This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C2005/031/16
Case C-484/04: Action brought on 23 November 2004 by the Commission of the European Communities against the United Kingdom
Věc C-484/04: Žaloba podaná dne 23. listopadu 2004 Komisí Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska
Věc C-484/04: Žaloba podaná dne 23. listopadu 2004 Komisí Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska
Úř. věst. C 31, 5.2.2005, p. 7–8
(ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)
|
5.2.2005 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 31/7 |
Žaloba podaná dne 23. listopadu 2004 Komisí Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska
(Věc C-484/04)
(2005/C 31/16)
Jednací jazyk: angličtina
Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 23. listopadu 2004 žaloba směřující proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou Gérardem Rozetem a Nicolou Yerrellem, zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.
Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
1. |
prohlásil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že použilo odchylku na pracovníky, jejichž pracovní doba se částečně neměří nebo není předem určena nebo si ji může určit pracovník sám; a nepřijalo vhodné předpisy pro provedení práv na denní odpočinek nebo dobu odpočinku v týdnu, nesplnilo povinnosti vyplývající z čl. 17 odst. 1 směrnice Rady 93/104/ES ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby (1) a článku 249 ES. |
|
2. |
uložil Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty:
Použití odchylky v čl. 17 odst. 1
Článek 17 odst. 1 směrnice umožňuje členským státům odchýlit se od určitých článků směrnice, pokud se vzhledem ke zvláštní povaze dotyčných činností délka pracovní doby neměří nebo není předem určena nebo si ji mohou určit sami pracovníci.
Spojené království provedlo směrnici do vnitrostátního právního řádu prostřednictvím Working Time Regulations 1998 (SI 1998/1833) (dále jen „Nařízení z roku 1998“). Toto nařízení z roku 1998 původně v regulation č. 20 obsahovalo odchylku k ustanovením týkajícím se maximální týdenní pracovní doby, délky noční práce, denního odpočinku nebo doby odpočinku v týdnu a přestávek na odpočinek, jež plně odrážela ustanovení čl. 17 odst. 1 směrnice.
Regulation č. 4 obsažené ve Working Time Regulations 1999 (SI 1999/3372) však následně zavedlo nový pododstavec do regulation č. 20 nařízení z roku 1998, a to s následujícím zněním:
|
„(2) |
Jestliže se část pracovní doby pracovníka měří nebo je předem určena nebo si ji nemůže pracovník určit sám, nicméně zvláštní povaha dotyčných činností je taková, že, aniž by to vyžadoval zaměstnavatel, může pracovník vykonávat práci, jejíž délka se neměří nebo není předem určena nebo si ji může pracovník určit sám, regulations č. 4(1) a (2) a 6(1), (2) a (7) se použijí pouze na tu část jeho práce, která je měřena nebo předem určená anebo si ji pracovník nemůže určit sám“. |
(Regulations č. 4 a 6 upravují maximální týdenní pracovní dobu a délku noční práce).
Tato novela přidala dodatkovou odchylku pro případy, kdy pracovní doba pracovníka částečně je a částečně není měřena, předem určena anebo si ji pracovník může určit sám. V takových případech se ustanovení týkající týdenní pracovní doby a noční práce použijí pouze ve vztahu k té části pracovníkovy práce, která je měřena, předem určena anebo si ji pracovník nemůže určit sám.
Podle názoru Komise překračuje regulation č. 20(2) dovolené meze odchylky uvedené v čl. 17 odst. 1, která se použije pouze na pracovníky, jejichž pracovní doba jako celek není měřena, předem určena nebo si ji pracovníci mohou určit sami.
Provedení ustanovení týkajících se dob odpočinku pracovníků
Články 3 a 5 směrnice zavádějí minimální doby denního a týdenního odpočinku pro každého pracovníka. Odpovídající ustanovení vnitrostátních právních předpisů Velké Británie jsou obsažena v regulations č. 10 a 11 nařízení z roku 1998. Nicméně, oficiální pokyny vypracované Department of Trade and Industry týkající se provedení nařízení z roku 1998 stanoví v části 5 (nazvané „Pracovní volno“) následující:
„Zaměstnavatelé musí zajistit, aby si pracovníci mohli vybrat jejich odpočinek, ale nemají povinnost zajistit, že si tito tento odpočinek vyberou“.
Jinými slovy, zaměstnavatelům je dán pokyn, že nejsou povinni zajistit, aby si zaměstnanci skutečně zažádali a požívali dob odpočinku, na které mají nárok, ale aby pouze neexistovala překážka zabraňující pracovníkovi takto postupovat, pokud se tak rozhodne.
Podle názoru Komise pokyny zjevně podporují a podněcují praxi nedodržování požadavků směrnice.
(1) Úř. věst. L 307, 13.12.1993, s. 18.