EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 25.5.2016

COM(2016) 283 final

2016/0148(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

(Text s významem pro EHP)

{SWD(2016) 164 final}
{SWD(2016) 165 final}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Článek 21a nařízení 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, dále „nařízení SOOS“) 1 uvádí, že Komise zhodnotí účinnost a mechanismy fungování tohoto nařízení a podrobně prozkoumá možnost zařazení dalších zákonů na ochranu zájmů spotřebitelů do přílohy. V návaznosti na toto zhodnocení Komise v případě potřeby předloží legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

Komise provedla externí hodnocení 2 fungování nařízení SOOS, které bylo zahájeno v roce 2012. Následovala veřejná konzultace 3 (2013–2014), spotřebitelský summit v roce 2013 4 , dvě zprávy vydané v letech 2009 5 a 2012 6 a zpráva Komise o fungování systému nařízení SOOS z roku 2014 7 . Posouzení dopadů, jehož cílem bylo posoudit potřebu tohoto legislativního návrhu, bylo provedeno v roce 2015. Komise si také pro podporu hodnocení nařízení SOOS nechala vypracovat právní a hospodářské studie 8 . Uzavření této revize, které bylo původně provedeno do konce roku 2014, bylo odloženo, aby bylo možné vzít v úvahu i politické priority současné Komise.

Strategie jednotného digitálního trhu 9 , kterou Komise přijala 6. května 2015, avizovala, že Komise předloží návrh na revizi nařízení SOOS s cílem vyvinout účinnější mechanismy spolupráce mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů EU na ochranu zájmů spotřebitele. Strategie jednotného trhu 10 , kterou Komise přijala 28. října 2015, dále zopakovala, že Komise zlepší vymáhání dodržování unijních právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitele ze strany vnitrostátních orgánů reformou nařízení SOOS.

Zpráva Komise podle článku 21a nařízení SOOS, s přihlédnutím k posouzení dopadů, které bylo dokončeno v roce 2015, předkládá výsledky posouzení účinnosti a mechanismů fungování nařízení SOOS. Dochází k závěru, že aby bylo možné reagovat na výzvy digitální ekonomiky a rozvoj přeshraničního maloobchodu v EU, je třeba současné nařízení nahradit novým. Tuto zprávu Komise předkládá společně se svým návrhem nařízení, které má stávající nařízení SOOS nahradit.

Tento návrh modernizovaného nařízení je součástí pracovního programu Komise na rok 2016 11 , a vychází ze zkušenosti s posílenou spoluprací v rámci sítě SOOS od roku 2007. Tato důvodová zpráva uvádí důvody návrhu, soustředí se na jeho hlavní prvky a zejména na nově navrhované nástroje spolupráce.

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

1.1.Politické souvislosti: potřeba formálního mechanismu spolupráce v oblasti přeshraničního prosazování právních předpisů

Nařízení SOOS harmonizuje rámec spolupráce mezi vnitrostátními orgány v EU 12 , aby jejich opatření v oblasti vymáhání práva mohla pokrýt kompletní rozměr jednotného trhu 13 . Primárním cílem nařízení SOOS je zajistit právní jistotu na jednotném trhu prostřednictvím jednotného prosazování spotřebitelského acquis Unie, jak je uvedeno v příloze k nařízení 14 . Stávající vnitrostátní úpravy vymáhání unijního spotřebitelského práva nejsou v přeshraničním kontextu dostatečné. Účinná unijní přeshraniční spolupráce orgánů veřejné moci při vymáhání práva je proto klíčová, aby obchodníci, kteří neplní své povinnosti, nemohli využívat mezer, územních a dalších omezení donucovací kapacity jednotlivých členských států.

V současné době se využívají mechanismy varování a vzájemné pomoci 15 , které doplňuje sada minimálních pravomocí 16 , které potřebují vnitrostátní orgány k účinné a právně kvalitní přeshraniční spolupráci. Existuje také mechanismus pro řešení nezákonných praktik týkajících se více než dvou zemí 17 , kdy jsou problémy společného zájmu řešeny členskými státy za pomoci Komise.

1.2.Vyhodnocení fungování nařízení SOOS

V roce 2012 Komise najala dodavatele k provedení hodnocení nařízení SOOS 18 , jehož závěr byl, že nařízení SOOS je přínosné pro příslušné orgány, spotřebitele i obchodníky, a které potvrdilo vhodnost a závažnost jeho cílů 19 . Hodnocení též zdůraznilo, že tyto cíle nebyly v úplnosti splněny a že nebyl využit veškerý potenciál nařízení 20 . Základní poznatky se týkají 21 :

působnosti nařízení SOOS: hodnotící zpráva navrhla přezkoumat potřebu aktualizace přílohy nařízení SOOS s cílem zajistit konzistenci mezi odvětvovými a horizontálními právními předpisy, které jsou v současné době zařazeny do přílohy, zejména v odvětví přepravy a finančních služeb 22 ;

překážek vznikajících v důsledku rozdílů mezi vnitrostátními procesněprávními úpravami a pravomocemi vymáhání práva: hodnotící zpráva navrhla přezkoumat možnosti zahrnutí minimálních procesněprávních norem do nařízení SOOS a rozšířit minimální pravomoci vyšetřování a vymáhání práva orgánů SOOS 23 s cílem překonat určité potíže, pokud jde o účinnost spolupráce 24 ;

fungování sítě SOOS a společných opatření a úlohy Komise a dalších subjektů: hodnotící zpráva zdůraznila, že podle současného nařízení SOOS není možné plně řešit rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, k nimž dochází souběžně ve více členských státech 25 . Určila, že je třeba poskytnout další pokyny síti SOOS, pokud jde o použití a koordinaci společných opatření pro vymáhání práva 26 , včetně vyjasnění úlohy Komise 27 v těchto opatřeních. Odůvodnění a cíle návrhu

1.3.Odůvodnění a cíle návrhu

Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele zlepšuje vymáhání dodržování právních předpisů v této oblasti v celé EU 28 . Na hlavních spotřebitelských trzích však i nadále přetrvává vysoká míra neshody se základními unijními spotřebitelskými pravidly. Současný rámec nezajišťuje důrazné a stejné vymáhání těchto zákonů v celé Unii, což je pro udržení dynamického jednotného digitálního trhu nezbytné.

K řešení zjištěných nedostatků nařízení SOOS je proto třeba legislativní návrh. Obecným cílem návrhu je vypracovat moderní, účinný a účelný mechanismus SOOS, který sníží újmu pro spotřebitele způsobovanou přeshraničním a rozsáhlým porušováním unijního spotřebitelského práva. Zejména se jedná o snižování výskytu situací, kdy nejsou významná přeshraniční a rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele detekována či dostatečně řešena prostřednictvím rámce SOOS, a o zajištění, aby orgány zabývající se ochranou spotřebitele přijímaly s ohledem na stejné nekalé praktiky stejné závěry.

1.4.Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Komise navrhuje stávající nařízení SOOS modernizovat prohloubením míry harmonizace s cílem řešit výše uvedené problémy a zlepšit přeshraniční vymáhání spotřebitelských právních předpisů na jednotném trhu.

Návrh dále rozvíjí zásady stávajícího nařízení SOOS v oblastech, které vyžadují posílení z důvodu rozšíření působnosti a rozsahu porušování práva na jednotném trhu, zejména pak na jeho internetové části. Jednou z takových oblastí je spolupráce, jež je třeba při řešení rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Kromě jiných nástrojů se navrhuje, aby byla významná a škodlivá porušování práva, která se týkají nejméně 3/4 členských států, v nichž společně žijí nejméně 3/4 obyvatel EU, řešena s využitím společného postupu na úrovni Unie. Navrhuje se, že o zahájení společného postupu rozhodne Komise, která bude v rámci takového postupu hrát povinnou koordinační úlohu. Účast v takovém společném postupu bude navíc pro dotčené členské státy povinná.

Navrhované nástroje představují významný krok vpřed ve spolupráci při vymáhání práva, pokud jde o účinnou, účelnou a přiměřenou odpověď na rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí vyznačující se významnou újmou pro spotřebitele a jednotný trh.

Vzhledem k tomu, že navrhované změny jsou mnohočetné, navrhuje Komise v souladu se zásadami zlepšené právní úpravy nahradit stávající nařízení SOOS novým nařízením, které bude tyto změny konsolidovat.

1.5.Soulad s ostatními politikami Unie

Návrh je plně v souladu a slučitelný se stávajícími politikami Unie, včetně politik v odvětví dopravy, kde konkrétní právní předpisy o právech cestujících určují pravidla pro odškodňování spotřebitelů 32 . Doplňuje dohody o spolupráci (výměny informací mezi orgány), které jsou k dispozici v odvětvových nástrojích, kterých se nařízení SOOS týká.

Návrh nezdvojuje stávající odvětvová pravidla v těchto unijních právních předpisech. Stávající pravidla budou uplatňována ve vztahu k odškodnění spotřebitelů v dotčených odvětvích i v kontextu SOOS, zejména za účelem výpočtu výše odškodnění (např. při letecké přepravě cestujících). Návrh tato pravidla doplňuje zajištěním pravomocí a postupů spolupráce pro řešení porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

Nařízení je v souladu s mechanismy přeshraniční spolupráce podle směrnice o platebních účtech a směrnice o úvěrech na bydlení, jejichž ustanovení se nařízení SOOS týká. S ohledem na stávající mechanismy spolupráce v případě porušování práva uvnitř Unie dle těchto směrnic se kapitola III (mechanismus vzájemné pomoci) na případy porušování práva uvnitř Unie dle těchto směrnic nepoužije. Kapitola IV se použije v plném rozsahu na rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele podle těchto směrnic. V zájmu zajištění soudržnosti činností na poli finančních služeb je třeba o koordinovaných a společných opatřeních dle oddílů I a II kapitoly IV nařízení informovat Evropský orgán pro bankovnictví, pokud se taková opatření týkají porušování těchto dvou směrnic (úloha pozorovatele).

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

2.1.Právní základ

Právním základem návrhu, stejně jako je tomu v případě současného nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, je článek 114 SFEU. Návrh se snaží odstranit narušení hospodářské soutěže a eliminovat překážky vnitřnímu trhu (článek 26 SFEU) a snaží se zachovat a zvýšit účinnost a účelnost přeshraničního systému vymáhání unijních právních předpisů týkajících se spotřebitele.

2.2.Subsidiarita

Ochrana spotřebitele je součástí sdílených pravomocí mezi Unií a členskými státy. Podle článku 169 SFEU přispívá Unie mimo jiné k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů a k prosazování jejich práva na informace a vzdělávání s cílem ochrany jejich zájmů. Digitální technologie se vyznačují tím, že neznají hranice, což znamená výzvu pro vymáhání unijních spotřebitelských práv orgány veřejné moci, jimž brání v postupu hranice jejich národních jurisdikcí. Internetoví obchodníci však uplatňují své obchodní modely a praktiky v celé Unii a dokonce i na celém světě, bez jakýchkoli hranic.

Proto je v zájmu důsledného vymáhání spotřebitelských zákonů v celé Unii a v zájmu účinného řešení porušování unijních právních předpisů na ochranu spotřebitele, k nimž dochází ve více členských státech, nezbytné zavést harmonizovaná ustanovení pro koordinaci veřejných postupů vymáhání práva. V případě neexistence unijního rámce spolupráce by musely členské státy spoléhat na velký počet dvoustranných smluv nebo na dlouhé a obtížné výměny důkazů a dokumentů soudní nebo konzulární cestou. Navíc by ne vždy byla rozhodnutí proti obchodníkovi se sídlem v jiném členském státu vymahatelná. To by vedlo k tomu, že by vymáhání práva v přeshraničních případech bylo pomalé a často neúčinné a způsobovalo by velká zpoždění a mezery ve vymáhání práva. Navíc by takový systém mohl pobízet obchodníky k přesídlení do Unie s cílem vyhnout se plnění rozhodnutí přijatých v oblasti vymáhání práva v jednom členském státě. To by dále narušovalo rovné podmínky a hospodářskou soutěž na jednotném trhu a snižovalo důvěru spotřebitelů v přeshraniční transakce.

Všechna opatření v tomto návrhu se týkají přeshraničních situací a rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, k němuž dochází ve více členských státech. Přeshraničních aspektů unijního spotřebitelského práva není možné dostatečně dosáhnout prostřednictvím opatření jednotlivých členských států. Členské státy samy o sobě nemohou zajistit účinnou spolupráci a koordinaci svých činností při vymáhání práva. Především v záležitostech, které se dotýkají několika členských států nebo celé Unie, je třeba zajistit jednotnost výsledků vymáhání práva, protože tato opatření vycházejí z unijního spotřebitelského práva, které většinou obsahuje ustanovení o maximální harmonizaci. Proto zejména u těch problémů, které mají celounijní dopad (rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí, kde je předmětným protiprávním jednáním dotčeno nejméně 21 členských států), má Komise optimální pozici pro uplatnění koordinační úlohy, s ohledem na měřítko a rozsah problému, potřebu koordinace mnoha orgánů a zajištění konzistentního výsledku pro spotřebitele i obchodníky. V tomto ohledu by opatření na úrovni Unie vedlo k jasným přínosům (ve srovnání s jednotlivými opatřeními členských států), pokud jde o lepší účinnost a účelnost pro všechny zúčastněné subjekty.

Současně v případě rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, která nesplňují kritéria celounijní dimenze, návrh předpokládá, v souladu s požadavkem na subsidiaritu, že by koordinovaná opatření byla koordinována přednostně členskými státy. Zapojení Komise do takových opatření coby koordinátora by bylo nepovinné, kde by to bylo vhodné s ohledem na měřítko a rozsah takového porušování práva.

Podobně jako v případě současného nařízení SOOS se návrh dále týká porušování práva uvnitř Unie a nově také rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, které má společné rysy a dochází k němu v několika nebo ve všech členských státech. Netýká se vnitrostátního porušování práva, k němuž dochází pouze v jednom členském státě.

Harmonizované pravomoci příslušných orgánů vyplývající z tohoto nařízení se omezují na porušování práva uvnitř Unie a na rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, ve vztahu k němuž obvykle není možné uplatnit pravomoci, které příslušným orgánům dává vnitrostátní právo, protože jejich uplatňování je omezeno na vnitrostátní záležitosti. Navrhované minimální pravomoci pro spolupráci v přeshraničním kontextu nemohou členské státy zavádět jednotlivě, protože by hranice jurisdikcí nedovolily jejich uplatňování přes vnitrostátní hranice u těch případů, které mají dopad na spotřebitele v jiných členských státech. Proto by například důkazy shromážděné prostřednictvím takových pravomocí, které jsou k dispozici individuálně na vnitrostátní úrovni, nemohly být využity v jiném členském státě, protože by nebyly v takovém členském státě právoplatně získány. Právě z tohoto důvodu musí minimální pravomoci určené k využití v přeshraničním kontextu vyplývat z nástroje na úrovni Unie, který překračuje omezení vnitrostátních jurisdikcí. Tato jurisdikční omezení opatření pro vymáhání práva jednotlivých členských států jsou již brána na vědomí ve 2., 5., 6., 7. a 18. bodě odůvodnění současného nařízení SOOS.

2.3.Proporcionalita

Návrh nemá vliv na kompetence členských států při vymáhání práva. Některé členské státy však možná budou muset uzpůsobit své vnitrostátní procesněprávní zákony, aby mohly jejich orgány SOOS účinně využívat aktualizované minimální pravomoci v přeshraničním kontextu, spolupracovat a řešit porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

Návrh, podobně jako současné nařízení SOOS, vymezuje společnou skupinu minimálních pravomocí pro všechny příslušné orgány v členských státech v kontextu porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Zvolená míra harmonizace je nezbytná k dosažení hladké spolupráce a výměn důkazů mezi příslušnými orgány a k nápravě současné situace, kdy některé součásti unijního spotřebitelského acquis není možné vymáhat na jednotném trhu konzistentně a soudržně, protože příslušné orgány v některých členských státech postrádají pravomoci potřebné k vyšetřování a zastavení takového protiprávního jednání. Nepřekračuje však to, co je nezbytné v zájmu dosažení tohoto cíle.

Návrh proto zlepší spolupráci při vymáhání právních předpisů, aniž by orgánům členských států vznikala nepřiměřená nebo nadměrná zátěž.

2.4.Volba nástroje

Podobně jako v případě současného nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele je jediným vhodným nástrojem k dosažení výše stanovených cílů nařízení. Směrnice nebo rámcová směrnice by nenaplnila cíle, protože by po jejich provedení stále přetrvávaly hranice jurisdikcí a tím i střety jurisdikcí.

3.VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI, POSOUZENÍ DOPADŮ A ZPRÁVY HODNOTÍCÍ SPOLUPRÁCI V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE

3.1.Konzultace se zúčastněnými stranami

Od října 2013 do února 2014 uspořádala Komise internetové veřejné konzultace 33 zabývající se možnou reformou nařízení SOOS 34 . Zúčastněné strany byly vyzvány, aby se vyjádřily k tomu, jak zlepšit fungování a účinnost nařízení SOOS, se zaměřením na tři oblasti: i) způsoby určení tržních trendů a porušování práva; ii) potřebu doplňujících pravomocí pro spolupráci a společných procesněprávních norem pro orgány vymáhání práva; a iii) zda a jak by koordinované vymáhání práva na úrovni Unie mohlo, s ohledem na omezené veřejné rozpočty, pomoci účinněji řešit rozsáhlá porušování spotřebitelských právních předpisů Unie, která poškozují spotřebitele i obchodníky v celé Evropě.

