This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 32019D0307
Council Decision (EU) 2019/307 of 18 February 2019 authorising Austria and Romania to accept, in the interest of the European Union, the accession of Honduras to the 1980 Hague Convention on the Civil Aspects of International Child Abduction
Rozhodnutí Rady (EU) 2019/307 ze dne 18. února 2019, kterým se Rakousko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980
Rozhodnutí Rady (EU) 2019/307 ze dne 18. února 2019, kterým se Rakousko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980
ST/14948/2018/INIT
Úř. věst. L 51, 22.2.2019, p. 13–14
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
In force
22.2.2019 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 51/13 |
ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2019/307
ze dne 18. února 2019,
kterým se Rakousko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 81 odst. 3 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. b) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky. |
(2) |
Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (dále jen „nařízení Brusel IIa“), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na osobní styk s dítětem a práva péče o dítě. |
(3) |
Nařízení Brusel IIa doplňuje a posiluje Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí. |
(4) |
Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980. |
(5) |
Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu s členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém. |
(6) |
Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl být nejlepším řešením citlivých případů mezinárodních únosů dětí. |
(7) |
Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními státy, které prohlásily, že s přistoupením souhlasí. |
(8) |
Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k úmluvě přistoupit ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu. |
(9) |
V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie (3) spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie. |
(10) |
Honduras uložil dokument o přistoupení k úmluvě z roku 1980 dne 20. prosince 1993. Úmluva vstoupila pro Honduras v platnost dne 1. března 1994. |
(11) |
Všechny dotčené členské státy, s výjimkou Dánska, Rakouska a Rumunska, již přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Honduras přijal přistoupení Bulharska, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Malty a Slovinska k Haagské úmluvě z roku 1980. Posouzení situace v Hondurasu vedlo k závěru, že Rakousko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení Panamy za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980. |
(12) |
Rakousko a Rumunsko by proto měly být oprávněny v zájmu Unie uložit svá prohlášení o přijetí přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě z roku 1980 za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Ostatní členské státy Unie již přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly, a proto by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, neboť stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná. |
(13) |
Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením Brusel IIa, a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí. |
(14) |
V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
1. Rakousko a Rumunsko se tímto opravňují přijmout v zájmu Unie přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě z roku 1980.
2. Rakousko a Rumunsko uloží do dne 19. února 2020 prohlášení o tom, že v zájmu Unie přijímají přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě z roku 1980, a to v tomto znění:
„[Plný název ČLENSKÉHO STÁTU] prohlašuje, že v souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2019/307 přijímá přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.“
3. Rakousko a Rumunsko uvědomí Radu a Komisi o uložení svého prohlášení o přijetí přistoupení Hondurasu k Haagské úmluvě z roku 1980 a sdělí Komisi znění těchto prohlášení do dvou měsíců od jejich uložení.
Článek 2
Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem oznámení.
Článek 3
Toto rozhodnutí je určeno Rakousku a Rumunsku.
V Bruselu dne 18. února 2019.
Za Radu
předseda
N. BĂDĂLĂU
(1) Stanovisko ze dne 31. ledna 2019 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(2) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).
(3) ECLI:EU:C:2014:2303.