integrační opatření v souladu s vnitrostátním právem.

⇩ nový

4.    Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu v souladu s článkem 14, nesmějí od žadatelů o povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU vyžadovat, aby splňovali přísnější podmínky týkající se příjmů a integrační opatření, než jsou podmínky vztahující se na žadatele o tato vnitrostátní povolení k pobytu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

Článek 6

Veřejný pořádek a veřejná bezpečnost

1.    Členské státy mohou zamítnout přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

Při přijímání takového rozhodnutí členský stát posoudí závažnost nebo druh protiprávního jednání proti veřejnému pořádku nebo veřejné bezpečnosti nebo nebezpečí, které od také osoby hrozí, s přiměřeným ohledem na délku pobytu a vazby na zemi pobytu.

2.    Zamítnutí uvedené v odstavci 1 se nesmí zakládat na ekonomických důvodech.

Článek 7

Získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫

1.    Za účelem získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ podá dotyčný státní příslušník třetí země žádost u příslušných orgánů členského státu, ve kterém pobývá. K žádosti jsou přiloženy písemné doklady stanovené vnitrostátními právními předpisy, z nichž vyplývá, že splňuje podmínky podle článků 4 a 5, a je-li třeba, platný cestovní doklad nebo jeho ověřený opis.

Doklady uvedené v prvním pododstavci mohou zahrnovat také doklady o přiměřeném ubytování.

2.    Příslušné vnitrostátní orgány žadateli písemně oznámí rozhodnutí co nejdříve, v každém případě však nejpozději šest měsíců ode dne podání ⌦ úplné ⌫ žádosti. Uvedené rozhodnutí je dotyčnému státnímu příslušníkovi třetí země oznámeno v souladu s odpovídajícími oznamovacími postupy podle vnitrostátního práva.

Ve výjimečných případech souvisejících s obtížností posouzení žádosti může být lhůta uvedená v prvním pododstavci prodloužena.

⇩ nový

Jsou-li dokumenty předložené nebo informace poskytnuté na podporu žádosti nedostatečné nebo neúplné, oznámí příslušné orgány žadateli, jaké dodatečné dokumenty nebo informace jsou požadovány, a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich předložení nebo poskytnutí. Běh lhůty uvedené v prvním pododstavci se pozastaví do doby, než orgány požadované dodatečné dokumenty nebo informace obdrží. Pokud nejsou požadované dodatečné dokumenty nebo informace poskytnuty v uvedené lhůtě, může být žádost zamítnuta.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

Dotčená osoba je kromě toho informována o svých právech a povinnostech stanovených touto směrnicí.

Důsledky vyplývající z toho, že rozhodnutí nebylo učiněno ve lhůtě stanovené v tomto ustanovení, musí být určeny vnitrostátními právními předpisy příslušného členského státu.

3.    Jsou-li podmínky stanovené články 4 a 5 splněny a příslušná osoba nepředstavuje ohrožení ve smyslu článku 6, přizná dotčený členský stát státnímu příslušníkovi třetí země právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫.

⇩ nový

4.    Pokud se žádost o povolení k dlouhodobému pobytu v EU týká státního příslušníka třetí země, který je držitelem vnitrostátního povolení k pobytu vydaného týmž členským státem v souladu s článkem 14, uvedený členský stát od žadatele nevyžaduje, aby prokázal dodržení podmínek stanovených v čl. 5 odst. 1 a 2, pokud bylo splnění těchto podmínek již ověřeno v souvislosti se žádostí o vnitrostátní povolení k pobytu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

Článek 8

Povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫

1.    S výhradou článku 9 má právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ trvalou povahu.

2.    Členské státy vydávají povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ dlouhodobě pobývajícím rezidentům ⌦ EU ⌫. Doba platnosti povolení je minimálně pět let; po uplynutí doby platnosti se automaticky, případně na základě žádosti, prodlužuje.

3.    Povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ může být vystaveno ve formě lepícího štítku nebo samostatného dokladu. Vystavení se provádí ⌦ se vydává ⌫ v souladu s pravidly a se standardním vzorem podle nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí 39 . Do rubriky „typ povolení“ vyplní členské státy „povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES ⌦ EU ⌫“.

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 4 (přizpůsobený)

4.    Jestliže členský stát vydá povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ státnímu příslušníkovi třetí země, jemuž poskytl mezinárodní ochranu, zapíše do tohoto povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU pod hlavičku „Poznámky“ tuto poznámku: „Mezinárodní ochrana poskytnuta [název členského státu] dne [datum]“.

5.    Jestliže druhý členský stát vydá povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ státnímu příslušníkovi třetí země, jemuž již bylo vydáno povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ jiným členským státem, které obsahuje poznámku uvedenou v odstavci 4, zapíše druhý členský stát tutéž poznámku do povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU ⌦ dlouhodobému pobytu v EU, které vydává ⌫.

Předtím, než druhý členský stát zapíše poznámku uvedenou v odstavci 4, vyžádá si od členského státu uvedeného v poznámce informace o tom, zda dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ nadále požívá mezinárodní ochrany. Členský stát uvedený v poznámce odpoví do jednoho měsíce od obdržení žádosti o informaci. Jestliže byla mezinárodní ochrana odňata konečným rozhodnutím, druhý členský stát uvedenou poznámku nezapíše.

6.    Byla-li v souladu s příslušnými mezinárodními nástroji nebo vnitrostátními právními předpisy odpovědnost za mezinárodní ochranu dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ převedena do druhého členského státu po vydání povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta - EU ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ podle odstavce 5, druhý členský stát odpovídajícím způsobem změní poznámku uvedenou v odstavci 4, a to do tří měsíců po tomto převodu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 9

Odnětí nebo ztráta právního postavení

1.    Dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ ztrácí nárok na právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ , jestliže

a)bylo zjištěno, že právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ bylo získáno podvodem;

b)bylo přijato opatření k vyhoštění ⌦ rozhodnutí o ukončení oprávněného pobytu ⌫ za podmínek stanovených v článku 1312;

c)se nezdržoval na území Společenství ⌦ Unie ⌫ po dobu 12 ⇨ 24 ⇦ po sobě jdoucích měsíců.