Bylo obdrženo celkem 222 odpovědí, které byly celkově dostatečně reprezentativní pro skupinu všech zúčastněných stran přímo dotčených revizí nařízení SOOS 35 .

Doplňující minimální pravomoci podpořily všechny zúčastněné strany (orgány veřejné moci, spotřebitelská sdružení, Evropská spotřebitelská centra, podniky i jednotliví spotřebitelé), zejména pak pravomoci provádět zkušební nákupy pro účely vyšetřování; výslovně upravenou pravomoc (za určených podmínek) uvádět jména obchodníků porušujících zákon, požadovat zaplacení sankce nahrazující nezákonně nabyté příjmy a pravomoc požadovat prozatímní opatření během čekání na dokončení úplného řízení. Tyto pravomoci získaly více než 50% podporu u všech skupin zúčastněných stran 36 .

Pokud jde o odškodnění spotřebitelů 37 , hlavními podporovateli těchto opatření byly orgány z Německa, Rakouska a Spojeného království. Některé jiné členské státy (východoevropské země, Itálie, Irsko a Lucembursko) byly zdrženlivější, protože měly obavy, že by taková opatření mohla být pro orgány nákladná, jiné orgány zaujaly neutrální stanovisko. Tomuto opatření se dostalo menší podpory i ze strany obchodních sdružení 38 . Oproti tomu spotřebitelské organizace toto opatření jednoznačně podporovaly (všech 34 těchto organizací, které v rámci veřejných konzultací odpovídaly, bylo jednoznačně pro zavedení tohoto opatření) 39 .

Pokud jde o normy pro řešení porušování práva v rámci nařízení SOOS s cílem překonat stávající rozdíly vnitrostátních procesněprávních pravidel, 88 % respondentů podpořilo možnost zavedení společných procesněprávních kritérií/norem 40 . Mezi oblasti, v nichž bylo zavedení norem považováno za zvláště podstatné a které byly podpořeny z více než 55 %, patřily následující: zveřejňování rozhodnutí o vymáhání práva, přístup k dokumentům, shromažďování důkazů, vyšetřování webových stránek a přijímání výsledků vyšetřování ze strany partnerského orgánu 41 .

Téměř všichni respondenti (na otázku odpovědělo 190 respondentů) uznávali, že rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele vyžaduje speciální opatření 42 . Více než polovina orgánů vymáhání práva by měla zájem o jednotný postup EU pro řešení takových porušení práva, jiné orgány obecně uznávají, že pro účinné řešení takového porušování práva je nezbytná lepší koordinace 43 . Obchodní organizace podporují rozvoj koordinace vymáhání práva na úrovni Unie, protože vidí, že pro jejich podnikání by bylo jednoznačně přínosné mít jediné kontaktní místo a jednotná pravidla 44 . I spotřebitelské organizace postup spolupráce v oblasti vymáhání práva na úrovni Unie jasně podporují 45 .

Prakticky všechny orgány vymáhání práva zlepšení mechanismu dozoru v zásadě podpořily 46 . Evropská spotřebitelská centra (83 %), spotřebitelská sdružení (75 %) a podniky (62 %) také volají po rozšíření svých možností ovlivňovat určování priorit pro vymáhání práva a hlásit porušování práva prostřednictvím výstražného mechanismu 47 . Orgány veřejné moci byly opatrnější, pokud jde o zapojování třetích stran do mechanismu dozoru nad trhem, protože se bojí, že by to mohlo mít negativní dopad na důvěrnost jejich vyšetřování 48 .

Tyto výsledky byly v návrhu na náhradu nařízení SOOS brány v úvahu.

3.2.Zpráva Komise podle článku 21a nařízení SOOS

V souladu s článkem 21a nařízení SOOS přijímá Komise spolu s tímto návrhem i zprávu hodnotící účinnost nařízení SOOS. Zpráva předkládá výsledek přezkumu a potvrzuje, že provedení nařízení SOOS vedlo v roce 2007 k vytvoření efektivních prostředků k zajištění kolektivních zájmů spotřebitelů v celé EU.

Zpráva rovněž identifikuje problémy ve spolupráci SOOS. Potvrzuje hlavní problémy spojené s účinností operačních mechanismů SOOS, na které upozornilo již externí hodnocení. Zpráva dochází k závěru, že přílohu je třeba aktualizovat, aby se rozšířila působnost nařízení o důležité unijní právní předpisy z oblasti ochrany spotřebitele, kterých se v současné době nařízení netýká. Navrhuje do přílohy nařízení SOOS zařadit následující právní předpisy Unie: směrnici o úvěrech na bydlení, směrnici o platebních účtech, nařízení o právech cestujících v železniční přepravě, nařízení o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě, cenová ustanovení z nařízení o leteckých službách a článek 20 směrnice o službách 49 . Zpráva zdůrazňuje potřebu zvýšit rychlost, pohotovost a důslednost spolupráce při vymáhání práva na ochranu spotřebitele a tím i ochrany spotřebitele, zejména v internetovém prostředí.

3.3.Posouzení dopadů

Zpráva o posouzení dopadů, kterou připravila Komise, se zabývá aspekty souvisejícími s tímto návrhem. Regulační kontrolní výbor Komise se v listopadu 2015 vyjádřil příznivě, s výhradou připomínek, které byly řádně vzaty v úvahu 50 .

Bylo přezkoumáno pět možných variant politiky. Upřednostňovanou variantou je varianta revidování nařízení SOOS rozšířením jeho působnosti a zvýšením jeho účinnosti 51 . Tuto variantu provádí tento návrh. Přestože upřednostňovaná varianta znamená vyšší náklady než varianta „žádná změna“ nebo „soft law“ (varianta 1 a 2), dosáhne cílů politiky za přiměřené náklady pro vnitrostátní orgány a Komisi, zejména ve srovnání s variantami politiky 4 a 5. Tato varianta zlepší účinnost veřejných opatření a správu maloobchodních přeshraničních trhů v EU, které se stanou pro obchodníky a spotřebitele spravedlivější a transparentnější. Sníží se také náklady veřejných opatření a transakční náklady pro hospodářské subjekty. Tím se obecně zlepší konkurenceschopnost ekonomiky Unie.

Návrh nemění kompetence členských států při vymáhání práva. Členské státy budou i nadále odpovídat za své institucionální uspořádání a jmenování orgánů SOOS a dalších subjektů dle nařízení SOOS.

Kdo a jakým způsobem bude právní úpravou ovlivněn

Spotřebitelé nakupující služby a zboží v přeshraničním prostředí off-line a on-line budou tímto návrhem ovlivněni, neboť jeho hlavním cílem je zvýšit ochranu spotřebitele na takových trzích. Tento návrh částečně eliminuje riziko újmy, kterou mohou spotřebitelé utrpět například v případě, že jim není zboží nakoupené v zahraničí vůbec dodáno nebo když obdrží klamavé informace o platebních podmínkách nebo když je jim platba odečtena automaticky bez jejich výslovného souhlasu. Spotřebitelé budou využívat vyšší ochrany při přeshraničním nakupování, zejména při nakupování online. U podskupiny pěti online trhů zkoumaných v posouzení dopadů se odhaduje, že by pokles míry nedodržování právních předpisů ve výši 37 % o 10 bodů mohl snížit škody z odhadovaných 770 milionů EUR ročně na přibližně 539 milionů EUR, tj. o 30 % 52 . Nové opatření SOOS proti rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele může významně snížit újmu vznikající spotřebitelům v EU. Přestože skutečné snížení újmy spotřebitelům v každém opatření bude záviset na jednotlivých okolnostech každého případu, odhaduje se, že například koordinované opatření SOOS proti klamavému marketingu při nákupech v aplikacích sníží újmu spotřebitelům o 68 milionů EUR 53 .

Zástupci zájmů spotřebitelů a Evropských spotřebitelských center (ECC-Net) mohou mít k dispozici cenné informace a odborné dovednosti, ale v současné době neposkytují takové údaje systematicky orgánům SOOS. V novém nařízení budou vyzváni, aby tak činili. To by pomohlo orgánům SOOS vymezit prioritní oblasti v Unii nebo varovat orgány SOOS o nově se objevujících přeshraničních nebo rozsáhlých nekalých praktikách.

Orgány SOOS a ústřední styčné úřady: v současné době nesou vyšší správní náklady v důsledku neúčinnosti přeshraniční spolupráce (stejně jako vyšší náklady na vyšetřování). Vzhledem ke zlepšení koordinace při vymáhání práva se vnitrostátní orgány vyhnou zdvojování úsilí. K úsporám povede zejména sdružování zdrojů k řešení rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele: například jedno koordinované opatření může nahradit 28 vnitrostátních opatření, což povede k čistým úsporám od přibližně 180 000 EUR (v případě úspěšného koordinovaného opatření) do přibližně 815 000 EUR (v případě neúspěšného opatření) 54 . Některé členské státy možná budou muset mírně uzpůsobit své vnitrostátní právní předpisy, aby mohly příslušné orgány zajistit hladké využívání důkazů / výsledků vyšetřování jiných orgánů SOOS a účinné využívání doplňujících minimálních pravomocí pro spolupráci v přeshraničním kontextu v souladu s vnitrostátními procesněprávními pravidly. Ve střednědobém horizontu se odhadují úspory z koordinace, které budou kompenzovat jednorázové náklady na přizpůsobení.

Hospodářské subjekty: výrobci, obchodníci, prodejci, internetové obchody, zprostředkovatelé, především ti, kteří působí ve více než jednom členském státu off-line i on-line, trpí nejistotou a zvýšenými náklady z důvodu složitosti a rozmanitosti stávajících 28 režimů vymáhání práva v EU. Rozdílné přístupy k vymáhání práva v členských státech vyžadují, aby si takoví obchodníci obstarali právní znalosti týkající se každého z těchto systémů. Dále všichni obchodníci trpí nekalou hospodářskou soutěží obchodníků, kteří neplní své povinnosti, kteří vyvíjejí obchodní modely, jež jim umožňují obcházet zákony a škodit spotřebitelům v jiném státě. Návrh zvýší právní jistotu podniků a důslednější a soudržnější přeshraniční vymáhání práva zlepší konkurenceschopnost obchodníků dodržujících zákony a zlepší rovnost podmínek na jednotném trhu. Návrh neukládá podnikatelskému sektoru žádné další zákonné povinnosti.

Rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, která mají dopad na spotřebitele v celé Unii, vyžadují silnou a důslednou odpověď na úrovni Unie. Úloha Komise v síti SOOS bude posílena, zejména o koordinaci opatření proti rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele, která splňují požadavek unijní dimenze.

3.4.Základní práva

Návrh bude mít pozitivní dopad na základní práva, protože umožní posílit práva spotřebitelů, zejména na základě spravedlivého a otevřeného přístupu k výrobkům a službám v celé Unii. V souladu s článkem 52 Listiny základních práv podléhá jakékoli omezení uplatňování základních práv zásadám proporcionality a nezbytnosti a dostupnosti účinné právní ochrany u vnitrostátních soudů. Nařízení rovněž zajišťuje řádné postupy, transparentnost a právo na obhajobu pro podniky, kterých se mohou dotknout opatření příslušných orgánů na základě kapitoly IV nařízení SOOS.

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Odhaduje se, že ročně proběhnou přibližně čtyři společná opatření proti rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí. To přinese navýšení pracovního zatížení pro Komisi. Odhaduje se, že pro koordinaci těchto společných opatření 55 budou zapotřebí dva úředníci s plným pracovním úvazkem 56 . Tyto zdroje budou získány přerozdělením a novým zaměřením stávajících pracovníků. Komisi vzniknou také další náklady při monitorování fungování mechanismu vzájemné pomoci a výstražného mechanismu 57 . Odhaduje se, že dodatečné náklady Komise související s posílenou koordinační a monitorovací úlohou nepřekročí celkem 300 000 EUR ročně a že tyto náklady budou pokryty interním přerozdělením zdrojů.

Rozpočtové dopady jsou proto již předpokládány ve stávajícím programu pro spotřebitele na období 2014–2020 58 a jsou v souladu s víceletým finančním rámcem. Podrobnosti jsou uvedeny ve finančním výkazu, který je přílohou tohoto návrhu.

5.OSTATNÍ PRVKY

5.1.Vstup v platnost a databáze SOOS

Návrh obsahuje odklad vstupu nařízení v platnost o jeden rok, aby mohly členské státy, příslušné orgány i Evropská komise provést nezbytné praktické úkony a legislativní změny. Stávající prováděcí opatření 59 bude třeba nahradit takovými, která budou brát v úvahu změny, které návrh přináší. Bude třeba upravit databázi SOOS a platformu pro výměnu informací s ohledem na změny, které návrh přináší.

5.2.Vysvětlení hlavních ustanovení návrhu

Návrh sestává z 8 kapitol zahrnujících 53 článků a jedné přílohy.

Kapitola I – Úvodní ustanovení

Tato kapitola stanoví působnost a vymezuje hlavní výrazy používané v nařízení. Ve srovnání se současným nařízením jsou v návrhu aktualizovány definice pojmů s ohledem na rozšíření působnosti nařízení na rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele a ukončená porušování právních předpisů (případy krátkého trvání, které skončí dříve, než je možné přijmout opatření pro vymáhání práva, ale které mohou působit újmu spotřebitelům i následně, například krátkodobé klamavé reklamní kampaně na internetu).

V zájmu zajištění soudržného a důsledného vymáhání práva v případě ukončených porušování právních předpisů a právní jistoty v přeshraničním kontextu nařízení zavádí omezené období pro možnost ukládat sankce (pět let od ukončení takového porušování) a určuje pravidla pro výpočet omezeného období a pro jeho pozastavení.

Kapitola II – Příslušné orgány a jejich pravomoci

Tato kapitola stanoví, jak jmenovat příslušné orgány a ústřední styčné úřady pro toto nařízení. Nově též vyjasňuje úlohy ústředních styčných úřadů. Vyzývá členské státy, aby zajišťovaly hladkou spolupráci jednotlivých členů sítě pro vymáhání práva na svém území. Požaduje, aby členské státy zajistily podporu práce příslušných orgánů ze strany dalších vnitrostátních orgánů, protože je to zásadní v konkrétních případech, kdy je třeba porušování zastavit s využitím trestních opatření.

Tato kapitola rovněž stanovuje minimální pravomoci příslušných orgánů, které jsou nezbytné ke spolupráci a vymáhání unijního spotřebitelského acquis v přeshraničním kontextu. Ve srovnání se současným nařízením byly doplněny další minimální pravomoci, například pravomoc provádět zkušební nákupy a fiktivní nákupy, pravomoc přijímat prozatímní opatření, blokovat webové stránky a pravomoc ukládat sankce a zajišťovat odškodnění spotřebitele v přeshraničním kontextu. Některé ze stávajících minimálních pravomocí byly vyjasněny, aby bylo zajištěno, že budou mít stejnou působnost a stejné použití ve všech členských státech, například jde o pravomoc žádat o informace a dokumenty nebo pravomoc provádět kontroly na místě. Členské státy si uchovávají možnost rozhodnout, zda budou příslušné orgány uplatňovat minimální pravomoci přímo v rámci vlastní pravomoci nebo prostřednictvím podání k soudům.

Kapitola III – Mechanismus vzájemné pomoci

Mechanismus vzájemné pomoci sestává ze dvou nástrojů: z žádostí o informace, které umožní příslušným orgánům získat informace a důkazy přes hranice, a z žádostí o opatření v oblasti vymáhání práva, která umožní příslušnému orgánu žádat jiný příslušný orgán v jiném členském státě o přijetí opatření v oblasti vymáhání práva.

Mechanismy vzájemné pomoci se budou využívat k řešení porušování práva uvnitř Unie, která mají dopad na spotřebitele v jednom členském státě, ale vyznačují se přeshraničním prvkem (např. odpovědný obchodník má sídlo v jiném členském státě). Nařízení nově stanovuje, že dožádaný orgán má povinnost odpovědět na žádost o vzájemnou pomoc ve lhůtě stanovené v prováděcích opatřeních. Kromě pravomocí stanovených v nařízení může dožádaný orgán k zastavení porušování práva využít další pravomoci, které mu udělují vnitrostátní právní předpisy. Po vznesení žádosti o vzájemnou pomoc jedná dožádaný orgán jménem spotřebitelů z členského státu dožadujícího orgánu, jako kdyby to byli jeho vlastní spotřebitelé.

Aby měly členské státy, jejichž systémy vymáhání práva počítají se zapojením spotřebitelských organizací, možnost plně požívat výhod mechanismu vzájemné pomoci, definuje nařízení úlohu jmenovaných subjektů, kterým mohou příslušné úřady dát pokyn k zastavení porušování práva nebo k získání potřebného důkazu. Mechanismus vzájemné pomoci může být využit v opatřeních proti rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele (kapitola IV), zejména v případech, kdy se důkaz nachází v členském státě, který není rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele dotčen.

Nařízení nově mechanismus posiluje, aby bylo možné v rámci mechanismu vzájemné pomoci řešit neshody mezi příslušnými orgány. Úloha Komise v mechanismu vzájemné pomoci je posílena systematickým monitorováním, vydáváním pokynů pro příslušné orgány a možností zaujímat na žádost příslušných orgánů nebo z vlastní iniciativy stanoviska.

