13.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 447/23

(1)

Nařízením (ES) č. 1005/2008 (dále jen „nařízení NNN“) se zavádí systém Unie pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (dále jen „rybolov NNN“).

(2)

Kapitola VI nařízení NNN stanoví postup určení nespolupracujících třetích zemí, oznámení takovým zemím, vytvoření seznamu takových zemí, vyškrtnutí z uvedeného seznamu, zveřejnění uvedeného seznamu a mimořádná opatření.

(3)

V souladu s článkem 32 nařízení NNN má Komise třetí země uvědomit o tom, že mohou být určeny jako nespolupracující země. Uvedené oznámení je předběžné povahy. Oznámení musí vycházet z kritérií stanovených v článku 31 nařízení NNN. Komise by zároveň měla přijmout všechna opatření stanovená v článku 32 uvedeného nařízení ohledně těchto notifikovaných zemí. Komise má uvést ve svém oznámení především hlavní skutečnosti a faktory, z nichž toto určení vychází, dát těmto zemím příležitost reagovat, předložit důkazy na vyvrácení takového určení, popřípadě akční plán zlepšování, a informovat o opatřeních přijatých k nápravě daného stavu. Komise má notifikovaným třetím zemím poskytnout dostatečnou lhůtu na odpověď na toto oznámení a přiměřený čas k nápravě situace.

(4)

Podle článku 31 nařízení NNN má Komise určit třetí země, které v boji proti rybolovu NNN považuje za nespolupracující země. Třetí země má být určena jako nespolupracující, pokud neplní povinnosti, které jsou jí uloženy v rámci mezinárodního práva jako státu vlajky, státu přístavu, pobřežnímu státu nebo státu trhu, a nepřijme opatření na předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN.

(5)

Určení nespolupracujících třetích zemí má být založeno na prověření všech informací podle čl. 31 odst. 2 nařízení NNN.

(6)

V souladu s článkem 33 nařízení NNN má Rada vypracovat seznam nespolupracujících třetích zemí. Na tyto země se kromě jiného vztahují opatření uvedená v článku 38 nařízení NNN.

(7)

V souladu s čl. 20 odst. 1 nařízení NNN je přijetí schválených osvědčení o úlovku od států vlajky třetích země podmíněno tím, aby tyto státy vlajky Komisi oznámily, jak zajistily provádění, kontrolu a prosazování právních a správních předpisů a opatření pro zachování a řízení zdrojů, které musí rybářská plavidla dotyčných třetích zemí dodržovat.

(8)

V souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení NNN má Komise administrativně spolupracovat s třetími zeměmi v oblastech, které souvisejí s prováděním tohoto nařízení.

(9)

Od 18. do 20. února 2014 uskutečnila Komise za podpory Evropské agentury pro kontrolu rybolovu (EFCA) návštěvu Tuvalu v rámci administrativní spolupráce stanovené v čl. 20 odst. 4 nařízení NNN.

(10)

Cílem návštěvy bylo ověřit informace, jakým způsobem Tuvalu zajistilo provádění, kontrolu a prosazování právních a správních předpisů a opatření pro zachování a řízení zdrojů, které musí jeho rybářská plavidla dodržovat, a také opatření, která Tuvalu přijalo k plnění svých závazků v boji proti rybolovu NNN.

(11)

Závěrečná zpráva o návštěvě byla Tuvalu zaslána dne 18. března 2014.

(12)

Tuvalu odpovědělo na závěrečnou zprávu o návštěvě dne 16. října 2014.

(13)

Tuvalu je členem Komise pro rybolov v západním a středním Tichém oceánu (WCPFC). Tuvalu ratifikovalo Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) z roku 1982 a Dohodu Organizace spojených národů z roku 1995 o provádění ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací. Je stranou Úmluvy o agentuře pro rybolov v jižním Tichém oceánu v rámci Fóra tichomořských ostrovů (2) a Dohody z Nauru (PNA) o spolupráci v řízení rybolovu společného zájmu (3).

(14)

Za účelem vyhodnocení, jak Tuvalu plní své mezinárodní závazky jako stát vlajky, stát přístavu, pobřežní stát nebo stát trhu stanovené v mezinárodních dohodách uvedených v 13. bodě odůvodnění a stanovené příslušnými regionálními organizacemi pro řízení rybolovu zmíněnými v uvedeném bodě odůvodnění, si Komise vyžádala a zanalyzovala veškeré informace, které považovala za nezbytné pro účely tohoto hodnocení.

