1.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 240/1

1.

vítá zprávu pěti předsedů jakožto důležitý krok v činnosti směřující ke zvýšení odolnosti hospodářské a měnové unie (HMU) vůči hospodářským otřesům, k lepšímu provádění zásad a cílů hospodářské a měnové unie stanovených v článku 3 Smlouvy o Evropské unii a v článku 120 Smlouvy o fungování Evropské unie a k zahájení reforem pro zvýšení demokratické legitimity správy HMU;

2.

konstatuje však, že zpráva nenavrhuje reformy Evropského mechanismu stability a nezabývá se otázkou státního bankrotu v rámci HMU. Domnívá se, že by se měl klást větší důraz na řešení základních problémů měnové unie, tj. nerovnováh v běžných účtech způsobených rozdíly v růstu produktivity. Ty totiž způsobují také nerovnováhy v kapitálových tocích mezi zeměmi a regiony. Důraz je třeba klást i na zavedení mechanismů poskytování zpětné vazby zemím a regionům, v nichž se politici nebo hospodářské subjekty odchylují od toho, co se považuje za řádnou politiku a zdravé přijímání rizika;

3.

konstatuje, že současná hospodářská situace s nestabilním růstem a vysokou nezaměstnaností je důvodem k zaujetí uceleného přístupu, jehož cílem bude ozdravit veřejné finance v členských státech, např. na základě dalšího prohloubení jednotného trhu (1) a vyššího úsilí s cílem usnadnit další provádění strukturálních reforem a podnítit investice, a tak zajistit udržitelný růst do budoucnosti;

4.

je toho názoru, že migrace a mobilita pracovních sil skýtají potenciál pro zvýšení růstu v Unii, to však mj. vyžaduje, aby se řešily určité otázky týkající se přístupu k bydlení, veřejných a sociálních služeb a flexibility pracovního trhu. Domnívá se rovněž, že by Evropská unie měla uvolnit spolufinancování na zvýšení přijímací kapacity;

5.

zdůrazňuje, že je potřeba posílit angažovanost a demokratickou legitimitu v celé Evropské unii a zároveň posílit regionální rozměr, aby k prosazování právních předpisů docházelo v celé Unii spravedlivě a důsledně, přičemž se musí dodržovat zásada subsidiarity;

6.

vítá dvoufázový postup, jehož cílem je nejprve rozvíjet stávající nástroje a smlouvy a posléze provést jako druhý krok rozsáhlejší změny za účelem dalšího zvýšení závaznosti procesu konvergence pro země eurozóny prostřednictvím společně dohodnutých pokynů pro konvergenci;

7.

zdůrazňuje potřebu větší konvergence jak mezi členskými státy, tak v jejich rámci, a vyjadřuje znepokojení nad rozdíly, které jsou v některých případech vyšší uvnitř některých členských států než mezi nimi;

8.

zároveň zdůrazňuje, že sociální, hospodářské a územní rozdíly lze snížit pouze s pomocí koncepce založené na strategii Evropa 2020, která zahrnuje regionální rozměr a politiku soudržnosti orientovanou na výsledky. Opakuje proto, že podporuje proces hospodářské a sociální konvergence. Kromě toho znovu žádá, aby byla provedena rozsáhlá celoevropská konzultace o budoucí územní vizi Evropské unie do roku 2050. Je zapotřebí této jasné vize, aby s ní mohly být následně propojeny politiky a mechanismy financování (2). VR vítá nynější průzkum strategií politiky soudržnosti na období po roce 2020;

9.

zdůrazňuje, že je třeba nadále podporovat rozvoj příhraničních, okrajových a nejvzdálenějších regionů a regionů, jež musí čelit demografickým výzvám, aby mohla konvergence postupovat neochvějně a byla trvalá a v souladu s přijatými celounijními strategiemi;

10.

varuje před tím, že univerzální řešení nemůže fungovat, protože situace jak mezi členskými státy, tak v jejich rámci, vyžaduje pružnost, a proto musí vnitrostátní úřady pro ochranu hospodářské soutěže respektovat vnitrostátní mechanismy stanovování mezd a nesmí přebírat úlohu sociálních partnerů v této oblasti;

11.

domnívá se, že úřady pro ochranu hospodářské soutěže by měly brát v úvahu všechny aspekty ekonomického klimatu v širším slova smyslu, tedy rovněž faktory, jako je produktivita, kvalifikace, inovace, ekonomické klima a nadměrná byrokracie. Souhlasí proto s tím, že pojem „konkurenceschopnost“ nelze redukovat pouze na otázku výše mezd;

12.

souhlasí s tím, že by měl být kladen větší důraz na zaměstnanost a sociální zabezpečení;

13.

konstatuje, že rozbor sociálních ukazatelů prokazuje, že nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení jsou soustředěny v méně rozvinutých regionech a jsou jasně vázány na to, jak důsledně byla provedena dřívější doporučení mj. v rámci strategie Evropa 2020;

14.

vítá skutečnost, že zpráva pěti předsedů v zásadě uznává, že sociální rozměr je ekonomicky nezbytný, a v této souvislosti nadále podporuje výzvu Evropského parlamentu členským státům, aby zvážily podepsání paktu o sociálních investicích, který by vytyčil investiční cíle sociálních investic na úrovni členských států, aby odpovídaly zaměstnanostním, sociálním a vzdělávacím cílům strategie Evropa 2020 (3);

15.

vítá skutečnost, že Komise uznává úlohu sociálních partnerů při akceptování dalšího rozvoje hospodářské a měnové unie veřejností. To se týká nejen jejich úlohy při přípravě národních programů reforem, ale i celkově většího zaměření na zaměstnanost a sociální věci i na navrhovaný „pilíř sociálních práv“. Dialog se sociálními partnery je účelný a může zvýšit akceptování v členských státech. V dlouhodobém horizontu mohou sociální partneři významným způsobem přispět i k potenciálním společným projektům, které vypracují na základě svého vlastního společného akčního plánu;

16.

konstatuje, že regionální rozdíly se musí řešit, aby se čelilo sociálním nerovnostem, zvyšoval růst, vytvářela pracovní místa a zlepšovala konkurenceschopnost a soudržnost v rámci HMU a EU, a poukazuje na důležitou úlohu, již hrají místní a regionální orgány jakožto zaměstnavatelé a při vytváření podnikatelsky příznivého prostředí;

17.

konstatuje, že místní a regionální orgány mají prostřednictvím místních a regionálních iniciativ zásadní význam v úsilí o zvýšení konkurenceschopnosti;

18.

vítá, že z doporučení ke zřízení vnitrostátních rad pro konkurenceschopnost v rámci eurozóny (COM(2015) 601 final) vyplývá, že tyto rady pouze poskytují podporu při rozhodování a nepředkládají konečné návrhy;

19.

vítá zjednodušení evropského semestru a jeho posílení ve stávajícím rámci a koordinování dokumentů s cílem zlepšit zaměření, zvýšit účinnost a vyjasnit odpovědnost za účelem dosažení cíle EU týkajícího se řádné veřejné správy;

20.

uznává význam evropského semestru jakožto nástroje realizace reforem na vnitrostátní i unijní úrovni tím, že zajišťuje, aby EU a její členské státy koordinovaly své hospodářské politiky;

21.

znovu vyzývá Komisi a Parlament, aby zavedly kodex chování, který zaručí, aby byly místní a regionální orgány strukturálně zapojeny do evropského semestru, a sice aby v této oblasti předložily během roku 2016 konkrétní návrh. Zavazuje se, že bude vést s Komisí v této otázce trvalý dialog;

22.

trvá na tom, že by se zprávy týkající se jednotlivých zemí a doporučení pro jednotlivé země měly výslovně zabývat otázkami souvisejícími s regionálními rozdíly a systematicky stavět na příspěvcích místní a regionální úrovně;

23.

lituje, že ho změněná struktura evropského semestru nezmiňuje v rámci diskuse o prioritách eurozóny, a vyzývá Komisi, aby v dokumentech upravujících evropský semestr řešila regionální otázky a využila k tomu systematické regionální analýzy mj. zaměstnanosti a sociální věcí;

24.

konstatuje, že realizace bankovní unie je v krátkodobém horizontu nejúčinnějším nástrojem úsilí o předcházení krizím ve finančním systému, prolomení bludného kruhu mezi členskými státy a jejich bankami a minimalizaci negativních dopadů hospodářských otřesů;

25.

vyzývá Komisi a členské státy, aby snížily rizika ve finančním systému, zlepšily pružnost cen a zavedly vnitrostátní systémy záruk;

26.

domnívá se tudíž, že předpokladem zřízení evropského systému pojištění vkladů (EDIS) je zavedení a financování evropských fondů pro řešení krizí bank a vnitrostátních pojištění vkladů a vyjasnění vazby mezi nimi, aby se mohlo minimalizovat riziko morálního hazardu;

27.

vyzývá Evropskou centrální banku (ECB) a Evropský orgán pro bankovnictví (EBA), aby analyzovaly kvalitu finančních aktiv a provedly zátěžové testy finančních institucí zapojených do EDIS s cílem zaručit rovné podmínky pro tyto instituce;

28.

vyzývá Komisi, aby objasnila přidanou hodnotu poradní Evropské fiskální rady, jejíž sekretariát podléhá generálnímu sekretariátu Komise. Je obzvláště důležité projednat, jak se lze vyhnout tomu, aby tato rada zbytečně nepřispívala k již tak komplikovanému systému makroekonomického dohledu;

29.

vyjadřuje politování nad tím, že nebyla poskytnuta příležitost k vypracování stanoviska před zřízením Evropské fiskální rady. VR se v zásadě domnívá, že je důležité důsledně sledovat dodržování pravidel Paktu o stabilitě a růstu. Zároveň vyvstávají v souvislosti s nynějším vytvářením navrženého orgánu pochybnosti, zda jsou jeho výhody přiměřené očekávanému nárůstu byrokratické zátěže. Navíc není jasné, na jakém právním základě bude zřízen a v jakém vztahu stojí Evropská fiskální rada k vnitrostátním fiskálním radám;

