Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document C2006/165/64

    Věc T-145/06: Žaloba podaná dne 18. května 2006 – Omya v. Komise

    Úř. věst. C 165, 15.7.2006, p. 32–32 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

    15.7.2006   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 165/32


    Žaloba podaná dne 18. května 2006 – Omya v. Komise

    (Věc T-145/06)

    (2006/C 165/64)

    Jednací jazyk: angličtina

    Účastnice řízení

    Žalobkyně: Omya AG (Oftringen, Švýcarsko) (zástupci: C. Ahlborn, C. Berg, C. Pinto Correira, advokáti)

    Žalovaná: Komise Evropských společenství

    Návrhová žádání žalobkyně

    zrušit rozhodnutí přijaté Evropskou komisí dne 8. března 2006 ve věci COMP/M.3796 – Omya/J.M. Huber PCC;

    určit, že spojení, které bylo předmětem věci COMP/M.3796 – Omya/J.M. Huber PCC mělo být prohlášeno za slučitelné se společným trhem; a

    uložit Komise náhradu nákladů řízení.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Žalobkyně požaduje zrušení rozhodnutí Komise C (2006)795 ze dne 8. března 2006 ve věci spojení podniků COMP/M.3796, podle kterého se po žalobkyni na základě čl. 11 odst. 3 nařízení ES o spojování podniků (1) požaduje předložit Komisi přesné a úplné informace týkající se převzetí podniku se sráženým uhličitanem vápenatým od společnosti J.M. Huber Corporation („napadené rozhodnutí“). V důsledku napadeného rozhodnutí byl harmonogram převzetí pozastaven a lhůta pro konečné rozhodnutí o oznámeném spojení byla posunuta ze dne 31. března 2006 na den 28. června 2006.

    Komise v napadeném rozhodnutí uvádí, že v odpovědi na dřívější žádost o informace žalobkyně poskytla alespoň částečně nepřesné informace. Žalobkyně tvrdí, že toto tvrzení je v rozporu s dřívějším dopisem Komise, ve kterém Komise potvrdila poskytnutí úplných informací.

    Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje porušení čl. 11 odst. 1 a 3 nařízení ES o spojování podniků, neboť (i) informace požadované napadeným rozhodnutím nebyly pro posouzení spojení nezbytné, (ii) požadované informace byly v plném rozsahu poskytnuty již dříve a (iii) Komise nejednala bezodkladně v rozporu se zásadou právní jistoty.

    Žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komise na základě článku 11 odst. 3 nařízení ES o spojování podniků vzhledem k tomu, že při přijetí napadeného rozhodnutí bylo podle žalobkyně hlavním cílem Komise dosažení prodloužení lhůt stanovených nařízením ES o spojování podniků, spíše než shromáždění nezbytných informací.

    Konečně žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje legitimní očekávání žalobkyně v tom, že splnila svoji povinnost poskytnout požadované informace a že lhůta pro vydání konečného rozhodnutí o oznámeném spojení uplynula dne 31. března 2006. Žalobkyně uvádí, že toto očekávání vyplynulo z předchozího dopisu Komise, ve kterém Komise potvrdila, že byly poskytnuty úplné informace, a z následného jednání Komise.


    (1)  Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování) (Úř. věst. L 24, s. 1).


    Top