Kapitola IV – koordinovaný dozor, vyšetřování a mechanismy vymáhání práva u rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele

Tato kapitola poskytuje nástroje pro řešení rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Jedná se o koordinovaná opatření (oddíl I), společná opatření proti rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí (oddíl II) a koordinovaná vyšetřování spotřebitelských trhů (článek 32).

Oddíl I

Koordinovaná opatření pro řešení rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, která nedosahují limitu pro unijní dimenzi, představují flexibilní nástroj, který umožňuje příslušným orgánům vybrat si nejvhodnější prostředky pro řešení rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele z možností, které nařízení nabízí. Tato opatření by měla být v zásadě koordinována příslušnými orgány. Komise se může ujmout koordinační úlohy, pouze je-li to nezbytné s ohledem na rozsah porušování práva, případně tam, kde je pravděpodobné, že porušování práva způsobí podstatnou újmu kolektivním zájmům spotřebitelů.

Tento oddíl stanovuje možnosti koordinovaných vyšetřovacích opatření a opatření pro vymáhání práva. Kde je to vhodné, lze výsledek koordinovaného vyšetřování a posouzení případu uvést ve společném postoji. V zájmu zajištění shody s unijním spotřebitelským právem mohou příslušné orgány zmocnit jeden orgán k přijetí opatření pro vymáhání práva jménem spotřebitelů v jiných členských státech dotčených předmětným porušováním práva. Příslušné orgány mohou také jednat souběžně ve všech nebo některých dotčených členských státech.

Není sice možné pověřit účastí v koordinovaném opatření jmenované subjekty, ale tyto subjekty mohou být požádány, aby prováděly následná opatření pro vymáhání práva v rámci koordinovaného opatření. To je však možné pouze tam, kde s tím jiné příslušné orgány souhlasí, a za podmínky, že je zajištěno respektování profesního a obchodního tajemství dle tohoto nařízení.

Oddíl II

Tento oddíl stanovuje nový nástroj k řešení rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí, která potenciálně mohou způsobit újmu spotřebitelům ve velké části Unie. Stanovuje limity určující, která podezření na porušování práva mají unijní dimenzi. Limit vychází ze dvou kritérií, z počtu dotčených zemí a z dotčené populace, přičemž musí být splněna obě kritéria.

Komise určí, zda jsou splněny limity pro unijní dimenzi a na základě svého rozhodnutí zahájí společné opatření. Má též povinnost koordinovat vyšetřovací a další opatření, která může být nutné přijmout členskými státy za účelem ukončení porušování práva. Účast ve společném opatření je pro příslušné orgány v členských státech dotčených předmětným porušováním práva povinná. Tento oddíl také definuje důvody, z jakých mohou příslušné orgány účast ve společném opatření odmítnout. Nejsou-li naplněny důvody pro uzavření, Komise opatření uzavře rozhodnutím.

Hlavním nástrojem společného opatření je společný postoj dotčených příslušných orgánů, který obsahuje výsledek vyšetřování. Společný postoj by měl být sdělen obchodníkovi odpovědnému za porušování práva a obchodník by měl dostat možnost se ve vztahu ke společnému postoji obhajovat.

Primárním cílem společného opatření je ukončení porušování práva a zajištění, kde je to potřeba, odškodnění pro spotřebitele prostřednictvím závazků obchodníka odpovědného za předmětné porušování práva. V případech, kdy je nabídka závazků nepravděpodobná (např. porušování, do něhož jsou zapojeni nepoctiví obchodníci), mohou příslušné orgány přímo přistoupit k opatřením pro vymáhání práva potřebným k zastavení předmětného porušování práva. Příslušné orgány musí mít tuto možnost k dispozici, aby mohli zajistit, že obchodníci nebudou tento postup zneužívat k obcházení vymáhání práva.

Pro následná opatření pro vymáhání práva by měly příslušné orgány vybrat jeden příslušný orgán, který je pro uplatnění opatření pro vymáhání práva s cílem zastavit porušování práva v nejvýhodnější pozici. Dohoda mezi příslušnými orgány zmocňující jeden příslušný orgán k jednání jménem druhého příslušného orgánu mu umožňuje jednat jménem spotřebitelů z jiných členských států, jako kdyby to byli jeho vlastní spotřebitelé. Kde to bude nezbytné, mohou příslušné orgány také přijmout opatření pro vymáhání práva souběžně.

Oddíl III

Tento oddíl obsahuje společná ustanovení pro postupy koordinovaných a společných opatření, například právo obchodníků na obhajobu, úlohu koordinátora, rozhodování a jazykový režim. Kromě toho nově zavádí právní základ pro koordinovaná vyšetřování spotřebitelských trhů (sweepy).

Kapitola V – Mechanismus dozoru

Současný systém varování SOOS má být nahrazen novým mechanismem dozoru. Spojuje výstrahy dle současného nařízení SOOS s širší výměnou informací, které jsou relevantní a nezbytné pro včasnou detekci rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

Jiné subjekty se mohou zapojit do výstražného mechanismu prostřednictvím externích výstrah. Do výstražného mechanismu se mohou zapojit subjekty dvou kategorií. Jmenované subjekty a Evropská spotřebitelská centra se zapojují na základě nařízení. Druhá kategorie subjektů, které se mohou zapojit do výstražného mechanismu, zahrnuje subjekty jmenované členskými státy a Komisí z řad spotřebitelských organizací, obchodních sdružení a dalších subjektů s obdobnými odbornými znalostmi a s legitimním zájmem o ochranu spotřebitele. Přístup k výstražnému mechanismu je pro všechny tyto subjekty omezen na zveřejňování „výstrah pro informaci“. V souladu s požadavky profesního tajemství nemají přístup k jiným informacím ani výstrahám vyměňovanými mezi příslušnými orgány.

Kapitola VI – Jiné celounijní činnosti

Podobně jako u stávajícího nařízení SOOS tato kapitola upravuje koordinaci, spolupráci a výměnu informací o jiných činnostech souvisejících se spoluprací při vymáhání práva.

Kapitola VII – Profesní a obchodní tajemství a další ujednání

Profesní tajemství je maximálně důležité nejen pro ochranu zájmů třetích stran, ale také k zajištění účinnosti vyšetřování a k zamezení ničení důkazů. Nařízení zajišťuje ochranu profesního a obchodního tajemství. Zajišťuje také, že informace shromážděné s využitím minimálních pravomocí podle nařízení budou použity pouze pro účely zajištění shody se zákony, které chrání zájmy spotřebitelů. Nařízení dále zajišťuje, že důkazy a zjištění z vyšetřování získané prostřednictvím minimálních pravomocí bude možné hladce využít za hranicemi, zejména v případech, kdy je třeba řešit rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

Nařízení nahrazuje dvouletou ohlašovací povinnost dle stávajícího nařízení dvouletými vnitrostátními plány vymáhání práva, které by měly zajistit stanovení priority činností a účinnější využívání zdrojů pro boj proti porušování práva na jednotném trhu. Vzhledem k přeshraniční povaze porušování práva dle tohoto nařízení, jejichž účinky překračují hranice jurisdikcí jednoho členského státu, nařízení stanovuje zásady pro ukládání sankcí za taková porušení práva.

Příloha

Příloha obsahující seznam právních předpisů, které chrání zájmy spotřebitelů, určuje rozsah působnosti rationae materiae nařízení. Ve srovnání se současným nařízením se příloha aktualizuje s cílem odebrat právní předpisy, které již nejsou v platnosti, a doplňuje s cílem rozšířit použití nařízení na další nástroje unijního spotřebitelského práva.

Rozšíření přílohy na další nástroje unijního spotřebitelského práva by se mělo použít ještě před vstupem tohoto nařízení v platnost.

2016/0148 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 60 ,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 61 stanovuje harmonizovaná pravidla a postupy pro usnadnění spolupráce mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na přeshraniční ochranu zájmů spotřebitele. Článek 21a stanovuje přezkumy účinnosti a mechanismů fungování daného nařízení a na základě tohoto článku došla Komise k závěru, že nařízení (ES) č. 2006/2004 nedostačuje k účinnému řešení problémů při vymáhání práva na jednotném trhu, zejména pak na jednotném digitálním trhu.

(2)Strategie jednotného digitálního trhu, kterou přijala Komise dne 6. května 2015, stanovuje jako jednu ze svých priorit potřebu posílit důvěru spotřebitelů prostřednictvím rychlejšího, aktivnějšího a důslednějšího vymáhání spotřebitelských právních předpisů. Strategie jednotného trhu, kterou přijala Komise dne 28. října 2015, zopakovala, že vymáhání unijních právních předpisů na ochranu spotřebitele by mělo být dále posíleno nařízením o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.

(3)Výsledné neúčinné vymáhání práva v případě jeho přeshraničního porušování, zejména v digitálním prostředí, umožňuje obchodníkům vyhýbat se vymáhání práva přemisťováním uvnitř Unie, čímž dochází k narušování hospodářské soutěže pro obchodníky, kteří dodržují zákon a kteří obchodují vnitrostátně nebo přeshraničně, což přímo poškozuje spotřebitele a podkopává důvěru spotřebitelů v přeshraniční transakce na jednotném trhu. Zvýšená míra harmonizace, která vytvoří účinnou a účelnou spolupráci při vymáhání práva příslušných orgánů veřejné moci pro vymáhání práva, je tudíž nezbytná k detekci, vyšetřování a nařízení ukončení porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

(4)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 vytvořilo síť příslušných orgánů veřejné moci v celé Unii. Účinná koordinace různých příslušných orgánů zapojených do této sítě, stejně jako ostatních orgánů veřejné moci na úrovni členských států, je proto nezbytná. Koordinační úloha ústředního styčného úřadu by proto měla být svěřena příslušnému orgánu v každém členském státu, který má dostatečné pravomoci a zdroje k výkonu této klíčové úlohy v síti příslušných orgánů.

(5)Spotřebitelé by též měli být chráněni před krátkodobým porušováním práva uvnitř Unie a rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele, která trvají pouze krátkou dobu, ale jejichž škodlivé účinky mohou pokračovat i dlouhou dobu po zastavení takového porušování práva. Příslušné orgány by měly mít nezbytné pravomoci k vyšetřování a nařízení ukončení takových porušování práva v budoucnosti.

(6)Příslušné orgány by měly disponovat minimálním souborem pravomocí pro vyšetřování a vymáhání práva, aby bylo možné toto nařízení používat účinně, vzájemně spolupracovat a odrazovat obchodníky od páchání porušení práva uvnitř Unie a rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Tyto pravomoci by měly být adekvátní pro řešení výzev vymáhání práva spojených s elektronickým obchodováním a digitálním prostředím, kde jsou zvláště podstatné možnosti obchodníka snadno skrýt svoji totožnost nebo ji měnit. Tyto pravomoci by měly zajistit možnost právoplatné výměny důkazů mezi příslušnými orgány s cílem dosáhnout účinného vymáhání práva na stejné úrovni ve všech členských státech.

(7)Členské státy se mohou rozhodnout, zda mají příslušné orgány vykonávat tyto pravomoci přímo v rámci vlastního oprávnění nebo prostřednictvím podání k příslušným soudům. Pokud se členské státy rozhodnou, že příslušné orgány budou vykonávat své pravomoci prostřednictvím podání k příslušným soudům, členské státy by měly zajistit, že budou tyto pravomoci vykonávány účinně a včasně a že náklady na vykonávání těchto pravomocí budou přiměřené a nebudou bránit použití tohoto nařízení.

(8)Při odpovídání na žádosti učiněné prostřednictvím mechanismu vzájemné pomoci by příslušné orgány měly, kde je to vhodné, též využít další pravomoci a opatření, která jim náleží na vnitrostátní úrovni, včetně pravomoci zahájit trestní stíhání v určité věci nebo věc trestnímu stíhání postoupit. Je nanejvýš důležité, aby soudy a další orgány, zejména ty, které jsou činné v trestním řízení, měly nezbytné prostředky a pravomoci umožňující účinnou a včasnou spolupráci s příslušnými orgány.

(9)Příslušné orgány by ze své pozice měly být schopny zahajovat vyšetřování z vlastní iniciativy, pokud se dozví o porušováních práva uvnitř Unie nebo o rozsáhlých porušováních právních předpisů na ochranu spotřebitele jinak než prostřednictvím stížností spotřebitelů. Toto je důležité zejména pro zajištění účinné spolupráce mezi příslušnými orgány při řešení rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

(10)Příslušné orgány by měly mít přístup ke všem nezbytným důkazům, údajům a informacím, aby mohly určit, zda došlo k porušování práva uvnitř Unie nebo k rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, zejména pak aby mohly stanovit totožnost odpovědného obchodníka, bez ohledu na to, kdo má důkaz, informace či údaje v držení či kde se nacházejí a v jakém jsou formátu. Příslušné orgány by měly být schopny přímo žádat, aby veškeré nezbytné důkazy, údaje a informace poskytly třetí strany v digitálním hodnotovém řetězci.

(11)Příslušné orgány by měly být schopny ověřit dodržování právních předpisů pro ochranu spotřebitele a získat důkazy o porušováních práva uvnitř Unie a o rozsáhlých porušováních právních předpisů na ochranu spotřebitele, především ta, k nimž dochází během nákupu zboží či služeb nebo po něm. Měly by proto mít pravomoc provádět zkušební nákupy a nakupovat zboží či služby pod krycí totožností.

(12)Zejména v digitálním prostředí by měly být příslušné orgány schopny zastavit porušování rychle a účinně, zejména tam, kde obchodník prodávající zboží nebo služby skrývá svoji totožnost nebo se s cílem vyhnout se vymáhání práva přemísťuje v rámci Unie nebo do třetí země. V případech, kdy existuje riziko závažné a nenapravitelné újmy spotřebitelům, měl by být příslušný orgán schopen přijmout prozatímní opatření k zamezení takové újmy či jejímu snížení, včetně, je-li to nutné, pozastavení webové stránky, domény nebo podobné digitální lokality, služby nebo účtu. Dále by příslušné orgány měly mít pravomoc vypnout webové stránky nebo nechat poskytovatele služeb-třetí osobu vypnout webové stránky, doménu nebo podobnou digitální lokalitu, službu nebo účet.

(13)Aby byli obchodníci dostatečně odrazováni od páchání nebo opakování porušování práva a aby z těchto porušování práva neměli zisk, měla by být pravidla o sankcích, která byla přijata členskými státy v souladu s požadavky unijních právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů, uplatňována na porušování práva uvnitř Unie a na rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Ze stejných důvodů by měli mít spotřebitelé nárok na odškodnění za újmu způsobenou takovými porušeními práva.

(14)Pokud jde o odškodňování spotřebitelů, příslušné orgány by měly volit přiměřená, spravedlivá a rozumná opatření, která by bránila riziku opakovaného výskytu nebo opakování porušování práva, případně by takové riziko snižovala, s přihlédnutím zejména k předpokládaným přínosům pro spotřebitele a přiměřených správních nákladech, které budou s prováděním takových opatření pravděpodobně spojeny. Pokud není možné dotčené spotřebitele identifikovat nebo pokud je není možné identifikovat bez vynaložení nepřiměřených nákladů pro odpovědného obchodníka, příslušný orgán může nařídit vrácení zisků získaného porušováním práva do veřejného rozpočtu nebo příjemci jmenovanému příslušným orgánem nebo dle vnitrostátních právních předpisů.

(15)Měla by se zlepšit účinnost a účelnost mechanismu vzájemné pomoci. Dožádané informace by měly být poskytovány včasně a nezbytná opatření pro vymáhání práva by měla být přijímána včasně. Komise by proto měla stanovit závazné lhůty pro příslušné orgány pro odpovědi na žádosti o informace a vymáhání právních předpisů a vyjasnit procedurální a další aspekty nakládání s žádostmi o informace a vymáhání právních předpisů prostřednictvím prováděcích opatření.

(16)Komise musí být lépe schopna koordinovat a monitorovat fungování mechanismu vzájemné pomoci, vydávat pokyny, činit doporučení a vydávat stanoviska členským státům, kde vzniknou problémy. Komise také musí být lépe schopna účinně a rychle pomáhat příslušným orgánům řešit spory ohledně interpretace jejich povinností příslušných orgánů vyplývajících z mechanismu vzájemné pomoci.

(17)Měla by být poskytnuta harmonizovaná pravidla stanovující postup pro koordinaci dozoru, vyšetřování a vymáhání práva při rozsáhlých porušováních právních předpisů na ochranu spotřebitele. Koordinovaná opatření proti rozsáhlým porušením právních předpisů na ochranu spotřebitele by měla zajišťovat, že si příslušné orgány budou moci vybrat nejvhodnější a účinné nástroje k zastavení rozsáhlých porušení právních předpisů na ochranu spotřebitele a zajistit odškodnění spotřebitele.

(18)Koordinované vyšetřování webových stránek elektronických obchodů (sweepy) představuje další formu koordinace při vymáhání práva, která se osvědčila jako účinný nástroj proti porušování práva, který je možné zachovat a posílit pro budoucnost.

(19)Rozsáhlá porušení právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí mohou způsobit rozsáhlou újmu většině spotřebitelů v Unii. Vyžadují proto speciální koordinační postup na úrovni Unie, v jehož rámci hraje Komise povinně úlohu koordinátora. Aby se zajistilo, že postup bude zahájen včas, soudržně a účinně a že se podmínky budou ověřovat jednotně, měla by za ověření splnění podmínek pro zahájení postupu odpovídat Komise. Důkazy a informace shromážděné během společného opatření by mělo být možné v případě potřeby hladce používat ve vnitrostátních řízeních.

