—

za CEPSA Estaciones de Servicio SA A. Martínez Sánchezem, J. Folguera Crespem a F. Lorente Hurtadem, abogados,

—

za LV Tobar e Hijos SL A. Hernández Pardem, M. Gaitán Lujánem a S. Beltrán Ruizem, abogados,

—

za Komisi Evropských společenství K. Mojzesowicz, jakož i E. Gippinim Fournierem a F. Castillem de la Torre, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 81 ES a článků 10 až 13 nařízení Komise (EHS) č. 1984/83 ze dne 22. června 1983 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výhradním odběru (Úř. věst. L 173, s. 5, oprava v Úř. věst. L 79, s. 38), ve znění nařízení Komise č. 1582/97 ze dne 30. července 1997 (Úř. věst. L 214, s. 27, dále jen „nařízení č. 1984/93“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi CEPSA Estaciones de Servicio SA (dále jen „CEPSA“), žalobkyní v původním řízení, a LV Tobar e Hijos, SL (dále jen „Tobar“), žalovanou v původním řízení, týkajícím se neplnění smlouvy o výhradním odběru uzavřené mezi těmito dvěma společnostmi ze strany posledně uvedené.

3

Nařízení č. 1984/83 vyloučilo z působnosti čl. 85 odst. 1 Smlouvy o ES (nyní čl. 81 odst. 1 ES) některé kategorie dohod o výhradním odběru a jednání ve vzájemné shodě, které zpravidla splňovaly podmínky stanovené v odstavci 3 uvedeného článku, z důvodu, že obecně přispívají ke zlepšení distribuce výrobků.

4

Pátý, šestý, třináctý, patnáctý a sedmnáctý bod odůvodnění uvedeného nařízení zněly následovně:

[…]

[…]

[…]

5

Články 10 až 13 nařízení č. 1984/83 obsahovaly zvláštní ustanovení ohledně dohod uzavřených s provozovateli čerpacích stanic (dále jen „dohody o čerpacích stanicích“).

6

Článek 10 téhož nařízení zní:

„V souladu s čl. 85 odst. 3 Smlouvy a za podmínek uvedených v článcích 11 až 13 tohoto nařízení se tímto prohlašuje, že čl. 85 odst. 1 Smlouvy se nevztahuje na dohody uzavírané pouze mezi dvěma podniky, v nichž se jedna strana, další prodejce, dohodne se stranou druhou, dodavatelem, že jako protiplnění za poskytnutí zvláštních hospodářských nebo finančních výhod bude nakupovat pouze od tohoto dodavatele, podniku s ním spojeného nebo jiného podniku, který byl tímto dodavatelem pověřen, aby distribuoval jeho zboží, určité ropné pohonné hmoty pro motorová vozidla nebo určité ropné pohonné hmoty pro motorová vozidla a jiná ropná paliva blíže určená v dohodě, za účelem jejich dalšího prodeje na čerpací stanici určené v dohodě.“(neoficiální překlad)

7

Článek 11 uvedeného nařízení stanovil:

„Kromě závazku uvedeného v článku 10 se dalšímu prodejci nesmí ukládat žádná jiná omezení hospodářské soutěže než:

8

Článek 12 nařízení č. 1984/83 vyjmenoval doložky a smluvní závazky, které bránily použití článku 10 uvedeného nařízení, mezi nimiž byla uvedena i skutečnost, že je dohoda uzavřena na neomezenou dobu nebo na dobu přesahující deset let.

9

Článek 13 téhož nařízení stanovil obdobné použití svých čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 3 písm. a) a b), jakož i článků 4 a 5 na dohody o čerpacích stanicích.

10

Nařízení č. 1984/83 pozbylo platnosti dne 31. prosince 1999. Dne 1. ledna 2000 vstoupilo v platnost nařízení Komise (ES) č. 2790/1999 ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. L 336, s. 21; Zvl. vyd. 08/01, s. 364).

11

Článek 3 odst. 1 nařízení č. 2790/1999 stanoví:

„S výhradou odstavce 2 tohoto článku se výjimka uvedená v článku 2 použije za podmínky, že podíl trhu ovládaného dodavatelem nepřesahuje 30 % relevantního trhu, na kterém dodavatel prodává smluvní zboží a služby.“

12

Článek 4 téhož nařízení stanoví, že výjimka ze zákazu zakotveného v čl. 81 odst. 1 ES „se nevztahuje na vertikální dohody, jejichž účelem je přímo nebo nepřímo, samostatně nebo společně s jinými faktory pod kontrolou stran:

[…]“

13

Podle čl. 5 písm. a) uvedeného nařízení se výjimka stanovená v článku 2 tohoto nařízení nevztahuje na jakýkoli přímý nebo nepřímý zákaz soutěžit, jehož trvání je neomezené nebo je delší než pět let. Zákaz soutěžit mlčky obnovitelný po pětiletém období je třeba považovat za závazek uzavřený na neomezenou dobu.

14

Podle článku 12 nařízení č. 2790/1999 se výjimka stanovená zejména nařízením č. 1984/83 i nadále použije do 31. května 2000. Zákaz zakotvený v čl. 81 odst. 1 ES se v období od 1. června 2000 do 31. prosince 2001 nevztahuje na dohody, které již jsou účinné ke dni 31. května 2000 a které nesplňují podmínky pro výjimku uvedené v nařízení č. 2790/1999, ale které splňují podmínky pro výjimku uvedené v nařízení č. 1984/83.

15

Účastníci původního řízení uzavřeli dne 7. února 1996„smlouvu udělující právo nést a užívat obchodní značku, právo na technickou a obchodní podporu a právo na dodávky v režimu obchodní zástupce – provozovatel čerpací stanice“ (dále jen „smlouva dotčená v původním řízení“).