2.    Odchylně od odst. 1 písm. c) mohou členské státy stanovit, že nepřítomnost ⌦ ze zvláštních či výjimečných důvodů ⌫ delší než 12 ⇨ 24 ⇦ po sobě jdoucích měsíců nebo nepřítomnost ze zvláštních či výjimečných důvodů neznamená odnětí nebo ztrátu právního postavení.

3.    Členské státy mohou stanovit, že dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ nemá nadále nárok na právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫, ohrožuje-li vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, kterých se dopustil, veřejný pořádek, avšak uvedené ohrožení není důvodem k vyhoštění ⌦ ukončení jeho oprávněného pobytu ⌫ ve smyslu článku 1312.

43a.    Členské státy mohou odejmout právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ v případě odnětí, ukončení platnosti nebo zamítnutí prodloužení mezinárodní ochrany podle čl. 14 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 směrnice 2004/83/ES2011/95/EU, pokud právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta bylo získáno na základě mezinárodní ochrany.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

54.    Dlouhodobě pobývající rezident, který pobýval v souladu s kapitolou III v jiném členském státě, nemá nadále nárok na právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ získané v prvním členském státě, pokud je mu podle článku 2623 toto právní postavení přiznáno v jiném členském státě.

V každém případě ztrácí dotyčná osoba, která po dobu šesti let nepobývala na území členského státu, jenž jí přiznal právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫, nárok na udržení tohoto právního postavení ⌦ dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU ⌫ v uvedeném členském státě.

Odchylně od druhého pododstavce je dotyčný členský stát oprávněn stanovit, že ve zvláštních případech si dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ ponechá své právní postavení v uvedeném členském státě i tehdy, nepobýval-li na území uvedeného členského státu po dobu delší šesti let.

⇩ nový

Dotčené členské státy si mohou vyměňovat informace za účelem ověření ztráty nebo odnětí tohoto právního postavení v souladu s případy uvedenými v tomto odstavci.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

65.    S ohledem na případy uvedené v odst. 1 písm. c) a v odstavci 4 stanoví členské státy, které přiznaly právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, zjednodušený postup pro opětovné získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫.

Uvedený postup se týká zejména případů osob, které pobývaly v druhém členském státě za účelem studia.

Podmínky a postup pro opětovné získání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta stanoví vnitrostátní právo.

⇩ nový

V uvedených případech se členské státy mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat splnění podmínek stanovených v čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1.

Členské státy nevyžadují, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří žádají o opětovné získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, dodržovali integrační opatření.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

76.    Uplynutí doby platnosti povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ v žádném případě nemá za následek odnětí nebo ztrátu právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫.

87.    Nevede-li odnětí nebo ztráta právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ k navrácení ⌦ ukončení oprávněného pobytu ⌫, povolí členský stát dotyčné osobě další setrvání na svém území za předpokladu, že splňuje podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy a nepředstavuje ohrožení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

Článek 10

Procesní záruky

1.    Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ nebo o odnětí tohoto právního postavení obsahuje odůvodnění. Uvedené rozhodnutí je dotyčnému státnímu příslušníkovi třetí země oznámeno v souladu s odpovídajícími oznamovacími postupy podle vnitrostátního práva. V oznámení je uvedeno poučení o opravných prostředcích a lhůta k jejich uplatnění.

2.    Dojde-li k zamítnutí žádosti o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ nebo ke zrušení či odnětí právního postavení nebo není-li doba platnosti povolení k pobytu prodloužena, má dotyčná osoba právo podat v dotčeném členském státě opravný prostředek.

⇩ nový

3.    Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu v souladu s článkem 14, poskytnou držitelům povolení k dlouhodobému pobytu v EU a žadatelům o toto povolení stejné procesní záruky, jako jsou záruky stanovené v jejich vnitrostátních režimech, pokud jsou procesní záruky podle takových vnitrostátních režimů příznivější než záruky stanovené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku a v čl. 7 odst. 2.

Článek 11

Poplatky

Členské státy mohou stanovit poplatky za vyřizování žádostí v souladu s touto směrnicí. Výše poplatků, které členský stát ukládá za zpracovávání žádostí, nesmí být nepřiměřená ani nadměrná.

Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu v souladu s článkem 14, nesmějí od žadatelů o povolení k dlouhodobému pobytu v EU vyžadovat, aby platili vyšší poplatky, než jsou poplatky uložené žadatelům o vnitrostátní povolení k pobytu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 1211

Rovné zacházení

1.    Dlouhodobě pobývajícím rezidentům ⌦ EU ⌫ je přiznáno rovné zacházení jako státním příslušníkům členského státu v těchto oblastech:

a)přístup k zaměstnání a k samostatné výdělečné činnosti za předpokladu, že uvedené činnosti nejsou, byť příležitostně, spojeny s výkonem veřejné moci, podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, včetně podmínek propouštění a odměňování;

b)všeobecné a odborné vzdělávání, včetně stipendií v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

c)uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v souladu s odpovídajícími vnitrostátními postupy;

d)⇨ oblasti ⇦ sociálního zabezpečení, ⇨ uvedené v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 40 a ⇦ sociální podpora a sociální ochrana podle vnitrostátních právních předpisů;

e)daňové výhody;

f)přístup ke zboží a službám a k nabídce výrobků a služeb určených pro veřejnost ⇨ včetně přístupu k soukromému bydlení ⇦ a k možnostem získání ⇨ veřejného ⇦ bydlení;

g)svoboda sdružování a spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů nebo v organizaci, jejíž členové patří k určité profesní skupině, včetně dávek poskytovaných uvedenými organizacemi, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o veřejném pořádku a veřejné bezpečnosti;

h)volný přístup na celé území dotyčného členského státu v rámci omezení stanovených z důvodu bezpečnosti vnitrostátními právními předpisy.