(15)

Komise použila rovněž informace z dostupných údajů zveřejněných regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, v daném případě Komisí pro rybolov v západním a středním Tichém oceánu (WCPFC), jakož i veřejně dostupných informací.

(16)

Na základě čl. 31 odst. 3 nařízení NNN zkoumala Komise povinnosti Tuvalu jako státu vlajky, státu přístavu, pobřežního státu a státu trhu. Pro účely této analýzy Komise zohlednila kritéria uvedená v čl. 31 odst. 4 až 7 nařízení NNN.

(17)

Pokud jde o plavidla plující pod vlajkou Tuvalu, je třeba uvést, že na základě údajů získaných ze seznamů plavidel provádějících rybolov NNN přijatých regionálními organizacemi pro řízení rybolovu se v prozatímních ani konečných seznamech žádná plavidla plující pod vlajkou Tuvalu nevyskytují, a nejsou k dispozici ani důkazy o tom, že by se v minulosti nějaká plavidla plující pod vlajkou Tuvalu na rybolovu NNN podílela, jež by Komisi umožnily posoudit podle čl. 31 odst. 4 písm. a) nařízení NNN situaci Tuvalu z hlediska opakujících se činností souvisejících s rybolovem NNN.

(18)

V situaci, kdy chybějí informace a důkazy, jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění, lze na základě čl. 31 odst. 3 a čl. 31 odst. 4 písm. a) konstatovat, že není třeba posuzovat, zda opatření Tuvalu pro předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN jsou v souladu s jeho povinnostmi jako státu vlajky podle mezinárodního práva, co se týče plavidel provádějících rybolov NNN a rybolovu NNN prováděného nebo podporovaného rybářskými loděmi plujícími pod jeho vlajkou nebo jeho státními příslušníky.

(19)

Komise učinila rozbor, zda orgány Tuvalu účinně spolupracují s Komisí tím, že reagují na žádosti Komise o vyšetření, poskytují zpětnou vazbu nebo zajišťují další postup týkající se rybolovu NNN a souvisejících činností.

(20)

V uvedeném ohledu Tuvalu spolupracuje s Komisí při řešení nedostatků v jeho systému řízení rybolovu zjištěných v průběhu návštěvy Komise pouze zdráhavě. V odpovědi na závěrečnou zprávu předložené dne 16. října 2014 Tuvalu nepředkládá žádné smluvní závazky k vyřešení nedostatků zjištěných Komisí. Tuvalu sice uznalo otázky a výzvy, domnívá se, že by potřebovalo technickou pomoc a čas, aby pracovalo na zlepšení, ale nenabízí žádný závazek ani konkrétní akční plán pro vyřešení zjištěných nedostatků.

(21)

V rámci celkového posouzení toho, jak Tuvalu plní své povinnosti jako stát vlajky, stát přístavu nebo pobřežní stát, Komise rovněž zkoumala, zda Tuvalu spolupracuje s ostatními státy vlajky v boji proti rybolovu NNN.

(22)

Podle článků 63 a 64 Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) mají pobřežní státy a státy vlajky spolupracovat v otázkách týkajících se tažných a vysoce stěhovavých druhů ryb. Články 7 a 20 UNFSA dále rozvíjejí povinnost spolupracovat, a to při stanovování slučitelných opatření pro zachování a řízení zdrojů a při zajišťování jejich dodržování a prosazování. Kromě toho čl. 7 odst. 1 a 3 kodexu chování FAO (4) doporučuje, aby státy, kterých se týká využívání tažných a přeshraničně stěhovavých populací ryb, uzavíraly dvoustranné dohody, aby se zaručila účinná spolupráce pro zajištění účinného zachování a řízení zdrojů. Toto je dále upřesněno v bodech 28 a 51 Mezinárodního akčního plánu Organizace spojených národů proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (dále jen „mezinárodní akční plán proti rybolovu NNN“) (5), kterými se stanoví podrobné postupy pro přímou spolupráci mezi státy, včetně výměny údajů nebo informací, jež jsou dostupné pobřežním státům.

(23)

V uvedeném ohledu čl. 25 odst. 10 úmluvy WCPFC (6) stanoví, že každý člen, pokud má oprávněné důvody domnívat se, že rybářské plavidlo plující pod vlajkou jiného státu provádělo činnost, která narušuje účinnost opatření pro zachování a řízení zdrojů přijatých pro oblast úmluvy, na to upozorní dotyčný stát vlajky.

(24)

Význam efektivních mechanismů spolupráce je třeba posuzovat v kontextu převažujícího výskytu plavidel plujících pod zahraniční vlajkou ve vodách pod jurisdikcí Tuvalu. Podle informací poskytnutých orgány Tuvalu během návštěvy Komise v únoru 2014 je v současnosti v platnosti celkem 18 dvoustranných soukromých licenčních smluv s 10 zeměmi. V uvedeném ohledu se loďstvo, které je oprávněné působit ve vodách Tuvalu, skládá z 213 plavidel s košelkovými nevody, 17 plavidel lovících na pruty a 7 plavidel lovících na dlouhou lovnou šňůru, z čehož pouze jedno plavidlo s košelkovými nevody a dvě plavidla lovící na dlouhou lovnou šňůru plují pod vlajkou Tuvalu. Tuvalu nicméně uznalo, že s dotčenými státy vlajky nebyla navázána žádná strukturovaná spolupráce k zajištění toho, že Tuvalu dodrží své závazky spolupracovat se státy vlajky, jak je popsáno v 22. a 23. bodě odůvodnění.

(25)

Pokud jde o účinná prosazovací opatření, čl. 19 odst. 2 dohody UNFSA stanoví, že sankce za porušení pravidel musí být dostatečně přísné, aby účinně zajišťovaly dodržování opatření, odrazovaly od porušování bez ohledu na místo porušení a aby připravovaly pachatele o výhody plynoucí z jejich nelegálních činností. Jak je zkoumáno ve 26. až 29. bodě odůvodnění, Tuvalu nemá právní rámec ani kontrolu nad svým loďstvem a vodami, jež jsou nezbytné pro přiměřený postih pachatelů.

(26)

Systém sankcí je stanoven v tuvalském zákonu o mořských zdrojích z roku 2006. I když uvedený zákon byl v roce 2012 novelizován, nezohledňuje nejnovější vývoj v oblasti mezinárodního práva, pokud jde o boj proti rybolovu NNN. Stávající právní rámec v uvedeném ohledu postrádá výslovnou definici rybolovných činností NNN a závažných porušení předpisů a taxativní seznam závažných protiprávních skutků stíhaných závažnými sankcemi.

(27)

Právní předpisy Tuvalu nadto neobsahují doprovodná, systematicky používaná správní opatření. Tento druh doplňkových opatření je omezen na pozastavení a odebrání povolení a použije se pouze v případě „závažných protiprávních skutků“, přičemž pojem „závažných protiprávních skutků“ není v právu Tuvalu definován.

(28)

Pojem „závažné protiprávní skutky nebo porušení předpisů“ není v právu Tuvalu jednotně stanoven. Stávající právní rámec nestanoví punitivní sankce, které by připravily pachatele o výhody získané z nelegální činnosti.

(29)

Systém sankcí v současné podobě tudíž není dostatečně komplexní a přísný k dosažení odrazující funkce. Řešení závažných porušení předpisů nepochybně není přiměřené, aby zajistilo dodržování opatření, odrazovalo od porušování bez ohledu na místo porušení a aby pachatele připravilo o výhody plynoucí z jejich nelegálních činností, jak vyžaduje čl. 19 odst. 2 dohody UNFSA a čl. 25 odst. 7 úmluvy WCPFC.

(30)

Pokud jde o dosavadní vývoj, povahu, okolnosti, rozsah a závažnost projevů posuzovaného rybolovu NNN, možnost posoudit tyto aspekty je rovněž ohrožena nedostatkem jasnosti a transparentnosti, jak je popsáno v 39. až 48. bodě odůvodnění. V důsledku těchto nedostatků nelze spolehlivě stanovit potenciální rozsah činností souvisejících s rybolovem NNN. Je však uznávaným faktem, že nedostatek transparentnosti spolu s nemožností provádění účinných kontrol podněcuje k protiprávnímu jednání.

(31)

Pokud jde o stávající finanční a administrativní kapacitu Tuvalu, je třeba poznamenat, že Tuvalu není zařazeno do ukazatele lidského rozvoje zavedeného Organizací spojených národů (7). V příloze II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 (8) je Tuvalu zařazeno do kategorie nejméně rozvinutých zemí v souladu se seznamem příjemců oficiální rozvojové pomoci (ORP) Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace (OECD/DAC) ze dne 1. ledna 2013 (9). V tomto směru mohou být omezení finanční a administrativní kapacity Tuvalu považována za faktor, který omezuje schopnost Tuvalu plnit jeho povinnost spolupracovat a prosazovat předpisy.

(32)

Navzdory analýze uvedené v 31. bodě odůvodnění je třeba rovněž uvést, že na základě informací získaných během návštěvy Komise v únoru 2014 se nelze domnívat, že orgánům Tuvalu chybějí finanční zdroje; Tuvalu naopak chybí nezbytné právní a správní prostředí, aby bylo zajištěno účinné a nákladově efektivní plnění jeho povinností jako státu vlajky, pobřežního státu, státu přístavu a státu trhu.

(33)

Vzhledem k situaci popsané v tomto oddíle a na základě všech skutečností zjištěných Komisí a všech prohlášení vydaných Tuvalu bylo možno v souladu s čl. 31 odst. 3 a 5 nařízení NNN prokázat, že Tuvalu nesplnilo své povinnosti, které pro ně jako pro stát vlajky vyplývají z mezinárodního práva v oblasti spolupráce a prosazování předpisů.

(34)

Tuvalu ratifikovalo Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) a dohodu UNFSA. Tuvalu je členem WCPFC. Tuvalu je stranou Úmluvy o agentuře pro rybolov v jižním Tichém oceánu a Dohody z Nauru (PNA) o spolupráci v řízení rybolovu společného zájmu.

(35)

Komise vyhodnotila veškeré informace považované za relevantní, pokud jde o status Tuvalu jako člena WCPFC.

(36)

Komise rovněž vyhodnotila veškeré informace považované za relevantní ohledně dohody s Tuvalu o uplatnění opatření pro zachování a řízení zdrojů přijatých WCPFC.

(37)

Na základě komplexních informací poskytnutých ze strany Tuvalu o situaci rybolovných činností u tuňáka v jeho vodách (10) úlovky u populací tuňáka ve výlučné ekonomické zóně (EEZ) Tuvalu v roce 2011 činily 51 800 metrických tun. Přestože to představuje snížení oproti předchozím letům (63 427 metrických tun v roce 2009 a 60 618 metrických tun v roce 2010), populace ve výlučné ekonomické zóně Tuvalu nadále tvoří významnou část celkových populací tuňáka ve středním a západním Tichomoří.

(38)

Na základě údajů uvedených ve 37. bodě odůvodnění se zdá, že Tuvalu spravuje významné světové zdroje tuňáka, a má tudíž jako pobřežní stát odpovědnost zajistit odpovědné a dlouhodobé udržitelné řízení uvedených zdrojů. Články 61 až 64 Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) a články 7 a 8 UNFSA upravují využívání živých mořských zdrojů pobřežními státy, které by měly přijímat opatření slučitelná s opatřeními uplatňovanými v daném regionu a na volném moři k zajištění dlouhodobé udržitelnosti tažných a vysoce stěhovavých rybích populací a podpořit cíl optimálního využívání živých zdrojů pobřežními státy v jejich výlučné ekonomické zóně. Pobřežní státy musí také zajistit, aby státní příslušníci jiných států provádějící rybolov v jejich výlučné ekonomické zóně dodržovali opatření pro zachování a řízení zdrojů, jakož i spolupracovali s příslušnými státy a regionálními organizacemi zapojenými do uvedeného rybolovu.

(39)

Právní rámec Tuvalu neposkytuje jasné a transparentní opatření pro zachování a řízení zdrojů, jež zajišťují efektivní a účinnou správu plavidel provozujících rybolov ve vodách spadajících do jeho jurisdikce. Zejména neexistují žádná opatření pro zachování a řízení zdrojů u pobřežního rybolovu. Tuvalu rovněž uznalo, že stávající program pro řízení rybolovu tuňáka je zastaralý a je třeba jej zrevidovat. Podobně nebyl dosud přijat program pro řízení rybolovu žraloka v souladu s požadavky opatření komise WCPFC pro zachování a řízení rybolovných zdrojů (opatření CMM) na období 2010–07 (11).

(40)

Opatření pro zachování a řízení zdrojů týkající se vod podléhajících státní jurisdikci, včetně souostrovních vod, jsou neúplná a nevycházejí z vědeckých stanovisek, jak požadují úmluva UNCLOS, UNFSA a WCPFC. I když zákon Tuvalu o rybolovu z roku 2006 stanoví hlavní zásady pro udržitelné řízení rybolovu a zmocňuje ministerstvo přírodních zdrojů přijímat odpovídající opatření pro zachování a řízení zdrojů, při návštěvě Komise bylo zjištěno, že tento druh předpisů je velmi slabě rozvinut. Hlavní úsilí v tomto ohledu bylo zaměřeno na transpozici opatření obsažených ve třetím ujednání PNA (12) do legislativního rámce Tuvalu v roce 2009.

(41)

Vody spadající do jurisdikce Tuvalu se označují jako teritoriální vody, souostrovní vody a výlučná ekonomická zóna. Podle článku 3 úmluvy WCPFC zahrnuje působnost WCPFC v zásadě všechny vody Tichého oceánu, včetně vod v jurisdikci Tuvalu. Tuvalu vyjímá své teritoriální a souostrovní vody z působnosti systému dny/plavidlo (VDS), což je systém omezení intenzity rybolovu pro loďstvo s košelkovými nevody přidělením dnů rybolovu. Tento hlavní právní nástroj pro zachování rybolovných zdrojů ve vodách Tuvalu se tudíž nepoužije pro značnou část vod pod jeho jurisdikcí. Pokud jde o plavidla lovící na dlouhou lovnou šňůru a plavidla lovící na pruty, opatření pro zachování a řízení zdrojů jsou stanovena v jednotlivých povoleních. Neexistují však žádné veřejně dostupné informace týkající se skutečného řízení odlovu a intenzity rybolovu pro oba druhy rybolovu kromě obecné politiky omezování počtu povolení k rybolovu.

(42)

Tuvalu navíc během návštěvy Komise potvrdilo, že některá opatření pro zachování a řízení zdrojů WCPFC nejsou v současné době uplatňována. To se týká opatření pro zachování a řízení zdrojů 2007-1 týkající se regionálního pozorovatelského programu, kterým se stanoví 5 % přítomnost pozorovatelů pro plavidla lovící na dlouhou lovnou šňůru, a opatření pro zachování a řízení zdrojů 2010-07, kterým se stanoví, že hmotnost vyložených ploutví nesmí činit více než 5 % hmotnosti žraloků. Nedostatečná technická kapacita a nedostatek zdrojů byly uváděny jako důvody, které údajně brání pokroku při dosahování souladu s relevantními opatřeními pro zachování a řízení zdrojů WCPFC.

(43)

Jasné nedostatky, pokud jde o přehlednost a transparentnost platných pravidel pro zachování a řízení zdrojů, popsané v 39. až 42. bodě odůvodnění, včetně kontroly nad intenzitou rybolovu podle VDS, spolu s existencí 18 různých soukromých licenčních smluv, jak je popsáno ve 24. bodě odůvodnění, ohrožuje účinné provádění opatření pro zachování a řízení zdrojů, což je v rozporu se závazky stanovenými v čl. 61 odst. 2 až 5, čl. 62 odst. 1 a článku 64 UNCLOS týkajícími se optimálního využívání zdrojů prostřednictvím vhodných opatření pro zachování a řízení zdrojů.

(44)

Podle článku 61 Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS), článků 5 a 6 UNFSA a článků 5 a 6 WCPFC musí pobřežní státy určit přípustný odlov živých zdrojů ve svých výlučných ekonomických zónách, a to na základě nejlepších dostupných vědeckých důkazů a na základě zásady předběžné opatrnosti; pobřežní státy musí také zajistit vhodnými opatřeními pro zachování a řízení zdrojů, aby živé zdroje a populace ve výlučné ekonomické zóně i ostatních vodách spadajících do jejich jurisdikce nebyly ohroženy nadměrným vytěžováním. Kodex chování FAO, zejména odst. 7 body 3, 4 a 5, rovněž doporučuje osvědčené postupy ke splnění uvedených závazků.

(45)

Ve zprávě pro devátý vědecký výbor WCPFC Tuvalu připustilo, že přetrvávají problémy, pokud jde o shromažďování údajů, vykazování a dodržování požadavků (13). Tyto otázky jdou na vrub obtížím s kapacitami v rámci odboru rybolovu, pokud jde o sledování, vykazování a správu údajů.

(46)

V tomto ohledu zprávy vědeckého výboru WCPFC pravidelně upozorňují na problém chybějících údajů. Například ve zprávě ze 7. zasedání v roce 2011 vědecký výbor WCPFC uvedl v bodě 89 některé nesrovnalosti ve vykazování tuňáka pruhovaného, tuňáka žlutoploutvého a tuňáka velkookého v lodních denících plavidel s košelkovými nevody. Vzhledem k významu, které mají pro vědecké účely přesné údaje o složení úlovku košelkovými nevody, doporučil výbor předložit tento problém výboru pro technické otázky a dohled nad dodržováním závazků (14). V bodě 37 zdůraznil nejistotu ohledně složení druhů v úlovcích košelkovými nevody a vyzval smluvní strany, aby pokračovaly ve zlepšování odhadů údajů o složení úlovků košelkovými nevody. Na svém 8. zasedání vědecký výbor WCPFC znovu nadnesl problém chybějících údajů a nekonzistentností v údajích (15), a to ve vztahu k úlovkům a složení úlovků, vyjádřil se k ohlašovacím povinnostem v rámci ujednání o pronájmu a vydal doporučení, jak zlepšit řízení zdrojů (16). Zabýval se též nedostatkem předkládaných údajů nebo neúplnými údaji některých smluvních stran, z nichž některé působí ve vodách pod státní jurisdikcí Tuvalu.

(47)

Vědecký výbor WCPFC na svém 7. zasedání zaujal stanovisko, že, pokud budou nedávné rybolovné postupy u tuňáků pruhovaných pokračovat, míry úlovků i objemy úlovků by se měly snižovat, neboť populace ryb jsou loveny až na úroveň maximálního udržitelného výnosu. Proto by se zvyšování intenzity rybolovu mělo sledovat (17). Během návštěvy Komise však vyšlo najevo, že neexistuje skutečná strategie loďstva a přístupu k rybolovu, jak dokazuje zastaralost a nedostatečnost programu pro řízení rybolovu tuňáka.

(48)

Tuvalu neuplatňuje opatření pro zachování a řízení zdrojů WCPFC ve svých souostrovních vodách a zavedlo slučitelná opatření pouze v omezené míře. Vzhledem k vysoce stěhovavé a tažné povaze zdrojů tuňáka a k významu populací tuňáků a rybolovných činností v souostrovních vodách Tuvalu, jež jsou významnou oblastí tření pro populace druhů tuňáka, ohrožuje uvedená situace samotné úsilí o zachování populací v tichomořském regionu. Tuvalu tudíž nezajišťuje uplatňování opatření pro zachování a řízení zdrojů ve všech vodách, které spadají do jeho jurisdikce, způsobem slučitelným s požadavky WCPFC a v souladu se závazkem zajistit, aby druhy pod jurisdikcí tohoto pobřežního státu nebyly ohroženy nadměrným vytěžováním.

(49)

Komise také posoudila veškeré jednání nebo opomenutí Tuvalu, jež mohlo narušit účinnost platných právních předpisů nebo mezinárodních opatření pro zachování a řízení zdrojů.

(50)

V tomto ohledu, jak uznalo Tuvalu, zastaralý program pro řízení rybolovu tuňáka nestanoví jasné cíle pro omezení počtu povolení k rybolovu a celkových přípustných odlovů. Komise se proto domnívá, že neexistence opatření pro zachování a řízení zdrojů ohrožuje dodržování mezinárodních závazků ze strany Tuvalu. Jelikož tuňák je tažnou a vysoce stěhovavou populací, musejí být opatření na zachování a řízení tuňáka soudržná a slučitelná v celé oblasti migrace, aby byla účinná a udržitelná, což je také obecným cílem úmluvy WCPFC.