16

Podle uvedené smlouvy se společnost Tobar zavazuje odebírat výhradně u společnosti CEPSA pohonné hmoty a paliva, jakož i maziva a jiné příbuzné produkty (dále jen „ropné produkty“) za účelem jejich dalšího prodeje ve své čerpací stanici za prodejní cenu pro veřejnost, za podmínek prodeje a provozních podmínek stanovených uvedeným dodavatelem. Smlouva je uzavřena na dobu deseti let, s možností prodloužení o další pětiletá období prostřednictvím výslovné písemné dohody na základě výzvy podané nejméně šest měsíců předem. Závazek výhradního odběru uvedených produktů je doprovázen doložkou o zákazu soutěžit, která společnosti Tobar zakazuje prodávat nebo podporovat prodej konkurenčních produktů nebo se na takových činnostech podílet, a to jak v prostorách čerpací stanice, tak v jejím blízkém okolí.

17

Společnost Tobar je povinna společnosti CEPSA zaplatit cenu za ropné produkty ve lhůtě devíti dnů od data jejich dodání do čerpací stanice. Společnost Tobar je rovněž povinna sjednat a předložit ke dni první dodávky bankovní záruku v celkové výši odpovídající patnácti dnům dodávek, přičemž nároky z ní může CEPSA uplatnit v případě nezaplacení ve stanovené době. Kdyby bylo nutné uplatnit nároky z bankovní záruky, byla by společnost Tobar povinna platit za dodávky předem. Společnost Tobar obdrží jako odměnu tržní provize platné pro jednotlivé čerpací stanice. Platba společnosti CEPSA určená v závislosti na množství litrů dodaných čerpací stanici se uskuteční tak, že se od prodejní ceny pro veřejnost stanovené společností CEPSA, včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), odečte výše provize, včetně DPH.

18

Pokud jde o doložky týkající se rozložení nákladů a rizik, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost Tobar je povinna nést riziko škody na ropných produktech, včetně rizika za objemové odchylky, od okamžiku, kdy je dodavatel dodá do zásobních nádrží, a je povinna uchovávat tyto produkty v podmínkách nezbytných k tomu, aby bylo zabráněno jakékoliv jejich ztrátě nebo snížení hodnoty. Uvedená společnost odpovídá jak dodavateli, tak třetím osobám za jakoukoliv ztrátu, znečištění nebo smísení, které může snížit kvalitu těchto produktů, jakož i za případnou škodu způsobenou těmito produkty. Mimoto společnost Tobar odpovídá a ručí za zákazníky, kteří jejím prostřednictvím vstoupili do systému užívání kreditní karty CEPSA CARD nebo kterým přímo poskytla úvěr. Rovněž se podílí na financování malé části nákladů na užívání věrnostní karty společnosti CEPSA.

19

Tato posledně uvedená společnost naproti tomu nese náklady na přepravu ropných produktů, jakož i náklady na umístění své obchodní značky na čerpací stanici a udržování jejího image. Společnosti Tobar dává k dispozici zásobní nádrže a pumpy na pohonné hmoty, které tato společnost musí používat výhradně k prodeji produktů dodaných společností CEPSA a které musí vrátit v případě ukončení smlouvy. Společnost Tobar je však povinna sjednat „záruku na první žádost“ ve prospěch CEPSA ve výši hodnoty technického zařízení.

20

Dne 2. listopadu 2001 CEPSA zaslala společnosti Tobar dopis, kterým jí povolila do budoucna snížit prodejní cenu ropných produktů, aniž by se však snížily příjmy CEPSA.

21

V roce 2003 společnost Tobar poté, co společnosti CEPSA zaslala několik dopisů, ukončila svůj odběr u společnosti CEPSA a zakryla její logo na zařízení čerpací stanice.

22

Během roku 2004 podala společnost Tobar proti CEPSA žalobu směřující k určení neplatnosti smlouvy dotčené v původním řízení, přičemž namítala její neslučitelnost s článkem 81 ES a protiprávnost jejího předmětu z důvodu, že stanovení prodejní ceny ropných produktů je ponecháno pouze na uvážení společnosti CEPSA. Tobar se rovněž domáhala přiznání náhrady škody.

23

CEPSA zpochybnila opodstatněnost této žaloby a podala vzájemnou žalobu, jíž se domáhala plnění uvedené smlouvy nebo práva odstoupit od ní v případě, že by se její plnění ukázalo jako nemožné, přičemž požadovala náhradu utrpěné újmy.

24

Dne 29. července 2005 prohlásil Juzgado de Primera Instancia no 3 de Madrid uvedenou smlouvu za neplatnou z důvodu její neslučitelnosti s čl. 81 odst. 1 ES, jakož i s nařízeními č. 1984/83 a č. 2790/1999. CEPSA podala proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.

25

Za těchto podmínek Audiencia Provincial de Madrid rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Svou žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru dvě otázky, přičemž každá z těchto otázek je dále rozdělena do několika podotázek, které předpokládají různé případy v závislosti na kvalifikaci smlouvy dotčené v původním řízení. První otázka je kladena pro případ, že by tato smlouva byla kvalifikována jako smlouva o obchodním zastoupení, zatímco druhá otázka vychází z předpokladu, že uvedená smlouva byla uzavřena mezi dvěma nezávislými podniky.