2.    Pokud jde o odst. 1 písm. b), d), e), f) a g), může dotyčný členský stát omezit rovné zacházení na případy, kdy se bydliště nebo obvyklé místo pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ nebo rodinných příslušníků, pro které uplatňuje nárok na dávky, nachází na území dotyčného členského státu.

3.    Členské státy jsou oprávněny omezit rovné zacházení v těchto případech:

a)členské státy si mohou ponechat omezení přístupu k zaměstnání nebo k samostatné výdělečné činnosti, pokud jsou v souladu se stávajícími vnitrostátními právními předpisy nebo s právními předpisy Společenství ⌦ Unie ⌫ uvedené činnosti vyhrazeny pro státní příslušníky uvedených členských států, pro občany Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru;

b)členské státy mohou požadovat pro poskytnutí přístupu k všeobecnému a odbornému vzdělání doklad o přiměřených jazykových znalostech. Přístup k vysokoškolskému vzdělání může být závislý na splnění zvláštních podmínek týkajících se vzdělání.

4. Členské státy mohou omezit rovné zacházení v oblasti sociální podpory a sociální ochrany na základní dávky.

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 6

44a.    Pokud jde o členský stát, který poskytl mezinárodní ochranu, odstavci 3 a 4 není dotčena směrnice 2004/83/ES2011/95/EU.

⇩ nový

5.    Dlouhodobě pobývající rezidenti EU stěhující se do třetí země nebo jejich pozůstalí, kteří pobývají ve třetí zemi a jejichž práva jsou odvozena od dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, obdrží v souvislosti se stářím, invaliditou nebo úmrtím zákonný důchod vyplývající z předcházejícího zaměstnání dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, na nějž vznikl nárok v souladu s právními předpisy uvedenými v článku 3 nařízení (ES) č. 883/2004, a to za stejných podmínek a podle stejné výměry jako státní příslušníci dotčených členských států, kteří se přestěhují do třetí země.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

56.    Členské státy mohou rozhodnout o poskytnutí přístupu k doplňkovým dávkám v oblastech uvedených v odstavci 1.

Členské státy mohou také rozhodnout o přiznání rovného zacházení v oblastech, ⌦ na ⌫ které nejsou v odstavci 1 uvedeny ⌦ se odstavec 1 nevztahuje ⌫ .

⇩ nový

7.    Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu v souladu s článkem 14, přiznají držitelům povolení k dlouhodobému pobytu v EU stejná práva na rovné zacházení, jako jsou práva přiznaná držitelům vnitrostátních povolení k pobytu, pokud jsou tato práva na rovné zacházení příznivější než práva stanovená v tomto článku.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

Článek 1312

Ochrana proti vyhoštění ⌦ rozhodnutím o ukončení oprávněného pobytu ⌫ 

1.    Členské státy mohou učinit rozhodnutí o vyhoštění ⌦ ukončení oprávněného pobytu ⌫ dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ pouze tehdy, představuje-li uvedená osoba skutečné a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

2.    Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 se nesmí zakládat na ekonomických důvodech.

3.    Než učiní rozhodnutí o vyhoštění ⌦ ukončení oprávněného pobytu ⌫ dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫, přihlédnou členské státy k těmto faktorům:

a)délka pobytu na jejich území;

b)věk dané osoby;

c)následky pro danou osobu a její rodinné příslušníky;

d)vazby se zemí pobytu nebo neexistence vazeb se zemí původu.

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 7 písm. a) (přizpůsobený)

3a4.    Jestliže se členský stát rozhodne vyhostit ⌦ ukončit oprávněný pobyt ⌫ dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫, jehož povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU ⌦ dlouhodobému pobytu v EU ⌫ obsahuje poznámku uvedenou v čl. 8 odst. 4, požádá členský stát, který je v dané poznámce uveden, aby potvrdil, zda dotčená osoba v tomto členském státě nadále požívá mezinárodní ochrany. Členský stát uvedený v poznámce odpoví do jednoho měsíce od obdržení žádosti o informaci.

3b5.    Pokud dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ v členském státě uvedeném v poznámce nadále požívá mezinárodní ochrany, je vyhoštěn ⌦ v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 2008/115/ES povinen odejít ⌫ do tohoto členského státu, který tuto osobu a její rodinné příslušníky okamžitě a bez formalit přijme zpět, aniž jsou dotčeny platné právní předpisy Unie či vnitrostátní právní předpisy a aniž je dotčena zásada zachování celistvosti rodiny.

3c6.    Odchylně od odstavce 3b5 si členský stát, který přijal rozhodnutí o vyhoštění ⌦ ukončení oprávněného pobytu ⌫, ponechá v souladu se svými mezinárodními závazky právo vyhostit ⌦ navrátit ⌫ dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ do jiné země, než je členský stát, který poskytl mezinárodní ochranu, pokud tato osoba splňuje podmínky uvedené v čl. 21 odst. 2 směrnice 2004/83/ES2011/95/EU.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

47.    Bylo-li přijato rozhodnutí o vyhoštění ⌦ ukončení oprávněného pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU ⌫, má dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ v příslušném členském státě právo obrátit se na soud.

58.    Dlouhodobě pobývajícím rezidentům ⌦ EU ⌫, kteří nemají dostatek prostředků, bude poskytnuta právní pomoc za stejných podmínek, jaké se vztahují na státní příslušníky dotyčného členského státu.

 🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 7 písm. b)

69.    Tímto článkem není dotčen čl. 21 odst. 1 směrnice 2004/83/ES2011/95/EU.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 1413

Výhodnější vnitrostátní právní předpisy ⌦ Vnitrostátní povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností ⌫

⇨ Touto směrnicí není dotčeno právo členských států ⇦ Členské státy mohou vydávat povolení k pobytu s trvalou nebo neomezenou platností ⇨ jiná než povolení k dlouhodobému pobytu v EU vydaná v souladu s touto směrnicí ⇦ za výhodnějších podmínek, než jaké jsou stanoveny touto směrnicí. Tato povolení k pobytu nepřiznávají právo pobytu v ostatních členských státech, jak je stanoveno v kapitole III.

