1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Oil company „Lukoil“ PAO, domáhá zrušení rozhodnutí sekretariátu rejstříku transparentnosti Ares (2023) 1618717 ze dne 6. března 2023, kterým se rozhoduje o jejím vymazání z rejstříku transparentnosti Evropské unie.

2

Podle článku 126 jednacího řádu Soudu platí, že je-li určitý návrh zjevně nepřípustný, může Tribunál rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž by pokračoval v řízení.

3

V projednávaném případě má Tribunál za to, že věc je dostatečně objasněna na základě odpovědí, které žalobkyně a žalovaní poskytli na otázky, které byly položeny v rámci organizačních procesních opatření ze dne 11. července, ze dne 17. srpna a ze dne 5. října 2023, týkající se potencionálního opožděného podání žaloby. Tribunál proto podle článku 126 jednacího řádu rozhodne, aniž by pokračoval v řízení a bylo nutné doručit žalobu žalovaným, a to jelikož z dále uvedených důvodů musí být žaloba každopádně odmítnuta jako zjevně nepřípustná.

4

Podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU musí být žaloba na neplatnost podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl. Podle článku 60 jednacího řádu se tato lhůta mimoto prodlužuje o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.

5

Pokud jde konkrétně o počítání lhůt, čl. 58 odst. 1 písm. a) a b) jednacího řádu stanoví zaprvé to, že „[je]-li lhůta vyjádřená ve dnech, týdnech, měsících nebo letech počítána od okamžiku, kdy nastala určitá skutečnost nebo byl učiněn určitý úkon, nezapočítá se do běhu lhůty den, v němž ke skutečnosti nebo úkonu došlo“, a zadruhé to, že „lhůta vyjádřená v týdnech, měsících nebo letech končí uplynutím dne, který se v posledním týdnu, měsíci nebo roce svým označením nebo číslem shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost nebo byl učiněn úkon, od nichž se lhůta počítá“.

6

Podle ustálené judikatury platí, že jelikož tato lhůta pro podání žaloby byla stanovena v zájmu zajištění jasnosti a jistoty právních situací a v zájmu předcházení jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti, je na unijním soudu, aby i bez návrhu ověřil, zda byla dodržena (rozsudek ze dne 23. ledna 1997, Coen, C‑246/95, EU:C:1997:33, bod 21, a usnesení ze dne 19. ledna 2018, Miasto Gliwice v. Komise, T‑485/17, nezveřejněné, EU:T:2018:40, bod 6).

7

Je třeba připomenout i to, že je na účastníku řízení, který namítá opožděné podání žaloby, aby prokázal, ke kterému datu bylo napadené rozhodnutí oznámeno, a v každém případě ke kterému datu se o něm dotčená osoba dozvěděla, jde-li o opatření individuální povahy (obdobně viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, WL v. ERCEA, T‑493/17, nezveřejněný, EU:T:2018:852, bod 59). V projednávaném případě je tedy toto prokázání na žalovaných.

8

K tomu, aby bylo rozhodnutí právoplatně oznámeno, není třeba, aby se osoba, které je určeno, skutečně seznámila s jeho obsahem, ale je třeba, aby jí bylo umožněno se s ním užitečně seznámit. V tomto ohledu může důkaz o tom, že osoba, které je rozhodnutí určeno, je nejen obdržela, ale mohla se s ním i užitečně seznámit, vyplynout z různých okolností (obdobně viz usnesení ze dne 31. července 2020, TO v. ESVČ, T‑272/19, EU:T:2020:361, bod 42).

