This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C2004/190/09
Case C-210/04: Reference for a preliminary ruling by the Corte Suprema di Cassazione, Sezione Quinta Civile (Supreme Court of Cassation, Fifth Civil Chamber) by order of that court of 18 February 2004 in the case of Ministero dell'Economia e delle Finanze (Ministry of Economic Affairs and Finance) and Agenzia delle Entrate (Revenue Agency) against FCE Bank plc
Věc C-210/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Corte Suprema di Cassazione, Sezione Quinta Civile ze dne 18. února 2004 ve věci Ministero dell'Economia e delle Finanze a Agenzia delle Entrate proti FCE Bank plc.
Věc C-210/04: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Corte Suprema di Cassazione, Sezione Quinta Civile ze dne 18. února 2004 ve věci Ministero dell'Economia e delle Finanze a Agenzia delle Entrate proti FCE Bank plc.
Úř. věst. C 190, 24.7.2004, p. 6–6
(ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)
|
24.7.2004 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 190/6 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Corte Suprema di Cassazione, Sezione Quinta Civile ze dne 18. února 2004 ve věci Ministero dell'Economia e delle Finanze a Agenzia delle Entrate proti FCE Bank plc.
(Věc C-210/04)
(2004/C 190/09)
Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Corte Suprema di Cassazione, Sezione Quinta Civile (Itálie) ze dne 18. února 2004 ve věci Ministero dell'Economia e delle Finanze a Agenzia delle Entrate proti FCE Bank plc., které došlo Kanceláři Soudního dvora dne 12. května 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.
Corte Suprema di Cassazione, Sezione Quinta Civile žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:
|
1) |
Je třeba vykládat čl. 2 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 šesté směrnice v tom smyslu, že dceřiná společnost společnosti, jejíž sídlo se nachází v jiném státě (který je členem Evropské unie, či nikoliv) a která se vyznačuje prvky výrobní jednotky, může být považována za samostatný subjekt, a že tedy může existovat právní vztah mezi těmito dvěma společnostmi, a že v důsledku toho poskytování služeb mateřskou společností podléhá DPH? Lze pro zodpovězení této otázky použít kritérium „arm's length“ stanovené v čl. 7 odst. 2 a 3 vzorové smlouvy OECD o zamezení dvojího zdanění a smlouvy ze dne 21. října 1988 uzavřené mezi Itálií, Spojeným královstvím a Severním Irskem? Může mezi nimi existovat právní vztah za předpokladu „cost-sharing agreement“ týkající se poskytování služeb vedlejší provozovně? Pokud ano, jaké jsou podmínky pro existenci takového právního vztahu? Musí být pojetí právního vztahu posouzeno s ohledem na vnitrostátní právo nebo na právo Společenství? |
|
2) |
Lze považovat – a případně v jaké míře – připsání nákladů na tyto služby k tíži dceřiné společnosti za protiplnění za poskytování služeb ve smyslu článku 2 šesté směrnice nezávisle na výši připsaných nákladů a dosažení obchodního zisku? |
|
3) |
Má-li se za to, že poskytování služeb mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi je v zásadě osvobozeno od DPH z důvodu nedostatku samostatnosti příjemce, a v důsledku toho neexistence právního vztahu mezi těmito dvěma společnostmi a v případě, že mateřská společnost sídlí v jiném členském státě Evropské unie, je vnitrostátní správní praxe, která za tohoto předpokladu zdaňuje uvedená poskytování služeb, v rozporu se zásadou svobody usazování stanovenou v článku 43 ES? |