⇩ nový

Článek 15 
Rodinní příslušníci 

1.    Děti dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU narozené nebo osvojené na území členského státu, který mu vydal povolení k dlouhodobému pobytu v EU, získají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU automaticky, aniž by podléhaly podmínkám stanoveným v článcích 4 a 5. Dlouhodobě pobývající rezident EU podá u příslušných orgánů členského státu, v němž pobývá, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu v EU pro své dítě.

2.    Odchylně od čl. 4 odst. 1 třetího pododstavce a čl. 7 odst. 2 prvního pododstavce směrnice 2003/86/ES lze uplatnit integrační podmínky a opatření zmíněné v uvedených ustanoveních, avšak teprve poté, co bylo dotčeným osobám umožněno sloučení rodiny.

3.    Odchylně od čl. 5 odst. 4 prvního pododstavce směrnice 2003/86/ES, jsou-li splněny podmínky pro sloučení rodiny, je rozhodnutí přijato a oznámeno co nejdříve, nejpozději však do 90 dnů po datu podání žádosti o sloučení rodiny. Odpovídajícím způsobem se použijí ustanovení čl. 7 odst. 2 a článku 10 této směrnice.

4.    Odchylně od čl. 14 odst. 2 směrnice 2003/86/ES členské státy neprovádějí průzkum situace na svém trhu práce.

5.    Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu v souladu s článkem 14, přiznají rodinným příslušníkům dlouhodobě pobývajících rezidentů EU stejná práva, jako jsou práva přiznaná rodinným příslušníkům držitelů takových vnitrostátních povolení k pobytu, pokud jsou uvedená práva příznivější než práva stanovená v odstavcích 1 až 4 tohoto článku.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

KAPITOLA III    

POBYT V OSTATNÍCH ČLENSKÝCH STÁTECH

Článek 1614

Zásada

1.    Dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ získá právo pobytu na území ⇨ druhého členského státu ⇦ jiných členských států, než je členský stát, který uvedené osobě přiznal právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, na období delší tří měsíců za předpokladu splnění podmínek stanovených v této kapitole.

2.    Dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ může pobývat na území druhého členského státu z těchto důvodů:

a)zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost;

b)studium nebo odborné vzdělání;

c)jiné důvody.

3.    V případě výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti uvedené v odst. 2 písm. a) mohou členské státy provést průzkum situace na vlastním trhu práce a uplatnit vnitrostátní postupy týkající se požadavků na obsazení volného pracovního místa nebo na výkon uvedených činností.

Z důvodů politiky trhu práce mohou členské státy dávat přednost občanům Unie, státním příslušníkům třetích zemí, stanoví-li tak právo Společenství, a také státním příslušníkům třetích zemí, kteří v dotyčném členském státě oprávněně pobývají a pobírají v tomto státě podporu v nezaměstnanosti.

4.    Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy omezit počet osob, které mají nárok na přiznání práva pobytu, za předpokladu, že uvedená omezení týkající se přijímání státních příslušníků třetích zemí jsou již v době přijetí této směrnice stanovena ve stávajících právních předpisech.

53.    Tato kapitola se netýká pobytu dlouhodobě pobývajících rezidentů na území členských států, kteří

a)jsou vysláni poskytovatelem služeb jako zaměstnanci za účelem poskytování přeshraničních služeb;

b)jsou poskytovateli přeshraničních služeb.

Členské státy mohou v souladu s vnitrostátními právními předpisy rozhodnout o podmínkách, za jakých dlouhodobě pobývající rezidenti, kteří chtějí odcestovat do druhého členského státu za účelem výkonu hospodářské činnosti jako sezónní pracovníci, mohou v dotyčném členském státě pobývat. Na přeshraniční pracovníky se mohou vztahovat zvláštní vnitrostátní právní předpisy.

64.    Tato kapitola se použije, aniž jsou dotčeny právní předpisy Společenství ⌦ Unie ⌫ v oblasti sociálního zabezpečení s ohledem na státní příslušníky třetích zemí.

Článek 1715

Podmínky pPobytu v druhém členském státě

1.    Dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ podá co nejdříve a nejpozději tři měsíce po vstupu na území druhého členského státu u příslušných orgánů uvedeného členského státu žádost o povolení k pobytu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Členské státy mohou povolit ⇨ povolí ⇦, aby dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ podal žádost o povolení k pobytu příslušným orgánům druhého členského státu v době, kdy stále pobývá na území prvního členského státu.

2.    Členské státy mohou od dotyčných osob požadovat, aby prokázaly, že mají

a)stálé a pravidelné příjmy, ⇨ které mohou být rovněž poskytnuty třetí stranou a ⇦ které jsou dostatečné k zajištění jejich výživy a výživy jejich rodinných příslušníků, aniž by využívaly systém sociální podpory dotčeného členského státu. Pro každou kategorii uvedenou v čl. 1416 odst. 2 členské státy posoudí tyto příjmy z hlediska jejich povahy a pravidelnosti a mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a minimálního důchodu;

b)zdravotní pojištění, které kryje všechna rizika v druhém členském státě běžně krytá státním příslušníkům dotčeného členského státu.

3.    Členské státy mohou požadovat, aby státní příslušníci třetích zemí dodržovali integrační opatření v souladu s vnitrostátním právem.

Tato podmínka se neuplatňuje, pokud byli dotyční státní příslušníci třetích zemí povinni dodržovat integrační opatření podle čl. 5 odst. 2, aby získali právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.

Aniž je dotčen druhý pododstavec, může se od dotyčných osob požadovat účast v jazykových kurzech.

4.    K žádosti se přiloží doklady stanovené vnitrostátními právními předpisy o splnění stanovených podmínek dotčenou osobou a platné povolení k dlouhodobému pobytu a platný cestovní doklad nebo jejich ověřené opisy.

Doklady uvedené v prvním pododstavci mohou zahrnovat také doklady o přiměřeném ubytování.

