1)

Je v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele a zásadami efektivity, proporcionality a odrazujícího účinku, vyjádřenými v článku 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (2), pokud pro účely uplatnění nároků spotřebitele souvisejících s porušením povinností věřitele vyplývajících ze směrnice 2008/48 vnitrostátní právo stanoví objektivní lhůtu k uplatnění těchto nároků, která začíná běžet i končí uplynutím jednoho roku ode „dne splnění smlouvy“, kterým se rozumí den čerpání výše úvěru spotřebitelem?

2)

Brání čl. 10 odst. 2 písm. f) ve spojení s čl. 3 písm. j) a l) a ve spojení s přílohou I směrnice 2008/48 výkladu, podle kterého se pojem „čerpaná výše úvěru“, který je základem pro výpočet výpůjční úrokové sazby, vztahuje nejen k částce, která byla skutečně poskytnuta spotřebiteli k jeho volnému využití, ale také k částce, kterou banka v den čerpání úvěru strhla z poskytnutého hotovostního úvěru s tím, že jejím účelem je pokrytí neúrokových nákladů úvěru v podobě bankovní provize?

3)

Musí být čl. 10 odst. 2 písm. f) ve spojení s čl. 3 písm. j) a l) směrnice 2008/48 a s ohledem na zásadu efektivity unijního práva a účel této směrnice, jakož i s ohledem na čl. 3 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (3) vykládán v tom smyslu, že brání praxi, kdy jsou do smluv o spotřebitelském úvěru, jejichž obsah není mezi podnikatelem (věřitelem) a spotřebitelem (dlužníkem) sjednán individuálně, vkládána ujednání, která stanoví úročení nejen čerpané výše úvěru, ale také neúrokových nákladů úvěru (tj. provize nebo jiných poplatků), které nejsou součástí skutečně čerpané výše úvěru, ale tvoří součást celkové částky, kterou má spotřebitel zaplatit na základě plnění svého závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru?

4)

Musí být čl. 10 odst. 2 písm. f) a g) směrnice 2008/48 s ohledem na zásadu efektivity unijního práva a účel této směrnice, jakož i s ohledem na článek 5 směrnice 93/13 vykládán tak, že brání praxi, kdy jsou do smluv o spotřebitelském úvěru, jejichž obsah není mezi podnikatelem (věřitelem) a spotřebitelem (dlužníkem) sjednán individuálně, vkládána ujednání, která uvádějí pouze výpůjční úrokovou sazbu a celkovou hodnotu kapitalizovaných úroků vyjádřených výslednou částkou, které je spotřebitel povinen zaplatit v rámci plnění svého závazku z této smlouvy, aniž by byl zároveň spotřebitel výslovně informován o tom, že základem pro výpočet kapitalizovaných úroků (vyjádřených výslednou částkou) je částka odlišná od skutečně čerpané výše úvěru spotřebitelem, a zejména to, že se jedná o součet čerpané výše úvěru a neúrokových nákladů úvěru (tj. provize nebo jiných poplatků, které nejsou součástí skutečně čerpané výše úvěru, ale tvoří součást celkové částky, kterou má spotřebitel zaplatit na základě plnění svého závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru)?

5)

Musí být čl. 3 písm. h) směrnice 2008/48 vykládán v tom smyslu, že celková splatná částka má být vypočtena jako součet „výše úvěru“ a celkových nákladů úvěru, v situaci, kdy úvěrová smlouva používá pojem „výše úvěru“, který směrnice 2008/48 nezná, a tímto pojmem označuje jistinu úvěru, kterou úvěrová smlouva formálně slibuje vyplatit spotřebiteli, a spotřebitel se zavazuje ji splatit spolu s úroky, přičemž tuto jistinu tvoří součet celkové výše úvěru a úvěrovaných nákladů úvěru v podobě provize, kterou věřitel srazí z této výše úvěru (jistiny) v okamžiku čerpání úvěru?

6)

Jaké částky tvoří „výši splátky nebo platby poplatků“ (D1) při výpočtu roční procentní sazby nákladů („RPSN“) podle vzorce uvedeného v příloze I směrnice 2008/48, v situaci, kdy úvěrová smlouva používá pojem „výše úvěru“, který směrnice 2008/48 nezná, přičemž tímto pojmem se rozumí součet celkové výše úvěru a úvěrovaných nákladů úvěru (úvěrované provize), a kdy úvěrová smlouva předpokládá, že tyto náklady budou věřitelem úvěrovány (smlouva tedy formálně slibuje vyplacení „výše úvěru“, avšak při čerpání úvěru je výše provize sražena z této „výše úvěru“, která představuje výši jistiny, kterou má splatit spotřebitel a jsou z ní počítány úroky)? Měla by v takovém případě částka D1 při výpočtu RPSN podle vzorce uvedeného v příloze I směrnice 2008/48 zohledňovat provizi, splátky jistiny zahrnující výši jistiny ke splacení a úroky z této výše jistiny? Brání znění bodu I přílohy I směrnice 2008/48 takovému výkladu bodu 1 přílohy č. 4 polského zákona o spotřebitelském úvěru (ustawa o kredycie konsumenckim), který umožňuje, aby se za D1 považovala jiná hodnota než celková hodnotu aktualizovaných splátek a plateb poplatků, a to bez ohledu na způsob jejich financování?