(1)

Dne 25. května 2009 Rada zmocnila Komisi k zahájení jednání podle článku XXVIII GATT 1994 s cílem nového sjednání koncesí u celních položek pro drůbeží maso podle kapitoly 16 kombinované nomenklatury podle článku 1 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (1) (dále jen „KN“).

(2)

Výsledkem těchto jednání jsou dohody ve formě výměny dopisů parafované s Thajskem dne 22. listopadu 2011 a s Brazílií dne 7. prosince 2011 (dále jen „dohody“).

(3)

Dohody by měly být podepsány,

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se dovozní clo za produkty kódů KN 1001 19 00 , 1001 11 00 , ex 1001 91 20 (pšenice obecná, osivo), ex 1001 99 00 (pšenice obecná vysoké jakosti, jiná než osivo), 1002 10 00 , 1002 90 00 , 1005 10 90 , 1005 90 00 , 1007 10 90 a 1007 90 00 rovná intervenční ceně platné pro uvedené produkty při dovozu, zvýšené o 55 % a snížené o dovozní cenu CIF platnou pro dotyčnou zásilku. Uvedené clo však nesmí překročit celní sazbu společného celního sazebníku.

(2)

Podle čl. 136 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 se pro účely výpočtu dovozního cla podle odstavce 1 uvedeného článku pro dané produkty pravidelně stanoví reprezentativní dovozní ceny CIF.

(3)

Podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 642/2010 je cena pro výpočet dovozního cla produktů kódů KN 1001 19 00 , 1001 11 00 , ex 1001 91 20 (pšenice obecná, osivo), ex 1001 99 00 (pšenice obecná vysoké jakosti, jiná než osivo), 1002 10 00 , 1002 90 00 , 1005 10 90 , 1005 90 00 , 1007 10 90 a 1007 90 00 denní reprezentativní dovozní cena CIF určená postupem podle článku 5 uvedeného nařízení.

(4)

Je třeba stanovit dovozní cla použitelná ode dne 1. května 2012 až do vstupu v platnost nového stanovení.

(5)

Protože je nutné zajistit, aby se toto opatření používalo co nejrychleji poté, kdy budou dostupné aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení,

(1)

Dopisem zaevidovaným Komisí dne 27. září 2011 požádalo Rumunsko o povolení zavést zvláštní opatření týkající se některých motorových silničních vozidel, která se odchylují od ustanovení směrnice 2006/112/ES, jimiž se upravuje nárok osoby povinné k dani odpočíst DPH zaplacenou při nákupu zboží a služeb, a ustanovení, která vyžadují vyúčtování daně z majetku podniku použitého pro účely jiné než podnikání.

(2)

V souladu s čl. 395 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2006/112/ES uvědomila Komise dopisem ze dne 1. prosince 2011 o žádosti Rumunska ostatní členské státy. Dopisem ze dne 5. prosince 2011 uvědomila Komise Rumunsko, že má k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení žádosti.

(3)

Článek 168 směrnice 2006/112/ES stanoví nárok osoby povinné k dani odpočíst DPH vyměřené za dodání zboží a služby jí poskytnuté pro účely svých zdaněných plnění. Ustanovení čl. 26 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice obsahuje požadavek vyúčtovat DPH, pokud je majetek podniku použit pro soukromé účely osoby povinné k dani nebo jejích zaměstnanců, popřípadě obecněji řečeno k jiným účelům než pro účely jejího podnikání.

(4)

Je složité přesně určit, kdy se jedná o používání vozidel k jiným účelům než podnikání, a i v případech, kdy to možné je, je tento postup často obtížný. Podle požadovaných opatření by částka DPH na náklady způsobilé k odpočtu za motorová silniční vozidla, která nejsou užívána výhradně pro obchodní účely, měla být s některými výjimkami stanovena paušální procentní sazbou. Podle aktuálně dostupných informací zastává Rumunsko názor, že sazba ve výši 50 % je opodstatněná. Aby se zároveň zabránilo dvojímu zdanění, měl by být požadavek na vyúčtování DPH z užití motorového silničního vozidla k jiným účelům než k podnikání zrušen, pokud se na něj vztahuje toto omezení. Tato opatření mohou být odůvodněna nutností zjednodušit postup pro vyměřování DPH a zabránit daňovým únikům na základě nesprávného vedení záznamů a nepravdivých daňových prohlášení.

(5)

Omezení nároku na odpočet daně podle zvláštních opatření by se mělo uplatnit na DPH zaplacenou při nákupu, pořízení uvnitř Společenství, dovozu, pronájmu nebo leasingu stanovených motorových silničních vozidel a na výdaje s tím související, včetně nákupu pohonných hmot.

(6)

Některé typy motorových silničních vozidel by měly být z oblasti působnosti zvláštního opatření vyňaty, neboť jakékoli jejich užívání pro jiné účely než obchodní je vzhledem k jejich povaze nebo druhu podnikatelské činnosti, k níž jsou používány, považováno za zanedbatelné. Zvláštní opatření by se proto neměla vztahovat na vozidla s více než devíti sedadly, včetně sedadla řidiče, nebo s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla vyšší než 3 500 kg. Kromě toho by měl být k dispozici podrobný seznam konkrétních druhů vozidel vyloučených z uvedeného omezení na základě jejich zvláštního použití.

(7)

Tato odchylující se opatření by měla být časově omezena, aby se umožnilo zhodnocení jejich účinnosti a příslušné procentní sazby, jelikož navržená procentní sazba je založena na počátečních zjištěních o obchodním využití.

(8)

Pokud má Rumunsko za to, že je nezbytné odchylující se opatření prodloužit, mělo by Komisi včas spolu se žádostí o prodloužení předložit zprávu o používání dotyčného opatření, v níž bude uveden přezkum uplatňovaného procentního omezení.

(9)

Dne 29. října 2004 Komise přijala návrh (2) směrnice Rady, kterou se mění směrnice 77/388/EHS, nyní směrnice 2006/112/ES, v němž byly sjednoceny kategorie výdajů, které lze vyjmout z nároku na odpočet daně. Podle tohoto návrhu lze z nároku na odpočet vyjmout motorová silniční vozidla. Odchylující se opatření stanovená tímto rozhodnutím by měla pozbýt platnosti dnem vstupu v platnost takové pozměňující směrnice, pokud bude její vstup v platnost předcházet dni skončení platnosti uvedeném v tomto rozhodnutí.

(10)

Odchylka bude mít pouze zanedbatelný dopad na celkovou výši daňových příjmů vybranou na stupni konečné spotřeby a nebude mít dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z daně z přidané hodnoty,

a)

vozidla používaná výhradně pro záchranné služby, bezpečnost, ochranu a kurýrní služby;

b)

vozidla, která používají obchodní zástupci a nákupčí;

c)

vozidla používaná pro přepravu osob za úplatu, včetně taxislužby;

d)

vozidla používaná k poskytování služeb za úplatu, včetně pronájmu nebo cvičných jízd poskytovaných autoškolami;

e)

vozidla určená k pronájmu či leasingu;

f)

vozidla používaná jako zboží pro obchodní účely.

(1)

Podle rozhodnutí Komise 2010/49/ES ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví první regiony pro zahájení provozu Vízového operačního systému (VIS) (2), zahrnuje druhý region, ve kterém by mělo být pro všechny žádosti zahájeno shromažďování a přenos údajů do VIS, Izrael, Jordánsko, Libanon a Sýrii.

(2)

Členské státy oznámily Komisi, že provedly nezbytné technické a právní úpravy ke shromažďování a přenosu údajů uvedených v čl. 5 odst. 1 nařízení o VIS do systému VIS pro všechny žádosti v tomto regionu, včetně úprav ke shromažďování nebo přenosu údajů jménem jiného členského státu.

(3)

Protože tak byla splněna příslušná podmínka stanovená v první větě čl. 48 odst. 3 nařízení o VIS, Komise má určit datum zahájení provozu VIS v druhém regionu.

(4)

Vzhledem k tomu, že je nutné stanovit datum zahájení provozu VIS v nejbližší době, toto rozhodnutí by mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

(5)

Protože nařízení o VIS navazuje na schengenské acquis, Dánsko oznámilo provedení nařízení o VIS ve svém vnitrostátním právu v souladu s článkem 5 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství. Ve smyslu mezinárodního práva je proto toto rozhodnutí pro Dánsko závazné.

(6)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (3). Rozhodnutí proto není pro Spojené království závazné ani použitelné.

(7)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (4). Rozhodnutí proto není pro Irsko závazné ani použitelné.

(8)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(9)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (8).

(10)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (9).

(11)

Pokud jde o Kypr, představuje toto rozhodnutí akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(12)

Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto rozhodnutí akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005,

(1)

Podle článku 30 nařízení (ES) č. 1290/2005 Komise na základě ročních účetních závěrek předložených členskými státy, k nimž jsou přiloženy informace požadované pro schválení účetních závěrek a osvědčení týkající se úplnosti, přesnosti a věcné správnosti účetních závěrek a zprávy vyhotovené certifikačními subjekty, schvaluje účetní závěrky platebních agentur podle článku 6 uvedeného nařízení.

(2)

Podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 883/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o vedení účtů platebních agentur, výkazy výdajů a příjmů a podmínky následné úhrady výdajů v rámci EZZF a EZFRV (2), začíná rozpočtový rok pro účetní závěrky EZZF dne 16. října roku N – 1 a končí 15. října roku N. Za účelem sjednocení referenčních období u výdajů EZZF a EZFRV je třeba v rámci schvalování účetních závěrek pro rozpočtový rok 2011 zohlednit výdaje vzniklé členským státům v době od 16. října 2010 do 15. října 2011.

(3)

V čl. 10 odst. 2 druhém pododstavci nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV (3), se uvádí, že částky, které mají být v souladu s rozhodnutím o schválení účetní závěrky uvedeným v čl. 10 odst. 1 prvním pododstavci výše jmenovaného nařízení od jednotlivých členských států získány zpět či jim mají být uhrazeny, se stanovují odečtením průběžných plateb za daný finanční rok od výdajů uznaných za stejný rok v souladu s odstavcem 1. Komise tuto částku odečte od následující průběžné platby, anebo ji k této platbě přičte.

(4)

Komise ověřila informace předložené členskými státy a sdělila do 31. března 2012 členským státům výsledky ověřování informací spolu s nezbytnými změnami.

(5)

Roční účetní závěrky a k nim přiložené doklady umožňují Komisi rozhodnout v případě některých platebních agentur o úplnosti, přesnosti a věcné správnosti předložených ročních účetních závěrek. V příloze I jsou uvedeny částky schválené členskými státy a částky, které mají být získány zpět od členských států nebo mají být členským státům vyplaceny.

(6)

Informace předložené některými dalšími platebními agenturami vyžadují doplňující šetření a jejich účetní závěrky nemohou být v tomto rozhodnutí schváleny. Dotčené platební agentury jsou uvedeny v příloze II.

(7)

Podle čl. 33 odst. 8 nařízení (ES) č. 1290/2005 nese finanční důsledky toho, že nedošlo ke zpětnému získání částek v důsledku nesrovnalostí, z 50 % dotčený členský stát, pokud nebyly částky v důsledku nesrovnalostí získány zpět před uzavřením programu rozvoje venkova během čtyř let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem, nebo během osmi let, jestliže je zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení, nebo při uzavření programu, pokud tyto lhůty uplynou před jeho uzavřením. Ustanovení čl. 33 odst. 4 uvedeného nařízení zavazuje členské státy, aby předložily Komisi roční účetní závěrku a souhrnný seznam řízení o zpětném získání částek zahájených v důsledku nesrovnalostí. Prováděcí pravidla týkající se povinnosti členských států oznamovat částky, které mají být získány zpět, jsou stanovena v nařízení (ES) č. 885/2006. Příloha III uvedeného nařízení obsahuje tabulku, kterou měly členské státy předložit v roce 2012. Na základě tabulek vyplněných členskými státy by měla Komise rozhodnout o finančních důsledcích skutečnosti, že částky v důsledku nesrovnalostí nebyly ve lhůtě čtyř, popřípadě osmi let získány zpět. Tímto rozhodnutím nejsou dotčena budoucí rozhodnutí o shodě podle čl. 33 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/2005.

(8)

Podle čl. 33 odst. 7 nařízení (ES) č. 1290/2005 mohou členské státy rozhodnout, že po uzavření programu rozvoje venkova nebudou ve zpětném získávání pokračovat. Takové rozhodnutí lze přijmout pouze tehdy, pokud je souhrn vynaložených a odhadovaných nákladů vyšší než částka, která má být získána, nebo pokud se ukáže, že zpětné získání není možné proto, že dlužník nebo osoba právně odpovědná za nesrovnalost vykazují platební neschopnost zjištěnou a uznanou v souladu s vnitrostátním právem. Pokud k přijetí tohoto rozhodnutí dojde během čtyř let následujících po dni prvotního zjištění správním orgánem nebo soudem nebo během osmi let, jestliže je zpětné získání předmětem vnitrostátního soudního řízení, nese 100 % finančních důsledků toho, že nedošlo ke zpětnému získání částek, rozpočet EU. V souhrnném seznamu uvedeném v čl. 33 odst. 4 nařízení (ES) č. 1290/2005 jsou uvedeny částky, které se členský stát rozhodl nezískávat zpět, a důvody tohoto rozhodnutí. Tyto částky nejsou účtovány k tíži dotyčných členských států, a nese je proto rozpočet EU. Tímto rozhodnutím nejsou dotčena budoucí rozhodnutí o shodě podle čl. 33 odst. 5 uvedeného nařízení.

(9)

V souladu s čl. 30 odst. 2 nařízení (ES) č. 1290/2005 není tímto rozhodnutím dotčeno přijetí dalších rozhodnutí Komisí, která vylučují z financování z prostředků Evropské unie výdaje, jež nebyly vynaloženy v souladu s předpisy Evropské unie,

(1)

Na svém zasedání dne 6. července 2006 rozhodla Rada guvernérů o tom, že ve spolupráci s centrálními depozitáři cenných papírů a dalšími účastníky trhu prozkoumá možnost zřízení nové služby Eurosystému pro vypořádání obchodů s cennými papíry, nazvané TARGET2-Securities („T2S“). Jako součást svých úkolů podle článků 17, 18 a 22 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) Eurosystém zřídí T2S jako službu, která se opírá o jednotnou platformu umožňující základní a nestranné celoevropské vypořádání hotovosti a obchodů s cennými papíry bez ohledu na hranice a která je centrálním depozitářům cenných papírů nabízena s cílem umožnit jim, aby svým klientům poskytovali harmonizované a standardizované služby vypořádání obchodů formou dodání proti zaplacení v penězích centrální banky v integrovaném technickém prostředí.

(2)

Dne 17. července 2008 rozhodla Rada guvernérů o zahájení realizace T2S a o poskytnutí nezbytných zdrojů až do dokončení tohoto projektu. Na základě nabídky ze strany Deutsche Bundesbank, Banco de España, Banque de France a Banca d’Italia (dále jen „4CB“) rozhodla Rada guvernérů o tom, že T2S bude vyvinut a provozován těmito národními centrálními bankami.

(3)

Programová rada T2S byla zřízena jako operativní řídící orgán s cílem připravovat pro Radu guvernérů návrhy týkající se klíčových strategických otázek, vykonávat úkoly čistě technické povahy a zajišťovat efektivní a účinnou organizaci T2S, jež zahrnuje jak interní, tak externí zúčastněné strany.

(4)

Podle zásady decentralizace zakotvené v článku 12.1 statutu ESCB provádějí národní centrální banky v míře považované za možnou a přiměřenou operace, které patří k úkolům Eurosystému. Centrální banky Eurosystému proto pověří Radu T2S určitými úkoly, tak aby mohla v plném rozsahu fungovat a jednat jménem celého Eurosystému.

(5)

V souladu s rámcem řízení T2S nahradí Rada T2S Programovou radu T2S.

(6)

Rozhodnutí ECB/2009/6 by proto mělo být zrušeno,