Druhý členský stát je oprávněn od dotyčných osob požadovat, aby prokázaly zejména,

a)v případě výkonu hospodářské činnosti,

i)jsou-li v zaměstnaneckém poměru, že mají pracovní smlouvu, prohlášení od zaměstnavatele, že si uvedené osoby najímá, nebo návrh pracovní smlouvy za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy. Členské státy určí, který z uvedených dokladů je požadován;

ii)pracují-li jako osoby samostatně výdělečně činné, že disponují přiměřenými finančními prostředky, které jsou v souladu s požadavky vnitrostátního práva k výkonu uvedené hospodářské činnosti nezbytné, a předložily požadované doklady a povolení;

b)v případě studia nebo odborného vzdělávání je druhý členský stát oprávněn od dotyčných osob požadovat doklady o řádném zápisu v oficiálně uznávaném vzdělávacím zařízení za účelem studia nebo odborného vzdělávání.

⇩ nový

Pokud jde o výkon hospodářské činnosti v rámci regulovaného povolání podle definice v čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES, je dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU pro účely žádosti o povolení k pobytu ve druhém členském státě přiznáno rovné zacházení jako občanům Unie, pokud jde o uznávání odborných kvalifikací, v souladu s platným unijním a vnitrostátním právem.

5.    Dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi EU se umožní začít pracovat nebo studovat ve druhém členském státě nejpozději 30 dnů po datu podání úplné žádosti.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 1816

⌦ Pobyt ve druhém členském státě pro ⌫ Rrodinníé příslušníciky

1.    Vykonává-li dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ právo pobytu v druhém členském státě a byla-li rodina již založena v prvním členském státě, jsou rodinní příslušníci , kteří splňují podmínky uvedenéí v čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/86/ES oprávněni doprovázet dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ nebo se k němu připojit.

2.    Vykonává-li dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ právo pobytu v druhém členském státě a byla-li rodina již založena v prvním členském státě, mohou být jiní rodinní příslušníci dlouhodobě pobývajícího rezidenta než ti, kteří splňují podmínky ⌦ jsou ⌫ uvedenéi v čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/86/ES, oprávněni jej doprovázet nebo se k němu připojit.

3.    Na podání žádosti o povolení k pobytu se použije čl. 1517 odst. 1.

4.    Druhý členský stát může od dotyčných rodinných příslušníků požadovat, aby spolu se žádostí o povolení k pobytu předložili tyto doklady:

a)své povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES ⌦ EU ⌫ nebo povolení k pobytu a platný cestovní doklad nebo ověřené opisy těchto dokladů;

b)doklad o tom, že pobývali v prvním členském státě jako rodinní příslušníci dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫;

c)doklad o tom, že mají stálé a pravidelné příjmy, ⇨ které mohou být rovněž poskytnuty třetí stranou a ⇦ které postačují k zajištění jejich výživy bez využívání systému sociální podpory dotyčného členského státu, nebo že dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ disponuje pro jejich potřeby uvedenými příjmy a pojištěním, jakož i zdravotním pojištěním kryjícím všechna rizika v druhém členském státě. Členské státy posoudí uvedené příjmy z hlediska jejich povahy a pravidelnosti a mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a minimálního důchodu.

5.    Pokud rodina nebyla založena v prvním státě, použije se směrnice 2003/86/ES.

Článek 1917

Veřejný pořádek a veřejná bezpečnost

1.    Členské státy mohou zamítnout žádosti o pobyt podané dlouhodobě pobývajícími rezidenty ⌦ EU ⌫ nebo jejich rodinnými příslušníky, představuje-li dotyčná osoba ohrožení veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

Při přijímání příslušného rozhodnutí členský stát posoudí závažnost nebo druh protiprávního jednání proti veřejnému pořádku nebo veřejné bezpečnosti, kterého se dopustil dlouhodobě pobývající rezident nebo jeho rodinný příslušník, nebo nebezpečí, které dotyčná osoba představuje.

2.    Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 se nesmí zakládat na ekonomických důvodech.

Článek 2018

Veřejné zdraví

1.    Členské státy mohou zamítnout žádosti o pobyt podané dlouhodobě pobývajícími rezidenty ⌦ EU ⌫ nebo jejich rodinnými příslušníky, představuje-li dotyčná osoba ohrožení veřejného zdraví ⇨ podle definice v čl. 2 bodě 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 41  ⇦.

2.    Jedinými chorobami, které mohou ospravedlnit zamítnutí vstupu nebo pobytu na území druhého členského státu, jsou choroby stanovené v použitelných nástrojích Světové zdravotnické organizace a další infekční nebo parazity vyvolané nakažlivé choroby, které jsou předmětem opatření na ochranu státních příslušníků hostitelské země. Členské státy nesmějí zavádět žádná nové omezující předpisy nebo opatření.

3.    Choroby, které vypukly až poté, co bylo vydáno první povolení k pobytu v druhém členském státě, nejsou důvodem k zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení nebo k vyhoštění ze země.

4.    Členský stát může u osob, na které se vztahuje tato směrnice, požadovat lékařské vyšetření, aby se prokázalo, že netrpí žádnou z chorob uvedených v odstavci 2. Tato lékařská vyšetření, která mohou být bezplatná, se neprovádějí systematicky.

Článek 2119

Posouzení žádostí a vydání povolení k pobytu

1.    Příslušné vnitrostátní orgány ⇨ přijmou rozhodnutí ohledně žádosti a písemně uvědomí žadatele co nejdříve, avšak nejpozději do 90 dnů ⇦ vyřizují žádosti do čtyř měsíců ode dne jejich podání ⌦ žádosti ⌫.

Lhůta stanovená v prvním pododstavci může být prodloužena nejvýše o tři měsíce ⇨ 30 dnů ⇦, pokud k žádosti nebyly přiloženy písemné doklady uvedené v článcích 1517 a 1618, nebo za mimořádných okolností souvisejících s obtížností posouzení žádosti. V uvedených případech je žadatel o dané skutečnosti informován příslušnými vnitrostátními orgány.

2.    Jsou-li splněny podmínky stanovené v článcích 1416, 1517 a 1618, s výhradou ustanovení o veřejném pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejném zdraví v článcích 1719 a 1820, vydá druhý členský stát dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi ⌦ EU ⌫ povolení k pobytu s možností prodloužení doby platnosti. Doba platnosti tohoto povolení k pobytu bude po jejím uplynutí na základě žádosti, je-li nezbytná, prodloužena. Druhý členský stát uvědomí o svém rozhodnutí první členský stát.

