Opinion of the Advocate-General

Opinion of the Advocate-General

I – Úvod

1. V tomto řízení Komise žaluje další členský stát, že nedostatečně vymezil zvláště chráněné oblasti k zajištění ochrany ptactva (dále jen „ZCHO“) podle směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků(2) (dále jen „směrnice o ochraně ptáků“). Z důvodu stejného porušení směrnice již byly uloženy povinnosti Nizozemsku(3), Francii(4), Finsku(5) a Itálii(6) . V současnosti probíhají řízení také proti Řecku(7) a Irsku(8) . Další řízení Komise připravuje proti Portugalsku(9) .

2. Podstatou tohoto řízení je prokázat, že členský stát nedostatečně vymezil, co do počtu a rozlohy, všechny oblasti, které měly být označeny jako ZCHO. Komise se opírá v projednávaném případě o seznam nejvhodnějších území důležitých k ochraně ptactva, který byl uveřejněn španělskou ornitologickou společností (Sociedad Española de Ornitología, dále jen „SEO/BirdLife“) v roce 1998 (dále jen „IBA 98“, který je zkácením názvu Important Bird Area [důležitá ptačí oblast] nebo Important Bird Areas [důležité ptačí oblasti])(10) . Relevantnost tohoto seznamu je Španělskem zpochybňována.

II – Právní rámec

3. Článek 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků stanoví, která území členských států mají být vymezena jako ZCHO, odstavec 3 stanoví, že členské státy zašlou Komisi informace o tom, které:

„1. Druhy uvedené v příloze I musí být předmětem zvláštních opatření týkajících se ochrany jejich stanovišť s cílem zajistit přežití těchto druhů a rozmnožování v jejich areálu rozšíření.

V této souvislosti musí být brány v úvahu:

a) druhy ohrožené vyhubením;

b) druhy citlivé vůči specifickým změnám na jejich stanovišti;

c) druhy pokládané za vzácné s ohledem na málo početné populace nebo prostorově omezené místní rozšíření;

d) ostatní druhy vyžadující zvláštní pozornost z důvodů specifického charakteru jejich stanoviště.

Trendy a kolísání početnosti populací musí být zohledněny jako podklady pro hodnocení.

Členské státy především označí území nejvhodnější z hlediska počtu druhů a rozlohy [z hlediska jejich počtu a rozlohy] jako zvláště chráněné oblasti určené pro ochranu těchto druhů, přičemž vezmou v úvahu jejich požadavky na ochranu na pevnině a na moři v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje.

2. Členské státy přijmou obdobná opatření pro pravidelně se vyskytující stěhovavé druhy, které nejsou uvedeny v příloze I, přičemž vezmou v úvahu potřebu jejich ochrany na moři a na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje, pokud jde o zimoviště, místa zastávek na jejich tahových cestách, místa, kde se tažné druhy rozmnožují a pelichají. V této souvislosti věnují členské státy zvláštní pozornost ochraně mokřadů, a zejména mokřadů mezinárodního významu.

3. Členské státy zašlou Komisi veškeré příslušné informace, aby mohla vyvinout odpovídající iniciativu s ohledem na koordinaci nezbytnou k tomu, aby území uvedená v odstavci 1 a 2 vytvořila souvislý celek, který by splňoval požadavky těchto druhů na moři i na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje.“

4. Devátý bod odůvodnění této směrnice zní takto:

„Vzhledem k tomu, že zachování, udržování nebo obnova dostatečné rozmanitosti a rozlohy stanovišť jsou pro ochranu všech druhů ptáků nezbytné; že některé druhy ptáků by měly být předmětem zvláštních opatření chránících jejich stanoviště, aby v rámci jejich areálů rozšíření bylo zajištěno jejich přežití a rozmnožování; že taková opatření také musí brát v úvahu stěhovavé druhy a musí být koordinována s ohledem na vytvoření komplexního celku.“

5. Článek 10 směrnice o ochraně ptáků stanoví, že členské státy podpoří ornitologický výzkum:

„1. Členské státy podpoří výzkum a jakékoli činnosti nezbytné pro ochranu, využívání populací všech druhů ptáků uvedených v článku 1 a pro péči o ně.

2. Zvláštní pozornost musí být věnována výzkumu a činnostem zaměřeným na jednotlivé body přílohy V. Členské státy zašlou Komisi veškeré informace nezbytné pro přijetí odpovídajících opatření ke koordinaci výzkumu a dalších činností uvedených v tomto článku.“

6. Příloha V stanoví jednotlivé oblasti výzkumu, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost.

7. Podle čl. 3 odst. 1 druhého pododstavce směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin(11) (dále jen „směrnice o stanovištích“) se do sítě NATURA 2000, která je vytvořena touto směrnicí, zahrnou také ZCHO označené členskými státy podle směrnice o ochraně ptáků.

III – Postup před zahájením soudního řízení a návrhová žádání

8. Dne 26. ledna 2000 vyzvala Komise španělskou vládu, aby předložila své vyjádření podle článku 226 ES (výzva dopisem). Komise Španělsku vytýká, že podle článku 4 směrnice o ochraně ptáků označilo nedostatečný počet ZCHO. K tomuto datu Španělsko označilo podle informací Komise 175 území o celkové rozloze 33 582 km 2 .

9. Komise se opírá o IBA 98 k prokázání nedostatečného označení ZCHO. Na tomto seznamu je uvedeno 391 území o celkové rozloze 15 862 567 ha, což odpovídá 31,5 % rozlohy Španělska.

10. V průběhu roku 2000 Španělsko odmítlo výtku Komise s tím, že vymezilo další ZCHO.

11. V odůvodněném stanovisku ze dne 31. ledna 2001 bylo proto uvedeno 262 ZCHO o rozloze 53 674 km 2 . V tomto odůvodněném stanovisku Komise stanovila Španělsku poslední dvouměsíční lhůtu k tomu, aby označilo další požadovaná území. Na návrh španělské vlády Komise prodloužila tuto lhůtu do 3. května 2001. V březnu 2001 oznámilo Španělsko Komisi 13 dalších ZCHO o rozloze 402 272 ha.

12. V následujících letech zvýšilo Španělsko postupně počet ZCHO na 427 o celkové rozloze 79 778 km 2 , což odpovídá 15,8 % španělského území.

13. Komise považovala tyto kroky za nedostatečné. Podala proto dne 4. června 2004 žalobu.

14. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

1. určil, že Španělské království tím, že nevymezilo jako zvláště chráněné oblasti území dostatečná co do počtu a rozlohy k zajištění ochrany všech druhů ptactva vyjmenovaných v příloze I směrnice, jakož i stěhovavých druhů neuvedených ve zmíněné příloze, nesplnilo povinnosti, které jsou mu uloženy na základě čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků;

2. uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.

15. Španělské království navrhuje, aby Soudní dvůr:

1. zamítl žalobu a 

2. uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

16. I  když se návrhová žádání týkají Španělska jako celku, omezuje se odůvodnění žaloby pouze na autonomní společenství Andalusie, Baleárské a Kanárské ostrovy, Extremadura, Kastilie-La Mancha, Katalánsko, Galicie a Valencie.

17. Od okamžiku podání žaloby se počet ZCHO ve Španělsku zvýšil na 512. Zahrnují území o rozloze 91 803 km 2 . Území ZCHO na pevnině odpovídá 18,2 % španělského území. Vedle toho existuje 20 mořských ZCHO o rozloze 574 km 2 (12) .

18. V průběhu ústního jednání Komise vzala svou žalobu zpět v rozsahu, v němž se týkala autonomního společenství Extremadura.

IV – Posouzení

19. Komise Španělsku vytýká, že vymezilo ZCHO nedostatečně. Předmět žaloby se ovšem omezuje pouze na sedm španělských autonomních společenství(13) .

A – K právním základům povinnosti označení

20. Právní základy povinnosti označení nejsou mezi účastníky řízení sporné.

21. Podle čl. 4 odst. 1 čtvrtého pododstavce směrnice o ochraně ptáků členské státy označí území nejvhodnější z hlediska počtu druhů a rozlohy jako ZCHO určené pro ochranu těchto druhů. Přitom vezmou v úvahu jejich požadavky na ochranu na pevnině a na moři v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje. Této povinnosti se nelze zprostit přijetím jiných zvláštních ochranných opatření(14) .

22. Podle čl. 4 odst. 2 členské státy přijmou obdobná opatření pro pravidelně se vyskytující stěhovavé druhy, které nejsou uvedeny v příloze I, přičemž vezmou v úvahu potřebu jejich ochrany na moři a na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje, pokud jde o zimoviště, místa zastávek na jejich tahových cestách, místa, kde se tažné druhy rozmnožují a pelichají. V této souvislosti věnují členské státy zvláštní pozornost ochraně mokřadů, a zejména mokřadů mezinárodního významu.

23. Z čl. 4 odst. 3 a devátého bodu odůvodnění směrnice o ochraně ptáků lze dovodit, že ZCHO mají tvořit souvislý celek, který by splňoval požadavky na ochranu těchto druhů na moři i na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje.

24. Podle ustálené judikatury mají členské státy při výběru zvláště chráněných oblastí určitý prostor pro uvážení, kdy se rozhodnou co do počtu a rozlohy těchto oblastí výlučně na základě ornitologických kritérií stanovených směrnicí. Jiné úvahy, zejména hospodářského a sociálního druhu, nehrají při označení území žádnou úlohu(15) .