27

Podstatou otázek předkládajícího soudu je použitelnost zákazu stanoveného v čl. 81 odst. 1 ES a případně blokové výjimky stanovené nařízením č. 1984/83 s ohledem na skutkové okolnosti věci v původním řízení. Svou první otázkou písm. a) a druhou otázkou písm. a) však uvedený soud nesleduje záměr získat od Soudního dvora výklad pojmu „dohoda mezi podniky“ ve smyslu uvedeného ustanovení, aby mohl následně posoudit, zda smlouva dotčená v původním řízení spadá do působnosti tohoto ustanovení, ale vyzývá Soudní dvůr, aby toto posouzení sám provedl.

28

Je třeba připomenout, že podle článku 234 ES založeného na jasné dělbě činností mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem je Soudní dvůr oprávněn rozhodovat pouze o výkladu nebo platnosti právního předpisu Společenství, a to na základě skutečností, které mu sdělil vnitrostátní soud, a že posledně uvedenému soudu naopak přísluší použít pravidla práva Společenství na konkrétní případ. V důsledku toho Soudní dvůr není příslušný k rozhodování o skutkovém stavu v původním řízení nebo k použití pravidel práva Společenství, ke kterým poskytl výklad, na vnitrostátní opatření nebo situace, neboť tyto otázky náleží do výlučné pravomoci vnitrostátního soudu (viz zejména rozsudky ze dne 22. června 2000, Fornasar a další,C-318/98, Recueil, s. I-4785, bod 32, a ze dne 16. října 2003, Traunfellner, C-421/01, Recueil, s. I-11941, bod 21).

29

Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že otázka výkladu předložená Soudnímu dvoru se zakládá na tvrzeních účastníků původního řízení, jejichž opodstatněnost dosud nebyla vnitrostátním soudem ověřena. Účastníci původního řízení rovněž ve svých písemných a ústních vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru vyjádřili významné neshody ohledně skutkových okolností sporu projednávaného před předkládajícím soudem.

30

V tomto ohledu je rovněž důležité připomenout, že v rámci řízení podle článku 234 ES nemůže Soudní dvůr rozhodnout spor týkající se skutkového stavu. Rozhodování o takovém sporu, jakož i ostatně jakékoliv posouzení dotčeného skutkového stavu spadá do pravomoci vnitrostátního soudu (viz rozsudky ze dne 15. listopadu 1979, Denkavit Futtermittel, 36/79, Recueil, s. 3439, bod 12, jakož i ze dne 9. června 2005, HLH Warenvertrieb a Orthica, C-211/03,C-299/03 a C-316/03 až C-318/03, Sb. rozh. s. I-5141, bod 96).

31

Soudnímu dvoru však přísluší, aby předkládajícímu soudu poskytl užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jímž se zabývá (viz zejména rozsudek ze dne 11. října 2007, Freeport,C-98/06, Sb. rozh. s. I-8319, bod 31).

32

Jelikož je kvalifikace smlouvy dotčené v původním řízení z hlediska pravidel hospodářské soutěže zásadní pro řešení sporu, jímž se zabývá předkládající soud, přísluší Soudnímu dvoru zaprvé připomenout kritéria relevantní za účelem takové kvalifikace [první otázka písm. a) a druhá otázka písm. a)]. Zadruhé je nezbytné přezkoumat, zda se na uvedenou smlouvu může použít bloková výjimka s ohledem na ustanovení této smlouvy týkající se doby jejího trvání [první otázka písm. b) a c), jakož i druhá otázka písm. b)] a stanovování prodejní ceny pro veřejnost [druhá otázka písm. c)]. Zatřetí vyvstává otázka případné neplatnosti smlouvy podle čl. 81 odst. 2 ES [první otázka písm. d)].

33

Svou první otázkou písm. a) a druhou otázkou písm. a) se předkládající soud táže, zda čl. 81 odst. 1 ES musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na smlouvu o výhradním odběru ropných produktů, která se vyznačuje týmiž charakteristickými rysy jako smlouva dotčená v původním řízení, zaprvé v případě, že tato smlouva bude považována za dohodu uzavřenou mezi dvěma nezávislými podniky, z důvodu, že prodejní cena uvedených produktů pro veřejnost je stanovena dodavatelem, a zadruhé v případě, že tatáž smlouva bude považována za skutečnou smlouvu o obchodním zastoupení, z důvodu, že obsahuje doložku o výhradním odběru.

34

V tomto ohledu je třeba připomenout, že obdobná otázka již byla Soudnímu dvoru položena ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 14. prosince 2006, Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio (C-217/05, Sb. rozh. s. I-11987, dále jen „rozsudek CEEES“). V této věci se stejně jako ve věci, v níž byla podána projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, jednalo o smluvní vztah mezi provozovateli čerpacích stanic a jejich dodavatelem, společností CEPSA. Podle samotného znění předkládacího rozhodnutí je smlouva dotčená v původním řízení totožná se smlouvami, které byly předmětem předběžné otázky přezkoumávané Soudním dvorem v rozsudku CEEES.

35

Soudní dvůr v bodě 38 rozsudku CEEES konstatoval, že takové vertikální dohody, jako jsou dohody mezi CEPSA a provozovateli čerpacích stanic, spadají do působnosti článku 85 Smlouvy pouze tehdy, pokud je provozovatel považován za nezávislý hospodářský subjekt, a pokud v důsledku toho existuje dohoda mezi dvěma podniky.

36

Rozhodující okolnost pro prokázání, zda je provozovatel čerpací stanice nezávislý hospodářský subjekt, přitom spočívá v dohodě uzavřené se zmocnitelem a zvláště v doložkách této dohody, učiněných mlčky či výslovně, týkajících se převzetí finančních a obchodních rizik spojených s prodejem zboží třetím osobám. Otázka rizika musí být přezkoumávána případ od případu a s přihlédnutím ke skutečné hospodářské situaci, a nikoli k právní kvalifikaci smluvního vztahu ve vnitrostátním právu (rozsudek CEEES, bod 46).

