1. 

Záměrem podniku Deluxe Entertainment Service Group Inc. (dále jen „Deluxe Inc.“) ( 2 ) bylo zapsat slovní spojení „deluxe“, umístěné uprostřed grafického znázornění, jako ochrannou známku EU ( 3 ) pro velké množství (více než devadesát) výrobků a služeb. Přihlášku podanou tímto podnikem zamítl průzkumový referent i odvolací senát Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), neboť přihlášená ochranná známka postrádala rozlišovací způsobilost ve vztahu ke všem těmto výrobkům a službám.

2. 

Tribunál, u něhož Deluxe Inc. napadl rozhodnutí odvolacího senátu, zrušil toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 4. června 2015 (dále jen „napadený rozsudek“) ( 4 ), neboť konstatoval, že jeho odůvodnění je stiženo vadou, která – podle mínění Tribunálu – spočívala v tom, že nebyl proveden požadovaný přezkum rozlišovací způsobilosti ochranné známky ve vztahu ke všem výrobkům a službám nebo alespoň ve vztahu ke kategoriím, do nichž by tyto výrobky nebo služby mohly spadat.

3. 

Proti rozsudku Tribunálu podal EUIPO kasační opravný prostředek, v němž v podstatě tvrdí, že odůvodnění zrušeného rozhodnutí bylo správné.

4. 

V souvislosti s projednávaným kasačním opravným prostředkem vyvstávají otázky nejrůznějšího druhu, týkající se jak rozlišovací způsobilosti označení „deluxe“, jehož význam je – přinejmenším u některých – výrobků a služeb, které mělo chránit, do určité míry propagační ( 5 ) nebo pochvalný ( 6 ), tak možnosti, že při existenci některého z důvodů pro absolutní zamítnutí je EUIPO oprávněn upustit od provedení podrobného přezkumu zaměřeného na vztah mezi přihlášenou ochrannou známkou a příslušnými výrobky nebo službami.

5. 

EUIPO ve svém kasačním opravném prostředku uvádí, že porušen byl pouze článek 75 nařízení (ES) č. 207/2009 ( 7 ) vykládaný ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož právního předpisu. Nezabývá se v něm proto problémy, které by mohly souviset s absolutním důvodem pro zamítnutí ochranných známek EU, obsaženým v písmeni c) téhož článku i odstavce, což představuje otázku, k níž se ještě vrátím.

6.

Článek 4 tohoto nařízení zní takto:

„Ochrannou známkou [EU] může být jakékoliv označení schopné grafického ztvárnění […], pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků“.

7.

Článek 7, který je nadepsán „Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu“, stanoví toto:

„1.   Do rejstříku se nezapíšou:

2.   Odstavec 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství.

[…]“

8.

Článek 75, který je nadepsán „Odůvodnění rozhodnutí“, zní takto:

„Rozhodnutí úřadu musí být odůvodněna. Mohou být založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit.“

9.

Dne 10. října 2012 podala Deluxe Inc. přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství podle nařízení č. 207/2009, a to pro níže uvedené obrazové označení:

10.

Ve zmíněné přihlášce ( 8 ) byly uvedeny výrobky a služby spadající do tříd 9, 35, 37, 39 až 42 a 45 Niceské dohody ( 9 ), a to konkrétně tyto ( 10 ):

11.

Rozhodnutím ze dne 13. června 2013 průzkumový referent přihlášku zamítl, a to pro veškeré výrobky a služby, které v ní byly uvedeny, neboť měl za to, že na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009 postrádá ochranná známka „deluxe“ rozlišovací způsobilost a informuje spotřebitele o jakosti sporných výrobků a služeb.

12.

Rozhodnutí průzkumového referenta bylo nejprve napadeno před OHIM, poté jej potvrdil druhý odvolací senát tohoto úřadu rozhodnutím ze dne 22. ledna 2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“) na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, přičemž měl za to, že argumenty, jež vznesl průzkumový referent v souvislosti s písmenem c) téhož ustanovení, jsou správné.

13.

Kromě jiných hledisek dospěl odvolací senát k závěru, že v části Evropské unie, v níž lidé rozumí anglicky, není slovní prvek „deluxe“ způsobilý k tomu, aby sám o sobě odlišil výrobky a služby žalobkyně od výrobků a služeb jejích soutěžitelů, neboť představuje určitý druh běžně používaného propagačního sloganu a není ničím jiným než pouhým „označením vysoké jakosti“. Kromě toho uvedl, že výraz „deluxe“ patří do kategorie výrazů, které je namístě vyloučit z monopolu ochranné známky, a že grafický prvek, který je s ním spojen, nepostačuje k tomu, aby přihlašované ochranné známce propůjčil rozlišovací způsobilost. Z týchž důvodů potvrdil odvolací senát rozhodnutí průzkumového referenta rovněž v souvislosti s tvrzením, že zmíněná ochranná známka informuje spotřebitele o jakosti sporných výrobků a služeb. A konečně vyloučil, že by ochranná známka mohla nabýt rozlišovací způsobilosti svým užíváním v Unii.

14.

Deluxe Inc. s rozhodnutím odvolacího senátu nesouhlasila a dne 10. dubna 2014 jej napadla před Tribunálem.