9

V tomto smyslu za účelem prokázání, že rozhodnutí oznámené elektronickou poštou bylo osobě, které je rozhodnutí určeno, řádně oznámeno ke konkrétnímu datu, a tedy od tohoto data počala běžet lhůta pro podání žaloby, musí dotčená strana prokázat, přičemž v této souvislosti předloží nezbytné důkazy, nejen to, že toto rozhodnutí bylo osobě, které je rozhodnutí určeno, sděleno v tom smyslu, že bylo zasláno na elektronickou adresu této osoby a tato osoba je na této adrese obdržela, nýbrž i to, že uvedená osoba byla s to se k uvedenému datu s obsahem tohoto rozhodnutí užitečně seznámit, a sice mohla e-mail obsahující dotčené rozhodnutí otevřít, a tak se s ním k uvedenému datu řádně seznámit (obdobně viz rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Kerstens v. Komise, C‑447/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:612, bod 22).

10

V tomto ohledu nemůže domněnka, že osoba, které je rozhodnutí oznámené e-mailem určeno, mohla mít každopádně možnost se s jeho obsahem užitečně seznámit teprve k datu, kdy nahlédla do své e-mailové schránky, stejně jako domněnka, že osoba, které je takové rozhodnutí určeno, je s to se s jeho obsahem každopádně užitečně seznámit, jakmile je obdrží do své e-mailové schránky, vyhovět ustanovením, kterými se stanoví lhůty pro podání žaloby (obdobně viz rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Kerstens v. Komise, C‑447/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:612, bod 25).

11

V projednávaném případě oznámil sekretariát rejstříku transparentnosti napadené rozhodnutí žalobkyni e-mailem ze dne 6. března 2023. Žalobkyně výslovně připustila, že uvedený e-mail došel k témuž datu do e-mailových schránek dvou zástupců, které žalobkyně ustanovila při svém zápisu do rejstříku transparentnosti (dále jen „zástupci“). Z toho plyne, že lhůta pro podání žaloby na neplatnost tohoto aktu zakotvená v článku 263 SFEU tedy v zásadě uplynula dne 16. května 2023, kdežto žaloba byla kanceláři Tribunálu doručena teprve dne 17. května 2023. Z toho plyne, že žaloba se prima facie jeví jako opožděná.

12

Žalobkyně se za účelem zpochybnění opožděného podání žaloby opírá o několik argumentů.

13

Žalobkyně na prvním místě zpochybňuje, že se o e-mailu ze dne 6. března 2023 dozvěděla, a to z důvodu, že tento e-mail sice došel toho dne, avšak do e-mailových schránek jejích zástupců mimo úřední hodiny. Žalobkyně tak tvrdí, že nebyla s to se s obsahem uvedeného e-mailu užitečně seznámit v den, kdy byl tento e-mail jejím zástupcům sdělen.

14

Proto je třeba určit, zda žalovaní předložili dostatečné indicie, které by umožnily mít za to, že zástupci žalobkyně byli s to se s obsahem e-mailu ze dne 6. března 2023 užitečně seznámit v týž den, kdy tento e-mail došel do jejich e-mailových schránek.

15

V tomto ohledu dopisem ze dne 31. března 2023 zaslaným sekretariátu rejstříku transparentnosti předložili právní zástupci žalobkyně v reakci na napadené rozhodnutí připojené k e-mailu ze dne 6. března 2023 žádost o obnovení šetření podle bodů 7.3 a 7.4 přílohy III interinstitucionální dohody ze dne 20. května 2021 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o povinném rejstříku transparentnosti (Úř. věst. 2021, L 207, s. 1, dále jen „interinstitucionální dohoda“).

16

Je důležité upřesnit, že bod 7.3 přílohy III interinstitucionální dohody stanoví, že sekretariát rejstříku transparentnosti může posoudit žádost o obnovení šetření „do [20] pracovních dnů poté, co byly dotčené strany informovány o jeho rozhodnutí“.

17

Je třeba připomenout i to, že pokud jde o pravidla o počítání lhůt, čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (Úř. věst. 1971, L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 51), stanoví, že „[j]e-li pro lhůtu vyjádřenou ve dnech, týdnech, měsících nebo letech rozhodující okamžik, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během něhož tato událost nastala, nebo tento úkon byl proveden, do dotyčné doby nezapočítá“.

