Žaloba podaná dne 1. března 2005 BASF Aktiengesellschaft proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-101/05)

(2005/C 115/51)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 1. března 2005 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství BASF Aktiengesellschaft, se sídlem v Ludwigshafenu (Německo), zastoupenou N. Levym, J. Temple Langem a C. Feddersenem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně zpochybňuje pokutu jí uloženou rozhodnutím Komise ze dne 9. prosince 2004 k uplatnění článku 81 ES a článku 53 EHP (Věc COMP/E-2/37.533-cholin chlorid), kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně byla účastníkem dohod a jednání ve vzájemné shodě spočívajících ve stanovování cen, rozdělení trhu a dohodnutých jednání proti soutěžitelům v odvětví cholin chloridu v rámci EHP.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje, že její práva obhajoby byla porušena, jelikož námitky neuváděly jasně skutečnosti týkající se výpočtu pokuty uložené žalobkyni v konečném rozhodnutí. Žalobkyně uvádí, že zejména 100 % nárůst pokuty za účelem odstrašení nebyl v námitkách plně objasněn.

Žalobkyně rovněž uplatňuje, že nařízení 17/62 (1), nyní nařízení 1/2003 (2), nebo Pokyny o pokutách (3) nedovoluje zvýšení pokuty za účelem odstrašení a z důvodu velikosti, a toto zvýšení není navíc nezbytné. Podle žalobkyně může být celková velikost společnosti použita pouze k měření dopadu porušení na trh ale nemůže být základem pro zvýšení pokuty. Žalobkyně rovněž tvrdí, že zvýšení za účelem odstrašení je třeba používat umírněně a za existence zjevných důvodů, přičemž v případě žalobkyně tomu tak není.

Žalobkyně dále uplatňuje, že 50 % nárůst její pokuty za recidivu, založený na porušení, které se událo před skoro 40 a 20 lety, je v rozporu se zásadou právní jistoty a zásadou proporcionality. Žalobkyně rovněž uvádí, že zvýšení pro recidivu je vypočteno chybně, jelikož 50 % nebylo vypočteno ze základní částky, ale ze základní částky již zvýšené z důvodu velikosti a odstrašení.

Žalobkyně tvrdí, že měla rovněž právo na větší snížení pokuty podle oddílu D Sdělení o shovívavosti (4). Žalobkyně nejprve uvádí, že jelikož měla právo na snížení, protože podstatným způsobem nezpochybňovala skutečnosti, jedinou otázkou zůstává, zda Komise správně posoudila spolupráci žalobkyně ohledně ostatních aspektů Sdělení o shovívavosti. Podle žalobkyně Komise tím, že ztratila část spisu, provedla nesprávné a neúplné posouzení spolupráce žalobkyně. Podle žalobkyně rozhodnutí nesprávně popisuje obsah některých podání žalobkyně, opomíjí další spolupráci žalobkyně v rámci vyšetřování a obsahuje rozporné popisy spolupráce. Žalobkyně rovněž tvrdí, že v každém případě měla právo na větší snížení pokuty.

Nakonec žalobkyně uplatňuje, že Komise nesprávně stanovila, že se jednalo o trvající porušení a že zpřístupnění výše pokuty médiím před přijetím rozhodnutí je porušením povinnosti Komise dodržovat profesní tajemství a její povinnosti řádného úředního postupu, jež bránilo správnému posouzení a nezávislému přezkumu této věci kolegiem komisařů.

(1)  Rada EHS: Nařízení č. 17: První nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. 13, 21.2.1962, s. 204)

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1)

(3)  Pokyny o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998 C 9, s. 3)

(4)  Sdělení Komise o neukládání nebo snížení pokut v kartelových věcech (Úř. věst. 1996, C 207,s. 4)