15.

Žaloba vychází z pěti pochybení, jež Deluxe Inc. vytýkala napadenému rozhodnutí a na nichž byly založeny důvody pro zamítnutí. Odvolací senát podle jejího mínění porušil níže uvedená ustanovení nařízení č. 207/2009: 1) článek 75, který ukládá EUIPO povinnost odůvodnit přijímaná rozhodnutí; 2) čl. 7 odst. 1 písm. b) v souvislosti s rozlišovací způsobilostí daného označení; 3) čl. 7 odst. 1 písm. c) v souvislosti s popisnou povahou daného označení; 4) čl. 7 odst. 3 v souvislosti s případným nabytím rozlišovací způsobilosti užíváním; a 5) zásady legitimního očekávání, ochrany nabytých práv a legality aktů Společenství.

16.

Tribunál provedl pouze souhrnný přezkum obou dvou prvních žalobních důvodů ( 11 ) a na základě jejich posouzení prohlásil napadené rozhodnutí za neplatné a uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

17.

V napadeném rozsudku je připomenuta judikatura Soudního dvora, z níž vyplývá, že je-li požadován zápis ochranné známky pro několik výrobků nebo služeb, je odvolací senát povinen ověřit in concreto, že se na danou ochrannou známku nevztahuje žádný z důvodů zamítnutí uvedených v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009, a to pro každý z těchto výrobků a pro každou z těchto služeb, přičemž u jednotlivých výrobků či služeb může dospět k různým závěrům. Odvolací senát tedy v případě, kdy zamítá zápis ochranné známky, musí ve svém rozhodnutí uvést závěr, ke kterému dospěl pro každý z výrobků a služeb uvedených v přihlášce k zápisu, nezávisle na způsobu, jakým byla tato přihláška formulována. Nicméně pokud je stejný důvod pro zamítnutí namítán vůči kategorii nebo skupině výrobků či služeb, může se příslušný orgán omezit na souhrnné odůvodnění pro všechny dotčené výrobky nebo služby ( 12 ).

18.

Tribunál dospěl k závěru, že odvolací senát posoudil rozlišovací způsobilost označení „deluxe“, avšak nezabýval se přitom každým výrobkem a každou službou z tříd 9, 35, 37, 39 až 42 a 45, jež byly uvedeny v přihlášce. Souhrnné odůvodnění, jež uvedl, se tedy týkalo všech těchto výrobků a služeb, přičemž v rozporu s judikaturou nebylo určeno, že mezi nimi existuje natolik přímá a konkrétní spojitost, že mohou tvořit stejnorodou kategorii.

19.

Kasační opravný prostředek, který podal EUIPO, byl zapsán v kanceláři Soudního dvora dne 10. srpna 2015 a odpověď společnosti Deluxe Inc. dne 25. dubna 2016.

20.

EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a uložil společnosti Deluxe Inc.náhradu nákladů řízení.

21.

Deluxe Inc. navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil EUIPO náhradu nákladů, jež vynaložila Deluxe Inc. v obou stupních.

22.

Na základě návrhu, který podala Deluxe Inc. podle čl. 76 odst. 1 jednacího řádu, se dne 9. listopadu 2016 konalo jednání, jehož se zúčastnili oba účastníci řízení.

23.

Projednávaný kasační opravný prostředek vychází z jediného důvodu, který je rozdělen na dvě části. V první části vytýká EUIPO Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť měl za to, že oprávnění Úřadu odůvodnit svá rozhodnutí souhrnným způsobem je omezeno pouze na případ, kdy dané výrobky a služby tvoří stejnorodé kategorie. EUIPO je toho názoru, že pokud takové označení, jako je označení „deluxe“, bezprostředně vyjadřuje pochvalné sdělení použitelné na všechna odvětví průmyslu a služeb, lze jej zamítnout na základě souhrnného odůvodnění. Toto odůvodnění umožňuje, aby jeho příjemce napadl důvody, které jsou v něm uvedeny, a současně také to, aby Tribunál provedl svůj přezkum legality.

24.

EUIPO má za to, že ani stejnorodost výrobků a služeb není nezbytnou podmínkou: k tomu, aby mohlo být přijato souhrnné odůvodnění pro všechny tyto výrobky a služby, postačuje, aby existovala vlastnost, která je jim společná. V projednávané věci spočívá tato společná vlastnost v tom, že všechny dané výrobky a služby jsou bez výjimky způsobilé k tomu, aby měly více či méně vysokou jakost, takže údaj o vysoké kvalitě, který vyplývá z výrazu „deluxe“, je vnímán v souvislosti s každým z nich jako pouhý prodejní argument.

25.

EUIPO se ve svůj prospěch dovolává argumentů, které uplatnil Soudní dvůr ve věci BigXtra ( 13 ), v níž uznal, že existuje dostatečně přímá a konkrétní spojitost mezi vyjmenovanými výrobky a službami ( 14 ) (která spočívala v tom, že na všechny tyto výrobky a služby mohly být uplatněny slevy nebo zvláštní výhody), což ospravedlňovalo provedení souhrnného odůvodnění. S ohledem na tento společný rys bylo označení „BigXtra“ chápáno jakožto upozornění na kladnou vlastnost těchto výrobků a služeb, a proto bylo považováno za určitý reklamní příslib.

26.

EUIPO je toho názoru, že napadený rozsudek je v rozporu s judikaturou Soudního dvora, neboť obsahuje závěr, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno ( 15 ). Tribunál se podle něj dopustil nesprávného právního posouzení tím, že vyloučil relevantnost pochvalné a propagační povahy označení „deluxe“ vztahující se na všechny sporné výrobky a služby.

27.

EUIPO má za to, že odvolací senát dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů nemá označení „deluxe“ rozlišovací způsobilost pro všechny dané výrobky a služby. Na základě těchto důvodů mohla ( 16 ) Deluxe Inc. odpovědět v tom smyslu, že přihlašované označení je nutné vnímat jako pouhé upozornění na výjimečnost nebo jako propagaci jeho vysoké jakosti.

28.

EUIPO je toho názoru, že pokud by bylo požadováno, aby odvolací senát podrobně zkoumal jednotlivé výrobky a služby (nebo dokonce podle jednotlivých kategorií), vedlo by to k systematickému a formálnímu opakování prvotního důvodu odmítnutí, kterým je skutečnost, že označení postrádá rozlišovací způsobilost pro veškeré tyto výrobky a služby. Toto opakování by ničím neobohatilo argument, na jehož základě se zapsání ochranné známky zamítá (skutečnost, že postrádá rozlišovací způsobilost).

29.

A konečně EUIPO tvrdí, že v několika rozsudcích Tribunál uznal, že určité slogany postrádají ve vztahu k různým výrobkům či službám rozlišovací způsobilost, pokud lze dané označení u všech těchto výrobků či služeb vnímat bezprostředně a neměnně jako běžné reklamní sdělení ( 17 ).

30.

Ve druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku prosazuje EUIPO názor, že pojem „stejnorodost“ musí být pro účely souhrnného odůvodnění chápán v širokém smyslu. Postačuje, mají-li sporné výrobky a služby nějakou společnou vlastnost, která může existovat i ve vztahu mezi výrobky či službami spadajícími do velmi odlišných odvětví a nemusí nutně vyplývat ze vzájemné podobnosti výrobků a služeb, pokud jde o jejich povahu nebo cíl. Stejně jako napadený rozsudek ( 18 ) nesouhlasí s tím, aby byla existence „stejnorodé kategorie“ dávána do souvislosti s popisem výrobků a služeb.

31.

EUIPO je toho názoru, že ačkoli judikatura ( 19 ) uvádí, že mají-li výrobky a služby tvořit dostatečně stejnorodou kategorii (což umožňuje uvést souhrnné odůvodnění), musí mezi nimi existovat dostatečně přímá a konkrétní spojitost, nevyplývá z ní, jaké povahy by měla tato spojitost být, nýbrž pouze to, že musí existovat. V tomto ohledu uvádí, že z judikatury ( 20 ) nelze vyvodit ani to, že kritéria relevantní pro posouzení stejnorodosti jsou předem limitativně stanovena nebo že jsou kumulativní.

32.

Pokud Tribunál v napadeném rozsudku uvedl, že kritérium stejnorodosti má být vyvozeno z popisu výrobků a služeb, u nichž Deluxe Inc. požadovala ochranu prostřednictvím ochranné známky, svědčí to o tom, že nesprávně vykládá pojem „dostatečně stejnorodé“ kategorie výrobků nebo služeb, který je užíván v judikatuře, a potažmo i pojem „dostatečně přímá a konkrétní spojitost“, který je nezbytný k určení takovéto kategorie.

33.

Naproti tomu společnou vlastnost, kterou v projednávané věci konstatoval odvolací senát (tj. to, že „všechny výrobky mohou být označovány za výrobky ‚vysoké jakosti‘ a všechny služby mohou být označovány za služby poskytující ‚vysokou jakost‘ “) ( 21 ), lze považovat za dostatečné kritérium k tomu, aby se mělo za to, že všechny tyto výrobky a služby představují stejnorodou kategorii umožňující povolit souhrnné odůvodnění, a to i přesto, že nemůže být přímo odvozena z popisu těchto výrobků a služeb jakožto výlučná vlastnost, která je definuje. Tribunál nevysvětlil, z jakých důvodů tato společná vlastnost nepředstavuje dostatečně přímou a konkrétní spojitost.

34.

Podnik Deluxe Inc. nesouhlasí s argumenty, jež uvedl EUIPO. Zvláště popírá, že z pohledu relevantní veřejnosti má její ochranná známka v souvislosti s dotčenými výrobky a službami pochvalnou povahu.

35.

Co se týče první části kasačního opravného prostředku, tvrdí, že Úřad nesprávně vychází z usnesení BigXtra ( 22 ), neboť tuto věc nelze srovnávat s projednávanou věcí, a sice proto, že ve zmíněné věci bylo konstatováno, že dané označení vyjadřuje pochvalu nástrojů sloužících k prodeji výrobků. Vylučuje rovněž použitelnost rozsudků týkajících se sloganů ( 23 ), na něž EUIPO odkázal, a sice proto, že byly vydány za jiných okolností, než jaké nastaly v projednávané věci.

36.

