1)

Má být čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES (1) ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě a/nebo judikatuře, podle nichž zaměstnanci, s nímž byl protiprávně rozvázán pracovní poměr a následně bylo soudem nařízeno jeho opětovné přijetí do práce, nevzniká žádný nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok za dobu od rozvázání pracovního poměru do okamžiku opětovného nastoupení do práce?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: má být ustanovení čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88 vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení brání vnitrostátní právní úpravě a/nebo judikatuře, podle nichž tomuto zaměstnanci nevzniká v případě opětovného ukončení pracovního poměru žádný nárok na finanční náhradu za nevyčerpanou dobu placené dovolené za kalendářní rok od okamžiku předchozího rozvázání pracovního poměru do okamžiku opětovného nastoupení do práce?