(20)V souvislosti s rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele a rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí by měla být respektována práva dotčených obchodníků na obhajobu. To zejména vyžaduje poskytnout obchodníkům právo na obhajobu a právo zvolit si jazyk, který se bude při řízení používat.

(21)Pokud obchodník odpovídající za rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele nebo za rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí neukončí takové porušování práva dobrovolně, příslušné orgány dotčených členských států by měly jmenovat jeden příslušný orgán v členském státu, který podnikne opatření pro vymáhání práva přizpůsobené tak, aby zachovalo práva spotřebitelů s bydlištěm v ostatních členských státech dotčených předmětným porušováním práva. Příslušný orgán by měl být jmenován s přihlédnutím k možnostem přijmout účinné opatření proti obchodníkovi, například na základě skutečnosti, že je v daném členském státě obchodník usazen. Jmenovaný příslušný orgán by měl jednat, jako kdyby spotřebitelé z jiných členských států byli jeho vlastní spotřebitelé. Je-li to nezbytné z důvodu zamezení uplatňování právních předpisů mimo příslušné území, mělo by být možné, aby několik členských států nebo všechny členské státy dotčené předmětným porušováním práva přijalo opatření pro vymáhání práva současně s cílem ochránit vlastní spotřebitele nebo spotřebitele s bydlištěm v jiných členských státech. Takový postup může být například potřeba k zastavení porušování práva, která mají podobnou povahu a kterých se dopouští dceřiné společnosti určitého podniku usazeného ve více než jednom členském státě a která mají dopad na spotřebitele pouze předmětných členských států, bez zjevného přeshraničního prvku (paralelní porušování práv).

(22)Mechanismus dozoru a výstražný mechanismus je třeba posílit, aby byla zajištěna včasná a účinná detekce rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Je třeba vyjasnit, jaké informace je třeba vyměňovat a jaká následná opatření je třeba po takové výměně informací přijmout, aby bylo možné zajistit, že na základě výstrah, které vyžadují přijetí opatření, budou opatření řádně přijata. Fungování mechanismu dozoru by měla koordinovat Komise.

(23)Spotřebitelské organizace hrají zásadní úlohu při informování spotřebitelů o jejich právech a při jejich vzdělávání a ochraně jejich zájmů, včetně urovnávání sporů. Spotřebitelé by měli být vyzýváni ke spolupráci s příslušnými orgány v zájmu posílení použití tohoto nařízení. Spotřebitelské organizace, zejména spotřebitelské organizace, na něž mohou být přeneseny úkoly vymáhání práva v rámci tohoto nařízení, a Evropská spotřebitelská centra, by měla mít možnost upozorňovat příslušné orgány na podezření na protiprávní jednání a sdílet informace potřebné k zachycení, vyšetřování a zastavení porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

(24)Porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, která mají v Unii velký rozsah, by se měla řešit účinně a účelně. Za tím účelem je třeba koordinovat určování priorit pro vymáhání práva a plánování na úrovni členských států a sdružovat dostupné zdroje příslušných orgánů. K dosažení tohoto cíle je třeba zavést systém dvouletých průběžných plánů vymáhání práva.

(25)Údaje související se stížnostmi spotřebitelů mohou pomoci tvůrcům politiky na národní úrovni i na úrovni Unie posoudit fungování spotřebitelských trhů a zjišťovat porušování. S cílem usnadnit výměnu takových údajů na úrovni Unie přijala Komise Doporučení o používání harmonizované metodiky pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů 62 . Doporučení by mělo být provedeno, aby plně podpořilo spolupráci při vymáhání práva a usnadnilo odhalování porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

(26)Stávající výzvy v oblasti vymáhání práva, které překračují hranice Unie, a zájmy spotřebitelů z Unie je třeba chránit před nepoctivými obchodníky usazenými ve třetích zemích. Proto je třeba se třetími zeměmi vyjednat mezinárodní smlouvy o vzájemné pomoci při vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitelů. Tyto mezinárodní smlouvy by měly zahrnovat předmět stanovený v tomto nařízení a měly by být sjednány na úrovni Unie, aby byla zajištěna optimální ochrana spotřebitelů z Unie a řádná spolupráce se třetími zeměmi.

(27)Aby bylo možné zajistit jednotné podmínky pro provádění a výkon minimálních pravomocí příslušných orgánů, stanovené lhůty a stanovené další podrobnosti postupů řešení porušování práva uvnitř Unie, rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele a podrobnosti mechanismu dozoru a správní spolupráce mezi příslušnými orgány, je třeba prováděcí pravomoci svěřit Komisi. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 63 .

(28)Přezkumný postup je třeba využít při přijímání aktů dle článků 10, 11, 12, 13, 15, 20, 27, 31, 32, 34, 35, 36, 37, 39, 43 a 46 tohoto nařízení, pokud jde o akty s obecnou působností.

(29)Nařízení doplňuje odvětvová unijní pravidla zajišťující spolupráci mezi odvětvovými regulačními orgány a odvětvová unijní pravidla o odškodňování spotřebitelů za újmu vyplývající z porušování těchto pravidel. Tímto nařízením nejsou dotčeny jiné systémy spolupráce a sítě stanovené v odvětvových právních předpisech Unie. Nařízení rozšiřuje spolupráci a koordinaci na síť pro ochranu spotřebitelů a sítě regulačních subjektů a orgánů vzniklých na základě odvětvových právních předpisů Unie.

(30)Tímto nařízením nejsou dotčena stávající pravidla Unie týkající se pravomocí vnitrostátních regulačních subjektů vzniklých na základě odvětvových právních předpisů Unie. Kde je to vhodné a možné, měly by tyto subjekty využívat pravomoci, které jsou jim dostupné na základě právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů, k ukončení či zakázání porušování práva uvnitř Unie či rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele nebo k pomoci příslušným orgánům při těchto činnostech.

(31)Pro výpočet odškodnění poškozování kolektivních zájmů spotřebitelů se použijí odvětvová pravidla Unie týkající se cestujících, například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 64 , nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 65 , nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 66 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 67 . V případech, kdy odvětvové právní předpisy Unie otázku odškodnění újmy způsobené porušováním práva uvnitř Unie nebo rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele neřeší, je třeba odškodnění určit na základě příslušných vnitrostátních právních předpisů.

(32)Tímto nařízením není dotčena úloha a pravomoci orgánů dozoru a Evropského orgánu pro bankovnictví, pokud jde o ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů ve věcech týkajících se služeb platebních účtů a smluv o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU 68 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU 69 .

(33)S ohledem na stávající mechanismy spolupráce dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU se mechanismus vzájemné pomoci (kapitola III) na případy porušování práva uvnitř Unie dle těchto směrnic nepoužije.

(34)Tímto nařízením nejsou dotčeny sankce stanovené v unijních odvětvových právních předpisech a v unijních spotřebitelských právních předpisech, které se používají v případě vnitrostátních porušování práva. Příslušné orgány by měly, jak je to vhodné, používat ustanovení vnitrostátního práva, kterými jsou tato ustanovení provedena, s ohledem na skutečné měřítko a rozsah porušování práva a na újmu, kterou předmětné porušování práva způsobuje spotřebitelům v jiných členských státech.

(35)Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie 70 . Proto je třeba toto nařízení vykládat a uplatňovat s ohledem na tato práva a zásady. Při výkonu minimálních pravomocí stanovených v tomto nařízení by měly příslušné orgány hledat optimální rovnováhu mezi zájmy chráněnými základními právy, například vysokou mírou ochrany spotřebitele, svobodou podnikání a svobodou informací.

(36)Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž spolupráce mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států, protože ty nemohou samostatným jednáním zajistit spolupráci a koordinaci, a proto lze tohoto cíle z důvodu jeho územního a osobního rozsahu lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(37)Nařízení (ES) č. 2006/2004 by proto mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví podmínky, za nichž orgány v členských státech určené jako příslušné pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitelů spolupracují navzájem a s Komisí s cílem zajistit dodržování těchto zákonů a řádné fungování vnitřního trhu a s cílem posílit ochranu hospodářských zájmů spotřebitelů.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Toto nařízení se použije při porušení práva uvnitř Unie a při rozsáhlém porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele definovaných v bodech b) a c) článku 3.

2. Toto nařízení se použije také při krátkodobém porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlém porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, a to i v případě, že taková porušení skončila před zahájením vymáhání práva nebo před jeho dokončením.

3. Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla Unie pro mezinárodní právo soukromé, zejména pravidla o soudní příslušnosti a rozhodném právu.

4. Tímto nařízením není dotčeno uplatňování opatření týkajících se soudní spolupráce v trestních a občanských věcech v členských státech, a zejména fungování Evropské soudní sítě.

5. Tímto nařízením není dotčeno plnění žádných dalších závazků týkajících se vzájemné pomoci v oblasti ochrany kolektivních hospodářských zájmů spotřebitelů, včetně pomoci v trestních věcech, vyplývajících z jiných právních aktů, včetně dvoustranných nebo mnohostranných smluv, členskými státy.

6. Tímto nařízením není dotčena úloha a nejsou dotčeny pravomoci příslušných orgánů a Evropského orgánu pro bankovnictví dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům.

7. Kapitola III tohoto nařízení se nepoužije na porušování práva uvnitř Unie podle následujících právních předpisů:

(a)směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení;

(b)směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky.

8. Tímto nařízením není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES 71 .

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

(a)„zákony na ochranu zájmů spotřebitelů“ směrnice, jak jsou provedeny ve vnitrostátním právu členských států, a nařízení uvedené v příloze;

(b)„porušením práva uvnitř Unie“ každé probíhající nebo ukončené jednání nebo opomenutí, které je v rozporu se zákony na ochranu zájmů spotřebitele a které poškodilo, poškozuje nebo může poškodit kolektivní zájmy spotřebitelů s bydlištěm v členském státě jiném, než je členský stát, v němž má uvedené jednání nebo opomenutí původ nebo v němž k němu došlo; nebo v němž je usazen obchodník odpovědný za předmětné jednání nebo opomenutí; nebo v němž se nacházejí důkazy nebo aktiva týkající se tohoto jednání nebo opomenutí;

(c)„rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele“ se rozumí:

(1)každé jednání nebo opomenutí, které je v rozporu se zákony na ochranu zájmů spotřebitele a které poškodilo, poškozuje nebo může poškodit společné zájmy spotřebitelů s bydlištěm v nejméně dvou členských státech jiných, než je členský stát, ve kterém má uvedené jednání nebo opomenutí původ nebo ve kterém k němu došlo; nebo ve kterém je usazen odpovědný obchodník; nebo ve kterém se nacházejí důkazy nebo aktiva týkající se tohoto jednání nebo opomenutí; bez ohledu na to, zda předmětné jednání nebo opomenutí stále probíhá, nebo bylo ukončeno; nebo

(2)každé jednání nebo opomenutí, které je v rozporu se zákony na ochranu zájmů spotřebitele, které má společné rysy, například stejnou protiprávní praktiku, poškození stejného zájmu nebo souběžný výskyt, a to alespoň ve dvou členských státech;

(d)„dožadujícím orgánem“ příslušný orgán, který podává žádost o vzájemnou pomoc;

(e)„dožádaným orgánem“ příslušný orgán, který obdrží žádost o vzájemnou pomoc;

(f)„obchodníkem“ fyzická nebo právnická osoba, bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání, včetně jednání prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo v jejím zastoupení;

(g)„dozorem nad trhem“ činnosti, akce či opatření příslušného orgánu, jejichž účelem je stanovit, zda došlo nebo dochází k porušování práva uvnitř Unie nebo k rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele;

(h)„stížností spotřebitele“ přiměřeně doložené prohlášení, že obchodník porušil nebo může porušit zákony na ochranu zájmů spotřebitelů;

(i)„újmou kolektivním zájmům spotřebitelů“ skutečná nebo potenciální újma zájmům celé řady spotřebitelů, kteří jsou dotčeni porušováními práva uvnitř Unie nebo rozsáhlými porušováními právních předpisů na ochranu spotřebitele, a zejména pak v případech, kdy předmětná porušování práva potenciálně nebo skutečně způsobila, způsobují nebo pravděpodobně způsobí újmu podstatnému počtu spotřebitelů v podobné situaci.

Článek 4

Lhůty týkající se porušování práv

1. Příslušné orgány mohou vyšetřovat porušování zmiňovaná v článku 2 a zakazovat obchodníkům zapojovat se do takových porušení v budoucnosti. Příslušné orgány mohou uvalovat sankce za taková porušování ve lhůtě pěti let od ukončení předmětného porušování.

2. Lhůta pro uvalení sankcí začíná běžet v den, kdy bylo předmětné porušování práva ukončeno.

3. Jakékoli opatření přijaté příslušným orgánem pro účely vyšetřovacího řízení nebo řízení pro vymáhání práva ve vztahu k předmětnému porušování pozastavuje lhůtu pro uvalení sankcí až do přijetí pravomocného rozhodnutí v dané věci. Lhůta pro uvalení sankcí bude pozastavena na tak dlouhou dobu, dokud bude rozhodnutí, nařízení nebo jiné opatření příslušného orgánu předmětem jednání před soudem.

KAPITOLA II

PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY A JEJICH PRAVOMOCI

Článek 5

Příslušné orgány a ústřední styčné úřady

1. Každý členský stát jako příslušné orgány jmenuje orgány veřejné moci ustanovené na národní, regionální nebo místní úrovni s konkrétními odpovědnostmi za vymáhání právních předpisů chránících zájmy spotřebitelů.

2. Příslušné orgány budou plnit své povinnosti dle tohoto nařízení, jako kdyby jednaly jménem spotřebitelů vlastního členského státu a svým jménem.

3. Každý členský stát jmenuje jeden příslušný orgán ústředním styčným úřadem.

4. Ústřední styčný úřad odpovídá za koordinaci činností vyšetřování a vymáhání práva týkajících se porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele příslušnými orgány, ostatními orgány veřejné moci stanovenými v článku 6, jmenovanými subjekty, jak je stanoveno v článku 13, a subjekty zapojenými do výstražného mechanismu, jak je stanoveno v článku 34.

5. Členské státy zajistí, aby měly příslušné orgány a ústřední styčné úřady k dispozici dostatečné prostředky k uplatňování tohoto nařízení a k účinnému využívání svých pravomocí dle článku 8, včetně dostatečných rozpočtových a dalších zdrojů, odborných dovedností, postupů a dalších ujednání.

6. Existuje-li na jejich území více než jeden příslušný orgán, zajistí členské státy jasné vymezení povinností těchto orgánů a úzkou spolupráci mezi nimi, aby tyto orgány mohly své příslušné povinnosti efektivně vykonávat.

Článek 6

Spolupráce s jinými orgány veřejné moci a jmenovanými subjekty

1. Každý členský stát může uložit jiným orgánům veřejné moci povinnost pomáhat příslušným orgánům při plnění jejich povinností.

2. Příslušný orgán může požádat jiné orgány veřejné moci zmiňované v odstavci 1, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k vymáhání práva, která mají k dispozici na základě vnitrostátního práva, za účelem zajištění ukončení nebo zákazu porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

3. Členské státy zajistí, aby měly ostatní orgány veřejné moci k dispozici zdroje a pravomoci nezbytné k účinné spolupráci s příslušnými orgány při uplatňování tohoto nařízení. Tyto ostatní orgány veřejné moci musí pravidelně informovat příslušné orgány o opatřeních přijímaných při použití tohoto nařízení.

4. Každý členský stát může jmenovat subjekty s legitimním zájmem na ukončení nebo zákazu porušování práva („jmenované subjekty“), které budou jménem dožadujícího příslušného orgánu shromažďovat nezbytné informace a přijímat nezbytná opatření pro vymáhání práva, která mají k dispozici na základě vnitrostátního práva.

5. Členské státy zajistí spolupráci mezi příslušnými orgány a jmenovanými subjekty, zejména s cílem zajistit, aby byly příslušné orgány neprodleně upozorněny na porušování práva zmiňovaná v článku 2.

Článek 7

Informace a seznamy

1. Každý členský stát sdělí Komisi a ostatním členským státům údaje o příslušných orgánech, ústředním styčném úřadu, jmenovaných subjektech, jak se uvádí v článku 13, a subjektech zapojených do výstražného mechanismu, jak se uvádí v článku 34, stejně jako o jakýchkoli jejich změnách.

2. Komise na svých webových stránkách povede a bude aktualizovat veřejně dostupný seznam ústředních styčných úřadů, příslušných orgánů, jmenovaných subjektů a dalších subjektů.

Článek 8

Minimální pravomoci příslušných orgánů

1. Každý příslušný orgán má vyšetřovací a donucovací pravomoci nezbytné k uplatňování tohoto nařízení a využívá je v souladu s tímto nařízením a vnitrostátním právem.