Co se týče druhé části důvodu kasačního opravného prostředku, Deluxe Inc. tvrdí, že výrobky a služby, pro něž přihlašovala označení, nejsou stejnorodé, a že EUIPO každopádně v žádném okamžiku neprokázal, proč by měly být za stejnorodé považovány. Má za to, že skutečným jádrem projednávaného sporu je pochvalná povaha sporného označení, a proto uvádí příklady služeb a výrobků, které navzdory použití slova „deluxe“ pochvalnou povahu nemají.

37.

Během jednání vytýkala Deluxe Inc. EUIPO, že na všechny přihlášené výrobky a služby uplatnil bez dalšího příliš obecný přístup, podle něhož nemá výraz „deluxe“ rozlišovací účinky.

38.

S cílem odůvodnit to, že v projednávané věci měl být proveden podrobný přezkum významu slova „deluxe“ přinejmenším v souvislosti s několika výrobky a službami, uvedla toto: a) některé z těchto výrobků a služeb nemají takovou škálu jakosti na to, aby bylo možné chápat, že pokud se na ně vztahuje ochranná známka, zmíněné slovo poukazuje na jejich vysokou jakost a luxusní povahu ( 24 ); a b) zákazníky, kteří by mohli zmíněné výrobky nebo služby získat, jsou ostatně velmi zkušení specializovaní odborníci, kteří by nechápali slovo „deluxe“ jakožto sdělení o jejich vysoké jakosti. Za takovýchto okolností nemůže být rozlišovací způsobilost ochranné známky obecně vyloučena, aniž je ověřena u jednotlivých výrobků a služeb.

39.

Mám za to, že oba případy nesprávného právního posouzení, na něž je poukazováno v jediném důvodu kasačního opravného prostředku, by měly být posouzeny společně. Jejich rozdělení považuji za nepřirozené, a sice proto, že v obou těchto případech se přísně vzato jedná o tutéž právní výtku a předmětem sporu je velmi konkrétní problém: otázka, zda souhrnné odůvodnění rozhodnutí, které přijal EUIPO, je či není v projednávané věci namístě. Výklad pojmu „dostatečně stejnorodá kategorie [výrobků nebo služeb]“, na kterou by mohlo být toto odůvodnění uplatněno, je pouze jedním z (vedlejších) hledisek diskuse, která je zde vedena.

40.

V napadeném rozsudku jsou – podle mého mínění správně – vysvětleny zásady vyplývající z judikatury, kterou v této oblasti vydal Soudní dvůr ( 25 ). Jakmile stručně nastíním jejich podstatné rysy, použiji tyto zásady jako východiska pro analýzu kasačního opravného prostředku.

41.

V případech, kdy EUIPO pro účely čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 ověřuje rozlišovací způsobilost označení, u něhož je požadován zápis pro několik výrobků nebo služeb: a) zjišťuje, zda dané označení umožňuje identifikovat tyto výrobky nebo služby jako pocházející od určitého podniku, a tedy je odlišit od výrobků nebo služeb jiných podniků ( 26 ); b) pokud má toto označení rozlišovací způsobilost, musí ji posoudit ve vztahu k přihlášeným výrobkům nebo službám, přičemž může v jednotlivých případech dospět k odlišným závěrům ( 27 ), a c) pokud dojde k zamítnutí zápisu, toto rozhodnutí musí být v zásadě odůvodněno pro každý z uvedených výrobků nebo služeb ( 28 ).

42.

Existuje nicméně jedna důležitá výjimka z těchto pravidel: pokud EUIPO konstatuje, že stejný důvod pro zamítnutí lze vztáhnout na určitou kategorii nebo skupinu výrobků nebo služeb, může se omezit na souhrnné odůvodnění pro všechny dotčené výrobky nebo služby ( 29 ).

43.

Z téže judikatury však vyplývá rovněž to, že rozlišovací způsobilost musí být ověřena s ohledem na vnímání relevantní veřejnosti ( 30 ), což je hledisko, které je sice méně významné, avšak v projednávaném sporu by mohlo hrát svou roli.

44.

EUIPO má za to, že pokud Tribunál požadoval, aby bylo zamítnutí ochranné známky „deluxe“ odůvodněno pro každý výrobek a pro každou službu, na něž se vztahovala přihláška, dopustil se tím nesprávného právního posouzení, neboť pochvalná povaha daného výrazu ospravedlňovala provedení souhrnného posouzení. V tomto ohledu vytýká okolnost, že byl v napadeném rozsudku uplatněn pojem „dostatečně stejnorodá“ kategorie výrobků a služeb, což je podle jeho názoru v rozporu s judikaturou.

45.

Výše nastíněnému problému porozumíme lépe, posuneme-li jej na časové ose daného řízení do okamžiku, kdy měl EUIPO provést přezkum označení, jehož zápis byl požadován.

46.

Jak jsem již uvedl výše, v tomto prvním okamžiku má EUIPO ověřit in concreto, že se na dané označení nevztahuje žádný z důvodů pro zamítnutí uvedených v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009, a to pro každý z těchto výrobků a pro každou z těchto služeb. Přezkum rozlišovací způsobilosti označení musí být striktní a úplný, v tom smyslu, že nesmí být omezen na případné minimum ( 31 ), což by narušilo zásady právní jistoty a řádné správy, které zakazují zápis ochranných známek neodpovídajících zákonem stanoveným kritériím ( 32 ).