3.    Druhý členský stát vydá rodinným příslušníkům dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ povolení k pobytu s možností prodloužení doby platnosti, která mají stejnou dobu platnosti jako povolení vydané dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi ⌦ EU ⌫.

⇩ nový

4.    Odchylně od čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86/ES se pro účely výpočtu doby pobytu, jež se vyžaduje k získání samostatného povolení k pobytu, kumulují doby pobytu v různých členských státech. Členské státy mohou vyžadovat, aby v případě podání žádosti o samostatné povolení k pobytu tomuto podání bezprostředně předcházely dva roky oprávněného a nepřetržitého pobytu na území členského státu, v němž byla žádost o samostatné povolení k pobytu podána.

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 8 (přizpůsobený)

Článek 2219a

Změny povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU

1.    Obsahuje-li povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU poznámku uvedenou v čl. 8 odst. 4 a došlo-li v souladu s příslušnými mezinárodními nástroji nebo vnitrostátními právními předpisy k převodu odpovědnosti za mezinárodní ochranu dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ do druhého členského státu předtím, než tento členský stát vydal povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU podle čl. 8 odst. 5, tento druhý členský stát požádá členský stát, který povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU vydal, aby uvedenou poznámku odpovídajícím způsobem změnil.

2.    Pokud byla dlouhodobě pobývajícímu rezidentu ⌦ EU ⌫ poskytnuta mezinárodní ochrana ve druhém členském státě před tím, než tento členský stát vydal povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU podle čl. 8 odst. 5, tento členský stát požádá členský stát, který povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU vydal, aby uvedené povolení změnil a zapsal do něj poznámku uvedenou v čl. 8 odst. 4.

3.    Na základě žádosti uvedené v odstavcích 1 a 2 členský stát, který vydal povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU, vydá pozměněné povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU do tří měsíců od obdržení žádosti od druhého členského státu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Článek 2320

Procesní záruky

1.    Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k pobytu obsahuje odůvodnění. Toto rozhodnutí je oznámeno dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země v souladu s odpovídajícími oznamovacími postupy podle vnitrostátního práva. V oznámení je uvedeno poučení o opravných prostředcích a lhůta k jejich uplatnění.

Důsledky vyplývající z toho, že rozhodnutí nebylo učiněno ve lhůtě stanovené tímto ustanovenímv čl. 21 odst. 1, musí být určeny vnitrostátními právními předpisy příslušného členského státu.

2.    Je-li žádost o povolení k pobytu zamítnuta, nebo není-li doba platnosti povolení prodloužena nebo je odejmuto, má dotyčná osoba právo podat v dotčeném členském státě opravný prostředek.

Článek 2421

Zacházení poskytované v druhém členském státě

1.    Jakmile dlouhodobě pobývající rezidenti ⌦ EU ⌫ obdrží povolení k pobytu v druhém členském státě podle článku 1921, je jim ⇨ a jejich rodinným příslušníkům ⇦ zajištěno v tomto státě rovné zacházení v oblastech a za podmínek uvedených v článku 1112.

2.    Dlouhodobě pobývající rezidenti ⌦ EU ⌫ ⇨ a jejich rodinní příslušníci ⇦ mají v souladu s odstavcem 1 přístup na trh práce.

Členské státy mohou stanovit, že osoby uvedené v čl. 14 odst. 2 písm. a) mají na dobu nejdéle 12 měsíců za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy omezený přístup k jiným pracovním činnostem, než pro které jim bylo uděleno povolení k pobytu.

⇩ nový

Členské státy mohou stanovit, že dlouhodobě pobývající rezidenti EU a jejich rodinní příslušníci, kteří vykonávají hospodářskou činnost jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné, musí příslušným orgánům oznámit každou změnu zaměstnavatele nebo hospodářské činnosti. Tímto požadavkem není dotčeno právo dotčených osob zahájit a vykonávat novou činnost.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Členské státy mohou v souladu s vnitrostátním právem stanovit podmínky, za kterých mohou mít osoby uvedené v čl. 1416 odst. 2 písm. b) nebo c) ⇨ a jejich rodinní příslušníci ⇦ přístup k zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti.

3.    Jakmile rodinní příslušníci dlouhodobě pobývajícího rezidenta obdrží povolení k pobytu v druhém členském státě podle článku 19, požívají v tomto státě práva uvedená v článku 14 směrnice 2003/86/ES.

Článek 2522

Odnětí povolení k pobytu a povinnost zpětného převzetí

1.    Dokud státní příslušník třetí země neobdržel právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫, je druhý členský stát oprávněn rozhodnout o zamítnutí prodloužení doby platnosti nebo o odnětí povolení k pobytu a může dotyčnou osobu a její rodinné příslušníky v souladu s postupy stanovenými vnitrostátními právními předpisy, včetně postupů navrácení, přimět v následujících případech k opuštění svého území:

   a)    z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti podle článku 1719;

   b)    nejsou-li nadále plněny podmínky stanovené v článcích 1416, 1517 a 1618;.

c)nepobývá-li státní příslušník třetí země v dotčeném členském státě oprávněně.

2.    Přijme-li druhý členský stát jedno z opatření uvedených v odstavci 1, ⇨ požádá dotčenou osobu a její rodinné příslušníky, aby odešli na území prvního členského státu v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 2008/115/ES. ⇦ pPrvní členský stát převezme okamžitě a bez formalit dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ a jeho rodinné příslušníky zpět. Druhý členský stát oznámí své rozhodnutí prvnímu členskému státu ⌦ informuje první členský stát ⌫ ⇨ o uplatnění postupu stanoveného v čl. 6 odst. 2 směrnice 2008/115/ES ⇦.