25. Soudní dvůr již konstatoval, že Španělsko mělo zcela splnit svou povinnost označit ZCHO k okamžiku svého přistoupení, tj. k 1. lednu 1986(16) . Rozhodujícím datem pro posouzení nesplnění povinnosti v rámci tohoto řízení je naopak lhůta, kterou Komise stanovila ve svém odůvodněném stanovisku(17) . Vzhledem k tomu, že Komise tuto lhůtu dodatečně prodloužila až do 3. května 2003, je třeba zkoumat, zda Španělsko označilo k tomuto okamžiku ZCHO dostatečně.

B – K částečnému uznání žalobního důvodu

26. Španělsko žalobní důvod zpochybňuje velmi intenzivně, zejména s ohledem na význam seznamu IBA 98 pro posouzení povinnosti označení. Zároveň však Španělsko od 3. května 2003 vymezilo v Andalusii, na Baleárských ostrovech, v Kastilii-La Mancha, Katalánsku, Galicii a ve Valencii další ZCHO, popř. stávající ZCHO rozšířilo. Pokud jde o Kanárské ostrovy, Španělsko od tohoto data neoznámilo žádné další označení, přesto ve svých písemnostech uznává, že na těchto ostrovech je nutné označit dalších 16 ZCHO a rozšířit stávajících 11 ZCHO. Také v Andalusii, Katalánsku, Galicii a Valencii je třeba označit, případně rozšířit další ZCHO.

27. V některých dřívějších řízeních Soudní dvůr k těmto okolnostem přihlédl, aby mohl určit, zda byly k rozhodujícímu okamžiku označeny oblasti dostatečně(18) . Členský stát totiž označením ZCHO uznává, že toto území je nejvhodnější k zajištění ochrany ptactva(19) . Lze tak dospět k závěru, že Španělsko označením dalších území na ochranu ptactva po uplynutí lhůty v odůvodněném stanovisku uznalo, že je povinno označit další území k zajištění ochrany ptactva.

28. Ovšem ve všech řízeních existovaly okolnosti, které činily nesplnění povinnosti obzvláště závažným. V případě Francie nebyly pro šest druhů uvedených v příloze I označeny žádné ZCHO(20), v případě Finska bylo vymezeno pouze 15 ZCHO, což bylo nesporně nedostatečné(21), a Itálie uznala, že při výběru území zohlednila hospodářské a turistické důvody(22) . Krom toho se zjistilo, že italské označené oblasti zdaleka zaostávaly za IBA 89(23) . Proto by se uložení povinnosti Španělsku opíralo pouze o ZCHO, které byly označeny v mezidobí, což je velmi slabý argument.

29. Ale především rozsudek, který by byl vydán na tomto základě, by s ohledem na dlouhodobý spor mezi účastníky řízení nebyl odůvodněný. Žaloba totiž neztratila svůj skutkový základ s označením a vyhlášením oblastí, k nimž mezitím došlo. Španělsko namítá, že k dalšímu vymezení bylo zavázáno na základě IBA 98 a Komise zjevně neshledává dosavadní postup uspokojivý. Spor o to, nakolik musí být vymezeny další oblasti, by nebyl v případě uložení povinnosti Španělsku na základě těchto označení a vyhlášení vyřešen v řízení podle článku 228 ES a mohl by být případně v tomto rámci Soudnímu dvoru opět předložen(24) .

30. Tato nejistota by šla v podstatě na úkor Španělska, neboť by rozsah povinnosti nevyplynul z případného rozsudku, takže by se Španělsko mohlo obávat, že mu bude v dalším řízení uložena povinnost zaplatit penále nebo paušální částku. Tato nevýhoda by byla proto zejména nepřiměřená, neospravedlnitelná a nezasloužená, protože základem uložení povinnosti vycházejícího pouze z oblastí označených, popř. vyhlášených v mezidobí by byla pouze skutečnost, že se Španělsko během řízení pro nesplnění povinnosti snažilo o splnění svých povinností.

31. Proto je třeba přetrvávající spor mezi účastníky řízení rozhodnout(25) .

C – K přetrvávajícímu sporu mezi účastníky řízení

32. Komise opírá svůj žalobní důvod především o to, že Španělskem označené oblasti v uvedených autonomních společenstvích z větší části nepokrývají území uvedená v IBA 98, ale také o to, že nebyly označeny všechny oblasti, které Španělsko uznalo jako mokřady mezinárodního významu ve smyslu Úmluvy o mokřadech z Ramsar (Írán)(26), jakož i o nedostatečné pokrytí zvláště chráněných druhů podle přílohy I směrnice o ochraně ptáků.

33. Komise opakovaně vytýká nedostatečnou ochranu druhů hodných zvláštní ochrany, ovšem téměř ve všech případech chybí výslovné odůvodnění. Výčet dotčených druhů nacházejících se ve všech autonomních společenstvích a částečné uvedení příslušných biotopů (stepi, mokřady nebo hory) však nepostačuje rozhodně k tomu, aby byla určena nedostatečná ochrana. Jediné implicitní odůvodnění tohoto žalobního důvodu lze nalézt v IBA 98, který vyjmenovává dosud neoznačené oblasti, které jsou nejvhodnější k ochraně těchto druhů. Tento žalobní důvod dále mimo odkaz na IBA 98 neobsahuje žádný nový argument, nýbrž pouze vysvětluje své důkazy o nedostatečném označení. Není proto nutné, aby byly tyto argumenty posuzovány odděleně.

34. Pokud jde o tzv. oblasti Ramsar, tak Komise v žalobě uvádí dvě oblasti v Andalusii a jednu oblast v Galicii, které k rozhodnému datu nebyly označeny jako ZCHO. Vzhledem k tomu, že Španělsko tento argument nezpochybňuje, lze tento žalobní důvod považovat za mezi stranami nesporný.

35. V důsledku toho se lze omezit na přezkum důkazní hodnoty IBA 98.

36. Komise uvádí, že IBA 98 je ze všech dostupných referenčních posudků obsahově nejpodloženější a nejpřesnější pro označení území nejvhodnějších k ochraně, a obzvláště k přežití a rozmnožování důležitých druhů. Má za to, že tento seznam se zakládá na vyvážených ornitologických kritériích, které umožňují určit, jaká místa jsou nejvhodnější k zajištění ochrany všech druhů uvedených v příloze I a dalších stěhovavých druhů, a stanoví přednostní oblasti ochrany ptactva ve Španělsku.

37. Ze srovnání údajů uvedených v seznamu IBA 98 se ZCHO určenými Španělským královstvím, pokud jde o španělské území jako celek, jakož i o podrobnější zkoumání autonomních společenství, lze učinit závěr, že počet i rozloha území vymezených jako ZCHO jsou nižší, než jaké jsou podle dostupných vědeckých poznatků nejvhodnější k zajištění přiměřené ochrany ptactva, na nějž se vztahuje článek 4 směrnice.

38. Španělsko, pokud jde o IBA 98, v zásadě namítá, že označení sítě ZCHO se musí opírat o informace, které mají k dispozici příslušné orgány. IBA 98 však nemůže být takovým referenčním údajem.

39. S tímto názorem se lze ztotožnit pouze částečně. Za označení ZCHO jsou odpovědné výhradně členské státy. Nemohou se své odpovědnosti zprostit tím, že jednoduše převezmou a provedou poznatky jiných orgánů, včetně poznatků organizací na ochranu ptáků. Každé označení naopak předpokládá, že příslušná oblast je stanovena na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků(27), o které příslušný orgán opírá své přesvědčení o tom, které oblasti jsou nejvhodnější pro ochranu ptactva.

40. Z toho nicméně nevyplývá, že povinnost označení obecně zaniká, pokud příslušné orgány nepřezkoumaly a neověřily v plném rozsahu nové vědecké poznatky. Je třeba naopak připomenout, že povinnost označení existuje od uplynutí lhůty pro provedení směrnice o ochraně ptáků, v případě Španělska od 1. ledna 1986(28) . Povinnost označení není omezena stavem vědeckého poznání k určitému datu(29) .

41. S tímto závazkem je spojena další povinnost, totiž identifikace nejvhodnějších oblastí. Článek 10 směrnice o ochraně ptáků ve spojení s přílohou V ukládá členským státům povinnost podpory výzkumu a činností nezbytných pro ochranu. Španělsko tedy mělo až do roku 1986 zavádět na svém území vlastní rozsáhlý systém vědeckého monitoringu výskytu ptactva a na základě toho označit příslušné ZCHO. Pokud by tuto povinnost zcela splnilo, pak by IBA 98 obsahoval buď pouze ZCHO, nebo by Španělsko mohlo snadno vyvrátit všechny další požadavky na označení ZCHO. Další povinnost označení by mohla vzniknout, pokud by se změnil výskyt ptactva, což v projednávaném případě neuváděl žádný z účastníků řízení.

42. Tato souvislost vysvětluje dopad seznamu IBA 98 na projednávaný případ. Nepopisuje – též podle názoru Komise – definitivní síť ZCHO, které mají být označeny. Neočekává se, že Španělsko označí za ZCHO každou z oblastí uvedených v seznamu. V důsledku toho se Komise vzdala žalobního důvodu, který se týká nedostatečných označení pro některá autonomní společenství, ačkoliv tato označení zaostávají za IBA 98(30), a rovněž přijala vědecky vymezené označení ZCHO v rámci IBA, ačkoliv rozlohou značně zaostávaly za údaji IBA 98(31) . IBA naopak slouží pouze jako indicie proto, že dosavadní označení zjevně zaostávají za požadavky článku 4 směrnice o ochraně ptáků.