37

Soudní dvůr mimoto upřesnil kritéria umožňující vnitrostátnímu soudu posoudit ve světle skutkových okolností věci, kterou se zabývá, skutečné rozložení finančních a obchodních rizik mezi provozovateli čerpacích stanic a dodavatelem pohonných hmot.

38

Pokud jde zaprvé o rizika spojená s prodejem zboží, platí domněnka, že tato rizika nese provozovatel čerpací stanice, když se stane majitelem zboží v okamžiku, kdy jej obdrží od dodavatele, když přímo či nepřímo převezme náklady spojené s distribucí zboží, zejména náklady na přepravu, když udržuje zásoby na své vlastní náklady, když přebírá odpovědnost za případné škody způsobené na zboží, jako v případě jeho ztráty nebo snížení hodnoty, jakož i za újmu způsobenou prodaným zbožím třetím osobám, nebo když nese finanční riziko spojené se zbožím v případě, že je povinen zaplatit dodavateli částku odpovídající množství dodaných pohonných hmot namísto množství skutečně prodaných pohonných hmot (viz rozsudek CEEES, body 51 až 58).

39

Zadruhé, pokud jde o rizika spojená se zvláštními investicemi na trhu, totiž investicemi, které jsou nezbytné k tomu, aby provozovatel čerpací stanice mohl vyjednat nebo uzavírat smlouvy se třetími osobami, je třeba ověřit, zda tento provozovatel provádí investice do prostor nebo zařízení, jako například do nádrží pohonných hmot, nebo do podpory prodeje. V případě, že tomu tak je, se uvedená rizika přesouvají na stranu provozovatele (rozsudek CEEES, body 51 a 59).

40

Je však třeba zdůraznit, že skutečnost, že provozovatel pouze nese zanedbatelnou část rizik, nemůže zakládat použitelnost článku 81 ES (viz v tomto smyslu rozsudek CEEES, bod 61), jelikož se takový provozovatel nestává nezávislým hospodářským subjektem, když prodává pohonné hmoty třetím osobám. V tomto případě jsou vztahy mezi provozovatelem a dodavatelem stejné jako vztahy existující mezi obchodním zástupcem a jeho zmocnitelem.

41

Z bodů 62 a 63 rozsudku CEEES rovněž vyplývá, že i v případě smlouvy o obchodním zastoupení do působnosti článku 81 ES nespadají pouze povinnosti uložené zprostředkovateli týkající se prodeje zboží třetím osobám na účet zmocnitele, mezi nimiž je i stanovování prodejní ceny pro veřejnost. Naproti tomu doložky o výlučnosti a o zákazu soutěžit ve vztahu mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem jakožto nezávislými hospodářskými subjekty mohou porušovat pravidla hospodářské soutěže v rozsahu, v němž způsobují uzavření dotčeného trhu. Zákaz zakotvený v čl. 81 odst. 1 ES je tedy na uvedené doložky použitelný.

42

V případě, že přezkum rizik povede ke zjištění existence dohody mezi podniky ve smyslu článku 81 ES týkající se prodeje zboží třetím osobám, představuje stanovování prodejní ceny tohoto zboží pro veřejnost omezení hospodářské soutěže výslovně uvedené v odstavci 1 písm. a) uvedeného článku, v důsledku čehož tato dohoda spadá pod zákaz zakotvený v tomto ustanovení, pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky pro jeho použití, totiž, že cílem nebo účinkem této dohody je citelné omezení hospodářské soutěže na společném trhu a že tato dohoda může ovlivnit obchod mezi členskými státy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 30. dubna 1998, Cabour, C-230/96, Recueil, s. I-2055, bod 48).

43

Krom toho, pokud jde zejména o dohody o výhradním odběru, je třeba připomenout judikaturu Soudního dvora, podle níž, i když cílem těchto dohod není omezení hospodářské soutěže ve smyslu článku 81 ES, je nicméně třeba ověřit, zda není jejich výsledkem její vyloučení, omezení nebo narušení. Při posouzení účinků dohody o výhradním odběru je nutné zohlednit hospodářské a právní souvislosti, v nichž se tato dohoda nachází a v nichž může tato dohoda spolu s dalšími dohodami mít kumulativní účinek na hospodářskou soutěž. V důsledku toho je třeba přezkoumat účinky, které taková smlouva ve spojení s dalšími smlouvami téhož druhu má na možnosti domácích konkurentů nebo konkurentů z jiných členských států usadit se na posuzovaném trhu nebo zvětšit svůj podíl na tomto trhu (viz rozsudky ze dne 28. února 1991, Delimitis,C-234/89, Recueil, s. I-935, body 13 až 15, a ze dne 7. prosince 2000, Neste,C-214/99, Recueil, s. I-11121, bod 25).

44

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na první otázku písm. a) a druhou otázku písm. a) odpovědět, že smlouva o výhradním odběru ropných produktů může spadat do působnosti čl. 81 odst. 1 ES, pokud provozovatel čerpací stanice přebírá nikoli zanedbatelný podíl na jednom nebo několika finančních a obchodních rizikách spojených s prodejem těchto produktů třetím osobám a pokud tato smlouva obsahuje doložky, které mohou narušit hospodářskou soutěž, jako je doložka týkající se stanovování prodejní ceny pro veřejnost. V případě, že provozovatel čerpací stanice taková rizika nepřebírá nebo přebírá pouze zanedbatelný podíl na těchto rizikách, mohou do působnosti uvedeného ustanovení spadat pouze povinnosti uložené provozovateli v rámci jeho služeb zprostředkovatele poskytovaných zmocniteli, jako jsou doložky o výlučnosti a o zákazu soutěžit. Předkládajícímu soudu krom toho přísluší ověřit, zda je účinkem smlouvy dotčené v původním řízení vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže ve smyslu článku 81 ES.