3.    Dokud státní příslušník třetí země neobdrží právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a aniž je dotčena povinnost zpětného převzetí uvedená v odstavci 2, je druhý členský stát oprávněn v souladu s článkem 12 a podle záruk obsažených v tomto článku přijmout rozhodnutí o navrácení státního příslušníka třetí země z území Unie ze závažných důvodů týkajících se veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.

V tom případě konzultuje druhý členský stát přijetí uvedeného rozhodnutí první členský stát.

Pokud druhý členský stát rozhodne o navrácení dotyčného státního příslušníka třetí země, učiní veškerá vhodná opatření k účinnému provedení rozhodnutí. V tom případě poskytne druhý členský stát prvnímu členskému státu užitečné informace o provádění rozhodnutí o navrácení.

🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 9 (přizpůsobený)

⇨ nový

33a.    Pokud mezitím nebyla odňata mezinárodní ochrana nebo pokud daná osoba nespadá do jedné z kategorií uvedených v čl. 21 odst. 2 směrnice 2004/83/ES2011/95/EU, odstavec 3 tohoto článku se nepoužije na ⇨ druhý členský stát nenavrátí ⇦ státní příslušníky třetích zemí, jejichž povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU vydané prvním členským státem obsahuje poznámku uvedenou v čl. 8 odst. 4 této směrnice.

Tímto odstavcem není dotčen čl. 21 odst. 1 směrnice 2004/83/ES2011/95/EU.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

4.    Rozhodnutí o navrácení nesmějí být v případech uvedených v odst. 1 písm. b) a c) doprovázena trvalým zákazem pobytu.

45.    Povinnost zpětného převzetí uvedená v odstavci 2 se stanoví, aniž je dotčena možnost, aby se dlouhodobě pobývající rezident ⌦ EU ⌫ a jeho rodinní příslušníci usadili ve třetím členském státě.

Článek 2623

Získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ v druhém členském státě

1.    S výhradou článků 3, 4, 5 a 6 přizná na základě žádosti druhý členský stát dlouhodobě pobývajícím rezidentům ⌦ EU ⌫ právní postavení stanovené článkem 7. Druhý členský stát oznámí své rozhodnutí prvnímu členskému státu.

⇩ nový

2.    Odchylně od čl. 4 odst. 1 a 3 přizná druhý členský stát právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU státním příslušníkům třetích zemí, kteří po získání práva pobytu v souladu s touto kapitolou pobývali na jeho území oprávněně a nepřetržitě po dobu tří let bezprostředně před podáním příslušné žádosti.

3.    Druhý členský stát není povinen přiznat nárok na sociální pomoc nebo podporu při studiu, včetně odborné přípravy, spočívající ve stipendiích nebo studentských půjčkách dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU jiným než pracovníkům, osobám samostatně výdělečně činným a jejich rodinným příslušníkům před dokončením pětiletého oprávněného a nepřetržitého pobytu na jeho území.

Druhý členský stát se může rozhodnout přiznat nárok na takovou pomoc dlouhodobě pobývajícím rezidentům EU před dokončením pětiletého oprávněného a nepřetržitého pobytu za předpokladu, že zajistí stejné zacházení i s občany Unie vykonávajícími práva na volný pohyb v souladu se směrnicí 2004/38/ES nebo článkem 21 Smlouvy o fungování EU, jinými než zaměstnanci, osobami samostatně výdělečně činnými nebo osobami, které si toto postavení ponechávají, s jejich rodinnými příslušníky, jakož i se státními příslušníky třetích zemí požívajícími práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie jiných než zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných nebo osob, které si toto postavení ponechávají, na základě dohody mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a třetími zeměmi na straně druhé, a s jejich rodinnými příslušníky.

4.    Odchylně od čl. 13 odst. 2 a pouze před dokončením pěti let oprávněného a nepřetržitého pobytu na jeho území může druhý členský stát přijmout rozhodnutí o ukončení oprávněného pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, který ukončil zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, pokud nemá pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné příjmy a zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, aby se nestal nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci uvedeného státu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

25.    Postup stanovený v článku 7 se použije pro podání a posouzení žádostí o přiznání ⌦ právního ⌫ postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ⌦ EU ⌫ v druhém členském státě. Článek 8 se použije pro vydání povolení k pobytu. Je-li žádost zamítnuta, použijí se procesní záruky stanovené článkem 10.

KAPITOLA IV    

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

⇩ nový

Článek 27 
Přístup k informacím 

1.    Členské státy zajistí snadný přístup k informacím pro žadatele o povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, které se týkají 

(a)písemných dokladů potřebných pro žádost;

(b)podmínek získání právního postavení a pobytu platných pro státní příslušníky třetích zemí a jejich rodinné příslušníky, včetně jejich práv a povinností a procesních záruk.

2.    Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu v souladu s článkem 14, zajistí stejný přístup k informacím o povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, jako je přístup poskytovaný v souvislosti s těmito vnitrostátními povoleními k pobytu.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

Článek 2824

Zpráva a prověrková doložka

Komise pravidelně a poprvé nejpozději 23. ledna 2011 ⌦ [dva roky po skončení lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu] ⌫ předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech a případně navrhne nezbytné ⌦ jakékoli ⌫ změny ⌦ , které považuje za nezbytné ⌫. Tyto návrhy změn ⌦ , jsou-li nutné, ⌫ se týkají především článků 4, 5, 9, 1112 a kapitoly III.

⇩ nový

Ve výše uvedené zprávě Komise konkrétně posoudí dopady požadované doby pobytu stanovené v čl. 4 odst. 1 na integraci státních příslušníků třetích zemí, včetně možných přínosů zkrácení této doby, přičemž zohlední mimo jiné různé faktory významné pro integraci státních příslušníků třetích zemí v členských státech.

 🡻 2011/51/EU čl. 1 bod 10

⇨ nový

Článek 2925

Kontaktní místa

Členské státy určí kontaktní místa odpovědná za přijímání a předávání informací a dokumentů uvedených v článcích 8, ⇨ 9, ⇦ 1213, 1921, 19a22, 2225 a 2326.

🡻 2003/109/ES (přizpůsobený)

⇨ nový

Členské státy zajistí nezbytnou spolupráci při výměně informací a dokladů podle prvního pododstavce.