2. Každý příslušný orgán má přinejmenším následující pravomoci a za podmínek stanovených v článku 9 je využívá k:

(a)    získání přístupu k jakýmkoli příslušným dokumentům, údajům nebo informacím týkajícím se porušování práva dle tohoto nařízení, v jakékoli formě či formátu, bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, a na místě, kde jsou uloženy;

(b)    vyžádání poskytnutí jakýchkoli relevantních informací, údajů nebo dokumentu v jakémkoli formátu či podobě bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, či místě, kde jsou uloženy, od jakékoli fyzické či právnické osoby, včetně bank, poskytovatelů internetových služeb, registrů a registrátorů domén a poskytovatelů hostingových služeb, mj. pro účely určení a sledování finančních a datových toků či určení totožnosti osob zapojených do finančních a datových toků, informací o bankovních účtech a vlastnictví webových stránek;

(c)    vyžádání poskytnutí jakýchkoli relevantních informací, údajů nebo dokumentu v jakémkoli formátu či podobě bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, či místě, kde jsou uloženy, od jakéhokoli orgánu veřejné moci, subjektu nebo agentury v rámci členského státu příslušného orgánu, mj. pro účely určení a sledování finančních a datových toků či určení totožnosti osob zapojených do finančních a datových toků, informací o bankovních účtech a vlastnictví webových stránek;

(d)    provádění nezbytných kontrol na místě, včetně zejména pravomoci vstupovat do objektů, na pozemky nebo do dopravních prostředků nebo žádat jiné orgány, aby tak učinily za účelem přezkoumání, zabavení, převzetí nebo získání kopií informací, údajů či dokumentů, bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy; zapečetění objektů nebo informací, údajů nebo dokumentů na nezbytnou dobu a v míře nezbytné pro účely kontroly; dožádání zástupce nebo pracovníka předmětného obchodníka, aby podal vysvětlení ohledně skutečností, informací či dokumentů týkajících se předmětu kontroly a zaznamenání odpovědi;

(e)    nákupu zboží či služby jako zkušebního nákupu za účelem detekce porušování práva dle tohoto nařízení a získávání důkazů;

(f)nákupu zboží či služby v utajení krycí totožností za účelem detekce porušování práva a získávání důkazů;

(g)přijetí prozatímního opatření s cílem zabránit riziku závažné a nenapravitelné újmy spotřebitelům, zejména pozastavení webové stránky, domény nebo podobné digitální lokality, služby nebo účtu;

(h)    zahájení z vlastní iniciativy vyšetřování nebo postupy s cílem ukončit nebo zakázat porušování práva uvnitř Unie nebo rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele a zveřejnit o tom informace, je-li to vhodné;

(i)vyžádání si závazku obchodníka odpovědného za porušování práva uvnitř Unie nebo za rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, aby předpisy přestal porušovat a spotřebitele případně odškodnil za způsobenou újmu;

(j)písemnému požádání, aby obchodník přestal předpisy porušovat;

(k)ukončení nebo zákazu porušování práva;

(l)vypnutí webové stránky, domény nebo podobné digitální lokality, služby nebo účtu, případně jejich části, včetně možnosti žádat o provedení takových opatření třetí stranu nebo jiný orgán veřejné moci;

(m)uložení sankcí, včetně pokut a sankčních plateb, za porušování práva uvnitř Unie a za rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele a za nedodržení jakéhokoli rozhodnutí, nařízení, prozatímního opatření, závazku nebo jiného opatření přijatého dle tohoto nařízení;

(n)    nařízení obchodníkovi odpovědnému za porušování práva uvnitř Unie nebo za rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, aby odškodnil spotřebitele, kteří utrpěli újmu v důsledku předmětného porušování práva, včetně mj. peněžního odškodnění, nabídky na možnost ukončení smlouvy ze strany spotřebitele nebo jiných opatření zajišťujících odškodnění spotřebitelů, kteří v důsledku předmětného porušování práva utrpěli újmu;

(o)nařízení vrácení zisků získaných v důsledku porušování práva, včetně nařízení, aby byly předmětné zisky zaplaceny do veřejného rozpočtu nebo příjemci jmenovanému příslušným orgánem nebo dle vnitrostátních právních předpisů;

(p)zveřejnění pravomocného rozhodnutí, prozatímního opatření či nařízení, včetně zveřejnění totožnosti obchodníka odpovědného za porušování práva uvnitř Unie nebo za rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele;

(q)konzultacím se spotřebiteli, spotřebitelskými organizacemi, jmenovanými subjekty a dalšími dotčenými osobami ohledně účinnosti navrhovaných závazků při ukončování porušování práva a odstraňování újmy jím způsobené.

Článek 9

Uplatňování minimálních pravomocí

1. Příslušné orgány mohou uplatňovat pravomoci stanovené v článku 8 v souladu s tímto nařízením a vnitrostátními právními předpisy buď:

(a)přímo na základě vlastního oprávnění; nebo

(b)prostřednictvím podání k soudům příslušným k přijetí nezbytného rozhodnutí, včetně případného odvolání, není-li žádosti o přijetí nezbytného rozhodnutí vyhověno.

2. Pokud příslušné orgány vykonávají svou pravomoc prostřednictvím podání k soudům, jsou tyto soudy příslušné k vydání nezbytného rozhodnutí a jednají v rámci tohoto nařízení.

3. Členské státy zajistí, že soudní poplatky a další náklady spojené s přijímáním soudních rozhodnutí v rámci řízení zahájených při uplatňování tohoto nařízení budou přiměřené a nebudou uplatňování tohoto nařízení bránit.

Článek 10

Prováděcí pravomoci

Komise může přijmout prováděcí akty určující podmínky provádění a uplatňovat minimální pravomoci příslušných orgánů uvedené v článku 8. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

KAPITOLA III

MECHANISMUS VZÁJEMNÉ POMOCI

Článek 11

Žádosti o informace

1. Dožádaný orgán poskytne na žádost dožadujícího orgánu veškeré relevantní informace potřebné ke zjištění, zda došlo k porušení práva uvnitř Unie, a k ukončení takového porušování práva. Dožádaný orgán Komisi bezodkladně oznámí jak žádost o informace, tak svoji odpověď.

2. Dožádaný orgán provede vhodná vyšetřování nebo přijme jiná nezbytná či vhodná opatření s cílem shromáždit dožadované informace. Bude-li to nezbytné, předmětná vyšetřování budou provedena za pomocí jiných orgánů veřejné moci či jmenovaných subjektů.

3. Na žádost dožadujícího orgánu může dožádaný orgán povolit příslušným úředníkům dožadujícího orgánu, aby doprovázeli úředníky dožádaného orgánu při jejich vyšetřování.

4. Dožádaný orgán odpoví na žádost s využitím postupu žádostí o informace a v časových lhůtách stanovených Komisí v prováděcím aktu.

5. Komise přijme prováděcí akty stanovující lhůty, standardní formuláře a podrobnosti postupů žádostí o informace. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 12

Žádosti o donucovací opatření

1. Dožádaný orgán na žádost dožadujícího orgánu neprodleně přijme veškerá nezbytná donucovací opatření k ukončení nebo zákazu porušování práva uvnitř Unie, včetně uložení sankcí a nařízení či usnadnění poskytnutí odškodnění spotřebitelům za újmu, kterou jim porušování práva způsobilo.

2. Aby splnil své povinnosti podle odstavce 1, vykonává dožádaný orgán pravomoci stanovené v článku 8 a veškeré další pravomoci svěřené mu vnitrostátním právem. Dožádaný orgán určí opatření pro vymáhání práva, jež je třeba přijmout k přiměřenému, účinnému a účelnému ukončení nebo zákazu porušování práva uvnitř Unie. Je-li to nezbytné, určí se tato opatření za pomoci jiných orgánů veřejné moci a s jejich pomocí se i provádějí.

3. Dožádaný orgán o podniknutých krocích a opatřeních pravidelně informuje dožadující orgán a konzultuje s ním. Dožádaný orgán neprodleně oznámí prostřednictvím databáze stanovené v článku 43 dožadujícímu orgánu, příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi přijatá opatření a jejich účinek na porušování práva uvnitř Unie, včetně následujících informací:

(a)zda byla uvalena prozatímní opatření;

(b)zda bylo porušování práva ukončeno;

(c)zda byly uloženy sankce;

(d)do jaké míry byli spotřebitelé odškodněni;

(e)zda byla přijatá opatření provedena.

4. Dožádaný orgán odpoví na žádosti s využitím postupů opatření pro vymáhání práva a v časových lhůtách stanovených Komisí v prováděcím aktu.

5. Komise přijme prováděcí akty stanovující lhůty, standardní formuláře a podrobnosti postupů žádostí o opatření pro vymáhání práva. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 13

Úloha jmenovaných subjektů

1. Dožádaný orgán může vydat pokyn jmenovanému subjektu, aby shromáždil nezbytné informace nebo přijal opatření pro vymáhání práva nezbytná k ukončení nebo zákazu porušování práva. Dožádaný orgán tak může učinit pouze tehdy, je-li předmětný subjekt s to pravděpodobně získat požadované informace nebo zajistit ukončení nebo zákaz porušování práva stejně účinně a účelně jako dožádaný orgán.

2. Dožádaný orgán zajistí, aby vydání pokynů jmenovanému subjektu nevedlo ke sdělení informací, které podléhají ustanovením o důvěrnosti a profesním a obchodním tajemství stanoveným v článku 41.

3. V případech, kdy se jmenovanému subjektu nepodaří ukončit nebo zakázat porušování práva uvnitř Unie v lhůtě stanovené dle čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 4, koná na základě žádosti dle článku 11 a 12 sám dožádaný orgán. 

4. Než vydá pokyn jmenovanému subjektu, konzultuje dožádaný příslušný orgán svůj záměr vydat pokyn jmenovanému subjektu s dožadujícím orgánem. Nesouhlasí-li dožadující orgán s vydáním pokynu jmenovanému subjektu, neprodleně to písemně oznámí dožádanému orgánu a svoji námitku zdůvodní. V takovém případě dožádaný orgán pokyny jmenovanému subjektu nevydá a na základě žádosti koná sám.

6. Komise přijme prováděcí akty stanovující lhůty, standardní formuláře a podrobnosti postupů týkajících se jmenovaných subjektů. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 14

Postup žádosti o vzájemnou pomoc

1. V žádostech o vzájemnou pomoc dožadující orgán poskytne dostatečné informace umožňující dožádanému orgánu žádosti vyhovět, včetně nezbytných důkazů, které lze získat pouze v členském státě dožadujícího orgánu.

2. Dožadující orgán zasílá žádosti ústřednímu styčnému úřadu členského státu dožádaného orgánu a pro informaci ústřednímu styčnému úřadu dožadujícího orgánu. Ústřední styčný úřad členského státu dožádaného orgánu bude žádosti neprodleně postupovat vhodnému příslušnému orgánu.

3. Žádosti o vzájemnou pomoc a veškerá komunikace s nimi související se předávají písemně na vzorových formulářích a zasílají se elektronicky prostřednictvím databáze vytvořené podle článku 43.

4. Dotyčné příslušné orgány se dohodnou na jazycích, ve kterých budou žádosti o vzájemnou pomoc podávány a veškeré s nimi související informace sdělovány.

5. Není-li dosaženo dohody, podávají se žádosti v úředním jazyce členského státu dožadujícího orgánu a odpovědi se poskytují v úředním jazyce členského státu dožadovaného orgánu. V takovém případě zajistí každý příslušný orgán nezbytné překlady žádostí, odpovědí a dalších dokumentů, které od jiného příslušného orgánu obdrží.

6. Dožádaný orgán odpoví přímo dožadujícímu orgánu a ústředním styčným úřadům členského státu dožadujícího a dožádaného orgánu.

Článek 15

Odmítnutí vyhovět žádosti o vzájemnou pomoc

1. Dožádaný orgán může odmítnout vyhovět žádosti o informace podle článku 11 za kterékoli z následujících podmínek:

a) po konzultaci s dožadujícím orgánem se domnívá, že dožadující orgán nepotřebuje požadovanou informaci ke zjištění, zda došlo k porušování práva uvnitř Unie nebo zda existuje důvodné podezření, že k němu může dojít;

b) dožadující orgán nesouhlasí s tím, že informace podléhají ustanovením o důvěrnosti a profesním a obchodním tajemství stanoveným v článku 41;

c) již bylo zahájeno trestní vyšetřování nebo soudní řízení nebo již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí soudem členského státu dožádaného nebo dožadujícího orgánu ve věci téhož porušování práva uvnitř Unie a proti témuž obchodníkovi.

2. Dožádaný orgán může odmítnout vyhovět žádosti o opatření vymáhání práva podle článku 12, po konzultaci s dožadujícím orgánem, za kterékoli z následujících podmínek:

a) již bylo zahájeno trestní vyšetřování nebo soudní řízení nebo již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí soudem členského státu dožádaného nebo dožadujícího orgánu ve věci téhož porušování práva uvnitř Unie a proti témuž obchodníkovi;

b) na základě náležitého vyšetřování provedeného dožádaným orgánem se domnívá, že nedošlo k žádnému porušování práva uvnitř Unie;

c) domnívá se, že dožadující orgán neposkytl dostatečné informace ve smyslu čl. 12 odst. 1.

Žádost o opatření pro vymáhání práva nemůže být zamítnuta na základě poskytnutí nedostatečných informací, pokud žádost o informace ve stejném porušování práva uvnitř Unie již byla zamítnuta z důvodu, že již bylo zahájeno trestní vyšetřování nebo soudní řízení nebo již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci téhož porušování práva uvnitř Unie a proti témuž obchodníkovi, jak se uvádí v odst. 1 písm. c).

3. Dožádaný orgán uvědomí dožadující orgán a Komisi o důvodech odmítnutí žádosti o vzájemnou pomoc a uvede důvody odmítnutí.

4. V případě neshody mezi dožadujícím a dožádaným orgánem postoupí dožadující orgán nebo dožádaný orgán věc bezodkladně Komisi, která vydá stanovisko. Pokud nebude věc postoupena Komisi, může Komise vydat stanovisko z vlastní iniciativy.

5. Komise monitoruje fungování mechanismu vzájemné pomoci a dodržování postupů a lhůt pro řešení žádostí o vzájemnou pomoc ze strany příslušných orgánů. Komise má přístup k žádostem o vzájemnou pomoc a k informacím a dokumentům vyměňovaným mezi dožadujícím a dožádaným orgánem.

6. V náležitých případech může Komise vydat pokyny a poskytovat poradenství členským státům s cílem zajistit účinné a účelné fungování mechanismu vzájemné pomoci.

7. Komise může přijmout prováděcí akty určující podrobnosti postupů řešení případů rozporů mezi příslušnými orgány dle odstavce 3 a 4. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

KAPITOLA IV

KOORDINOVANÝ DOZOR, VYŠETŘOVÁNÍ A MECHANISMY VYMÁHÁNÍ PRÁVA U ROZSÁHLÉHO PORUŠOVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ NA OCHRANU SPOTŘEBITELE

Oddíl I

Rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele

Článek 16

Zahájení koordinovaného opatření a jmenování koordinátora

1. Má-li příslušný orgán důvodné podezření, že dochází k rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, oznámí to bezodkladně příslušným orgánům dalších členských států dotčených předmětným rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele a Komisi.

2. Má-li Komise důvodné podezření, že dochází k rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, oznámí to příslušným orgánům dotčeným předmětným rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele.

3. Poté, co obdrží oznámení zmiňované v odstavcích 1 a 2 jmenují příslušné orgány dotčené rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele ve vzájemné shodě příslušný orgán, který bude opatření koordinovat.

4. Dotčené příslušné orgány mohou vyzvat Komisi, aby se ujala koordinační úlohy. Komise bezodkladně informuje dotčené příslušné orgány, zda koordinační úlohu přijímá.

5. Při oznamování příslušnému orgánu dle odstavce 2 může Komise navrhnout, že se koordinační úlohy ujme. Dotčené příslušné orgány bezodkladně informují komisi, zda přijímají, aby Komise opatření koordinovala.

6. Když Komise odmítne koordinační úlohu nebo když dotčené příslušné orgány koordinační úlohu Komise nepřijmou, jmenují dotčené příslušné orgány příslušný orgán, který bude opatření koordinovat. Nedosáhnou-li příslušné orgány shody, koordinuje opatření příslušný orgán, který jako první oznámil podezření na porušení práva ostatním příslušným orgánům.

Článek 17

Vyšetřovací opatření při koordinovaných opatřeních

1. Dotčené příslušné orgány zajistí, aby byly nezbytné důkazy, údaje a informace shromážděny účinně a účelně. Dotčené příslušné orgány zajistí, že budou vyšetřování a kontroly probíhat souběžně a že budou souběžně uplatňována prozatímní opatření.

2. Dotčené příslušné orgány mohou využít mechanismus vzájemné pomoci podle kapitoly III, zejména ke shromažďování důkazů a informací od členských států jiných než od členských států dotčených koordinovaným opatřením a k zajištění, že dotčený obchodník nebude moci obcházet opatření pro vymáhání práva.

3. V náležitých případech mohou dotčené příslušné orgány stanovit výsledek vyšetřování a posouzení rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele ve společném postoji, na kterém se vzájemně dohodnou.

4. V náležitých případech mohou příslušné orgány, aniž by tím byla dotčena pravidla týkající se profesního a obchodního tajemství stanovená v článku 41, rozhodnout o zveřejnění společného postoje nebo jeho částí na svých webových stránkách a na webové stránce Komise a vyžádat si názory ostatních dotčených stran.

Článek 18

Opatření pro vymáhání práva při koordinovaných opatřeních

1. Dotčené příslušné orgány mohou vyzvat obchodníka odpovědného za porušování práva, aby navrhl závazky k ukončení porušování práva a ve vhodných případech k odškodnění či přijetí jiných opatření k usnadnění odškodnění spotřebitelů, kteří utrpěli újmu. Obchodník tak může z vlastní iniciativy navrhnout závazky k ukončení porušování a odškodnění spotřebitelů.