(51)

Vzhledem k situaci uvedené v tomto oddíle a na základě všech skutečností zjištěných Komisí a všech prohlášení vydaných Tuvalu lze v souladu s čl. 31 odst. 3 a 6 nařízení NNN prokázat, že Tuvalu neplní povinnosti, které mu jsou podle mezinárodního práva v souvislosti s dodržováním mezinárodních pravidel, předpisů a opatření pro zachování a řízení zdrojů uloženy.

(52)

S přihlédnutím k označení Tuvalu jako jedné z nejméně rozvinutých zemí (jak je uvedeno v 31. bodě odůvodnění), Komise zkoumala, zda by informace, které shromáždila, mohly mít spojitost se zvláštními omezeními této země jako země rozvojové.

(53)

I když určitá omezení kapacity, co se týče kontroly a sledování, mohou obecně existovat, zvláštní omezení Tuvalu vyplývající z úrovně jeho rozvoje nemohou odůvodnit neexistenci zvláštních ustanovení ve vnitrostátním právním rámci týkajících se mezinárodních nástrojů pro boj proti rybolovu NNN, jeho potírání a odstraňování. Tato omezení nemohou dále odůvodnit ani to, že Tuvalu nevytvořilo systém sankcí za porušení mezinárodních opatření pro řízení a zachování zdrojů.

(54)

Kromě toho je zřejmé, že nedostatky systému sledování, kontroly a dohledu vyplývají z nerovnováhy mezi slabými kapacitami Tuvalu týkajících se kontroly rybolovných činností v jeho výlučné ekonomické zóně státu a udělením přístupu do jeho vod velkému zahraničnímu loďstvu. Přestože rybolov významně přispívá k obecným příjmům Tuvalu, zdá se navíc, že rozpočet přidělený řízení rybolovu je výrazně nižší. Přestože tedy Tuvalu může být v rozvoji omezeno, není politika této země v oblasti řízení rybolovných zdrojů v souladu s vyčleněnými prostředky a prioritami, pokud jde o řízení rybolovu.

(55)

Vzhledem k situaci uvedené v tomto oddíle a na základě všech skutečností zjištěných Komisí a prohlášení vydaných Tuvalu bylo možno v souladu s čl. 31 odst. 7 nařízení NNN prokázat, že rozvojový status správy rybolovu Tuvalu může být narušen stupněm jeho rozvoje. Nicméně s ohledem na povahu zjištěných nedostatků Tuvalu a kroky přijaté za účelem nápravy situace nemůže stupeň rozvoje Tuvalu plně omluvit nebo jinak ospravedlnit jeho celkový postoj jako státu vlajky nebo pobřežního státu, pokud jde o rybolov a o nedostatečné kroky k předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN.

(56)

Vzhledem k vyvozeným závěrům ohledně skutečnosti, že Tuvalu neplní své povinnosti, které mu jakožto státu vlajky, státu přístavu, pobřežnímu státu nebo státu trhu ukládá mezinárodní právo, a nepřijalo příslušná opatření pro předcházení, potírání a odstranění rybolovu NNN, by mělo být této zemi v souladu s článkem 32 nařízení NNN oznámeno, že může být Komisí označena za třetí zemi nespolupracující v boji proti rybolovu NNN.

(57)

V souladu s čl. 32 odst. 1 nařízení NNN by Komise měla Tuvalu oznámit, že může být označeno za nespolupracující třetí zemi. Komise by měla rovněž přijmout vůči Tuvalu všechna opatření uvedená v článku 32 nařízení NNN. V zájmu řádné správy by měla být stanovena lhůta, v níž může tato země na oznámení písemně odpovědět a napravit situaci.

(58)

Oznámení adresované Tuvalu o tom, že může být určeno jako země, kterou Komise považuje pro účely tohoto rozhodnutí za nespolupracující, nebrání Komisi ani Radě, aby následně učinily jakékoli kroky za účelem určení jako nespolupracující třetí země a vypracování seznamu nespolupracujících zemí, ani automaticky neznamená provedení tohoto kroku,