52011DC0218

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Posílení odpovědnosti EU při financování rozvoje – příspěvek k vzájemnému hodnocení oficiální rozvojové pomoci EU

OBSAH

1. Úvod 2

2. Rozvojová pomoc financovaná EU v globálním kontextu 2

3. Výsledky EU v roce 2010 4

3.1. Poskytnutí dalších zdrojů na rozvoj a globální výzvy 4

3.1.1. Podpora při využívání domácích zdrojů k rozvoji 4

3.1.2. EU jako největší dárce však nesplnila své cíle na rok 2010 5

3.1.3. Financování EU v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti 6

3.1.4. Inovativní zdroje a mechanismy financování rozvoje 7

3.1.5. Využití ORP k zajištění soukromých finančních toků 7

3.1.6. Posilování obchodní kapacity rozvojových zemí prostřednictvím pomoci na podporu obchodu 8

3.1.7. Potřeba zabránit budoucím krizím zadluženosti v rozvojových zemích 9

3.2. Dopad pomoci EU 9

3.2.1. Lepší využívání pomoci 9

3.2.2. Globální správa ve finanční oblasti a posílení úlohy rozvojových zemí 9

4. závěry 9

ÚVOD

Vzhledem ke globální krizi a loňskému obnovenému závazku pomoci rozvojovým zemím při dosahování rozvojových cílů tisíciletí se v tomto sdělení a doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise[1] analyzují výsledky EU a jejích členských států při plnění společných závazků, které se týkají využívání domácích (správa daní) a mezinárodních zdrojů pro rozvoj, zvyšování obchodních kapacit a investic, oficiální rozvojové pomoci (ORP), inovativních zdrojů a mechanismů financování, účinnosti pomoci, zadlužení, financování opatření v oblasti klimatu a vlivu a zastoupení rozvojových zemí v mezinárodních finančních institucích. Zpráva podává podrobný přehled o pokroku dosaženém ve výše uvedených oblastech a ukazuje, kde byla EU úspěšná a kde je třeba udělat více. Rovněž poukazuje na pokrok v oblasti transparentnosti a odpovědnosti při mezinárodní spolupráci: poprvé jsou zveřejněny odpovědi členských států, které s tím souhlasily, a Komise na každoroční dotazník.

Sdělení poslouží také jako příspěvek k istanbulské konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích[2] a k IV. pusanskému fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci[3].

Sdělení obsahuje souhrn návrhů, jak dosáhnout společných cílů EU, a úvahy, jak překlenout rozdíl mezi stávající úrovní ORP a cílem pro rok 2015 odhadovaný na 50 miliard EUR. Dále tvoří základ zprávy Rady Evropské radě v rámci každoroční diskuse o vzájemném hodnocení ORP o tom, jak splnit cíle EU v oblasti ORP do roku 2015[4].

ROZVOJOVÁ POMOC FINANCOVANÁ EU V GLOBÁLNÍM KONTEXTU

EU dosud byla hlavní silou při prosazování lepších životních podmínek v rozvojových zemích. Když se na podzim loňského roku sešly světové špičky v New Yorku na summitu OSN o rozvojových cílech tisíciletí, EU aktivně prosazovala celosvětový konsensus ohledně společné akce. Využívání širšího financování rozvoje ze všech dostupných zdrojů má v boji proti chudobě zásadní význam. Avšak rozvoj nepřinášejí jen peníze samotné. Prvotní odpovědnost za svůj vlastní rozvoj a zlepšování svých politik a správy věcí veřejných mají samotné rozvojové země. EU není jen velkorysým dárcem. Má také k dispozici rozsáhlý soubor opatření na podporu rozvojových zemí v jejich úsilí o udržitelný rozvoj. Patří mezi ně zejména stanovení politických cílů v oblasti pomoci s partnerskými zeměmi, zajištění toho, aby vnitřní politiky EU odpovídaly rozvojovým cílům, a podpora rozvojových zemí při řešení globálních výzev. Na rozdíl od většiny ostatních dárců si EU stanovila kvantitativní a kvalitativní cíle, na jejichž základě lze její pokrok měřit.

