1.

Platí pro zařazení mezi „zvláštní detenční zařízení“ ve smyslu článku 10 směrnice o přijímání (2) stejné normy/podmínky jako pro „zvláštní zajišťovací zařízení“ ve smyslu článku 16 směrnice o navracení (3), nebo mají být normy/podmínky stanovené ve směrnici o navracení pro zařazení mezi „zvláštní zajišťovací zařízení“ považovány za minimální požadavky pro „zvláštní detenční zařízení“ ve smyslu směrnice o přijímání? Pokud mají být tyto normy/podmínky považovány za minimální požadavky, jaké dodatečné normy/podmínky pak platí?

2.

Postupuje členský stát v souladu s článkem 10 směrnice o přijímání, pokud běžně používá detenční zařízení, v němž jsou jak žadatelé ve smyslu směrnice o přijímání, tak vězni umístěni na různých odděleních a odděleně od sebe, přičemž oddělení jsou z hlediska budovy a vybavení identická a, je-li to potřeba, v praxi rovněž zaměnitelná?

3.

Je pro odpověď na výše uvedenou otázku relevantní, zda se pro zajištění vězňů a osob zajištěných podle cizineckého práva používají společná zařízení a zda přitom může docházet ke kontaktům mezi osobami zajištěnými podle cizineckého práva a vězni? Co se rozumí pod pojmem „umístěny odděleně“? Znamená to, že není povolen žádný kontakt? V případě záporné odpovědi: Jaký kontakt je pak povolen?

4.

Co se rozumí pod pojmem „v míře striktně nezbytné“ pro dosažení cíle ve smyslu odůvodnění Soudního dvora uvedeného v rozsudku ve věci Landkreis Gifhorn (4)? Znamená to, že omezení není per definitionem přípustné, pokud neexistuje přímá souvislost mezi tímto omezením a cílem zajištění, tedy bojem proti protiprávním vstupům?

5.

Pokud by měl mít členský stát možnost zavést dodatečná omezení, která přímo nesouvisejí s cílem zajištění, jaké podmínky musí tato omezení splňovat, aby bylo zajištěno plné dodržování základních práv cizince, zejména práva na respektování lidské důstojnosti, práva na svobodu, práva na respektování soukromého a rodinného života a svobody informací ve smyslu článků 1, 6, 7 a 11 Listiny základních práv Evropské unie?

6.

Pokud smí členský stát stanovit dodatečná omezení, která přímo nesouvisejí s cílem zajištění, jak má soud prvního stupně posoudit zákonnost těchto omezení? Jedná se o úplné, nebo omezené posouzení?

7.

Co se rozumí venkovním prostorem? Jaké podmínky musí tento prostor/tyto prostory splňovat?

8.

Musí být čl. 10 odst. 2 směrnice o přijímání chápán tak, že členský stát nesmí omezit přístup k venkovnímu prostoru?

Pokud smí členský stát omezit přístup k venkovnímu prostoru, jaké podmínky musí být s tímto omezením spojeny s ohledem na skutečnost, že musí být zaručena lidská důstojnost a plné respektování základních práv cizince, zejména právo na respektování lidské důstojnosti a právo na svobodu ve smyslu článků 1, 6 a 7 Listiny základních práv Evropské unie?

9.

Jaké okolnosti musí soud zohlednit při posuzování otázky, zda jsou podmínky zajištění v zařízení takové, aby co možná nejvíce bránily tomu, aby se zajištění státního příslušníka třetí země podobalo uvěznění ve vězeňském prostředí, kterým se vyznačuje zajištění za účelem trestu?

10.

Může se soud v otázce, zda se jedná o zvláštní zajišťovací zařízení, omezit na srovnání způsobu, jakým je organizováno zajištění podle cizineckého práva a podle trestního práva?

11.

Musí být čl. 11 odst. 5 směrnice o přijímání chápán tak, že brání politice, podle níž cizinci mužského i ženského pohlaví běžně sdílí všechny (rekreační) prostory v rámci stejného uzavřeného oddělení, i když je pro ně na tomto oddělení k dispozici uzamykatelná cela, kterou sdílejí (kromě rodinných příslušníků) pouze s osobami stejného pohlaví?

12.

Co se v souvislosti se soudním řízením rozumí „co nejkratší dobou“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice o přijímání? Které skutečnosti a/nebo okolnosti hrají při posuzování této doby roli?