Zveřejnění žádosti podle čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

(2008/C 19/11)

Tímto zveřejněním se uděluje právo podat proti žádosti námitku způsobem podle čl. 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (1). Komise musí námitky obdržet do šesti měsíců ode dne tohoto zveřejnění.

PŘEHLED

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

„LAPIN PORON LIHA“

ES č. FI/PDO/005/0352/15.07.2004

CHOP ( X ) CHZOP ( )

Tento přehled obsahuje hlavní body specifikace produktu pro informační účely.

1.   Příslušný orgán členského státu:

2.   Skupina:

3.   Druh produktu:

Třída 1.1: Čerstvé maso (a droby)

4.   Specifikace produktu:

(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)

4.1   Název: „Lapin Poron liha“

4.2   Popis: Název sobího masa z Laponska Lapin Poron liha se používá k označení masných výrobků při obchodování s potravinami a marketingu potravin. Pod označení spadají jatečně upravená těla sobích mláďat mladších jednoho roku, jatečně upravená těla dospělých sobů starších jednoho roku (samice, kastrovaná zvířata a samci) jakož i části, které z nich lze získat (kusy). Sobí maso z Laponska Lapin Poron liha se prodává ve formě jatečně upravených těl v celku, půlených a čtvrcených nebo jako nařezané části jatečně upraveného těla a svalů, přímo ke spotřebě nebo ke skladování.

Sob (Rangifer tarandus tarandus L.) je polodivoké užitkové zvíře v soukromém vlastnictví, chované tradičním způsobem ve finské oblasti chovu sobů. Je to dlouhonohé, čtyřprsté zvíře z čeledi jelenovitých (Cervidae), býložravec a přežvýkavec.

Sobí maso je tmavé, křehké a chutná jako zvěřina. Vlákna sobího masa jsou tenčí než vlákna losího a hovězího masa. Obsah energie slabě vláknitého sobího masa je vysoký, téměř odpovídá tučnějšímu masu hovězímu. Obsah tuku sobího masa je nízký. Obzvlášť malé množství tuku obsahují odblaněné plátky a kýty. Tuk je viditelný jako podkožní tuk u hřbetu a kýt. Sobí tuk je velmi bohatý na nenasycené mastné kyseliny. Tuky v sobím mase lze díky pozitivním účinkům přirovnat k tukům rybím. Také polynenasycených mastných kyselin je v tuku a sobí krvi hojně. Sobí maso obsahuje dokonce 50–60 % nenasycených olejových kyselin, které prokazatelně snižují hladinu špatného LDL cholesterolu.

Sobí maso má vysoký obsah bílkovin (přibližně 23 %) a je bohaté na volné aminokyseliny. V sobím mase je velmi mnoho vitamínů, z nichž nejdůležitější jsou mnohé vitamíny skupiny B. Také obsah vitamínu A a E je vysoký. Množství vitamínu E je přibližně 0,5 μg/100 g. Vitamínu C je v sobím mase 4–5krát více než v mase hovězím.

Množství minerálů a stopových prvků je v sobím mase vyšší než v mase jiných zvířat. V sobím mase je hojně draslíku, vápníku, hořčíku, fosforu, síry, křemíku, manganu, zinku a mědi. Ve srovnání s hovězím a vepřovým masem je v sobím mase vysoký obsah železa, 3–5 mg/100 g. V sobím mase je vysoký obsah mědi a selenu. Ve srovnání s hovězím masem je v sobím mase 5–10krát více selenu.

Obsah vitamínů v mase mláďat je vyšší než v mase dospělých sobů a koncentrace je nejvyšší na podzim v období porážky. Na podzim obsahuje maso mláďat o 2–3 % více bílkovin než maso samic. Obsah popela, hořčíku a draslíku v mase mláďat je o něco vyšší než v mase samic. Maso mláďat obsahuje méně tuku a obsah energie je nižší než u masa dospělých sobů. Obsah vody v mase závisí na stáří, nutričním stavu a načasování porážky soba. Obsah vody v mase dospělého soba je průměrně 69 %, v mase mláďat 71–75 %.

Různé vlastnosti druhů masa uváděných na trh vyplývají z pokynů pro třídění sobího masa PE-P5, vyhotovených sdružením Paliskuntain yhdistys v roce 2005 a přijatých do praxe v chovatelství sobů, na jejichž základě je maso mláďat a dospělých sobů využito nejvhodnějším způsobem.

4.3   Zeměpisná oblast: Tradiční oblast produkce sobího masa z Laponska Lapin Poron liha je finská oblast chovu sobů, která leží obzvlášť severně, mezi 65. a 70. stupněm severní šířky. Oblast zaujímá podle zákona o chovu sobů (848/1990) na území provincie Laponsko města Kemi a Tornio vyjma obce Keminmaa a v provincii Oulu území obcí Hyrynsalmi, Kuivaniemi, Kuusamo, Pudasjärvi, Suomussalmi, Taivalkoski a Yli-Ii jakož i území severně od silnice podél řeky Kiiminjoki a silnice Puolanka-Hyrynsalmi v obcích Puolanka, Utajärvi a Ylikiiminki.

4.4   Důkaz původu: Předpokladem pro získání označení „Lapin Poron liha“ je:

Sobí maso spadající pod označení pochází ze sobů narozených a vyrostlých v oblasti definované v bodě 4.3., kteří se volně pasou na přírodních pastvinách na jaře, v létě a počátkem zimy před porážkou.

Produkce a zpracování sobího masa zahrnuje chov sobů, porážku, přepravu, zpracování (dělení), balení a skladování podle doporučení právních norem, pracovních pokynů a odvětví.

Zpracování (dělení) a balení sobího masa vyprodukovaného ve finské oblasti chovu sobů probíhá v rámci zeměpisně vymezené oblasti, v oblasti chovu sobů.

Sobí maso produkují profesionální chovatelé sobů, kteří bydlí ve finské oblasti chovu sobů, a kteří znají legislativu týkající se sobího hospodářství a na jejím základě fungují organizovaně podle ustanovení právních norem regulujících chov sobů ve Finsku.

Sledování původu

Uši soba se označkují podle finské legislativy chovu sobů značkou jeho majitele buď ihned po narození nebo nejpozději před jeho odvedením na porážku.

Sobi vybraní na porážku jsou po oddělení od sobů, kteří zůstanou na živu, označeni v rámci výběru (selekce), probíhajícím na pastvině, ušní jateční známkou, prostřednictvím které dostane jateční sob číslo. Toto číslo se vztahuje k jatečně upravenému tělu až do okamžiku bourání. Oddělené kusy masa se po bourání označí číslem šarže, které se vztahuje k porcování a zpracování, a které sleduje výrobek ke spotřebiteli. Bourárna a masokombinát musí vést evidenci jatečně upravených těl a ostatního masa, které do závodu přichází stejně jako evidenci ze závodu odcházejícího masa. Na bourárny a masokombináty dohlížejí obecní dozorčí úřady.

Na porážku sobů dohlíží na sobích jatkách vedoucí jatek a úřední veterinární lékař. Na tyto úkony jsou aplikována ustanovení nařízení (ES) č. 854/2004 a nařízení ministerstva zemědělství a lesnictví č. 38/EEO/2006 o kontrole masa. Prodej sobího masa na místě porážky nebo produkce (např. místo selekce nebo sobí farma) přímo spotřebiteli je dovolen.

Chov a porážka zvířat stejně jako zpracování (dělení) je prováděno podle právních předpisů Společenství, národní legislativy, která tyto předpisy podporuje, a částečně podle doporučení sdružení Paliskuntain yhdistys. Dozor koordinuje Úřad pro bezpečnost potravin Evira, podléhající příslušným ministerstvům. Dozor vykonávají místní potravinářská inspekce a krajský úřad.

4.5   Metoda produkce: Ve Finsku bylo v chovném roce 2005–2006 200 196 přes zimu žijících sobů (plemenných sobů). Ti vyprodukovali celkem 116 488 mláďat, z nichž 94 115 bylo poraženo na podzim a počátkem zimy. Z dospělých sobů (samice, samci, vykastrovaní jedinci) bylo na podzim a počátkem zimy poraženo 30 038 sobů.

Z jatečních sobů 70–75 % tvoří mláďata ve věku 5–8 měsíců, jejichž jateční hmotnost je přibližně 22 kg. Průměrná hmotnost jatečních dospělých samic je přibližně 35 kg a jateční váha větších samců může být 70–80 kg.

Počet porážek je při současných nejvyšších povolených stavech sobů 90 000–110 000 porážek ročně. Chov sobů vyprodukuje ročně 2–2,5 mil. kilogramů masa a hodnota produkce představuje pro majitele sobů 11–15 mil. EUR za rok.

Chov sobů je realizován prostřednictvím místních organizací s názvem paliskunta. Každý podnikatel, podnikající v chovu sobů, je podílníkem takové organizace, kterých je ve Finsku 56. 41 organizací se nachází v provincii Laponsko a 15 v provincii Oulu. Jsou to z hlediska rozlohy a množství sobů specifické jednotky, jejichž hranice jsou přesně vymezeny. Chovatelé sobů využívají při práci se soby vždy rytmus severské přírody. V chovatelství sobů je časově nejnáročnější jejich svod. Další úkony prováděné v terénu jsou značkování sobů, jejich sčítání, selekce, přeprava, pastevectví, porážka pro vlastní potřebu a v případě nutnosti přikrmování. Sobi se pasou volně na přírodních pastvinách na jaře, v létě, na podzim a počátkem zimy před porážkou. V tomto období získávají veškerou potravu z přírody. Letní potrava sobů se dokonce skládá z více než 350 různých rostlinných druhů. Nejoblíbenějšími rostlinami jsou v létě bahenní rostliny stejně jako traviny a byliny v okolí potoků. Letní potrava je lehce stravitelná a bohatá na bílkoviny, vitamíny, minerály a stopové prvky.

Koncem léta a především na podzim se sobi rádi živí houbami a rozptylují do oblastí s nejhojnějším výskytem hub. Sobi se živí houbami až do příchodu sněhu a vyhrabávají jejich zbytky zpod sněhu ještě na přechodu podzimu a zimy.

V zimě jsou důležitou sobí potravou lišejníky. Na mnoha místech tvoří 30–60 % jejich zimní potravy. V zimě se sobi živí také mechem, v hojné míře výhonky a okusují větve stromů a keřů. Obzvlášť na přelomu zimy a jara, kdy ztvrdlé závěje znemožňují vyhrabávání lišejníků, jsou zimní potravou sobů houby vousatec a provazovka.

Z jatečních sobů 70–75 % tvoří mláďata stará 5–8 měsíců, která se nepřikrmují. Malá část dospělých sobů, určených k porážce, se přikrmuje senem vyprodukovaným v oblasti chovu sobů, aby tito sobi zůstaly před přesunem do selekční ohrady na svém místě nebo na místě selekce, pokud tato trvá déle. Přikrmování se v praxi týká plemenných sobů, kteří zůstanou po porážce na živu, a je důležité pro zajištění jejich potravy během sněhu a mrazů. Přikrmuje se 30–50 % plemenných sobů v délce 1–4 měsíců v závislosti na podmínkách dané zimy. Vyjádřeno v číslech se v terénu přikrmuje asi 50 000 a v ohradách asi 75 000 plemenných sobů a 75 000 plemenných sobů se nepřikrmuje vůbec. Přikrmování končí při příchodu jara, 6–9 měsíců před porážkou sobů. Z krmení používaného pro přikrmování pochází asi 30 % z území mimo oblast chovu sobů.

Sobi se poráží na sobích jatkách, splňujících nařízení EU, z nichž 14 je ve vlastnictví organizací paliskunta, čtyři ve vlastnictví soukromém a jedna jatka jsou vlastněna učilištěm. Přímo na místě produkce je poraženo 4–5 % sobů a prodáno přímo spotřebiteli.

Chov sobů, přeprava živých sobů, porážka sobů, dozor nad porážkou a kontrola masa jakož i chlazení poražených jatečně upravených těl, přeprava, skladování a zpracování odpadů probíhají v souladu s legislativou EU, národní legislativou stejně jako v souladu s vlastními doporučeními odvětví.

Sobí maso z Laponska Lapin Poron liha se prodává ve formě jatečně upravených těl v celku, půlených a čtvrcených nebo jako nařezané části jatečně upraveného těla a svalů přímo ke spotřebě nebo ke skladování. Zpracování (dělení) a balení veškerého sobího masa, spadajícího pod toto označení, probíhá v rámci geograficky vymezené oblasti, ve finské oblasti chovu sobů. Realizace úkonů na území oblasti chovu sobů je opodstatněna s ohledem na zajištění kvality produktu, především kvůli dlouhým přepravním trasám. Zároveň lze dohlížet na původ produktu a zajistit, aby veškeré produkty nabízené pod označením Lapin Poron liha splňovaly požadavky, které jsou na ně kladeny.

4.6   Souvislost: Chov sobů je velmi starý způsob obživy. Nejstarší skalní kresby, které pravděpodobně představují soba, jsou více než 3 000 let staré. První jisté informace o chovu sobů v Evropě pocházejí z roku 892 našeho letopočtu. Nejstarším a nejdůležitějším lovným zvířetem byl divoce žijící druh sob polární (rangifer tarandus); napůl domestikovaný sob má svůj původ v divoce žijícím poddruhu rangifer tarandus tarandus, obývajícím skandinávské kopcovité oblasti. Lov sobů poddruhu rangifer tarandus tarandus vedl během času k chovu sobů, díky němuž byly lidé schopni obývat nejsevernější oblasti Finska od 17. století.

První písemná zmínka o sobech jako o jídle a o výjimečnosti sobího masa jako potravy pochází z roku 1555 z knihy Olause Magnuse Dějiny severských národů, z popisu charakterizujícím Finsko. Na území odpovídajícím naší dnešní oblasti chovu sobů se sobi chovali od 18. století.

Sobí maso produkují profesionální chovatelé, kteří bydlí na území finské oblasti chovu sobů, a jejichž práce se zakládá na poznatcích o sobech nahromaděných během staletí; na výjimečných znalostech sobů. V současné době je ve Finsku 5 037 majitelů sobů, z nichž 800–1 000 jsou Sámové.

V létě, před odvodem na porážku se sobi pasou na močálech, loukách v okolí řek, kopcích a v oblastech lesní těžby. Tam sobi získávají jako potravu dostatek bylin, ostřice, trávy a bylinek. Letní potrava je lehce stravitelná a bohatá na bílkoviny, vitamíny, minerály a stopové prvky. Na podzim se sobi rádi živí houbami. Sob je jediný velký býložravec, který je schopný zpracovat energii z lišejníků v podmínkách, ve kterých jsou porosty obvykle po většinu roku pod sněhovou pokrývkou.

Sobí maso je výjimečným specifickým produktem na území oblasti chovu sobů. Sobí maso spadající pod dané označení pochází ze sobů narozených a vyrostlých na území finské oblasti chovu sobů, kteří se volně pasou na přírodních pastvinách na jaře, v létě, na podzim a počátkem zimy před porážkou.

Tvrdé podmínky severské přírody, jasná roční období – půlnoční slunce versus dlouhá, studená a zasněžená zima – a letní, z hlediska obsahu živin výtečná potrava, vytvářejí ze sobího masa výjimečný produkt. Charakteristické rysy oblasti vytvářejí ze sobího masa to, čím je: maso chutnající jako zvěřina, zachovávající si však svoji zcela vlastní, specifickou chuť a další příznačné vlastnosti.

4.7   Kontrolní subjekt:

4.8   Označování: Sobí maso z Laponska Lapin Poron liha, které se prodává ve formě jatečně upravených těl v celku, půlených a čtvrcených, se označuje označením Lapin Poron liha, připevněným na jatečně upravené tělo, které následuje nápis „chráněné označení původu“ nebo jemu odpovídající oficiální symbol Společenství. Navíc je nutné uvést, jedná-li se o maso dospělého soba nebo mláděte. Jatečně upravená těla nařezaná na části a podél svalů se balí za účelem skladování a prodeje např. do vakuově uzavřených obalů a povrch se označí označením Lapin Poron liha (např. razítko nebo nálepka), které následuje nápis „chráněné označení původu“ nebo jemu odpovídající oficiální symbol Společenství. Dále je třeba uvést, jedná-li se o maso dospělého soba nebo mláděte. Odpovídající označení se předpokládají také u masa, které jde na odbyt prostřednictvím přímého prodeje.

(1)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.