Závazky EU vycházejí z globální agendy financování rozvoje[5], která se vztahuje na různé zdroje financí. Tato agenda však dostatečně nezohledňuje změny v globálním prostředí, např. úlohu nových oficiálních dárců a investorů, charitativní organizace, spolupráci jih-jih a činnosti soukromého sektoru. ORP je nejznámějším ukazatelem závazku oficiálních dárců a hlavním tématem tohoto dokumentu, není však jediným zdrojem financování rozvoje.

V letech 2004–2010 připadalo na EU a její členské státy 57 % čisté ORP rozvojovým zemím od všech dárců EU a všech dárců Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a 65 % celosvětového navýšení ORP o 25,7 miliardy EUR. V roce 2010 dosáhla ORP dárců Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a dárců EU v nominálním vyjádření 97,2 miliardy EUR: EU jako celek poskytla 58 % této pomoci. Ačkoli jsou již EU a její členské státy největšími dárci na světě, přislíbily, že zvýší ORP do roku 2015 na 0,7 % svého celkového hrubého národního důchodu (HND). Tím by se stávající částka 53,8 miliard EUR zvýšila o dalších 50 miliard EUR.

Graf: ORP EU a jejích členských států a dalších zemí G8, které nejsou členy EU

[pic]

Zdroj: Tabulka 1 Výboru pro rozvojovou pomoc OECD

Vedle ORP existují pro rozvojové země také další důležité zdroje financování. Např. peněžní zásilky a převody od migrantů v celosvětovém měřítku činily v roce 2010 podle odhadů přibližně 245 miliard EUR a soukromé charitativní organizace podle některých odhadů poskytují až 35 miliard EUR ročně[6]. Celosvětové toky přímých zahraničních investic dosáhly přibližně stejné výše jako ORP a nové hospodářské mocnosti jako Brazílie, Rusko, Indie a Čína vydávají na podporu rozvojových zemí stále vyšší částky. Tyto různé prostředky mají sice odlišnou povahu a jsou spravovány jiným způsobem než ORP, mohly by však, pokud by byly použity jako doplněk k ORP, účinněji přispět k podpoře rozvoje a k řešení globálních výzev.

VÝSLEDKY EU V ROCE 2010

Toto sdělení a doprovodný pracovní dokument podávají přehled o tom, jak EU a její členské státy pokročily při plnění svých různých závazků. Obecně z nich vyplývá, že EU jako celek při plnění svých příslibů dále pokročila, ačkoli se situace velmi liší podle témat a mezi členskými státy.

Poskytnutí dalších zdrojů na rozvoj a globální výzvy

Podpora při využívání domácích zdrojů k rozvoji

Vyčleňování dalších domácích zdrojů je obecně považováno za nejdůležitější způsob, jak dosáhnout udržitelného rozvoje a postupem času překonat závislost na rozvojové pomoci. Státní rozpočty rozvojových zemí jsou zdaleka největším zdrojem financování rozvoje. Rostoucí finanční nezávislost na externí podpoře vytváří fiskální prostor potřebný k financování rozvojových cílů tisíciletí a posiluje vazbu mezi státem a jeho občany.

V roce 2010 EU a její členské státy pokračovaly ve zdokonalování svých metod spolupráce s partnerskými zeměmi ohledně těchto otázek. Cílem je poskytovat další podporu, mj. budováním kapacit, při zajišťování domácích příjmů v rozvojových zemích v souladu se zásadami řádné správy v daňové oblasti (transparentnost, výměna informací a spravedlivá daňová soutěž) tak, aby byly partnerské země podpořeny ve svém širším úsilí o posílení řádné správy věcí veřejných a správy veřejných financí. EU bude i nadále tyto zásady prosazovat a podporovat rozvojové země při boji proti daňovým únikům a škodlivým daňovým praktikám s cílem přispět k rozvoji transparentního mezinárodního prostředí zaměřeného na spolupráci.