2. Navrhne-li obchodník závazky, může dotčený příslušný orgán ve vhodných případech navržené závazky zveřejnit na svých webových stránkách nebo, jak to bude vhodné, na stránkách Komise za účelem vyžádání si názorů ostatních dotčených stran a ověření, zda jsou závazky dostatečné k ukončení porušování práva a odškodnění spotřebitelů.

3. Dotčené příslušné orgány mohou jmenovat jeden příslušný orgán, který přijme opatření pro vymáhání práva jménem ostatních příslušných orgánů za účelem ukončení nebo zákazu rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, zajištění odškodnění spotřebitelů či uvalení sankcí. Při jmenování příslušného orgánu k přijetí opatření pro vymáhání práva berou příslušné orgány v úvahu sídlo dotčeného obchodníka. Jakmile je ostatními dotčenými příslušnými orgány jmenován příslušný orgán, aby přijal opatření pro vymáhání práva, je oprávněn jednat jménem spotřebitelů z jiných členských států, jako kdyby to byli jeho vlastní spotřebitelé.

4. Příslušné orgány se mohou rozhodnout přijmout opatření pro vymáhání práva souběžně ve všech nebo v některých členských státech dotčených rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele. V takovém případě příslušné orgány zajistí, že k zahájení těchto opatření pro vymáhání práva dojde ve všech dotčených členských státech současně.

5. Vydat pokyny jmenovanému subjektu k přijetí opatření pro vymáhání práva dle odstavců 1 až 4 lze pouze tehdy, když dotčené příslušné orgány s takovým vydáním pokynů souhlasí a když takové pokyny nevedou k prozrazení informací podléhajících ustanovením o důvěrnosti a profesním a obchodním tajemství stanoveným v článku 41.

Článek 19

Uzavření koordinovaných opatření

Koordinační orgán bezodkladně informuje Komisi a příslušné orgány dotčených členských států, když rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele skončí nebo je zakázáno.

Článek 20

Prováděcí pravomoci

Komise může přijmout prováděcí akty stanovující podrobnosti postupů pro společná opatření v případě rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, zejména standardní formuláře pro oznamování a jiné výměny mezi příslušnými orgány a Komisí. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Oddíl II

Rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí

Článek 21

Společná opatření v případě rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí

1. Existuje-li důvodné podezření na rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele, které poškodilo, poškozuje nebo pravděpodobně poškodí spotřebitele nejméně ve třech čtvrtinách členských států představujících v součtu nejméně tři čtvrtiny obyvatelstva Unie („rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí“), zahájí Komise společné opatření. Pro tento účel si Komise může od příslušných orgánů vyžádat nezbytné informace či dokumenty.

2. Rozhodnutí zahájit společné opatření se oznamuje ústředním styčným úřadům členských států dotčených společným opatřením.

3. Příslušný orgán může odmítnout účastnit se společného opatření z kteréhokoli z následujících důvodů:

(a)v předmětném členském státě již bylo zahájeno soudní řízení týkající se stejného porušení práva proti stejnému obchodníkovi;

(b)v předmětném členském státě již byl vynesen pravomocný rozsudek nebo již bylo přijato pravomocné správní rozhodnutí ve vztahu ke stejnému porušení práva proti stejnému obchodníkovi.

4. Po oznámení rozhodnutí zahájit společné opatření dle odstavce 2 musí příslušný orgán, který se rozhodne neúčastnit se společného opatření, o svém rozhodnutí bezodkladně informovat Komisi a další dotčené příslušné orgány, podle odstavce 3 uvést důvody, které jej k rozhodnutí vedly, a doložit nezbytné dokumenty.

5. Společná opatření koordinuje Komise.

Článek 22

Vyšetřovací opatření

1. Dotčené příslušné orgány koordinované Komisí provádějí souběžná vyšetřování s cílem stanovit, zda dochází k rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí.

2. Dotčené příslušné orgány mohou využít mechanismus vzájemné pomoci podle kapitoly III, zejména ke shromažďování důkazů a informací od členských států jiných než od členských států dotčených společným opatřením a k zajištění, že dotčený obchodník nebude moci obcházet opatření pro vymáhání práva.

Článek 23

Společný postoj

1. Výsledek vyšetřování a posouzení rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí bude stanoven ve společném postoji, který dotčené příslušné orgány schválí.

2. Pokud je nepravděpodobné, že porušování práva v důsledku závazků obchodníka odpovědného za porušování práva skončí, příslušné orgány mohou přijmout opatření k vymáhání práva dle článku 25, aniž by zaujaly společný postoj a aniž by obchodníka odpovědného za porušování práva vyzvaly k navržení závazků.

3. Kde je to vhodné, mohou příslušné orgány, aniž by tím byla dotčena pravidla týkající se profesního a obchodního tajemství stanovená v článku 41, rozhodnout o zveřejnění společného postoje nebo jeho částí na svých webových stránkách a na webové stránce Komise, případně si ve vhodných případech mohou vyžádat názory ostatních dotčených stran.

Článek 24

Závazky

1. Dotčené příslušné orgány koordinované Komisí mohou vyzvat obchodníka odpovědného za rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí k navržení závazků k ukončení porušování a odškodnění spotřebitelů, kteří v důsledku porušování práva utrpěli újmu. Obchodník tak může z vlastní iniciativy navrhnout závazky k ukončení porušování a odškodnění spotřebitelů.

2. V případech, kdy obchodník navrhne závazky, může dotčený příslušný orgán ve vhodných případech navržené závazky zveřejnit na svých webových stránkách a na stránkách Komise za účelem vyžádání si názorů ostatních dotčených stran a ověření, zda jsou závazky dostatečné k ukončení porušování práva a odškodnění spotřebitelů.

3. Dotčené příslušné orgány posoudí navrhované závazky a sdělí výsledek posouzení obchodníkovi formou společného postoje. Jsou-li závazky dostatečné k ukončení porušování práva a případně k odškodnění spotřebitelů, příslušné orgány je přijmou a stanoví lhůtu, do níž musí být závazky splněny.

4. Dotčené příslušné orgány budou plnění závazků monitorovat. Zejména zajistí, aby dotčený obchodník pravidelně Komisi vykazoval svůj pokrok při plnění závazků. Příslušné orgány si v náležitých případech mohou vyžádat názory spotřebitelských organizací, jiných dotčených stran a odborníků s cílem ověřit, zda jsou kroky realizované obchodníkem v souladu s předmětnými závazky.

Článek 25

Opatření pro vymáhání práva

1. Dotčené příslušné orgány se dohodnou, který příslušný orgán nebo v případě potřeby které příslušné orgány přijmou opatření pro vymáhání práva proti obchodníkovi jménem ostatních příslušných orgánů za kterékoli z následujících podmínek:

a)    je nepravděpodobné, že porušování práva skončí jako důsledek závazků obchodníka odpovědného za porušování práva;

b)    obchodník nenavrhne žádné závazky;

c)    obchodník navrhne závazky, které jsou nedostatečné k ukončení porušování práva a odškodnění spotřebitelů;

d)    obchodník ve lhůtě stanovené v odstavci 3 své závazky nedodrží.

2. Když je ostatními dotčenými příslušnými orgány jmenován příslušný orgán, aby přijal opatření pro vymáhání práva, bude oprávněn jednat jménem spotřebitelů z jiných členských států, jako kdyby to byli jeho vlastní spotřebitelé. Při jmenování příslušného orgánu k přijetí opatření pro vymáhání práva berou příslušné orgány v úvahu sídlo dotčeného obchodníka.

3. Pokud příslušné orgány nepostupují ve smyslu odstavce 2, přijmou opatření pro vymáhání práva souběžně v několika nebo všech členských státech dotčených rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí. Příslušné orgány zajistí, že budou taková opatření pro vymáhání práva zahájena ve všech dotčených členských státech současně.

4. Vydat pokyny jmenovanému subjektu k přijetí opatření pro vymáhání práva dle odstavců 1 až 3 tohoto článku je možné pouze tehdy, když dotčené příslušné orgány s takovým vydáním pokynů souhlasí a když takové pokyny nevedou k prozrazení informací podléhajících ustanovením o důvěrnosti a profesním a obchodním tajemství stanoveným v článku 41.

Článek 26

Ukončení společných opatření proti rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele

1. Komise rozhodne ukončit společné opatření, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

a) nejsou splněny podmínky pro společné opatření podle čl. 21 odst. 1;

b) dotčené příslušné orgány dospějí k závěru, že nedošlo k rozsáhlému porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí;

c) dotčené příslušné orgány dospějí k závěru, že v návaznosti na provádění závazků obchodníka již k porušování právních předpisů nedochází, a že spotřebitelé byli případně odškodněni;

d) dotčené příslušné orgány dospějí k závěru, že v návaznosti na opatření vymáhání práva podle článku 25 již k porušování právních předpisů nedochází nebo bylo zakázáno, a že spotřebitelé byli případně odškodněni.

2. Komise o ukončení společného opatření uvědomí ústřední styčný úřad dotčených členských států.

Článek 27

Prováděcí pravomoci

Komise může přijmout prováděcí akty stanovující podrobnosti postupů pro společná opatření v případě rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí, zejména standardní formuláře pro oznamování a jiné výměny mezi příslušnými orgány a Komisí. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Oddíl III

Všeobecná ustanovení týkající se koordinovaných opatření a společných opatření podle této kapitoly

Článek 28

Postupy pro rozhodování mezi členskými státy

V otázkách dle této kapitoly jednají dotčené příslušné orgány na základě konsenzu.

Článek 29

Úloha koordinátora

1. Koordinátor jmenovaný v souladu s články 16, 21 nebo 32 zejména:

(a)zajišťuje, aby byly všechny dotčené příslušné orgány a Komise řádně a včas informovány o pokroku v opatření pro vymáhání práva, o předpokládaných dalších krocích a opatřeních, která je třeba přijmout;

(b)koordinuje vyšetřování, kontroly a přijímání prozatímních opatření, o kterých rozhodly dotčené příslušné orgány ve smyslu oddílu I a II, monitoruje vyšetřování, kontroly a prozatímní opatření, stejně jako další opatření ve smyslu článku 8;

(c)koordinuje přípravu a sdílení všech nezbytných dokumentů s dotčenými příslušnými orgány a Komisí;

(d)udržuje kontakt s obchodníky a dalšími stranami dotčenými opatřeními dozoru, vyšetřovacími opatřeními či opatřeními pro vymáhání práva, pokud se dotčené příslušné orgány a Komise nedohodnou jinak;

(e)koordinuje posuzování, konzultace a monitorování dotčenými příslušnými orgány, stejně jako další kroky nezbytné ke zpracování a provádění závazků navržených dotčenými obchodníky;

(f)koordinuje jiná opatření pro vymáhání práva přijatá dotčenými příslušnými orgány, včetně podání k soudům pro potřebná nařízení a rozhodnutí, ukládání sankcí a přijímání opatření zajišťujících odškodnění spotřebitelů;

(g)koordinuje žádosti o vzájemnou pomoc podané dotčenými příslušnými orgány ve smyslu kapitoly III.

2. Koordinátor nenese odpovědnost za jednání a opomenutí dotčených příslušných orgánů při výkonu pravomocí stanovených v článku 8.

Článek 30

Povinnost spolupráce a jazyková ujednání

1. Příslušné orgány koordinují činnosti dozoru nad trhem a vyšetřovací opatření a opatření pro vymáhání práva s cílem řešit rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele dle oddílů I a II. Bez prodlení si vyměňují veškeré nezbytné informace a poskytují sobě navzájem i Komisi veškerou další potřebnou pomoc.

2. Příslušné orgány zajistí adekvátní zdroje nezbytné k provádění koordinovaných vyšetřování a opatření pro vymáhání práva. Příslušné orgány mohou vyzvat úředníky Komise a ostatní doprovázející osoby zmocněné Komisí k účasti v koordinovaných vyšetřováních, opatřeních pro vymáhání práva a dalších opatřeních dle této kapitoly.

3. Dotčené příslušné orgány a Komise se dohodnou na jazycích používaných příslušnými orgány a Komisí pro oznámení a pro veškerou komunikaci spojenou s koordinovanými opatřeními, společnými opatřeními a koordinovanými vyšetřováními spotřebitelských trhů dle této kapitoly.

4. Nedosáhne-li se dohody, oznámení a další komunikace se zasílají v úředním jazyce členského státu, který oznámení či další komunikaci provádí. V takovém případě zajistí každý příslušný orgán nezbytné překlady oznámení, komunikace a dalších dokumentů, které od jiného příslušného orgánu obdrží.

5. Pokud se koordinovaná či společná opatření dle oddílů I a II týkají rozsáhlých porušování následujících právních předpisů Unie, vyzve koordinátor Evropský orgán pro bankovnictví, aby se ujal úlohy pozorovatele:

(a)směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení;

(b)směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky.

Článek 31

Společný postoj a obhajoba obchodníků

1. Společný postoj uvedený v článcích 17 a 23 se sděluje obchodníkovi odpovědnému za porušování práva. Obchodníkovi odpovědnému za porušování práva se poskytne možnost slyšení v záležitostech, které tvoří společný postoj.

2. Obchodník má nárok na komunikaci v úředním jazyce členského státu, kde je usazen nebo kde má sídlo. Tohoto práva se může vzdát, případně může požádat, aby při komunikaci s příslušnými orgány mohl používat jiný úřední jazyk Unie.

3. Komise může přijmout prováděcí akty stanovující podrobnosti o provádění práva obchodníků na obhajobu v koordinovaných a společných opatřeních. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 32

Koordinovaná vyšetřování spotřebitelských trhů

1. Když tržní trendy, stížnosti spotřebitelů nebo jiné náznaky ukazují, že mohlo dojít, dochází nebo může docházet k rozsáhlým porušováním právních předpisů na ochranu spotřebitele, mohou dotčené příslušné orgány rozhodnout, že bude provedeno koordinované vyšetřování spotřebitelských trhů (tzv. „sweep“). Toto koordinované vyšetřování koordinuje Komise.

2. Dotčené příslušné orgány při provádění koordinovaných vyšetřování účinně využívají pravomoci stanovené v článku 8 a další pravomoci, které jim svěřují vnitrostátní právní předpisy.

3. Příslušné orgány mohou k účasti na sweepech přizvat úředníky Komise a ostatní doprovázející osoby.

4. Komise může přijmout prováděcí akty stanovující podrobnosti postupů provádění sweepů. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

KAPITOLA V

MECHANISMUS DOZORU NAD SPOLUPRACÍ V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE

Článek 33

Mechanismus dozoru

1. Komise udržuje mechanismus dozoru pro výměnu informací týkajících se protiprávního jednání nebo podezření na protiprávní jednání.

2. Mechanismus dozoru sestává z výstražného mechanismu dle článku 34 a z výměny dalších informací relevantních pro zjišťování protiprávního jednání nebo podezření na protiprávní jednání dle článku 36.

3. Mechanismus dozoru se provádí prostřednictvím databáze uvedené v článku 43.

Článek 34

Výstražný mechanismus

1. Příslušný orgán bezodkladně uvědomí Komisi a další příslušné orgány o veškerých důvodných podezřeních, že dochází k porušování práva na jeho území, pokud by takové porušení práva mohlo mít dopad na zájmy spotřebitelů v jiných členských státech („výstraha“), a to s využitím standardního formuláře a databáze uvedené v článku 43.

2. Prostřednictvím databáze uvedené v článku 43 Komise bezodkladně uvědomí dotčené příslušné orgány o veškerých důvodných podezřeních na porušování práva na území Unie („výstraha“) .

3. Ve výstraze příslušný orgán nebo Komise uvedou zejména následující informace o podezření na porušení práva, jsou-li k dispozici:

a) popis jednání nebo opomenutí představujícího porušení práva;

b) výrobek nebo službu dotčené předmětným porušováním práva;

c) členský stát dotčený nebo potenciálně dotčený porušováním práva;

d) obchodník odpovědný nebo podezřelý z odpovědnosti za předmětné porušení práva;

e) právní základ pro možná opatření s odkazem na vnitrostátní právo a odpovídající ustanovení právních aktů Unie v příloze tohoto nařízení;

f) povaha právních řízení, opatření pro vymáhání práva a dalších opatření přijatých s ohledem na porušení práva, jejich data a trvání;

g) stav právních řízení, opatření pro vymáhání práva a dalších opatření přijatých s ohledem na porušení práva;

h) příslušný orgán provádějící právní řízení a další opatření;

i) zda je výstraha „pro informaci“ nebo „k opatření“.

4. V případě výstrahy „k opatření“ může příslušný orgán nebo Komise požádat ostatní příslušné orgány a Komisi o ověření, zda nedochází k podobnému podezření na porušení práva i na území jiných členských států nebo zda již nebyla v ostatních členských státech proti takovým porušením práva uplatněna opatření pro vymáhání práva.

5. V zájmu účelného řešení podezření na porušení práva přijmou dotčené příslušné orgány v závislosti na odpovědi na výstrahu nezbytná opatření stanovená v kapitolách III a IV.

6. Komise může přijmout prováděcí akty stanovující podrobnosti fungování výstražného mechanismu, včetně zejména standardních formulářů pro výstrahy. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 35

Zapojení jiných subjektů do výstražného mechanismu

1. Jmenované subjekty a Evropská spotřebitelská centra se zapojí do výstražného mechanismu stanoveného v článku 34. Členské státy jmenují spotřebitelské organizace a sdružení a další subjekty, například obchodní sdružení, s vhodnými odbornými znalostmi a legitimním zájmem na ochraně spotřebitelů, které se zapojí do výstražného mechanismu. Členské státy tyto subjekty Komisi bezodkladně oznámí.