43. V zásadě je možné, aby seznam oblastí byl v tomto smyslu použit. Soudní dvůr u staršího seznamu IBA 98 konstatoval, s ohledem na jeho vědeckou hodnotu a nepředložení jiných vědeckých důkazů o tom, že povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků mohou být splněny tím, že jsou za ZCHO prohlášeny jiné oblasti než ty, které vyplývají z tohoto seznamu, s celkově menší plochou, že ačkoliv tento seznam není pro dotčené členské státy právně závazný, může být na základě své uznávané vědecké hodnoty v projednávané věci použit Soudním dvorem jako referenční údaj pro posouzení rozsahu, v jakém členský stát splnil svoji povinnost označit ZCHO co do počtu a rozlohy ve smyslu uvedených ustanovení směrnice(32) .

44. Komise se již neodvolává na tento starší a Soudním dvorem přijatý seznam, nýbrž na IBA 98. Je toho názoru, že IBA 98 nyní poskytuje nejlepší dostupné vědecké informace k označení území nejvhodnějších k ochraně ptactva.

45. Španělsko by mohlo tento argument vyvrátit tím, že předloží nejlepší vědecké poznatky, ze kterých by vyplynulo, že označené ZCHO zcela splňují podmínky článku 4 směrnice o ochraně ptáků(33) . Zdá se, že u autonomních společenství, která již nejsou předmětem tohoto řízení, se podařilo Komisi přesvědčit. Španělsko také uvádí, pokud jde o jiné autonomní společenství, že předloží relevantní poznatky nebo je zpracuje. Toto tvrzení ale dosud nebylo vesměs(34) podloženo tak, aby Soudní dvůr mohl přezkoumat, zda jsou údaje z IBA 98 v tomto rozsahu vyvráceny.

46. V rozsahu, který je relevantní pro toto řízení, Španělsko sleduje spíše jinou strategii. Usiluje o to, aby byla zpochybněna vědecká hodnota seznamu IBA 98, aby nemohl být použit jako důkaz pro nedostatečné označení. Proto předkládá řadu zásadních kritických poznatků, napadá kvalitu použitých údajů a zpochybňuje některá z kritérií pro označení nejvhodnějších území k ochraně ptactva.

1. K zásadní kritice IBA 98

47. Španělská vláda nejprve vyjadřuje zásadní kritiku IBA 98. Tento seznam má podle ní zcela jinou povahu než IBA 89. IBA 89 byl vyhotoven na žádost Komise Mezinárodní radou pro ochranu ptactva, IBA 98 naopak pouze španělskou organizací pro ochranu ptactva SEO/BirdLife. BirdLife International, nástupnická organizace Mezinárodní rady pro ochranu ptactva, výslovně odmítla odpovědnost za obsah IBA 98.

48. Je nejasné, jak mohl IBA 98 pouze za devět let od IBA 89 zahrnovat namísto 9,5 miliónů hektarů 16 miliónů hektarů. Přitom, podle názoru Komise a Soudního dvora, byl již IBA 89 přesný, úplný a vyčerpávající. SEO/BirdLife chtěla patrně po rozsudku proti Nizozemsku(35) jednostranně zvýšit počet a rozlohu ornitologicky významných oblastí, aby tak vytvořila argumenty pro řízení pro nesplnění povinnosti. IBA 98 byl uveřejněn na začátku roku 1999 a již o rok později bylo zahájeno toto řízení pro nesplnění povinnosti.

49. Jak ovšem správně zdůrazňuje Komise, IBA 98 byl zpracován stejnou organizací, která zpracovávala také španělskou část IBA 89: SEO/BirdLife. IBA 98 obsahuje ovšem výhradu, podle které BirdLife International, mezinárodní organizace zastřešující sdružení na ochranu ptactva, odmítá jakoukoliv odpovědnost, přesto tato organizace zahrnula IBA 98 do IBA 2000, evropského seznamu oblastí důležitých pro ochranu ptactva , za který nyní odpovídá(36) .

50. SEO/BirdLife je uznávanou autoritou pro otázky ochrany ptáků, které se týkají Španělska. Španělsko to výslovně připouští. Posudky zpracované na tuto organizaci na žádost španělských orgánů Komisí, účast španělských státních orgánů na IBA 98(37), jakož i doplnění označení na základě IBA 98 v jednotlivých autonomních společenstvích Španělska potvrzují vědeckou váhu SEO/BirdLife. Nakonec i Soudní dvůr se v poslední době opřel o zprávu SEO/BirdLife týkající se odchytu drozdů(38) .

51. Nový seznam odpovídá, jak metodicky, tak i tím, že se na něm podílela Komise, z velké části předchozímu seznamu. Stejně jako IBA 89, i IBA 98 používá řadu ornitologických kritérií k identifikaci nejvhodnějších území se zřetelem na výskyt chráněných druhů.

52. Pokud jde o kritéria výběru oblastí, IBA 89 a IBA 98 se z velké části shodují(39) . Podíl Komise na IBA 89, zdůrazňovaný Španělskem, se v podstatě vyčerpal tím, že sledovala práci ornitologů na kritériích. Jelikož jsou kritéria nadále hojně používána, odpovídá Komise přinejmenším nepřímo také za IBA 98. Na sběr údajů naproti tomu nemohla Komise dohlížet již u IBA 89, neboť nemohla ověřit existenci a rozsah výskytu jednotlivých ptáků. I v tomto ohledu tedy neexistuje podstatný rozdíl mezi IBA 89 a IBA 98.

53. Zásadní námitky španělské vlády proti IBA 98 jsou ostatně pouhé domněnky – dokonce téměř podezření – a nemohou samy o sobě zpochybnit hodnotu seznamu. Je pravděpodobné, že přibývající vědecké poznatky o výskytu ptactva umožní identifikovat další oblasti, které jsou nejvhodnější k zajištění ochrany ptactva. Také je rozumnou strategií SEO/BirdLife jako organizace věnující se ochraně ptactva, aby usilovala o aktualizaci a doplnění seznamu důležitých oblastí poté, co Soudní dvůr uznal jeho důkazní hodnotu při nedostatečném označení ZCHO. Podobnou strategii sledovala také BirdLife International ve spolupráci se svými partnery v evropských státech, neboť byl v roce 2000 uveřejněn nový evropský seznam(40) .

54. Nakonec ani námitka Španělska, že v rámci Společenství přispělo nadprůměrným způsobem k označeným ZCHO, nemůže obstát. Je to tak, že podíl ZCHO na rozloze Španělska byl v okamžiku podání žaloby nejvyšší. K tomuto okamžiku Španělsko mělo 35 % oblastí Společenství označených jako ZCHO, přičemž rozloha Španělska zabírá pouze 16 % rozlohy Společenství.

55. Tento argument ovšem postrádá právní sílu. Článek 4 směrnice o ochraně ptáků nestanoví, že každý členský stát označí ZCHO přiměřeně jeho velikosti, nýbrž že členské státy označí nejvhodnější území. S ohledem na zeměpisné a biologické podmínky se v členských státech nacházejí tyto oblasti v různé míře. Mezitím Slovinsko a Slovensko označily větší části svého území za ZCHO(41) . Pokud by členský stát přispěl nadprůměrným označením ZCHO k budování NATURA 2000, tak by bylo Společenství povinno v souladu se zásadou loajální spolupráce přiměřeně zohlednit tento přínos v rámci podpory Společenství při budování této sítě(42) .

56. Zásadní námitky Španělska proti IBA 98 proto nemohou vědeckou kvalitu tohoto seznamu zpochybnit. Novému seznamu v zásadě musí být přiznána na základě jeho původu srovnatelná vědecká kvalita jako předcházejícímu seznamu.

2. K použitým údajům

57. Další námitky Španělska se týkají obsahové kvality IBA 98. Zpochybňují nakládání s údaji při jejich sběru, a na základě toho také kvalitu údajů IBA 98.

58. Španělsko namítá, že seznam neobsahuje žádné prameny pro hodnocení uvedených oblastí. Informace tvořící základ seznamu a rozšíření oblastí proto nelze přezkoumat. Španělská vláda přitom neuznává, že vědecký sběr údajů na místě, kde IBA v dané době zaznamenal výskyt ptactva, a proto oblast zařadil mezi ZCHO, lze ověřit. Ostatně seznam pramenů nebyl ani u předchozího seznamu IBA 89 lepší. Přesto Soudní dvůr tento seznam uznal.

59. Španělsko také namítá, že SEO/BirdLife odmítla zajistit orgánům autonomních společenství výhradně příslušným pro označení ZCHO neomezený přístup do své databáze IBA. Tato databáze může obsahovat u každé IBA rozdílné, nikoliv ale v seznamu uváděné informace, zejména odkazy na literaturu a informace o kvalitě údajů vymezených oblastí(43) .

60. Není známo, že by pro IBA 89 existovaly přiměřené nástroje, které by mohly členským státům usnadnit označení ZCHO. Je politováníhodné, že tomu dnes není jinak a že příslušné orgány nemohou zjednat nápravu možná právě z tohoto důvodu. Vzniká tak dojem, že SEO/BirdLife nepodporuje všemi silami vlastní cíl úplného označení ZCHO. Rovněž je třeba upozornit na to, že SEO/BirdLife odmítla pouze neomezený přístup do databáze, ale je ochotna o podmínkách přístupu vyjednávat.

61. Odmítnutí přístupu ovšem nezpochybňuje vědeckou kvalitu uveřejněných údajů. Seznam se totiž neomezuje na zpracování literatury uvedené v této databázi, nýbrž spočívá z velké části na jiných nezveřejněných pozorováních a zkušenostech místních organizací SEO/BirdLife, místní samosprávy, biologů, ochránců přírody, ornitologů, vědců, přírodních vědců, univerzitních profesorů, lesníků a dalších(44) . Relevantní informace pro výběr IBA jsou proto zveřejněny, zatímco odkazy na literaturu obsažené v databázi mají malý význam pro identifikaci IBA.