30.

přeje si, aby se realizovala unie kapitálových trhů, jež umožní kapitálové toky přes hranice, aniž by byla ohrožena stabilita různých regionů a zemí, a která podnikům, a to zejména mikropodnikům a malým a středním podnikům, pomůže získat přístup k široké škále zdrojů financování;

31.

domnívá se, že soudržná a dobře navržená unie kapitálových trhů by měla zahrnovat všech 28 členských států a podporovat rovné podmínky v celé EU, a vyzývá členské státy, aby zajistily, že bude bankovní unie otevřena i členským státům, které dosud nepřijaly euro;

32.

trvá na tom, aby byl respektován Pakt o stabilitě a růstu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby měl každý členský stát zdravou ekonomiku a stabilní veřejné finance, což je předpokladem nezbytných krátkodobých a dlouhodobých investic (4);

33.

požaduje, aby členské státy musely za účelem získání přístupu k evropským nástrojům určeným ke stabilizaci ekonomiky prokázat zodpovědnou makroekonomickou politiku. Jejich využívání musí jít ruku v ruce s úplným provedením strukturálních reforem se zaměřením na vyšší konvergenci, koordinaci a integraci. Požaduje, aby podpora za žádných okolností nevedla ke stálým jednosměrným tokům mezi zeměmi. Fond stability ani ostatní nástroje jako program na podporu strukturálních reforem by neměly nahrazovat stávající politiku soudržnosti;

34.

souhlasí s Komisí v tom, že nadcházející hodnocení balíčku šesti právních aktů a balíčku dvou právních aktů by se mělo použít jako základ pro zlepšování transparentnosti v EU a legitimity EU, což je zvláště důležité na místní a regionální úrovni. Žádá proto, aby byl mezi VR a Komisí navázán hospodářský dialog podobný již probíhajícímu dialogu mezi Komisí a Parlamentem;

35.

připomíná své přesvědčení, že fiskální kapacita je nezbytná, má-li mít HMU dočasný mechanismus absorpce šoků (5);

36.

konstatuje, že podmínky pro financování investic do reálné ekonomiky se v důsledku současné hospodářské krize zásadně změnily, a zdůrazňuje velký význam místních a regionálních orgánů pro dosažení co nejvyšší účinnosti a identifikaci překážek produktivních investic;

37.

znovu žádá o zlaté pravidlo oddělování dlouhodobých investic od běžných výdajů a vyzývá k zavedení rámce konzistentního s evropskými kritérii pro identifikaci nejdůležitějších sociálních investic a investic do infrastruktury, které jsou nezbytné pro udržení dlouhodobého růstu;

38.

zdůrazňuje, že je potřeba zvýšit kvalitu veřejných investic, mj. použitím zásad OECD pro účinné veřejné investice ve všech oblastech státní správy, a vyzývá k diskusi o tom, jak může fiskální decentralizace v různých oblastech veřejného sektoru zvýšit kvalitu veřejných výdajů, a tím vytvořit fiskální konsolidaci podporující růst, aniž by byla ohrožena zásada solidarity mezi územími na nižší než státní úrovni jednoho členského státu;

39.

znovu vyzývá Komisi, aby předložila bílou knihu, v níž bude na úrovni EU klasifikována kvalita veřejných investic na účtech veřejných výdajů podle jejich dlouhodobých účinků, a aby do každé výroční zprávy o veřejných financích hospodářské a měnové unie (HMU) zahrnula kapitolu o kvalitě veřejných investic, a to i na nižší než celostátní úrovni (6);

40.

domnívá se, že k hlubší a odolnější hospodářské a měnové unii by spíše než nové vrstvy pravidel kromě těch současných přispěly méně složité struktury, jasnější určení odpovědnosti a větší transparentnost. Vítá tedy přání Komise zjednodušovat, zvýšit transparentnost a vyjasnit odpovědnost;

41.

žádá o větší realismus při praktickém ukládání správních sankcí zemím, které neplní společně definovaná pravidla, a o diskusi o tom, jak by tržní mechanismy mohly představovat alternativu nebo doplněk;

42.

zdůrazňuje, že je potřeba se zvláště zaměřit na zajištění toho, aby ve správě ekonomických záležitostí měly jasnou odpovědnost všechny úrovně, včetně místní a regionální, neboť právě regionální úroveň často nese odpovědnost za provádění politiky v různých oblastech, jako je např. zaměstnanost, zdraví a vzdělávání;

43.

žádá Komisi, aby ho zapojila do přípravy bílé knihy týkající se přechodu z první fáze reforem HMU do druhé;

44.

upozorňuje, že při prohlubování měnové unie je rovněž důležité vzít v úvahu důsledky pro vazby na země mimo eurozónu a že musí být jasné, které návrhy se týkají všech členských států a které pouze zemí eurozóny;

45.

trvá na tom, aby byla veškerá opatření týkající se dokončení HMU provedena co nejtransparentnějším způsobem, aby nedošlo k odcizení členských států, které dosud nepoužívají euro, a aby se zabránilo vzniku „dvourychlostní Evropy“.