2. Komise může jmenovat k zapojení do výstražného mechanismu další subjekty zastupující zájmy spotřebitelů a podniků na úrovni Unie.

3. Subjekty popsané v odstavci 1 a 2 jsou oprávněny oznamovat příslušným orgánům dotčených členských států a Komisi podezření na porušení práva a poskytovat informace stanovené v čl. 34 odst. 3 pomocí standardního formuláře pro externí oznámení v databázi uvedené v článku 43 („externí výstraha“).

4. Externí výstrahy budou pouze „pro informaci“. Příslušné orgány nebudou v reakci na výstrahy a informace poskytnuté těmito subjekty povinny zahájit řízení ani přijímat jiná opatření. Subjekty, které činí externí výstrahy, zajistí, že jsou poskytnuté informace správné, aktuální a přesné a bezodkladně je opraví, případně stáhnou, dle dané situace. Pro tyto účely mají tyto subjekty přístup k informacím, které poskytnou, s výhradou omezení uvedených v článcích 41 a 43.

5. Komise může přijmout prováděcí akty stanovující podrobnosti o jmenování a účasti dalších subjektů ve výstražném mechanismu. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 36

Výměna dalších informací relevantních pro odhalování porušení práva

1. Prostřednictvím databáze uvedené v článku 43 příslušné orgány bezodkladně uvědomí Komisi a ostatní příslušné orgány o jakémkoli opatření, které přijmou k řešení porušení zákonů na ochranu zájmů spotřebitelů na svém území, pokud mají podezření, že porušení práva může mít dopad na zájmy spotřebitelů v jiných členských státech, zejména:

(a)jakékoli oznámení, nařízení, rozhodnutí či podobné opatření příslušného orgánu nebo jiného orgánu související se zahájením vnitrostátního řízení týkajícího se porušení práva nebo podezření na porušení práva;

(b)jakékoli rozhodnutí soudu nebo jiného soudního orgánu, soudní nařízení, žaloba na zdržení se jednání či jiná podobná opatření týkající se porušení práva nebo podezření na porušení práva;

(c)jakékoli jiné informace, jiná rozhodnutí, nařízení či akty jiných vnitrostátních orgánů či jmenovaných subjektů, dle situace, jež se mohou týkat porušení práva nebo podezření na porušení práva.

2. Komise může přijmout prováděcí akty stanovující podrobnosti o výměně jiných informací relevantních pro odhalování porušení práva podle tohoto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

KAPITOLA VI

DALŠÍ CELOUNIJNÍ ČINNOSTI

Článek 37

Koordinace dalších činností přispívajících k dozoru a vymáhání práva

1. Členské státy informují Komisi a sebe navzájem o svých činnostech v následujících oblastech:

a) odborné vzdělávání úředníků působících v oblasti vymáhání dodržování ochrany spotřebitele, včetně jazykového vzdělávání a organizace odborného vzdělávání;

b) shromažďování, hodnocení a výměna údajů o stížnostech spotřebitelů;

c) tvorba odvětvových sítí příslušných úředníků;

d) tvorba informačních a komunikačních nástrojů;

e) tvorba norem, metodik a pokynů pro úředníky působící v oblasti vymáhání dodržování ochrany spotřebitele;

f) výměna úředníků, včetně možnosti provádět činnosti dle kapitoly III a IV.

2. Činnosti uvedené v odstavci 1 členské státy koordinují a organizují společně.

3. Komise a členské státy pravidelně sdílejí informace a údaje týkající se stížností spotřebitelů. K tomuto účelu Komise ve spolupráci s členskými státy vyvine a udržuje harmonizovanou metodiku pro klasifikaci a hlášení stížností spotřebitelů.

4. Komise může přijmout prováděcí akty nezbytné k vývoji rámce pro spolupráci dle odstavců 1 a 2. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 38

Výměna úředníků mezi příslušnými orgány

1. Příslušné orgány se mohou v zájmu zlepšení spolupráce zapojovat do programů výměn příslušných úředníků z jiných členských států. Příslušné orgány přijmou nezbytná opatření, která úředníkům z jiných členských států umožní účinně se zapojit do činnosti příslušného orgánu. Pro tento účel jsou tito úředníci oprávněni plnit úkoly jim svěřené hostitelským příslušným orgánem v souladu s právními předpisy svého členského státu.

2. Občanskoprávní a trestní odpovědnost příslušného úředníka se po dobu výměny řídí stejnými pravidly jako odpovědnost úředníků hostitelského příslušného orgánu. Příslušní úředníci z ostatních členských států dodržují profesní normy a podléhají náležitým interním pravidlům chování hostitelského příslušného orgánu. Tato pravidla chování zejména zajišťují ochranu osob, pokud jde o zpracování osobních údajů, korektnost postupů a řádné dodržování ustanovení o důvěrnosti a profesním a obchodním tajemství podle článku 41.

Článek 39

Výměna informací o spotřebitelské politice

1. Členské státy informují Komisi a sebe navzájem o svých činnostech na ochranu zájmů spotřebitelů, jako například o:

a) informování spotřebitelů a poradenství;

b) podpoře činností zástupců spotřebitelů;

c) podpoře činnosti subjektů příslušných pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů;

d) podpoře přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti;

e) shromažďování statistických údajů, výsledků výzkumů a dalších informací týkajících se chování spotřebitelů a jejich postojů.

2. Členské státy mohou ve spolupráci s Komisí provádět společné činnosti v oblastech uvedených v odstavci 1. Členské státy mohou ve spolupráci s Komisí vyvinout společný rámec pro činnosti uvedené v odst. 1 písm. e).

3. Komise může přijmout prováděcí akty nezbytné k vývoji rámce pro výměnu informací dle odstavce 1. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 40

Mezinárodní spolupráce

1. Unie spolupracuje se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi v oblasti působnosti tohoto nařízení s cílem chránit zájmy spotřebitelů. Opatření pro spolupráci, včetně vypracování ujednání o vzájemné spolupráci, výměny důvěrných informací a programů výměn zaměstnanců, mohou být předmětem dohod mezi Unií a dotyčnými třetími zeměmi.

2. Dohody sjednané Unií a třetími zeměmi o spolupráci a vzájemné pomoci pro ochranu a posílení zájmů spotřebitelů podléhají ochraně důvěrných informací a osobních údajů rovnocenné s ustanoveními článku 41.

3. Obdrží-li příslušný orgán informace od orgánu třetí země, sdělí tyto informace dotčeným příslušným orgánům ostatních členských států v rozsahu, v jakém mu to dovolují dvoustranné dohody o spolupráci s danou třetí zemí, a v souladu s právními předpisy Unie o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů.

4. Informace sdělené podle tohoto nařízení může příslušný orgán rovněž sdělit orgánu třetí země podle dohody o spolupráci s touto třetí zemí, dá-li k tomu souhlas příslušný orgán, který informace původně poskytl, a v souladu s právními předpisy Unie o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů.

KAPITOLA VII

PROFESNÍ A OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ A DALŠÍ UJEDNÁNÍ

Článek 41

Používání informací a profesní a obchodní tajemství

1. Informace shromážděné v souladu s článkem 8, které jsou sděleny příslušným orgánům a Komisi, lze použít pouze k zajištění souladu se zákony na ochranu zájmů spotřebitelů.

2. Informace sdělené v jakékoli podobě osobám pracujícím pro příslušné orgány, soudy, jiné orgány veřejné moci a Komisi, včetně informací oznámených Komisi a uložených v databázi uvedené v článku 43, jsou důvěrné a kryté povinností zachování profesního tajemství, pokud by jejich vyzrazení ohrozilo:

(a)ochranu soukromí a integrity fyzické osoby, zejména podle právních předpisů Unie o ochraně osobních údajů,

(b)obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví,

(c)soudní řízení nebo právní poradenství nebo

(d)účel inspekce nebo vyšetřování.

–3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 mohou příslušné orgány používat a sdělovat informace nezbytné k:

(a)prokázání porušování práva uvnitř Unie či rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele;

(b)zajištění ukončení nebo zákazu porušování práva uvnitř Unie nebo rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele.

Článek 42

Použití důkazů a nálezů z vyšetřování

1. Příslušné orgány mohou používat jakékoli informace, dokumenty, nálezy, výroky, ověřené kopie nebo sdělené zprávy jako důkaz, bez ohledu na jejich formát či na médium, na kterém jsou uloženy.

2. Důkazy, dokumenty, informace, vysvětlení a nálezy z vyšetřování učiněné příslušným orgánem v jednom členském státě v souladu s článkem 8 mohou být použity pro řízení zahájené při použití tohoto nařízení příslušnými orgány v ostatních členských státech bez dalších formálních požadavků.

Článek 43

Databáze a systém pro výměnu informací o porušování práva

1. Komise zřídí a vede nezbytnou elektronickou databázi, v níž ukládá a zpracovává informace přijaté pro podporu žádostí o vzájemnou pomoc ve smyslu kapitoly III, opatření ve smyslu kapitoly IV a mechanismu dozoru ve smyslu kapitoly V. Databáze bude k dispozici pro konzultace příslušným orgánům a Komisi.

2. V elektronické databázi se ukládají a zpracovávají informace poskytnuté ostatními orgány, subjekty a jmenovanými subjekty, avšak tyto orgány, subjekty a jmenované subjekty do databáze nemají přístup.

3. K vymazání uložených údajů týkajících se porušování práva dojde pět let po skončení předmětného porušování práva. Toto pětileté období se začíná počítat od data, kdy:

(a)dožádaný orgán oznámí Komisi dle čl. 12 odst. 3, že skončilo porušování práva uvnitř Unie;

(b)koordinační orgán oznámí Komisi podle článku 19, že skončilo nebo bylo zakázáno rozsáhlé porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele;

(c)Komise v souladu s článkem 26 rozhodne, že společné opatření týkající se rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele s unijní dimenzí je uzavřeno, ale závazky obchodníků zůstanou uloženy po dobu 10 let, aby se zajistilo, že budou dodržovat zákony na ochranu zájmů spotřebitelů;

(d)jsou informace zadány do databáze ve všech ostatních případech.

4. Komise přijme prováděcí akty nezbytné k provedení databáze. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 44

Vzdání se úhrady nákladů

Členské státy se vzdávají nároků na náhradu nákladů vzniklých při uplatňování tohoto nařízení. Avšak členský stát dožadujícího orgánu zůstává odpovědný členskému státu dožádaného orgánu za veškeré náklady a ztráty vzniklé v důsledku opatření zrušených a prohlášených soudem za nedůvodné, pokud jde o skutkovou podstatu protiprávního jednání uvnitř Unie. 

Článek 45

Národní plány vymáhání práva a stanovení priorit

1. Každé dva roky od xx/xx/20xx [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] předkládá každý členský stát Komisi dvouleté plány vymáhání práva s využitím speciálního internetového standardního formuláře, který zajistí Komise. Plány vymáhání práva obsahují zejména:

(a)informace týkající se tržních trendů, které mohou mít dopad na zájmy spotřebitelů v daném členském státě, čímž upozorní na problémy, které by mohly pravděpodobně existovat v jiných členských státech;

(b)případně shrnutí provádění předchozího dvouletého plánu vymáhání práva, včetně přehledu opatření podle tohoto nařízení, stížností spotřebitelů a dalších přijatých stížností, činností dozoru a vymáhání práva a důležitých soudních řízení, rozsudků a dalších nařízení či opatření a důvodů, proč nebyl předchozí dvouletý plán v úplnosti naplněn;

(c)informace o organizaci, pravomocích a povinnostech příslušných orgánů, stejně jako o jakýchkoli jejich změnách či plánovaných změnách;

(d)prioritní oblasti pro vymáhání právních předpisů chránících zájmy spotřebitelů v daném členském státě na následující dva roky;

(e)navrhované prioritní oblasti pro vymáhání právních předpisů chránících zájmy spotřebitelů v celé Unii;

(f)přehled zdrojů dostupných a poskytnutých pro vymáhání právních předpisů chránících zájmy spotřebitelů v daném členském státě v dvouletém období;

(g)prohlášení o zdrojích poskytnutých na provádění tohoto nařízení pro následující dvouleté období.

2. V případě podstatné změny okolností nebo podmínek na trhu během dvouletého období od předložení posledního plánu vymáhání práva mohou členské státy předložit revidovaný plán.

Článek 46

Monitorování a provádění vnitrostátních plánů vymáhání práva

1. Komise monitoruje provádění vnitrostátních plánů vymáhání práva. Komise může vydávat rady ohledně provádění vnitrostátních plánů vymáhání práva, stanovit srovnávací referenční hodnoty, pokud jde o zdroje nezbytné k provádění tohoto nařízení, a podporovat osvědčené postupy.

2. Komise přijme prováděcí akty nezbytné k vývoji internetových standardních formulářů a podrobností vnitrostátních plánů vymáhání práva uvedených v článku 45. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 48 odst. 2.

Článek 47

Zásady ukládání sankcí za porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele

1. Při ukládání sankcí v kontextu porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlých porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele berou příslušné orgány v úvahu mimo jiné následující:

(a)územní rozsah porušování práva;

(b)celkovou újmu nebo pravděpodobnou újmu způsobenou spotřebitelům v ostatních členských státech;

(c)opakování předmětného porušování práva ve stejném členském státě nebo v Unii.

2. Komise může vydat doporučení ohledně sankcí pro porušování práva uvnitř Unie a rozsáhlá porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele a jejich koordinaci dle kapitoly IV.

KAPITOLA VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 48

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 49

Oznámení

Členské státy neprodleně sdělí Komisi znění všech vnitrostátních právních předpisů, které přijmou, nebo dohod, kromě dohod týkajících se jednotlivých případů, které uzavřou v oblasti působnosti tohoto nařízení.

Článek 50

Hodnocení

Do [nejpozději xx/xx/20xx, maximálně pak do sedmi let od vstupu v platnost] Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o používání tohoto nařízení.

Zpráva bude obsahovat hodnocení používání nařízení, včetně posouzení účinnosti vymáhání právních předpisů chránících zájmy spotřebitelů podle tohoto nařízení a přezkoumání mj. toho, jak se na hlavních spotřebitelských trzích, kterých se týká přeshraniční obchodování, dodržování zákonů chránících zájmy spotřebitelů ze strany obchodníků vyvíjí.

Článek 51

Změna přílohy nařízení (EU) č. 2006/2004

V příloze nařízení (EU) č. 2006/2004 se doplňují následující body, které zní:

„18. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).

19. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu. Článek 20 (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36) .

20. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14) .

21. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1).

22. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství: články 22, 23 a 24, (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3).

23. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení: Články 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 21, 22, 23, kapitola 10 a přílohy I a II (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34).

24. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky, články 4 až 18 a čl. 20 odst. 2 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214).“

Článek 52

Zrušení

Nařízení (EU) č. 2006/2004 se zrušuje s účinkem ode [dne platnosti tohoto nařízení].

Článek 53

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. 

Toto nařízení se použije od [jeden rok po vstupu v platnost]. 

Článek 51 se však použije ode dne [vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ

1.RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU

1.1.Název návrhu/podnětu

1.2.Příslušné oblasti politik podle členění ABM/ABB 72  

1.3.Povaha návrhu/podnětu

◻ Návrh/podnět se týká nové akce 

◻ Návrh/podnět se týká nové akce následující po pilotním projektu / přípravné akci 73  

X Návrh/podnět se týká prodloužení stávající akce 

◻ Návrh/podnět se týká akce přesměrované na jinou akci 

1.4.Cíle

1.4.1.Víceleté strategické cíle Komise sledované návrhem/podnětem

1.4.2.Specifické cíle a příslušné aktivity ABM/ABB

1.4.3.Očekávané výsledky a dopady

Upřesněte účinky, které by návrh/podnět měl mít na příjemce / cílové skupiny.

1.4.4.Ukazatele výsledků a dopadů

Upřesněte ukazatele, podle kterých je možno uskutečňování návrhu/podnětu sledovat.

1.5.Odůvodnění návrhu/podnětu

1.5.1.Potřeby, které mají být uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu

1.5.2.Přidaná hodnota ze zapojení EU

1.5.3.Závěry vyvozené z podobných zkušeností v minulosti

1.5.4.Soulad a možná synergie s dalšími vhodnými nástroji

1.6.Doba trvání akce a finanční dopad

◻ Časově omezený návrh/podnět 

–◻ Návrh/podnět s platností od [DD/MM]RRRR do [DD/MM]RRRR

–◻ Finanční dopad od RRRR do RRRR

X Časově neomezený návrh/podnět

–Provádění s obdobím rozběhu od RRRR do RRRR,

–poté plné fungování.

1.7.Předpokládaný způsob řízení 76  

X Přímé řízení Komisí

–X prostřednictvím jejích útvarů, včetně jejích zaměstnanců v delegacích Unie;

–X    prostřednictvím výkonných agentur

X Sdílené řízení s členskými státy

◻ Nepřímé řízení, při kterém jsou úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny:

–◻ třetí země nebo subjekty určené těmito zeměmi;

–◻ mezinárodní organizace a jejich agentury (upřesněte);

–◻ EIB a Evropský investiční fond;

–◻ subjekty uvedené v článcích 208 a 209 finančního nařízení;

–◻ veřejnoprávní subjekty;

–◻ soukromoprávní subjekty pověřené výkonem veřejné služby v rozsahu, v jakém poskytují dostatečné finanční záruky;

–◻ soukromoprávní subjekty členského státu pověřené uskutečňováním partnerství soukromého a veřejného sektoru a poskytující dostatečné finanční záruky;

–◻ osoby pověřené prováděním zvláštních činností v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o EU a určené v příslušném základním právním aktu.

–Pokud vyberete více způsobů řízení, upřesněte je v části „Poznámky“.

Poznámky

2.SPRÁVNÍ OPATŘENÍ

2.1.Pravidla pro sledování a podávání zpráv

Upřesněte četnost a podmínky.

2.2.Systém řízení a kontroly

2.2.1.Zjištěná rizika

2.2.2.Informace o zavedeném systému vnitřní kontroly

2.2.3.Odhad nákladů a přínosů kontrol a posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb

2.3.Opatření k zamezení podvodů a nesrovnalostí

Upřesněte stávající či předpokládaná preventivní a ochranná opatření.

3.ODHADOVANÝ FINANČNÍ DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU

3.1.Okruhy víceletého finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky

Stávající rozpočtové položky

V pořadí okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek.

Nové rozpočtové položky, jejichž vytvoření se požaduje: Nepožaduje se vytvoření žádných nových rozpočtových položek.

V pořadí okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek.

3.2.Odhadovaný dopad na výdaje

[Tento oddíl se vyplní pomocí tabulky rozpočtových údajů správní povahy (druhý dokument v příloze tohoto finančního výkazu) a pro účely konzultace mezi útvary se vloží do aplikace DECIDE.]

3.2.1.Odhadovaný souhrnný dopad na výdaje

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Má-li návrh/podnět dopad na více okruhů:

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

3.2.2.Odhadovaný dopad na operační prostředky

–X    Návrh/podnět nevyžaduje využití operačních prostředků.

–◻ Návrh/podnět vyžaduje využití operačních prostředků, jak je vysvětleno dále:

Prostředky na závazky v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

3.2.3.Odhadovaný dopad na prostředky správní povahy

3.2.3.1.Shrnutí

–◻ Návrh/podnět nevyžaduje využití prostředků správní povahy.

–X Návrh/podnět vyžaduje využití prostředků správní povahy, jak je vysvětleno dále:

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Potřebné prostředky na oblast lidských zdrojů a na ostatní výdaje správní povahy budou pokryty z prostředků GŘ, které jsou již vyčleněny na řízení akce a/nebo byly vnitřně přerozděleny v rámci GŘ, a případně doplněny z dodatečného přídělu, který lze řídícímu GŘ poskytnout v rámci ročního přidělování a s ohledem na rozpočtová omezení.

3.2.3.2.Odhadované potřeby v oblasti lidských zdrojů

–◻ Návrh/podnět nevyžaduje využití lidských zdrojů.

–X    Návrh/podnět vyžaduje využití lidských zdrojů, jak je vysvětleno dále:

Odhad vyjádřete v přepočtu na plné pracovní úvazky

XX je oblast politiky nebo dotčená hlava rozpočtu.

Potřeby v oblasti lidských zdrojů budou pokryty ze zdrojů GŘ, které jsou již vyčleněny na řízení akce a/nebo byly vnitřně přeobsazeny v rámci GŘ, a případně doplněny z dodatečného přídělu, který lze řídícímu GŘ poskytnout v rámci ročního přidělování a s ohledem na rozpočtová omezení.

Požadované zdroje jsou uvedeny bez zohlednění úkolů, které bude provádět výkonná agentura. Návrh nepovede k navýšení dosavadních zdrojů zúčastněné výkonné agentury.

Popis úkolů:

3.2.4.Soulad se stávajícím víceletým finančním rámcem

–X    Návrh/podnět je v souladu se stávajícím víceletým finančním rámcem.

–◻ Návrh/podnět si vyžádá úpravu příslušného okruhu víceletého finančního rámce.

–◻ Návrh/podnět vyžaduje použití nástroje pružnosti nebo změnu víceletého finančního rámce.

3.2.5.Příspěvky třetích stran

X Návrh/podnět nepočítá se spolufinancováním od třetích stran.

–Návrh/podnět počítá se spolufinancováním podle následujícího odhadu:

Prostředky v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

3.3.Odhadovaný dopad na příjmy

–X    Návrh/podnět nemá žádný finanční dopad na příjmy.

–◻ Návrh/podnět má tento finanční dopad:

–◻    na vlastní zdroje

–◻    na různé příjmy

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

U účelově vázaných různých příjmů upřesněte dotčené výdajové rozpočtové položky.

Upřesněte způsob výpočtu dopadu na příjmy.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1, konsolidovaný text: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:02004R2006-20130708  

(2) Externí hodnocení nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, závěrečná zpráva Konsorcia pro hodnocení spotřebitelské politiky, 17. prosince 2012 („hodnocení“), http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf

(3) Shrnutí odpovědí zúčastněných subjektů ve veřejné konzultaci k nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (2006/2004/ES), http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/cross-border_enforcement_cooperation/docs/140416_consultation_summary_report_final_en.pdf  

(4) http://ec.europa.eu/consumers/events/ecs_2013/report/Summitconclusions.pdf  

(5) Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování nařízení (ES) č. 2006/2004, COM(2009) 336 v konečném znění, 7.7. 2009, http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/Commission_report_cs.pdf

(6) Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování nařízení (ES) č. 2006/2004, COM(2012)0100 final, 12.3.2012, http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52012DC0100&from=EN  

(7) COM (2014) 439 final http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/cross-border_enforcement_cooperation/docs/140701_commission_report_cpc_reg_en.pdf  

(8) Budou publikovány spolu s legislativním návrhem.

(9) COM (2015) 192 final http://ec.europa.eu/priorities/digital-single-market/

(10) COM (2015) 550 final http://ec.europa.eu/growth/single-market/index_en.htm  

(11) COM(2015) 610.

(12) Nařízení se týká též orgánů v EHP, protože nařízení SOOS má význam pro EHP.

(13) Nařízení je právním základem pro rozšíření vnitrostátní procesněprávní úpravy tak, aby bylo možné ji využívat v přeshraničních situacích, tj. když obchodník se sídlem v jednom členském státě cílí své nezákonné praktiky na spotřebitele v jiném členském státě.

(14) Příloha nařízení SOOS zahrnuje 18 různých právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitele a je pravidelně aktualizována vždy, když jsou přidány, upraveny nebo zrušeny právní předpisy hmotného práva. Seznam zahrnuje směrnice o široké působnosti, např. o nekalých obchodních praktikách, o nepřiměřených (smluvních) podmínkách, právech spotřebitele, zárukách, elektronickém obchodu, alternativním řešení sporů, soukromí a elektronických komunikacích, stejně jako odvětvové právní předpisy o právech cestujících či úvěrech pro spotřebitele.

(15) Články 6–8 nařízení SOOS.

(16) Ustanovení čl. 4 odst. 6 nařízení SOOS.

(17) Článek 9 nařízení SOOS.

(18) Externí hodnocení nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, závěrečná zpráva Konsorcia pro hodnocení spotřebitelské politiky, 17. prosinec 2012:  http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf

(19) Oddíl 8.2 (s. 115) hodnotící zprávy.

(20) Oddíl 8.3.4 (s. 118) hodnotící zprávy.

(21) Oddíl 9 (s. 121) hodnotící zprávy.

(22) Oddíl 2 (s. 40) hodnotící zprávy.

(23) V tomto textu se výraz orgány SOOS a příslušné orgány používá vzájemně zaměnitelným způsobem a oba výrazy mají stejný význam.

(24) Oddíl 4 (s. 58) a oddíl 9.4 (s. 121) hodnotící zprávy

(25) Oddíl 5.9 (s. 94–95) a oddíl 9.5 (s. 122) hodnotící zprávy.

(26) Tamtéž.

(27) Tamtéž.

(28) Oddíl 1 zprávy Komise hodnotící účinnost nařízení (ES) č. 2006/2004, která je přiložena k tomuto návrhu.

(29) Oddíl 1.1 zprávy o posouzení dopadů přiložené k tomuto návrhu; viz též speciální web o sweepech SOOS: http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/sweeps/index_en.htm  

(30) Výroční zpráva ECC-Net 2005–2015: http://ec.europa.eu/consumers/solving_consumer_disputes/non-judicial_redress/ecc-net/docs/ecc_net_-_anniversary_report_2015_en.pdf  Údaje v této zprávě ukazují na široké spektrum problémů, kterým v přeshraničním kontextu spotřebitelé čelí: pět nejčastějších důvodů stížností: nedodání (15 % všech případů), vadné výrobky (11 %), problémy se smlouvami (10 %), neshoda výrobku či služby s objednávkou (9 %) a nepoctivé praktiky (6 %).

(31) Tento odhad vychází z přístupu navrženého ve Spojeném království za účelem odhadnutí finanční újmy pro spotřebitele. Je založen na šetření 2 682 webů zabývajících se elektronickým obchodem, které proběhlo v roce 2014 ve všech zemích EU v uvedených odvětvích. Další podrobnosti naleznete v příloze IV (s. 82) zprávy o posouzení dopadů, která je přiložena k tomuto návrhu.

(32) Např. článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1.

(33)

   Kromě veřejných konzultací probíhaly v období 2013–2015 pravidelné konzultace se spotřebitelskými organizacemi, sítěmi a vysoce postavenými úředníky vnitrostátních orgánů prostřednictvím zavedených sítí Komise. Navíc byly zorganizovány dva semináře (2014 a 2015) pro odborníky z členských států, kde byly prodiskutovány klíčové oblasti, v nichž se má nařízení revidovat. Další diskuse proběhly v kontextu evropského spotřebitelského summitu (březen 2013, Brusel), konference věnované vymáhání práva (červenec 2014, Řím) a jednání Rady ve složení pro konkurenceschopnost (září 2014).

(34)

   Zpráva obsahující shrnutí odpovědí zúčastněných stran je k dispozici na této internetové adrese: http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/cross-border_enforcement_cooperation/docs/140416_consultation_summary_report_final_en.pdf  

(35)

   Jasná většina (83 %) zúčastněných stran seznámených s nařízením SOOS, například vlády, orgány veřejné moci a spotřebitelské organizace, viz oddíl 2.3 (s. 4) zprávy o konzultacích se zúčastněnými stranami. Výsledky rozdělené podle druhu respondentů:

(36)

   Tamtéž, oddíl 5.1 (s. 22).

(37) Oddíl 5.2 (s. 26–27), tamtéž.

(38) Tamtéž.

(39) Tamtéž.

(40) Tamtéž, oddíl 5.3 (s. 27).

(41) Tamtéž, obrázek 5.7 (s. 32).

(42) Tamtéž, oddíl 6.2 (s. 37).

(43) Tamtéž, tabulky 6.5 a 6.6 (s. 43–44).

(44) Tamtéž, obrázek 6.5 (s. 38) a tabulka 6.5 (s. 43).

(45) Tamtéž, obrázek 6.5 (s. 38) a tabulka 6.5 (s. 43).

(46) Tamtéž, tabulka 4.2 (s.15).

(47) Tamtéž, tabulka 4.5 (s. 19).

(48) Tamtéž, tabulka 4.6 (s. 20).

(49) Oddíl 3 hodnotící zprávy přijaté společně s tímto návrhem.

(50) Oddíl 9.5 zprávy o posouzení dopadů.

(51) Oddíl 4–5 zprávy o posouzení dopadů.

(52) Viz oddíl 12.2, příloha IV zprávy o posouzení dopadů.

(53) Viz příklad v rámečku 9 zprávy o posouzení dopadů.

(54) Příloha VI zprávy o posouzení dopadů.

(55)

   Odhaduje se, že v současné době činí náklady na koordinovaná opatření pro vymáhání práva přibližně 37,8 % FTE (FTE = ekvivalent plného pracovního úvazku odpovídá jednomu zaměstnanci pracujícímu na plný pracovní úvazek, 220 pracovních dnů v roce) = přibližně 50 000 EUR na opatření; nový postup by však vyžadoval větší zapojení Komise při koordinaci opatření a monitorování jeho výsledku, proto jsou náklady na opatření odhadovány o něco vyšší. Průměrné náklady na úředníka Komise za rok činí 132 000 EUR (údaje GŘ pro rozpočet ze dne 26. června 2014).

(56)

   Na základě současného limitu pro zahájení nového postupu koordinace vymáhání práva, který vychází ze zkušeností získaných s předchozími koordinovanými opatřeními pro vymáhání práva týkajícími se autopůjčoven a nákupů v aplikacích, se odhaduje, že budou potřeba dva úředníci na plný časový úvazek. Navrhovaný limit je dost vysoký na to, aby zaručil, že se koordinace na úrovni EU zahájí u nejzávažnějších případů a u rozsáhlého porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele a současně je dost pružný na to, aby zajistil, že se nebudou opomíjet významné prioritní případy, ani když kvantitativní limit nebude naplněn.

(57)

   S odkazem na podobnou databázi RAPEX, kterou orgány EU využívají ke zveřejňování upozornění týkajících se bezpečnosti výrobků, se odhaduje, že náklady budou činit přibližně 20 % FTE = přibližně 27 000 EUR ročně, což je možné pokrýt přerozdělením a změnou zaměření stávajících pracovníků.

(58)

   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 254/2014 ze dne 26. února 2014 o víceletém programu pro spotřebitele na období 2014–2020 a o zrušení rozhodnutí č. 1926/2006/ES, Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 42–56.

(59)

   Rozhodnutí Komise 2007/76/ES, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, pokud jde o vzájemnou pomoc (Úř. věst. C (2008) 987), http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:089:0026:0028:EN:PDF , ve znění rozhodnutí Komise 2011/141/EU ze dne 1. března 2011 (Úř. věst. (2011) 1165), http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32011D0141&from=EN .

(60) Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 86.

(61) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1).

(62) Doporučení Komise o používání harmonizované metodiky pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů (2010/304/EU, Úř. věst. L 136, 2.6. 2010, s. 1–31) .

(63) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13–18) .

(64) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1).

(65) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14).

(66) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1).

(67) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1).

(68) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34).

(69) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214).

(70) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

(71) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (Úř. věst. L 110, 1.5.2009, s. 30).

(72) ABM: řízení podle činností (activity-based management); ABB: sestavování rozpočtu podle činností (activity-based budgeting).

(73) Uvedené v čl. 54 odst. 2 písm. a) nebo b) finančního nařízení.

(74)  Sdělení Komise „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ COM(2015) 192 final: http://ec.europa.eu/priorities/digital-single-market/docs/dsm-communication_en.pdf

(75)

     Externí hodnocení nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, závěrečná zpráva Konsorcia pro hodnocení spotřebitelské politiky, 17. prosinec 2012:  http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/docs/cpc_regulation_inception_report_revised290212_en.pdf

(76) Vysvětlení způsobů řízení spolu s odkazem na finanční nařízení jsou k dispozici na stránkách BudgWeb: https://myintracomm.ec.europa.eu/budgweb/EN/man/budgmanag/Pages/budgmanag.aspx  

(77)  Úř. věst. L 11, 16.1.2003, s. 1.

(78)  Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 42.

(79) RP = rozlišené prostředky / NRP = nerozlišené prostředky.

(80) ESVO: Evropské sdružení volného obchodu.

(81) Kandidátské země a případně potenciální kandidátské země západního Balkánu.

(82) Rokem N se rozumí rok, kdy se návrh/podnět začíná provádět.

(83) Technická a/nebo administrativní pomoc a výdaje na podporu provádění programů a/nebo akcí EU (bývalé položky „BA“), nepřímý výzkum, přímý výzkum.

(84) Rokem N se rozumí rok, kdy se návrh/podnět začíná provádět.

(85) Výstupy se rozumí produkty a služby, které mají být dodány (např.: počet financovaných studentských výměn, počet vybudovaných kilometrů silnic atd.).

(86) Popsaný v bodě 1.4.2. „Specifické cíle…“.

(87) Rokem N se rozumí rok, kdy se návrh/podnět začíná provádět.

(88) Technická a/nebo administrativní pomoc a výdaje na podporu provádění programů a/nebo akcí EU (bývalé položky „BA“), nepřímý výzkum, přímý výzkum.

(89) SZ = smluvní zaměstnanec; MZ = místní zaměstnanec; VNO = vyslaný národní odborník; ZAP = zaměstnanec agentury práce; MOD = mladý odborník při delegaci.

(90) Dílčí strop na externí zaměstnance financované z operačních prostředků (bývalé položky „BA“).

(91) Pokud jde o tradiční vlastní zdroje (cla, dávky z cukru), je třeba uvést čisté částky, tj. hrubé částky po odečtení 25 % nákladů na výběr.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 25.5.2016

COM(2016) 283 final

PŘÍLOHA

návrhu Evropského parlamentu a Rady

o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

{SWD(2016) 164 final}
{SWD(2016) 165 final}

PŘÍLOHA

Směrnice a nařízení uvedené v čl. 3 písm. a)

1. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29).

2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27).

3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12).

4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).

5. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků: články 86 až 100 (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67).

6. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích): článek 13 (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

7. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16).

8. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1).

9. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).

10. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1).

11. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8.

12. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36): článek 20.

13. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 14).

14. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).

15. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3): články 22, 23 a 24.

16. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně (Úř. věst. L 33, 3.2.2009, s. 10).

17. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1): články 9, 10, 11 a články 19 až 26.

18. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1).

19. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1).

20. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).

21. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63): článek 13.

22. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34): články 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 21, 22, 23, kapitola 10 a přílohy I a II.

23. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214): články 3 až 18 a čl. 20 odst. 2.

24. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. L 326, 11.12.2015, s. 1).