47.

Zvláštním případem jsou ochranné známky tvořené „označeními nebo údaji, které jsou kromě toho užívány jako reklamní slogany, údaje o jakosti anebo výrazy podněcující ke koupi výrobků nebo služeb, na které se tyto ochranné známky vztahují“. Soudní dvůr má za to, že zápis takovýchto ochranných známek není kategoricky zakázán ( 33 ).

48.

Soudní dvůr dospěl k závěru, že „pochvalná konotace slovní ochranné známky […] nevylučuje, že ochranná známka je nicméně způsobilá spotřebitelům zajistit původ výrobků nebo služeb, na které se vztahuje. Takovou ochrannou známku tak dotčená veřejnost může vnímat současně jako propagační slogan a údaj o obchodním původu výrobků nebo služeb. Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž tato veřejnost vnímá ochrannou známku jako údaj o tomto původu, nemá skutečnost, že je současně, případně dokonce na prvním místě, chápána jako propagační slogan, vliv na její rozlišovací způsobilost“ ( 34 ).

49.

Výše uvedené citace vycházejí z judikatury týkající se slovních ochranných známek tvořených údaji nebo označeními užívanými jako slogany nebo údaje o jakosti, jejichž zápis je požadován. Přestože Soudní dvůr připustil „obtíže, s nimiž může být […] spojeno prokázání rozlišovací způsobilosti těchto ochranných známek a jež je třeba vzít v úvahu“, neshledal žádné důvody k tomu, aby byly tyto ochranné známky přezkoumávány na základě „zvláštních kritérií, která by nahrazovala [obvyklá kritéria] nebo se od [nich] odchylovala“ ( 35 ).

50.

Z výše uvedeného je patrné, že tím spíše musí být obvyklá kritéria uplatněna při posouzení rozlišovací způsobilosti obrazových ochranných známek, tj. takových ochranných známek, které jsou slovní a současně obsahují i grafické prvky. Právě takováto situace nastala v projednávaném případě, v němž byl požadován zápis ochranné známky tvořené jedním fonetickým či slovním prvkem (slovo „deluxe“) a jedním grafickým prvkem (na okrajích rozostřený kruh na červeném pozadí, do jehož vnitřní části je umístěno zmíněné slovo).

51.

Mohou samozřejmě existovat označení, která zcela postrádají jakoukoli rozlišovací způsobilost. Pravděpodobně lze mezi ně zařadit některé slogany a ještě pravděpodobněji některá pochvalná sdělení. Je logické, že pokud příslušné orgány u obou z nich zjistí zjevnou nezpůsobilost nebo podstatně nedostatečnou způsobilost zakládat rozlišující účinky, vyjádří se zamítavě, aniž by následně – a zbytečně – prováděly přezkum ve vztahu k výrobkům a službám, které měly být předmětem ochrany.

52.

Právě takovýto přístup obecně prosazuje EUIPO, což je podle mého mínění správné, neboť je-li prokázána naprostá rozlišovací nezpůsobilost, kterou lze obecně vztáhnout na jakýkoli druh výrobků a služeb, není žádný důvod k tomu, aby bylo požadováno následné posouzení této (ne)způsobilosti, tentokrát již ve vztahu k některým konkrétním výrobkům nebo službám. Z téhož hlediska musí být zamítnutí nové ochranné známky považováno za dostatečně odůvodněné, což platí i o rozhodnutí, v němž byla konstatována zjevná a úplná („univerzální“) nezpůsobilost ochranné známky, jejíž zápis je požadován.

53.

Judikaturu citovanou v napadeném rozsudku je třeba poněkud upřesnit, neboť dosáhne-li nezpůsobilost určitého označení rozlišit výrobky nebo služby daného podniku od výrobků a služeb jiného podniku takové míry jistoty, že může být zcela neomylně považována za zjevnou nezpůsobilost bez ohledu na to, na jaké výrobky nebo služby se dané označení vztahuje.

54.

V případě ochranné známky „deluxe“ však takovéto okolnosti nenastaly, a to ze dvou důvodů. Prvním (a zřejmě méně významným) z nich je to, že sdělením o vysoké jakosti, které by mohla v projednávaném případě vnímat veřejnost, je smíšené či obrazové označení, které již ze své podstaty nutí k určitému smyslovému nebo duševnímu úsilí přesahujícímu pouhé vnímání pochvalného sdělení. Právě toto úsilí lze považovat za jeden z prvků nasvědčujících spíše tomu, že ochranná známka „deluxe“ má rozlišovací způsobilost, a to přinejmenším pro některé z výrobků nebo služeb, které měla chránit.

55.

Druhý důvod souvisí s významem slovního spojení „deluxe“, které vyvolává právě (a pouze v některých zemích) představu přepychu či okázalosti, které lze předpokládat u některých výrobků nebo služeb ( 36 ), nikoli však již u jiných výrobků nebo služeb, jejichž užívání s prvně jmenovanými nesouvisí ( 37 ). Jako logický se proto jeví závěr, že označení, které mělo být zapsáno do rejstříku Společenství, mohlo mít rozlišovací způsobilost, přinejmenším v souvislosti s některými z těchto výrobků nebo služeb.

