1)

Musí být rozhodnutí Soudního dvora ve věcech C-620/17 a C-362/18 vykládána v tom smyslu, že pokud právní úprava členského státu umožňuje obnovu řízení, v němž byl vydán pravomocný rozsudek, na základě nového rozhodnutí vnitrostátního soudu a rozhodnutí Alkotmánybíróság (Ústavní soud, Maďarsko), musí být na základě zásad rovnocennosti, efektivity a loajální spolupráce povinně připuštěna obnova řízení, která ruší překážku věci pravomocně rozsouzené, aby byl zajištěn soulad s unijním právem, jak jej vyložil rozsudek Soudního dvora?

2)

V případě, že na základě odpovědi na první předběžnou otázku je třeba připustit obnovu řízení, která ruší překážku věci pravomocně rozsouzené, a to i za účelem zajištění souladu s unijním právem, jak jej vyložil rozsudek Soudního dvora, jsou použitelná procesní pravidla vnitrostátního práva týkající se přípustnosti obnovy řízení?

3)

Může pravomoc vnitrostátního soudu, který zajišťuje jednotné uplatňování vnitrostátního práva a který rozhoduje v posledním stupni, v souladu s článkem 267 SFEU, zahrnovat restriktivní nebo extenzivní výklad rozsudku Soudního dvora, který vykládá unijní právo, anebo výklad, který tím, že se odchyluje od dřívějšího výkladového přístupu, zbavuje tento rozsudek účinnosti na základě ustanovení vnitrostátního práva?

4)

Brání unijní právo, s ohledem na článek 267 SFEU, takovému ustanovení členského státu - a lze tedy upustit od jeho uplatnění - podle kterého je soud vázán rozhodnutím o sjednocení judikatury vydaným vnitrostátním soudem rozhodujícím v posledním stupni, i když má za to, že meritorní posouzení obsažená v tomto rozhodnutí nezajišťují s ohledem na výklad Soudního dvora efektivitu unijního práva, ani ochranu práv přiznaných jednotlivcům?