—

zrušil implicitní rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti žalobce, aby mohl tak jako všichni ostatní pracovníci služby osobní ochrany po nástupu nových členů Evropské komise i nadále vykonávat funkci pracovníka této služby,

—

uložil Evropské komisi povinnost zaplatit žalobci částku stanovenou ex aequo et bono za způsobenou nemajetkovou újmu, jakož i náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 266 SFEU. Žalobce tvrdí, že povinnosti vyplývající z rozsudku ze dne 8. května 2024, UF v. Komise (T-24/23, EU:T:2024:293), nebyly splněny přesně ani úplně, jelikož mu nebyly opětovně svěřeny funkce rovnocenné funkcím pracovníka služby osobní ochrany. Orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv jednal ve zlé víře tak, aby zabránil jeho účasti na obvyklém postupu pro ponechání pracovníků v této službě i po nástupu nových členů Evropské komise.

2.

Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, protože důvody uvedené na podporu jeho neponechání v dané službě (předchozí pracovní incidenty) jsou nepravdivé, sporné a již byly Tribunálem odmítnuty. Komise navíc neprovedla jakékoliv objektivní ověření těchto skutečností.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí, jelikož nebylo provedeno skutečné posouzení zájmů žalobce. Administrativa neuvažovala o alternativním řešení, které by umožnilo, aby žalobce mohl pokračovat v práci pracovníka služby osobní ochrany, a to navzdory judikatuře ukládající vyvažování mezi zájmem služby a zájmem zaměstnance.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy, dobré víry a zákazu zneužití práva. Žalobce tvrdí, že zdržovací a netransparentní přístup Komise [konstatovaný předsedou Tribunálu v usnesení ze dne 17. června 2025, UF v. Komise (T-502/24 RII, nezveřejněno, EU:T:2025:606)] svědčí o zneužití řízení a obcházení výše uvedeného rozsudku ze dne 8. května 2024. Podle žalobce skutečnost, že se Komise dovolává toho, že nezpochybnil vzorový dopis informující všechny pracovníky služby osobní ochrany o tom, že jejich smlouva je vázána na dobu mandátu Komise, za účelem odůvodnění jeho propuštění, dokládá tento aspekt, jelikož všem pracovníkům této služby, s výjimkou žalobce, byl následně zaslán další dopis uvádějící, že první dopis mohou považovat za od samého počátku neplatný a že v souladu s ustálenou praxí zůstávají ve službě.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality. Žalobce tvrdí, že je jediným pracovníkem služby osobní ochrany, který navzdory svému přání a na rozdíl od všech svých kolegů nebyl ponechán ve službě. Podle něj neexistuje jakékoliv objektivní odůvodnění, které by ospravedlňovalo takovou nerovnost.

6.

Šestý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci. Žalobce má za to, že odmítnutí ponechat ho ve službě je založeno na zjevné vůli nepřipustit ho k práci osobní ochrany, která nesouvisí s potřebami služby nebo objektivním posouzení jeho způsobilosti.