62. Byla by vhodná identifikace osob, které jsou za sběr údajů v jednotlivých IBA zodpovědné. Tyto osoby by mohly na základě svých věcných znalostí podporovat příslušné orgány při ohraničení a označení ZCHO. Komise ovšem během ústního jednání správně zdůraznila, že tyto osoby mají nárok na utajení ze strany SEO/BirdLife, pokud by se mohly z důvodů své angažovanosti při označování ZCHO obávat odvetných opatření. To není vyloučeno zejména tehdy, pokud pracují pro státní orgány, které odmítají označení ZCHO. Problémy mohou vznikat u sporných IBA také na místní úrovni.

63. Španělská vláda nemůže namítat proti žalobě ani to, že by odmítnutím přístupu k informacím obsaženým v databázi byla poškozena její práva obhajoby. Žaloba se totiž neopírá o tyto informace, nýbrž pouze o uveřejněný seznam IBA 98.

64. Stejně Španělsko nemůže zpochybnit nedostatečnou podporu Komise. Komise je sice povinna co možná nejvíce podporovat členské státy při označení ZCHO, to ovšem neznamená zprostředkování informací, které jsou v držení soukromých osob, členským státům. Právě to ale platí pro tuto databázi.

65. Bez ohledu na rozsah odmítnutí přístupu nebrání žádná skutečnost španělské vládě v tom, aby přijala nezbytná opatření, kterými by plně dostála své povinnosti označení. SEO/BirdLife spíše podstatně usnadnila doplnění označení tím, že uveřejnila seznam. Španělské orgány proto nemusí zkoumat celé státní území, nýbrž se mohou soustředit na IBA.

66. Dále španělská vláda zpochybňuje kvalitu použitých údajů. SEO/BirdLife označuje kvalitu údajů z 38 % za vysokou, 44 % za střední a z 18 % za nízkou(45) . V rámci každé ornitologicky chráněné oblasti IBA 98 hodnotí kvalitu údajů ve čtyřech kategoriích A, B, C a U. Kategorie U znamená neznámé informace, kategorie C označuje nedostatečné informace, kategorie B neúplné informace, pouze kategorie A označuje přesné informace(46) .

67. Španělsko se domnívá, že v řízení pro nesplnění povinnosti mohou být zohledněny pouze informace kategorie A. Tato námitka však ve výsledku směřuje k tomu, že Španělsko by mohlo být v důsledku toho nečinné až do doby, než Komise nebo soukromé organizace zmapují systematicky a na vysoké vědecké úrovni výskyt ptactva na celém španělském území. To je ovšem podle směrnice o ochraně ptáků úkolem Španělska. Dokud nejsou k dispozici lepší informace, mohou jako důkazy pro existence oblastí nejvhodnějších k ochraně ptáků posloužit také informace střední nebo nízké kvality.

68. Námitku španělské vlády týkající se kvality údajů IBA 98 je proto třeba rovněž odmítnout.

3. Ke kritériím určení nejvhodnějších oblastí k ochraně ptáků

69. Španělská vláda nakonec zpochybňuje některá kritéria pro určení nejvhodnějších oblastí k ochraně ptáků, popřípadě jejich použití SEO/BirdLife.

70. Kritéria jsou uvedena v seznamech IBA 98 a IBA 2000(47) . IBA zpravidla uvádějí významný počet celosvětově ohroženého druhu (C.1)(48) nebo přinejmenším 1 % celkové relevantní populace druhu ohroženého v rámci EU, to jest druhu uvedeného v příloze I směrnice o ochraně ptáků (C.2)(49), nebo jiného stěhovavého druhu (C.3)(50) . IBA zahrnují také velké nahromadění více jak 20 000 vodních ptáků nebo více než 10 000 párů mořských ptáků (C.4), jakož i oblasti úžin, kudy zpravidla táhne více než 5000 čápů, popř. více než 3000 dravců nebo jeřábů (C.5)(51) . Podle kritéria C.6 je třeba nakonec považovat pět nejdůležitějších oblastí u druhů uvedených v příloze I v příslušném evropském regionu za ornitologicky nejdůležitější oblasti (tzv. kritérium top 5)(52) . Kritérium C.7 zahrnuje označené ZCHO nebo pro označení předpokládané ZCHO, které byly vybrány na základě jiných kritérií.

71. Vedle toho se BirdLife opírá o základní zásady pro vymezení oblastí. IBA se buď zřetelně odlišuje od svého okolí, jedná se o oblast vymezenou pro účely ochrany přírody, nebo splňuje sám o sobě nebo ve spojení s jinými IBA všechny požadavky předmětných druhů v době jejich výskytu(53) .

72. Jelikož se kritéria IBA 89 a IBA 98 pro určení nejvhodnějších oblastí k ochraně ptáků z velké části shodují, Soudní dvůr je již v zásadě uznal, když určil, že starší seznam IBA 89 je (k rozhodnému datu pro každé řízení) jediným dokumentem, který obsahuje vědecké důkazy pro posouzení otázky, zda žalovaný stát splnil svou povinnost prohlásit za ZCHO ty oblasti, které jsou co do počtu a rozlohy nejvhodnější k zajištění ochrany chráněných ptáků(54) .

73. Členským státům se ovšem nebrání v tom, aby si stanovily stejná kritéria pro určení nejvhodnějších oblastí pro ochranu ptáků a aby na jejich základě vymezily vlastní ZCHO(55) . Kritéria musí ovšem být z ornitologického hlediska přinejmenším rovnocenná s kritérii seznamů IBA.

74. Španělsko si ovšem nestanovilo vlastní kritéria, nýbrž zpochybňuje použití výběrových kritérií C.1 a C.6 v rámci IBA 98, jakož i vymezení mnoha určených oblastí.

a) Ke kritériu C.1

75. Španělsko namítá, že SEO/BirdLife naopak použila v některých případech definici kritéria C.1 na oblasti, kde se vyskytuje méně než 1 % reprodukční populace chráněných druhů. To se týká zejména dropa velkého. Ve Španělsku se vyskytuje asi 23 000 jedinců, přičemž mezní limit činí 230 jedinců. Místo toho SEO/BirdLife používá mezní limit 50 jedinců.

76. Španělská vláda touto kritikou zpochybňuje definici tohoto kritéria. U obecně ohrožených druhů se v příslušné oblasti musí vyskytovat pouze významný počet. Tento významný počet může být značně nižší než mezní hranice 1 %, která platí u kritéria C.2, to znamená pro druhy, které jsou ohroženy pouze v EU, ale nikoliv celosvětově.

77. U druhů, které jsou ohroženy celosvětově, používá BirdLife International právě z důvodu jejich ohrožení zřetelně nižší mezní limity, například u uvedeného dropa velkého je ve Španělsku stanovena hranice na 30 jedinců(56) . SEO/BirdLife naopak v IBA 98 stanovila – jak zdůrazňuje Komise – na základě srovnatelně většího výskytu ve Španělsku mezní limit vyšší než BirdLife International v evropském seznamu.

78. Toto kritérium ostatně nebylo oproti seznamu IBA 89 uznaného Soudním dvorem zpřísněno, nýbrž zmírněno. Na základě kritéria top 5 zahrnoval IBA 89 navíc všechny oblasti rozmnožování vzácných nebo ohrožených druhů.

79. Tuto námitku Španělska je třeba tedy odmítnout.

b) Ke kritériu C.6

80. Dále Španělsko kritizuje použití kritéria C.6, tzv. kritéria top 5. Podle něj je u každého druhu pět nejlepších oblastí v regionu označeno za nejvhodnější k ochraně ptáků. Regiony jsou vymezeny v rámci každého členského státu podle statistického členění Evropy provedeného Eurostatem (Nomenclature des unités territoriales statistiques – NUTS). BirdLife zvolila v různých členských státech různé úrovně tohoto členění, aby v rámci evropských regionů zajistila srovnatelnou velikost(57) . Ve Španělsku byla zvolena úroveň 2, která odpovídá autonomním společenstvím, a vede tak k rozdělení na 17 regionů.

81. Španělsko odmítá uznat autonomní společenství jako evropské regiony ve smyslu tohoto kritéria. Autonomní společenství nejsou vymezena na základě ornitologických kritérií, nýbrž jako správní jednotky. Tomu odpovídá 17 takových regionů ve Španělsku, 20 v Itálii a 95 ve Francii(58) . Spíše by se měly vymezit tzv. biogeografické oblasti, které by se přiblížily rámci stanovenému směrnicí o stanovištích.

82. Pro účely směrnice o stanovištích je celé území Společenství rozděleno dosud na 7 biogeografických oblastí: alpínskou, atlantskou, kontinentální, makaronéskou, středomořskou, boreálskou a panónskou. Ve Španělsku se nacházejí části čtyř těchto oblastí, a sice část atlantské, středomořské, alpínské a makaronéské biogeografické oblasti.

83. Pokud by byly uznány španělské části biogeografických oblastí za „evropské regiony“ ve smyslu kritéria C.6, podstatně by se snížil počet oblastí vymezených na základě tohoto kritéria. Namísto nejvýše 85 oblastí pro každý chráněný druh by se ve Španělsku nacházelo nejvýše pouze 20 nejvhodnějších oblastí pro každý chráněný druh.