45

Podstatou první otázky písm. b) a c), jakož i druhé otázky písm. b) předkládajícího soudu je, zda se na dohodu o výhradním odběru, jako je dohoda dotčená v původním řízení, v případě, že spadá do působnosti článku 81 ES, může vztahovat bloková výjimka, jako je bloková výjimka stanovená nařízením č. 1984/83, s výhradou dodržení podmínek stanovených tímto nařízením a zejména podmínky maximální doby trvání smlouvy, jakož i podmínky poskytnutí hospodářských a finančních výhod.

46

Uvedený soud zejména jednak klade otázku, zda proto, aby byla dodržena podmínka maximální doby, musí být článek 10 nařízení č. 1984/83 vykládán v tom smyslu, že pro použití výjimky na dohody o čerpacích stanicích vyžaduje, aby výhody poskytnuté provozovateli čerpací stanice dodavatelem byly podstatné, nebo zda postačí, když tyto výhody nejsou bezvýznamné, a jednak otázku, zda výhody přiznané smlouvou dotčenou v původním řízení jsou v tomto ohledu dostatečné.

47

Úvodem je třeba připomenout, že nařízení č. 1984/83 upravovalo použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na některé kategorie dohod o výhradním odběru uzavřených mezi dvěma podniky za účelem dalšího prodeje produktů, které mohou spadat do působnosti odstavce 1 téhož článku.

48

Jak je uvedeno v bodě 41 tohoto rozsudku, v případě existence skutečného vztahu obchodního zastoupení mohou do působnosti článku 81 ES spadat pouze doložky o výlučnosti a o zákazu soutěžit týkající se vztahů mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem jakožto nezávislými hospodářskými subjekty. Naproti tomu nemůže být při přezkumu použitelnosti uvedeného nařízení přihlíženo k závazkům týkajícím se prodeje zboží třetím osobám na účet zmocnitele, i když mohou – přinejmenším některé z nich – porušovat pravidla hospodářské soutěže, pokud byly uzavřeny mezi dvěma nezávislými podniky. V případě smlouvy o distribuci mezi dvěma nezávislými podniky je třeba pro účely rozhodnutí o použitelnosti blokové výjimky přezkoumat celou smlouvu.

49

Článek 12 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1984/83 stanovil, že odchylně od maximální doby pěti let, která byla obecně použitelná na dohody o výhradním odběru uzavřené na krátkou nebo středně dlouhou dobu, které existují ve všech hospodářských odvětvích, se na dohody o čerpacích stanicích vztahovala maximální doba deseti let. Pokud jde o zvláštní podmínky použitelné na tyto posledně jmenované dohody, článek 10 téhož nařízení stanovil, že se další prodejce ve vztahu k dodavateli zavazuje, že bude odebírat zboží pouze od něj, přičemž takovýto závazek výhradního odběru se uzavírá „jako protiplnění za poskytnutí zvláštních hospodářských nebo finančních výhod“.

50

Je třeba konstatovat, že španělská verze tohoto článku 10 blíže neuváděla povahu uvedených hospodářských nebo finančních výhod, na rozdíl od všech ostatních jazykových verzí, které ke kvalifikaci těchto výhod použily výraz „zvláštních“ nebo „speciálních“. Podle ustálené judikatury přitom musí být jednotlivé jazykové verze právního předpisu Společenství vykládány jednotně a v případě rozdílností mezi těmito verzemi musí být příslušné ustanovení vykládáno z hlediska obecné systematiky a účelu právní úpravy, jíž je součástí (viz rozsudky ze dne 1. dubna 2004, Borgmann,C-1/02, Recueil, s. I-3219, bod 25; ze dne 16. září 2004, Komise v. Španělsko,C-227/01, Sb. rozh. s. I-8253, bod 45, a ze dne 16. března 2006, Komise v. Španělsko,C-332/04, Sb. rozh. s. I-40, bod 52).

51

Pokud jde o systematiku a účel dotčené právní úpravy Společenství, z třináctého bodu odůvodnění nařízení č. 1984/83 vyplývalo, že dohody o čerpacích stanicích se zpravidla vyznačují tím, že dodavatel poskytne dalšímu prodejci zvláštní hospodářské nebo finanční výhody tím, že přispívá k jeho financování, poskytne mu nebo zařídí půjčku za výhodných podmínek, poskytuje mu místo nebo prostory určené k provozování čerpací stanice, poskytuje mu technické zařízení či jiné vybavení nebo jinak investuje v jeho prospěch.

52

Krom toho, patnáctý bod odůvodnění téhož nařízení uváděl, že hospodářské nebo finanční výhody, které dodavatel poskytne dalšímu prodejci, významně usnadňují zřízení nebo modernizaci čerpacích stanic, jakož i jejich údržbu a jejich provozování. Sedmnáctý bod odůvodnění například uváděl, že závazek výhradního odběru maziv a příbuzných ropných produktů je možno připustit jen pod podmínkou, že dodavatel poskytl dalšímu prodejci zvláštní technické zařízení na promazávání nebo je financoval.