EU již posílila svou podporu iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) jako rozvíjející se celosvětové normy pro transparentnost příjmů a odpovědnost a povzbudí rozvojové země v jejich úsilí zlepšit řádnou správu těžebních podniků na jejich území. EU rovněž pracuje na posílení soudržnosti politik v zájmu rozvoje, např. dalšími kroky směrem k možnému závazku nadnárodních společností zveřejňovat finanční údaje podle jednotlivých zemí za účelem zvýšení transparentnosti a zlepšení správy a řízení společnosti. Komise zvažuje právní předpisy týkající se této otázky, alespoň ve vztahu ke kótovaným společnostem činným v těžebním průmyslu, v rámci revize směrnice o transparentnosti plánované na podzim tohoto roku. Vyšší transparentnost a lepší správa a řízení společnosti pomohou rozvojovým zemím optimalizovat vybírání příjmů a maximalizovat fiskální zdroje, a tím zajistit poskytování veřejných statků a služeb.

EU jako největší dárce však nesplnila své cíle na rok 2010

EU jako nejambicióznější skupina dárců na světě se zavázala poskytnout do roku 2015 v souladu s dlouholetým cílem OSN 0,7 % svého celkového HND na ORP. Vedoucí představitelé EU se na tomto společném cíli dohodli v roce 2005 na základě různých cílů jednotlivých členských států.

Součástí této dohody byl společný přechodný cíl ve výši 0,56 % HND na ORP do roku 2010. Přestože částkou 53,8 miliardy EUR (0,43 % HND na ORP) dosáhla ORP rekordní výše a navzdory hospodářskému útlumu na ni bylo vyčleněno dalších více než 4,5 miliardy EUR, členské státy nesplnily tento přechodný cíl, do jehož splnění chybělo 15 miliard EUR.

I nadále přetrvávají velké rozdíly mezi členskými státy: zatímco se některé snaží přispět svým podílem k provedení společné dohody, jiné své individuální závazky ve vztahu ke společnému cíli EU neplní. To představuje porušení zásady spravedlivého rozdělení zátěže uvnitř EU a také to zřejmě přispělo ke snížení podpory v některých členských státech, které úrovně 0,7 % HND na ORP již dosáhly nebo ji překročily. Pokud všechny členské státy EU neposkytnou svůj dohodnutý příspěvek, EU společný cíl pro rok 2015 nesplní. V této souvislosti je důvodem k obavám skutečnost, že některé členské státy oznámily snížení ORP na rok 2011 a další roky, což odporuje společnému úsilí EU. Evropská komise oznámila pro rok 2010 čisté platby na ORP ve výši 14,95 miliard EUR. Tato částka zahrnuje 5,15 miliardy EUR ve formě negrantových zvýhodněných půjček EIB financovaných převážně z vlastních zdrojů EIB a zbývající část z Evropského rozvojového fondu a rozpočtu EU.

Graf: ORP poskytnutá členskými státy v roce 2010 v % HND

[pic]

Zdroj: Každoroční dotazník EU a Výboru pro rozvojovou pomoc OECD o financování rozvoje

ORP pro Afriku : EU spolu se svými členskými státy zůstává nadále největším poskytovatelem rozvojové pomoci pro Afriku a vyplatila v roce 2009 zemím tohoto kontinentu 20,5 miliardy EUR. Nicméně závazek z roku 2005, tedy zvýšit ORP subsaharské Africe a vyčlenit nejméně 50 % částky, o kterou je společná pomoc zvýšena, pro Afriku, byl splněn jen částečně. Zatímco se ORP pro subsaharskou Afriku od roku 2004 zvýšila o 2,7 miliardy EUR, pro africký kontinent bylo reálně vyčleněno pouze 26 % celkové částky, o kterou byla ORP navýšena.

ORP pro nejméně rozvinuté země: Jako součást svého celkového závazku zvýšit ORP Evropská unie v roce 2008 přislíbila společně vydat do roku 2010 na ORP pro nejméně rozvinuté země alespoň 0,15 % celkového HND. Tohoto cíle bylo téměř dosaženo. Podle předběžných dostupných údajů odpovídal v roce 2010 podíl společné ORP Evropské unie pro nejméně rozvinuté země 0,13 % HND. V roce 2009 splnilo osm členských států stanovenou prahovou hodnotu a další tři státy poskytly nejméně rozvinutým zemím alespoň třetinu své ORP, čímž prokázaly svůj závazek pomoci nejchudším zemím.

Financování EU v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti

Rozvojové země potřebují větší podporu, aby se přizpůsobily změně klimatu a zmírnily její dopady. Při přípravě kodaňské konference k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu konané v roce 2009 se EU zavázala v období 2010–2012 vyčlenit pro rozvojové země 7,2 miliardy EUR na rychlé zahájení financování opatření souvisejících se změnou klimatu [7]. V souladu se svým celkovým cílem na období 2010–2012 EU jako celek v roce 2010 poskytla 2,34 miliardy EUR[8]. EU rovněž zvažuje způsoby, jak splnit závazek rozvinutých zemí v rámci cancúnských dohod společně zajistit do roku 2020 ročně 100 miliard USD z různých zdrojů (veřejných, soukromých, dvoustranných, mnohostranných a inovativních), aby se řešily potřeby rozvojových zemí.[9] Rozvoj srovnatelných a transparentních metod k měření a kontrole financování opatření v oblasti klimatu a k podávání zpráv o tomto financování zůstává i nadále klíčovou výzvou. EU a její členské státy sice dosáhly značného pokroku při transparentním podávání zpráv o provádění rychlého zahájení financování, je však důležité dosáhnout v této oblasti dalšího zlepšení, zejména z hlediska dlouhodobého financování, aby byla zachována důvěra v mezinárodní proces.

Ochrana biologické rozmanitosti rovněž zaujímá v agendě EU vysokou příčku. Na konferenci o Úmluvě o biologické rozmanitosti konané v roce 2010 v Nagoji se EU zavázala do roku 2020 výrazně navýšit finanční zdroje, účinně provádět strategický plán na období 2011–2020 a „přijmout účinná a rychlá opatření k zastavení úbytku biologické rozmanitosti … a přispívat k blahobytu obyvatel a k vymýcení chudoby“. Několik členských států oznámilo podstatné navýšení prostředků na zachování biologické rozmanitosti v rozvojových zemích.

Inovativní zdroje a mechanismy financování rozvoje

Jelikož rozvojová pomoc nikdy nebude postačovat k pokrytí finančních potřeb rozvojových zemí pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí a dalších mezinárodně dohodnutých rozvojových cílů, EU přislíbila, že se bude vážně zabývat inovativními mechanismy financování s výrazným potenciálem pro vytváření příjmů s cílem zajistit předvídatelné financování udržitelného rozvoje[10]. Některé členské státy již nyní využívají různé inovativní zdroje a mechanismy, které dosud umožnily vyčlenit na rozvoj asi 13 miliard EUR. Zatímco některé členské státy zvažují další zdroje a mechanismy, EU dosud nevyvinula společný přístup, pokud jde o inovativní zdroje a mechanismy s nejvyšším potenciálem pro vytváření příjmů. Při vydávání příjmů z inovativních zdrojů je třeba zajistit soulad s dohodnutými mezinárodními zásadami o účinnosti pomoci a zabránit vytváření paralelních zdrojů financování.

Využití ORP k zajištění soukromých finančních toků

Již dlouho vidí EU velký potenciál ve spolupráci se soukromým sektorem jako hnací silou pro růst podporující začlenění a udržitelný růst. EU a členské státy využívají různé pobídky (investiční záruky, účelové fondy, zvýhodněné půjčky, podpora pro společné podniky atd.), aby přilákaly do rozvojových zemí soukromý kapitál, a prosazují posílený mezinárodní rámec pro odpovědné chování podniků. EU a její členské státy by mohly ve větší míře využívat slučování půjček a grantů nebo využívat k financování vlastního kapitálu nebo nástrojů pro sdílení rizik, aby zajistily dodatečné prostředky, mj. také ze soukromého sektoru, na pokrytí investičních potřeb naších partnerských zemí. To bude rovněž řešeno v připravovaných návrzích k budoucí rozvojové politice EU.

Převody od migrantů , jejichž soukromou povahu EU podtrhuje, jsou dalším významným tokem finančních prostředků do rozvojových zemí, který může přispět k rozvoji. Dokonce podle opatrných odhadů[11] představují převody z EU do rozvojových zemí přibližně stejnou částku, jako je ORP EU. Výkyvy v těchto tocích mohou mít velký dopad na životní podmínky příjemců v rozvojových zemích. EU slíbila, že převody prostředků migrantů usnadní a sníží náklady s nimi spojené[12]. Za tímto účelem EU a členské státy pokračovaly v roce 2010 v práci mimo jiné v těchto oblastech: zlepšování údajů, zvyšování transparentnosti a posilování hospodářské soutěže na trhu platebních služeb, financování projektů souvisejících s převody migrantů, podpora finančních služeb v rozvojových zemích a zlepšování finanční gramotnosti migrantů. Zatímco se náklady na převody prostředků v některých členských státech EU snížily, v jiných se naopak zvýšily[13]. Některé výzvy přetrvávají: a) získávat přesné údaje o hlavních koridorech, nákladech na převody a neformálních tocích z EU; b) rozšířit snižování nákladů i na příjemce v rozvojových zemích; c) vytvořit příznivé prostředí a d) zlepšovat přístup k financím a finanční gramotnost.

Posilování obchodní kapacity rozvojových zemí prostřednictvím pomoci na podporu obchodu

Obchod na regionálních a mezinárodních trzích nabízí velký potenciál na podporu inkluzívního růstu a významným způsobem přispěl k celé řadě úspěchů v oblasti rozvoje. EU důsledně podporovala rozvojové země při využívání obchodu jako prostředku na podporu rozvoje. V rámci společné strategie pomoci na podporu obchodu EU jako celek schválila opatření ke zvýšení pomoci na podporu obchodu a zlepšení její účinnosti. Společná pomoc EU na podporu obchodu v roce 2009 činila 10,5 miliard EUR[14], čímž dosáhla stejně jako v předchozím roce rekordní výše. Také pomoc EU a členských států související s obchodem (součást pomoci na podporu obchodu) se v roce 2009 výrazně zvýšila a činila celkem 3 miliardy EUR, čímž vysoce překročila cíl výdajů (od roku 2010) ve výši 2 miliardy ročně.

V roce 2009 se největším příjemcem jak společné pomoci EU související s obchodem, tak pomoci na podporu obchodu stala Afrika. Údaje za rok 2009 poukazují rovněž na výrazný nárůst pomoci na podporu obchodu africkým, karibským a tichomořských státům na 3,6 miliard EUR. Podíl pomoci EU a jejích členských států na podporu obchodu pro nejméně rozvinuté země zůstal při 22 % celkové pomoci konstantní.

Zprávy z místních kanceláří EU poukazují na mírné zlepšení procesů, které jsou základem jak objemu, tak účinnosti pomoci na podporu obchodu, např. řešení otázek obchodu v politickém dialogu mezi dárci EU a jejich partnery, rostoucí poptávka partnerských zemí po pomoci na podporu obchodu, koordinace rozvoje a provádění obchodních strategií, posouzení potřeb souvisejících s obchodem, společné operace a harmonizace, jakož i začlenění priorit pro strategickou regionální hospodářskou integraci do vnitrostátních plánů rozvoje a obchodních strategií. Všechny tyto aspekty vyžadují trvalou, intenzivní pozornost. V nejméně rozvinutých zemích nabízí posílený integrovaný rámec pro pomoc související s obchodem zvláštní příležitost pomoci těmto zemím věnovat větší pozornost otázkám souvisejícím s obchodem a zvyšovat účinnost pomoci na podporu obchodu.

Potřeba zabránit budoucím krizím zadluženosti v rozvojových zemích

EU a její členské státy svým podílem přispívají k plnému provádění Iniciativy mnohostranného odpuštění dluhů a Iniciativy pro odpouštění dluhů silně zadluženým chudým zemím. Udržitelnost zadlužení a riziko případné nouzové situace způsobené zadlužením v zemích s nízkými nebo středními příjmy se budou muset zohlednit při rostoucím využívání sloučených půjček a grantů na podporu rozvojových zemí. Aby se zabránilo novým krizím způsobeným zadlužením, je potřeba zajistit podporu na zlepšování kapacit pro řádné řízení dluhu a odpovědné postupy pro poskytování a přijímání úvěrů.

Dopad pomoci EU

Lepší využívání pomoci

EU dosud byla hnací silou v mezinárodním úsilí zaměřeném na účinnější využívání pomoci. Zásady účinnosti pomoci stanovené v Pařížské deklaraci a akčním programu z Akkry byly začleněny do operačního rámce EU pro účinnost pomoci[15], který obsahuje závazky a milníky umožňující EU a jejím členským státům hodnotit pokrok, kterého dosáhly při účinnějším vynakládání ORP. U určitých ukazatelů sice bylo zjištěno určité zlepšení, je však třeba dalších opatření, aby bylo dosaženo obecného cíle maximalizovat poměr mezi užitkem a cenou. Cílem musí být zlepšení celkového přínosu pomoci EU jako celku k rozvoji. Tato možnost bude dále posouzena ve sděleních o společném programování pomoci EU a o společném postoji EU pro pusanskou konferenci, která se bude konat koncem roku 2011. Na konferenci v Pusanu budou prověřeny zkušenosti s prováděním zásad účinnosti pomoci v širším kontextu rozvoje. Úkolem do budoucna bude zachytit úlohu zásad účinnosti pomoci v případě velmi úspěšných programů pomoci a dále zlepšovat uplatňování těchto zásad na úrovni jednotlivých zemí.

Globální správa ve finanční oblasti a posílení úlohy rozvojových zemí

EU se důsledně zasazovala o to, aby rozvojové země měly v mezinárodních finančních institucích větší váhu. V roce 2010 jak MMF, tak Světová banka schválily důležité správní reformy, např. rozšíření hlasovacích práv a kvót pro rozvojové a transformující se země. EU musí pomoci zajistit, aby byly tyto reformy v obou institucích bezodkladně provedeny. Pokud jde o další přezkum kapitálových podílů světové banky v roce 2015, EU se domnívá, že příspěvky Mezinárodnímu sdružení pro rozvoj (organizaci spadající pod světovou banku, která poskytuje zvýhodněné úvěry) by měly být trvale a přiměřeně zohledňovány při propočtu hlasovacích práv, aby byly vytvořeny pobídky pro všechny podílníky a zajištěna dlouhodobá finanční udržitelnost instituce. EU by rovněž měla posílit koordinaci v mezinárodních finančních institucích, aby se ke klíčovým problémům vyjadřovaly jednotně.

ZÁVěRY

Na základě zjištění této zprávy Komise doporučuje učinit následující kroky.

1. EU a členské státy by měly posílit svou podporu rozvojovým zemím v jejich úsilí zajistit domácí zdroje na rozvoj v souladu se zásadami řádné správy v daňové oblasti .

2. Vzhledem k tomu, že členské státy nesplnily přechodný cíl ve výši 0,56 % HND na ORP do roku 2010, měly by v souladu se svými závazky přijatými v roce 2005:

3. potvrdit společný závazek EU zvýšit ORP do roku 2015 na 0,7 % celkového HND. Na základě jasných důkazů, že rozvojová politika na úrovni EU může nabídnout vysokou přidanou hodnotu, by měl objem ORP samotné EU mít na tomto zvýšení svůj podíl[16];

4. potvrdit, že dosáhnou svých individuálních cílů ORP, neboť každý členský stát, který svou část dohodnutého cíle nesplní, podkopává společné úsilí EU dosáhnout cíle 0,7 %. Je třeba,

5. aby členské státy EU-15 dosáhly co nejdříve alespoň 0,51 % HND na ORP a 0,7 % HND do roku 2015 a aby se země, které již tuto úroveň překročily, zavázaly ve svém úsilí pokračovat,

6. aby členské státy EU-12 usilovaly o to, aby co nejdříve dosáhly úrovně ORP ve výši nejméně 0,17 % HND a do roku 2015 ve výši 0,33 % HND,

7. přijmout konkrétní vnitrostátní opatření k dosažení těchto cílů, včetně zavedení víceletých akčních plánů a začlenění cílů ORP do vnitrostátních právních předpisů;

8. sdílet údaje o plánování svých individuálních opatření a zároveň vytyčovat cestu ročního navyšování rozpočtů ORP až do roku 2015 a předkládat tyto údaje v rámci výroční zprávy o ORP, kterou předkládá Rada Evropské radě.

9. Členské státy by měly potvrdit a provádět společný závazek zvýšit ORP pro Afriku : ORP EU pro Afriku se nezvyšovala stejným tempem jako celková ORP EU. Členské státy by měly vynaložit větší úsilí tak, aby vyčlenily alespoň polovinu částky, o kterou byla ORP navýšena, pro africký kontinent. EU a její členské státy by měly koordinovat své činnosti, aby poskytly více prostředků z ORP těm africkým zemím, které ji nejvíce potřebují.

10. Členské státy by měly potvrdit a provádět závazek ohledně navýšení ORP pro nejméně rozvinuté země : měly by se při navyšování pomoci společně zaměřit na boj proti chudobě a dosáhnout cíle poskytnout alespoň 0,15 % svého HND nejméně rozvinutým zemím. K tomuto cíli musí přispět všechny členské státy EU.

11. EU a její členské státy by měly zvážit, zda neposílit provádění závazků v oblasti účinnosti pomoci tím, že se partnerským zemím umožní, aby zcela řídily svůj vlastní rozvoj a spravovaly pomoc mimo jiné prostřednictvím:

12. rozvoje dalšího společného programování pomoci EU jako celku; Komise předloží návrh během roku 2011;

13. posílení stávající urychlené iniciativy EU ohledně dělby práce jejím rozšířením, čímž by vznikla rozsáhlejší síť na podporu provádění operačního rámce EU pro účinnost pomoci;

14. spolupráce na základě zkušeností EU při provádění závazků v oblasti účinnosti pomoci. Jejím cílem by mělo být, aby se na konferenci v Pusanu dosáhlo závěrů , které se soustředí na to, jak maximalizovat příspěvek účinnosti pomoci k rozvojovým výsledkům na úrovni partnerských zemí. Komise předloží návrh společného postoje EU pro pusanskou konferenci během roku 2011.

15. V souvislosti s pomocí na podporu obchodu musí EU a její členské státy:

16. zvýšit pomoc na podporu obchodu pro nejméně rozvinuté země , mimo jiné tím, že se bude větší pozornost věnovat kapacitám nejméně rozvinutých zemí vypracovávat a provádět strategie rozvoje obchodu při podpoře inkluzívního a udržitelného růstu; věnovat zvláštní pozornost využití potenciálu posíleného integrovaného rámce pro pomoc související s obchodem určenou nejméně rozvinutým zemím jako prostředku pro koordinaci zúčastněných stran a strategie rozvoje;

17. zlepšit účinnost pomoci související s obchodem na úrovni zemí, mimo jiné účinnějším využíváním hodnocení potřeb obchodu, zvyšováním účinnosti platforem určených na podporu rozvoje strategií souvisejících s obchodem, a využít možností rozšířit společné operace;

18. dále posilovat podporu pro regionální integraci , mimo jiné prostřednictvím pomoci poskytované na vnitrostátní úrovni;

19. podporovat partnerské země při sledování výsledků, dopadů pomoci na podporu obchodu a pokroku dosaženého při provádění jejich strategií rozvoje obchodu.

20. Inovativní zdroje financování mají velký potenciál k tomu, aby pomohly překlenout nedostatek financí. Členské státy by měly zaměřit své úsilí na inovativní mechanismy s výrazným potenciálem pro vytváření příjmů a zajistit, aby se významný podíl takto získaných příjmů využil pro rozvojové země.

21. ORP a financování změny klimatu se doplňují a mají za cíl podpořit rozvojové země při budování jejich budoucnosti, v níž by byly odolnější vůči změnám klimatu:

22. dárci EU i rozvojové země musí mít jednotnou strategii rozvoje šetrnou k životnímu prostředí, která by se vztahovala jak na přizpůsobování se změně klimatu, tak na zmírňování jejích dopadů;

23. dárci EU by měli povzbuzovat další činitele, aby prováděli opatření k financování změny klimatu v souladu s dohodnutými zásadami účinnosti pomoci.

24. Podle cancúnských dohod musí být financování změny klimatu „nové a dodatečné“, na což se názory velmi liší. Je třeba dosáhnout dalšího pokroku, aby byl stanoven správný přístup, který by zajistil, že financování změny klimatu neohrozí boj proti chudobě a pokrok při plnění rozvojových cílů tisíciletí, jak bylo schváleno Evropskou radou v roce 2009.

[1] SEC(2011) 500 final « EU Accountability Report 2011 on Financing for Development » Zpráva o odpovědnosti EU při financování rozvoje.

[2] IV. konference o nejméně rozvinutých zemích, Istanbul, květen 2011.

[3] IV. fórum na vysoké úrovni, Pusan, listopad 2011.

[4] Závěry Evropské rady ze dne 17. června 2010, odstavec 20.

[5] Konsensus z Monterrey z roku 2002, prohlášení z Dohá o financování rozvoje z roku 2008.

[6] http://www.hudson.org/files/pdf_upload/Index_of_Global_Philanthropy_and_Remittances_2010.pdf

[7] Jako svůj příspěvek ke společnému závazku rozvinutých zemí poskytnout v tomto období nové a dodatečné zdroje ve výši přibližně 30 mld. USD.

[8] Podle odpovědí členských států na výroční průzkum Komise o financování rozvoje, viz svazek II, příloha 4 dokumentu SEC(2011) 501 final. Číselné údaje předložené členskými státy byly mírně upraveny v porovnání s předběžnými údaji, které byly předloženy jako příspěvek pro zprávu EU o financování rychlého startu předloženou v Cancúnu a přijatou Radou dne 6. prosince 2010.

[9] Viz pracovní dokument útvarů Komise SEK(2011) 487 ze dne 8. dubna 2012 o „Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu po roce 2012“.

[10] Závěry Rady ze dne 15. června 2010 o rozvojových cílech tisíciletí.

[11] http://data.worldbank.org/data-catalog/world-development-indicators.

[12] Závěry Rady ze dne 11. listopadu 2008 – Společný postoj EU ke konferenci v Dohá o financování rozvoje.

[13] http://remittanceprices.worldbank.org/

[14] Údaje pro rok 2010 dosud nejsou k dispozici.

[15] Konsolidované znění ze dne 11. ledna 2011, generální sekretariát Rady 18239/10.

[16] Přezkum rozpočtu EU, KOM(2010) 700 ze dne 19. října 2010.