84. Tuto námitku Španělska nelze ovšem bez dalšího odmítnout. V této souvislosti je irelevantní vyjádření Komise, že Španělsko dosud trvalo na tom, že splnění povinnosti označení bude posuzováno odděleně pouze příslušnými autonomními společenstvími. Pravomoc autonomních společenství nemůže být rozhodující pro to, jaké oblasti mají být vymezeny. Výběr oblastí musí spočívat výlučně na vědeckých kritériích(59) .

85. Argument mnohem více zaměřený na ornitologii, který ale není rozhodující, je argument Komise, že biogeografické oblasti podle směrnice o stanovištích nejsou zaměřeny na populace ptáků, nýbrž směřují primárně k rozdělení typových stanovišť. Ptáky lze sotva srovnávat s chráněnými druhy a stanovišti podle směrnice o stanovištích. I když biogeografické oblasti nejsou specificky zaměřeny na ochranu ptáků, vykazují nepochybně silnější vazbu na ochranu ptáků, než je tomu u administrativně-statistického členění území.

86. BirdLife International sama uznává, že zaměření členění podle NUTS není pro účely ochrany ptáků ideální, protože mnoho ptáků dává přednost řidčeji osídleným oblastem. NUTS jsou naproti tomu zaměřeny na obyvatelstvo. Větší regiony vznikají při menší hustotě osídlení. Aby bylo možné zajistit srovnání regionů, byla zvolena pro každý členský stát jiná úroveň NUTS.

87. Toto odůvodnění ukazuje vlastní hodnotu zohlednění ornitologicky nejasného členění NUTS. Pro použití kritéria top 5 vytváří ve všech členských státech srovnatelnou výchozí hodnotu. To znovu zajišťuje alespoň částečně srovnatelné rozdělení ZCHO ve Společenství. Takové rozdělení je předpokladem proto, že ZCHO se nesoustředí v určitých oblastech, nýbrž vytvářejí společnou síť, která více či méně rovnoměrně pokrývá Společenství.

88. Takové rovnoměrné pokrytí je zejména z ornitologických důvodů žádoucí, pokud je tak zajištěna ochrana druhů ve všech oblastech jejich rozšíření. Význam geografického rozšíření druhů ukazuje definice stavu druhu z hlediska ochrany v čl. 1 odst. 1 směrnice o stanovištích. Stavem druhu z hlediska ochrany se rozumí souhrn vlivů, které působí na příslušný druh a které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populací. I když není tato definice přímo použitelná na směrnici o ochraně ptáků, ukazuje vědecký konsensus, který musí být určující také v rámci ornitologicky odůvodňovaného výběru oblastí podle směrnice o ochraně ptáků.

89. Pokud by za výchozí hodnotu byly považovány naopak větší regiony, např. Španělskem navrhované biogeografické regiony, tak by to při stejném počtu oblastí, která mají připadnout na region, znamenalo snížení počtu ZCHO. Síť by tedy byla méně hustá. Krom toho by hrozilo nebezpečí, že tyto ZCHO budou rozděleny méně rovnoměrně než v případě menších regionů. Toto nebezpečí by ostatně existovalo také tehdy, pokud by se v rámci větších regionů zvýšil počet oblastí, které mají připadnout na region. V obou případech by totiž nebylo vyloučeno, že by se nejvhodnější oblasti soustředily na určitých územích, zatímco jiná území, která by jako samostatný region měla být označena do pěti nových oblastí, by tím nebyla dotčena.

90. Pokud by tedy měly být použity na místo členění podle NUTS jiné regiony, musela by být z toho vyplývající kritéria uspořádána tak, aby to vedlo k vytvoření podobné navazující sítě ZCHO. Obdobné členění španělského území na ornitologickém základě by mohlo být zajisté provedeno s pomocí nezbytné vědecké erudice a nakonec být použito k vymezení ZCHO(60) . Španělsko však tuto námahu nevynaložilo, nýbrž se pouze odvolává na biogeografické regiony, které nejsou jako základ pro vytvoření rovnoměrné sítě s autonomními společenstvími srovnatelné.

91. S ohledem na kritérium C.6 Španělsko rovněž neprokázalo, že seznam IBA 98 není nejlepším vědeckým dokumentem pro určení nejvhodnějších oblastí k ochraně ptáků.

c) K vymezení IBA

92. Španělsko je nespokojeno také s vymezením IBA. Seznam je často chybný, neboť zahrnuje nevhodné oblasti, např. osídlené oblasti. Seznamy IBA se navíc ukázaly často příliš velké, v průměru mnohem větší než v jiných členských státech.

93. Jak výběr, tak i vymezení ZCHO se musí řídit ornitologickými kritérii obsaženými v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků(61) . Španělsko kritizuje vymezení IBA, ale nikoliv kritéria, která jsou k vymezení používána. Dále zpochybňuje jeho použití, případně údaje, které jsou v něm uvedeny. Obecné odkazy, například na osídlené oblasti, ovšem nepostačují k tomu, aby se tyto kritizované body konkrétně přezkoumaly. Stanovené druhy byly odkázány za těchto okolností právě na tato stanoviště. Kolonie celosvětově chráněné poštolky jižní ( Falco naumanni ) tak nesporně hnízdí také v rámci osídlených oblastí.

94. Španělsko ovšem správně zdůrazňuje, že Komise si, vzhledem k IBA, vymezeným pouze zčásti jako ZCHO, na jiném místě žaloby odporuje(62) . V ní se uvádí, že přijala vědecké argumenty autonomních společenství Katalánsko, Valencie, Galicie, stejně jako Kastilie-La Mancha, že vymezení jejich ZCHO pro každou jednotlivou („cada una“) IBA je vhodné k zajištění monitoringu podle směrnice o ochraně ptáků. Komise v replice zmiňuje tento argument Španělska(63), ale ani v této replice, ani během ústního jednání tuto rozporuplnost nevysvětlila.

95. Tento popis žalobních důvodů nesplňuje požadavky čl. 38 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Popis žalobních důvodů podle tohoto ustanovení musí být dostatečně jasný a přesný, aby tak umožnil žalovanému připravit si obranu a Soudnímu dvoru vykonávat přezkum. A proto skutkové a právní okolnosti, na kterých je žaloba založena, musí uceleně a srozumitelně vyplývat ze znění samotné žaloby(64) . S ohledem na ZCHO vymezené v uvedených autonomních společenstvích podle IBA je ale na základě rozporu v žalobě nejasné, zda Komise skutečně vznáší takový žalobní důvod. Proto není možná ani přiměřená obhajoba, ani přezkoumání ze strany Soudního dvora.

96. V tomto ohledu je proto žaloba nepřípustná. Tento nedostatek se týká ZCHO v autonomních společenstvích Kastilie-La Mancha, Katalánsko, Valencie a Galicie, které byly označeny a oznámeny Komisi k okamžiku podání žaloby.

97. Námitka, že některé oblasti nedostatečné rozlohy byly prohlášeny za ZCHO, je proto třeba zkoumat pouze u Andalusie, Baleárských a Kanárských ostrovů.

D – K jednotlivým autonomním společenstvím

98. Oba účastníci řízení se nakonec vyjadřují také k jednotlivým autonomním společenstvím. Tato vyjádření je třeba ověřit v souvislosti s každým regionem.

1. K Andalusii

99. Na základě srovnání mezi IBA 98 a označenými územími v Andalusii Komise uvádí, že do uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku vůbec nebylo vymezeno 37 ze 60 IBA, že 22 vymezených ZCHO se shodovalo pouze částečně s 23 IBA a že některé druhy byly označeny pouze nedostatečně, zejména orel iberský ( Aquila adalberti ), čáp černý ( Ciconia nigra ), lyska hřebenatá ( Fulica cristata ), čírka úzkozobá ( Marmaronetta angustirostris ), poštolka jižní, slípka modrá ( Porphyrio porphyrio ), racek Audouinův ( Larus audouinii ), drop malý ( Tetrax tetrax ), drop velký ( Otis tarda ), moták lužní ( Circus pygargus ) a orel jestřábí ( Hieraaetus fasciatus ). Vymezená plocha o rozloze cca 1 milion ha odpovídá podle Komise pouze jedné třetině oblastí vymezených IBA.

100. Španělsko tento žalobní důvod nezpochybňuje. Lze jej tak označit za nesporný mezi stranami. Žalobě lze, pokud jde o Andalusii, vyhovět v plném rozsahu.

2. K Baleárským ostrovům

101. Na Baleárských ostrovech bylo označeno k rozhodujícímu okamžiku 40 ZCHO o rozloze 121 015 ha. Celkem 20 IBA o rozloze 131 243 ha bylo ovšem vymezeno pouze z 54 %. Komise zejména namítala, že luňák červený ( Milvus milvus ) je pokryt nedostatečným způsobem.

102. Španělsko namítá, že oblasti uvedené v IBA 98 nejsou už s ohledem na měřítko 1:250 000 použitelné a krom toho jsou zastaralé, uznává ovšem, že luňák červený by měl být v rámci ZCHO lépe pokryt, a k tomuto účelu označilo v rámci plánu na zachování druhu nové ZCHO a stávající ZCHO nově vymezilo tak, že bylo pokryto 70 % druhu.

103. Španělsko proto výtky Komise týkající se Baleárských ostrovů také v zásadě uznalo. Zda mohou nové poznatky příslušných orgánů skutečně zpochybnit důkazní hodnotu IBA 98, nelze posoudit, pokud tyto poznatky nebyly předloženy Soudnímu dvoru.

104. Žalobě je tedy třeba, pokud jde o Baleárské ostrovy, vyhovět v plném rozsahu.

3. Ke Kanárským ostrovům

105. Na Kanárských ostrovech bylo označeno k rozhodnému okamžiku – stejně jako je tomu dnes – 28 ZCHO o rozloze 211 598 ha. Zahrnují 59,5 % z 65 IBA o rozloze 133 443 ha. 23 IBA není vymezeno vůbec, část zbývajících IBA pouze částečně. Komise zdůrazňuje zejména nedostatečnou ochranu u následujících druhů: drop obojkový ( Chlamydotis undulata ), sup mrchožravý ( Neophron percnopterus ), bramborníček kanárský ( Saxicola dacotiae ), běhulík plavý ( Cursorius cursor ) a bulwer bouřlivák ( Bulweria bulwerii ).

106. Španělsko uznává, že další ZCHO musí být vymezeny nebo rozšířeny. Příslušné orgány ovšem na vědeckém základě se všemi vymezenými IBA nesouhlasí. Na podporu tohoto tvrzení předložila španělská vláda spolu se žalobní odpovědí podrobnou studii ke všem dosud neoznačeným IBA na Kanárských ostrovech, ve které dokládá, na základě jakých ornitologických úvah musí, nebo nemusí být označeny IBA jako ZCHO(65) . Tuto studii Komise nezpochybnila. Proto lze její obsah považovat mezi stranami za nesporný a představující, pokud jde o přetrvávající neoznačení, aktuálnější a přesnější důkaz, než jakým je IBA 98. Žalobní důvod nedostatečně označených oblastí je proto relevantní pouze v rozsahu, ve kterém musí být na základě studie o Kanárských ostrovech označeny nebo rozšířeny ZCHO.

107. Vzhledem k tomu je třeba žalobě, pokud jde o Kanárské ostrovy, vyhovět.

4. Ke Kastilii-La Mancha

108. Také v případě Kastilie-La Mancha srovnává Komise označené ZCHO s údaji v IBA 98. Deset z 39 IBA o rozloze 261 000 ha nebylo vůbec vymezeno, ostatní IBA pouze z 32,3%. Zejména stepní ptáci, poštolka jižní a drop malý jsou nedostatečným způsobem pokryti.

109. Jak již bylo konstatováno, žalobní důvod týkající se vymezení ZCHO v rámci IBA je nepřípustný(66) . U deseti IBA nevymezených jako ZCHO Španělsko mezitím ve třech případech uznalo, že označení je nezbytné, a také jej mezitím provedlo(67) . Ačkoliv vymezení, které se liší od IBA, vychází z ornitologických kritérií, nelze jej vzhledem k nedostatku informací předložených Španělskem posoudit. Naopak sedm IBA stále zůstává sporných.

110. Španělsko odmítá označení ZCHO celkem u pěti těchto IBA, protože se jedná pouze o malá území v Kastilii-La Mancha. Tyto části území nemají vlastní ornitologický význam, a nemusí být proto označeny.

111. Toto vyjádření mě ovšem nepřesvědčilo. Skutečnost, že nejvhodnější oblast k zajištění ochrany určitých druhů se rozprostírá přes území různých regionů, nezakládá důvod k tomu, aby tyto části území nebyly vymezeny. Pokud jsou tato území nedílnou součástí celkové oblasti, potom musí být také označena, protože jinak by mohla být na těchto územích nekontrolovatelně prováděna opatření, která by poškozovala celé území. Ostatně Komise, aniž by jí bylo odporováno, uvádí, že přinejmenším ve dvou těchto částech se rozmnožují druhy uvedené v příloze I, totiž celosvětově ohrožený orel královský, čáp černý, orel jestřábí, orel skalní ( Aquila chrysaetos ), sup bělohlavý ( Gyps fulvus ), sup mrchožravý a sokol obecný ( Falco peregrinus ).

112. S ohledem na IBA č. 185 „San Clemente-Villarrobledo“ Španělsko namítá, že vyčlenění území o rozloze 103 000 hektarů je příliš velké. Evidované populace poštolky jižní, dropa velkého, stepokura krásného ( Pterocles alchata ) a dropa malého jsou poměrně malé.

113. Toto vyjádření ovšem není přesvědčivé, protože oblast nebyla vymezena pouze jako jedna z pěti nejvhodnějších oblastí zařazených do IBA 98, nýbrž také proto, že se v ní vyskytují významné populace celosvětově a evropsky ohrožených druhů. Za těchto okolností proto mohou námitky odůvodnit jiné vymezení, ale nikoliv úplné neoznačení.

114. Z tohoto důvodu Španělsko označilo již během soudního řízení stejným jménem ZCHO, která zahrnuje území o rozloze nejméně 10 677,81 ha, čímž v zásadě uznává, že také toto území muselo být označeno. Zda je vymezení na ornitologickém základě správné, nelze posoudit, protože Španělsko neuvedlo žádné důvody pro vymezení.

115. Označení IBA č. 199 „Torrijos“ o rozloze 28 600 hektarů Španělsko zásadně odmítá, protože populace 150 až 200 dropů velkých není ve srovnání s celkovou populací asi 3000 dropů velkých v autonomních společenstvích nijak podstatná. Je ovšem třeba zdůraznit evropský význam výskytu tohoto celosvětově ohroženého druhu. Hranici stanovenou pro Španělsko, kdy je za významnou populaci považováno 50 jedinců, toto ovšem překračuje několikanásobně. Vedle toho IBA 98 zaznamenala také ještě významný výskyt rovněž celosvětově ohroženého dropa malého v počtu 1200 jedinců, kdy prahová hranice je stanovena na 200 jedinců. Označení této oblasti se proto jeví jako nezbytné.

116. Pokud Komise napadá nedostatky při ochraně poštolky jižní a dropa malého, které dovodila z IBA 98, vyplývá z toho, že pro oba druhy musí být označeny další ZCHO.

117. Právě vzhledem k ohrožení dropa malého se Španělsko také nemůže s úspěchem odvolávat na problémy, které souvisejí s jeho značnou mobilitou, malou vázaností na určité místo, rozdílnými stanovišti v průběhu roku a nedostatkem přesných odhadů populace. Těmto problémům musí Španělsko předcházet dalšími výzkumy a označením dostatečně velkých oblastí s přiměřeně pružnou správou, jinak se lze obávat vymření tohoto druhu.

118. Je také mylný názor, že kolonie poštolky jižní by nemohly být označeny v rámci osídlených oblastí jako ZCHO. Pokud se poštolka jižní přizpůsobila těmto stanovištím, pak je třeba ji ochránit právě označením těchto oblastí. Pouze tak lze zajistit, že např. opatření k rozvoji měst poštolku jižní nevyženou. Ani zájem na urbanistickém rozvoji nedovoluje rezignovat na označení, neboť jak již bylo uvedeno, hospodářské a sociální důvody nemohou bránit označení. Pokud by tyto úvahy převážily nad zájmem chránit poštolku jižní, pak by bylo třeba postupovat v rámci čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích, tzn. není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření.

119. Námitky Španělska týkající se IBA v Kastilii-La Mancha nevymezených jako ZCHO musí být proto odmítnuty. Žalobě Komise je třeba v tomto rozsahu vyhovět.

5. Ke Katalánsku

120. Také vzhledem ke Katalánsku srovnává Komise IBA 98 se skutečnými označeními a dospívá k závěru, že 10 z 21 IBA nejsou vůbec zahrnuty, ostatní pouze zčásti, a proto je řada z 62 ptačích druhů stanovených v příloze I, které se rozmnožují v Katalánsku, chráněna pouze nedostatečně v ZCHO: ťuhýk menší ( Lanius minor ), tetřev hlušec ( Tetrao urogallus ), kormorán chocholatý ( Phalacrocorax aristotelis ), drop malý ( Tetrax tetrax ), kalandra zpěvná ( Melanocorypha calandra ), skřivan Dupontův ( Chersophilus duponti ), mandelík hajní ( Coracias garrulus ), skřivánek krátkoprstý ( Calandrella brachydactyla ) a ouhorlík stepní ( Glareola pratincola ).

121. Jak již bylo konstatováno, žalobní důvod týkající se vymezení ZCHO v rámci IBA je nepřípustný(68) . Ve zbývajících 10 IBA nevymezených jako ZCHO není zaznamenán výskyt ani ťuhýka menšího, ani tetřeva hlušce, ani skřivana Dupontova, ani ouhorlíka stepního. S ohledem na tyto druhy nebylo dokázáno nedostatečné označení oblastí.

122. Španělsko krom toho namítá nepřípustnost žaloby vzhledem k výše uvedeným ptačím druhům, protože je nejasné, pro které druhy by měly být další ZCHO vymezeny. Komise uvádí 62 druhů přílohy I, zatímco podle katalánského práva musí být chráněno 73 druhů. Ani Komise se v rámci postupu před zahájením řízení nezaměřovala vždy na stejné druhy.

123. Tuto námitku je třeba ovšem odmítnout. Španělsko spíše nepochopilo odkaz na ptačí druhy: Komise sice uvádí počet 62 druhů uvedených v příloze I pro Katalánsko, nedostatek označení ovšem vztahuje pouze k výslovně výše uvedeným druhům. Tyto druhy byly přinejmenším implicitně předmětem postupu před zahájením řízení, jelikož Komise se odvolávala vždy na IBA 98 a uvedené druhy vyplynuly z rozdílů mezi IBA 98 a ZCHO označenými v Katalánsku.

124. Dále Španělsko uvádí, že část IBA byla již v rámci směrnice o stanovištích navržena jako oblast evropského významu. Takové návrhy ovšem nemohou nahradit v právním smyslu nedostatky při označení ZCHO, neboť označení ZCHO má svůj základ v článku 4 směrnice o ochraně ptáků, vymezení oblastí naproti tomu v článku 4 směrnice stanovištích, to znamená, že jde o různé úpravy s různými právními důsledky.

125. Ve duplice se Španělsko odvolává na to, že většina stanovišť, které ještě nebyly označeny jako ZCHO, jsou chráněny podle vnitrostátního práva v rámci projektu krajinných oblastí nebo jsou označeny jako zvlášť chráněné krajinné oblasti. Bez ohledu na otázku, zda taková ochrana splňuje požadavky na ochranu jako ZCHO, to neumožňuje neoznačit ZCHO vůbec. Článek 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků požaduje označení proto, aby tyto oblasti byly zařazeny podle odstavce 3 do evropské sítě. V rámci této sítě je zajištěna úroveň ochrany evropskými předpisy. Soudní dvůr proto rozhodl, že této povinnosti označit ZCHO se nelze zprostit přijetím jiných opatření(69) . Čistě vnitrostátní kategorie ochrany by tak byly pouze takovými jinými opatřeními, které nemohou nahradit označení(70) .

126. Nakonec Španělsko zpochybňuje v replice s ohledem na Katalánsko poprvé vědeckou erudici IBA 98. Srovnává totiž údaje z IBA 98 o výskytu druhů v IBA s údaji o celkové populaci každého druhu v Katalánsku podle atlasu hnízdivých ptáků, který se zakládá na pozorováních v letech 1999 až 2002. Tyto údaje jsou však pouze částečně srovnatelné, protože celková populace druhů bývá v celém Katalánsku zpravidla vyšší než populace v IBA.

127. Nové údaje ukazují pouze u čtyř druhů, které ještě mají význam pro předmětné IBA, že údaje v IBA 98 jsou vyšší, než potvrdila následná pozorování, a to u buřňáčka malého ( Hydrobates pelagicus ) (0–10 párů místo 5–15 párů), bukače velkého ( Botaurus stellaris ) (1–5 párů místo 8–11 párů), motáka lužního (10 párů místo 15–20), stepokura písečného ( Pterocles orientalis ) (5–10 párů místo 10 párů). Z toho nevyplývá, že základ údajů v IBA 98 byl chybný, nýbrž nanejvýš to, že tyto druhy, které jsou v Katalánsku velmi vzácné, jsou před vymřením, a proto potřebují zvláštní ochranu.

128. Ostatně u druhů zastoupených v těchto 10 IBA celkové populace objektivně převyšují populace nacházející se v IBA. Pouze zčásti jsou zlomky celkové populace pokryty IBA, např. u ledňáčka říčního ( Alcedo atthis ), který se vyskytuje v IBA ve 20 až 30 párech, celkově ale populace zahrnuje 1 009 až 1 420 párů, nebo u chocholouše vavřínového ( Galerida theklae ), který se vyskytuje v IBA ve 100 až 200 párech, celkově ale populace zahrnuje 7 300 až 18 400 párů. Toto srovnání tedy nedokládá, že by trvala nadále povinnost označení, nýbrž spíše ukazuje na to, že by nad rámec IBA 98 měly být označeny další oblasti.

129. Krom toho Španělsko překládá tabulku, ve které uvádí výskyt druhů v ZCHO. Španělsko zdůrazňuje, že ZCHO v Katalánsku zahrnují částečně větší části populace než IBA 98. Španělsko ovšem také uvádí, že u 16 druhů ZCHO zaostávají za IBA 98. Tyto druhy se vyskytují také v 9 z 10 sporných IBA. Poslední IBA (č. 138, „Islas Medas“) by krom toho umožnila ochranu přinejmenším dvou velmi vzácných druhů, které nejsou v katalánských ZCHO vůbec zastoupeny, a sice buřňáčka amerického a kormorána chocholatého. Ani toto vyjádření tedy nemůže vyvrátit tvrzení Komise.

130. Španělsko tedy nevyvrátilo žalobní důvody Komise týkající se IBA, které nejsou v Katalánsku vůbec zahrnuty do ZCHO. Žalobě Komise je třeba v tomto rozsahu vyhovět.

6. Ke Galicii

131. Pokud jde o Galicii, Komise uvádí, že 3 z 11 IBA nejsou označeny jako ZCHO a některé ze zbývajících pouze částečně. Celkem je označeno jako ZCHO pouze 10 % ploch zahrnutých IBA. Bukač velký, moták lužní, orel jestřábí, tetřev hlušec, drop malý, včelojed lesní ( Pernis apivorus ) a iberský poddruh koroptve polní ( Perdix perdix hispaniensis ) jsou proto pouze nedostatečně chráněny.

132. Jak již bylo konstatováno, je žalobní důvod týkající se vymezení ZCHO v rámci IBA nepřípustný(71) . U zbývajících 3 IBA, které nejsou jako ZCHO vůbec vymezeny, neuvádí IBA 98 ani bukače velkého, ani orla jestřábího, ani včelojeda lesního. S ohledem na tyto druhy proto chybí důkaz o nedostatečném označení oblastí.

133. Jedna ze tří zbývajících IBA byla mezitím z 86 % označena za ZCHO, další dvě mají být na základě mezitím zpracovaných studií částečně označeny za ZCHO. Proto Španělsko v zásadě uznalo zbývající žalobní důvod Komise a vymezení IBA přinejmenším nejsou předmětem sporu. Žalobě je proto třeba vyhovět, pokud jde o IBA, které nejsou v Galicii vůbec zahrnuty do ZCHO.

7. K Valencii

134. Pokud jde o Valencii, Komise uvádí 5 z 21 IBA, které nejsou jako ZCHO vůbec vymezeny, některé ze zbývajících IBA nejsou zčásti pokryty. Proto jsou bukač velký, volavka vlasatá ( Ardeola ralloides ), čírka úzkozobá, kachnice bělohlavá ( Oxyura leucocephala ), lyska hřebenatá, moták lužní a orel jestřábí nedostatečně chráněni v ZCHO.

135. Jak již bylo konstatováno, je žalobní důvod týkající se vymezení ZCHO v rámci IBA nepřípustný(72) . U zbývajících 5 IBA, které nejsou jako ZCHO vůbec vymezeny, uvádí IBA 98 pouze orla jestřábího. S ohledem na ostatní druhy proto chybí důkaz o nedostatečném označení oblastí.

136. Španělsko žalobu, pokud jde o Valencii, nezpochybňuje, nýbrž uvádí další označení oblastí. Žalobě je proto třeba vyhovět s ohledem na IBA, které ve Valencii nejsou vůbec zahrnuty do ZCHO.

E – Závěry

137. Španělsko v autonomních společenstvích Andalusie, Baleárské a Kanárské ostrovy, Kastilie-La Mancha, Katalánsko, Galicie a Valencie neoznačilo dostatek oblastí za zvlášť chráněné ptačí oblasti a v autonomních společenstvích Andalusie a Baleárské a Kanárské ostrovy označilo za zvlášť chráněné některé rozlohou nedostatečné oblasti.

V – Náklady řízení

138. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. V tomto řízení Komise vzala zpět u některých autonomních společenství žalobu poté, co Španělsko splnilo podmínky Komise. Pokud jde o tři autonomní společenství, ohledně kterých měla Komise ve věci zcela úspěch, je třeba uložit Španělsku náhradu nákladů řízení.

139. Naproti tomu u čtyř dalších autonomních společenstvích je třeba podstatnou část žaloby zamítnout. Proto je třeba náklady řízení v tomto ohledu rozdělit.

140. Na základě toho Španělsko ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů, jakož i tři čtvrtiny nákladů Komise, a Komise ponese čtvrtinu vlastních nákladů řízení, jakož i čtvrtinu nákladů řízení Španělska.

VI – Závěry

141. Z těchto důvodů navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl takto:

1. Španělské království nesplnilo povinnosti stanovené čl. 4 odst. 1 a 2 podle směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků tím, že

– v autonomních společenstvích Andalusie, Baleárské a Kanárské ostrovy, Kastilie-La Mancha, Katalánsko, Galicie a Valencie neoznačilo dostatek zvláště chráněných oblastí pro ochranu ptactva,

– v autonomních společenstvích Andalusie a Baleárské a Kanárské ostrovy označilo za zvláště chráněné některé rozlohou nedostatečné oblasti,

aby zajistilo ochranu všem ptačím druhům uvedeným v příloze I směrnice, jakož i těm stěhovavým ptačím druhům, které nejsou v příloze I uvedeny.

2. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3. Španělské království ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů, jakož i tři čtvrtiny nákladů Komise a Komise ponese čtvrtinu vlastních nákladů řízení, jakož i čtvrtinu nákladů řízení Španělského království.

(1) .

(2) – Úř. věst. L 103, s. 1.

(3) – Rozsudek ze dne 19. května 1998, Komise v. Nizozemsko (C‑3/96, Recueil, s. I‑3031).

(4) – Rozsudek ze dne 26. listopadu 2002, Komise v. Francie (C‑202/01, Recueil, s. I‑11019).

(5) – Rozsudek ze dne 6. března 2003, Komise v. Finsko (C‑240/00, Recueil, s. I‑2187).

(6) – Rozsudek ze dne 20. března 2003, Komise v. Itálie (C‑378/01, Recueil, s. I‑2857).

(7) – Viz moje stanovisko z dnešního dne, Komise v. Řecko (C‑334/04).

(8) – Viz moje stanovisko z dnešního dne, Komise v. Irsko (C‑418/04).

(9) – Tisková zpráva Komise ze dne 14. ledna 2005 IP/05/45.

(10) – Carlota Viada (vyd.), Áreas importantes para las aves en España, Madrid 1998.

(11) – Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102.

(12) – Údaje podle Natura Barometer provozovaného Komisí, stav k červnu 2006, ec.europa.eu/environment/nature/nature_conservation/useful_info/barometer/barometer.htm.

(13) – Podobně konkretizoval Soudní dvůr například žalobní návrh Komise týkající se Spojeného království jako celku, a to s ohledem na Gibraltar, viz rozsudek ze dne 20. října 2005 (C‑6/04, Sb. rozh. s. I‑9017, bod 79 a čtvrtá odrážka prvního výroku).

(14) – Rozsudek Komise v. Nizozemsko (uvedený v poznámce pod čarou 3, body 55 a násl.).

(15) – Rozsudky ze dne 2. srpna 1993, Komise v. Španělsko [Santoña-Sümpfe] (C‑355/90, Recueil, s. I‑4221, bod 26); ze dne 11. července 1996, Royal Society for the Protection of Birds [Lappel Bank] (C‑44/95, Recueil, s. I‑3805, bod 26), a Komise v. Nizozemsko (uvedený v poznámce pod čarou 3, body 59 a násl.).

(16) – Rozsudek Santoña-Sümpfe (uvedený v poznámce pod čarou 15, bod 11).

(17) – Rozsudky ze dne 4. července 2002, Komise v. Řecko (C‑ 173/01, Recueil, s. I‑6129, bod 7); ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Francie (C‑114/02, Recueil, s. I‑3783, bod 9), a ze dne 18. května 2006, Komise v. Španělsko [lov do ok] (C‑221/04, Sb. rozh. s. I‑4515, bod 23).

(18) – Rozsudek Komise v. Francie (uvedený v poznámce pod čarou 4, body 19 a násl.); Komise v. Finsko (uvedený v poznámce pod čarou 5, body 28 a násl.), a Komise v. Itálie (uvedený v poznámce pod čarou 6, bod 16).

(19) – Rozsudek ze dne 28. února 1991, Komise v. Německo [Leybucht] (C‑57/89, Recueil, s. I‑883, bod 20).

(20) – Rozsudek Komise v. Francie (uvedený v poznámce pod čarou 4, bod 20).

(21) – Rozsudek Komise v. Finsko (uvedený v poznámce pod čarou 5, bod 31).

(22) – Rozsudek Komise v. Itálie (uvedený v poznámce pod čarou 6, bod 17).

(23) – Rozsudek Komise v. Itálie (uvedený v poznámce pod čarou 6, bod 18).

(24) – Řízení proti Francii a Itálii se nacházejí již více jak rok ve stádiu odůvodněného stanoviska podle článku 228 ES (tisková zpráva Komise ze dne 12. ledna 2005 IP/05/29 týkající se Francie, a ze dne 18. ledna 2005 IP/05/56 týkající se Itálie). Komise ovšem současně zkoumá, zda Francie mezitím splnila dalšími označeními své povinnosti (tisková zpráva Komise ze dne 3. července 2006 IP/06/907).

(25) – Viz stanovisko generálního advokáta Albera ze dne 27. června 2002, Komise v. Francie (C‑202/01, Recueil, s. I‑11019, bod 25).

(26) – Úmluva UNTS ze dne 2. února 1971, svazek 996, s. 245.

(27) – Rozsudky ze dne 17. ledna 1991, Komise v. Itálie [lovná sezóna] (157/89, Recueil, s. I‑57, bod 15), a ze dne 8. června 2006, WWF Italia a další (C‑60/05, Sb. rozh. s. I‑5083, bod 27).

(28) – Rozsudek Santoña-Sümpfe (uvedený v poznámce pod čarou 15, bod 11).

(29) – Rozsudek ze dne 23. března 2006, Komise v. Rakousko [Lauteracher Ried] (C‑209/04, Sb. rozh. s. I‑2755, bod 44).

(30) – Bod 38 repliky.

(31) – Bod 183 žaloby, k tomu viz dále body 94 a násl.

(32) – Rozsudek Komise v. Nizozemsko (uvedený v poznámce pod čarou 3, body 68 až 70) a Komise v. Itálie (uvedený v poznámce pod čarou č. 6, bod 18).

(33) – Rozsudky Komise v. Nizozemsko (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 66) a Komise v. Itálie (uvedený v poznámce pod čarou 6, bod 18) se rovněž vztahují k IBA 98, stejně jako stanovisko generálního advokáta Légera ve věci Komise v. Finsko (uvedená v poznámce pod čarou 5, bod 42).

(34) – Pouze pro autonomní společenství Katalánsko a Kanárské ostrovy byla použita argumentace vědeckého charakteru (viz dále body 106, jakož i body 126 a násl.).

(35) – Uvedený v poznámce pod čarou 3.

(36) – Heath, M. F.; Evans, M. I.: Important Bird Areas in Europe. Priority sites for conservation. Volume 2: Southern Europe, BirdLife Conservation Series Nr. 8, svazek II, Cambridge 2000, s. 515 a násl.

(37) – Viz přehled na s. 14 IBA 98.

(38) – Rozsudek ze dne 9. prosince 2004, Komise v. Španělsko (C‑79/03, Sb. rozh. s. I‑11619, bod 19).

(39) – Viz níže, body 70 a násl.

(40) – IBA 2000, uvedený v poznámce pod čarou 36.

(41) – Podle Natura barometru provozovaného Komisí, stav k červnu 2005 (uvedený v poznámce pod čarou 12), pokrývají ve Slovinsku 23 % a na Slovensku 25,2 % rozlohy.

(42) – I když sice úprava financování podle článku 8 směrnice o stanovištích nezahrnuje žádné ZCHO podle směrnice o ochraně ptáků, přesto zmiňuje 6. světový rámcový program „výstavba sítě Natura 2000 a použití nezbytných technických a finančních nástrojů a opatření, které jsou nezbytné pro jeho úplné provedení a pro ochranu druhů chráněných podle směrnice o stanovištích a směrnice o ochraně ptáků mimo Natura 2000“ jako významný počin (čl. 6 odst. 2 písm. a) sedmá odrážka rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. července 2002 č. 1600/2002/ES o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí [Úř. věst. L 242, s. 1]).

(43) – IBA 98, s. 363 a násl.

(44) – IBA 98, s. 39.

(45) – IBA 98, s. 43, bod 5.

(46) – IBA 98, s. 364 a násl.

(47) – Kritéria, která jsou základem IBA 89, jsou popsána v IBA 2000, svazek 2, s. 776 a násl., a porovnána s kritérii použitými pro nové seznamy, viz IBA 98, s. 368.

(48) – Toto kritérium odpovídá kritériu v bodě 5 IBA 89.

(49) – Toto kritérium odpovídá kritériu v bodě 1 IBA 89.

(50) – Tomuto kritériu neodpovídá v IBA žádné kritérium.

(51) – Kritéria C.4 a C.5 rozvíjí dále kritérium v bodě 9 IBA 89. To zahrnovalo oblasti o více než 20 000 vodních ptácích, popř. více než 5 000 dravcích.

(52) – Kritérium C.6 nebylo výslovně uvedeno na seznamu kritérií v IBA 89, ale ve vysvětlivkách k němu, viz příloha č. 7, s. 2, k žalobě Komise v. Nizozemsko (C‑3/96) a příloha č. 16 k žalobě Komise v. Itálie (C‑378/01). Podle toho bylo toto kritérium rozvinuto a použito v rámci CORINE projektu biotopů.

(53) – IBA 2000, s. 13.

(54) – Rozsudky Komise v. Nizozemsko (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 69), a Komise v. Itálie (uvedený v poznámce pod čarou 6, bod 18).

(55) – Viz odkazy uvedené v poznámce pod čarou 33.

(56) – IBA 2000, s. 13.

(57) – IBA 2000, svazek 2, s. 18. Ze s. 778 tak vyplývá, že pro Belgii, Řecko a Irsko byl oproti IBA 89 zvolen vyšší limit, a byl tak snížen počet regionů.

(58) – Přitom se španělská vláda mýlí: podle IBA 2000, svazek 2, s. 778, byla použita také ve Francii úroveň NUTS 2, která zahrnuje 22 regionů.

(59) – Viz odkazy v poznámce pod čarou 15.

(60) – K identifikaci návrhů území v rámci směrnice o stanovištích se v Německu používají takzvané hlavní jednotky jako klasifikace německých částí v biogeografických regionech.

(61) – Rozsudky Lappel Bank (uvedený v poznámce pod čarou 15, bod 26), a ze dne 13. července 2006, Komise v. Portugalsko (C‑191/05, Sb. rozh. s. I‑6853, bod 10).

(62) – Bod 183 žaloby.

(63) – Bod 33 repliky.

(64) – Rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Itálie v. Komise (C‑178/00, Recueil, s. I‑303, bod 6); viz moje stanovisko ze dne 15. prosince 2005, Komise v. Španělsko [lov do ok] (rozsudek uvedený v poznámce pod čarou 17, bod 25).

(65) – Příloha č. 11 žalobní odpovědi.

(66) – Viz výše body 94 a násl.

(67) – Jedná se o IBA č. 78 „Puebla de Beleña“, IBA č. 183 „Hoces del río Mundo y del río Segura” a IBA č. 189 „Parameras de Embid-Molina“.

(68) – Viz výše body 94 a násl.

(69) – Viz výše, bod 21.

(70) – Rozsudek Lauteracher Ried (uvedený v poznámce pod čarou 29, bod 48).

(71) – Viz výše, body 94 a násl.

(72) – Viz výše, body 94 a násl.