53

Účel výjimky ze zákazu zakotveného v čl. 81 odst. 1 ES vyplývá rovněž z odstavce 3 třetí odrážky tohoto článku, podle něhož ustanovení uvedeného odstavce 1 nejsou použitelná na dohody, „které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících“. Pátý a šestý bod odůvodnění nařízení č. 1984/83 mimoto uváděly, pokud jde zejména o dohody o výhradním odběru, že takové dohody snižují náklady na distribuci, omezují rizika fluktuace trhu, usnadňují podporu prodeje výrobku, zlepšují strukturu distribuční sítě a kvalitu služby prodeje a představují nejúčinnější prostředek nebo dokonce jediný prostředek jak proniknout na trh.

54

Z toho vyplývá, že pojem „zvláštní hospodářské a finanční výhody“ uvedený v článku 10 nařízení č. 1984/83 musí být vykládán v tom smyslu, že tyto výhody jsou nejen specifické pro daný smluvní vztah, ale že tyto výhody musí být rovněž významné, aby odůvodnily výhradní odběr v délce trvání deseti let. Tyto výhody musí být schopny přinést zlepšení distribuce, usnadnit zřízení nebo modernizaci čerpací stanice a snížit náklady na distribuci.

55

Pokud jde o otázku, zda hospodářské nebo finanční výhody, jako jsou výhody poskytnuté společnosti Tobar ve věci v původním řízení, mohou odůvodnit trvání výhradního odběru v délce trvání deseti let, je třeba připomenout judikaturu zmíněnou v bodě 30 tohoto rozsudku, podle níž jakékoli posuzování skutkových okolností spadá do pravomoci vnitrostátního soudu. Je tedy věcí předkládajícího soudu, aby zhodnotil význam investic uskutečněných společností CEPSA s přihlédnutím k vodítkům uvedeným v bodech 51 až 54 tohoto rozsudku.

56

Je však třeba poukázat na to, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že rozsah časové působnosti nařízení č. 1984/83 nepokrývá celou dobu plnění smlouvy dotčené v původním řízení, jelikož tato smlouva byla uzavřena dne 7. února 1996 na dobu deseti let a jelikož společnost Tobar přestala své smluvní závazky plnit až během roku 2003. Uvedené nařízení pozbylo platnosti dne 31. prosince 1999, ale výjimka jím stanovená byla i nadále použitelná až do 31. května 2000 na základě nařízení č. 2790/1999, které mimoto stanovilo přechodné období až do 31. prosince 2001, během něhož se zákaz zakotvený v čl. 81 odst. 1 ES nepoužil na dohody účinné ke dni 31. května 2000, které nesplňovaly podmínky pro výjimku stanovené tímto posledně zmíněným nařízením, ale které splňovaly podmínky stanovené nařízením č. 1984/83. Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je tedy rovněž třeba přezkoumat podmínky pro výjimku podle nařízení č. 2790/1999.

57

Toto posledně zmíněné nařízení, které se vztahuje na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě, neobsahuje zvláštní ustanovení týkající se dohod o čerpacích stanicích. V souladu s jeho čl. 3 odst. 1 se výjimka stanovená uvedeným nařízením použije za podmínky, že podíl trhu ovládaného dodavatelem nepřesahuje 30 % relevantního trhu, na kterém dodavatel prodává smluvní zboží a služby. Na rozdíl od nařízení č. 1984/83 stanoví nařízení č. 2790/1999 ve svém čl. 5 písm. a), že výjimka stanovená v jeho článku 2 se nevztahuje na žádný přímý či nepřímý zákaz soutěžit, „jehož trvání je neomezené nebo je delší než pět let“, a že „[z]ákaz soutěžit mlčky obnovitelný po pětiletém období je třeba považovat za závazek uzavřený na neomezenou dobu“.

58

V případě, že by předkládající soud dospěl k závěru, že doba trvání dohody o výhradním odběru splňuje podmínku maximální doby uvedenou v čl. 12 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1984/83, příslušelo by mu dále ověřit, zda tato dohoda rovněž splňuje maximální dobu povolenou podle nařízení č. 2790/1999, totiž dobu pěti let.

59

V tomto ohledu je důležité, zda dohoda o výhradním odběru splňovala podmínky pro výjimku stanovené nařízením č. 2790/1999 ode dne 1. června 2000, tedy od data jeho nabytí účinnosti. V případě, že by bylo třeba odpovědět záporně, vztahovalo by se na uvedenou dohodu až do 31. prosince 2001 přechodné období pouze tehdy, pokud by splňovala podmínky pro výjimku stanovené nařízením č. 1984/83.

60

Z ustanovení nařízení č. 2790/1999 vyplývá, že výjimka jím stanovená je použitelná ode dne 1. června 2000 na dohody, jejichž doba trvání nepřesahuje pět let. Článek 12 odst. 2 téhož nařízení však stanoví přechodné období až do 31. prosince 2001 pro dohody účinné ke dni 31. května 2000, které nesplňují podmínky pro výjimku stanovené tímto nařízením, ale splňují podmínky pro výjimku stanovené nařízením č. 1984/83. Předkládajícímu soudu přísluší, aby v projednávané věci podle toho, zda smlouva dotčená v původním řízení splňovala podmínky pro výjimku podle nařízení č. 1984/83, či nikoliv, ověřil, od kterého data musí být doložka o výhradním odběru přezkoumána z hlediska nařízení č. 2790/1999.

61

Krom toho uvedenému soudu přísluší posoudit, zda doložka ve smlouvě dotčené v původním řízení upravující její prodloužení o další pětiletá období prostřednictvím výslovné písemné dohody na základě výzvy podané nejméně šest měsíců předem nemůže být ve světle čl. 5 písm. a) nařízení č. 2790/1999 považována za doložku stanovící, že tato smlouva byla uzavřena na neomezenou dobu, což by mělo za důsledek, že by uvedená smlouva byla vyloučena z použití blokové výjimky.