Článek 3026

Provedení

1.    Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s ⌦ čl. 1 písm. b), čl. 4 odst. 1 až 3 a 5, čl. 5 odst. 2 a 4, čl. 7 odst. 1, 2 a 4, čl. 8 odst. 3, čl. 9 odst. 1 písm. c), čl. 9 odst. 2, 5 a 6, čl. 10 odst. 3, článkem 11, čl. 12 odst. 1 písm. d) a f), čl. 12 odst. 2, 5 a 7, článkem 13, článkem 14, článkem 15, čl. 16 odst. 1, čl. 17 odst. 1, 2, 4 a 5, čl. 18 odst. 1, článkem 20, čl. 21 odst. 1 a 4, článkem 24, čl. 25 odst. 1, 2 a 3, čl. 26 odst. 2 až 4, článkem 27, článkem 28 a článkem 29 ⌫ touto směrnicí nejpozději do 23. ledna 2006 ⇨ […] ⇦. Neprodleně o nich uvědomí ⌦ sdělí ⌫ Komisi ⌦ jejich znění ⌫ .

Tato opatření přijatá ⌦ Tyto předpisy přijaté ⌫ členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. ⌦ Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. ⌫ Způsob odkazu si stanoví členské státy. ⌦ Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy. ⌫

⌦ 2.    Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. ⌫

⌦ Článek 31 ⌫

⌦ Zrušení ⌫

⌦ Směrnice 2003/109/ES ve znění směrnice uvedené v příloze I části A se zrušuje s účinkem ode dne [jeden den po datu stanoveném v čl. 30 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice], aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze I části B ve vnitrostátním právu. ⌫

⌦ Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II. ⌫

Článek 3227

Vstup v platnost ⌦ a použitelnost ⌫

Tato směrnice vstupuje v platnost ⌦ dvacátým ⌫ dnem ⌦ po ⌫ vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

⌦ Ustanovení čl. 1 písm. a), článku 3, čl. 4 odst. 4 a 6, čl. 5 odst. 1 a 2, článku 6, čl. 7 odst. 3, čl. 8 odst. 2 a 4 až 6, čl. 9 odst. 1 písm. a) a b), čl. 9 odst. 2 až 4, 7 a 8, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) a písm. e) až h), čl. 12 odst. 3, 5 a 7, čl. 13 odst. 1 a 3 až 9, čl. 16 odst. 2 až 4, čl. 17 odst. 2 a 3, čl. 18 odst. 2 až 5, článku 19, článku 20, čl. 21 odst. 2 a 3, článku 22, článku 23, čl. 25 odst. 3 a 4, čl. 26 odst. 1 a 3 se použijí ode dne [jeden den po datu uvedeném v čl. 30 odst. 1 prvním pododstavci….]. ⌫

Článek 3328

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se ⌦ Smlouvami ⌫ Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne

(1)     COM(2020) 609 final

(2)    COM(2022) 655.

(3)    COM(2022) 657.

(4)     https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Migration_and_migrant_population_statistics#Migrant_population:_23_million_non-EU_citizens_living_in_the_EU_on_1_January_2020  

(5)     http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=migr_reslong&lang=en  

(6)    Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).

(7)     https://ec.europa.eu/home-affairs/what-we-do/policies/legal-migration/fitness-check_en#:~:text =

(8)     KOM(2011) 585 , první zpráva o provádění, a COM(2019) 161 , druhá zpráva o provádění .

(9)    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o nových způsobech legální migrace pracovních sil (2020/2010(INI)) .

(10)    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 obsahující doporučení Komisi k politice a právním předpisům v oblasti legální migrace (2020/2255(INL) .

(11)     COM(2020) 609 final

(12)    Směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 17), revidovaná směrnicí (EU) 2021/1883 ze dne 20. října 2021 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a o zrušení směrnice Rady 2009/50/ES (Úř. věst. L 382, 28.10.2021, s. 1).

(13)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1). Přepracování směrnice o jednotném povolení je rovněž součástí balíčku opatření týkajících se získávání kvalifikovaných a talentovaných lidí.

(14)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 21).

(15)    Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12).

(16)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98).

(17)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).

(18)    COM(2020) 758 final.

(19)    COM(2020) 456 final.

(20)    COM(2020) 274 final.

(21)    Žádné opatření navržené v oblasti legální migrace se však „nedotýká práva členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné“ (čl. 79 odst. 5 Smlouvy o fungování EU).

(22)    Viz kontrola účelnosti, strana 3.

(23)     https://ec.europa.eu/home-affairs/system/files/2019-03/201903_legal-migration-check-annex-3aii-icf_201806.pdf  

(24)     https://ec.europa.eu/home-affairs/content/public-consultation-future-eu-legal-migration_en  

(25)    ICF, Study in support of the Impact assessments on the revision of Directive 2003/109/EC and Directive 2011/98/EU.

(26)    EMN (2021) Ad Hoc Query 2021.36 to support an impact assessment study on the revision of the Single Permit Directive.

(27)    Viz akční plán Evropské komise pro integraci a začleňování na období 2021–2027.

(28)    Přezkum akčního plánu Komise v polovině období proběhne na konci roku 2024.

(29)     https://ec.europa.eu/info/sites/default/files/2021_commission_work_programme_annexes_en.pdf  

(30)    Zpráva Komise o režimech občanství pro investory a režimech pobytu pro investory v Evropské unii (COM(2019) 12 final).

(31)    Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).

(32)    Viz příloha I část A.

(33)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77). 

(34)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).

(35)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).

(36)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98).

(37)    Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12).

(38)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).

(39)    Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 1).

(40)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).

(41)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1).

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 27.4.2022

COM(2022) 650 final

PŘÍLOHY

návrhu

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (přepracované znění)

{SEC(2022) 200 final} - {SWD(2022) 650 final} - {SWD(2022) 651 final}

🡹 

PŘÍLOHA I

Část A

Zrušená směrnice a seznam jejích změn 
(podle článku 31)

Část B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu 
(podle článku 31)

_____________

PŘÍLOHA II

Srovnávací tabulka

_________