18

Po této rekapitulaci je třeba uvést, že za účelem odůvodnění toho, že žádost o obnovení šetření ve vztahu k žalobkyni byla podána ve lhůtě 20 pracovních dnů, odkázali právní zástupci žalobkyně v posledním odstavci dopisu ze dne 31. března 2023 výslovně na skutečnost, že lhůta 20 pracovních dnů počala běžet dne „7. března 2023“ a že tato lhůta 20 pracovních dnů uplynula dne „3. dubna 2023“.

19

Takto přesnou informaci pocházející od vlastních právních zástupců žalobkyně nelze vyložit jinak než jako uznání z jejich strany, že e-mail obsahující napadené rozhodnutí byl dne 6. března 2023 zástupcům žalobkyně skutečně sdělen, že uvedený e-mail došel k témuž datu do e-mailových schránek těchto zástupců a že tito zástupci se o něm dozvěděli nebo byli přinejmenším s to se s ním užitečně seznámit v týž den, kdy byl e-mail sdělen a obdržen. Z toho plyne, že e-mail obsahující napadené rozhodnutí byl uvedeným zástupcům dne 6. března 2023„řádně oznámen“.

20

Kdyby totiž zástupci žalobkyně otevřeli nebo byli s to otevřít e-mail ze dne 6. března 2023 teprve den poté, co byl tento e-mail sdělen a obdržen, tedy dne 7. března 2023, dopis ze dne 31. března 2023 by byl zcela logicky zmínil informaci, že lhůta 20 pracovních dnů počala běžet dne 8. března 2023.

21

Argument předložený žalobkyní, který vychází toho, že e-mail byl sdělen mimo úřední hodiny, nemůže v této souvislosti stačit k tomu, aby zpochybnil jasné znění posledního odstavce dopisu ze dne 31. března 2023.

22

Žalobkyně na druhém místě tvrdí, že e-mail obsahující napadené rozhodnutí byl dne 6. března 2023 sdělen pouze zástupcům její belgické dceřiné společnosti, a to společnosti Lukoil Belgium NV, a nikoli žalobkyni samotné, a že se s ním tedy v tento den nemohla seznámit.

23

Tato argumentace žalobkyně nemůže obstát.

24

Zaprvé je třeba zdůraznit předně to, že čl. 2 písm. c) interinstitucionální dohody stanoví, že „zapsaným subjektem“ se rozumí „jakýkoli zástupce zájmové skupiny, který je zapsán a veden v rejstříku“.

25

Článek 6 odst. 2 interinstitucionální dohody dále stanoví, že žadatelé o zápis poskytnou informace uvedené v příloze II uvedené dohody. Mezi informace, které mají být zaznamenány v rejstříku transparentnosti, uvedené v bodě I této přílohy, jsou zahrnuty zejména jméno „osoby, která nese právní odpovědnost za subjekt“, jakož i jméno „osoby odpovědné za vztahy s [Unií]“.

26

Mimoto podle čl. 8 odst. 3 písm. b) interinstitucionální dohody vypracoval sekretariát rejstříku transparentnosti pokyny k uvedenému rejstříku určené pro žadatele o registraci a pro registrované, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování této dohody (dále jen „pokyny“). Bod 2 pokynů, nadepsaný „Zásada jediného zápisu“, uvádí, že aby se zabránilo vícerým zápisům a urychlilo administrativní vyřízení žádosti nebo zápisu, je třeba, aby zástupci zájmových skupin fungující ve více než jedné zemi (např. nadnárodní podniky) zapsali svou činnost do rejstříku pouze jednou a pokryli při tom ostatní subjekty sítě, korporátní skupiny apod. Pokyny upřesňují, že v praxi zápis obyčejně přísluší pobočce nebo kanceláři zastupující zájmy subjektu ve vztahu k orgánům EU.

27

Bod 5 pokynů, nadepsaný „Informace, které se zapisují do rejstříku“ uvádí rubriku 4 týkající se „osob[y] s právní odpovědností“, kterou definuje jako „jednotliv[ce], který může podle zákona jednat jménem zástupce zájmové skupiny nebo jej zastupovat při kontaktech s orgány veřejné moci“.

28

Konečně podle čl. 8 odst. 3 písm. c) interinstitucionální dohody a ve smyslu kodexu chování obsaženého v příloze I uvedené dohody odpovídají za správnost informací, které poskytly, v konečném důsledku zapsané subjekty.

29

Zadruhé z výpisu z rejstříku transparentnosti předloženého Komisí plyne, že do uvedeného rejstříku byla zapsána pouze žalobkyně. Belgická dceřiná společnost žalobkyně nebyla totiž vůbec zapsána samostatně a byla zmíněna pouze jako „kancelář odpovědná za vztahy s Unií“. Podle čl. 8 odst. 3 písm. b) interinstitucionální dohody a ve smyslu zásady jediného zápisu obsažené v bodě 2 pokynů, připomenutých v článku 26 výše, je třeba připustit, že údaj o žalobkyni jako o jediné organizaci zapsané v rejstříku transparentnosti se vztahoval na všechny podniky skupiny, ke které žalobkyně náležela, ve všech zemích, ve kterých tato skupina působila, a to včetně belgické dceřiné společnosti, a že je nesprávné tvrdit, že do uvedeného rejstříku byla zapsána i uvedená dceřiná společnost.

30

Zatřetí je třeba zdůraznit, že jménem „osoby, která nese právní odpovědnost za subjekt“ uvedeným žalobkyní bylo „p. S.“ a jménem „osoby odpovědné za vztahy s [Unií]“ bylo „p. B.“. Podle čl. 6 odst. 2 a přílohy II bodu I interinstitucionální dohody, připomenutých v bodě 25 výše, a ve smyslu bodu 5 pokynů, uvedeného v bodě 27 výše, je třeba mít za to, že žalobkyně tím, že ustanovila osobu, která nese právní odpovědnost, a osobu odpovědnou za vztahy s Unií, souhlasila s tím, aby tyto osoby jednaly jejím jménem a jako zástupci odpovědní za její vztahy se sekretariátem rejstříku transparentnosti. Zmínka o funkcích zástupců žalobkyně, a sice „výkonného ředitele“ a „ředitele pro obchodní záležitosti“ její belgické dceřiné společnosti, tedy nemá žádný vliv na to, že to, že je žalobkyně ustanovila jakožto osobu, která nese právní odpovědnost, a osobu odpovědnou za vztahy s Unií, znamenalo souhlas žalobkyně s tím, že tyto osoby ji budou zastupovat při jejích kontaktech se sekretariátem rejstříku transparentnosti.

31

Argument žalobkyně, že její zástupci byli zmocněni pouze k přebírání korespondence a zastupování její belgické dceřiné společnosti, v tomto ohledu při analýze neobstojí. Platí zaprvé, jak bylo připomenuto v bodě 28, že zapsané subjekty nesou odpovědnost za správnost informací, které poskytly.

32

Zadruhé platí, že závěr, že p. S. a p. B. žalobkyni zastupovali a jednali jejím jménem, je umocněn tím, jak správně uvedla Komise, že sekretariát rejstříku transparentnosti dne 14. července 2022 zaslal žalobkyni e-mail prostřednictvím e-mailové schránky p. S., jejího zástupce, který byl ustanoven jakožto „osoba, která nese právní odpovědnost“, s cílem informovat ji o svém rozhodnutí zahájit ve vztahu k ní šetření a dočasně jako preventivní opatření pozastavit její zápis. Dne 28. července 2022 byl p. S. skutečně tou osobou, která zaslala e-mail v odpovědi členům sekretariátu rejstříku transparentnosti a informovala je, že v příloze naleznou „oficiální odpověď“ žalobkyně na jejich žádost, a to ve světle šetření, které ve vztahu k žalobkyni uvedený sekretariát zahájil. Je důležité dodat, že dotčená oficiální odpověď byla podepsána právě p. S. a p. B.

33

Kromě toho je třeba uvést, že napadené rozhodnutí, určené „Lukoil, Sretěnskij Bulvar, 11, 101000 Moskva, Rusko“, bylo p. S. a p. B. skutečně sděleno prostřednictvím jejich e-mailových schránek uvedených ve výpisu z rejstříku.

34

Na třetím místě žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, jelikož obsahuje pouze obecná tvrzení, a zdůrazňuje, že dne 31. března 2023 požádala sekretariát rejstříku transparentnosti o vyšetřovací zprávu, která jí byla sdělena dne 25. dubna 2023. Má tedy za to, že lhůta pro podání žaloby mohla začít běžet teprve ode dne, kdy uvedenou zprávu obdržela.

35

Tato argumentace musí být odmítnuta.

36

Zaprvé platí, že napadeným rozhodnutím je rozhodnutí, které je obsaženo v e-mailu ze dne 6. března 2023, a nikoli vyšetřovací zpráva sekretariátu rejstříku transparentnosti. Bod 7.1 přílohy III interinstitucionální dohody totiž stanoví, že uvedený sekretariát ukončí šetření „odůvodněným rozhodnutím“ a o tomto rozhodnutí písemně vyrozumí dotčené strany. Bod 4.11 uvedené přílohy stanoví, že sekretariát rejstříku transparentnosti poskytne kopii vyšetřovací zprávy dotčeným zapsaným subjektům pouze „na vyžádání“. Skutečnost, že interinstitucionální dohoda přiznává zapsanému subjektu možnost vyžádat si kopii vyšetřovací zprávy, tedy nemá žádný vliv na počátek běhu lhůty pro podání žaloby, a to den oznámení rozhodnutí sděleného podle bodu 7.1 uvedené přílohy. Žalobkyně tak nemůže s úspěchem tvrdit, že u lhůt pro podání žaloby došlo ke stavění jejich běhu do doby, než žalobkyně obdrží vyšetřovací zprávu.

37

Odpověď na otázku počítání lhůty pro podání žaloby zadruhé nezávisí na odpovědi na otázku dostatečnosti či nedostatečnosti odůvodnění obsaženého v e-mailu ze dne 6. března 2023.

38

Žalobkyně byla každopádně plně s to podat proti napadenému rozhodnutí žalobu na neplatnost, a případně se dovolávat toho, že toto rozhodnutí nesplňuje v plném rozsahu požadavek uvést odůvodnění, a to jednak s ohledem na důvody obsažené v napadeném rozhodnutí – které se vztahovaly zejména k jejím činnostem zastupování zájmů směřujícím k ovlivňování rozhodovacího procesu Unie přímo nebo prostřednictvím její belgické dceřiné společnosti, jakož i k mediálnímu pokrytí ukazujícímu na její postavení významného lobbisty vykonávajícího vliv jménem ruské vlády – a jednak s ohledem na kontext, který byl žalobkyni znám z důvodu e-mailové korespondence mezi ní a sekretariátem rejstříku transparentnosti, která přijetí napadeného rozhodnutí předcházela.

39

Ze všech výše uvedených úvah plyne, že žaloba musí být z důvodu opožděného podání odmítnuta jako zjevně nepřípustná, aniž by bylo nezbytné rozhodnout o její přípustnosti v rozsahu, v němž směřuje proti rejstříku transparentnosti.

40

Vzhledem k tomu, že toto usnesení je přijímáno před doručením žaloby žalovaným, stačí v souladu s článkem 133 jednacího řádu rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení. Skutečnost, že žalované byly vyzvány, aby odpověděly na otázky položené Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření připomenutých v bodě 3 výše je v tomto ohledu irelevantní.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto: