27.2.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/1

I–IV

1–13

1–4

5–13

14–18

14–15

16–18

19–66

20–25

20–23

24–25

26–27

28–54

28–49

50–54

55–66

55–62

63–66

67–74

69

70–72

73–74

EHS

Evropské hospodářské společenství

ES

Evropská společenství

EU

Evropská unie

EWS

Systém včasného varování (Early Warning System)

GŘ BUDG

Generální ředitelství pro rozpočet

GŘ TAXUD

Generální ředitelství pro daně a celní unii

MCC

Společné minimum (Minimum Common Core)

NITS

Nový informatizovaný tranzitní systém (NITS)

OLAF

Evropský úřad pro boj proti podvodům (Office de lutte antifraude)

Úř. věst.

Úřední věstník

I.

Podvody spojené s tranzitním režimem způsobily rozpočtu Společenství v letech 1990–1994 ztráty příjmů odhadované na 320 milionů ECU. Evropský parlament, Rada a Evropský účetní dvůr v té době doporučovaly zavést počítačové zpracování tranzitu, reformu jeho právního základu a posílení fyzických kontrol založených na společném systému analýzy rizika.

II.

V reakci na tato doporučení předložila Komise v roce 1997 „akční plán pro tranzit v Evropě“. V roce 2001 zavedla revidovaný právní rámec a do konce roku 2005 koordinovala uvedení nového informatizovaného tranzitního systému (NITS) do provozu. Tento systém umožňuje výměnu elektronických zpráv mezi celními úřady všech členských států.

III.

Účetní dvůr prověřil uplatňování nové legislativy a zavedení NITS v 11 členských státech. Zaměřil se přitom na vyřizování tranzitních operací, na případný výběr odpovídajících cel a na opatření boje proti podvodům. Základní zjištění jsou tato:

IV.

Chybějící údaje o podvodech a slabiny v řízení rizik v členských státech vyvolávají potřebu koordinované akce na evropské úrovni. Komise by měla mít přístup k podrobným údajům z NITS za účelem analýzy rizika a na základě osvědčených postupů by měla podpořit strategie cílených fyzických kontrol zboží v tranzitu.

1.

Celní tranzit usnadňuje oběh zboží na území Společenství a zjednodušuje celní formality. Cla a daně zatěžující zboží dovážené do Společenství jsou pozastaveny až do doby, kdy zboží dorazí do konečného místa určení. Samotné celní formality jsou přeloženy z místa přechodu hranice do místa konečného určení.

2.

Tranzit Společenství se používá:

3.

Hlavním rizikem spojeným s tranzitem Společenství je skutečnost, že zboží, které není zbožím Společenství, nelegálně unikne z celního dohledu a dostane se na vnitřní trh bez zaplacení cel a daní, zejména daně z přidané hodnoty a spotřebních daní.

4.

Vzhledem k odkladné a dočasné povaze tranzitu mají celní úřady tendenci považovat kontrolu tranzitních operací za podružnou. Finanční riziko je vyváženo tím, že tranzitní operace jsou obvykle zajištěny jistotami, které zajišťují úhradu cel a daní. Může se jednat buď o jistotu jednotlivou, zajišťující jedinou operaci, nebo jistotu soubornou, týkající se celého souboru tranzitních operací (1).

5.

Začátkem devadesátých let se objevil nárůst podvodů v rámci tranzitních operací. Odhadované ztráty vzniklé rozpočtu Společenství v letech 1990–1994 (2) činily 320 milionů ECU, a to před započtením prostředků, které členské státy následně získají zpět (clawback), přičemž ztráty vnitrostátních daní byly ještě vyšší. Rada (3) a dočasný vyšetřující výbor pro tranzitní režim Společenství při Evropském parlamentu (4) považovaly v té době převedení tranzitu na počítačové zpracování a reformu právního základu, který upravuje tranzit Společenství, za důležité prvky boje proti podvodům. Tento názor sdílel Účetní dvůr ve své výroční zprávě za rozpočtový rok 1994 (5).

6.

Před převedením systému na počítačové zpracování se tranzitní celní prohlášení Společenství zpracovávala na papíře. Kopie originálů prohlášení uložených u celního úřadu odeslání doprovázely zboží až do celního úřadu určení. Ten musel zaslat zpět celnímu úřadu odeslání doklad oznamující, že zboží dorazilo, a uvést, zda byly případně zjištěny nesrovnalosti. Postup byl pomalý a obsahoval četná rizika.

7.

Komise proto v roce 1997 předložila „akční plán pro tranzit v Evropě“ (6) a navrhla soubor opatření zaměřených na lepší řízení rizik spojených s tranzitním režimem a na snížení jeho náchylnosti k podvodům. Tato opatření se týkala především zavedení informatizovaného tranzitního systému, sledování tranzitních operací v celém jejich průběhu, posílení kontrolních činností na všech úrovních a konečně zlepšení spolupráce mezi celními správami navzájem a mezi celními správami a hospodářskými subjekty. Současně Komise iniciovala revizi právní úpravy tranzitu.

8.

V roce 1999 byl přijat právní základ pro projekt NITS (nový informatizovaný tranzitní systém). NITS měl nahradit tranzitní režim Společenství založený na papírových dokladech výměnou elektronických zpráv mezi celními úřady a v další etapě mezi hospodářskými subjekty a celními správami.

9.

V rámci boje proti podvodům sleduje NITS dvojí cíl:

10.

Schéma 1 ukazuje standardní tranzitní režim v rámci NITS.

11.

V roce 2001 představila Komise současně se zavedením počítačového zpracování reformu právního základu tranzitu (7), která předpokládala především nová právní ustanovení, jejichž cílem bylo:

12.

Uvedení NITS do provozu probíhalo v několika etapách. „Základní soubor“ (9) byl dokončen ke 30. červnu 2003 v EU-15 a poté Komise pokračovala ve své pomoci při zavádění NITS v kandidátských zemích. Následující etapy se týkaly zejména zavedení počítačového zpracování jistot a poté požadavků na šetření. Ukončeny byly v lednu 2006.

13.

Od 1. července 2005 platí obecné pravidlo, že tranzitní prohlášení Společenství musí být v elektronické podobě (10). Statistiky Komise ukazují zvýšení počtu tranzitních operací sledovaných systémem NITS ze zhruba 5,5 milionu v roce 2004 na více než 7,5 milionu v roce 2005.

14.

Cílem auditu Účetního dvora bylo získat jistotu, že členské státy správně aplikují revidovanou právní úpravu a že Komise nové tranzitní postupy správně koordinuje a členské státy je uplatňují tak, aby účinně chránily finanční zájmy EU.

15.

Dalším cílem bylo zhodnotit, jak se provádějí opatření doporučovaná Evropským parlamentem, Radou a Účetním dvorem, a to zejména ta, která byla obsažena v akčním plánu Komise. V tomto ohledu byla zvláštní pozornost věnována prověření náchylnosti nového systému k podvodům a také následným opatřením, která v této věci přijaly útvary Komise.

16.

Všem členským státům byl zaslán dotazník s cílem shromáždit poslední údaje týkající se tranzitu. Od května 2005 do ledna 2006 se uskutečnily audity v 11 členských státech, které představují téměř 80 % tranzitních operací NITS (11).

17.

Tyto audity se zabývaly:

Během auditu bylo přezkoumáno celkem 620 spisů a 26 tranzitních celních prohlášení.

18.

Byla též analyzována úloha, kterou hrály útvary Komise, zvláště pak koordinační a řídící práce generálního ředitelství pro daně a celní unii (GŘ TAXUD), kontrolní činnosti generálního ředitelství pro rozpočet (GŘ BUDG) týkající se tranzitu a též preventivní činnost a boj proti podvodům úřadu OLAF.

19.

Hlavní nedostatky zjištěné v navštívených zemích obsahuje příloha I.

20.

Komise koordinovala realizaci projektu NITS v členských státech a věnovala významné úsilí zřízení asistenční služby a vytváření monitorovacích nástrojů. Vyvinula též standardní aplikaci nazvanou MCC (Minimum Common Core – společné minimum) a zajišťuje její údržbu. Aplikaci MCC používá 15 členských států. Ostatních 10 členských států se rozhodlo vyvinout pro tranzitní režim vlastní národní aplikace.

21.

Práce byly do značné míry zadávány externím dodavatelům s využitím předtifaných postupů zadávání veřejných zakázek. V roce 2005 prověřil servis interního auditu Komise organizaci, plánování a řízení projektu NITS a shledal je velmi uspokojivé. Na druhé straně kritizoval skutečnost, že nebyla uzavřena žádná provozní smlouva mezi Komisí a členskými státy, pokud jde o řízení kritických situací, které by mohly zhoršit dostupnost a kontinuitu NITS.

22.

Vzhledem k tomu, že právní předpisy požadují převedení tranzitních operací na počítačové zpracování jakožto obecný cíl celní politiky Společenství (12), zdůraznila Komise svou úlohu koordinátora projektu NITS, zatímco praktické monitorování realizace projektu přísluší členským státům.

23.

Koordinační činnosti Komise se prováděly v podobě pravidelných asistenčních návštěv v členských státech a formou technické podpory.

24.

Testy a ověřování provedené Komisí neumožnily vyhnout se některým problémům spojeným s počítačovým kontrolním prostředím.

25.

Pět z navštívených členských států, z nichž čtyři používaly aplikaci MCC, muselo čelit závažným problémům s kompatibilitou, když se pokoušely integrovat NITS do národního počítačového prostředí, například aby mohly zkontrolovat, zda všechny ukončené tranzitní operace mají nové celně schválené určení, nebo využít již existujících profilů rizik. Čtyři z nich nakonec raději ponechaly NITS jako autonomní systém a nepropojily jej se svými národními počítačovými celními systémy.

26.

Na jednotnou aplikaci celního práva Společenství správními orgány členských států dohlíží GŘ TAXUD. GŘ BUDG ověřuje při svých pravidelných kontrolách zaměřených na tradiční vlastní zdroje dodržování platných celních předpisů a úzce spolupracuje s GŘ TAXUD v otázkách celní politiky, které z kontrol vzejdou.

27.

V letech 2001–2005 se neuskutečnila žádná kontrola tradičních vlastních zdrojů konkrétně zaměřená na tranzit, protože před zahájením jakéhokoli důkladného zkoumání se Komise rozhodla počkat na úplné zavedení NITS. Nicméně základní soubor NITS byl zaveden v červnu 2003 (viz bod 12) a hlavní prvky reformy právního základu vstoupily v platnost v roce 2001. Tranzitní režim je hlavním tématem v plánu inspekcí GŘ BUDG na rok 2006.

28.

V návaznosti na reformu právního základu (viz bod 11) upřesnila Komise postupy tranzitního režimu v příručce vypracované na základě společné dohody se správními orgány členských států, která je k dispozici v 19 jazycích Společenství a nazývá se „příručka pro tranzit“ (13).

29.

Ukázalo se, že členské státy stále aplikují revidované právní předpisy nesprávně: audit konstatoval, že 392 z 620 prověřovaných spisů obsahovalo odchylky od platných předpisů (některé z nich formální povahy).

30.

Když se hospodářské subjekty Evropské unie rozhodnou pro zjednodušené tranzitní postupy, mohou obvykle využívat souborné jistoty a status schváleného odesílatele/příjemce. Článek 373 prováděcích pravidel k celnímu kodexu Společenství upřesňuje obecné podmínky vztahující se na osoby, které chtějí využívat těchto zjednodušení (viz příloha II).

31.

Souborná jistota umožňuje zajistit velký počet tranzitních operací jediným nástrojem. Tato jistota platí až do výše průměrné částky cel a daní, která se nazývá referenční částka (14). Tu musí příslušný celní úřad každoročně přezkoumat.

32.

Status schváleného odesílatele, který disponuje soubornou jistotou, umožňuje provádět tranzitní operace bez předložení proclívaného zboží. Podobně může schválený příjemce tranzitní postup bez předložení proclívaného zboží i ukončit.

33.

Chce-li hospodářský subjekt využívat jistotu se sníženou částkou nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu nebo přepravovat v tranzitním režimu citlivé zboží, jsou uplatňovaná kritéria spolehlivosti přísnější. Rámeček 1 uvádí kritéria, která musí splňovat žadatelé o souborné jistoty zajišťující normální a citlivé zboží (15).

34.

Kromě každoročního přezkoumání referenční částky nemusejí celní úřady po udělení povolení provádět již žádné kontroly. Držitel povolení je však povinen oznámit každou skutečnost, která by mohla ovlivnit jeho platnost nebo obsah (16).

Rámeček 1:

Kritéria, která je třeba splňovat pro získání souborné jistoty nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu

35.

V šesti členských státech nebyly celní úřady schopny plně doložit, že před vydáním povolení byly zkontrolovány všechny podmínky požadované ke schválení statusu schváleného odesílatel/příjemce. U pěti z nich celní úřady neověřily po udělení povolení, zda držitel povolení stále splňuje požadované podmínky.

36.

Pokud jde o využívání souborných jistot, je situace znepokojující: v devíti členských státech neměly celní úřady k dispozici údaje prokazující dostatečným způsobem, že příslušné subjekty splňovaly požadované podmínky pro udělení povolení. Ve čtyřech členských státech se celní úřady spokojily s referenční částkou vypočítanou hospodářskými subjekty, místo aby provedly předtifané roční přezkoumání. V jednom členském státě subjekty stále využívaly zproštění povinnosti poskytnout jistotu nebo soubornou jistotu se sníženou částkou, i když celní úřady proti nim zahájily vymáhání.

37.

Není-li tranzitní operace vyřízena v příslušné lhůtě, musí země odeslání zahájit šetření, které určí, zda byla tato operace řádně ukončena a zda vznikl celní dluh. Revidovaná prováděcí pravidla k celnímu kodexu Společenství výrazně zkrátila lhůty pro oznámení, které musí obdržet hlavní povinný (20), a pro zahájení šetření v případě postupu zpracovávaného počítačově.

38.

Od nynějška se musí současně zaslat oznámení hlavnímu povinnému (21) a zahájit šetření ihned poté, co uplynula lhůta pro předložení zboží celnímu úřadu určení, jestliže tento celní úřad neposlal „zprávu o příchodu zboží“ (22). Tento požadavek nerespektoval žádný navštívený členský stát.

39.

Předpisy členských států obyčejně tolerují dvoutýdenní zpoždění před zahájením šetření.

40.

Přesto deset z jedenácti navštívených členských států nerespektovalo své vlastní předpisy a zahájilo šetření se zpožděním výrazně delším než dva týdny. V některých členských státech hospodářské subjekty nespolupracovaly uspokojivě s celními úřady, což se projevilo zpožděným vyřizováním operací, které pak může vést k opožděnému výběru cla.

41.

Ve své výroční zprávě za rozpočtový rok 1994 Účetní dvůr zdůraznil, že vymáhání se musí posílit tím, že se více zaměří na závazky hlavního povinného. Doporučoval zavedení posíleného a sladěného systému pokut.

42.

Před zavedením počítačového zpracování šetření zasílala země odeslání tiskopis oznamující šetření (TC 20) do země určení se žádostí o potřebné konkrétní informace (23). Celní úřady členského státu určení byly tudíž povinny na toto oznámení o šetření neprodleně odpovědět (24). V devíti auditovaných členských státech reagovaly celní úřady na oznámení o šetření se zpožděním nebo nepředaly požadované informace. V sedmi z nich začalo šetření se zpožděním několika měsíců, neboť předávané informace ne vždy umožnily s jistotou určit, zda bylo clo nakonec vybráno. Tyto nedostatky vedly k opožděnému výběru cel.

43.

Většina navštívených členských států očekávala, že zavedení modulu řízení šetření v rámci NITS (25) vyřeší problémy s komunikací. To audit Účetního dvora nemohl posoudit, neboť modul byl uveden do provozu teprve nedávno.

44.

Ukončená šetření obvykle poskytnou potřebné informace umožňující stanovit, zda vznikl celní dluh a která země musí clo vybrat. Podle nových předpisů v případě pochybností vzniká dluh v zemi odeslání nebo vstupu nejpozději deset měsíců poté, co bylo zboží propuštěno do tranzitního režimu (26).

45.

Předchozí ustanovení upravující vymáhání již způsobila problémy s jejich prováděním ve dvou členských státech. Komise předložila případy těchto států Soudnímu dvoru Evropských společenství a právní spory vyhrála (27).

46.

Ne všechny členské státy vykládaly a aplikovaly nové předpisy shodně. V 10 z 11 navštívených členských států byla lhůta deseti měsíců jen málokdy dodržena a zpoždění byla často značná. Ve dvou členských státech čekaly celní orgány na konec období 10 měsíců, i když podmínky nutné pro stanovení dluhu byly splněny již dlouho před uplynutím této lhůty. V jednom ze států EU-10 nebylo ani 18 měsíců po vstupu zahájeno v navštívených celních úřadech prakticky žádné vymáhání týkající se takových případů.

47.

Právní předpisy Společenství nestanoví přesně lhůtu pro zahájení vymáhání v zemích určení tranzitu. Avšak jakmile se celní úřady dozvědí, že v důsledku nevyřízené tranzitní operace v jejich zemi vznikl celní dluh, a mohou určit dlužníka a částku cla, která se má vybrat, mají maximálně dva týdny na to, aby dluh zaúčtovaly (28).

48.

V navštívených členských státech se těmto případům málokdy věnovala potřebná péče, což způsobuje zpoždění při výběru vlastních zdrojů. Ve třech členských státech zahájily celní orgány vymáhání teprve s několikaměsíčním zpožděním, i když příjemci zboží sami informovali orgány a žádali o výběr cla.

49.

Jak již Účetní dvůr zdůraznil ve své výroční zprávě za rozpočtový rok 1994 a ve své zvláštní zprávě č. 8/99 o zárukách a jistotách (29), uváděly členské státy, že zpoždění při vymáhání byla často důsledkem skutečnosti, že právní předpisy Společenství nestanoví, že se v celním prohlášení má vždy uvádět hodnota a kód zboží. Ve dvou členských státech přesto úřady vyžadovaly od hospodářských subjektů poskytnutí těchto informací ještě před zahájením tranzitní operace.

50.

Stejně jako v případě všech celních dluhů zjištěných dodatečně požaduje celní kodex (30) v případě dluhů splatných v souvislosti s nevyřízenými tranzitními operacemi, aby se dluh zaznamenal (zaúčtoval) do dvou dnů od určení výše cla a dlužníka. Tuto lhůtu lze prodloužit v určitých případech stanovených v celním kodexu až na 14 dnů (31).

51.

V 10 z 11 navštívených členských států byla zjištěna zpoždění při zaúčtovávání překračující lhůtu 14 dnů. Tato zpoždění byla způsobena nedostatečným šetřením. V pěti členských státech postihla účetní zápisy jiná zpoždění, a to z důvodu složitosti vymáhání. Ze 194 spisů týkajících se vymáhání, které byly zkoumány v rámci auditu, jich 110 obsahovalo opožděné zaúčtování.

52.

Členské státy musejí vést podrobné účetnictví v souladu s nařízením o vlastních zdrojích (32). Údaje ze zápisů na účtech „A“ musí agregovat a během druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž byly nároky stanoveny, poskytnout Komisi celkovou částku nároků, sníženou o náklady spojené s vybíráním vlastních zdrojů. Výjimečně je možné, aby nároky, které zůstávají neuhrazeny nebo nezajištěny nebo jsou zajištěny, ale byla proti nim vznesena námitka, nebyly poskytnuty, dokud nejsou skutečně vybrány. Pokud členské státy použijí tento postup, nároky se zapíší na samostatné účty (účty „B“) (33).

53.

Členské státy uplatňují různé způsoby účtování o vlastních zdrojích, které se mají vybrat při nevyřízených tranzitních operacích. V jednom členském státu byly nároky spojené s nevyřízenými tranzitními operacemi zajištěnými jednotlivou jistotou zapsány na účty „B“. Tři členské státy měly za to, že skutečná částka zajištěná soubornými jistotami není při vydání příkazu k úhradě známa, a že tedy na účty „A“ nelze žádnou částku zapsat. Tyto členské státy zapsaly celkovou sumu příslušných nároků na účty „B“, takže s nimi zacházely tak, jakoby žádná jistota neexistovala. Stejný postup byl zjištěn u celních úřadů ve dvou dalších členských státech.

54.

K zamezení různých výkladů stanovila Komise, aby se zajištěné nároky zapsaly na účty „A“ a ostatní nároky na účty „B“. Členské státy se ne vždy řídí tímto výkladem Komise, když se jedná o souborné jistoty. Proto Komise iniciovala u Soudního dvora Evropských společenství řízení týkající se účtování o zajištěných nárocích.

55.

NITS přispívá k prevenci určitých forem podvodů, jako je používání padělaných razítek nebo zfalšovaných osvědčení o jistotách, a umožňuje urychlit šetření v případě nevyřízených tranzitních operací. Počítačové zpracování však nemůže zabránit nesprávnému popisu nebo záměrně chybným prohlášením, jejichž cílem je systém zneužít.

56.

Ke zhodnocení účelnosti reformy tranzitního režimu ve smyslu úbytku podvodů souvisejících s tranzitním režimem by bylo vhodné mít k dispozici spolehlivé a úplné údaje o podvodech na úrovni EU. Audit však ukázal, že spolehlivost a úplnost hlavních zdrojů údajů o podvodech a nesrovnalostech spojených s tranzitními operacemi na úrovni EU nejsou zajištěny.

57.

Komise průběžně analyzuje nevyřízené tranzitní pohyby v aplikaci NITS. Dostupné údaje ukázaly snížení o polovinu mezi roky 2004 (2,5 %) a 2005 (1,2 %). Tato analýza tranzitních pohybů zaznamenaných v NITS však nezahrnuje pohyby uskutečněné v rámci území jednoho členského státu (34), které přitom představují významnou část z úhrnu tranzitních pohybů v NITS.

58.

Databáze OWNRES obsahuje případy podvodů a nesrovnalostí spojených s vlastními zdroji a převyšujících částku 10 000 EUR, které nahlásily členské státy Komisi (GŘ TAXUD) podle nařízení o vlastních zdrojích (35).

59.

Navzdory úsilí Komise o zvýšení kvality údajů je databáze OWNRES stále nedostatečná. Údaje z databáze OWNRES jsou nicméně jediným zdrojem, který Komise použila ve svých posledních výročních zprávách o boji proti podvodům, a oproti jiným zdrojům ukazují, že počet a hodnota podvodů a nesrovnalostí hlášených v oblasti tranzitu se mezi lety 2001 (rokem reformy právního základu) a 2005 zvýšily. Bude proto vhodné přijmout nová opatření, aby byl k dispozici spolehlivý zdroj informací pro analýzu podvodů spojených s různými celními postupy Společenství.

60.

Systém EWS, uvedený do provozu v roce 1992, zavedl pojem citlivého zboží (viz bod 11). Praktické fungování systému EWS se podobá fungování systému NITS: celní úřad odeslání zašle předběžné oznámení o citlivém zboží celnímu úřadu určení, případně celním úřadům tranzitu, a také úřadu OLAF.

61.

Podle úřadu OLAF oznámily členské státy v letech 2004 a 2005 dvacetkrát méně případů zásilek v tranzitu, které nedorazily na místo určení, než během prvního čtvrtletí roku 1998.

62.

V důsledku zavedení systému NITS a podobnosti informací vkládaných do obou systémů však členské státy mají za to, že NITS je dostačující a již nedodávají údaje do EWS. OLAF však nemá k údajům obsaženým v tranzitních prohlášeních přístup. V lednu 2006 byla přijata revize správních ujednání, aby měl úřad OLAF od roku 2007 k údajům týkajícím se tranzitů citlivého zboží přístup.

63.

Správná rovnováha mezi plynulostí obchodu a ochranou finančních zájmů Společenství vyžaduje vhodné řízení rizik a účinnou kontrolu tranzitních operací založenou na analýze těchto rizik.

64.

Účetní dvůr konstatoval, že analýza rizika v oblasti tranzitu je v četných členských státech stále jen elementární. Jediná země praktikovala náhodný počítačový výběr s cílem udržet mezi subjekty jistý stupeň nejistoty. Pouze tři z 11 navštívených členských států využívaly automatizovanou analýzu rizika integrovanou v NITS, která je založena na specifických profilech rizik pro tranzit. Celní orgány těchto tří členských států považovaly skutečnost, že se na prohlášeních nevyžaduje uvádět zbožový kód, za závažnou překážku zavedení účinných kontrol operací. Účetní dvůr již ve své zvláštní zprávě č. 8/99 zdůraznil, že neexistence ustanovení požadujících informace o povaze a hodnotě zboží v jednotném správním dokladu ztěžuje kontroly prováděné celními orgány Společenství.

65.

Identifikace rizik a kontrola zboží jsou ponechány na vůli pracovníka celního úřadu. Většina navštívených členských států nepovažovala kontroly zásilek v tranzitním režimu za přednostní, zčásti proto, že informace uvedené v tranzitních prohlášeních jsou omezené. V pěti členských státech konstatoval Účetní dvůr, že míry fyzických kontrol zásilek v tranzitním režimu jsou zvláště nízké (zhruba 1 %), zatímco v sedmi z 11 navštívených států se neuskutečnila téměř žádná kontrola schválených odesílatelů a příjemců.

66.

NITS dodává Komisi statistické údaje o počtu a statusu tranzitních operací a o příslušných zemích, ale neposkytuje žádné informace o zboží a o subjektech, které by umožnily provést podrobnější analýzu. Navíc útvary Komise ještě neanalyzovaly mechanismy podvodů v oblasti tranzitu, neprovedly vyšetřování v této oblasti ani nevytvořily nástroje k analýze rizik specifických pro tranzitní operace.

67.

Komise uskutečnila klíčové prvky akčního plánu pro tranzit, zejména převedla tranzitní režim na počítačové zpracování a dokončila reformu právního základu (účinnost v roce 2001).

68.

Audit tranzitního režimu Společenství provedený Účetním dvorem potvrdil, že nový informatizovaný tranzitní systém (NITS) byl zaveden dobře, i když přetrvávají některé technické problémy. Umožnil rovněž identifikovat určité nedostatky v aplikaci právních předpisů v oblasti tranzitu a souvisejících předpisů týkajících se tradičních vlastních zdrojů. Nedostatky byly též zjištěny u opatření zaměřených na boj proti podvodům spojeným s tranzitem, a to jak na úrovni Společenství, tak na úrovni členských států.

69.

Komise dobře koordinovala zavádění systému NITS v členských státech. Počítačové prostředí v některých členských státech však neumožnilo optimální fungování systému (viz body 20–25).

Komise by měla:

70.

Do konce roku 2005 neprovedla Komise žádnou specifickou kontrolu zaměřenou na tranzit, aby zhodnotila, zda se právní reforma dokončená v roce 2001 realizuje účinně (viz body 26 a 27).

71.

Členské státy často neaplikovaly revidovaná ustanovení správně. Celní předpisy Společenství stanoví, že zjednodušené tranzitní postupy smějí využívat pouze spolehlivé subjekty splňující specifická kritéria. Audit odhalil, že se nedostatečně kontroluje dodržování těchto kritérií, což by mohlo ohrozit finanční zájmy Společenství (viz body 30 až 36). Pokud jde o šetření, ukázalo se jako těžkopádné a složité, přičemž členské státy ani neaplikovaly platné předpisy, ani nevyvinuly potřebné úsilí, když už bylo šetření zahájeno. Nové postupy v rámci NITS byly zavedeny teprve nedávno, takže jejich dopad nelze hodnotit (viz body 37 až 43). A konečně, vymáhání bylo často zahajováno opožděně, takže tradiční vlastní zdroje nebyly vybrány a poskytnuty včas (viz body 44 až 49).

72.

Zaúčtování nevyřízených tranzitních operací na účty tradičních vlastních zdrojů se opožďovalo v důsledku nejednotné aplikace účetních postupů nebo pouhé nesprávné aplikace právních předpisů, zejména pokud jde o jistoty (viz body 50 až 54).

Komise by měla vzít v úvahu nedostatky zjištěné v rámci auditu Účetního dvora při vypracovávání prováděcích pravidel týkajících se statusu oprávněného hospodářského subjektu (36).Pokud jde o šetření, Komise by měla:

73.

Informační zdroje týkající se podvodů spojených s tranzitními operacemi, které má Komise k dispozici, nejsou stále dostatečně spolehlivé, aby bylo možno změřit, jak reforma právního základu a projekt NITS přispívají k omezení podvodů, a analyzovat předpokládané případy podvodů vznikajících v tranzitním režimu (viz body 55 až 62).

74.

Útvary Komise zatím ještě neprovedly analýzu mechanismů podvodů spojených s tranzitními operacemi ani nevytvořily nástroje pro analýzu specifických rizik. Systematické řízení rizik v oblasti tranzitu je v řadě členských států jen na elementární úrovni nebo vůbec neexistuje a jen málo z nich integrovalo profily rizik do NITS. Fyzické kontroly zásilek v režimu tranzitu jsou slabé či dokonce v některých členských státech neexistují vůbec (viz body 63 až 66).

Komise by měla přijmout opatření umožňující zlepšit spolehlivost zdrojů informací o podvodech a lépe je využívat při vypracovávání strategií pro řízení rizik.Při zavádění společného rámce pro řízení rizik (37)by Komise měla podporovat uskutečnění přiměřeného počtu fyzických kontrol zaměřených na zásilky v režimu tranzitu a vypracování automatizovaných profilů rizik specifických pro tranzit.