56.

Výše uvedený závěr ostatně v souvislosti s toutéž ochrannou známkou „deluxe“ ( 38 ) nebo jinými podobnými ochrannými známkami týkajícími se různých výrobků nebo služeb připustily jak některé vnitrostátní úřady členských států Unie (a jiných zemí) ( 39 ), tak sám EUIPO. Tyto předchozí závěry nejsou samozřejmě závazné, avšak mohou být zohledněny, neboť nasvědčují tomu, že by EUIPO neměl přihlášené označení okamžitě a univerzálně zamítnout (a zbavit jej tím jeho vazby na konkrétní výrobky nebo služby) z důvodu jeho naprosté rozlišovací nezpůsobilosti ( 40 ).

57.

Judikatura totiž připouští, že v rozsahu, v jakém může být praxe uplatňovaná členskými státy relevantní pro posouzení provedené na unijní úrovni, působí jako užitečné sdělení, jež může Úřad zohlednit v okamžiku, kdy posuzuje rozlišovací způsobilost určitého označení ( 41 ).

58.

Mám-li být ještě konkrétnější, Soudní dvůr uznal že „[v] rámci […] námitkového řízení […] není možné ani konstatovat, že se na označení totožné s ochrannou známkou chráněnou v členském státě vztahuje takový absolutní důvod pro zamítnutí, jako je nedostatečná rozlišovací způsobilost, stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, jakož i v čl. 3 odst. 1 písm. b [směrnic ( 42 ), kterými se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách]“ ( 43 ).

59.

Vše, co jsem uvedl výše, postačuje podle mého mínění k tomu, abych odmítl předpoklad, z něhož tento důvod kasačního opravného prostředku dále vychází. Kasační opravný prostředek se opírá o východisko (naprostý nedostatek rozlišovací způsobilosti označení „deluxe“ ve vztahu ke všem výrobkům a službám) ( 44 ), které, jednoduše řečeno, nelze považovat za prokázané. Bez tohoto základního předpokladu je kasační opravný prostředek odsouzen k zamítnutí, neboť v případě označení, které by mohlo případně označovat výrobky nebo služby, musí EUIPO v rámci přezkumu, který předchází zápisu ochranné známky, ověřit (a odůvodnit), zda ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám, ať již samotným nebo seskupeným do kategorií, existuje rozlišovací způsobilost.

60.

Podpůrně ( 45 ) tedy přezkoumám výtky, jež EUIPO vznesl proti napadenému rozsudku, zvláště pokud jde o odůvodnění aktu přijatého odvolacím senátem a o pojem „stejnorodá kategorie“, avšak považuji přitom za nutné upozornit na to, že v postoji, jež zaujímá EUIPO, shledávám určité rozpory vzhledem k tomu, že existují dvě možnosti: buď výraz „deluxe“ postrádá sebemenší rozlišovací způsobilost, což znamená, že není podstatné, zda by výrobky nebo služby, na něž se vztahuje, mohly být zařazeny do jedné nebo více skupin nebo kategorií, ani to, podle jakého hlediska by byly tyto skupiny nebo kategorie definovány; nebo je naopak nezbytné, může-li tento výraz v některých případech zakládat rozlišovací účinky, aby byly příslušné výrobky nebo služby přezkoumány (jednotlivě nebo podle kategorií), což EUIPO neučinil.

61.

Tribunál měl za to, že pochvalná a propagační povaha výrazu „deluxe“ („za předpokladu, že bude tato okolnost prokázána“) ( 46 ) nemůže ospravedlnit souhrnné odůvodnění, které uvedl odvolací senát ( 47 ). Tento závěr není podle mého názoru stižen nesprávným právním posouzením, neboť zaprvé z výše uvedené judikatury vyplývá, že v případě pochvalného nebo propagačního označení nelze již od počátku předpokládat nedostatek rozlišovací způsobilosti, a zadruhé Tribunál nepopírá, že EUIPO je oprávněn uvést souhrnné odůvodnění, nýbrž podmiňuje toto oprávnění vyloučením rozlišovací způsobilosti z jiných důvodů, než je pouhá příslušnost daného označení k oblasti reklamy a pochvalných sdělení.

62.

V rámci analýzy výrobků a služeb uvedených v přihlášce společnosti Deluxe Inc ( 48 ). Tribunál ostatně upozorňuje na možnost seskupit tyto výrobky a služby do přinejmenším sedmi kategorií, neboť z jejich popisu vyplývá, že se vzájemně velmi liší svou povahou, vlastnostmi, účelem i způsobem, jakým jsou uváděny na trh ( 49 ). Vzápětí ( 50 ) konstatuje, že nebyl proveden přezkum ve vztahu ke každému z výrobků a služeb (ani ve vztahu k jejich případným seskupením) a že odvolací senát neměl za to, že mezi těmito výrobky a službami existuje přímá a konkrétní spojitost postačující k tomu, aby mohly tvořit stejnorodou kategorii.

63.