62

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na první otázku písm. b) a c), jakož i na druhou otázku písm. b) odpovědět, že se na smlouvu o výhradním odběru, jako je smlouva dotčená v původním řízení, může vztahovat bloková výjimka stanovená nařízením č. 1984/83, pokud splňuje podmínku maximální doby deseti let podle čl. 12 odst. 1 písm. c) téhož nařízení a pokud dodavatel provozovateli čerpací stanice jako protiplnění za výhradní odběr poskytne významné hospodářské výhody, které přispívají ke zlepšení distribuce, usnadňují zřízení nebo modernizaci čerpací stanice a snižují náklady na distribuci. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení splněny.

63

Podstatou druhé otázky písm. c) předkládajícího soudu je, zda je třeba vykládat články 10 až 13 nařízení č. 1984/83 v tom smyslu, že vylučují použití blokové výjimky na smlouvu o výhradním odběru z důvodu, že tato smlouva upravuje stanovování prodejní ceny pro veřejnost dodavatelem. Je-li tomu tak, přeje si předkládající soud zjistit, zda povolení snížit tuto prodejní cenu, aniž by byly dotčeny příjmy dodavatele, opětovně umožňuje použití dané výjimky.

64

Úvodem je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 42 tohoto rozsudku, že v případě smluvního vztahu mezi dvěma podniky je použití blokové výjimky vyloučeno, pokud smlouva uzavřená mezi nimi kromě doložky o výhradním odběru obsahuje doložku upravující stanovování prodejní ceny pro veřejnost dodavatelem.

65

Článek 11 nařízení č. 1984/83 totiž taxativně vyjmenovával závazky, které kromě doložky o výhradním odběru mohly být uloženy dalšímu prodejci, mezi nimiž nebylo stanovování prodejní ceny pro veřejnost uvedeno. Podle osmého bodu odůvodnění téhož nařízení „na jiná ustanovení omezující hospodářskou soutěž, a zejména na ustanovení, která omezují volnost dalšího prodejce stanovit své ceny […], se nemůže vztahovat výjimka na základě tohoto nařízení“. V důsledku toho by stanovování prodejní ceny ropných produktů pro veřejnost společností CEPSA představovalo omezení hospodářské soutěže, na něž se nevztahuje výjimka stanovená v článku 10 uvedeného nařízení (viz rozsudek CEEES, bod 64).

66

Z předkládacího rozhodnutí však vyplývá, že společnost CEPSA dne 2. listopadu 2001 společnosti Tobar zaslala dopis, kterým této společnosti povolila snížit prodejní cenu, aniž by tím byly ovlivněny příjmy dodavatele. Ve svých písemných i ústních vyjádřeních společnost CEPSA tvrdí, že takové povolení existovalo již od okamžiku uzavření smlouvy dotčené v původním řízení a že jej společnost Tobar ve skutečnosti využila i před zasláním uvedeného dopisu. Společnost Tobar značně zpochybňuje toto tvrzení a zdůrazňuje, že je nemožné tuto smlouvu platně změnit jednostranným aktem.

67

V takové situaci je s ohledem na rozdělení pravomocí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem věcí předkládajícího soudu, aby posoudil způsob stanovování prodejní ceny pro veřejnost ve věci v původním řízení, jakož i existenci možnosti jednostranně změnit doložku upravující stanovování uvedené ceny podle vnitrostátního práva.

68

Za předpokladu, že předkládající soud dospěje k závěru, že je taková jednostranná změna podle vnitrostátního práva možná, bude třeba přezkoumat podmínky pro výjimku platné ke dni, kdy společnost CEPSA udělila dané povolení.

69

V listopadu roku 2001 to bylo totiž nařízení č. 2790/1999, co bylo použitelné na dohody, na které se nevztahovalo přechodné období uvedené v čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2790/1999 z důvodu, že nesplňovaly podmínky pro výjimku stanovené nařízením č. 1984/83. Podle čl. 4 písm. a) tohoto prvního jmenovaného nařízení se výjimka uvedená v článku 2 téhož nařízení nepoužila na vertikální dohody, jejichž cílem bylo „omezení způsobilosti kupujícího stanovit svou prodejní cenu, aniž je dotčena možnost dodavatele stanovit […] nejvyšší prodejní cenu [nebo doporučit prodejní cenu] za předpokladu, že se tyto posledně jmenované ceny nerovnají pevné nebo nejnižší prodejní ceně v důsledku tlaku nebo podněcování jedné ze stran“.

70

Z toho vyplývá, že je třeba ověřit, zda stanovené nejvyšší prodejní ceny ve skutečnosti nejsou pevně stanovené nebo nejnižší prodejní ceny, a to s přihlédnutím k veškerým smluvním závazkům, jakož i k chování účastníků původního řízení.

71

Jelikož Soudní dvůr není schopen posoudit míru volnosti společnosti Tobar při stanovování prodejní ceny ropných produktů pro veřejnost poté, co společnost CEPSA této společnosti dopisem ze dne 2. listopadu 2001 udělila povolení, je věcí předkládajícího soudu, aby přezkoumal, zda toto povolení představuje pro dalšího prodejce skutečnou možnost snížit tuto prodejní cenu, s přihlédnutím ke konkrétnímu účinku veškerých doložek smlouvy dotčené v původním řízení v jejich hospodářském a právním kontextu. Zejména je nutné ověřit, zda taková prodejní cena pro veřejnost ve skutečnosti není cenou pevně stanovenou nepřímými nebo skrytými prostředky, jako například stanovením marže provozovatele čerpací stanice, hrozbami, zastrašováním, výstrahami, sankcemi nebo podněcujícími opatřeními.

72

V případě, že předkládající soud dospěje k závěru, že společnost Tobar byla ve skutečnosti povinna dodržet pevně stanovenou nebo nejnižší prodejní cenu uloženou společností CEPSA, nemohla by se na uvedenou smlouvu vztahovat bloková výjimka zavedená nařízením č. 2790/1999. Pokud však dohoda nesplňuje všechny podmínky stanovené nařízením o výjimce, spadá pod zákaz stanovený v čl. 81 odst. 1 ES pouze tehdy, pokud je jejím cílem nebo účinkem citelné omezení hospodářské soutěže na společném trhu a pokud může ovlivnit obchod mezi členskými státy (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Cabour, bod 48). V tomto posledním uvedeném případě, neuplatní-li se individuální výjimka podle čl. 81 odst. 3 ES, by dohoda o cenách byla neplatná ex lege v souladu s odstavcem 2 téhož článku.

73

Naproti tomu, pokud by měla jednostranná změna smlouvy dotčené v původním řízení za důsledek, že by doložka týkající se prodejní ceny ropných produktů pro veřejnost byla uvedena do souladu s pravidly hospodářské soutěže, vztahovala by se na tuto smlouvu bloková výjimka s výhradou splnění veškerých podmínek stanovených nařízením č. 2790/1999. Jak však správně uvádí generální advokát v bodě 94 svého stanoviska, nemůže taková změna zakládat se zpětným účinkem platnost uvedené smlouvy s ohledem na blokovou výjimku stanovenou nařízením č. 1984/83.

74

Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že jakmile jsou splněny podmínky pro použití čl. 81 odst. 1 ES a pokud dotčená dohoda nemůže odůvodnit udělení výjimky podle čl. 81 odst. 3 ES, mohou se neplatnosti stanovené v odstavci 2 téhož článku dovolávat všechny osoby. Jelikož je uvedená neplatnost absolutní, může ovlivnit všechny účinky, minulé či budoucí, dotčené dohody (rozsudek ze dne 13. července 2006, Manfredi a další, C-295/04 až C-298/04, Sb. rozh. s. I-6619, bod 57 a citovaná judikatura).

75

Otázka, zda má neplatnost doložky týkající se stanovování prodejní ceny ropných produktů pro veřejnost za důsledek, že se smlouva dotčená v původním řízení stává neplatnou ex lege ve svém celku, je předmětem první otázky písm. d), která je zodpovězena v bodech 78 až 80 tohoto rozsudku. V případě, že však předkládající soud určí, že je uvedená smlouva ex lege neplatná ve svém celku, spadá otázka, zda se může tato smlouva stát platnou v důsledku změny doložky týkající se prodejní ceny, jak správně tvrdí Komise Evropských společenství, do působnosti vnitrostátního smluvního práva.

76

Z předcházejícího vyplývá, že je třeba na druhou otázku písm. c) odpovědět, že články 10 až 13 nařízení č. 1984/83 musejí být vykládány v tom smyslu, že vylučují použití blokové výjimky na smlouvu o výhradním odběru, která upravuje stanovování prodejní ceny pro veřejnost dodavatelem. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda může být podle vnitrostátního práva smluvní doložka týkající se této prodejní ceny změněna takovým jednostranným povolením dodavatele, jako je povolení dotčené v původním řízení, a zda se může smlouva, která je neplatná ex lege, stát platnou v důsledku změny uvedené smluvní doložky s tím účinkem, že by tato doložka byla uvedena do souladu s čl. 81 odst. 1 ES.

77

Svou první otázkou písm. d) se předkládající soud ptá, zda se neplatnost ex lege stanovená v čl. 81 odst. 2 ES dotýká smlouvy dotčené v původním řízení v jejím celku nebo pouze doložek neslučitelných s odstavcem 1 téhož článku.

78

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se neplatnost dohody ex lege ve smyslu čl. 81 odst. 2 ES vztahuje pouze na části dohody, kterých se týká zákaz stanovený v odstavci 1 téhož článku, nebo na celou dohodu, pokud se tyto části nezdají být oddělitelné od vlastní dohody (viz zejména rozsudek ze dne 30. června 1966, LTM, 56/65, Recueil, s. 337, 360, a výše uvedený rozsudek Delimitis, bod 40).

79

Pokud jsou tyto části od dohody oddělitelné, nespadají důsledky neplatnosti pro všechny ostatní části dohody nebo pro ostatní závazky z ní vyplývající do působnosti práva Společenství. Předkládajícímu soudu tedy přísluší, aby na základě použitelného vnitrostátního práva posoudil dosah a důsledky případné neplatnosti některých smluvních doložek podle čl. 81 odst. 2 ES pro smluvní vztah jako celek (viz zejména rozsudek ze dne 18. prosince 1986, VAG France, 10/86, Recueil, s. 4071, body 14 a 15; výše uvedený rozsudek Cabour, bod 51, jakož i rozsudek ze dne 30. listopadu 2006, Brünsteiner a Autohaus Hilgert, C-376/05 a C-377/05, Sb. rozh. s. I-11383, bod 48).

80

Na první otázku písm. d) je tedy třeba odpovědět, že se neplatnost ex lege stanovená v čl. 81 odst. 2 ES dotýká smlouvy v jejím celku pouze tehdy, pokud doložky neslučitelné s odstavcem 1 téhož článku nejsou od vlastní smlouvy oddělitelné. V opačném případě otázka důsledků neplatnosti pro všechny ostatní části smlouvy nespadá do působnosti práva Společenství.

81

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: