12.9.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 219/7

---

Podnět Belgického království, Bulharské republiky, České republiky, Dánského království, Estonské republiky, Řecké republiky, Španělského království, Francouzské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Maďarské republiky, Nizozemského království, Rumunska, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky a Švédského království k rámcovému Rozhodnutí Rady 2009/…/SVV ze dne … o předávání trestního řízení

2009/C 219/03

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 1 písm. a) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na podnět …,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropská unie si stanovila cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(2)	Haagský program posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii (2) vyžaduje, aby členské státy zvážily možnosti soustředit stíhání v přeshraničních mnohostranných případech do jednoho členského státu s cílem zvýšit účinnost stíhání při současném zaručení řádného výkonu spravedlnosti.

(3)	Eurojust byl vytvořen k podpoře a zlepšení koordinace vyšetřování a stíhání mezi příslušnými orgány členských států.

(4)

Rámcové rozhodnutí Rady o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení (3) se zabývá nepříznivými důsledky v situacích, kdy má několik členských států pravomoc vést trestní řízení (dále jen „řízení“), které se týká téhož skutku a téže osoby. Uvedené rámcové rozhodnutí stanoví postup pro výměnu informací a přímé konzultace zaměřený na předcházení porušením zásady ne bis in idem.

(5)

Další rozvoj justiční spolupráce mezi členskými státy je nezbytný pro zvýšení účinnosti vyšetřování a stíhání. Společná pravidla pro členské státy ohledně předávání řízení jsou zásadní pro řešení přeshraniční trestné činnosti. Taková společná pravidla napomáhají předcházet porušením zásady ne bis in idem a podporují práci Eurojustu. Navíc by měl v oblasti svobody, bezpečnosti a práva existovat společný právní rámec pro předávání řízení mezi členskými státy.

(6)

Třináct členských států ratifikovalo a uplatňuje Evropskou úmluvu o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972. Ostatní členské státy uvedenou úmluvu neratifikovaly. Některé z nich využívaly, aby umožnily jiným členským státům předávání řízení, mechanismus Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959 ve spojení s Úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie (4) ze dne 29. května 2000. Jiné využívaly dvoustranné dohody o neformální spolupráci.

(7)	Dohoda mezi členskými státy Evropských společenství o předávání trestního řízení byla podepsána v roce 1990. Tato dohoda však z důvodu nedostatečného počtu ratifikací nevstoupila v platnost.

(8)	V důsledku toho se pro spolupráci mezi členskými státy nepoužívá žádný jednotný postup, pokud jde o předávání řízení.

(9)

Toto rámcové rozhodnutí by mělo stanovit společný právní rámec pro předávání trestních řízení mezi členskými státy. Cílem opatření stanovených v tomto rámcovém rozhodnutí je rozšíření spolupráce mezi příslušnými orgány v členských státech o nástroj, který zvyšuje účinnost trestního řízení a zlepšuje řádný výkon spravedlnosti tím, že zavádí společná pravidla upravující podmínky, ze kterých může být trestní řízení zahájené v jednom členském státě předáno do jiného členského státu.

(10)	Členské státy by měly určit příslušné orgány takovým způsobem, který podporuje zásadu přímých kontaktů mezi těmito orgány.

(11)	Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí by měl mít členský stát možnost nabýt pravomoc v případě, kdy je tato pravomoc svěřena tomuto členskému státu jiným členským státem.

(12)

Bylo přijato několik rámcových rozhodnutí Rady o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků ve věcech trestních pro výkon trestů v jiných členských státech; zejména rámcové rozhodnutí 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (5), rámcové rozhodnutí 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii (6) a rámcové rozhodnutí 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (7). Toto rámcové rozhodnutí by mělo doplňovat ustanovení uvedených rámcových rozhodnutí a nemělo by být vykládáno tak, že brání jejich uplatňování.

(13)	Při uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí by měly být zohledněny oprávněné zájmy podezřelých osob a obětí. Nic v tomto rámcovém rozhodnutí by nicméně nemělo být vykládáno tak, že by to zpochybňovalo pravomoc příslušných justičních orgánů rozhodnout o tom, zda bude řízení předáno.

(14)	Nic v tomto rámcovém rozhodnutí by nemělo být vykládáno tak, že by tím bylo dotčeno právo jednotlivců namítat, že mají být trestně stíháni v rámci vlastní nebo jiné jurisdikce, pokud takové právo podle vnitrostátního práva existuje.

(15)	Příslušné orgány by měly být podporovány v provádění vzájemných konzultací před tím, než je požadováno předání řízení, a kdykoli je to považováno za vhodné pro usnadnění hladkého a účinného uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí.

(16)	Pokud bylo řízení předáno v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím, měl by přijímající orgán uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy a postupy.

(17)	Toto rámcové rozhodnutí není právním základem pro zatčení osob s cílem fyzicky je předat jinému členskému státu, aby tento stát mohl zahájit řízení proti těmto osobám.

(18)

Toto rámcové rozhodnutí dodržuje základní práva a ctí zásady uznané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a zohledněné v Listině základních práv Evropské unie, zejména v kapitole VI uvedené listiny. Nic v tomto rámcovém rozhodnutí by nemělo být vykládáno tak, že to zakazuje odmítnout spolupráci, jestliže na základě objektivních skutečností existují důvody domnívat se, že řízení bylo zahájeno za účelem potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasy, náboženství, etnického původu, státní příslušnosti, jazyka, politického přesvědčení nebo sexuální orientace nebo že by této osobě mohla být z kterékoli z těchto příčin způsobena újma,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

KAPITOLA 1

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

Účelem tohoto rámcového rozhodnutí je zvýšit účinnost v trestních řízeních a zlepšit řádný výkon spravedlnosti v rámci oblasti svobody, bezpečnosti a práva zavedením společných pravidel usnadňujících předávání trestních řízení mezi příslušnými orgány členských států při zohlednění oprávněných zájmů podezřelých osob a obětí.

Článek 2

Základní práva

Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčena povinnost dodržovat základní práva a ctít zásady uznané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:

a)	„trestným činem“ čin, který je trestným činem podle vnitrostátního trestního práva;

b)	„předávajícím orgánem“ orgán, který je příslušný požadovat předání řízení;

c)	„přijímajícím orgánem“ orgán, který je příslušný k přijetí žádosti o předání řízení.

Článek 4

Určení příslušných orgánů

1.   Každý členský stát informuje generální sekretariát Rady, které justiční orgány jsou podle jeho vnitrostátního práva příslušnými jednat jako předávající orgán a přijímající orgán (dále jen „příslušné orgány“) podle tohoto rámcového rozhodnutí.

2.   Členské státy mohou určit jiné než justiční orgány jako příslušné orgány k rozhodování podle tohoto rámcového rozhodnutí za předpokladu, že tyto orgány mají pravomoc přijímat rozhodnutí podobné povahy podle svých vnitrostátních právních předpisů a postupů.

3.   Každý členský stát může, je-li to nezbytné z důvodu jeho vnitřní organizace, určit jeden či více ústředních orgánů, které budou pomáhat příslušným orgánům s administrativním předáváním a přijímáním žádostí. Informuje o tom generální sekretariát Rady.

4.   Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 5

Příslušnost

1.   Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí má každý členský stát pravomoc stíhat v souladu se svým vnitrostátním právem jakýkoli trestný čin, na který se použijí právní předpisy jiného členského státu.

2.   Pravomoc svěřená členskému státu výlučně podle odstavce 1 může být vykonávána pouze v návaznosti na žádost o předání řízení.

Článek 6

Upuštění od vedení řízení

Kterýkoli členský stát, jenž je podle svých vnitrostátních právních předpisů příslušný ke stíhání určitého trestného činu, může pro účely tohoto rámcového rozhodnutí upustit od vedení řízení proti podezřelé osobě, aby umožnil předání řízení ohledně tohoto trestného činu do jiného členského státu.

KAPITOLA 2

PŘEDÁNÍ ŘÍZENÍ

Článek 7

Kritéria pro žádost o předání řízení

Je-li určitá osoba podezřelá z toho, že spáchala trestný čin podle práva určitého členského státu, může předávající orgán v tomto členském státě požádat přijímající orgán v jiném členském státě, aby převzal řízení, pokud by to zlepšilo účinný a řádný výkon spravedlnosti a pokud je splněno alespoň jedno z těchto kritérií:

a)	trestný čin byl zcela či zčásti spáchán na území tohoto jiného členského státu, nebo pokud většina účinků či podstatná část škody způsobené daným trestným činem nastala na území tohoto jiného členského státu;

b)	podezřelá osoba obvykle pobývá v tomto jiném členském státě;

c)	podstatná část nejdůležitějších důkazů se nalézá v tomto jiném členském státě;

d)	v tomto jiném členském státě probíhá řízení proti podezřelé osobě;

e)	v tomto jiném členském státě probíhá řízení ohledně týchž nebo souvisejících skutečností zahrnujících jiné osoby, zejména ohledně téhož zločinného spolčení;

f)	podezřelá osoba se nachází ve výkonu trestu v tomto jiném členském státě, či má do takového výkonu trestu nastoupit;

g)	výkon trestu v tomto jiném členském státě pravděpodobně zlepší vyhlídky na sociální rehabilitaci odsouzené osoby nebo existují jiné důvody, proč by byl výkon trestu v tomto jiném členském státě vhodnější; nebo

h)	oběť obvykle pobývá v tomto jiném členském státě, nebo existuje jiný důležitý zájem na předání řízení ze strany oběti.

Článek 8

Informování podezřelé osoby

Předtím, než je učiněna žádost o předání, informuje předávající orgán, je-li to vhodné a v souladu s vnitrostátním právem, osobu podezřelou ze spáchání trestného činu o zamýšleném předání. Pokud podezřelá osoba vyjádří k předání své stanovisko, předávající orgán o tom informuje přijímající orgán.

Článek 9

Práva oběti

Předtím, než dojde k učinění žádosti o předání, předávající orgán řádně zváží zájmy oběti trestného činu a dohlédne na to, aby její práva podle vnitrostátního práva byla zcela zachována. To zahrnuje zejména právo oběti být informována o zamýšleném předání.

Článek 10

Postup pro žádost o předání řízení

1.   Předtím, než předávající orgán požádá o předání řízení v souladu s článkem 7, může informovat a konzultovat přijímající orgán, zejména pokud jde o to, zda přijímající orgán zamýšlí uplatnit jeden z důvodů pro odmítnutí uvedených v článku 12.

2.   Pro účely konzultace s přijímajícím orgánem podle odstavce 1 zpřístupní předávající orgán informace ohledně řízení přijímajícímu orgánu a může je poskytnout písemně za použití jednotného formuláře uvedeného v příloze.

3.   Formulář uvedený v odstavci 2 zašle předávající orgán přímo přijímajícímu orgánu jakýmikoli prostředky, které lze písemně zdokladovat, za podmínek, které umožní přijímajícímu orgánu ověřit jeho pravost. Veškerý jiný úřední styk rovněž probíhá přímo mezi těmito orgány.

4.   Žádost o předání bude doplněna originálem nebo ověřenou kopií trestního spisu nebo jeho příslušnými částmi, jakýmikoli jinými příslušnými dokumenty a kopiemi příslušných právních předpisů nebo, není-li to možné, odkazem na tyto příslušné právní předpisy. Pokud nedošlo ke konzultacím v souladu s postupem uvedeným v odstavci 3, použije se pro písemnou žádost o předání jednotný formulář uvedený v příloze v souladu s postupem uvedeným v odstavci 3.

5.   Předávající orgán informuje přijímající orgán o jakýchkoli procesních úkonech či opatřeních, které mají vliv na řízení a k nimž došlo v členském státě předávajícího orgánu po předání žádosti. Toto sdělení bude doprovázeno veškerými příslušnými dokumenty.

6.   Předávající orgán může vzít žádost o předání zpět kdykoliv před tím, než přijímající orgán rozhodne podle čl. 13 odst. 1, že předání řízení přijímá.

7.   Pokud přijímající orgán není předávajícímu orgánu znám, provede předávající orgán všechna nezbytná šetření, a to i prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, aby zjistil informace o přijímajícím orgánu.

8.   Pokud orgán, který obdrží žádost, není příslušným orgánem podle článku 4, předá žádost z úřední povinnosti příslušnému orgánu a neprodleně o tom informuje předávající orgán.

Článek 11

Oboustranná trestnost

Žádosti o předání řízení může být vyhověno pouze v případě, že čin, který je důvodem k žádosti o předání, je trestným činem podle práva členského státu přijímajícího orgánu.

Článek 12

Důvody odmítnutí

1.   Přijímající orgán členského státu může odmítnout předání řízení přijmout pouze:

a)	pokud daný čin není trestným činem podle práva tohoto členského státu v souladu s článkem 11;

b)	pokud by vedení řízení bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem;

c)	pokud podezřelá osoba nemůže být trestně odpovědná za daný trestný čin z důvodu svého věku;

d)	pokud právo tohoto členského státu stanoví imunitu nebo výsadu, která znemožňuje činit příslušné úkony;

e)	pokud je trestní stíhání podle práva tohoto členského státu promlčeno;

f)	pokud daný trestný čin spadá do amnestie podle práva tohoto členského státu;

g)	pokud nepovažuje kritéria, na kterých se žádost podle článku 7) zakládá, za splněná;

2.   Pokud se pravomoc členského státu, který obdržel žádost, zakládá výlučně na článku 5, může přijímající orgán vedle důvodů pro odmítnutí uvedených v odstavci 1 odmítnout předání, pokud se nedomnívá, že toto předání povede ke zlepšení účinného a řádného výkonu spravedlnosti.

3.   V případech uvedených v odst. 1 písm. g) konzultuje přijímající orgán, před tím, než se rozhodne, že předání odmítne přijmout, vhodnými prostředky předávající orgán, a je-li to nezbytné, požádá jej o neprodlené dodání všech požadovaných dodatečných informací.

Článek 13

Rozhodnutí přijímajícího orgánu

1.   Pokud byla obdržena žádost o předání řízení, přijímající orgán bez zbytečného odkladu stanoví, zda bude předání řízení přijato, a přijme všechna nezbytná opatření pro vyhovění žádosti podle jeho vnitrostátního práva, pokud se nerozhodne uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uvedených v článku 12.

2.   Přijímající orgán neprodleně informuje předávající orgán o svém rozhodnutí jakýmikoli prostředky, které je možné písemně zdokladovat. Pokud se přijímající orgán rozhodne odmítnout přijetí předání, informuje předávající orgán o důvodech svého rozhodnutí.

Článek 14

Konzultace mezi předávajícími a přijímajícími orgány

Předávající a přijímající orgány se mohou, pokud a kdykoli je to považováno za vhodné, vzájemně konzultovat s cílem usnadnit řádné a účinné uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 15

Spolupráce s Eurojustem a Evropskou soudní sítí

Kterýkoli předávající nebo přijímající orgán může v kterékoli fázi řízení požádat o pomoc Eurojust nebo Evropskou soudní síť.

KAPITOLA 3

ÚČINKY PŘEDÁNÍ

Článek 16

Účinky v členském státě předávajícího orgánu

1.   Nejpozději po obdržení oznámení o souhlasu přijímajícího orgánu s předáním řízení bude řízení, které je spojeno se skutečnostmi, jež jsou podkladem žádosti o předání, v souladu s vnitrostátním právem zastaveno nebo přerušeno v členském státě předávajícího orgánu s výjimkou nezbytných šetření včetně justiční pomoci přijímajícímu orgánu.

2.   Předávající orgán může zahájit nebo znovu zahájit řízení, pokud jej přijímající orgán informuje o rozhodnutí nepokračovat v řízení spojeném se skutečnostmi, jež jsou podkladem žádosti.

3.   Předávající orgán nemůže zahájit nebo znovu zahájit řízení, pokud byl přijímajícím orgánem informován o rozhodnutí vydaném na konci řízení v členském státě přijímajícího orgánu pokud je uvedené rozhodnutí překážkou dalších řízení podle práva tohoto členského státu.

4.   Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčeno právo obětí podat návrh na zahájení trestního řízení proti pachateli, stanoví-li tak vnitrostátní právo.

Článek 17

Účinky v členském státě přijímajícího orgánu

1.   Předané trestní řízení se řídí právem členského státu, do kterého bylo předáno.

2.   Pokud je to slučitelné s právem členského státu přijímajícího orgánu, jakýkoli úkon pro účely řízení nebo přípravných šetření vykonaný v členském státě, který učinil žádost o předání řízení, nebo jakýkoli úkon, který přerušuje nebo pozastavuje lhůtu, má stejnou platnost v členském státě přijímajícího orgánu, jako kdyby byl platně učiněn v tomto členském státě nebo jeho vlastními orgány.

3.   Rozhodl-li se přijímající orgán přijmout předání řízení, může uplatnit jakákoli procesní opatření podle vnitrostátního práva členského státu přijímacího orgánu.

4.   Závisí-li řízení na podání trestního oznámení v obou členských státech, má trestní oznámení podané v tom státě předávajícího orgánu stejnou platnost jako trestní oznámení podané v členském státě přijímajícího orgánu.

5.   Pokud pouze právní předpisy členského státu přijímajícího orgánu vyžadují, aby byla podáno trestní oznámení, nebo použity jiné prostředky zahájení řízení, musí být tyto formální náležitosti splněny ve lhůtě stanovené právními předpisy tohoto členského státu. O tom jsou informovány ostatní členské státy. Lhůta začne běžet ode dne, kdy se přijímající orgán rozhodl přijmout předání řízení.

6.   V členském státě přijímajícího orgánu se použije na daný trestný čin sankce podle jeho vnitrostátních právních předpisů, pokud tyto právní předpisy nestanoví jinak. Zakládá-li se pravomoc výlučně na článku 5, nesmí být sankce uložené v tomto členském státě přísnější než sankce, které stanoví právní předpisy členského státu.

KAPITOLA 4

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 18

Informace poskytované přijímajícím orgánem

Přijímající orgán informuje předávající orgán o přerušení či pozastavení řízení, nebo o jakémkoli rozhodnutí vydaném na konci řízení, včetně toho, zda je takové rozhodnutí překážkou pro další řízení podle práva členského státu přijímajícího orgánu nebo o jiných podstatných informacích. Zašle kopii písemného rozhodnutí.

Článek 19

Jazyky

1.   Formulář uvedený v příloze a příslušné části trestního spisu musí být přeloženy do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, kterému jsou zasílány.

2.   Každý členský stát může při přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo u generálního sekretariátu Rady, že bude přijímat překlad do jiného jazyka či jiných úředních jazyků orgánů Evropské unie. Generální sekretariát zpřístupní obdržené informace ostatním členským státům a Komisi.

Článek 20

Náklady

Náklady vyplývající z uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí, s výjimkou nákladů vzniklých výlučně na území jiného členského státu, nese členský stát přijímajícího orgánu.

Článek 21

Vztah k jiným dohodám a ujednáním

1.   Ve vztazích mezi členskými státy, které jsou vázány Evropskou úmluvou o předávání trestních řízení ze dne 15. května 1972, se ode dne uvedeného v čl. 22 odst. 1 použijí ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí místo odpovídajících ustanovení uvedené úmluvy.

2.   Členské státy mohou nadále uplatňovat platné dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit cíle tohoto rámcového rozhodnutí nebo napomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit předávání řízení.

3.   Členské státy mohou po vstupu tohoto rámcového rozhodnutí v platnost uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí a napomáhají zjednodušit nebo dále usnadnit předávání řízení.

4.   Do […] oznámí členské státy Radě a Komisi dohody a ujednání uvedené v odstavci 2, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy rovněž oznámí Radě a Komisi veškeré dohody nebo ujednání podle odstavce 3 do tří měsíců od jejich podpisu.

Článek 22

Provádění

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do dne […].

2.   Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 23

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Stanovisko ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

(3)  Viz dokument 8535/09.

(4)  Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 3.

(5)  Úř. věst. L 76, 22.3.2005, s. 16.

(6)  Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 27.

(7)  Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102.

---

---