Kritéria relevantní pro posouzení stejnorodosti výrobků a služeb uvedl Soudní dvůr v bodě 46 usnesení CFCMCEE v. OHIM ( 51 ), když přezkoumal a potvrdil relevantnost a platnost kritérií zohledněných Tribunálem, tj. charakteristických rysů těchto výrobků a služeb, jejich základních společných vlastností a jejich funkcí.

64.

V úvahách uvedených v napadeném rozsudku se tedy Tribunál pouze řídil kritérii prosazovanými Soudním dvorem v usnesení CFCMCEE v. OHIM ( 52 ), což znamená, že zohlednil charakteristické rysy těchto výrobků a služeb, jejich základní společné vlastnosti a jejich funkce, aby upozornil na rozdíly mezi nimi ( 53 ). Dodržel tudíž pravidla vycházející ze zmíněné judikatury a v této souvislosti se nedopustil žádného nesprávného právního posouzení.

65.

Je pravda, že podle názoru odvolacího senátu neexistuje rozlišovací způsobilost ve vztahu k výrobkům a službám proto, že všechny tyto výrobky a služby „bez výjimky“ ( 54 ) mohly být označovány za výrobky a služby vysoké jakosti. EUIPO má za to, že není nezbytně nutné, aby byla společná vlastnost všech výrobků a služeb vyvozena z jejich popisu: postačuje existence dostatečné a přímé spojitosti, která umožňuje, aby byly různé výrobky a služby zařazeny do dostatečně „stejnorodé kategorie“.

66.

Skutečným cílem projednávaného kasačního opravného prostředku je tedy rozšířit zmíněnou judikaturu v tom smyslu, aby mezi kritéria zahrnula také společnou vlastnost, na niž poukazuje EUIPO, tj. možnost označovat všechny výrobky a služby za výrobky a služby „vysoké jakosti“.

67.

Návrh EUIPO není podle mého mínění správný, neboť směšuje dva okamžiky postupu provádění přezkumu rozlišovací způsobilosti. V okamžiku, kdy je zkoumáno vnímání veřejnosti, je zapotřebí zjistit, zda veřejnost z pochvalného sdělení vyvodí, že dané výrobky nebo služby pocházejí od určitého podniku, nebo zda bude toto sdělení vnímat spíše jako pouhý údaj o jakosti. Naproti tomu v okamžiku, kdy mají být určeny kategorie výrobků, u nichž by mohla být rozpoznána rozlišovací způsobilost ochranné známky, je nezbytné, aby byla spojitost určena přímo na základě těchto výrobků, tj. na základě jejich společných vlastností, charakteristických rysů a funkcí.

68.

Jinými slovy: nejprve je nutné hledat a případně i uspořádat prvky a základní souvislosti, podle nichž lze sdružit jednotlivé výrobky a služby do kategorií; následně je zapotřebí zkoumat vztah mezi těmito kategoriemi a označením, jehož rozlišovací způsobilost má být ověřena. Pouze bude-li zjištěno, že tyto výrobky a služby spojuje určitý prvek, který umožňuje přistupovat k nim jako k celku, který je do určité míry stejnorodý, lze provést souhrnné posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky pro takto určenou stejnorodou kategorii, do níž spadají dané výrobky a služby ( 55 ).

69.

EUIPO je toho názoru, že předpokládaná společná vlastnost výrobků a služeb, jež by měla chránit ochranná známka „deluxe“, je vyvozena ze samotného pochvalného sdělení. Tento vývod, což musím znovu zdůraznit, nevychází z analýzy výrobků a služeb, nýbrž z analýzy označení v souvislosti s relevantní veřejností. Při vytváření stejnorodých kategorií výrobků a služeb musí být zohledněny vlastnosti výrobků a služeb, jež mají být chráněny, neboť jedině z těchto vlastností mohou vycházet hlavní srovnatelné prvky, podle nichž lze zjistit shody i rozdíly. Tento postup je ostatně také objektivnější, a proto poskytuje hospodářským subjektům větší právní jistotu.

70.

Nesouhlasím tedy se závěrem EUIPO, podle něhož by měl být výše popsaným způsobem rozšířen postup, jakým jsou hledány přímé a konkrétní vazby zakládající stejnorodost různých výrobků a služeb s cílem umožnit jejich souhrnné posouzení pro účely přezkumu rozlišovací způsobilosti. Vyloučíme-li tedy tuto možnost, znamená to, že pokud Tribunál použil kritéria potvrzená usnesením CFCMCEE v. OHIM ( 56 ) (tj. charakteristické rysy, základní společné vlastnosti a funkce výrobků a služeb), aby upozornil na rozdíly mezi nimi, řídil se v témže ohledu výše uvedenou judikaturou a nedopustil se přitom žádného nesprávného právního posouzení.

71.

EUIPO se na podporu svého kasačního opravného prostředku dovolává rovněž usnesení Soudního dvora vydaného ve věci týkající se ochranné známky „BigXtra“ ( 57 ). Body 48 a 49 tohoto usnesení však neodkazují na vytvoření dostatečně přímé a konkrétní spojitosti mezi výrobky a službami, jež byly ve zmíněné věci dotčeny, nýbrž vytýkají Tribunálu, že podle mínění účastnice řízení, která podala ve zmíněné věci kasační opravný prostředek, obrátil důkazní břemeno, aby prokázal, že neexistoval žádný absolutní důvod pro zamítnutí.

72.

V rozsudku napadeném v projednávané věci ( 58 ) Tribunál pouze vyvrátil argument vznesený žalobkyní, podle něhož odvolací senát neprovedl přezkum rozlišovací způsobilosti daného označení ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám. V následně podaném kasačním opravném prostředku nebyl tedy Soudní dvůr dotázán na to, zda lze za dostatečnou souvislost mezi výrobky a službami považovat to, že se na všechny tyto výrobky a služby mohou vztahovat výrazné cenové slevy, podstatné výhody nebo zvláštní náhrady, ale byla mu pouze podána výtka týkající se rozdělení důkazního břemene, kterou však Soudní dvůr nepřijal a napadený rozsudek potvrdil. Usnesení Soudního dvora ve věci BigXtra ( 59 ) není tedy na projednávanou věc použitelné.

73.

Nesouhlasím ani s tvrzením, že by přijetí návrhu na rozšíření judikatury způsobem, jaký prosazuje EUIPO, vedlo k tomu, že by EUIPO musel ve svých rozhodnutích u každého výrobku a u každé služby zbytečně opakovat hlavní důvod zamítnutí. Takovýto důsledek není nutný ani nevyhnutelný, vzhledem k tomu, že napadený rozsudek takovouto povinnost neukládá, a nelze přitom vyloučit, že by mohl týž důvod zamítnutí platit pro různé kategorie výrobků a služby, přičemž v takovémto případě lze uvést pouze souhrnná vysvětlení týkající se platnosti tohoto důvodu.

74.

A konečně, jak jsem uvedl již v úvodní části tohoto stanoviska ( 60 ), rád bych se ještě jednou stručně vyjádřil k čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009. Právě v tomto písmeni, a nikoli v písmeni b), což je jediné písmeno uvedené v kasačním opravném prostředku, jsou totiž stanoveny absolutní důvody pro zamítnutí týkající se popisných označení, tj. případ, kdy jsou ochranné známky „tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení […] jakosti […] nebo jiných […] vlastností [výrobků nebo služeb]“.

75.

Jak jsem již uvedl výše, Tribunál uplatnil oprávnění, které mu náleží a umožňuje mu nezabývat se ostatními důvody zrušení, pokud již jeden z nich přijal [v projednávané věci důvod vycházející z čl. 7 odst. 1 písm. b)], a proto se již nevěnoval důvodu vycházejícímu z porušení písmene c). Soudní dvůr zajisté uznal, že se oblasti působnosti těchto písmen částečně překrývají, a poukázal přitom na rozdíl mezi nimi, který spočívá v tom, že první z těchto písmen se vztahuje na všechny okolnosti, kdy označení není s to rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků ( 61 ), což by mohlo ospravedlnit to, že se napadený rozsudek nezabývá důvodem zrušení týkajícím se písmene c).

76.

Tatáž judikatura však za účelem řádného používání čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009 výše uvedené tvrzení poněkud upřesnila, neboť zdůraznila, že je nutné, aby použití důvodu zamítnutí uvedeného v písmeni c) zůstalo vyhrazeno pro případy, kterých se skutečně tento důvod týká ( 62 ). Tento závěr je nutné uvést v souvislost s obecným zájmem na tom, aby ochranné známky tvořené výlučně označeními nebo údaji, které slouží k určení charakteristických rysů výrobku nebo služby ve smyslu výše uvedeného právního předpisu, byly volně dostupné všem osobám a nemohly být zapsány ( 63 ).

77.

Mám nicméně za to, že pokud je napadeno rozhodnutí na základě obou důvodů zamítnutí uvedených v písmenech b) a c), je žádoucí, aby se Tribunál s ohledem na vzájemné překrývání jejich oblastí působnosti zabýval oběma těmito důvody, a to i přesto, že přijme pouze jeden z nich. Stejně jako ostatní generální advokáti bych dokonce navrhoval, aby bylo nejprve přezkoumáno písmeno c) ( 64 ), přičemž je třeba myslet na to, že v legislativním kontextu nařízení o ochranné známce EU je vhodnější, aby obě tato kritéria nebyla stavěna na roveň a nebyla považována za vzájemně provázaná ( 65 ).

78.

I když totiž k zamítnutí zápisu postačuje pouze existence jednoho absolutního důvodu pro zamítnutí ( 66 ), přezkum a výrok týkající se ostatních dovolávaných důvodů by mohl zabránit tomu, aby muselo v případech zrušení znovu docházet k uplatnění týchž procesních prostředků spočívajících v napadení.

79.

Vzhledem k tomu, že argumenty EUIPO týkající se nedostatku rozlišovací způsobilosti sporného označení vycházejí z toho, že je toto označení sdělením o vysoké jakosti, výše uvedené úvahy jsou v každém případě použitelné na písmeno b) i na písmeno c) (výraz „označení jakosti“) čl. 7 odst. 1 nařízení č. 207/2009.

80.

Mám tedy za to, že jediný důvod kasačního opravného prostředku nemůže být přijat, neboť v napadeném rozsudku nebyla shledána nesprávná právní posouzení, jež mu EUIPO vytýká, a je tedy namístě tento kasační opravný prostředek zamítnout.

81.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby: